22 června 2008

Psychopatie – psychopati mezi námi


Narazil jsem na online článek ve 100+1. Poskytuje velmi základní úvod do téma psychopatie. Nejlepší na něm je na konci uvedený přehled znaků psychopatie. K tomuto článku přidávám několik komentářů, které pocházejí z fóra SOTT.net.

Nejřív tedy krátké představení Dr. Roberta Harea, předního odborníka na psychopatii:

Dr. Robert D. Hare je renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Hare je emeritním profesorem University of British Columbia, kde byl jeho výzkum zaměřen na psychopatologii a psychofyziologii. Vyvinul tzv. Psychopathy Checklist (PCL) a Psychopathy Checklist Revised (PCL-R), [Hare uvádí dvacet znaků, podle nichž lze poznat psychopata. Soubor byl vyvinutý v osmdesátých letech, dnes je známý pod zkratkou PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised)], který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie a který je dále užitečný k předpovídání možnosti násilného chování. Hare funguje jako poradce pro program FBI pod názvem Child Abduction and Serial Murder Investigative Resources Center (CASMIRC) a konzultuje rozličné britské a severoamerické vězeňské správy.
Dr. Hare strávil více než 35 let výzkumem psychopatie a vyvinul Hare Psychopathy Checklist-Revised (PCL-R), a je spoluautorem jeho následovníků, Psychopathy Checklist: Screening Version (PCL:SV), P-Scan, Psychopathy Checklist: Youth Version (PCL:YV) (verze pro mladistvé), a Antisocial Process Screening Device (APSD).

Nyní k samotnému článku ze 100+1:

Psychopati mezi námi

Zhruba jedno procento populace představují lidé s destruktivními sklony a nedostatkem citu pro ostatní. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí vraždícího šílence, je ovšem mizivá. Mnohem spíše objevíte psychopata v šéfovi nebo kolegovi na pracovišti.

Poznámka: Podle Lobaczewského, zhruba 1% populace tvoří rození-genetičtí psychopati, dále 5% ostatních psychopatií a charakteropatií, neboli povahových poruch (například kvůli fyziologickému poškození mozku) Dále se musí přičíst dalších zhruba 12% populace, kde se projevuje náchylnost být ovlivněn psychopaty do té míry, že přebírají jejich způsob chování a tudíž se stávají psychopaty. V názvosloví Lobaczewského se jedná o tvz. ponerizaci.

V nemilosrdném světě manažerů a podnikatelů je nedostatek emocí a egocentrické jednání určitou výhodou. Psychopati dokážou manipulovat okolím a rychle stoupat po kariérním žebříčku. Bývají velmi racionální a inteligentní, obvykle však postrádají některé důležité emoce, například pocit strachu.

Zdaleka ne všichni psychopati musí někoho zabít nebo se dopustit těžkých násilných činů. V České republice žije podle statistické pravděpodobnosti asi 100 000 psychopatů a jen nepatrné procento z nich si odpykává trest za kriminální činy. Mnohem více jich žije nepoznáno mezi námi. Na první pohled se od ostatních nijak neliší.

Život s psychopatem nemusí být od samého počátku nesnesitelný. Takový psychopat dokáže okouzlit ženské srdce, šaramantně mluvit o všem možném, a pokud je přistižen při lži, vytasí se pravděpodobně s nějakou historkou. Na konci ale bývají zlomená srdce, podlomené sebevědomí nebo dluhy. Psychopat si výčitky nedělá.

VLIV GENŮ
Stále více odborníků zastává názor, že chování psychopatů souvisí nejen s okolními vlivy jako například s fungováním rodiny, ale má i své biologické příčiny. Neexistuje gen, který by byl za trestné chování odpovědný, ale určité funkční anomálie mohou představovat predispozice k násilným trestným činům.

Dokonalá moderní technika umožňuje vědcům zkoumat mozek psychopata, aniž by museli otevírat lebku nebo provádět bolestivé biopsie. Mohou se zabývat nejen jeho anatomickou stavbou a složením, ale pozorovat i chemické reakce, které v mozku v různých situacích probíhají.

Ukazuje se, že velký podíl na vzniku psychopata má genetická výbava. Studie s jednovaječnými dvojčaty vychovávanými v různých prostředích prokázaly, že psychopatické rysy, jako je nedostatek citu a sklon k násilnictví, se objevují u obou sourozenců bez ohledu na podmínky, v nichž vyrůstali.

Jinou příčinou může být poškození mozku plodu během těhotenství.

PROSTŘEDÍ
Vedle dědičných predispozic svou roli hraje nepochybně i výchova a prostředí. Asociální podmínky, v nichž děti vyrůstají, a především zneužívání dětí, může trvale ovlivnit jejich osobnost. Zkušenost ukazuje, že zneužívané děti se stávají předmětem soudních líčení obvykle dvakrát. Jednou jako oběti, podruhé jako pachatelé.

Psychopatické a asociální rysy se velmi často projevují již v dětském a mladistvém věku. Lhaní, krádeže nebo týrání zvířat patří k typickým projevům, ať už jde o děti vyrůstající v nevhodném prostředí nebo o psychopaty s dědičnými dispozicemi, kteří pocházejí často ze spořádaných a zámožných rodin.

Poznámka: Někteří výzkumníci se domnívají, že psychopatie je výsledek nedostatečného kontaktu nebo pouta, mezi dítětem a matkou během dětství. Dr. Hare po mnoha letech výzkumu tuto myšlenku převrátil na hlavu: „U některých dětí je neschopnost navázat pouta s matkou symptom psychopatie. Je pravděpodobné, že těmto dětem chybí kapacita bez potíží vytvořit pouto a že jejich neexistující pouto je převážně výsledek, a ne příčina, psychopatie.” [Hare]

Jinými slovy, již se tak narodili a není možné je opravit. Připustit si existenci dětských psychopatů, je pro pro mnoho lidí téměř nemožné. Faktem zůstává, že opravdoví psychopaté se rodí, nejsou vytvořeni. Tedy, existují psychopaté, kteří jsou „vytvořeni”, ale ti se většinou v mnoha věcech odlišují od rozených psychopatů. Faktem je, že psychopatie se nevynoří z ničeho nic v dospělosti. Příznaky psychopatie jsou patrné na začátku života. K tomu rodiče psychopatů vědí, že s jejich dětmi něco není v pořádku, a to předtím než dítě začne školní docházku. Jejich děti jsou „jiné” než ostatní děti. Jsou imunní vůči tlakům na zespolečenštění. Obtížněji se s nimi jedná, jsou „svéhlavé”, nebo agresivní, nebo se s nimi špatně navazuje kontakt, spojení, jsou chladné, vzdálené a soběstačné. Tudíž dětská psychopatie je realitou a pokud nevezmeme v potaz tento fakt, může to vést k marným pokusům zjistit, co je s dítětem v nepořádku, kdy rodiče následně obviňují sami sebe ze selhání. Hare píše:

Čím jsou příznaky společenského rozpadu naléhavější a naléhavější, není již nadále možné si dovolit přepych ignorovat přitomnost psychopatie u jistých dětí. Hervey Cleckley a Robert Lindner nás před půl stoletím varovali, že naše selhání vzít na vědomí psychopaty mezi námi, již odstartovalo společenskou krizi. V dnešní době čelí naše společenské instituce – naše školy, soudy, psychiatrické léčebny – této krizi každý den, v tisíci různých podobách, neboť páska na očích, ohledně reality psychopatů, nám stále zakrývá oči. […] Poslední desetiletí bylo svědkem růstu nevyhnutelné a hrozné reality: dramatického nárůstu kriminality nezletilých, která hrozí ohromením naších společenských institucí […] Děti pod deset let jsou schopné dopouštět se bezmyšlenkovítého násilí, které kdysi bylo vyhrazeno zatvrzelým dospělým zločincům. […] V době kdy píšu tato slova, se jedno malé město v západním státě, snaží zoufale vypořádat s devítiletým, který údajně s nožem znásilňuje a sexuálně obtěžuje ostatní děti. Je moc malý na to, aby byl obviněn a není možné jej vzít do péče, protože „takový postup může být proveden, pouze pokud je dítě, ne jeho oběti, v ohrožení,“ jak prohlásil pracovník dětské ochrany. [Hare]

Jediný vliv, který rodinné prostředí na dítě má je, že ovlivňuje způsob kterým se psychopat bude projevovat. Psychopat který vyroste ve stabilní rodině, s přístupem k pozitivním a vzdělávacím zdrojům, se může stát zločincem s bílým límečkem, nebo pochybným podnikatelem, politikem, právníkem, soudcem nebo se bude realizovat v jiném oboru. Někdo jiný se stejnými, původem ze sociálně slabého prostředí, se může stát běžným podvodníkem, tulákem, žoldákem nebo násilníckým zločincem. Pointou je, že společenské vlivy a rodinná výchova pouze tvarují vyjádření této poruchy, ale nemají žádný vliv na schopnost jednotlivce cítit empatii, nebo rozvinutí svědomí.

Robert Hare jednou odevzdal článek pro vědecký žurnál. Tento článek obsahoval záznamy EEG, které pocházely od skupiny několika dospělých mužů, kteří vykonávali jazykový úkol. Redaktor žurnálu Hareovi vrátil jeho článek s odůvodněním, „že ty záznamy EEG nemohly být od skutečných lidí.“ Ale byly. Byly to EEG záznamy psychopatů.

NEDOSTATEK CITU
Evoluční biologové tvrdí, že psychopatické chování může být pro své nositele v určitém ohledu pozitivní, protože nedostatek emocí a citu jim usnadňuje přežít. To není útěcha pro ty, kteří musí soužití s psychopatem snášet. Tresty a nápravná opatření nepomáhají, protože psychopat není schopen vžít se do pocitů své oběti a pocítit lítost. Recidiva u trestných činů je u psychopata dvakrát pravděpodobnější než u ostatních delikventů, u násilných deliktů až trojnásobná. Nápravu obvykle nepřináší ani psychoterapie. Psychopat dokáže svým jednáním ovlivnit výsledky terapie a dosáhnout dřívějšího propuštění.

Poznámka: Proč je tomu, že čelíme skutečné epidemii psychopatů? Sociobiologové naznačují, že nárůst psychopatie je vyjadření jisté geneticky založené reprodukční strategie. Jednoduše řečeno, většina lidí má několik dětí, na jejichž výchovu věnují mnoho času a úsilí. Psychopati se systematicky páří a opouštějí velký počet žen, nebo v případě psychopatických žen velký počet mužů. Výchově dětí věnují velmi málo své energie a tímto způsobem se psychopatické geny šíří rychlostí požáru. Sociobiologové netvrdí, že sexuální chování lidí je vědomě řízeno, pouze že „příroda“ je utvořila tak, aby se to dělo účinně.

V současném bodě historie se zdá, že přitažlivost psychopata nebyla nikdy větší. Filmy o psychopatech jsou velmi populární. Hare se ptá „Proč?“ Co vysvětluje tu ohromnou sílu, kterou tato osobnost bez svědomí, má nad naší kolektivní představivostí? Jeden teoretik navrhuje, že lidé kteří obdivují, věří nebo se ztotožňují s psychopaty, jsou sami částečně psychopatičtí. Když se stýkají s psychopatem, dokonce jenom okrajově, jsou schopni mít voyeuristicky požitek z vnitřního rozpoložení, které není dominováno morálním omezením. Podobným lidem je umožněno si vychutnat agresivní a sexuální rozkoš zdarma.

Pro běžného člověka mohou podobné filmy sloužit jako připomínka nebezpečí a zkázonosnosti psychopata. Budou se třást s pocitem, že něco studeného a temného jim dýchlo na krk. Pro další skupinu lidí, kteří mají nedostatečně vyvinuté vnitrní já, slouží podobné filmy a oslava psychopatického chování, pouze jako vzor pro páchání závažných násilných činů a života na úkor ostatních.

VÍCE MUŽŮ?
Podle výzkumu Americké psychiatrické asociace je mezi psychopaty třikrát více mužů než žen. Příčinu hledají někteří vědci v obsahu mužského hormonu testosteronu. Nizozemský psycholog Jack van Honk zjistil, že normální ženy, kterým byly po­dá­­vány vyšší dávky testosteronu, reagovaly na některé fotografie z míst činu stejně chladnokrevně jako psychopati.

PSYCHOPAT ŠÉF
Mezi psychopaty je velké procento lidí, kteří se dostali do významných vedoucích pozic. Znají velmi dobře slabá místa spolupracovníků a podřízených a bez jakýchkoli skrupulí je využívají. Jejich vlastnosti je k takovému jednání přímo předurčují. Jsou asertivní, dominantní, egoističtí a mají sklon k narcizmu. Důležité osoby si dokážou získat, jiné rafinovaně a bezdůvodně pronásledují. Po jejich odchodu zůstávají dost často rozvrácené vztahy, finanční ztráty a otřesená pozice firmy.

PSYCHOPAT VRAH
Mnohem nápadnější, i když početně výrazně slabší, skupinou jsou psychopati, kteří se dopouštějí těžkých kriminálních činů. Dějiny kriminalistiky znají mnoho příkladů, kdy pachatelem brutálních vražd byl psychopat. Nejznámější z nich vždy znovu šokovaly veřejnost a současně inspirovaly diskuze o povaze člověka a temných silách dřímajících kdesi v jeho nitru.

Charles Manson (Kentucky, 1934) byl nechtěným dítětem prostitutky. Už jako dítě se vymykal běžným společenským normám a dopouštěl se krádeží a násilností. Ve třiatřiceti letech založil sektu The Family (rodina), kterou mimo jiné přiměl k vraždě těhotné herečky Sharon Tateové. Svůj doživotní trest si odpykává.

John Wayne Gacy jr. (Chicago, 1942).
Jeho otec ho týral a vysmíval se mu, že je homosexuál. V letech 1972 až 1978 John Wayne Gacy sexuálně zneužil a zavraždil nejméně 33 mladých mužů. Byl popraven v roce 1994.

Willem van Eijk (Harkstede, 1941) si odpykává doživotní trest za to, že v letech 1993 až 2001 uškrtil v nizozemském Groningen tři prostitutky. Již v sedmdesátých letech byl odsouzen za vraždu dvou žen k trestu odnětí svobody na osmnáct let a k léčebné terapii. Po propuštění začal znovu.

Aalt Mondria (Kampen, 1957) zavraždil v roce 1978 tříčlennou rodinu a byl odsouzen k léčebnému pobytu. Při povolené vycházce uškrtil v roce 1996 desetiletého syna své přítelkyně. V roce 1998 byl odsouzen k osmnáctiletému pobytu za mřížemi a k léčebné terapii.

Pedro Lopez (Kolumbie, 1948) byl zanedbaným dítětem prostitutky. Podle vlastních slov zavraždil v Kolumbii a Ekvádoru asi 300 mladých dívek. V roce 1980 byl odsouzen v Ekvádoru, v roce 1998 byl vydán do Kolumbie.

Marc Dutroux (Brusel, 1956) vzbudil v roce 1996 celosvětovou pozornost únosem šesti dívek, z nichž čtyři později zavraždil. Již předtím byl odsouzen za znásilnění. V současnosti si odpykává doživotní trest.

Mnoho z těchto psychopatických vrahů prožilo traumatizující dětství a vytvořilo si vlastní vnitřní svět, ve kterém byly normální pocity nahrazeny násilnými obrazy. V některých případech však jde o spořádané občany, starostlivé otce rodin, kteří se jednoho dne změnili z doktora Jekylla na pana Hyda.

PSYCHIATR NENÍ NEOMYLNÝ
Většina mnohonásobných vrahů jsou psychopati, kteří necítí se svými oběťmi nejmenší slitování. Zachovali si vjemové a duševní funkce jako normální lidé, ale jejich společenské chování je patologické a způsobené psychickou anomálií. Jde o lhostejné inteligentní jedince, kteří neuznávají jiná pravidla než svá vlastní. Občas prožívají hluboké duševní krize, které mají nepředvídatelné následky. Jejich nebezpečnost nelze odhadnout. Často oklamou i zkušené psychiatry.

Robert Hare z univerzity v kanadském Vancouveru pracuje řadu let s usvědčenými vrahy. Snaží se zjistit anomálie v jejich mozcích. Jejich znalost by umožnila tyto jedince předem identifikovat a zabránit jim ve spáchání trestného činu. Hare je autorem testu, při kterém jsou na papíru napsaná slova citově neutrální jako stůl, židle, okno a dále i slova typu láska, štěstí, smrt, které obvykle vyvolávají určité pocity. Zatímco u normálních jedinců se mozek zabývá citově zabarvenými slovy poměrně dlouho, psychopatičtí jedinci nejsou schopni spojit si je s nějakým pocitem.

Obdobné jsou závěry výzkumů jednotlivých mozkových oblastí. Zatímco slovo s emocionálním nábojem podmíní u normálních jedinců zvýšenou aktivitu čelního a temenních laloků, u psychopatů tomu tak není. Vědci zatím neznají přesné příčiny této anomálie, ale existují náznaky, že by mohla souviset s nedostatkem nebo úplnou absencí určitých nervových přenašečů nebo chemických poslů.

Pro lidi, kteří se dopustili zločinu a byla u nich prokázána psychická porucha, existují ve Velké Británii dokonalé ústavy s nejvyšší ostrahou a moderní lékařskou péčí. V dalších podobných detenčních ústavech by neměli být zadržováni lidé, kteří se už zločinu dopustili, ale psychopati, u nichž je předpoklad, že by se vážného zločinu mohli dopustit. Odhadem jde asi o tři sta až šest set lidí. Každý takový detenční ústav bude určen pro deset až dvanáct lidí. Podle expertů by se tak dalo zabránit nejméně dvěma stům krvavých zločinů ročně. (ak)



JAK SE POZNÁ PSYCHOPAT
Americký soudní psycholog a přední expert Robert Hare uvádí dvacet znaků, podle nichž lze poznat psychopata. Soubor vyvinutý v osmdesátých letech minulého století je dnes známý pod zkratkou PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised) a běžně se využívá pro diagnostické účely ve výzkumné a klinické praxi. Současná revidovaná verze obsahuje následující body, tedy charakteristiky, které psychopat obvykle má:

- výmluvnost a povrchní šarm - přehnané sebevědomí a pocit důležitosti

- neustálé hledání prožitků, pocit nudy - chorobné lhaní

- podvodné a manipulativní jednání - absence svědomí a pocitu viny

- citová povrchnost - chlad, nedostatek empatie

- příživnický životní styl - oslabená sebekontrola

- promiskuita - problematické chování od raného věku

- absence reálných dlouhodobých cílů - impulzivnost

- nezodpovědnost - neschopnost přijmout důsledky vlastního jednání

- početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy - kriminalita v mladistvém věku

- nerespektování pokynů a úkolů - různorodá kriminalita

Pro každý z uvedených bodů existuje podrobnější popis a přesné pokyny k jeho identifikaci. Zjišťuje se, do jaké míry je daný jev přítomen (0 nepřítomnost nebo neprůkaznost, 1 pravděpodobný nebo částečný výskyt, 2 jednoznačná identifikace). Při vyšším celkovém součtu než 25 (v USA 30) bodů se již dá hovořit o psychopatické osobnosti. Zadání a přesné vyhodnocení testu mohou samozřejmě provádět jen školení odborníci s příslušnou praxí.

A nakonec postřeh jednoho člověka, který trpěl v rukou psychopata:

„Svět má jen jeden problém. Psychopaty. Jsou dva základní druhy psychopatů: sociální a asociální. Jejich základním rysem je pronikavá, utkvělá a nutkavá touha vnutit své bludy druhým. Psychopaté jsou zcela lhostejní vůči a narušují práva druhých, obzvlášť svobodu spolčování, která zahrnuje právo se nespolčovat a právo milovat.”


Zdroje:

Robert Hare: Without Conscience, článek ze 100+1 Psychopati mezi námi, a tato diskuze na fóru SOTT.net

17 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Já jsem musel utéci z práce. Podle tohoto článku to vypadá, že šéf je/byl psychopat.

Zadával mi zmatené zadání a jako pochvalu pro mě měl, že jsem to zkurvil nebo posral. Nikdy před tím ani potom se mnou nikdo tak sprostě nejednal. Je jasné, že při takovém extrémním nátlaku zaměstnanec dělá chyby a dělá jich hodně.

Šéf pil v pracovní době Absint a byl po většinu času opilý. Když jsem se ho ptal jak to zadání konkrétně myslel, často jsem dostal odpoveď: "Teď mě neser!". Ovšem, když jsem to udělal jak jsem nejlépe uměl, tak jsem svoji práci nenapravitelně zkurvil. Snažil se mě vmanipulovat do situace nemohoucího lempla, kterého on opatruje.

Šéf byl navíc posedlý kvalitou, ale té nedosahoval ani u sebe. Vždy byl přinašečem těch špatných zpráv, kde se co zhroutí.

Anonymní řekl(a)...

Narazit na psychopata v práci,musí být pro každeho jedince velice stresující,ale i přesto se dá kdykoliv odejít.Napraví to nová práce a nový šéf.Co ovšem dělat,když narazíte na takového člověka ve vztahu.....,samozřejmně i z takového vztahu se dá odejít,ale NECHÁ VÁS??


Jak se bránit,když máte na začátku vztahu na nose růžové brýle a děláte vše co si ON přeje.Dokáže s vámi manipulovat tak,že si nejste schopni připustit,že přícházíte o přátele a známé.A když vám brýle spadnou z nosu a snažíte se vymanit .....tak teď jste teprve narazili.

Vztah s psychopatem- je to jako na houpačce...nedokáže bez vás být ..chybíte a houpačka jde nahoru.Vy jste na vrcholu blaha a najednou letíte dolů a nedokážete pochopit ten jeho úsměv když vás vidí trpět..a tak pořád dokola.

Dokážete říci DOST a ukončíte tenhle vztah?? Nikdy vás nenechá ho ukončit.I když si najde nového partnera,vždy se něčím připomene..Tihle lidé mají vzácný dar najít nezahojenou ránu a znovu vám ji otevřít...vy přece nemáte nárok být spokojení...

Anonymní řekl(a)...

Není snad nic horšího,než-li přiznat - žíji s psychopatem.Již 16 let a je to vážně peklo.Vše,co bylo v článku řečeno je naprosto přesné.Jak může psychopat zabíjet,aniž bude kýmkoli podezírán?Velmi rafinovaně.Partner je kořist,na jejíž získání psychopat vynaloží neuvěřitekné množství energie,osobního šarmu a peněz.V případě,že se podařilo,začíná bizardní kolotoč neuvěřitelných situací.Slabý patrner,který se nezblázní či sám sebe nezavraždí,často vážně onemocní a zemře,protože to prostě vzdá.Já se provdala za charismatického vdovce s dvěma malými dětmi.Sama jsem měla dceru z prvního manželství a v prvních měsících manželství jsem byla vážně přesvědčena,že jsem potkala "prince na bílém koni".Manžel sice nejevil příliš zájmu o chod rodiny-byl přece pan ředitel a velmi vytížený!Dobře však rodinu zajišťoval,tak jsem vše ostatní obstarávala já.Co mi od začátku kazilo radost byl diferencovaný vztah k dětem.A to nejen chladný vztah k mé dceři,ale i rozdíly ve vztahu ke svým dětem.Dívka byla favoritka,chlapec stál vždy v pozadí.Měli jsme spolu ještě jednu dceru,ke které má podobný vztah,jako k hochovi.Vše bylo v rodině podřízeno racionálnímu kalkulu a plánům otce.Byl absolutně svobodný,zásadně chodil kam chce a vracel se kdy chtěl.Když už pod tlakem potvrdil nějaký termín,s úsměvem jej nedodržel.Lhaní (drobné i zásadní )bylo na denním pořádku,což jsem zpočátku nepoznala,neboť jsem mu důvěřovala.Až jasné důkazy mne otevřely oči.Nevěra u manžela probíhala vždy "veřejně".Věděl o ní kdekdo,včetně dětí.Já,jako manželka jsem každý den dostávala úkoly na A4 a ke každému bodu jsem musela poznamenat spolněno a jak.Nesmějte se,prosím,já jej vážně velmi milovala a obdivovala.Považovala jsem jeho chování za efektivní.Ovšem do té doby,než-li se u mne projevila Lupénka,která měla zhoršující tendenci.Zde jsem měla vnímat varující signály,ale jak jsem mohla poznat viníka.Vždyť mne opět zmátl a zaplatil mi drahé léčení u Mrtvého moře!Ano,to je chování psychopata,který je vždy krok před vámi a velmi efektivně zabrání svému odhalení...Jenže to neměl být konec.V 35 letech jsem onemocněla rakovinou lymfatického systému.Měla jsem na krku 4 děti,sbírku majetku,který manžel stačil nahromadit a moje síly byly v koncích.Ale právě tato nemoc byla pro mne velkým štěstím.Pomohla mi pochopit,kdo je kdo.Můj princ ztratil glanc a konečně se mi otevřely oči.Zabojovala jsem s pomocí všeho ,co materiální i duchovní svět nabídl a nemoc jsem přežila.Není náhoda,že jsem onemocněla stejným typem rakoviny,jako první žena mého muže.Ta však svůj boj prohrála.Aniž jsem měla jakékoli znalosti o tom,s kým žiji jsem svému muži řekla :"Vím,co děláš.Ať úmyslně či bezděky,ale mne nedostaneš.Já jsem silnější,než-li tvá první žena."Samozřejmě,že nijak nereagoval(jako vždy - pocit "po kolena v hrachu" jsem měla po každém rozhovoru,kdy jsem se snažila cokoli řešit).Jsem již desátý rok v remisi(bez příznaků nemoci),ale chování mého muže se nijak nezměnilo.Stále si jede tzv.po svém.Po poslední z jeho tzv.milostných afér(ovšem nenechte se mýlit - milostného citu není schopen - jen další trofej do sbírka) jsem se léčila u psychiatra.Až nyní,kdy jsem při studiu narazila na definici psychopatického jedince a na tento skvěle napsaný článek jsem tzv.doma...Mám před sebou dilema,jak řešit situaci.Nejsem dobrodruh,abych si myslela,že vše zvládnu sama.Požádám o pomoc odborníky a budu muset posbírat opět síly,neboť tuším,že mne čeká nelehká cesta...Musím,neboť zadluženost rodiny roste geometrickou řadou - manžel podniká- a to již není legrace.Vážení,pošlete tento článek přátelům,neboť s jeho pomocí se můžete vyhnout spoustě problémů.Život je příliš krásný.Vše dobré :-).

Anonymní řekl(a)...

Přečetla jsem si článek a s hrůzou zjišťuji, že prožívám nebo spíše prožívala jsem, podobné situace...seznámila jsem se s charismatickým mužem, vysokým, sexy,hezkým sympaťákem, panem podnikatelem, byl to prostě pan Úžasný....byla jsem čerstvě opuštěná matka dvou malých dětí a od něj zrovna utekla žena, se kterou žil..prý ho podváděla stále dokola a byl nešťastný. Myslela jsem, že je to osud, že mi dává druhou šanci. Začátek vztahu byl úžasný, udělala jsem ale hned první chybu, že jsem mu řekla, že nejsem úplně bez majetku. Zamilovala jsem se úplně bezhlavě. On se choval skvěle, bylo to jak z "červené" knihovny. Láska, vášeň, každý den rande, vyznání...Když mě požádal o zaplacení leasingu, že je v tísni, trochu mě to zarazilo, ale pomohla jsem...takových pomocí pak bylo časem více, ale milovala jsem ho velmi, tak jsem vždy pomohla. Vše mi ale vrátil, sice za dlouho a s řečmi, ale vrátil. Postupně jsem odhalovala různé lži, dluhy a ne malé, nezaplacené účty, upomínky, exekuční dopisy....tvrdil, že vše řeší a že nové dluhy nedělá. Zase lži. Když nějaké peníze měl, do společené domácnosti nic moc nekoupil,až na pár věcí, předpokládal, že toto zařídím já...když jsem se začala ohrazovat a apelovat na něj, ať řeší své finanční problémy, vždy říkal, že pošle peníze,ale nic se nestalo. Veškerý majetek, který měl, a že ho moc nebylo, měl rozepsaný na příbuzné a bývalou ženu, měl přede mnou několik žen, vždy to skončilo špatně...říkala jsem si zpočátku, že měl jen smůlu na partnerky. Časem ubývalo hezkých společných chvil, byl stále v práci, najednou začal trávit čas s kamarády, začal chodit v noci nebo vůbec, prostě neměl už žádný čas na mě, natož na mé děti......nakonec v mé nepřítomnosti přivedl do domu, do našeho společného domova, nějakou slečnu, o dvacet let mladší, měl pro takové slabost...když jsem měla snahu o něčem hovořit, nemluvil buď vůbec nebo se tvářil, jakože je to legrační a že si vymýšlím, jsem nemocná....díky Bohu jsem zavčas otevřela oči a tento vztah radikálně ukončila, i když jsem si dlouho říkala, že to třeba není tak jak si myslím, ale nakonec těch důkazů bylo tolik, že už to nešlo nevidět. Teď vím, že takoví lidé se nemění,a i po přečtení tohoto článku jsem se utvrdila v tom, že je nemocný... že jestliže tento partner měl spoustu problémů již v mládí, byl promiskuitní, co se žen týče celkem bezcitný a nedělal si hlavu s žádnými "autoritami" jako je třeba Finanční úřad a jiné instituce....prostě se nezmění a život s takovým mužem, který nepomůže, je necitlivý a hrubý, by byl peklo...zamilovala jsem se a byla jsem slepá a hluchá...nyní se z toho těžce dostávám, musím znovu změnit vše, přicházím o dost věcí a nejen materiálních (budu ještě někomu moci věřit?) ale je to na poslední chvíli (dozvěděla jsem se, že jeho první žena skončila na psychiatrii...)Mě nedostane. Velká zkušenost. Už si dám velký pozor.Moc bych si přála potkat slušného chlapa, doufám, že není všem dnům konec a budu jednou šťastná.....

Anonymní řekl(a)...

Velmi dobře chápu a rozumim všem příspěvkům. Má máma žila s naprosto stejným člověkem, jako je popsán v příspěvku z 1 řijna. Dva roky jsem se snažil jí z tohoto vztahu dostat, ale samozřejmě jsem neuspěl. Nakonec sebrala sílu sama a ted je v situaci, kdy nechce nikoho a vyrovnává se s tím, jaký může někdo být. Já jsem bohužel typ člověka, který velice rychle vycítí skaženost a psychopata a dva roky jsem velmi trpěl(při společném bydlení s mámou a jejím psychopatem). Nakonec jsem se odstěhoval, ale ted jsem se vrátil, nebot máma by se sama doma asi zbláznila. Nikomu nepřeju jakoukoliv zkušenost s psychopatem a doporučuju se jim výhýbat, jak to jen jde! A ženám doporučuju zvlášt-nenechte se oblbnout charizmatem ap., ale myslete a snažte se používat empatií!

Anonymní řekl(a)...

Až jako dospělá a zkoušená životem vím, jaký negativní vliv na mne měl psychopatický otec. Byla jsem pro něj kurva už ve třech letech. Byl velmi často vzteklý a zlý. Byla jsem dítě "zadupané do země", trpěla úpornými tiky a mnoha jinými obtížemi. Dnes vím, že se máma o mne nemohla starat jak by chtěla, prostě se ho bála a tehdy se o takových věcech vůbec nemluvilo. Coby dítě toužící po přijetí jsem se stále snažila tatínka potěšit, udělat mu radost, aby se už nezlobil. Začalo to hlazením, česáním, mačkáním uhrů (poznala jsem, že to tátovi dělá dobře) až po sezení na klíně..... Celý život mě trápí deprese, špatné vztahy, "milující psychopatický otec" mě provází stále. Nejhorší jsou pocity viny,které mě stále pronásledují, zatímco otec by nikdy nepřipustil, že se dopustil něčeho špatného. Rozvratnou energii šíří stále dál, já už jsem ho však ze života vymazala a nechci ho už nikdy vidět. Doufám, že se mé děti s psychopatem nikdy nesetkají, protože kdo nezažil, nemůže pochopit. Ráda bych také upozornila na něco velmi důležitého: Je třeba mít na paměti, že psychopat může běžně vystupovat coby čestný člověk, vše se děje za zavřenými dveřmi.A utrpení oběti je o to horší, že nikdo nevěří, že se to skutečně děje. Prosím, věřte!

Anonymní řekl(a)...

To co jsem četla byl i můj problém,píši byl!Rozvedla jsem se,z něho udělala bezdomovce,znova provdala za úžasného muže.To vše bych nedokázala bez psychologa.Nejdříve jsem si myslela,že jsem potkala pana nej...Vše začalo po té co jsem otěhotněla.Chtěla jsem svatbu,ale vysmál se mi,pak když jsem změnila názor najednou mne žádal o ruku...Chtěl syna a když se dozvěděl,že se nám narodí dcera brečel nikoliv radostí,ale vztekem.To asi pro to,že s pohlavím dítěte jaksi nemohl manipulovat.Pak po narození dcery začal vyvolávat konflikty nejdříve doma pak na ulici,přešlo to od strkání k ranám pěstí a kopancům a to jen proto,že jsem začala být v klidu a už mne nevytáčel.Nemohl mne dostat do pozice hádek.Po sousedech začal šířit,že jsem hysterka,že nebýt jeho tak dcera skončí v děcáku.Dosáhl svého,začala jsem se stranit lidí,málo chodit se pobavit s kamarádkami.Po jednom útoku se nahlásil k psychologovi,prý aby řešil své chování,ale musela jsem jít s ním.Pan psycholog nás tedy vyslechl oba.Před jedním sezením,jsme se prošli městem a já chtěla do jiného obchodu,že mne tedy počká na jiném místě.Přišla jsem tam,on nikde.Tak jsem šla k psychologovi sama,když tam dorazil i on,řekl mi před psychologem,že jsem tam nebyla,že lžu.Naštěstí ho pan psycholog už znal a tak se ho zeptal,proč si myslí,že lžu a jaký bych měla podle něho k tomu důvod...Víc už k němu nešel,ale já ano.Od té doby se mi začal měnit život.Poprvé jsem si koupila něco pro sebe,jen abych si udělala radost.Po čase jsme potkali známého a ten pronesl větu ve smyslu,že jsem se celá narovnala,že on vypadá jakoby nesl tíhu celého světa....Za týden mne zmlátil za to,že jsem se malovala.Nechala jsem ho odsoudit,dostal 200 hodin veřejně prospěšných prací....Pak si hrál na kajícníka já mu řekla,že náš rozchod je jen otázkou času.Začal mi ničit věci,které jsem měla ráda.Popouzel dceru proti mě.V té době jsem se seznámila s mým nynějším mužem.Když jsem mu řekla,že mám přítele a že je definitivní konec,řekl mi,že já takový chudák jen lžu,že na druhého chlapa nemám...Pokrčila jsem jen rameny,nehádala se.Začal mi systematicky každý den dávat facku-nechala jsem ho opětovně odsoudit-a dotáhla do konce rozvod.Jak manipuloval se soudkyní i sociální pracovnicí byl už opravdu herecký výkon hodný Oskara.Soudkyni ukáznil právní zástupce a sociální pracovnici já,když jsem se jí zeptala jestli se jí před očima rozbrečel,odpověděla,jak to vím-mojí odpovědí bylo-znám to 10 let,akorát Vás nemohl za týden zmlátit,tak jako mě.Dnes mám hodného manžela a otce mé dcery mi připomíná akorát 100.000Kč,které dluží na výživném.Prostě si myslí,že mne trestá dál...

Anonymní řekl(a)...

To co jsem četla byl i můj problém,píši byl!Rozvedla jsem se,z něho udělala bezdomovce,znova provdala za úžasného muže.To vše bych nedokázala bez psychologa.Nejdříve jsem si myslela,že jsem potkala pana nej...Vše začalo po té co jsem otěhotněla.Chtěla jsem svatbu,ale vysmál se mi,pak když jsem změnila názor najednou mne žádal o ruku...Chtěl syna a když se dozvěděl,že se nám narodí dcera brečel nikoliv radostí,ale vztekem.To asi pro to,že s pohlavím dítěte jaksi nemohl manipulovat.Pak po narození dcery začal vyvolávat konflikty nejdříve doma pak na ulici,přešlo to od strkání k ranám pěstí a kopancům a to jen proto,že jsem začala být v klidu a už mne nevytáčel.Nemohl mne dostat do pozice hádek.Po sousedech začal šířit,že jsem hysterka,že nebýt jeho tak dcera skončí v děcáku.Dosáhl svého,začala jsem se stranit lidí,málo chodit se pobavit s kamarádkami.Po jednom útoku se nahlásil k psychologovi,prý aby řešil své chování,ale musela jsem jít s ním.Pan psycholog nás tedy vyslechl oba.Před jedním sezením,jsme se prošli městem a já chtěla do jiného obchodu,že mne tedy počká na jiném místě.Přišla jsem tam,on nikde.Tak jsem šla k psychologovi sama,když tam dorazil i on,řekl mi před psychologem,že jsem tam nebyla,že lžu.Naštěstí ho pan psycholog už znal a tak se ho zeptal,proč si myslí,že lžu a jaký bych měla podle něho k tomu důvod...Víc už k němu nešel,ale já ano.Od té doby se mi začal měnit život.Poprvé jsem si koupila něco pro sebe,jen abych si udělala radost.Po čase jsme potkali známého a ten pronesl větu ve smyslu,že jsem se celá narovnala,že on vypadá jakoby nesl tíhu celého světa....Za týden mne zmlátil za to,že jsem se malovala.Nechala jsem ho odsoudit,dostal 200 hodin veřejně prospěšných prací....Pak si hrál na kajícníka já mu řekla,že náš rozchod je jen otázkou času.Začal mi ničit věci,které jsem měla ráda.Popouzel dceru proti mě.V té době jsem se seznámila s mým nynějším mužem.Když jsem mu řekla,že mám přítele a že je definitivní konec,řekl mi,že já takový chudák jen lžu,že na druhého chlapa nemám...Pokrčila jsem jen rameny,nehádala se.Začal mi systematicky každý den dávat facku-nechala jsem ho opětovně odsoudit-a dotáhla do konce rozvod.Jak manipuloval se soudkyní i sociální pracovnicí byl už opravdu herecký výkon hodný Oskara.Soudkyni ukáznil právní zástupce a sociální pracovnici já,když jsem se jí zeptala jestli se jí před očima rozbrečel,odpověděla,jak to vím-mojí odpovědí bylo-znám to 10 let,akorát Vás nemohl za týden zmlátit,tak jako mě.Dnes mám hodného manžela a otce mé dcery mi připomíná akorát 100.000Kč,které dluží na výživném.Prostě si myslí,že mne trestá dál...

Anonymní řekl(a)...

Tak se přidávám k davu,taky jsem si prožila peklo na zemi.Můj problémový manžel se začal projevovat zatím jen křikem a ponižováním po dvou letech manželství.Bití nastalo až po 13letech,Trvalo 1,5roku a pak jen psychický nátlak ,který bere po 29 letech manželství a 5ti letech po rozvodu hákem přes dospělé syny a novou snachu.Ta vůbec neví jak se to neviňátko za zavřenými dveřmi chovalo.Jak mě nutil k různým sexualním praktikám násilím atd.atd.Utnout toto živoření mi pomohl můj nový miláček a s pomocí psychiatra jsem šťasně rozvedená ale téměř bez lásky synů-to mi vždycky sliboval-za neposlušnost příjdu a děti a už aby se mě zbavil(jakkoliv)Zvláštní paralera je ,že můj nynější partner má děti se stejně postiženou ženou,jako můj bývalý,která ho vydírá ve všech směrech a přes dospělé děti,a ona má narozeniny ve stejný den jako můj ex....,a vůbec jí nevadí ,že je někde navíc.Trvá urputně na svých pozicích a vydírá a psychicky deptá seniora(80 let)jen demonstrativně jednou za rok pozve celou jeho početnou rodinu na velkolepou oslavu narozenin aby ukázala jak se hezky o muže stará,On se bojí jakkoliv zasáhnout a tak žije v papralerním vstahu i se mnou-já mám veškerou péči po celý rok o něj,ne jen ...jako předváděčku.A není pomoci,přesto ho miluji,dovede mě pochválit,pohladit a víc,a je nám těch pár ukradených chvil spolu krásně,A protože mám na depresivní poruchu inv.důchod bez šance na zaměstnání tak si ten volný čas s miláčkem užívám.Ztracených let mám za sebou dost a vzhledem k věku mé lásky máme jisté omezení...Dá Bůh že budeme spolu dlouho,dělám vše pro to.A všem přeji mnoho lásky a nenechte si už nikdy skákat po hlavě a po těle jen tím komu to dovolíte milé dámy,V

Anonymní řekl(a)...

Mám matku i babičku psychopatku. Konečně jsem od ní utekla.. Celej život jsem od ní poslouchala jak jsem zlá a ta špatná. Jak sem se jí nepovedla. Byla jsem jako dítě odstkovaná, jen proto, že sem zlobila. (jak tvrdí ona.)Díky mě ztratila mládí jak mi sama do očí řekla. Že čumim jak debil. Po otci. (který jí mlátil atd... )Ona ho celej život podváděla. Tohle se táhlo roky. Já problečela dní a nocí. Nikdy mě nepohladila, nepochvalila, neřekla že mě ma ráda. Vdala sem se. Mám užasnyho manžela a krásnou dceru. Ale mámu stále v patach. Koupila nam byt. Věčne k nam lezla a vyčítala co vše od ní máme. Když nebylo po její bylo hned zle a dusno. Všude brečela a vykladala jak jsme zly hyeny. řikala jak rozmazluju malou. Jak ji vynadám a hned zase pak obejmu. Pritom mala k ni od mala nechtela. A nechce do ted. Sama nevim proč. Cejtí to. Nemá jí rada. Vycitala mi ze mame bohemskej zivot, ze mam manzela kterej pro me vse udela. atd atd. ze ona mela zivot na hovno.atd atd...Pak koupila barák. Prý kvuli naší holce. Aby vyrůstala v baráku. Podmínka byla, že dole bude bydlet s námy moje babička. (její maminka) Vzali jsme to. Vydrzely jsme to rok. Babička se na mě citově upnula. Dělala mi naschvály. Nikdo k nám nesměl. Byla schopná před malou spadnout ze schodů a řikat jak umírá. Pred mámou nás pomlouvala. Přesto, že má cukrovku a mi jí zachranovaly několikrat život. Máma dělala dusno. Šli jsme někam ptala se proč a co tam. Proč jdeme ven na prohazku kdyz mame barak. Proč nevytrháme plevel. Proč tohle a tamto. Kontrola na dennim pořádku.Výčitky typu: zachvily ti přijde manžílek z práce, honem za nim utíkej. Když nebylo po její a začaly jsme se bránit, byly jsme zlý a sprostý hyeny. Všude nas pomlouvala. Vyvrcholilo to telefonem v 9h vecer. Máma na mě zacala do tel.křicet,jak ubližujem babičce. manžel jí tel. položil. Ona během 5min přijela se svym mužem a udelaly nam večerní scenu. Manžela chtěl napadnout. Brečela sem i malá. Prosila at odejdou. Mala se cela klepala. Nakonec mi vynadaly že mi mala ještě nespí, že nejsme slušna rodina. Jak zvrácené. Padnou k nam a ještě mi vynadaj. Druhy den přišla s úsměvem na tváři a dělala jako by se nic nestalo. Já celou noc nespala, malá se strachy počůrala...A to byla poslední kapka. Řekla sem dost. Odstěhovaly jsme se do pronájmu a máme klid. Milujem se a jsme spokojeny. Malou vzaly od září do školky. Máme z ní velkou radost. Už nikdy nechci obě videt. Nejhorší na tom je to, že nám nikdo nevěří co se za dveřmi odehrávalo. My jsme ty zlý a špatní. Oni ne. Oni nam daly přece vše a mi to odmítly. Je toho víc, co se dělo, ale to bych mohla psát a psát. TOHLE JE JEN ZKRACENE. nevím jak dál postupovat, jak se chovat při setkáni. Z obou mám strach. Jen je vidim a buší mi z mámy srdce.Miluju svého muže a svojí krásnou dceru. A nikdy to nebude jinak. Jsme konečně štastný. A ničeho nelituji. Jsem ráda že jsem z týhle rodiny pryč. Já do dneška mam nízké sebevedomí a stranim se lidem. Celej život sem poslouchala jak nic nedokážu a jak sem nešikovná. Tyhle články mi otevřeli oči. Nechápala jsem, že vlastní matka dokáže bejt tak chladná a zlá. A jeste k tomu je to vypočítává mrcha. Kouká jen na penize a na majetek. Ted v tom baráku bydlí bratr s přítelkyní a celá rodina mě nenavídí. Já jsem pro ně ta zlá. Já. Jen se tomu směju :) Pozor na takovy lidi co dávaj věci jen tak. Je to něco za něco. Vy budete poslouchat a jestli ne tak vypadněte. To jsme taky slíchavaly. Ale jakmile jsme odešli, maminka se zhroutila. Ztratila nad nama veškerou moc. je to smutné, připravila jsem holku o dvě babičky, ale byly tohle skutečné babičky? vždyt malou taky pořád kritizovaly. Nenechte si podsouvat myslenky, a to nikim!

Anonymní řekl(a)...

Vždy jsem byl prostě klasický psychopat - člověk bez emocí, empatie, posledlý mocí, neukojitelnou touhou ovládat a vlastnit. Manipuloval jsem, lhal a dělal všechno co psychopat běžně dělá.

No a teď k mému problému. Za poslední 2 roky se mi podařila zajímavá věc. Snažil jsem se za každou cenu nějak vyléčit. Podařilo se mi to. Dokázal jsem zalepit tu bezednou díru která toužila po moci, která toužila ovládat ostatní atd.

Jak se mi to podařilo? Zvláštně .. emoce se mi vrátit do hry nepodařilo, jen z části, takže tudy cesta nevedla i když by se to mohlo zdát jako jediné logické řešení situace.

Udělal jsem tedy další testy a zkoušel jsem pokořit svoje ego, tohle zabralo maximálně. Jakmile se mi to podařilo, hodilo mě to na úroveň normálních lidí. Pocit nadřazenosti zmizel. Nutnost všechny a všechno ovládat taky, arogance taky, prostě všechny běžné symptomy které se dají najít na netu v článcích typu "jak poznat psychopata" zmizely.

Po dalších x týdnech přemáhání se a otevírání sebe sama přišlo něco co jsem nečekal. Osobně jsem netušil jak tento test dopadne takže jsem byl hodně překvapen co se stalo.

Emoce se nevrátili, na jejich místo ale nastoupilo něco jiného, dlouho jsem přemýšlel co to je a potom mi to došlo. Začal jsem mít všechno rád, všechny rád a nic jsem za to nechtěl ,měl jsem všechny rád bez rozdílu.

Vznikl u mě trvalý pocit, pocit, který mi dovoloval mít rád všechno a všechny, nikoho nesoudit , nehodnotit , nechtít o něj "něco za něco", prostě jen mám všechny rád bez rozdíl bezpodmínečně.

Můj vnitřek se zcela naplnil nekončícím zdrojem bezpodmínečné lásky ke všemu.

Tedy tímto bych rád povzdudil všechny psychopaty co tohle čtou, že změna je možná.
Výsledek je řekl bych naprosto dokonalý. Aktuálně nic nechci , mám každého rád a nic za to nečekám. Každého mám rád bez rozdílů. Je to úžasné a plné naplnění mé bytosti. Nejraději bych se rozdal. :-)

Anonymní řekl(a)...

...mám dceru s poruchou osobnosti...tak se to dnes nazývá...terorizuje mne, svého otce i své malé sestry...není kam utéct...

Anonymní řekl(a)...

vůbec nevíte,ti co tu popisujete nejsou psychopati ale obyčejní ubožáci.hned si myslíte jak jste skvělý že jste odhalili "psychopata" ale to by se vám nikdy nepovedlo,na to jsme moc dobří.považujete nás za zrůdy a nejste si schopni připustit že dokud jste svazováni emocemi,morálkou a nějakými ubohými pravidly tak jste prostě slabí a ubozí.

Anonymní řekl(a)...

vůbec nevíte,ti co tu popisujete nejsou psychopati ale obyčejní ubožáci.hned si myslíte jak jste skvělý že jste odhalili "psychopata" ale to by se vám nikdy nepovedlo,na to jsme moc dobří.považujete nás za zrůdy a nejste si schopni připustit že dokud jste svazováni emocemi,morálkou a nějakými ubohými pravidly tak jste prostě slabí a ubozí.

Anonymní řekl(a)...

Ryba smrdi od hlavy - psychopati mezi nami a jak na ne http://vimeo.com/51335144

Anonymní řekl(a)...

Matka psychopat, otec vymytý mozek matkou, brácha to zdědil. Já jsem citlivý nesebevědomý neurotik (25 let vlivu matky) s manipulativními vzorci chování (25 let vlivu matky). Díky tomu jsem našel ženu povahově podobnou mé matce a dvakrát si prošel hnusnou šikanou (na táboře a ve škole). Ale emocí se nevzdám!! Díky nim žiju!! A ty chcípáky jsem se nakonec naučil poznávat snad i díky tomu, čím jsem si prošel. Psychopatům posílám nejraději vánoční přání, v kterých jim "přeji hodně lásky, radosti, soucitu a dalších krásných věcí, které k životu patří a které dokáží člověka až samým štěstím rozplakat."

Anonymní řekl(a)...

ta paní , která si myslí , že její maminka s babičkou jsou psychopati je sama psychopat . Cti otce svého a matku svou , stojí v bibli.že si to matka s babičkou musí zasloužit podle vás paní dokonalá , o tom se nikde nepíše .Každý má nějakou povahu , i staří , i mladí .Kdyby nebylo vaši matky , nebudete ani vědět nic o světě , natož o krytizování plné křivd a nenávisti .