Krátký přehled velkého bratra – postupně se přibližujeme k orwellovské noční můře

Rich Sawyer
SOTT.net

Jednotný národ před kamerovým systémem

© Banksy

Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují ... Předpokládalo se, že sledují každého neustále.” – George Orwell, 1984

Pod záminkou ‚války proti teroru‘ pokračuje postup, směřující k celkové kontrole nad každou stránkou života obyvatel světa. V Americe pod Obamou žádná změna, kromě rostoucího protěžování soukromých dodavatelů a pokračujících odposlechů. Sněmovna lordů se staví proti porušování občanských svobod, ale zdá se že díky roli Evropské unie, která významným způsobem ovlivňuje britskou legislativu, nemají žádnou moc. Díky novým špehovacím zákonům vztahujícím se na cestující, nelze velkému bratrovi z VB uniknout ani na dovolené. Google, se svou nejnovější službou Latitude určenou pro slídily, vyvolal rozruch. Technologie RFID [identifikace na rádiové frekvenci] se zdá být budoucím prostředkem, který umožní zavedení daně vycházející z uhlíkové stopy [carbon footprint], bez ohledu na defektní vědu globálního oteplování, ze které tato daň vychází.

Orwellovské království

Je povzbuzující vidět kritiku britské veřejnosti, která je proti rozšířování sledování a sběru informací v civilní oblasti. Na odpověď, zda nejnovější kritická zpráva ze Sněmovný lordů, na téma britská společnost velkého bratra, představuje nový posun v politice, si budeme muset počkat.

Noviny The Guardian informovaly o znepokojení Sněmovny lordů o rostoucímu ohrožení svobody, kterou představuje kamerový systém (CCTV):

„Díky ohromnému nárůstu sledování a shromažďování dat ze strany státu a dalších organizací hrozí, že bude podlomena dlouhá tradice soukromí a osobní svobody, které je klíčovou součástí demokracie,” řekl. „Pokud má veřejnost věřit, že se s informacema o nich nakládá správným způsobem, mělo by být více otevřenosti o tom, která data jsou shromažďována, kým a jakým způsobem jsou použity.”

Zpráva však mlčí o návrhu ministryně Jacqui Smith o vybudování „superdatabáze”, která bude sledovat každý email, telefonát, sms a internetovou aktivitu, a ministra spravedlnosti Jacka Strawa, na uvolnění omezení ohledně hromadného sdílení osobních informací ve veřejném sektoru.

Sněmovna lordů je nevolená horní komora Parlamentu Spojeného království. Převážná většina nejdůležitější vládní legislativy vzniká v Dolní sněmovně. Lordové mají malou pravomoc v případě, kdy chtějí blokovat odhodlanou vládu. Tudíž pouze čas ukáže, zda jejich zpráva zbrzdí zrychlující se nárůst orwellovské noční můry. Sama ministryně vnitra přiznala, že britská veřejnost kategoricky odmítá CCTV, tudíž zpráva Sněmovny lordů by mohla představovat posun směrem od neoblíbeného viditelného velkého bratra, směrem k méně nápadnějšímu sběru dat britských občanů, nebo změnu směrem od využivání CCTV záběrů k dopadení třídních vtipálků, na dopadení novinářů a disidentů.

Skutečný dopad zprávy Sněmovny lordů dále zpochybňuje nepopíratelný vliv Evropské unie na britskou politiku. Evropský soudní dvůr (pdf) podpořil směrnici která:

nařizuje telekomunikačním poskytovatelům uchovávat data (veškeré hovory z pevných linek, emaily, faxy, hovory z mobilních telefonů – včetně místa – a internetu) po dobu až dvou let, které musí být na požádání poskytnuty policii.

Veřejnost by měla být znepokojena, ale zdá se že v záležitosti soukromí netuší která bije. Policie již uložila 100 000 nevinných dětí do DNA databáze. Ale zdá se, že mediální spin na téma „ochrana zranitelných dětí“ funguje v odvedení pozornosti od rizika, které shromažďování dat představuje, spolu s alarmující rychlostí, se kterou vláda ztrací osobní data britských občanů.

Obě opoziční strany napadly plány britské vlády, která chce vytvořit kontrolní centrum, ve kterém by byly po dobu 10 let uchovávány informace o každém člověku, který vstoupí nebo opustí území Británie. Zahrnuty jsou i šestileté děti, což je téma článku, který poskytuje důkazy o rozsahu vlivu Evropské unie na politiku VB:

Před dvěma měsíci začala britská Borders Agency snímat otistky prstů zahraničních dětí nad šest let, původem mimo Evropský hospodářský prostor, které žijí v Británii [pdf soubor, 64.4Kb]. Jacqui Smith v té době přijímala chválu za svůj tvrdý postoj v otázce vydávání identifikačních karet cizincům žijícím v Británii a nikdo, ani parlament, si nevšiml, že se biometrické požadavky vztahují i na šestileté děti. Parlament o ničem nevěděl proto, protože nebyl požádán o schválení postupu.

Spojené sledovací státy americké

Obama si rychle uvědomil význam kyberbezpečnosti a odkazu Bushových odposlechů. Obamova administrativa vydala příkaz na prošetření státních tajemství z Bushovy éry, zatimco pokrytecky pokračuje s využíváním těchto pravomocí.

Ministerstvo vnitra prezidenta Obamy v pondělí obhajovalo privilegium, které uplaťňovala Bushova administrativa, při pokusu zbavit se žaloby čtyř amerických věžňů, kteří tvrdí že byli uneseni, převezeni do jiné země a mučeni.

Jednalo se o pravomoci, které byly prosazeny pod rouškou vymyšlené války proti teroru, cíleně použity proti novinářům, včetně kohokoli kdo z jejich pohledu představoval možnou hrozbu pro národní bezpečnost.

Obama ve stejnou dobu nařídil 60 denní přezkoumání kyberbezpečnosti. Zdá se, že se jedná o rozšíření současné politiky, což znamená pokračovat s lukrativními smlouvami se společnostmi Northrop Grumman Corp, Lockheed Martin Corp a Boeing Co, které jsou největšimi dodavately pro Pentagon:

[Obamova administrativa] slíbila spolupracovat s průmyslem, výzkumníky a občany směrem k „vybudování důvěryhodné a zodpovědné kybernetické infrastruktury, která bude odolná, ochrání americkou konkurenční převahu a upevní naši národní a vnitřní bezpečnost.“

To je ta změna o které Obama mluvil.

Google vás sleduje

Zatímco vlády po celém světě zavádějí stále více omezující zákony, jejichž účelem je kontrola každé stránky našich životů, společnosti, např. Google a společenské webové systémy, pomáhají s připravou a zajišťují, aby se informační technologie používající obyvatelstvo stalo ochotným účastníkem v omezování soukromí a občanských svobod.

Protože jim nestačí sledovat každou stránku nášeho života, poslední výrobek od Googlu, Latitude, byl některými označen jako perfektní nástroj pro slídily a velkého bratra:

Jedná se o polohu-sdílející zařízení, které umožňuje v reálném čase zjistit relativní polohu vašich přátel. Ale není to založeno na specifické informaci, kterou sami vložíte, protože Google je schopný spočítat vaši polohu (s určitou mírou přesnosti) na základě způsobu, jakým se připojujete k internetu.

Ředitel Simon Davies z Privacy International řekl:

„Mnozí lidé boudou Google Latitude považovat za výborný produkt, ale skutečnost je taková, že Google opět selhal při zabezpečení soukromí a zabezpečení. Společnost musí ještě urazit dlouhou cestu předtím, než si zaslouží důvěru telefonních uživatelů.“

„Za současných podmínek by Latitude mohl být považován za dárek šmírákům, všetečným zaměstnavatelům, žárlivým partnerům a posedlým přátelům. Rozsah možného nebezpečí pro uživatelovo soukromí a bezpečnost je nekonečný, stejně jako přestavivost těch, kteří budou chtít tuto technologii zneužít.

Je třeba zmínit, že se Google snaží zviditelnit svoji starost v otázce soukromí. Nicméně co se stane, pokud Google změní vlastníka? Vzhledem k tomu, že Google v současné době nemá konkurenci, je snadné předpokládát, že bude i nadále pokračovat stejným směrem. Nicméně ač se to zdá velmi nepravděpodobné, tento článek vyzdvihuje oprávněné obavy o osudu zákaznických dat poté, kdy dojde ke sloučení společností:

vzhledem k současné krizové ekonomice, kterou doprovázejí sloučení a bankroty, je na obchodní pojem vlastnictví dat vyvijen velký tlak. Například CompUSA zavřel své prodejny, ale nyní se znovu vynořil na Floridě a to ve zcela jiné podobě. A nikdo neví kde petabyty (exabyty?) zákaznických informací, které jsou nyní kontrolované společností Circuit City, skončí.

Navíc Google a další společnosti by byly zcela bezmocné, pokud by prošly nové zákony, které by sloužily k vymezení dat v osobním vlastnictví jako nebezpečí pro národní bezpečnost. Ale jak nám stále dokola opakují politici, nemá cenu se strachovat: „pokud nic neskrýváte, nemáte se čeho bát“ ...

Sbližování technologie a politiky globálního oteplování

© RFID Journal
Zkouška prototypu systému RFID který určuje uhlíkovou stopu každého výrobku

Úžasný příběh podvodu globálního oteplování odhaluje finanční podpory, které byly uděleny badatelům pracujícím na technologii spojenou s CO2 a politikou spojenou s novou daní vycházející z uhlíkové stopy. Pokud by došlo k jejímu zavedení, RFID bude pravděpodobně hrát klíčovou roli. Badatelé pracují na způsobu, který bude využívat RFID pro vypočet uhlíkové stopy každé položky:

Laboratoř Bits to Energy zkoumá způsob, jak využít data shromážděná prostřednictvvím RFID, na výpočet uhlíkové stopy každé položky, která bude poté zobrazena na mobilním telefonu komunikujícím s RFID.

Spojování mobilních zařízení komunikujících s dopravními prostředky, bezhotovostní společnost ve které mobily fungují jako elektronické peněženky, je relativně snadné hádat scénář nepříliš vzdálené budoucnosti:

U pokladny v supermarketu budou všechny položky ve vašem nákupním košíku obsahující RFID čipy okamžitě načteny, cena bude odečtena z vašeho bankovního účtu a vy ihned obdržíte konečný součet uhlíkové stopy, která bude vycházet ze specifické informace každé položky kterou jste vybrali. Vše bude propojeno s vaší přídělovou kartou uhlíkové stopy, díky které budete například donuceni vrátit zpět ty saúdsko arabské datle, jinak překročíte váš měsíční limit CO2. Protože jinak byste neměli dostatek kreditů na odvezení vašeho nákupu domů, protože vaše auto by bylo automaticky odstaveno, ledaže byste na místě provedli platbu, která vyrovná vaše překročení.

Obětování soukromí za zábavu a ‚bezpečnost‘

Povyk a rozruch vyvolaný novými technologiemi znamená, že se jen málokdo zastaví a zamyslí nad nebezpečím pro svobodu a občanské svobody, které lidé obětují při sdílení ‚zpráv‘ se světem. Je pravda že nové společenské webové systémy jako StumbleUpon a twitter mohou být užitečné při sdílení informací a komunikaci. Nicméně množství soukromých informací, které lidé dobrovolně prozrazují, aniž by se zamysleli, je alarmující. Facebook nedávno oznámil změnu servisních požadavků, které v podstatě stanovují, že si s vašimi údaji mohou navždy dělat co budou chtít! Nové nástroje pro výzkum jako Pipl a náborový nástroj Spokeo's HR umožňují komukoli snadný přístup.

Vedle dobrovolného obětování soukromí ze strany naivní veřejnosti, stojí vynucená eroze občanských svobod, která probíhá pod rouškou ‚války proti teroru‘. Vládní zákony zásadním způsobem zvýšily sledování, sběr dat, centralizaci a bezpečnostní opatření ‚pro vaší bezpečnost‘.

Na koho by měla být svalována vina za postupný posun směrem k orwellovské noční můře?

© neznámý
Domníváme se, že lidé kteří jsou ochotni vyměnit svoji svobodu za dočasnou bezpečnost, si nezaslouží ani jedno a ztratí obojí.

Benjamin Franklin

Zdroj: Big Brother Digest - Steady Creep into an Orwellian Nightmare

Ponerologie: přenesené deviace

LÉZE V MOZKOVÉ TKÁNI A PŘENESENÉ DEVIACE

A. Paranoidní charakteropatie

B. Frontální charakteropatie

C. Charakteropatie vyvolaná drogami

„Co se týče patologických faktorů v ponerogenických procesech, má poškození [mozku] v době perinatální nebo kojenecké více aktivních výsledků, než poškození v pozdějším období [života].” (Lobaczewdki, 105)

„Tyto [charakterové anomálie vzniklé v důsledku poškození mozkové tkáně], otevřou dveře vlivu dalších patologických jedinců, u kterých se nejčastěji jedná o nějaký druh vrozené psychologické deviace, kteří následně vytlačí charakteropatické jedince do pozadí a pustí se do své ponerogenické práce. To je důvod proč se různé typy charakteropatií, v počátečních fázích, podílejí na genezi zla, jak na makrospolečenské tak na úrovni jednotlivce v lidských rodinách.“ (Lobaczewski, 120)

Jisté léze mozkové tkáně, a jejich vliv na osobnost, hrají důležitou roli při genezi zla. Zatímco dobře známé důsledky podobných léz, např. epilepsie, lze snadno pozorovat v raném stádiu života, mnohé mozkové léze pouze ovlivňují osobnost nositele postupem času. Vlivy těchto léz se mění v závislosti na místě, ve kterém došlo k poškození mozku, době kdy k tomu došlo a životní styl nositele po vzníklém poškození. Lobaczewski nazývá tyto poruchy charakteru nebo osobnosti „charakteropatie“.

Nepoškozená mozková hmota uchovává přirozené instinktivní a emocionální reakce našeho druhu. Mezi ně patří např. schopnost navázat emocionální pouto s druhými a schopnost vcítit se do druhých (co Lobaczewski nazývá vytušení psychologické situace). Nicméně charakteropatické myšlenkové pochody se liší a vyznačují se vyšším výskytem emocionálního násilí a patologickým egotismem. Jejich narcisistické přehnané sebevědomí, spolu s deviantní psychologií, má na normální lidi traumatizující vliv, který u jejich oběti významným způsobem sniží úroveň jejich zdravého rozumu až do bodu, kdy se nakazí patologickým myšlením. Čím je jednotlivec mladší nebo naivnější, tím snadněji se tyto rysy přenesou.

PARANOIDNÍ PORUCHY OSOBNOSTI

„Pro paranoidní chování je charakteristické, že jsou osoby schopné relativně správného úsudku a diskuze tak dlouho, dokud diskuze obsahuje jen málé názorové rozdíly. To skončí když argumenty druhého začnou podkopávat jejich nadhodnocené myšlenky, rozvrátí jejich dlouho zastávané uvažovací stereotypy, nebo je donutí přijmout závěr, který předtím podvědomě zamítli. Podobná stimulace vypustí na partnera proud pseudologických, převážně paramoralistických a často uražejících projevů, které pokaždé obsahují jistou úroveň sugesce.“ (Lobaczewski, 110)

Okouzlování: Zatímco se kultivovaní a logičtí lidé vyhýbají paranoidním jedincům pro jejich často vulgární a násilnický projev, paranoidní jedinci mají neuvěřitelnou kapacitu zotročit méně kritickou mysl. Mezi náchylné patří mladí lidé, jedinci psychologicky nedostačující a ti kteří byli obětmi patologických egoistů. Například osoby vychované psychopaty budou mít určitý stupeň psychologického poškození, který jim zabrání kriticky zanalyzovat ideologii a chybnou logiku paranoidního jedince. Podobná obět se dostane do pozice, kdy bude souhlasit s pokřiveným světonázorem a jakýkoli rozdíl v názoru bude omezen na nepodstatné body. Tento vzor myšlení potvrzuje, že pokřivené premisy a odpovídající paranoidní ideologie jsou ‚správné‘, třebaže jsou vážně defektní. Paranoidní jedinci si velmi dobře uvědomují svoji schopnost zotročit druhé, čehož od raného dětství využívají v plné míře pro svůj prospěch.

Strnulost názorů: Paranoidní osoby se podobají psychopatům tím, že nejsou schopny cítit pochybnosti ohledně své osoby, nebo zásadně pochybovat o svých přesvědčeních. Jakýkoli podobný konflikt probíhá bez sebekontroly, sebeuvědomování nebo hierarchie hodnot. Jednoduše řecčno, přestože se může stát že narazí na momenty vnítřního napětí, způsobeného konfrontací jejich vlastních názorů s protichůdnými informacemi, nicméně ve své vlastní mysli se nikdy nemýlí.

Fyziologická příčina: Lobaczewski vysledoval příčinu této charakteropatie k poškození mozkové tkáně, většinou v oblasti mezimozku (diencephalon). Jejich paranoidní pohled na realitu může mít rozpětí od relativně naivního až po násilně revoluční, což byl např. případ ruského revolucionáře Vladimíra Lenina.

Behaviorální/funční příčiny: U jedinců bez poškození mozkové tkáně často vzniknou paranoidní vlastnosti v důsledku psychologické indukce od paraoidního charakteropata. Výchova plná teroru dá vzniknout rigidnímu a stereotypickému myšlení, což postiženému ztěžuje možnost vytvořit si zdravý názor na svět.

FRONTÁLNÍ CHARAKTEROPATIE

„Patalogický charakter těchto lidí, který obecně obsahuje prvek hysterie, se vyvíjí s postupem let. Nepoškozené psychologické funkce se nadměrně vyvinou v důsledku kompenzace, což znamená že převahu mají instinktivní a [emocionální] reakce. Relativně vitální lidé se stanou agresivními, riskujícímí surovci slovem i činem.“ (Lobaczewski, 114)

Poškození předního mozku během nebo okolo narození (obzvlášť u předčasně narozených) bylo nejběžnější příčinou této charakteropatie. V důsleku pokroku ve zdravotní péči těhotnách žen a novorozeňat, se velkolepá role, kterou tato porucha hrála při ponerogenezi, vztahuje spíš na minulé generace. Podobní jednotlivci jsou impulzivní, vznětliví a agresivní, mají nízký práh tolerance frustrace, povrchní emoce a vykazují společensky nevhodné chování.

Potlačené myšlenkové pochody: Tento druh poškození mozku nenarušuje paměť, inteligenci nebo schopnost přesně vycítit psychologickou situaci. Na druhou stranu potlačuje schopnost si v duchu představit a manipulovat s kusy informací, které se nacházejí v poli vědomí, neboli v krátkodobé paměti, charakteropata. To inhibuje tzv. „exekutivní systém“, který řídí myšlenkové procesy. Jako takoví jsou frontální charakteropati charakterizování abnormální úrovní reaktivní agrese (na rozdíl od rozených psychopatů kteří využívají násilí jako nástroj).

Vznětlivost a chabé dlouhodobé plánování: V důsleku neschopnosti manipulovat informace v krátkodobé paměti, jsou jednotlivci s poškozením předního mozku nuceni pracovat s duševními zkratkami. To má za následek že činí rozhodnutí během zlomku vteřiny a kdy jejich ukvapené činy a slova jsou považovány za absolutní a neodvolatelné. Svoji ‚spontánnost‘ (ve skutečnosti jen špatné rozhodování) dokonce považují za znamení jejich nadřazenosti nad obyčejnými lidmi, kdy ve skutečnosti tato zjednodušená rozhodnutí nejsou nic jiného než samodestruktivní.

Okouzlování: Podobné bezcitné a egotistické myšlení traumatizuje a strhne normální lidi, sníží jejich úroveň zdravého rozumu. Někteří dokonce pohlížejí na charakteropaty jako na jedince se zvláštními schopnostmi. Pokud má rodič tuto poruchu, každé z jejich dětí budou pravděpodobně vykazovat známky této poruchy ve své osobnosti. Lobaczewski označil Josefa Stalina za typický příklad charakteropata.

Záměna s psychopatií: Jednotlivec s poškozeným předním mozkem vykazuje některé chování, které se podobá chování vrozeného psychopata, což vedlo k chybnému závěru, že psychopatie je způsobena poškozením předního mozku.

Typický popis extrémního případu může obsahovat následující: surový, charizmatický, hypnoticky charizmatický, vydávající nezvratná rozhodnutí, nelidsky krutý, patologicky pomstichtivý, egotisticky přesvědčený o své genialitě.

CHARAKTEROPATIE VYVOLANÁ DROGAMI

„Anomálie charakteru vzniklé důsledkem poškození mozkové tkáně [následkem užívání léků] se chovají jako zákeřné ponerogenické faktory. ... jejich vliv se snadno zachytí v lidské mysli, traumatizuje naši psychiku, ochuzuje a deformuje naše myšlenky a pocity, a omezuje schopnost jednotlivců a společnosti používat zdravý rozum a správně vycítit a vidět psychologickou nebo morální situaci. To otevírá dveře vlivu dalších patologických charakterů, kteří jsou nejčastěji nesiteli nějakého druhu psychologické deviace.“ (Lobaczewski, 119-120)

Spolu s vzestupem moderní medicíny přišlo užívání drog, jejichž účinek nebyl zcela znám, které na nervové soustavě zanechávají trvalé následky. Některé léčby nádorů (tzn. cytostatické léky) často napadají primitivnější části mozku, což vyústí v jednotlivce který je emocionálně tupý, neschopný vcítit se do druhých. Přestože jejich inteligence není ovlivněna, stanou se pomstychtivými a egocentriky kteří baží po chvále, lhostejní vůči bolesti kterou druhým způsobují.

Některé viry (tzn. příušnice, záškrt, obrna) a toxiny jako těžké kovy, pesticidy, potravinové přísady a chemikálie pro domácnost mohou mít podobný vliv. Podobní jedinci jsou většinou psychologicky naivní a neschopní pochopit jádro problému.

Kapitola "Přenesené deviace" ze stránek Ponerology.com.

Obsah těchto stránek:

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

Úvod

Přenesené Deviace

Vrozené Deviace

Případové Studie

PONEROLOGIE: ZLO JE NEMOC

Úvod

Psychopatie: Příčina zla

Ponerologie: Nová věda

Diagnóza

Náchylnost: Přirozený pohled na svět

Geneze Zla

Znaky a Symptomy Zla

Příčiny Zla

Šíření nákazy neboli Ponerizace

Imunizace

Psychopati, psychopatie, ponerologie

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

ÚVOD

„Zkušenost autora naučila, že zlo je ve své povaze podobné nemoci, třebaže o něco komplexnější a hůře postižitelnější pro naše chápání. Jeho geneze odhaluje mnoho faktorů, povahy patologické, obzvlášť psychopatické, jejichž podstatu medicína a psychologie již studovaly. [P]ochopení podstaty a geneze zla obecně vychází z dat [biologie, medicíny a psychologie]. Filozofická reflexe je sama o sobě nedostačující.“ (Lobaczewski, 98)

Stejně jako barvoslepý člověk, který není schopen rozeznat červenou od zelené, není malá část lidské populace schopna prožít, nebo plně pochopit, normální rozsah lidských emocí. A stejně jako barvoslepí, kteří mohou skrývat svůj stav užitím správných slov, jejichž význam nechápou (např. vrchní světlo semaforu je „červené“, spodní je „zelené“), stejným způsobem skrývá tato menšína svůj stav předstíráním povrchních znaků emoce (obličejové výrazy, výkřiky, řeč těla). Nicméně ve skutečnosti danou emoci neprožívají. Jejich klamání je odhaleno v laboratoři, kde jsou jejich reakce na slova jako SMRT, RAKOVINA, NEMOC stejné, jako kdyby se jednalo o slova DEN, SMETANA nebo PAPÍR. Postrádají schopnost chápat emocionální „úder“, který jistá slova vytvářejí. Jako nápovědu využívájí emocionální reakce u druhých a upravují své chování tak, aby napodobovalo správné ‚emocionální‘ chování. (Hare, 129-30)

Tyto jedince známe jako psychopaty. Nejen že nejsou schopni cítit bolest druhých, ale často ji záměrně způsobují druhým. Lobaczewski označuje tuto poruchu jako „vrozenou psychopatii“, aby je odlišil od ostatních, kteří mají deficit ve svém genetickém/instinktivním vybavení, vrozená psychopatie je považována na nejvážnější a nejznepokojující.

Mnozí tzv. „asociální jedinci“ si během svého života osvojí podobné chování, ať už v důsledku poškození určitých oblastí mozku, nebo funkčně v důsledku blízkého kontaktu a vlivu ze strany podobných osob. Lobaczewski používá pro podobné osoby označení charakteropat. Převážná většina jedinců z obou skupin se nemůže změnit. Skutky které nazýváme zlo (obzvlášť na makrospolečenské úrovni), mohou být vysledovány zpět k této deviantní menšině lidských bytostí a vlivu jejich jednaní na jejich rodinu, přátele nebo společnost.

Úvod ze stránek Ponerology.com.

Obsah těchto stránek:

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

Úvod

Přenesené Deviace

Vrozené Deviace

Případové Studie

PONEROLOGIE: ZLO JE NEMOC

Úvod

Psychopatie: Příčina zla

Ponerologie: Nová věda

Diagnóza

Náchylnost: Přirozený pohled na svět

Geneze Zla

Znaky a Symptomy Zla

Příčiny Zla

Šíření nákazy neboli Ponerizace

Imunizace

Pokračování příště.

Populace: slon v pokoji patokracie

John Feeney varuje před nekontrolovaným růstem populace, který ohrožuje pokusy zachránit planetu. Feeney v tomto vydání Green room vyzývá environmentální hnutí, aby se přestalo vyhýbat tomuto kontroverznímu tématu.

„Naše neschopnost žít nadále současným způsobem, v našem současném počtu, aniž bychom způsobili dalekosáhlou degradaci životního prostředí, je jasnou definicí překročení kapacity únosnosti.“

Velké tabu environmentalismu: velikost a růst lidské populace. Náš počet má velký vliv na veškerý život na Zemi, přesto bylo toto téma celá desetiletí viditelně mimo veřejnou debatu.

Většina přírodovědců souhlasí, že růst množství lidí, spolu s naším nekontrolovaným vlivem na životní prostředí, nás neúprosně sune směrem ke světovým katastrofám nemyslitelného rozsahu.

Shodují se, že nutnost se v dnešní době věnovat otázce populace je ohromná.

Přesto se jí mnozí ekologové vyhýbají, malá část z nich se staví i proti pouhé zmínce.

Někteří aktivisté trvají na tom, že snaha ovlivnit růst populace porušuje lidská práva a tvrdí, že je nejlepší nechat tento problém napokoji.

Osvoboďne se tady a teď od této zmatené představy.

Je pravda, že v minulosti došlo ve jménu „populační politiky” ke zneužíváním.

Ale ke zneužítí došlo i v oblastech zdravotnictví a vzdělání, přesto pomyšlení, že budeme reagovat zřeknutím se dalšího úsilí v těchto oblastech, je absurdní.

Z minulých zneužití se můžeme poučit a snížit tak možnost vzniku nových problémů.

Ve skutečnosti jedinci, kteří pracují na problémech týkající se populace, tak učinili. Dnes se shodují, že metody s prokazatelně nejlepším úspěchem snižování růstu populace jsou, ve své podstatě, uctivé a prosazují lidská práva.

Patří sem vzdělávání děvčat a žen v rozvojových zemích, vzdělání které jim pomůžou v jejich zplnomocnění.

Lze toho dosánout poskytováním více možností, použitím mediálních strategií, aby si uvědomili možnosti ohledně velikosti rodiny a rodinného plánování.

Ti, kteří se staví proti diskuzi o světové populaci, brzdí budoucí zajíštění podobných služeb a zdrojů.

Salon poslední šance

V podstatě je třeba se zeptat, co představuje větší hrozbu pro prosperitu lidstva: možnost že pokusy vyřešit růst populace mohou být zneužity, nebo naše trvající selhání konat a zabránit úmrtí stovek milionů, nebo dokonce i miliard lidí, kteří zemřou následkem globálního ekologického kolapsu?

„Mnozí si dnes uvědomují naléhavost, se kterou musíme zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí Země.“

V žádném případě se nejedná o přehnanou možnost. Environmentální vědci stále více naléhají, že jsme překročili kapacitu nosnosti Země.

Domnívám se že mají pravdu, důkazy jsou všude kolem nás. Naše neschopnost žit nadále stejným způsobem, v dnešním počtu lidí, aniž bychom způsobili hlubokou degradaci životního prostředí, je jasný příklad definice překročení kapacity únosnosti

Po překročení, jak víme, přijde pokles populace. Jak jsme zjistili u jiných druhů, tento proces se na začátku projeví jako zhroucení.

Pro lidstvo to značí možné kataklyzma, které přesahuje cokoli v naší historii.

Naše šance zabránit podobnému výsledku, závisí na naší schopnosti začít snižovat náš počet předtím, než to příroda učiní za nás.

Žádné jiné východisko neexistuje. Například pouhé snížení spotřeby na osobu není dostatečné.

Vždyť úroveň spotřeby na osobu se násobí velikostí populace, aby se mohla určit celková spotřeba zdrojů.

Stačí se podívat na data skupiny Global Footprint Network. Odhadují, že do doby než snížíme populaci budeme překračovat kapacitu.

Mlčení nepřinese řešení. Téma populace se musí stát hlavním tématem veřejné diskuze.

Je třeba prolomit tabu a povzbudit nejen několik málo hlasů, ale každého s odpovídající kvalifikací, aby se o tomto tématu mluvilo často a nahlas.

Nedávno jsem přemýšlel co by se stalo, pokud by všichni vědci, a každý kdo je považováni za autoritu v oblasti populace, promluvili najednou.

Pomohlo by to oslabit tabu, které v dnešní době poutá toto téma, dotlačilo by jej do středu pozornosti?

Přineslo by to dostatek pozornosti, aby se mohla začít rodit nová a rozsáhlejší řešení?

Mohlo by to popostrčit hlubší průzkum našeho ekologického boje?

Kampaň pojmenovaná Global Population Speak Out campaign dala dohromady 100 hlasů z 19 zemí a každý z nich slíbil během února 2009 veřejně vystupovat s tématem populace.

Mnozí si dnes uvědomují naléhavost, se kterou je třeba zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí.

Budeme schopni svrhnout tabu, které dlouhá léta stále v cestě tomuto cíli?

Dr. John Feeney píše o životním prostředí a sídlí v Boulder, Colorado, USA.

Green Room je série názorových článků, se zaměřením na téma životního prostředí, které vycházejí každý týden na stránkách BBC.

Komentář: Fotka s doprovodným textem je z původního článku. Všimněte si, že to co vypadá jako skupina žen, které se zoufale snaží získat něčí pozornost (možná pracovníka humanitární pomoci který rozdává potraviny?), je spojeno s textem „musíme zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí Země.“

Možná že má naznačit sdělení o bezcennosti tmavých žen (možná muslimky, ale koho to zajímá, že?), které přestavují příliš velkou zátěž pro zdroje planety a tudíž jsou to oni ,kdo je zodpovědný za degradaci našeho kdysi neposkvrněného hřiště?

Autor prosí, aby „tabu“ řízení populace/snížování bylo prolomeno. Soudě podle některých z 1500 komentářů, které se objevily na stránkách BBC pod tímto článkem, mnozí nečetli článek se znechucením, ale s naprostou úlevou. Možná že článek interpretovali jako pobídku ze strany moci, aby otevřeně vyjádřili svůj přirozený sklon k myšlenkám, které se týkají odstranění „zbytečných příživníků“ pro lebensraum.

Bez ohledu na celkový sanitární tzv. spin na téma snížení populace, tvrdá realita je taková že genocida prostřednictvím ekonomického, společenského a vojenského válčení je již v plném proudu.

Co je pravda?

Následující text napsal teoretický fyzik Arkadiusz Jadczyk a jde o jeho definici pojmu pravda.

Krátce o autorovi:

Profesor Jadczyk je fascinován problémy, které se týkají podstaty kvantové teorie, a jejich propojení s filozofií nauky i teoriemi vědění, vědomí a mysli. V minulosti pracoval na algebraických metodách kvantové teorie, diferencialnich geometrických metodách v kvantové teorii pole, gravitačních teoriích, teoriích skrytých dimenzí Kaluzy-Kleina a supersymetrie, nekomutativní geometrie. Čtenáři kteří se zajímají o podobná témata si mohou prohlédnout jeho CV a seznam jeho publikací.

Stránky věnované práci profesora Jadczyka nesou jméno Quantum Future Physics (fyzika kvantové budoucnosti). Zde najdete informace, které se týkají následujících témat: Event Enhanced Quantum Theory (ve zktratce EEQT), kvantové skoky, EEQT a pět platonických fraktálů, transdimenzionální techniky transferu, Jacques Vallee, kvantové fraktály, kritické úvahy na téma Richarda Hoaglanda a Toma Beardena, kritické úvahy na téma materiálu Matrix III Vala Valeriana a myšlenky na téma vědění a volnost, technické práce na téma kvaterniony a monopóly, a co je možná nejvzrušující, pohledy teoretického fyzika na téma fyzika mysticizmu.

Úryvek pochází z diskuzního fóra Cassiopaea:

Co je pravda??

Úvod

„Co je pravda?“ je otázka, která je pokládána již celá tisíciletí. V běžném užívání znamená přídávné jméno „pravdivý" „tvrzení které odpovídá faktům“. Přesněji, slovo „pravdivý“ udává platnost zamýšlené (nebo očekávané) shody mezi znázorněním a tím co znázorňuje. Na internetu je mnoho zajímavých esejí, která se zabývají touto otázkou. V tomto případě je uváděn příklad mapy, která „odpovídá (je pravdivá) geografii“ protože „linky na mapě znázorňují (v jiném měřítku) stejnou dvojrozměrnou podobu ulic“. O obrazu se říká, že „odpovídá (je pravdivý) životu“, pokud pro jakéhokoli pozorovatele přesně znázorňuje, jak něco skutečně vypadá viděno vlastníma očima. Stejný esej dále navrhuje, že „pravda obsahuje dva ‚systémy‘, údajně, propojené ‚mapováním‘.“

Zde chci ale vysvětlit, jakým způsobem chápu tento pojem, když jej používám. Co je „objektivní pravda“ je otázka, která je o něco složitější. Ale i k tom řeknu několik slov. Je docela možné, že čtenář bude mít během čtení následujícího textu pocit, že si občas protiřečím, ale já s podobným nebezpečím počítám a pokouším se zajistit, aby k podobnému nedorozumění nedošlo.

...

Když píšu o tom „jak chápu tento pojem“, neznamená to že jde jenom o mě. Bylo by přesnější napsat: „jak *my* chápeme tento pojem. Jde o to že tato diskuse vstupuje na území filozofie a tudíž přesahuje moji odbornou kompetenci. Proto jsem se pojistil, diskutoval a shodl se s Laurou. Takže to co tady pišu se týká každého z nás, nejen mě. Přesto beru plnou osobní zodpovědnost za to co píši. Proto jsem napsal „jak já chápu tento pojem“.

***********

Pracujeme s omezenou sadou pojmů, tudíž v našich „definicích“ je obtížné se vyhnout „definování tím co je definováno“. Avšak ne vždy se jedná o neštěstí. Z matematické „teorie množin“ víme, že autoreference někdy vede k paradoxům (Holič který holí každého kdo se sám neholí. Holí tento holič sám sebe nebo ne. Pokud se holí, potom není pravda že holí pouze ty, kteří se sami neholí. Pokud se sám neholí, potom opět není pravda že holí VŠECHNY kteří se sami neholí. ) Rekurzivní algoritmy, tedy algoritmy s funkcí která nazývá sebe sama, fungují docela dobře (i když jsou pomalé), ale ne vždy se zastaví. Pokud náš vesmír není konečný, potom rekurze, i taková která nemá konec, se stále může „lépe a lépe“ přiblížit k „řešení“. Zde je další past. Napsal jsem „lépe a lépe“ v uvozovkách, protože co je lepší a co ne, záleží na naší volbě funkce odhadující vzdálenost. Tato funce se může měnit po každém kroku a když se věci začnou komplikovat, dostáváme se k „problému zastavení“ (halting problem).

Halt problem

„Problém spočívá v určení předem, zda se určitý program nebo algoritmus zastaví, nebo zda poběží bez zastavení navždy. Problém zastavení je základním příkladem prokazatelně neřešitelného problému. Je jasné, že jakýkoli pokus zodpovědět otázku tím, že dojde k opravdovému spuštění algoritmu, nebo simulování každého kroku jeho průběhu, povede k odpovědi jen tehdy, pokud se zkoumaný algoritmus zastaví, jinak se stane že samotný algoritmus, který se pokouší zodpovědět otázku, poběží sám navždy.“

Do podoné situace se dostaneme s mojí definicí pravdy. Může být že dopředu nevíme (a není žádný algoritmus který by nám umožnil vědět dopředu) zda náš „algoritmus“ dosažení pravdy poběží navždy nebo ne. Jediné co můžeme udělat je nechat jej běžet a čekat a čekat.

(Pro ty, kteří mají zkušenost s programováním, bude jednodušší pochopit to co jsem napsal. Pojmy „autoreferenční“ a „rekurzivní“ se „naladí“ na správnou frekvenci a možná zmírní možné námitky.)

***Definice***

Nejdříve krátká definice: pravda je objektivita.

Nyní tuto definici rozvedu a upřesním.

Předpokládejme že existuje něco jako „vesmír“. Pokud odmítáte tento předpoklad, potom vše co budu dále psát je zbytečné. Já takovou možnost zvažuji, beru ji v potaz. Takže, „my“ jsme součástí tohoto vesmíru, ale pouze malou součástí. Naše vnímání světa, naše pojmy, naše slovní zásoba, naše naprogramování, jak vrozené tak i geneticky podmíněné, ale i to které je upravené nebo bylo sestaveno od základu z našich interakci s tím co nazýváme „vnější svět“, to vše si nese cejch naší „malosti“ vis a vis velikosti vesmíru. Vše je ocejchováno chaosem a nejistotou, náhodností, celé historie vývoje života a civilizace. Ne vždy jsme objektivní. Někdy když soudíme druhé jsme objektivní, ale přestáváme být objektivními když máme soudit sami sebe. V Matoušovi nalezneme následující:

Matouš 7:1-5 [...] „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“

Někdy je to právě naopak. Jasně vidíme naše vlastní problémy a nedostatky, ale zavíráme oči před lži která nás obklopuje, velmi těžce si uvědomujeme že lidé, někdy i naši nejbližší, jsou schopni záměrně lhát. Jde o způsob kterým dospělí občas vidí své děti nebo své partnery. V takovém vnímání není žádná objektivita.

Oba dva případy se stávají. Netýká se to pouze vztahů s jinými lidmi, se společností, ale i našeho vnímání a našeho chápání hmotného světa, světa pojmů a světa „vědění“.

Proto přibližování se k pravdě zahrnuje objevování jakéhokoli mechanizmu, který negativně ovlivňuje naší objektivitu, dále obsahuje analýzu těchto mechanizmů a pátrání po metodách jejich neutralizace nebo eliminace (eliminace není vždy možná, ale v podobných případech může pomoci neutralizace).

Zatímco postupujeme na cestě eliminace mechanizmů, které deformují naši objektivitu, jsme dále schopni lépe a lépe definovat samotný pojem objektivity (zde máme opět příklad rekurence).

Dále jsme zatíženi problémem antropomorfizmu, který může deformovat naše vnímání světa. Je nutné prozkoumat i tento problém. Vidět „objektivně“ znamená vidět vesmír stejným způsobem, kterým vesmír vidí sám sebe: znamená to vidět v rozsahu, který přesahuje naše geneticky určené zájmy, naše zkušenosti, naši malou velikost v prostoru, i čase, a v prostoru „vědění“.

Má tento proces nějaký konec? Je konvergentní?

Moje současná pracovní teorie je následující: jedná se o otázku, která je stejná jako otázka o zastavení Turingova stroje. Otázku nemůžeme zodpovědět, je třeba nechat proces „pokračovat“.

Někdo by se mohl oprávněně zeptat: jak můžeme objektivně rozhodnout co je objektivní a co ne? Nemáme zde paradox?

Ano, je to paradox. Ale paradoxní paradox. Stejně tak by se někdo mohl zeptat: jak je možné, aby stroj který je těžší než vzduch, mohl létat? Patrně to není možné. Nicméně jak víme tam kde je vůle, tam je i řešení. Stroje těžší než vzduch mohou létat, a právě tak my, kteří vždy zůstaneme jaksi subjektivními, můžeme pracovat na odstraňování této subjektivity, jak je jen možné, a přiblížit se objektivitě. Je to jako známý Uroboros – drak který požírá vlastní ocas, což je zřejmý paradox. Ale ve stejnou dobu se zdá, že toto je jediná metoda která funguje – uvnitř a vně.

Takže to je moje (naše) chápání „pravdy“. ... Ale tento krátký esej by nebyl úplný, kdybych se nezmínil o „smyslu života“. Zde použiji další přirovnání ze světa počítačového programování. Mimochodem, domnívám se, že rozvoj počítačového programování, věda algoritmů, naše zkušenost s programovatelnými kalkulujícími stroji, teorie kódování, to vše nám otevřelo nové kognitivní úhly pohledu. V dnešní době jsme schopni pracovat s novými, a jak se domnívám, důležitými kognitivními kategoriemi. Jsme schopni vidět svět objektivnějí, než bylo dříve možné, protože máme k dispozici tyto nové kognitivní modely pro „zmapování“ našeho myšlení.

Tudíž: *smysl života*

Zde je moje hypotéza riskantnější, jedná se pouze o pracovní hypotézu.

Náš vesmír je složitý systém. Stupeň složitosti je vysoký. V tomto složitém systému, nějakým zatím nepochopeným způsobem, pracují „programy“. Není žádný důvod předpokládat, že tyto programy neobsahují chyby. Tudíž se nevylučuje, že vesmír má také „mechanizmy na ostraňování chyb“. Vědomí, inteligence, samotný život můžou také mít, mimo jiné, takové funkce. Tudíž úloha inteligence může být následující: najít chyby v programech, které běží ve vesmíru a opravit tyto chyby.

Tudíž v otázce smysl života jdu dál, než je případ pouhé „replikace sebe sama“ j (jako v případě Dawkinse a jeho „sobeckého genu“). Replikace sebe sama může být nástroj, ale ne cíl. Cíl může být jiný: odstranit chyby ve vesmíru. Čas potřebný pro podobnou operaci může být značný. Mimoto, kladný výsledek nemusí být jistý. Může to být jako v případě problému zastavení: neexistuje způsob jak předpovědět výsledek, proto jediné co zbývá je nechat program na ostraňování chyb běžet, umožnit aby mohlo dojít k jeho upravení prostřednictvím sebe sama.

Pokud připustíme tuto hypotézu, potom otázka role inteligence a smyslu života nabere nový význam.

Někdo by se mohl zeptat: ale co můžeme my, tak „malá“ stvoření, dokázat ve velkém vesmíru?

Zajímavá otázka. Avšak víme, že ve složitých systémech mohou malé změny vést k nečekaným globálním „fázovým přechodům“. Nemůžeme vyloučit, že může dojít k něčemu podobnému. Nemůžeme vyloučit, že připuštění podobné hypotézy může zcela změnit náš pohled na problém zopovědnosti lidstva – což by byl pouze logický závěr na základě našich premis.

Jak jsem již napsal, jde pouze o moji pracovní hypotézu, hypotézu kterou používám každý den. Zdá se mi, že je zajímavá, odpovídá veškerému mému vědění (z fyziky, matematiky, filozofie, genetiky, biologie, psychologie). Ale pokud objevím nová data, potom znovu přehodnotím svoji hypotézu. Vždyť abychom mohli odstranit chyby ve vesmíru, je nejdříve třeba abychom odstranili chyby v sobě. A zde se opět vracíme k otázce „pravdy“ a „objektivity“.

V těsné blízkosti Země prolétl obří balvan

Ve vzdálenosti pouhých 63,5 tisíce kilometrů minula dnes Zemi planetka 2009 DD45. Podle astronomů je to obrovský balvan o průměru necelých 30 metrů, který není nebezpečný. Byl to jeden z dvaceti nejtěsnějších, dosud pozorovaných, průletů podobných těles kolem zeměkoule.

Miniplanetka minula Zemi ve 14 hodin 44 minut středoevropského času. Proletěla ve výšce necelého dvojnásobku vzdálenosti, ve které obíhají stacionární družice.

Těleso objevil automatický dalekohled na australské observatoři Siding Spring nedaleko městečka Coonabarabran letos už 27. února krátce po poledni světového času.

Výpočet brzy ukázal, že míří k naší Zemi. Do sféry gravitačního vlivu planety vstoupila miniplanetka o den později. Dnes v 02:12 SEČ překročila dráhu Měsíce a stále se přibližuje k zeměkouli.

Poté, co proletí perigeem své hyperbolické dráhy, se začne opět od Země vzdalovat. Zítra ráno už bude dál, než obíhá Měsíc a 4. března opustí sféru gravitačního vlivu Země. Pak opět zmizí v hlubinách sluneční soustavy.

Takováto blízká setkání nejsou pro Zemi ničím neobvyklým. Většinu z nich však ani nepostřehneme, protože tělesa jsou příliš malá.

Aktualizace: Alberto Quijano Vodniza z University of Nariño vyfotografoval na observatoři v Kolumbii s pomocí 14 palcového teleskopu asteroid v době kdy byl stále na cestě k Zemi. Záběry 30 - 40 metrového kamene, rozměr podobný tělesu které v roce 1908 vybuchlo nad Tunguskou, byly pořízeny 13 hodin před nejbližším přiblížením. Zde je 1 MB film.


Zdroj: Small Asteroid Buzzes Earth‏ V těsné blízkosti Země prolétl obří balvan

Záhada mamutích klů obsahující úlomky železa

Ned Rozell
Alaska Report



Před tisíci lety možná došlo nad Aljaškou k výbuchu obrovského meteoru, ze kterého byly jako broky vymrštěny železné úlomky a některé z nich se zaryly do klů mamutů a rohů bizonů. Zároveň na Aljašku dopadl jižně od Allakaketu velký úlomek meteoritu, jehož náraz zvedl mračno prachu, které zakrylo Slunce nad celým státem a okolními oblastmi a zabilo téměř vše živé v oblasti.


Takový scénář si představuje [jaderný fyzik] Richard Firestone, vědec z Lawrence Berkeley National Laboratory v Kalifornii. Firestone a jeho spolupracovníci nalezli kly mamutů a lebku bizona, ve kterých byly z jedné strany zaryty železné úlomky obsahující nikl, což naznačuje že úlomky dopadly ze stejného směru.

 

©Richard Firestone

Zaryté kovové úlomky, obklopené zuhelnatělými kruhy, ve vnější části mamutího klu původem z Aljašky. Zvětšené foto ukazuje jak mikrometeorit proletěl klem.

Zaryté kovové úlomky, obklopené zuhelnatělými kruhy, ve vnější části mamutího klu původem z Aljašky. Zvětšené foto ukazuje jak předmět proletěl klem.


Firestoneova teorie vznikla poté, co si jeho spolupracovník Alan West, z Dewey Arizony, na výstavě drahokamů a minerálů všiml klu mamuta, který byl posetý malými kovovými úlomky. West a Firestone poté prozkoumaly kly, které v Calgary vlastnil ten samý prodejce. Když Firestone a West prozkoumali mamutí kly pomocí magnetu, nalezli sedm klů původem z oblasti poblíž řeky Yukon, včetně bizonní lebky ze Sibiře, které v sobě měly vypálené malé železné úlomky.


„Jeden z tisíce klů obsahoval tento materiál,“ řekl Firestone. Firestone se dále domnívá, že objevil prohlubeň kterou pradávný meteorit způsobil, dopadový kráter v současnosti kruhová vodní plocha pojmenovaná jezero Sithylemenkat, nacházející se u povodí řeky Kanuti.

Firestone řekl: „Potoky které z jezera vytékají, jsou bohaté na nikl“, čímž naráží na to že nikl je kov spojený s meteority. „Tvar jezera odpovídá tvaru kráteru, který vznikne dopadem meteoritu a který mohl mít průměr půl kilometru, což je značná velikost.“


Meteorit podobných rozměrů by v okruhu 100 mil sežehl vše a pohřbil by mamuty, kteří se nacházeli dál od kráteru, což by zachovalo jejich kly zasažené úlomky kovu. Firestone tvrdí, že prach vyvržený dopadem by vyhladil všechny mamuty kteří dopad přežili.


„Dalších 10 000 let v této oblasti nebyli žádní mamuti,“ řekl a dodal, že jiní mamuti nakonec migrovali zpět na Aljašku.

Dale Guthrie, jeden z mála aljašských expertů na mamuty, označil Firestonovu teorii za zajímavou, ale vědci z Aljašky, kteří vědí o dopadových kráterech, si o jeho odhadu, že jezero Sithylemenkat je místem, kde zhruba před 35 000 lety dopadl metor (přibližné stáří mamutích klů), myslí že není přesný. Vědci potvrdili pouze jeden dopadový kráter na Aljašce, zvaný Avak poblíž Barrow, a na celém světě bylo objeveno pouze zhruba 140 dopadových kráterů.


Expert na dopadové krátery a vicekancléř výzkumu na University of Alaska, Fairbanks Buck Sharpton řekl, že jezero musí být starší než 35 000 let, protože nemá žádny okraj vyskytující se u mladších kráterů a tudíž podle něho nevypadá na dopadový kráter. Domnívá se, že by úlomky železa mohly být dutiny, které byly naplněny „během tisíců let kdy ležely ponořené v porézní sedimentární vrstvě, kterou protékala voda bohatá na železo.“


Co se týče jezera Sithylemenkat, Gordon Herreid se ve své geologické zprávě o jezeře určené pro stát (kterou stát nechal vypracovat kvůli možnému výskytu niklu) napsanou v roce 1969 nezmiňoval o možnosti meteoritického dopadu. Jan Cannon v roce 1977 napsal v žurnálu Sciece, na základě studie satelitních snímků Landsat, že jezero se zdá být jediným viditelně dopadovým kráterem na Aljašce. William Patton z U.S. Geological Survey o rok později argumentoval v časopise Science, že za vznik jezera jsou zodpovědné ledovce a ne meteorit.

Další články:  

Mikrometeority v mamutích klech

Seriál o Kometách a Katastrofách  

•  Zapomeňte na globální oteplování: jsme na pokraji vyhynutí!

• Podvodníci klimatických změn a politická agenda
• Kampaň na probuzení světa
• Oheň a Led: Den poté

Zdroj: The mystery of mammoth tusks with iron fillings