Psychopati u moci: parazit na lidském superorganizmu

Niall Bradley
Sott.net

  

Pomáhat a chránit – Vládnoucí třídu

Četl jsem další zničující komentář amerického autora Chrise Hedgese o arogantní tyranii státu, a to mě přimělo zamyslet se nad touto populární představou „povstat proti“ utlačovatelům. Hedgesova analýza míří správně, ale mám pocit že jeho závěru, že je třeba to vše „strhnout", abychom mohli uniknout, chybí něco důležitého.

,Povstat proti našim utlačovatelůmʻ, ,vzít si zpět zemiʻ a ,svrhnout vládnoucí tříduʻ vychází z předpokladu, že oni se nacházejí ,tam nahořeʻ. Ano, v mnoha ohledech tam jsou. Díky jejich nadvládě nad průmyslem, státní správou, médii, školstvím a tak dále trvale ovlivňují - v podstatě kontrolují - téměř vše, co je v našem světě materiální; drží většinu bohatství, pracují ve výškových budovách, žijí ve vyvýšených předměstích a obecně shlížejí ze svého exkluzivního výhledu dolů na chudinské masy.

Ale pokud jde o důležité věci – morální charakter, světské zkušenosti, tvůrčí schopnosti a základní inteligenci - co skutečně mají? Málo, pokud vůbec něco z těchto věcí. Ve skutečnosti si myslím že můžeme argumentovat, že psychologicky vzato jsou vlastně v měřítku majetných a nemajetných docela daleko ,tam doleʻ.

Dobře, takže určitě nepředstavují žádný morální příklad k následování. No, k čemu tedy potom potřebujeme stát? Standardní politická teorie učí, že stát je konečným arbitrem smluv mezi lidmi, bez nichž by převládal nezákonný chaos. Pokud by lidi byli ponecháni sami sobě, podle tvrzení schizoidů jako Thomas Hobbes, život by pro ně byl „osamělý, chudý, ošklivý, zvířecí a krátký.“ Nejsem si tím tak jistý. Ve skutečnosti si začínám myslet, že je to přesně naopak: život je pro většinu brutální díky státu.

Přestože vychází z výzkumu, který je kolem 80 let starý, Politická ponerologie Andrewa Lobaczewského je klasický text pro pochopení, jak psychopati a další rozmanitě charakterově narušení lidé nakazí společnost od ,shoraʻ dolů, v neposlední řadě prostřednictvím svých poblázněných teorií, které odhalují stěží maskované pohrdání lidskou přirozeností. Studie prokázaly, že ,intelektuálovéʻ jsou ve skutečnosti mnohem méně inteligentní, než průměrný občan kterého ,vedouʻ.

Jedna studie citovaná ve výborné knize Roberta Kirkconnella, Americké srdce temnoty, jež je revizí historie USA optikou Ponerologie, zjistila, že 58% Američanů je inteligentnější než průměrný americký prezident. A pokud jde o morálního charakter, u většiny prezidentů bylo zjištěno, že v porovnání s celostátním průměrem nemají téměř žádnou. Není pochyb o tom, že v čase a prostoru existují rozdíly a výjimky z tohoto pravidla, ale myslím si, že to podporuje tvrzení, že ve skutečnosti stát nepotřebujeme a už vůbec ne v jeho Leviathanské podobě, která začíná s předpokladem, že člověk je ve své podstatě zlý a proto musí spoléhat na stát, aby na něj zvenčí uvalil objektivní morálku.

[Mimochodem, můžete si poslechnout náš nedávný rozhovor s Kirkconnellem na SOTT Talk Radio zde.]

Uznávám, že paušální zobecňování jsou obecně příliš zjednodušující; svět a lidská psychologie jsou složité a proto ,jednoducháʻ, ,konečnáʻ řešení dopomohla dostat nás do této šlamastyky. Samozřejmě že někteří jednotlivci, držitelé doktorátu, jsou ve skutečnosti odborníky ve svém zvoleném oboru; někteří jednotliví úředníci jsou opravdu dobří správci; někteří jednotliví vojáci jsou přirozenými bojovníky; dokonce někteří jednotliví bankéři jsou vynikající účetní.

Všechny tyto povolání mohou mít, a také mají, produktivní místo ve společnosti. Ale mám podezření, že, obecně, význam vládnoucí třídy pro danou společnost – a zde zahrnuji zhruba ,vrchníchʻ 10-20%, i když procento se nepochybně liší od místa k místu a jejich negativní dopad se pravděpodobně zmenšuje tím, čím níže se posunete na stupnici moc/bohatství - je silně nadhodnocený, v podstatě stejným způsobem, jakým akciový trh kasín nepřidává nic produktivního do reálné ekonomiky práce a kapitálu – jenom vše narušuje a překáží efektivní distribuci.

Podívejte se na toto video: 

Bizarní svět

Laura Knight-Jadczyk

Sott.net

„Abyste poznali kdo vám vládne, jednoduše zjistěte koho nemůžete kritizovat" - Voltaire

 

V našem domě probíhají nejzajímavější rozhovory u stolu během snídaně, předtím než začneme náš pracovní den. Témata se pohybují od podivného chování zvířat k politice a vše mezi tím. (Hmmm ... ve skutečnosti „podivné chování zvířat“ a „politika“ mohou mít víc společného, než je na první pohled zřejmé!) No, v každém případě, rozhovor z dnešního rána vedl k postřehu jednoho člena rodiny, že všechno je tak, jak jsem popisovala v jedné kapitole Vlny před 16 roky [zde je odkaz na článek na blogu s krátkým úvodem tématu Vlny, pozn. překl.], že se můžeme podívat z okna a uvidíme projíždějící auta, kolem poskakující ptáky, lidi kteří si jdou po svém jakoby vše bylo pořád stejné, ale ono není; a vědomí, že to není stejné, může mít na člověka hluboký, niterní vliv.

Ve Vlně jsem se zabývala věcí mého postupného uvědomování, prostřednictvím shromažďování důkazů a spojování jednotlivých bodů, že naše realita může být / musí být usazena v nějaké podivné „hyperdimenzionální realitě“, a že žijeme naše životy podobně, jako v příkladu Platónova příběhu jeskyně. Číst o podobných věcech, v rovině platónské sféry myšlenek, je zajímavé intelektuální cvičení, ale pro mě, a mnoho dalších, to je niterní zážitek. Každopádně dotyčný úryvek jde takto:

„Po mnoho staletí, dokonce tisíciletí, dominovaly většinu světa zjednodušující náboženství a sociální dynamiky. Bylo to tak možné proto, že i když došlo k proniknutí jedné z těchto hyperdimenzionálních bytostí do naší reality, řekněme když se zastavili na večeři, bylo snadné to zakrýt díky nedostatku komunikace mezi kmeny a národy.

Když sedíme v našich pohodlných domovech a podíváme se na naší realitu, včetně toho co je za našimi okny, vidíme stabilní fasádu. Auta, která vozí lidi mezi jejich domovy během jejich různých aktivit, projíždějí po ulici; slunce svítí; procházející děti se baví a smějí. Každý je zapojen do svého života bezprostředním a identifikovatelným způsobem kdy věří, že tento život, do kterého jsou zapojeni, je to co je.

Ale čas od času se někomu stane něco podivného a oni se snaží vypořádat s touto anomálií v časoprostorovém kontinuu. Obvykle se jedná o dostatečně malou záležitost, tudíž jsou schopni ji utlumit a zapomenout na to, což musí, protože jde o něco, co je příliš abnormální v rámci normálně uznávaného průběhu událostí. Je třeba to zamést pod koberec.

Jednou za čas se v realitě stanou větší věci - vetře se důkaz o hyperdimenzionálním řídicím systému, nebo se obrazovka nějakým způsobem porouchá - a stane se z toho zpráva, o které se informuje. Charles Fort strávil mnoho let shromažďováním podobných věcí v novinách a časopisech z celého světa.

Když k tomu dojde tak přijatý systém víry přispěchá, aby záležitost utlumil tak, aby každý mohl pokračovat ve své vlastní i kolektivní iluzi. Vzhledem k tomu, že jsou události omezeny na jedno místo, je snadné to zakrýt. A v minulosti to bylo mnohem jednodušší než je tomu dnes.

Když čtete nasbírané informace Charlese Forta tak uvidíte, že mimozemská realita o které je dnes tolik zpráv, byla stejně aktivní v minulosti jako v současnosti. Ve skutečnosti zjistíte, že k tomu může docházet v cyklech. Stejně tak jako máme cykly produkce potravin, výsadby, pěstování a sklizně, tak nás mohou  hyperdimenzionální bytosti stejným způsobem sklízet podle určitého „sezónního“ pravidla.

V každém případě předtím, než lidé začali být gramotní, bylo mnohem snazší udržet celou věc pod pokličkou. Později byly publikovány a distribuovány knihy, noviny a časopisy. Cestování se stalo snadnější a informace z celého světa, o těchto podivných zásazích do naší reality, mohly být shromažďovány a poskytnout tak celkový obraz o tom, ​​že něco není v pořádku.

Před Charlesem Fortem existovalo jen málo lidí, kteří tušili něco nekalého, ale pan Fort nám to laskavě strčil přímo pod naše nosy a reakce byla docela zajímavá. Stroj na zametání stop začal pracovat na plné obrátky, skrz nejúčinnější vektory věda hlavního proudu a náboženství.

Ale zápach podrazu už byl vycítěný a některí lidé to prostě nemohli zamést zpátky pod koberec. Zápach se otevřeným oknem neustále linul dovnitř.  A tak někteří lidé začali hledat zdroj tohoto zápachu. Začali shromažďovat vědomosti a informace.

Můžeme si dokonce poznamenat, jakým způsobem stroj na zametání stop začal provádět odstraňování následků. Když budete studovat historii společenského a náboženského pohybu a změn, můžete vidět jak se řídicí systém proměňuje s každým objevem, nebo uvědoměním učiněným na straně lidských bytostí. Jak přerůstali stará náboženství a zjednodušující vysvětlení, byla zavedena nová náboženství. Přesně v ten správný čas - v období vědecké expanze a růstu vědomostí o povaze reality, která vážně zpochybnila staré náboženské názory - začalo celé hnutí spiritismu, což vedlo k channelingovým informacím, které byly navrženy za účelem zalátat díry v ovládací síti. Novější a komplikovanější vysvětlení přišly do naší reality z vyšších sfér. Pro každou novou otázku měl řídicí systém připravenou novou odpověď, aby všem pomohl se uklidnit, zrelaxovat a přestat klást otázky.

V současné době to je překvapivěji ještě mnohem očividnější. Před několika lety, když jsme poprvé začali se sdílením Cassiopaea informací, nebyly mnohé otázky kterými jsme se zabývali, těmito zdroji ani zmiňovány. Ale jako se vším co vydáme, si druhá strana přivede nějakého nového kandidáta, který předloží nová vysvětlení na zalátání díry, které prorážíme do struktury jejich reality.“ [ Zdroj ]

Později, po 11. září, kdy jsem pokračovala v sérii spisů pod názvem „Adventures With Cassiopaea“ [Dobrodružství s Cassiopaeaou] (celé je to nyní spojeno do svazků pod názvem The Wave v knižní podobě ), jsem v podstatě psala ve stejných souvislostech:

„Jak si většina z nás uvědomuje, status quo planety byl přiškrcen ve velkém stylu 11. září 2001. Jednalo se o zlomovou událost a naše životy už nikdy nebudou jako dřív. Jednotky národní gardy hlídkují v letištních terminálech a náš Kapitol, kancelářská budova Senátu je uzavřena kvůli antraxové hrozbě. Barikády blokují ulice vedoucí k Bílému domu. FBI zadržuje stovky podezřelých, nedávno schválený „návrh vlasteneckého zákona“ (HR 3108) pozastaví důležitá ustanovení listny základních práv a svobod, vzniklo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti, a zákon o vzoru naléhavých státních zdravotnických kompetencí se brzy stane zákonem země. Většina lidí přijímá to co se děje, protože jim bylo řečeno, že musíme změnit náš způsob života a přijmout rozsáhlejší sledování vládou pro zachování naší svobody. Nic nemůže být dále od pravdy. Nová opatření jsou navržena tak, aby omezovala naši svobodu, podkopala naši ústavu a uvedla Nový světový řád.“ [ Zdroj ]

Samozřejmě, že jsem v tomto období stále žila ve Spojených státech. Jak jsem vylíčila jinde, z různých důvodů, kdy hlavním z nich byla naše schopnost odhadnout budoucí vývoj v USA, a protože Francie se projevovala tak, že není nakloněna vyhovět požadavkům Říše zla, odmítajic podílet se na nezákonné, preventivní válce proti Afghánistánu a Iráku (nebudu se pouštět do toho, proč takový názor byl blbě a blbější), jsme se sbalili a se vším všudy přestěhovali do Francie. Poměrně rychle jsem pochopila, že „svoboda projevu“ má velmi odlišnou definici, než tomu bylo v USA, ale protože jsem stále mohla psát o podivném chování zvířat a politice, a o všem mezi tím, tak zbytek nebyl problém.

Nyní mi dovolte, abych změnila směr.

Bizarní svět

Vyrůstala jsem s komiksy Supermana. Burton L. Mack poukazuje na to, že naše sekulární mytologie, jako komiksoví hrdinové, mají „svou přitažlivost díky jejich tajemné podobnosti k obsahu biblického eposu“, jako u vzoru Ježíše v Markově evangeliu, který„přichází do světa, který není schopen řešit své problémy“ a slouží jako jakýsi putovní divutvorný pracovník.¹ Superman byl podle všeho vytvořen dvěma židovskými chlapci v době, kdy Židé zoufale potřebovali hrdinskou postavu a Superman vykazuje všechny znaky mesiáše nebo vykupitele. Kal-El, Supermanovo pravé jméno, evokuje Emmanu-El, „Bůh s námi,“ a překlad z hebrejštiny je něco jako „Vše, co je Bůh.“ 


Nicméně co mě zajímá je ʻBizarní světʼ [Bizarro World, pozn. překl.], který byl v 60. letech zaveden do vesmíru DC Comics. Bizarní svět byl také známý jako „Ěmez“ nebo „Země“ napsaná obráceně. Byla to planeta ve tvaru krychle, která byla domovem Bizarra a jeho veselých mužů, kde všichni byli bizarní verzí Supermana a jeho družiny. V bizarním světě je společnost řízena bizarním zákoníkem, který říká: „My dělat pravý opak všech pozemských věcí! My nenávidět krásu! My mít rádi ošklivost! Je velký zločin, aby perfektní něco bylo v bizarním světě!“ V jednom díle prodavač svižně obchoduje a prodává bizarní dluhopisy: „Zaručeně přijdete o vaše peníze“. Později starosta jmenuje Bizarra č.1 jako vyšetřovatele zločinu, „Protože jsi hloupější než celé bizarní policejní oddělení dohromady“. To bylo myšleno a bráno jako velká poklona. [viz: Wikipedia] Tudíž Bizarní svět představuje místo nebo události, které byly podivně převrácené, nebo opačné, oproti očekáváním.

Dvojité myšlení, Dvojí řeč, Dvojí mluva

[z angl. Doublethink, Doublespeak, Doubletalk, pozn.překl.]

Je zřejmé, že pokud se lidé, kteří nejsou „bizarní“, probudí a ocitnou v Bizarním světě, nebo pokud by obyvatelé Bizarního světa přistáli na Zemi a převzali nad ní nadvládu, mohlo by to pro mnoho lidí znamenat nutnost určitého přizpůsobení. Samozřejmě si všímáme, že velký počet lidí se nemusí přízpůsobovat bez ohledu na to, co řídící orgány hlásají nebo dělají. To je docela dobře vysvětleno v práci psychologa Boba Altemeyera o autoritářské osobnosti. Na svých internetových stránkách Altemeyer vysvětluje o čem je jeho práce:

„Je to o tom, co se v poslední době stalo s americkou vládou. Je to o katastrofálních rozhodnutích, která vláda učinila. Je to o korupci, která prohnila Kongres. Je to o tom, jak autoritářství téměř zničilo tradiční konzervatismus. Je to o tom, jak se „náboženská pravice“ spojila s amorálními autoritářskými vůdci, aby přinutila zemi přijmout jejich nedemokratickou agendu. ...

Vezměte například následující prohlášení: „Jakmile naši vládní představitelé a řídící orgány odsoudí nebezpečné prvky v naší společnosti, bude povinností každého vlasteneckého občana pomoci vyhnat hnilobu, která ničí naši zemi zevnitř.“ Zní to jako něco, co by řekl Hitler, že? Chcete hádat kolik politiků, kolik zákonodárců ve Spojených státech s tím souhlasí? Chcete hádat, co mají společného?

Nebo co třeba vládní program, který pronásleduje politické strany, nebo menšiny, nebo novináře jež úřady nemají rády, tím že je uvězní, nebo dokonce budou mučit a zabíjet. Nikdo by něco takového neschvaloval, že ano? Hádejte znovu.

Ani na chvíli si nemyslete, že se vás to osobně netýká. Zeptám se vás, zatímco zde trávíte svůj čas, kolika obyčejným lidem bude podle vás muset zlý řídící orgán nařídit, aby vás zabíli, než by našel někoho, kdo by to neprávem, z čiré poslušnosti, udělal jen proto, že jim to orgán nařídil? Jaký typ člověka bude s největší pravděpodobností následovat takový příkaz? Jaký druh úředníka s největší pravděpodobností dá takový rozkaz, pokud by to vyhovovalo jeho záměrům? Podívejte se na to, co nám říkají pokusy, tak jak jsem to sám udělal. ...

Studie toho o těchto lidech vysvětlují mnoho. Ano, výzkum ukazuje, že jsou velmi agresivní, ale proč jsou tak nepřátelští? Ano, experimenty ukazují, že na ně nemají téměř žádný vliv argumenty a důkazy, ale proč jsou tak dogmatičtí? Ano, studie ukazují, že náboženská pravice obsahuje víc než dost pokrytců, odshora až dolů; ale proč se přetvařují a jak to, že jedna tvář si nikdy nevšimne té druhé? Ano, jejich vůdcové mohou podat chabou výmluvu a dokonce přímo lhát o věcech, které udělali špatně, ale proč jim řadoví lidé věří? Co se stane, když autoritářští následovníci najdou ty autoritářské vůdce, po kterých touží a začnou společně pochodovat? ²

Problém autoritářských následovníků, kteří jsou často v podstatě slušní lidé, nás vede k otázce dvojitého myšlení [double think, pozn. překl.]. George Orwell vymyslel slovo dvojité myšlení ve svém románu 1984. ³ V románu je původ dvojitého myšlení uvnitř typického občana nejasný, ačkoli Altemeyer toho v tomto směru hodně vysvětluje; Orwell jednoznačně ukazuje lidi, jak se učí dvojité myšlení a novouřeč [newspeak, pozn.překl.] v důsledku tlaku ze strany vrstevníků a touhy „zapadnout“, nebo získat status uvnitř strany - být viděn jako loajální člen strany.