31 srpna 2007

Generace zmijí

Pro tentokrát jsem si připravil zamyšlení od bloggera Les Visibles a jeho článek A Generation of Vipers with the Patrick Bateman Shimmy, tedy Generace zmijí a tanec Patricka Batemana:


Pár let dozadu napsal Bret Easton Ellis knihu, která se jmenuje Americké psycho. Kniha je o psychopatovi Patricku Batemanovi, který hrůznými způsoby, bez sebemenšího záchvěvu svědomí, zabíjel lidi. Kniha byla ostře odsuzovaná, často se o ní psalo, že je bez jakékoliv sebemenší hodnoty. Proto kniha doslova mizela z regálů a autorovi vydělala pěkný balík peněz. Později došlo na filmovou verzi s Christianem Balem v hlavní roli.

Poslední dobou jsme byli svědky, jak se na světlo vynořily některé velmi znepokojující postavy. Začalo to Charlesem Mansonem, po kterém přišla doslova epidemie sériových vrahů. A pak tu dále byli bratři Menedezovi a O. J. Simpson. V naší společnosti se stal běžným jevem jistý druh osobnosti, který je součástí a proto zasahuje do všech společenských vrstev, nejnuznějšími počínaje a těmi co mají kupy peněz konče. Tento druh osobnosti je definován jako psychopat. Vždy se tu vyskytovali, ale nikdy jich nebylo tolik jako dnes. 
 

23 srpna 2007

Dvacet pět způsobů jak potlačit pravdu aneb opravdu důležitá příručka o tom jak se bránit

„Knowledge protects, ignorance endangers“ neboli, volně přeloženo, pokud máme vědomosti (ty které míří na co nejobjektivnější pohled na svět, pro které je třeba vynakládat hodně úsili a trápit šedou kůru mozkovou) tak nás ochrání. Ale další důležitá věc je, že pokud tyto nabyté vědomosti neaplikujeme v praxi, stanou se jen snůšku informací a dat, která jsou nám v konečném důsledku k ničemu.

V článku Twenty-Five Ways To Suppress Truth - Must Read Survival Guide od Michaela Sweeneyho jsou shrnuty důležité body a postupy, jak rozpoznat metody a postupy dezinformátorů. V našem světě lží, dezinformačních kampaní a konspirací je to velmi šikovná věc.

Článek samotný je velmi dlouhý a proto nejde o úplný překlad. Část, která byla doslovně přeložena je dle mého mínění ta nejdůležitější a jedná se přímo o popis dvaceti pěti způsobů, jak potlačovat šíření pravdy. U zbylých dvou částí, úvodu a konečné části (osm znaků dezinformátora), jde v podstatě o shrnutí obsahu. Z těchto dvou částí je přeložena převážná část, jen byly vypuštěny některé detaily. Nicméně některé pasáže jsou přímým překladem a jsou v uvozovkách.

Po nezbytném upřesnění tedy pojďme k samotnému článku:

„Silné a věruhodné obvinění, že došlo ke spáchání kriminálních činů ve vysokých kruzích, může vést buďto k pádu nebo velkým škodám pro vládu, náboženství nebo korporaci.

Tam, kde jde víc než jen o zločin, o konspiraci nebo konspiraci zaměřenou na ututlání zločinu, bude pokaždé vedena dezinformační kampaň, jejíž účelem je zaměřit se na ty, kteří usilují odkrýt a odhalit buď pravdu a/nebo konspiraci.

Jestliže skupiny, které tuto činnost provozují, postrádají efektivní možnost jak zaútočit nebo se bránit fakty, potom dochází k uplatnění propagandistických technik k potlačení pravdy.”

V tomto článku jsou uvedeny různé druhy taktik, které dezinformátoři používají. Čím více kategorií někdo splní, tím je pravděpodobnější, že se jedná o profesionálního dezinformátora plnícího danou agendu.

Lidé mohou být koupeni, může jim být vyhrožováno, nebo mohou být vydíráni aby poskytli dezinformace, tudíž i ti dobří‘ mohou být v mnoha případech mezi podezřelými.

Úspěch těchto taktik obecně závisí na spolupracujících a servilních médiích, opozici která je jen předstíraná, a naivní a vystrašené a otupělé veřejnosti.

Pozor na to čemu a komu věříte.“

Je dobré znát různé druhy technik, které jsou používány při potlačování pravdy a způsoby, jakým mohou být tyto techniky použity. Pamatujte, že většina informací v informačním věku je nepravdivá.

Racionální člověk který hledá pravdu, vyhodnotí po sobě jdoucí řadu důkazů a dojde k závěru, zda jsou spoje mezi nimi pevné a přesvědčivé, nebo zda jsou naopak slabé a je třeba dodat více informací, nebo zda některé spoje nedrží pohromadě což zruší platnost argumentu. Ne vždy je to však tak jednoznačné, například v případech, kdy již existují souběžné spoje, nebo pokud je možné podobné spoje odhalit, nebo pokud určitý spoj byl jen podpůrný a ne klíčový.

Hra se hraje tak, že se mluví o bodech, které buď posílí nebo naruší – nejlépe do bodu zlomu – tyto zmiňovaná spoje.

Úkolem dezinformátora je zasahovat do tohoto vyhodnocování... alespoň do té míry, aby si lidé mysleli, že spoje jsou slabé, nebo přerušené, i když tomu tak ve skutečnosti není, nebo i navrhují alternativní řešení, které vede pryč od pravdy.”

Někdy je pouhé zpomalení, nebo znesnadnění procesu s pomocí těchto taktik druhem výtězství, neboť zvedá úroveň apatie, která s postupem času a řečněním přichází, neboť lidi přestane bavit chodit v kruhu nekonečných diskuzí.

Co se zdá být pravdou téměř v každém případě je, že pokud nelze rozbít spoje důkazů – na základě faktů – pro dané řešení, potom pravda vyhrála. Pokud dojde k narušení spoje, je třeba vytvořit nový jinak je závěr neplatný.

Být autorem nebo zastáncem neplatného řešení, nebo spojení, není důvoden ke studu, pokud však k tomu došlo v poctivosti, při procesu hledání pravdy. Pochopitelně se stává, že se jedinec může emotivně upnout na část daného bodu, ale ve skutečnosti je jedno, kdo vyhraje dokud jde o pravdu.

Dezinformátoři se ale snaží zapojit emoce a trestat selhání (skutečné či domnělé) a skrz zastrašování se budou snažit zabránit další diskuzi.

Dezinformátor a jeho operátoři musí hledat způsob, jak zabránit racionálnímu a kompletnímu vyšetření jakýchkoliv souvislostí, které by je usvědčily. Je třeba lhát a klamat, protože pravda sama o sobě málokdy neuspěje.

Profesionální lháři, např. členové zpravodajských agentur a profesionální zločinci, většinou používají nástroje, které jsou velmi dobře definované a pozorovatelné. Nicméně, běžný člověk o nich neví a proto je proti podobným zbraním bezmocný a je jednoduše uveden v omyl. Dokonce ani lidé v médiích nebo v oblastech vymáhání práva nejsou obecně vycvičeni, aby rozeznávali tyto věci. Pouze dezinformační profesionálové většinou rozumějí pravidlům hry.

„Cílem dezinformačních agentů je zabránit diskuzi o souvislostech a to v souvislosti důkazů, které nelze přetrhnout, a ve stejnou dobu klamem a lží vybrat ty spoje, které se zdají být slabšími než ve skutečnosti jsou, a vytvořit tak iluzi přerušení, nebo ještě lépe rozptylovat ty, kteří tyto souvislosti zkoumají pomocí např. zpochybnění integrity toho kdo předkládá důkazy.”

Je důležité pochopit, že fakt zůstává faktem, bez ohledu na zdroj. A pravda je pravdou, bez ohledu na její zdroj.

[pozn. Například pochybující člověk se zeptá: Jak můžete používat zprávy z masových médií, když tvrdíte že jsou cenzurované?” I když je pravda, že zprávy jsou cenzurované, mnoho věcí přesto proklouzne, neboť sami reportéři netuší co vlastně říkají. Když je následně jejich reportáž viděna v kontextu, poslouží jako součást důkazu. Většinou se spoléhá na to, že průmerný divák si podobných nesrovnalostí nevšimne, má krátkou paměť, natož aby se pídil sám po informacích a souvislostech]

V případě, že je někdo podezřelý z toho, že má opravdový důvod lhát, je potřeba pro vyloučení jeho svědectví pouze skutečný důkaz, že samo svědectví JE lež,.“ Pokud by se svědectví známého lháře neopíralo o žádná fakta, nebylo by věrohodné, ale pokud je výpověď podložena ověřitelnými, nebo jnak věruhodnými fakty, potom nezáleží na tom, kdo předkládá důkazy, nebo jaké jsou jejich motivy, či zda v minulosti lhali, nebo zda mají důvod lhát v tomto případě – samotná fakta, nebo spoje, mají být a měli by být jednotlivě označeny za platné nebo neplatné, a jejich role v celé záležitosti bude jen podpůrná.

„Ve veřejných fórech, jako jsou například dopisy editorovi novin nebo v internetových diskuzních a informačních skupinách, hrají dezinformátoři velmi důležitou roli.“

Hlavním cílem diskuzí a diskutujících v těchto fórech je snaha jednotlivců, aby se ostatní zapojili na základě své vlastní určité pozice, svých názorů nebo řešení – většinou se jedná o názory v ranné fázi vývoje. Je tedy předložen názor a hledají se další informace, data, fakta a komentáře ostatních, které buď potvrdí nebo vyvrátí tento názor.

Důvodem využítí podobných médií je naděje, že se podaří nashromáždit více dat pro lepší formulování názorů. V případech, kdy jde o kritické názory vůči vládě nebo mocným zájmovým skupinám (obzvlášť pokud je předmětem jejich kriminalita), má dezinformátor další roli – zastavit začínající diskuzi a sdílení informací. Dále se postarají o to, aby se autor názoru, spolu s kterýmkoliv stoupencem, stal nevěrohodným. Toto je velmi užitečné v počáteční fázi procesu v případě, kdyby v budoucnosti mělo dojít ke střetu následkem počátečního úspěchu představitele těchto informací.

Často je možné identifikovat dezinformátora při práci díky volání po vyšším standardu než je pro podobnou diskuzi, nebo samotný kontext třeba”. Bude požadovat, aby ti co předkládají argumenty, doložili důkazy na úrovni odborné znalosti profesora, profesionálního badatele nebo investigativního spisovatele. Budou tvrdit, že vše co nesplňuje podobná kritéria znamená, že se diskuze stane bezvýznamnou nebo nedostatečnou a každý kdo s tim nesouhlasí, je očividně pitomcem – a většinou to bude řečeno přesně tímto způsobem.

Proto až budete pročítat podobné diskuze, hlavně v případě internetových, zpravodajských skupin nebo fór, si sami pro sebe rozhodněte, kdy jde o racionální argument a kdy o dezinformaci, psychologickou bojovou operaci, nebo podvádění. Je v pořádku obvinit ty co nemají racionální argumenty. Ti, kteří se buď snaží vás záměrně svést z cesty, nebo ti kdo jednoduše nevědí o čem mluví, většinou utíkají pokud jsou odhaleni a nebo zmlknou. (Jsou ale i případy, kdy agenti pracují v týmech, což znamená, že když je obviníte z toho, že se nedrží faktů, budete to vy, kdo bude napaden a vysmíván, do té doby dokud se nevzdáte).

V tomto článku představujeme dvacet pět metod a osm znaků dezinformátora, které obsahují jednoduché příklady v podobě skutečného případů z komentářů zinternetových skupin, nebo známých historických událostí, spolu s tím jak na ně správně reagovat.

Obviňování by se to nemělo přehánět – je dobré pro opakované provinilce a ty, kteří používají více taktik najednou. Při odpovědích bychom se měli vyhýbat emocionálním pastím nebo tématickým oklikám, ledaže hrozí že by mohli být někteří z pozorovatelů lehce odrazeni a oklamáni. Zvažte uvést citaci celého pravidla, než jen jeho pouhé zmínění.

Dvacet pět pravidel dezinformování

Poznámka: V případě pěti prvních a posledních pravidel (nebo šesti, záleží na situaci) není většinou možné, aby byly použíty běžným dezinformátorem. Tyto postupy jsou zpravidla použity lidmi ve vedení, klíčovými hráči, nebo na úrovni plánování kriminální konspirace, nebo konspirace za účelem zahlazení stop.

1. Neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo. Bez ohledu na to co víte, nemluvte o tom – zejména pokud jste veřejná osoba, komentátor zpráv, atp. Pokud to není ve zprávách, nestalo se to a nikdy se nebudete muset zabývat tímto tématem.

2. Buďte nedůvěřiví a pobouření. V diskuzi se výhýbejte stěžejním bodům a místo toho se zaměřte na vedlejší body, které lze využít ke kritice jinak nedotknutelné skupiny nebo tématu. Tento postup je také známý jako manévr Jak se opovažujete!‘

3. Vytvořte šířitele fám. Diskuzi o hlavních bodech se vyhnete tím, že budete prohlašovat veškerá obvinění, bez ohledu na místo nebo důkazy, za pouhé fámy a nepodložená obvinění. Dále je možné použít mnoha hanlivých frází, které jsou navzájem neslučitelná s pravdou. Tato metoda funguje obzvlášť dobře, pokud je k dispozici spolupracující tisk, neboť jediným způsobem, jak se může veřejnost dozvědět fakta, je pravě jedině skrz diskutabilní fámy‘. Pokud je možné spojit témata s internetem, lze potom tohoto faktu využít pro označení celé záležitosti za nepodloženou fámu‘, kterou začala parta dětí na internetu‘ a celá věc nemá nic společného s fakty.

4. Použití slaměného panáka. (z angl. straw man) Najděte, nebo vytvořte, údajně podstatnou část argumentu vašeho protivníka, kterou budete moci jednoduše zbořit proto, aby jste to byli vy, kdo bude vypadat dobře a naopak váš protivník bude vypadal špatně. Je možné si vymyslet téma o kterém můžete bezpečně tvrdit, že existuje na základě vaší interpretace odpůrce/odpůrcových argumentů/situace, a nebo si vyberte nejslabší část z nejslabšího obvinění. Vyzdvihněte jeho význam a zničte jej způsobem, který bude vypadat tak, že odhaluje nasmyslnost veškerých pravdivých a i smyšlených obvinění, zatímco se ve skutečnosti vyhýbáte dizkusi důležitých témat.

5. Odvěďte pozornost odpůrců pomocí nadávek a zesměšňování. Tento postup je také známý jako primární trik napadnutí posla‘. Spojte odpůrce s neoblíbenými jmény, jako např. ztřeštěnci, pravičáci, liberálové, levice, teroristi, fanoušci konspiračních teorií, radikálové, milice, rasisti, náboženští fanatici, sexuální devianti a tak dále. To odradí ostatní je podporovat, neboť se budou obávat, že budou označeni stejnou nálepkou a vy tudíž nebudete muset čelit důležitým tématům.

6. Udeřit a zmizet. Krátce zaútočte na svého odpůrce, nebo odpůrcovu pozici, v libovolném veřejném fóru a utíkejte pryč před tím, než může být dodána odpověď, nebo odpověď jednoduše ignorujte. Tento postup funguje velmi dobře v prostředí internetu, a v dopisech vydavateli, a všude tam, kde se daji postupně povolat další a další nové totožnosti a to bez potřeby vysvětlovat kritiku nebo způsob uvažování – jednoduše učiňte obvinění nebo jiný druh útoku, potom nikdy neprobírejte příslušné otázky a nikdy neodpovídejte na následné odpovědi, neboť by to podpořilo stanovisko vaše odpůrce.

7. Zpochybnit úmysly. Překroutit nebo zdůraznit jakýkoliv fakt, který může být chápán tak, že protivník je motivován skrytým osobním motivem, nebo je jinak zaujatý. Tímto postupem se vyhnete diskuzi o problémech a donutíte odpůrce, aby se bránil.

8. Odvolávat se na autoritu. Prohlašujte o sobě, že jste autorita, nebo se přidružte k autoritě, představte váš argument s dostatkem ‚žargonu‘ a detailů‘, aby bylo jasné, že jste ten kdo ví‘ a jednoduše trvejte na tom, že to tak není, aniž byste jakkoliv diskutoval o problémech, nebo probíral konkretní důkazy ohledně toho, proč to tak je nebonení, bez jakéhokoliv citování zdrojů.

9. Hrát blbého. Bez ohledu na to, jaké důkazy nebo logické argumenty jsou nabídnuty, vyhýbejte se diskuzi o problémech, mimo zamítání pro nedostatek důvěryhodnosti, nesmyslnosti, nedostatku důkazů, pointy, nebo logiky, nebo že v nic nepodporuje závěr. Vše dobře namíchat pro nelepší účinek.

10. Označit obvinění odpůrce za staré zprávy. Tento postup je odvozený od slaměného panáka – ve většině případů, kdy se jedná o rozsáhlou záležitost, s velkou mírou pozornosti, někdo na začátku vznese obvinění, které může být, nebo již bylo, jednoduše vyřešeno – jde o způsob investice do budnoucnosti pro případ, že by záležitost nešlo snadno potlačit. V případech, kdy lze předpovídat dopředu, zařiďte aby vaše strana připravila situaci slaměného panáka, která bude hned z kraje vyřešena jako součást plánu pro nepředvídatelné události. Pozdější obvinění, a nezáleží na jejich pravdivosti, či zda se jedná o nově odhalené skutečnosti, lze věšinou následně spojit s původním obviněním, což umožní zamítnutí na základě tvrzení, že jde o tu samou věc a není proto nutné se zaměřit na současné obvinění – vše bude o to lepší, pokud odpůrce byl nebo je spojen s původním zdrojem.

11. Zřídit a spoléhat se na nouzové pozice. S pomocí nepodstatné záležitosti, nebo částečných faktů, zvolte nejshůdnější cestu‘ a otevřeně přiznejte‘, že při zpětném ohlédnutí došlo k nějakému neškodnému pochybení – ale trvejte na tom, že vaši odpůrci se chopili této přiležitosti a přehánějí, dále naznačují daleko horší prohřešky, což jednoduše není pravda‘. Ostatní mohou následně posílit váš postoj, dokonce mohou veřejně vyzývat k ukončení tohoto nesmyslu‘, protože vy jste už udělal tu správnou věc‘. Pokud je vše správně provedeno, výsledkem může být získání sympatií a respektu, protože bylo nalito čistého vína‘ ohledně vašich pochybení a to bez toho, že by došlo na důležité záležitosti.

12. Záhady nemají žádná řešení. Na základě celkové složitosti událostí, které obklopují kriminální čin, a díky velkému množství hráčů a událostí, označte celou událost za moc sloužitou na to, aby šla vyřešit. Důsledkem tohoto přistupu bude, že ti kdo jinak sledují tuto záležitost, začnout rychleji ztrácet zájem, bez potřeby zaměřit se na důležité otázky.

13. Logika Alenky v říši divů. Vyhněte se dizkusi o důležitých otázkách tím, že budete uvažovat pozpátku, nebo s jasnou dedukční logikou, která vynechává jakákoliv skutečná hnotná fakta.

14. Požadovat úplná řešení. Vyhněte se sporným otázkám tím, že budete od odpůrců požadovat, aby zcela vyřešili zločin, tato finta funguje nejlépe spolu s postupy, které patří do 10. pravidla.

15. Směřovat fakta k jíným závěrům. Zde je třeba tvůrčího myšlení, ledaže byl zločin naplánován s nouzovýmí závěry na místě.

16. Nechat zmized důkazy a svědky. Pokud to neexistuje, není to fakt a vy se nemusíte zabývat spornou otázkou.

17. Změnit téma. Většinou se používá ve spojení s jednou z taktik, které jsou zde uvedené, najděte způsob jak odklonit diskuzi, buď pomocí neomalených nebo kontroverzních komentářů v naději, že se pozornost obrátí k novému, lépe zvladatelnému tématu. Tento postup funguje velmi dobře s využitím kompliců, kteří se mohou s vámi dohadovat‘ o novém tématu, čímž se rozdělí diskuzní aréna za účelem vyhnout se diskuzi závažnějších témat.

18. Zapojit emoce, znepřátelit a popudit vaše protivníky. V případě že nejde udělat nic jiného, spílejte a posmívejte se svým protivníkům a donuťte je, aby reagovali emotivně, díky čemuž budou většinou vypadat hloupě a příliš motivovaně, což obecně způsobí, že jejich materiál bude o něco méně souvislý. Nejenom že se na prvním místě vyhnete diskuzi důležitých otázek, ale v případě, že se i jejich emocionální reakce stále zaměřuje na důležitou otázku, můžete se nadále vyhýbat této otázce tak, že se zaměříte na to jak jsou citliví vůči kritice‘.

19. Ignorujte předložené důkazy, požadujte nemožné důkazy. Jedná se možnou variantu pravidla hrát blbého‘. Bez ohledu na to, jaké materiály může odpůrce předložit ve veřejném fóru, trvejte na tom, že materiál je nepodstatný, a dále trvejte na předložení důkazů, u kterých je nemožné aby se k nim odpůrce dostat (mohou existovat, ale nejsou k dispozici, nebo se může jednat o něco, o čem se ví, že bylo bezpečně zničeno nebo zamlčeno, například vražedná zbraň). K tomu, abychom se zcela vyhnuli diskuzi o sporných věcech, se může stát, že bude třeba, aby jste kategoricky popřeli a kritizovali média, nebo knihy, jako neplatné zdroje, popřít že by svědkové byli přípustní, nebo i dokonce popřít, že by sdělení vlády, či jiných orgánů, měla jakýkoliv smysl nebo význam.

20. Křivé svědectví. Kdykoliv je to možné, předložte nová fakta nebo stopy, jejichž smysl a způsob zhotovení je v rozporu s výkladem odpůrce – užitečné nástroje pro neutralizaci citlivých otázek, nebo pro zdržení rozhodnutí. Tento postup funguje nejlépe, jestliže během plánování zločinu, byl současně naplánován nouzový plán přímo pro tento účel, což znamená že fakta nelze jednoduše oddělit od výmyslů.

21. Svolání velké poroty, zvlášního prokurátora nebo jiného vyšetřovacího orgánu s pravomocemi. Rozvraťte proces ve váš prospěch a tím účinně zneutralizujete veškeré citlivé záležitosti, bez jakékoliv otevřené diskuze. Jakmile dojde k zasedání, musí být důkazy a svědectví utajené při řádném nakládání s nimi. Například, jestliže ovlivňujete žalobce, může zajistit aby velká porota neuslyšela žádné užitečné důkazy, dále aby byly důkazy zapečetěny a byly nedostupné pro budoucí vyšetřovatele. Jakmile je jednou dosažeon příznivého výsledku, může být celá záležitost považována za uzavřenou. Většinou se tato technika používá, aby byl vinný shledán nevinným, ale lze ji použít i v případě, že potřebujeme získat obvinění pro naše úsilí falešně obžalovat oběť.

22. Vytvořte novou pravdu. Vytvořte svého vlastního experta (experty), skupinu (skupiny), autora (autory), vůdce nebo ovlivněte ty stávající, kteří jsou ochotní vytvořit novou oblast pomocí vědeckých, investigativních nebo sociologických výzkumů, nebo svědectví která jsou vám kladně nakloněné. Tímto způsobem, jestliže jste donuceni se zaměřit na sporné otázky, můžete postupovat autoritativně.

23. Vytvořte větší zmatky. Jestliže to nevypadá, že by výše uvedené postupy fungovaly pro odvedení pozornosti od sporných otázek, nebo zabraňovaly nechtěnému zpravodajství v médiích, při nezastavitelných událostech soudních přelíčení, potom vytvořte důležitější zprávy (nebo k nim tak přistupujte) pro odvedení pozornosti davů.

24. Umlčte kritiky. Jestliže výše uvedené metody neuspějí, zvažte odstranění odpůrce z oběhu, pomocí nějakého konečné řešení, které zcela odstraní potřebu řešit sporné otázky. Toho lze docílit usmrcením, zatčením nebo zadržením, vydíráním nebo zničením jejich osobnosti, pomocí vypouštění informací pro vydírání, nebo jednoduše jejich finančním bankrotem, po stránce emocionální, nebo vážného poškození zdraví.

25. Zmizet. V případě, že jste klíčovým držitelem tajemství, nebo jste-li nadmíru osvíceným a myslíte si, že je půda moc horká, zmizte, aby jste se vyhnuli pozornosti.

Osm znaků dezinformátora

1. Uhýbání. Nikdy nedojde ke skutečné, přímé diskuzi, nebo k poskytnutí konstruktivního vstupu, obecně se vyhýbají citování zdrojů nebo kvalifikace. Jednoduše naznačují to či ono. V jejich projevu je vše založeno na autoritě a odbornosti, bez dodání podkladů pro důvěryhodnost.

2. Selektivita. Mohou si pečlivě vybírat protivníky, buď pomocí postupu udeřit a zmizet volí ty komentátory, kteří jsou na straně odpůrců, nebo směřují silnější útok na klíčové zastánce, kteří se zpravidla zaměřují na klíčové otázky. Pokud komentátoři úspěšně argumentují, stanou se též terčem.

3. Nahodilost. Mají sklon se náhle a jaksi nahodile zjevovat, spolu s kontroverzním tématem, bez jasné předchozí historie, se zapojují do obecných diskuzí. Dále mají sklon se vytratit poté, co téma přestává být v obecném zájmu. Pravděpodobně je dobrý důvod, proč byli nasměrováni nebo vybráni aby se ukázali.

4. Týmová práce. Mají sklon pracovat ve smečkách nebo týmech, které se navzájem podporují a vyzdvihují. Samozřejmě se může jednat o přirozenou věc v kterémkoliv fóru, ale pokud jde o profesionály, budou v tomto případě patrné často patrné výměny o kterých píšeme. Občas pronikne jeden z hráčů do týmu odpůrců, aby se stal zdrojem pro slaměného panáka, nebo použije jiných taktik pro oslabení taktik odpůrců.

5. Anti-konspirační. Téměř vždy pohrdají konspiračními teoretikya většinou těmi, kteří jakkoliv věří, že John F. Kennedy nebyl zastřelen Lee Harvey Oswaldem. Zeptejte se sami sebe, proč, když tak pohrdají konspiračními teoretiky, se zaměřují a obhajují jen jedno téma, které je probíráno v informačním diskuzním fóru zaměřeném na konspirace? Větší smysl by dávalo, kdyby se buď snažili udělat ze všech hlupáky u každého tématu, nebo jednoduše ignorovali skupinu, kterou tak pohrdají. Nebo, což je pravdivější důvod, mají skrytý důvod pro své jednání, proto že jsou tak aktviní a specificky se zaměřují.

6. Falešné emoce. Jde o divný druh ‚umělých‘ emocí a hroší kůže – schopnost vytrvat, i když čelí drtivé kritice a zamítnutí. Pravděpodobně díky jejich tréninku ve zpravodajské komunitě, se drží hesla, že nezáleží na množství důkazů, vše zapřete a nikdy se nesmíte emotivně zaplést nebo reagovat.

7. Rozporuplnost. Je tu tendence dopouštět se chyb, které odhalují jejich skutečné motivy. To může být diky tomu, že ve skutečnosti neznají své téma, nebo může jít o freudovské‘ uklouznutí toho, co se opravdu skrývá uvnitř.

8. Časová prodleva. Jak dlouho trvá odezva v informačních skupinách. Může se jednat o tři způsoby, jak to může pracovat, zejména pokud se jedná o zapojení vlády, nebo jiných zplnomocněných hráčů v utajovací akci.

a) JAKÝKOLIV příspěvek na informačním fóru od zastánce pravdy, který je sledován, může mít za následek OKAMŽITOU reakci. Vláda a jiní aktéři si mohou dovolit platit lidi, kteří neustále sedí a hledají možnost spáchat nějakou škodu. PROTOŽE DEZINFORMACE NA FÓRECH FUNGUJÍ JEN KDYŽ JE ČTENÁŘ VIDÍ – RYCHLÉ REAKCE JSOU NUTNÉ, jinak navštěvníci mohou začít inklinovat k pravdě.

b) Pokud jste v kontaktu s dezinformátorem, například přes email, ZPOŽDĚNÍ JE NUTNOSTÍ. – alespoň 48-72 hodin. To umožní, aby se sešel tým a probral strategii odpovědi pro docílení nejlepšího efektu, nebo aby obdrželi instrukce od nadřízených.

15 srpna 2007

Úder na Pentagon

kliknutím na obrázek se spustí video

Úder na Pentagon, animace kterou víděla více než 1 miliarda lidí po celém světě a která byla přeložena do 16 jazyků (např. do čínštiny, turečtiny nebo norštiny) je nyní možné vidět i v češtině.

Animace je na stránkách www.pentagonstrike.co.uk, kde stačí kliknout na českou vlajku. Nebo pokud kliknete ZDE, je možné si vybrat, zda chcete buď sledovat animaci ve vašem prohlížeči, nebo si jí stáhnout.

Po stažení animace je možné pomocí <šipka doleva/doprava > procházet animaci postupně procházet.

Krátký komentář od samotného tvůrce, Darrena Williamse:

Vše skutečně začalo poté, co jsem viděl video z Bushovy návštěvy na základní škole Booker, během rána 9-11, ve kterém se Bush směje a čte knihu, zatímcocelou dobu moc dobře ví, k čemu právě došlo v New Yorku. Tato scéna odstartovala moje pátrání do událostíí, ke kterým došlo během 9-11. Ke konci roku 2002, když jsem zkoumal něco zcela jiného než 9-11, jsem narazil na materiál Cassiopea a Lauřinu analýzu 9-11, která již v té době začínala dávat dohromady dílky mozaiky a to navíc způsobem, kterým to podle všeho nikdo jiný neudělal. Oba dva jsme se shodli, že úder na Pentagon byl největší trhlinou v oficiální pohádce” a po dalším hledání a experimentování s videem, ohledně různých aspektů 9-11, jsem se rozhodl vytvořit flashovou prezentaci o útoku na Pentagon.

A samozřejmě krátce poté, co bylo video zveřejněno, napsaly Washington Post svůj článek na likvidaci škod”.

Citát na začátku videa pochází z Hitlerova projevu, který byl pronesen dne 10. listopadu 1933 pracovníkům berlínských továreb Siemens:

Boj mezi lidmi a jejich nenávistí mezi sebou, je živena velmi specifickými zainteresovanými stranami. Jedná se o malou, neustále se pohybující mezinárodní kliku, která žene lid proti sobě, která nechce aby žili v míru.”

Myslím že ten citát je docela výstižný.

Veškeré mluvené slovo na zvukovém záznamu má titulky a audio citace očitých svědků jsou autentické” ...

09 srpna 2007

Vesmírné COINTELPRO

Je tu další pokračování na téma dezinformace. V tomto článku bude často zmiňováno slovo COINTELPRO, které pochází z anglického Counter Intelligence Program. V českém překladu článku Briana Glicka ze stránek Bushka, je následující definice: ¨
„COINTELPRO byl tajný program FBI, který měl zbrzdit nárůst protestních hnutí, vzniklých v pedesátých letech v USA. Jeho cílem však nebyli pouze nepřátelští špioni, jak by se mohlo podle jeho názvu zdát (Counterintelligence Program, v češtině Kontrašpionání program). FBI se tímto způsobem prostě rozhodla zlikvidovat radikální politickou opozici v USA. Když selhaly tradiční způsoby represe (nátlak, šikanování a stíhání pro politické zločiny), jež naopak přispěla ke stoupajícímu hnutí odporu, FBI vzal zákon do svých rukou a v tajnosti, s použitím násilí sabotoval ústavou chráněné politické aktivity. Sledování podezřelých osob bylo tím nejmenším, a použití metody by se daly přirovnat k domácí verzi tajných akcí, jimiž se po světě tak smutně proslavila CIA.”
Pro českého čténáře jsou tyto praktiky, které hrubě porušovaly lidská práva a které jsou (nejen) americkými státními bezpečnostními agenturami používané dodnes, podobné těm, jež u nás používala STBsledující překlad je krátký úryvek z článku Mimozemštané a Vesmírné COINTELPRO (Aliens and Cosmic COINTELPRO) od Laury Knight-Jadczyk. Tato čás zapadá do našeho téma dezinformací. Doufám, že bude v budoucnu přeložen celý. 
[…] 
Podraz odvedení pozornosti 
V roce 1931 napsal Aldous Huxley knihu Konec civilizace ve které uvedl: 
Dřivější diktátoři padli, protože nebyli schopni dostatečně zásobit své poddané chlebem, cirkusy, zázraky a záhadami. A také neměli opravdu účinný způsob manipulace mysli.
Pod vědeckou diktaturou bude vzdělání opravdu účinné – jejím výsledkem bude, že většina mužů a žen dospěje milovat své zotročení a ani je nenapadne snít o revoluci. Zdá se, že neexistuje žádný dobrý důvod, proč by zcela vědecká diktatura měla být svržena. 
Aldous Huxley byl také jedním z prvních, kdo učinil spojení mezi zážitky uživatelů psychedelických drog a zkušenosti východního mysticizmu, což odpálilo bombu zvedání vědomí s velkým TŘESKEM! A tak přišli na scénu Timothy Leary, Richard Alpert neboli Baba Ram Dass s LSD, spolu s dalšími všemožnými divy mysli, čímž stanuli v čele těch, kteří byli „zapnuti a naladěni.” Abraham Maslow zaujal roli otce v této nové „vlně“ lidí, kteří toužili naplnit „vrcholnými zážitky tu otevřenou propast své reality.“ Maslow citoval psychedelické drogy, jako jeden ze způsobů, díky kterému mohou i běžní lidé mít trochu toho, na čem východní mystici museli pracovat dlouhá léta aby rozvinuli. Nyní jste mohli mít vše na víkendovém semináři v Big Sur, nebo v dálkovém korespondenčním studiu jen za $29.95 za lekci! Jak výhodné! 
Vrcholné zážitky – zážitky, zážitky a další zážitky – se v 60. letech 20. století staly zlatým dolem na konci duhy. Nikdo již nemusel nadále žít v existenciální beznaději! Každý se mohl stát „duchovním cestovatelem“ a dosáhnout dlouhodobých pobytů ve světech vědomí, o kterých dříve pouze slýchávali v zastřených, záhadných zmínkách napříč historií. [5] Zážitkové skupiny, radikální terapie, nové a staré kombinace teorie a praktik, to vše se valilo z pásu techno-spirituality. Neurčitosti ducha byly zužitkovány! Každý si mohl vyvolat libovolnou, žádoucí zkušenost, s pomocí manipulace vědomí na základní fyzické a psychologické úrovni. A vůbec nevadilo, že to vše obcházelo zásadní procesy rozumu a vědomého rozhodování. Svou samotnou podstatou, celý techno spirituální stroj pracoval zcela bez kritického myšlení; napojil se na bezednou propast pocitů-emocí-prvotního bytí. A nezáleželo na tom, že většina z těchto emocí byla negativní, matoucí, úzkostlivá a hrůzná! Ať je to vše pěkně na světle a budeme s tím mít večírek! 
Každá z mnoha technik, které byly v tomto období vyvinuty, byla plně schopná vytvořit emocionální vrchol v takové či oné podobě. Docházelo k nekonečným „vrcholným zážitkům“ a dramatickým „osobním průlomům.“ Směs Zenu, jógy, meditace a drog, spolu s přísnou mechanickou technologií, byla učiněným dobrodružstvím vědomí! Jediným problémem bylo: uprostřed toho všeho vyvrcholení, rozum braní, zapínání a naladění, extáze a zažívání, narazilo mnoho lidí na věci, které asi něměly být probuzeny. Hranice do neviditelných a hrůzných sfér vědomí byly prolomeny. William Chittick, překladatel prací velkého sufiho Ibn al-’Arabiho napsal: 
V dnešní době touží většina lidí, kteří se zajímají o duchovnost Východu, po „zážitku,“ přestože to za čím jdou nazývají intimní spojení s Bohem. Ti, kteří jsou obeznámeni se standardy a normami duchovních zážitků, které jsou stanovené disciplinovanými postupy, jako je například Sufismus, jsou většinou konsternováni způsobem, jakým se lidé ze Západu vrhají na jakékoliv zjevení z oblasti mimo běžné vědomí, jako na projev „duchovna.“ Ve skutečnosti se v neviditelném světě nachází nespočet sfér, některé z nich jsou daleko nebezpečnější, než nejhorší džungle ve viditelném světě. [Sám Al-Arabi prohlásil: [6]
Chraňte se, bratři moji, před nástrahami tohoto místa, neboť prohlédnout jej je velmi těžké! Pro duše je to sladké místo a jsou v něm následně oklamáni, neboť jsou v něm zcela okouzleni. [7]
Na konci 60. let, se hnutí „lidského potenciálu“ proměnilo v opravdovou směsici náboženství, mysticizmu, temné magie a „okultního.“ Užívání drog se vymklo kontrole, z důvodu velkého počtu tragédií se v „technikách“ začaly objevovat vážné trhliny, které končily zločinem nebo šílenstvím, a celkově se myšlenka, že se lidské bytosti mohou stát „duchovnimi supermany“, ocitla na tenkém ledě. Příslib šedesátých let se rozpadl do bezúčelné letargie – staří hipíci žíjící v komunitách, při pletení copánků ze svých šedivých kadeří, toužíli po sladkých a mladých náctiletých tanečnicích, zatímco zapalovali další vodní dýmku a vzpomínali na „staré dobré časy“ v Esalenu. 
Ale počkat! Ještě něco jiného se stalo. Nesmíme zapomenout, že jde o Ameriku! Jde totiž o domov svobodného drhu. Mnozí lidé si myslí, že následné rozšíření hnutí zvedání vědomí „New Age“, bylo díky velkým firmám, které viděly možnost, jak vydělat velký balík peněz při vývoji uhlazené, nově zabalené psychoanalýzy a psychodrama. A opravdu došlo k masové distribuci, marketingu z Madison Avenue, věcí jako Mind Dynamics, Arica, Silva Mind Control, Transcendental Meditation, a další a další. Podnikatelé uměli rozpoznat dobrou věc, když ji uviděli. Každopádně se tu jedná o víc, než je na první pohled patrné. V našem případě jde o důležitou věc, proto vydržte. 
Něco zlé se blíží 
Kniha Richarda Dolana, UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973, je první zevrubnou studií, která ve Spojených Státech dokumentuje již přes 50 let trvající proniknutí fenoménu UFO a odpověd americké vlády na tento fenomén. Shromážděné důkazy – které zahrnují vládní dokumenty – naznačují, že skupina specialistů pracujících za oponou, naplánovala a uskutečnila největší zametání stop v historii vlád; a že samo hnutí Lidského potenciálu a následná New Age hnutí, byla klíčovým prvkem při zametání stop. Jinými slovy, nejen že byla využita „pestrá komunita“ alternativního myšlení jako bezděčný nástroj dezinformace, ale navíc je také pravděpodobné, že samotné hnutí bylo z velké části doslova stvořeno jako COINTELPRO. Podle analytiků byl COINTELPRO tajný program FBI, který měl podkopat nečekanou vlnu odporu obyvatel, která se přehnala po celé zemi v 60. letech 20. století. Ačkoli zkratka znamená „Kontrašpionání program”, jejím cílem nebyli nepřátelští zvědi. FBI se vydala na cestu odstranění „radikální“ politické opozice uvnitř USA. Mnoho lidí si přesto neuvědomuje, že se jednalo o vysoce postavenou psychologickou operaci, která byla speciálně řízena k tomu, aby směrovala „ideologické“ trendy – mínění, atd. Abychom měli celkový obrázek, Dolan píše: 
[…] 
V polovině 40. let 20. století, měl aparát americké rozvědky důvod si myslet, že se na obloze pohybují artefakty, které nepochází z Ameriky, Ruska, Německa, nebo jiné země. Tyto předměty narušovaly řadu vysoce citlivých vojenských vzdušný prostorů a nezdálo se, že by šlo o přírodní jevy. Můžeme předpokládat, že místa s pravomocemi v národní bezpečnosti, kterých se celá věc týkala, byly posedlé zjistit jak povahu, tak i účel těchto objektů, a můžeme dedukovat, že tato záležitost se stala hluboce utajena v roce 1946, nejpozději v roce 1947. 
A bylo to přesně v tomto časovém období, kdy se „zrodilo“ tak zvané hnutí Lidského potenciálu. 
Myslíme si, že šlo o náhodu? 
Od poloviny 50. let začínalo být zřejmé, že se věci vymykají kontrole a v srpnu roku 1956 začala FBI svou COINTELPRO operaci. Poté, co běžné způsoby represe (nátlak, šikanování a stíhání pro politické zločiny) selhaly čelit rostoucí vzpouře, a dokonce ji pomáhaly rozdmýchat, vzal Úřad zákon do svých rukou. Jeho metody daleko překračovaly sledování, v podstatě šlo o domácí verzi utajené operace, kterou nechvalně proslavila CIA po celém světě. 
Většinou, když se řekne COINTELPRO, si představíme ty nejznámější a typické aktivity, jako například zasílání anonymních nebo fiktivních dopisů, jejichž účelem bylo, mimo jiné, odstartovat fámy, publikování pomlouvačných nebo výhrůžných informací, padělání podpisů na falešných dokumentech, uvedení rušivých a rozvratných členů do organizací za účelem jejich zničení zevnitř, vydírání zasvěcenců v libovolné skupině, proto aby byli donuceni šířit falešné fámy nebo podněcování frakcionářství a tak dále. 
Na co ale většina lidí napamatuje je fakt, že COINTELPRO se též zaměřovalo na zakládání falešných organizací. 
Tyto falešné skupiny mohou sloužit mnoha účelům, které mohou zahrnovat napadání a/nebo narušení důvěryhodných skupin, nebo jen jednoduše pro odvedení pozornosti díky chytré propagandě, která slouží k odlákání členů a jejich zapojení do aktivit, které jsou ztrátou času a jejichž účelem je zabránit komukoliv provozovat cokoliv užitečného. COINTELPRO bylo dále proslaveno tím, že podněcovalo nepřátelskou činnost prostřednictvím třetích stran a to tak, že se celá situace jevila jako pouhá „neshoda“ mezi dvěma jednotlivci nebo skupinami, „hospodská roztržka“ nebo něco pododného, zatímco nebylo nijak možné spojit probíhající události s vládní operací. 
A teď učiníme několik logických kroků. Problém s UFO se v národním povědomí vynořil v roce 1947, nebo zhruba v tomto období. Velký počet lídí brzo začal ptát mnoho otázek. Jelikož vláda na jejich otázky neodpovídala, začali se lidé sdružovat a sami pro sebe pátrali po odpovědi. Začali se zakládat skupiny. A právě tady se začínají dít podivné věci. Vše naznačuje tomu, že celou situací kolem UFO/mimozemšťanů bylo nejvíce ohroženo standardní monoteistické náboženství. Náboženství se zdá být nutnou součástí politického ovládání. Schopnost takto ovládat společnosti – což je úhelný kámen náboženství – byla rozhodně ohrožena. Ve skutečnosti se pravda zdá být taková, že ani není jasné, zda by náboženství – tak jak je známe - přežila úplné odhalení pravdy. Proto logickým závěrem je, že část pravého důvodu utajení byla „ochránit náboženský status quo“ – nebo vytvořit nové „náboženství“, jehož prostřednictvím by mohly být ovládány masy lidí. 
Situace byla v této době taková, že ochránit náboženský statusu quo – převážně nástrojů ovládání společnosti, které vycházejí z náboženství – bylo i v nejlepším případě problematické. Odborná pátrání v mnoha náboženských textech, trvající pár tisíciletí, spolu s pokládáním četných otázek o tzv. „náboženstvích staré doby“, měla za následek, že ve společnosti bylo mnoho lidí, kteří se zcela určitě odkláněli od náboženského dogma. Je proto docela jednoduché učinit další logický krok a rozpoznat, že spojení těch, kteří byli rozčarováni s náboženstvím a hledali odpovědi, spolu s těmi, kteří chtěli vědět, co že se to sakra děje co se týče možné přítomnosti „mimozemšťanů,“ že to vše bylo shledáno jako nebezpečná a výbušná kombinace. 
Něco se s tím muselo udělat. 
Aktivity COINTELPRO, a jejich pokusy zneutralizovat politickou opozici, byly dostatečně odhaleny. Ale my nyní zvažujeme fakt, a vše tomu nasvědčuje, že se COINTELPRO kromě politických aktivistů zaměřilo zejména na skupiny, které hledaly pravdu mezi spojením americké vlády s ultra pozemšťany, neboli tak zvanými „mimozemšťany.“ Že utajení těchto záležitostí trvá již dlouhou dobu, je zcela zřejmé každému pečlivému badateli. 
Z archívu je patrné, že vláda USA se zaměřila na celou řadu náboženských, odborářských a oblastních skupin, které se stavěly proti vládním programům a je proto jenom logické předpokládat, že stejný typ operace byl vytvořen k zakrytí „mimozemské agendy.“ Pododná teoretická COINTELPRO operace by potom vysvětlila hodně, proč, když upřímný badatel/ka v oblasti jevů UFO vstoupí do tohoto oboru, naráží jen na samé lži, lži a opět lži; zmatek a dezinformace. To jsou zcela jistě stopy COINTELPRO. 
Když vše zvážíme, byl by někdo tak laskav a také podotkl, že by Vyšší místa nenapadlo, že hlavní způsob jak odvést pozornost a zakrýt pravdu, je prostřednictvím doslovného financování a vytvoření hnutí „New Age“ a „hnutí Lidského Potenciálu“ proto, aby následovaly jejich agendu, tedy udržení tajemství? Což by vyústilo ve vzniku Nové ho náboženství s mimozemšťany, které by ONI ovládali? 
Jinými slovy, je velmi pravděpodobné, že většina úspěšných a oblíbených metafyzických odborníků a New Age představitelů, jsou agenti COINTELPRO – ať už vědomě, nebo jako naivně důvěřivá osoba těch, kteří jsou vědomými agenty. Cílem se zdá být napadnutí a „neutralizování“ těch, kteří hledají odpovědi. Ti, kdo jsou upřímní a provádějí důvěryhodný výzkum, usilují o pochopení pravdy, jsou infiltrováni, napadáni a opomíjeni dle běžných procedur COINTELPRO. 
Zdá se, že to vše naznačuje, že Vyšší místa rozvinuly COINTELPRO do nevídaných rozměrů co se týká modelování společnosti, kulturního vymývání mozků, přičemž hlavním cílem těchto aktivit se stane v podstatě každý, kdo hledá pravdu ohledně měnící se reality našeho světa. Případy, kdy byla činnost COINTELPRO zaměřena proti politickým skupinám, musí nutě tvořit jen špičku ledovce, neboť převážná většina operací typu COINTELPRO zůstává utajena až dlouhou poté, co byly škody napáchány. Na základě veškerých údajů, se utajené operace staly trvalou součástí americké politiky a kulturního programování a je málo pravděpodobné, po shlédnutí důkazů, že by se to netýkalo oblasti New Age a Lidského potenciálu. 
Podle všeho jsou důsledky opravdu znepokojující. Těm, kterým se v těchto věcech podaří přiblížit se pravdě, navzdory mnoha překážkám na cestě, čelí celostátní tajné kampani, která má za úkol zdiskreditovat a narušit jak jejich výzkum, tak i jejich pověst. Je zřejmé, že COINTELPRO a jemu podobné operace pod jiným označením slouží k tomu, aby překroutily akademické a obecné vnímání problémů, před kterými náš svět stojí. Takto byly napáchaly obrovské škody vůči pátrání po Pravdě. 
„Terorismus se mění. V posledních letech se vynořili noví protivníci, nové pohnutky a nová odůvodnění, které nutí k přehodnocení větší části tradiční moudrosti...“ napsal Dr. Bruce Hoffman, ředitel RANDu. A měl pravdu. Jediným problémem je, že čtenář většinou netuší co se skrývá v definici „nových protivníků,“ která může naznačovat tato poznámka. ...