Psychopati v New Age

Další pokračování v sérii o psychopatech, tentokrát překlad článku "Psychopaths in the New Age" od The Quantum Future Group.

Psychopati v New Age

V současné době přichází opravdová záplava zpráv od našich čtenářů, ohledně jejich zkušeností s osobami, se kterými přišli do kontaktu v oblastech „alternativního výzkumu“, stejně tak jako v běžných setkáních v jejich životech. Co je však šokující je počet takových osob, které na základě jejich zpráv musí existovat. Neboť nejde jen o příležitostnou událost, ale zdá se že jde téméř o epidemii!

Náš výzkumný tým a internetová skupina se již delší dobu věnují výzkumu a analýze těchto interakcí a charakteristikou a dynamikou a osobnostmi. Náš výzkum nás dovedl k jejich zařazená mezi „Psychopaty.“ Dále se také může jednat o Narcisisty, neboť Narcisismus se jeví být pouhým „aspektem“ psychopata, nebo jeho „mírnější“ projev. Dalo by se říci, že Narcisista je „zahradním druhem psychopata“ který, díky jeho nebo jejímu „společenskému naprogramování“, má menší pravděpodobnost ocitnout se na špatné straně zákona. Právě proto jde o velmi dobře fungující „stroje na přežití,“ které tráví své životy pácháním nevýslovných škod svým rodinám, přátelům a kolegům v práci.

Pouze poté, až se člověk dlouze a pečlivě podívá na úplného psychopata – v podstatě přehnaného narcisistu – je schopen vidět karikaturu vlastností, které jim snadněji umožní rozpozat „zahradní druh“ psychopata – a/nebo narcisistu.

Zdá se, že náš svět byl napaden jednotlivci, jejichž přístup k životu a lásce je tak zcela odlišný od toho, co bylo již dlouhou dobu ustanoveno jako norma, že jsme nedostatečně připraveni poradit si s jejich taktikami, které Rober Canup nazývá „hodnověrně znějící lež [plausible lie].“ Jak Canup dokazuje, tato filozofie „hodnověrně znějicí lži“ ovládla právní a administrativní sféry našeho světa, mění je ve stroje ve kterých jsou ničeny lidské bytosti s opravdovými emocemi.

Nedávno natočený film, The Matrix, vzbudil silný zájem ve společnosti, protože znázornil tuto strojovou past, ve které většina lidí vidí své životy zapletené a ze které nejsou schopni se osvobodit neboť věří, že každý v jejich okolí kdo „vypadá jako člověk“ je, ve skutečnosti, stejný jako oni – emocionálně, duchovně i po jiných stránkách.

Podívejme se například na „právní argument“ jak jej vyložil Robert Canup ve své práci "Socially Adept Psychopath.” [Společensky zdatný psychopat] Zdá se, že právní argument je součástí základu naší společnosti. V podstatě nejde o níc víc než podvodnictví: ten, kdo je nejúlisnější při využívání systému k tomu, aby o něčem přesvědčil skupinu lidí, se stává důvěryhodným. Protože tento systém „pravního argumentu“ byl postupně zaveden jako součást naší kultury, a když napadne naše osobní životy, nejsme běžně schopni to ihned rozpoznat.

Lidské bytosti si navykli předpokládat, že ostatní lidé se – alespoň do určité míry - pokoušejí „konat dobro“ a „být dobří“ a poctiví a čestní. A proto velmi často nevěnujeme čas potřebnému úsilí, abychom rozpoznali zda člověk, který vstoupil do našeho života, je ve skutečnosti, „dobrým člověkem.“ A poté co vznikne spor automaticky zapadáme do společenského předpokladu, že v každé rozepři má jedna strana částečně pravdu na jednu stranu a druhá strana má částečně pravdu na druhou, a že můžeme dojít k závěru o tom, která strana má více pravdu. Díky tomu, že jsme byli vystaveni normám „pravního argumentu“, kdykoliv vznikne jakýkoliv spor, si automaticky myslíme, že pravda je někde mezi dvěma extrémy. V tomto případě může být užitečné aplikovat na problém právního argumentu trochu matematické logiky.

Předpokládejme, že v rozepři je jedna strana nevinná, čestná a říká pravdu. Je jasné, že lhaní nevinnému člověku nijak nepomůže, jakou lež může řici? Jestliže je nevinný, potom jediná lež, kterou může řici je se křivě přiznat “Udělal jsem to.” Na druhou stranu lhaním si lhář jenom pomůže. Může prohlásit “Neudělal jsem to” a obvinit druhého že to udělal, zatímco nevinný člověk kterého obvinil říká “Neudělal jsem to” a ve skutečnosti říká pravdu.

Pravda – jestliže je pokroucena dobrým lhářem, může vyznít v neprospěch nevinného člověka – obzválšť pokud dotyčný nevinný člověk je čestný a přízná své chyby.

Obecný předpoklad, že pravda se nachází někde uprostřed svědectví dvou stran, vždy posune výhodu na stranu která lže a od strany která mluví pravdu. Ve většině případů tento posun, navíc s faktem že pravda bude překroucena způsobem, který bude v neprospěch nevinného člověka, bude mít za následek že lháři – psychopati - budou mít vždy výhodu. Dokonce i jednoduchý akt svědectví pod přísahou je k ničemu. Jestliže je člověk lhářem, potom složení přísahy pro takového člověka nic neznamená. Nicméně složení přísahy má silný vliv na vážného, pravdomluvného svědka. A výhoda znovu se posune na stranu lháře. [Robert Canup]

Tímto je zdůrazněna jedna ze zvláštností, týkající se psychopata: jejich domnělá neschopnost pochopit „abstraktní myšlenku budoucnosti.”

Často bylo poznamenáno, že psychopati mají zřejmou výhodu nad lidskými bytostmi se svědomím a pocity, protože psychopat nemá svědomí a pocity. Pravda se zdá být taková, že svědomí a pocity jsou spojené s abstraktními pojmy „budoucnost” a „ostatní lidé”. Jde o „prostoro-časový” pojem. Naše schopnost cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále existuje, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT budoucnost v abstraktní podobě, na základě našich vlastních minulých zkušeností a nebo jen pouze na základě „podstaty zkušenotí” v mnoha podobách. Jsme schopni „předpovídat” jak budou ostatní reagovat, protože máme schopnost „vidět sami sebe” na jejich místě, přestože jsou “vzdálené” a samotná situace je navenek poněkud odlišná ač podobná ve svém průběhu. Jinými slovy, nejen že máme schopnost se ztotožnit s druhými – takříkajíc – prostorově, ale i temporálně - v čase.

Psychopat, zdá se, tuto schopnost nemá.

Nejsou schopni si „představit”, v tom smyslu, že by byli schopni navázat přímé spojení s představami způsobem, který jaksi „dá do spojitosti jedno já s druhým”.

Ano, samozřejmě že jsou schopni napodobovat pocity, ale jediné opravdové pocity které, zdá se, mají – tedy to, co je žené a nutí hrát různá dramata pro efekt – je jakýsi „predátorský hlad” po tom o co usilují. To jest „cítí” potřebu/chtění jako lásku, a neuspokojení jejich potřeb/chtění, popisují jako „nebýt jimi milován”. Tento úhel pohledu „potřeba/chtění” kromě toho předpokládá, že pouze „hlad” psychopata je platný, a cokoliv a vše „tam venku”, mimo psychopata, není skutečné, pouze pokud to má schopnost se přizpůsobit psychopatovi do podoby jakéhosi „jídla.” „Může to být využito nebo může z toho něco být?” je jediná věc o kterou se, zdá se, psychopat zajímá. Vše ostatní – veškerá činnost – je zahrnuto do tohoto úsilí.

Tedy stručně řečeno, psychopat – a v menší míře i narcisista – je predátor. Jesliže se zamyslíme nad vzájemným působením mezi predátory a jejich kořistí v řísi zvířat, můžeme si udělat obecný obrázek o tom, co se skrývá za „maskou příčetnosti” psychopata. Stejně tak jako si predátor osvojí rozličné maskovací vlastnosti při lovení své kořisti, jako vyčlenění od stáda, přiblížení se ke kořisti a snížená jejich odporu, si psychopat vybuduje všemožná důkladná maskovaní, která se skládají ze slov a povrchních zdání – lží a manipulací – proto, aby mohli „pohltit” svou kořist.

Tímto se dostáváme k duležité otázce: co psychopat OPRAVDU získá od svých obětí? Je jednoduché vidět co jsou psychopaté zač potom, co lžou a manipulují pro peníze, nebo materiální statky, nebo moc. Ale v mnoha případech, třeba v milostných vztazích nebo u předstíraných přátelství, není jednoduché určit za čím psychopaté jdou. Bez toho, abychom zabředli moc hluboko do duchovních spekulací – problem kterému čelil i Cleckley – můžeme pouze říci, že se zdá že psychopati MAJÍ POTĚŠENÍ z toho, když způsobují druhým utrpení. Tak jako normální lidi těší, když jsou ostatní šťastní, nebo dělají věci proto, aby se ostatní smály, má psychopat potěšení z pravého opaku.

Každý, kdo někdy pozoroval kočku jak si hraje s myší předtím, než ji zabije a sežere, si pravděpodobně sám pro sebe vysvětlil toto chování tak, že kočka je jednoduše „pobavena” tím, jak myš pobíhá a není schopna si představit tu hrůzu a bolest, kterou myš zažívá, a proto je kočka nevinná od jakéhokoliv zlého úmyslu. Myš zemře, kočka se nasytí a to je příroda. Psychopati obecně své oběti nejí.

Ano, v krajních případech celý proces proběhne až do konce a kanibalismus má dlouhou historii, neboť se předpokládalo, že určité sschopnosti oběti lze vstřebat pozřením některé z jejich částí. V běžném životě ale psychopati a narcisisti nejdou, tak říkajíc, až na doraz. Proto jsme nuceni se podívat z jiného pohledu na příklad kočky s myší. A proto se nyní zeptáme: dopouštíme se zjednodušení když si myslíme, že nevinná kočka je pouze pobavena myší, která pobíhá dokola a horečně se poukouší uprchnout? Je v tomto procesu něco víc, než se zdá na první pohled? Je tu něco víc, než jen „pobavení“ od pobíhající myší, která se pokouší uniknout? Konec konců proč, z pohledu evoluce, by podobné chování mělo být v kočce pevně zabudované? Je myš chutnější kvůli chemickým látkám strachu, které zaplaví jeho malé tělo? Je myš, která je strnulá hrůzou, o to víc „gurmánským“ jídlem?

To vše nám naznačuje, že bychom měli přehodnotit naše představy o psychopatech a podívat se z poněkud jiné perspektivy. Jedna věc je však jasná: mnozí lidé, kteří příjdou do kontaktu s psychopaty a narcisisty vypráví, že se cítili „vyčerpaně“ a zmateně a často jako následně dochází ke zhoršení zdravotního stavu. Znamená to proto, že část procesu, část odpovědi na to, proč psychopati budou usilovat o „milostné vztahy“ a „přátelství“, která zdánlivě vedou k žádnému pozorovatelnému hmotnému zisku je proto, že dojde k opravdovému pohlcení energie?

Odpověď na tuto otázku neznáme. Pozorujeme, formujeme teorie, spekulujeme a vyslovujeme hypotézy. Ale nakonec pouze každá z obětí může určit to, co bylo ztraceno v tomto procesu – a často jde o více, než jen materiální statky. V jistém smyslu se zdá, že psychopati jsou požírači duší tedy jsou „psychofágní.“

První článek v sérii Psychopat - Maska příčetnosti je zde: Psychopati, psychopatie a jejich role ve světě

Příště více o typech psychopatů a postupně se dostávám i k práci Lobaczewského.

Jak psychopati vidí svůj svět

Po delší nedobrovolné přestávce je tu další pokračování o psychopatech. Pauza byla kvůli zkouškovému období, díky němuž jsem byl donucen opustit překlady a další články. I když škola na chvíli není, stále je hodně práce, ale doufám že budou častější příspěky. Článek je překlad za stránek Cassiopaea.org a Psychopathic Personality Disorder

Jak psychopati vidí svůj svět

---

Psychopati jsou většinou velmi arogantní a „drzí“. Nicméně, když jsou v procesu okouzlování potencionální oběti, říkají samé správné věci a přesvědčí vás, že jsou dobrosrdečné duše; ne vždy jsou úspěšní, ale dost často. Pravda je však taková, že psychopati nejsou altruističtí a ve skutečnosti jim nezáleží na přátelství nebo poutech. Guggenbuhl-Craig uvádí, že mají velký talent při navozování zdání, že jsou mnohem pokornější než běžný člověk avšak opak je pravdou. Někteří z nich jsou též schopni předstírat starost o nižší třídy a tvrdit, že jsou na straně slabších, chudých a tak dále. Psychopat může například tvrdit (jestliže pochází z nižší socio-ekonomické třídy), že silně nemá v lásce mocné, bohaté lidi, ale ve stejnou dobu bude vnitřně toužit a závidět jim to co oni mají. Je jako narcisista, který touží prezentovat falešnou představu o sobě skrz svůj majetek. Mezi jeho majetek patří lidské bytosti: přítelkyně, manželky a děti. Někteří psychopati mohou mít velmi v oblibě zvířata (na rozdíl od běžného pohledu), přesto ve vztahu k sobě je nadále vidí jako věci.

Psychopat je uvnitř naplněn nenasytností a k okolnímu světu přistupuje skrz moc, přestože jak jsem již řekl, navenek může tvrdit, že je na straně těch v bezpráví nebo utiskovaných. Znal jsem jednoho, který měl v oblibě opakovat fráze jako „utiskování mých bratrů musí skončit“, ale ve skutečnosti nevěřil ničemu co řekl. Vlastně byl rasista. Psychopat také může sám sebe často označit za revolucionáře.

Na druhou stranu, psychopat sám sebe často prezentuje jako sklíčeného antihrdinu (jeho „vlastní nehorší druh nepřítele“) a někteří se rádi vidí jako osamělí vlci. Psychopat může dokonce tvrdit, že je citlivý a hlubokomyslný, ale přesto uvnitř není nic víc než nicota a chamtivost. Zdali si psychopat je či není vědom svého chování je často probírané téma. Osobně si myslím, že psychopati většinou velmi dobře vědí co činí, ačkoli někteří tvrdí, že psychopati „se rodí, nejsou vytvořeni.“

Osobně si myslím, že psychopatie je převážně genetická. Syn psychopatického otce bude pravděpodně sám psychopatický, obzvlášť pokud otec zneužíval a/nebo navíc opustil rodinu.

Jak bylo zmíněno, psychopati často tvrdí, že se spokojí s druhým nejlepším (sami sobě jsou si nejhorším nepřítelem) a hned potom si myslí že zasluhují více. Toto se může projevovat způsobem, kterým usilují o moc – buď prostřednictvím peněz (to jest hmotné statky), manipulací a/nebo zacházením s lidmi jako s věcmi. Podobným chováním se psychopat snaží „pomstít“ společnosti a světu. Touto činností stráví celý svůj život, bez ohledu na to, zda jsou bohatí nebo chudí, nebo ať už je jejich sociální postavení jakékoliv, i když studie prokázaly, že často pocházejí z chudého nebo nižšího socio-ekonomického pozadí a/nebo sociálního postavení. (V jedné ze studií Dr. Donalda Blacka většina z mužů byli „převážně bílí, dělníci, nižší střední třída a ženatí a většina měla nedokončené středoškolské vzdělání.“ [Black, 14]). (Musím dodat, navzdory studiím Dr. Blacka, že psychopati se mohou vyskytovat v jakékoliv sociální třídě. Nenechte se zmást). Dále chci zdůraznit, že pro termín psychopat budu na těchto stránkách používat oslovení “on” nebo “jemu”; nesmíme ale zapomenout ano i ženy psychopati se vyskytují; nicméně podle Sixth Edition of Abnormal Behavior (šesté vydání Abnormálního Chování...pozn.překl.), vydáno v roce 2000, třemi pány profesory, David, Derald, a Stanley Sue, se poměry liší dle pohlaví. V jejich výborném spisu je zahrnuta zpráva od The American Psychiatric Association (Americké Psychiatrické Asociace...pozn.překl.), ve které obecný odhad výskytu psychopatie u mužů je 3%, a méně než 1% u žen.[Personality Disorders and Impulse Control Disorders, 238].

Co je u psychopatů velmi znepokojující, kromě jejich pocitu k zvlášnímu nároku, je neexistence empatie k normálním lidem, neboť „asociálové (psychopati) zdá se postrádají svědomí, s malým nebo neexistujícím pocitem empatie pro lidi, jejichž živovota se dotknou ... asociál lehce vzdoruje všem pravidlům, bez schopnosti vidět dále než na svůj vlastní prospěch nebo si osvojit standardy dobra proti zlu.“ [Black, XIII].

Ne všichni psychopati jsou nezvdělané ztracené existence z nejnižších vrstev. Někteří z nich jsou velmi pohlední a mají dobrou profesi, což o to víc využívají pro svůj prospěch. Vězměte si například Teda Bundyho; matka mého přítele s ním jednou šla na dvojíté rande a tvrdila, že šlo o nejhodnějšího člověka. Jeho matka o něm prohlásila, že „lepšího syna si matka namůže přát.“ Bundy byl údajně docela pohledný, díky čemuž byl o to víc nebezpečný. Proto ne všichni psychopati jsou vyvrhelové, z nejnižších vrstev, bez středního vzdělání, neboť je mezi nimi velké množství těch, kteří pracují na vysokých pozicích; faktem přesto zůstává, že psychopati jednoduše častěji pocházejí z chudého prostředí.

Kromě toho ne všichni psychopati jsou klidní, chladní a soustředění. Někteří z nich působí divným nebo zvlášním dojmem a jejich chování může být výstřední nebo neobvyklé. Právě tímto jsou podle mého názoru oběti nejčastěji zmateni. Psychopati často působí [foto zde]: vášnivě a jsou „elektrizující.“ Nenechte se zmát pokud se někdo zdá být neškodný, „pošetilý“, nebo se zdá být nekonvenční. Také „andělská“ vizáž může lidi často zmást. Jako jeden příklad si představte Johna Wayne Gacyho v jeho „převleku klauna“ jak baví děti. Další příklad, se kterým přišli někteří na diskuzním fóru „Oběti psychopatie“, je Bill Clinton a jeho „přihloupé“, ale přesto roztomilé, vystupování (je Clinton opravdu psychopat? Mnozí si myslí že ano).

Jeden psychopat kterého jsem znal, (byl diagnostikován jako asociální) využíval neškodnosti jako utajení velmi dobře. Všichni v jeho okolí jej považovali za vtipného. Stejně tak já, alespoň zpočátku. Potom, postupně, jsem si uvědomil, že s ním není něco „v pořádku.“ Na začátku byly jeho zdánlivě neškodné žerty roztomilé, ale po nějaké době se z něj stal otrava a narušoval naše pracovní prostředí, což vytvořilo zmatek a napětí mezi zaměstnanci. Jak jsem se poučil, psychopat může využívat těchto masek pro své vlastní skryté záměry. Psychopat, bez ohledu na rasu, sociální postavení nebo profesi, je nicméně nebezpečný pro společnost, neboť „povaha ASP [anti-social personality...pozn.překl.] (psychopatie) má za následek, že nadělá více škody ve společnosti než většina jiných duševních chorob, neboť tato porucha zahrnuje zejména reakce zaměřenéné proti společenskému prostředí, což zatáhne další lidi do jejich ničivé sítě... Zoufalství a úzkost způsobené asociály (psychopaty) má tragický dopad na rodiny a společenství a zanechává hluboké psychické a emocionální jizvy...“ [Black, 5].

Mnoho co se týká psychopatické osobnosti je matoucí a znepokojující. 1 z asi 25-30 lidí jsou psychopatičtí (dále znamí pod označením jako sociopati nebo asociálové – přesto správné označení je psychopat.) Právě proto že většina z nich jsou muži, jsem částečně napsal tyto stránky proto, abych varoval ženy před nebezpečím, hlavně ženy připojené k internetu, neboť považuji internet za oblíbené “nové médium”, které láká psychopaty. S tímto tématem mám také osobní zkušenosti. Je to proto, že “asociálové (psychopati) nejsou jen postavy v naší fiktivní literatuře nebo zábavě v reálném světě. Jsou členové rodin, přátelé, spolupracovníci, sousedé nebo cizí lidé na které můžeme narazit každý den.” [Black, 10]. Pamela Jayne, M.A., píše, že "30% z mužů jsou sociopatičtí.” Jestliže z deseti mužů každý třetí se kterým se mohu setkat je psychopatický potom předpokládám, že to není něco co bychom měli brát na lehkou váhu. Podle těchto statistik by to znamenalo, tři z deseti mužů a možná jedna z deseti žen. Pravda je taková, že nevíme přesně počet psychopatických jednotlivců; nicméně se zdá, že míra výskytu psychopatie stoupá a to je důvod, proč někteří uvádějí vyšší čísla. Dr. Black tvrdí, že psychopatie je nejrozšířenější hned po depresi, spolu s schizofrenií a hraniční poruchou osobnosti, což je ohromující fakt.

Srdečně děkujeme majitelce webových stránek Psychopathic Personality Disorder že byla tak laskavá a dovolila nám citovat z jejího výzkumu při vzniku tohoto příspěvku.

...několik bodů od Éttiena de la Boétie

Několik „bodů k zamyšlení“ z knihy The Politics of Obedience: Discourse of Voluntary Servitude (Politika Poslušnosti: Pojednání o Dobrovolném Nevolnictví) od Éttiena de la Boétie (1530 -1563).

Přeloženo a převzato z článku od Laury Knight-Jadczyk To Bee or not to Be na stránkách www.signs-of-the-times.org:

Každý z nás se rodí svobodný a od přírody jsme svobodní.

Lidé, kteří se narodí do otroctví, jej považují za přirozený stav.

Obecně řečeno, lidé jsou ve větší míře tvarováni jejich prostředím, než jejich přirozenými schopnostmi – když to dovolí.

Zvyk a tradice patří mezi silné síly, které drží lidi v otroctví.

Dospělí, kteří dospěli, by měli zvolit rozum jako svého průvodce a nikdy by se neměli stát otroky kohokoliv.

Vždy se najdou lidé, které nelze zkrotit, podrobit nebo zotročit. I kdyby byla svoboda zcela potlačena, tito lidé by ji znovu vynalezli.

Milovníci svobody mají tendenci být neefektivní, neboť neznají sobě podobné.

Lidé, kteří ztratí svojí svobodu, zároveň ztratí svou neohroženost (sílu mysli, odvahu).

Mezi svobodnými lidmi existuje soupeření konat dobro pro lidstvo.

Lidé mohou být zotročeni buď silou nebo klamem.

Když lidé ztratí svojí svobodu skrze klam, je to proto, že sami sebe uvedli do omylu.

Lidé se zdají být nejdůvěřivější k těm, kteří se záměrně rozhodnou je oklamat. Je to jakoby lidé měli potřebu být klamáni.

Tyrani ohromí své oběti „křiklavými kratochvílemi a zbytečnými rozkošmi před jejich očima.”

Tyrani se staví na odiv jako „praktikanti magie”

Jejich oběti si sami přivodí své podrobení – vyhrají „své zotročení.”

Tyrani docílí svého postavení prostřednictvím: (a) Síly, (b) Rodu nebo (c) Voleb

Tyrani mají pouze tu moc, již jim jejich oběti uvolnili.

Tyran je často pouze slabý malý muž. Nemá žádné zvláštní vlastnosti, které by jej odlišovali od kohokoliv jiného. – přesto z něj důvěřiví učiní idol.

Tyrani vytvoří strukturu moci, která se skládá z mnohovrstevné hierarchie, do které jsou dosazeni komplici, kteří se podílejí na spiknutí. Komplicové obdrží své pozice jako laskavost od tyrana.

Tyrani mohou vrátit pouze část toho, co prvně vzali svým obětem.

Kolem tyrana se shromáždí nejhorší spodina společnosti – jde o lidi se slabým charakterem, kteří mění servilnost za nezasloužené bohatství.

Komplicové mohou vytěžit mnoho z jejich pozic v hierarchii.

Jakmile se rozhodnete nadále nesloužit, jste volní.

Pokud je tyran bez násilí jednoduše neuposlechnut, stane se „ruinou, nahým a nicotným.”

Jestliže lidé odeberou tyranovi jejich podporu, tyran se převrhne svou vlastní zkorumpovanou vahou.

Včely vymírají

Tento článek je převážně výtah z článku od Laury Knight-Jadczyk To Bee or not to Be na stránkách Signs-of-the-Times.

"Zprávy o vymírání včel se začaly objevovat těsně před tím, než začalo podivné počasí na začátku ledna. Někteří spekulovali, že k výkyvu počasí došlo díky krátkému zastavení atlantského teplo-slaného proudu (golfského proudu). Když půjdete na tuto stránku a podívate se na obrázky golfského proudu, a když se posunete dolů kde uvidíte "Animations of the Gulf Stream velocities are here" potom klikněte a zvolte "Last 52 weeks." Dívejte se a až se načte animace, všimněte si krátkého období asi jednoho týdne, mezi 11 a 19 prosincem, kdy golsfký proud ve skutečnosti přestane proudit směrem k Evropě a vrací se zpět bez toho, aby dokončil svůj běžný oběh. A právě po této události se zdá, že se počasí zbláznilo na celé planetě."

Ale zpět ke včelám.

Alber Einstein poznamenal:

„Pokud by na zemi zmizely včely, zbývají lidem pouhé 4 roky života. Žádné včely, žádné opylování, žádné rostliny, žádná zvířata, žádný člověk.”

Posledních pár měsíců se v médiích objevují zprávy o vymírání včel.

Články na českém internetu:

Likvidují mobilní telefony včely?

blisty.cz 17.4.2007

Vědci tvrdí, že radiace z mobilních telefonů způsobuje záhadný rozpad kolonií včel.

Vypadá to jako zápletka obzvláště nepravděpodobného hororu.Avšak někteří vědci varují, že mobilní telefony mohou vést k obrovskému nedostatku potravin, protože likvidace včel povede ke zhroucení pěstování plodin.

Vypracovali teorii, že radiace, která vychází z mobilních telefonů a jiných elektronických přístrojů je zřejmě důvodem, proč v přírodě dochází k záhadnému a bizarnímu jevu - náhlé zmizení včel, které normálně opylovaly plodiny.

Včely nejprve zmizely v USA, pak se začaly ztrácet v kontinentální Evropě a prý problém nyní zasahuje i Británii.

Vědecká teorie argumentuje, že radiace z mobilních telefonů ruší navigační systémy včel, takže nenajdou cestu zpět do úlu. I když se to zdá být velmi nepravděpodobné, nyní jsou k dispozici důkazy, že tomu tak opravdu je.

K rozkladu včelích kolonií dochází, když náhle zmizí všechny obyvatelky úlu, v úlu zůstane jen královna, vajíčka a několik nedospělých pracovnic. Včely, které se ztratily, se už nikdy nenajdou, ale zdá se, že umírají jednotlivě daleko od domova. Paraziti, jiný hmyz a jiné včely, které normálně po úmrtí kolonie využívají zbylého medu a pylu, se opuštěným úlům vyhýbají.

Poplach vznikl v USA loni na podzim, ale nyní problém zasáhl polovinu všech amerických států. Na západním pobřeží USA zmizelo 60 procent včel, na východní pobřeží 70 procent.

Mezitím začaly včely mizet v Německu, ve Švýcarsku, ve Španělsku, v Portugalsku, v Itálii a v Řecku. Případy zmizení včel byly také zaznamenány v Anglii a ve Skotsku.

Rychlost mizení včel je znepokojující. Většina plodin na světě závisí na přenášení pylu včelami. Albert Einsten jednou řekl, že kdyby včely zmizely, člověk přežije jenom čtyři roky.

Výzkum, prováděný v Německu, už před časem dokázal, že včely mění své chování v blízkosti elektrického vedení.

Studie na Landau University zjistila, že se včely odmítají vrátit do úlu, pokud umístíte v jeho blízkosti mobilní telefon.

Včely vymírají. Možná za to mohou mobilní telefony

aktualne.cz 15.4.2007 čtk, man

Na masivním úbytku včel má podíl radiace z mobilů

Londýn - Řada mýtů o škodlivosti mobilních telefonů na lidské zdraví už padla. Zdá se ale, že mohou být pro některé živočichy přece jen nebezpečné.

Radiace z mobilních telefonů totiž možná způsobuje vymírání včel.

Hrozí potravinová krize?

Britský list The Independent dnes napsal s odvoláním na vědce, kteří se problémem zabývají a citoval vědecké kruhy, podle nichž by pro část lidstva mohl v důsledku úbytku včel nastat problém v zásobování potravinami.

Význam včel pro člověka kdysi Albert Einstein charakterizoval tak, že bez včel "by lidstvo přežilo jen čtyři roky".

Pro vědecký svět je záhadou náhlý úbytek včelstev, bez jejichž opylování se neobejdou zemědělské plodiny. Nejdříve to zaznamenali včelaři v USA, později se tento jev přenesl i do Evropy.

Trochu velké mobilní telefony

Jedna z teorií tvrdí, že včely nedokážou najít zpáteční cestu k úlům a že se na tom podílí možná radiace z mobilních telefonů.

Úpadek včelstev se projevuje náhlým vyprázdněním úlu, v němž zůstane pouze královna, nakladená vajíčka a jen několik nedospělých dělnic. Chovatelé se domnívají, že včely umírají osamoceně daleko od úlů.

Včelí genocida v USA

Úbytek je v USA velmi citelný - na západním pobřeží je to 60 procent včel, na východním 70 procent. Náhle opuštěné úly hlásí včelaři také z v Německu, Švýcarku, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku a v Británii.

Teorie o vlivu roztočů, pesticidů ani globálního oteplování nejsou

přesvědčivé.

Němečtí vědci už delší dobu dokazují, že se chování včelstev
mění v blízkosti elektrického vedení a z nové studie univerzity v Landau je zřejmé, že se včely odmítají vrátit do úlu, jestliže je poblíž něj umístěn mobilní telefon.

a další

Včelaři hlásí ztráty. A bojují o značku

19.4.2006 Petr Havel aktualne.cz

Praha - Vyšší než obvyklé ztráty na včelstvech předpokládají v letošním roce včelaři.

Ztráty kvůli nezvykle dlouhé zimě budou vyšší než obvykle. Běžně po zimě ubude asi deset procent včelstev. "Letos to bude víc, ale nepřekročí to hranici dvaceti procent," tvrdí tajemník Českého svazu včelařů Miloslav Peroutka.

Chybí tisíce včel

Na opylování hospodářských plodin i planě rostoucích bylin tak bude letos "pracovat" o deset až patnáct tisíc včelstev méně než loni.

Zatímco v roce 2004 podle Peroutky včelaři zazimovali téměř 557 tisíc včelstev a stavy k 1. květnu 2005 dosáhly 467 tisíc včelstev, v loňském roce bylo zazimováno 540 tisíc včelstev a k 1. květnu 2006 předpokládá Svaz počet 450 tisíc včelstev na území ČR.

Stavy včelstev u nás každoročně mírně klesají. To způsobuje jednak mírné komplikace při jarním opylení důležité zemědělské plodiny řepky, ale také postupné vymírání některých jarních hmyzosnubných bylin, jako jsou sasanky, podléšky a další rostliny.

Pokles počtu včel tak podle Peroutky přispívá ke snižování druhové pestrosti bylin rostoucích v České republice. Optimální počet včelstev nutných k plnohodnotnému opylení rostlin u nás je podle svazu 650 tisíc, k tomu je nutné zazimovat zhruba 750 000 včelstev.

Takový stav byl ale v Česku naposled počátkem 90. let. [...]

Na českém internetu tedy nic moc a ani zmínka o širších souvislostech, jak typické. Navíc více méně vycházejí z jednoho článku. Tady je přehled článků ze zahraničí za posledních pár měsíců v článku To Bee or not to Be na stránkách Signs-of-the-Times.

Mystery killer silencing honeybees - If the die-off continues, it would be disastrous for U.S. crop yields. (Záhadný zabiják umlčuje včely – Jestliže úmrtí budou pokračovat bude to pohroma pro Americkou úrodu)

Famine is Coming to the U.S.: Honeybees Vanish, Leaving Crops and Keepers in Peril.(Hladomor míří do USA: Mizí včely, Nnchávají plodiny a ošetřovatele v ohrožení)

… “Každí třetí ukousnutí v naší stravě závisí na včelách a jejich opylování.” ..

Wild Bees Reject Genetically Engineered Crop. (Divoké včely odmítávají geneticky modifikované rostliny)

Komentář: Byla porovnána üroveň opylování u plodin bez chemických postřiků, s chemickým postřikem a s geneticky modifikovanými plodinami. U prvního nebyl žádný nedostatek, u druhého malý, ale u třetího značně nízká úroveň opylování.

The Silence of the Bees (Včelí ticho)

… “Bez včelího opylování by Californské mandlové stromy - hlavní exportní plodina státu – vyprodukovaly 40 liber mandlí na ar, díky včelám moho vyprodukovat 2400 liber. Včely poskytují stejnou službu pro více než sto jiných plodin, od salátu k ostružinám k pomerančům k řepce” [...]

Vědci si pohrávají s mnoha hypotézami mezi něž patří teorie, že hnojiva monou být příčinou neurologického poškození, které narušuje jejich smysl pro orientaci. Jiní obviňují sucho a dokonce vlny mobilních telefonů, ale je jisté, že nikdo neví co přesně stojí za tímto syndromem.”

Komentář: Všimli jste si čísla z 2400 liber na 40 na ar? Představte si podobný úbytek na celém světě!

Are GM Crops Killing Bees? (Zabíjejí geneticky modifikované plodiny včely?) Z německého časopisu Der Spiegel, kde se pokoušejí spojit fakt, že se včely vyhýbají geneticky modifikovaným plodinám s faktem, že včely všude mizí. Vědci byli dále překvapeni, že včely a jiný hmyz neobsadili opuštěné úly, což se běžně děje když dojde k oslabení kolonie.

Dále, poté co se začaly šířit zprávy z USA, začaly podobné zprávy přicházet z ostatních zemí, hlavně Británie a Německa.

Flowers and fruit crops facing disaster as disease kills off bees. (Květiny a úroda ovoce čelí pohromě zatímco nemoc zabíjí včely)

Komentář: Někteří tvrdí, že je příliš brzo na to tvořit nějaké závěry. ”Jestliže někdo ze včelařů má obavy, ať se obrátí na místního inspektora.” To je jako tvrdit lidem na Titaniku: ”ano, do něčeho jsme narazili, ale je brzo dělat jakékoliv závěry.”

A i kubánský vůdce Fidel Kastro se přidal:

Where Have All the Bees Gone? And Other Reflections on the Internationalization of Genocide. (Kam se poděly všechny včely? A jiné úvahy o mezinárodní genocidě)

Komentář: Asi si říkáte, no jo, pan diktátor. Důležité je si uvědomit, že nám naši falešní demokratičtí politici lžou, spolu s médii ovládanými Sionisty. Tento článek je o etanolu – palivu, které je založené na zemědělství a je jednoduché vidět spojení: etanol vyžaduje zemědělství, zemědělství potřebuje včely; žádné včely, zemědělství zkolabuje a žádný etanol.

Jak je uvedeno v článku, přeměna biomasy na palivo by ve skutečnosti znamenalo smrt z hladu pro miliony a to jenom proto, aby si bohatí mohli zachovat svůj luxusní životní styl. Západní civilizace je ve skutečnosti velká zrůda, která nás všechny pohltí.

Ethanol demand good for corn crop. (Poptávka po etanolu dobrá pro kukuřici)V titulku není nic o včelách, ale celý článek je hlavně o nich.

Where Are All the Bees? (Kam se poděly všechny včely?)

Komentář: Všichni hledají nějakou chemikálii nebo nemoc, na kterou by mohli svést vinu a poukázat na fakt, že včely které zůstaly jsou nakažené různými mikroorganizmy. Královna je nalezená se zásobou jídla a několika nemocnými pomocnicemi, které předpokládáme jsou infikované. Ale co potom ta zásoba jídla? Jsou doložené zprávy o útěku zvířat z místa budoucího neštěstí, zdánlivě potvrzené po tsunami v Indonésii. Je tedy možné, že včely jsou si vědomy něčeho velmi důležitého v místech, ze kterých se ztrácejí, opouštějí slabé a nemocné jedince, ale humánním způsobem se zásobou jídla, která pravděpodobně vystačí na zbytek jejich života.

Losing Bees, Butterflies And Other Pollinators (Ztráta včel, motýlů a jiných opylovačů)

Komentář: Tento článek se snaží aby to vypadalo, že jde o obecný problém lidstva a ne problém hamižných korporací. V článku se zniňuje návrh pro vytvoření ’státního opylovacího týdne’ a vydat známky s motivem včel. To vše v době, kdy stojíme před možnou nedozírnou katastrofou.

Are mobile phones wiping out our bees? (Ničí mobilní telefony naše včely?)

Komentář: Nedávné výzkumy spojily radiaci z mobilních telefonů s rakovinou a poškození mozku. A mnoho studií zjistilo obavy vzbuzující příznaky u lidí blízko sloupů. Bude někdo bojovat proti moderním technologiím? Asi ne, nedají se na to vydělat peníze.

Porovnejte s hysterií kolem kouření, která je založená na pa-výzkumu vytvořeného pro tři účely: 1. zakrýt nemoci způsobené průmyslovým znečištěním a experimenty vlád na lidech 2. přivyknout obyvatelstvo na fašistické regulování jejich soukromého života a vytvořit nevraživost mezi lidmi 3. vydělat více peněz pro tabákový průmysl”

Wi-Fi: Children at risk from 'electronic smog': (Wi-Fi: Děti ohroženi elektronickým smogem)

… Někteří vědci se obávají, že Wi-Fi může způsobit rakovinu a předčasnou senilitu.

Téměř žádné studie se neuskutečnily ohledně vlivu Wi-Fi na studenty, přestože

vyzařují radiaci v podobném množství jako mobilní telefony nebo telefonní sloupy.

Profesor Olle Johansson, z prestižního Karolinska Institutu, který má obavy ohšíření Wi-Fi, a který říká že “tisíce” článků ve vědecké literatuře prokazují “nepříznivé následky na zdraví”. Dodává: “Nevíme již dost k tomu abychom řekli Dost?” …

Komentář: Lidé dostávají rakovinu, mozkové buňky dětí umírají a miliony z nich čelí budoucnosti s předčasnou senilitou, a v čláku se píše o návrhu na vyšetřování. Mezitím včely mizí po miliardách a to, spojené se změnou počasí a nedostatkem vody znamená, že planeta je na prahu hladomoru biblických rozměrů, jako že možná I PŘÍŠTÍ ROK!

Co uděláte, pošlete petici místním zastupitelům, aby strhli antény pro mobilní telefony? Budete mezi prvními kdo odhodí svého mobilního miláčka? A k čemu to asi bude podle vás dobré?

... „nyní tedy víte co vás – každého z nás – čeká. Mezi tyto problémy patří i další, a to že vůdci a experti, které jsme naučeni poslouchat a ke kterým hledíme pro udání směru, si jednoduše neví rady nebo je to nezajímá.

„Asi je to obojí. Jsou to psychopati. A psychopati jednoduše nejsou schopni se naučit cokoliv abstraktního. To je důvod, proč vlády v moci psychopatů se ve velmi krátkém čase zhroutí do trosek. Představa Nera, jak hraje na housle zatímco Řím hořel, je vhodná metafora pro psychopaty u moci.

„Ti co jsou u moci jsou stále zaměřeni na shromažďování více a více peněz, chtějí uchopit více a více moci a vůbec jim nedochází, že jsme se dostali do stavu, kdy, velmi brzy, nebude kde utrácet peníze a nikdo nad kým mít moc. Psychopati jsou jako bacily, kteří si neuvědomují, že i oni zemřou po smrti těla které infikovali.

„Většina lidí po celém světě je naučená si myslet, že spravnou reakcí na to co vám říkám je “zeptat se expertů”, nebo věřit ve správné fungování politického procesu. Vytvořit “týden opilování” a vydat známky, navrhnout vládní schůzi, zaměstnat tajně výzkumný tým.

„Nemyslíte si že se nacházíme za tímto bodem?

„Došlo vám skutečně, že ve skutečnosti potřebujeme učinit neuvěřitelný krok a za prvé přestat dělat to, co současný bordel způsobilo: spoléhat se na psychopaty. Nejenom včely ztratily směr, zmatené klamnými signály. Osud včel je osudem lidstva. Jsme schopni je zachránit? Pokud ne, není žádná šance zachránit nás ."

Zdroj: výběr z článku od Laury Knight-Jadczyk To Bee or not to Be na stránkách Signs-of-the-Times.

Ponerologie, psychopati, Gurdžijev (Gurdjieff), obsah blogu

Kromě dlouhých článků-překladů dojde častěji na sledování „znamení časů", hledání souvislosti a možných lekcí, neboť dle mého mínění jsme tu právě proto, abychom objektivně sledovali co se ve světě děje a snažit se pochopit lekce které nám jsou k dispozici.

Někteří lidé si myslí, že svět je tu od toho, aby byl překonáván, měněn a vůbec přetvářen podle obrazu daného člověka. Tedy aby odpovídal jejich představě. Já spíš zastávám názor, že svět je takový jaký je a my jsme tu od toho, abychom se rozhodli na které straně budeme stát. Takové rozhodnutí je možné učinit jen při vědomém rozhodnutí, které není možné uskutečnit bez objektivního pohledu na svět a na sebe samého. Až poté jsme schopni konat. Pro ilustraci je tu příběh z knihy In Search of the Miraculous (Hledání zázračného) od Ouspenského, samotná historka je připisována Gurdžijevovi, přeloženo z Cassiopaea.org The Wave Series

"V jedné historce z východu se pojednává o velmi bohatém kouzelníkovi, který měl velké množství ovcí. Kouzelník byl ale současně velmi zlý. Něchtěl najímat ovčáky, ani postavit plot kolem pastvy kde se jeho ovce pásly. Následkem toho se ovce často zatoulaly do lesa, spadly do strží, a tak dále, ale nadevše utíkaly, neboť věděly, že kouzelník chce jejich maso a kůže a to se jim nelíbilo.

"Kouzelník nakonec našel řešení. Zhypnotizoval své ovce a vnuknul jim, že jsou za prvé nesmrtelné a že se jim neděje nic zlého, když jsou stahované z kůže, že, právě naopak, to pro ně bude velmi dobré a dokonce příjemné; zadruhé jim vnuknul, že kouzelník je dobrý pán, který miluje své stádo tak moc, že je ochoten pro ně udělat cokoliv na světě; a po třetí jim vnuknul, že jestliže se jim vůbec něco stane, nebude to teď, v každém případě ne v ten samý den, a proto není třeba aby o tom přemýšlely. Dále kouzelník vnuknul svým ovcím, že ve skutečnosti nejsou žádné ovce; některým z nich vnuknul, že jsou lvi, jiným že jsou orli, jiným že jsou muži a jiným že jsou kouzelníci.

"A po tomto jeho veškeré starosti a obavy s ovcemi skončily. Již nikdy neutekly, ale tiše čekaly na dobu, kdy kouzelík bude potřebovat jejich maso a kůže."

Postupně se propracovávám k tématům, která mají zásadní vliv náš život a na život na zemi. Téma psychopatů je jedním z nich. Začal jsem s velmi krátkým úvodem o psychopatech a postupně budu pokračovat hlavně s vlivem psychopatů v dnešním světě jak ve vysokých pozicích tak i v každodenním životě.

Jedna ze zásadních knih na téma 'makro-sociálního zla' je kniha Andrew M. Lobaczewského Political Ponerology: The Scientific Study of Evil Adjusted for Political Purposess (Ponerologie v Politice: Vědecká studie zla přizpůsobená pro politické účely). Slovo ponerologie pochází z řeského poneros - zlo, ponerologie je tedy věda o zlu, a přímo o vlivu psychopatů a psychopatického myšlení na společnost, její mravy, zákony či myšlení obecně. Ale to hodně zjednodušuji a předbíhám. Rozhodně jde o jednu z knih která vám může zachránit život. Kniha je jen v angličtině (možná někdy dojde i na český překlad) a pokud vládnete anglickým jazykem, můžete si stáhnout ukázku zde nebo celou knihu zde, nebo objednat papírovou verzi zde.

Stručné shrnutí na zadní straně knihy:

„První rukopis této knihy skončil v ohni pět minut před tím, než dorazila tajná bezpečnost v komunistickém Polsku. Druhá kopie, úmorně poskládaná vědci kteří pracovali v nemožnými podmínkách represe, byla poslána kurýrem do Vatikánu. Její příjem nebyl nikdy potrvrzen a nikdo nikdy neslyšel od kurýra - rukopis a veškerá jeho cenná data byl ztracen. Třetí kopie vznikla poté, co jeden z vědců pracujících na tomto projektu utekl v 80 letech do Ameriky. Zbigniew Brzezinski zabránil jejímu vydání.

Political Ponerology: The Scientific Study of Evil Adjusted for Political Purposes byla kována v ohni toho samého předmětu který studovala. Vědci žijící pod represivním režimem se jej rozhodnou klinicky studovat, jeho zakladatele a příznivce režimu zla, aby určili společný jmenovatel stojící za vzestupem a šířením nelidskosti muže proti muži."

Šokující v klinicky strohém popisu pravé povahy zla, pronikavý v pasážích literárnější povahy a kde autor odhaluje utrpení zažité výzkumníky, kteří byli zamoření nebo zničeni tou samou nemocí kterou zkoumali, proto by tato kniha měla být povinným čtením pro každého občana v každé zemi, která si nárokuje morální nebo humanistické základy. Protože je jisté, že mravní zásady a humanismus nemohou dlouho odolávat útokům Zla. Znalost jeho povahy, jak vytváří své sítě a jak se šíří, jak zákeřný je jeho lstivý přístup, je jediná protilátka."

Mezi další hlavní témata, o kterých budu později psát, patří globální změna počasí. Že se něco děje je jasné každému. Šílené počasí je na denním pořádku. Co přesně se děje a co je příčinou, na to už je těžší odpověď. I když tradiční média se nás snaží přesvědčit, že je to jen naše vina a že si za vše můžeme sami díky našemu chování. Samozřejmě, vypouštění tun skleníkových plynů má svůj vliv, ale ve stejnou dobu je tu mnohem více událostí a informací, které se k nám skrz cenzurovaná masová média nedostávají.
Jde tu o to, že globální změny počasí mohou být spojené s jistými cyklickými událostmi, ke kterým opakovaně dochází na této planetě a jejichž existenci potvzují jak současný vědecký výzkum, tak i starodávné historie, mýty a i tzv. inspirační zdroje které jsem již zmiňoval. A my právě stojíme na prahu podobné kataklyzmatické události. Pár článků na začátek, které bych osobně doporučil (a které doufám v budoucnu přeložím) jsou:

Fire and Ice: The Day After Tomorrow,

Climate Change Swindlers and the Political Agenda,

Forget About Global Warming: We're One Step From Extinction! a

The Hope.

Edit: Přeložené výše uvedené články:

Oheň a Led: Den poté

Podvodníci klimatických změn a politická agenda

Zapomeňte na globální oteplování: jsme na pokraji vyhynutí!


na článku Naděje se zatím pracuje

Psychopati, psychopatie a jejich role ve světě

Psychopati řídí náš svět. 6% světové populace se rodí jako genetičtí psychopati. Víte co to znamená pro nás ostatní?  © sott.net

Od metafyzických témat postoupíme dále k představení, dle mého mínění, zásadního tématu, které umožnuje hlouběji porozumět jak zkušenostem na úrovni osobní, tak událostem ve světě, ať už v dnešní době či minulosti. Toto téma není obecně v podvědomí lidí, a pokud ano, většinou ve formě nejasných představ, které pocházejí převážně z filmů a televize.

Dle mého mínění bude na začátek vhodné se podívat na celkový problém. Samozřejmě jde jen o velmi obecný popis velmi složitého fenoménu a každý by si měl na základě svého průzkumu vytvořit hlubší obrázek. A opět je třeba zdůraznit, že je třeba přistupovat ke všem informacím s velmi kritickým přístupem, snažit se trpělivě skládát skládačku.

Tzv. "oficiální kultura" ovlivňuje způsob, kterým pohlížíme na ostatní lidi a svět kolem nás, způsob kterým hodnotíme motivace, která stojí za jejich činy. Motivace lidí - proč dčlají to co dělají - jsou obecně, až na pár výjimek, považovány za podobné napříč společností. Jedním příkladem je pojem "dobra", na který se většinou pohlíží tak, že se zásadně neliší od člověka k člevěku, až na těch pár výjimek vyšinutých jedinců. Většina lidí se shodne na tom, že nechtějí manipulovat lidi aby se například mezi sebou navzájem zabíjeli.

Mezi námi se však vyskytují jedinci, jejichž pojem dobra (pro ně samotné) je natolik odlišný od pojmu dobra většiny populace, že pokud bude přetrvávat neznalost o jejich existenci, může to vést k tomu, že se nejen jednotlivci, ale i celé společnosti stanou jejich obětí. Řeč je o psychopatech - lidech bez svědomí - a následující článek (a budoucí články) je o nich.

Na úvod tedy pár výňatků, které byly přeloženy a převzaty z výzkumu skupiny Quantum Future Group na stránkách Cassiopaea.org.

"Odborný název sociopat nebo psychopat často vyvolá v naší mysli přestavy sadisticky násilnických jednotlivců, například Teda Bundyho, nebo fiktivní postavu Hannibala „Kanibala" Lectora z knihy a filmu Mlčení Jehňátek. Hlavní charakteristická vlastnost sociopatů ve skutečnosti zahrnuje mnohem širší spektrum jednotlivců, než si většina z nás umí představit. Sociopat, bez svědomí nebo citů pro druhé, je skutečně zabraný sám do sebe a společenská pravidla pro něj nemají sebemenší smysl. Většina z nás zná, nebo přišla do styku, se sociopatickým jednotlivcem aniž bychom o tom věděli. [Wendy Koenigsmann]

---------------------------------------------------------------------------------

Psychopat - Maska příčetnosti


Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné, žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádná omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením, ani jednou jedinkrát po celý váš život, bez ohledu na to jak moc sobecký, škodlivý, nebo nemorální skutek jste učinili.

A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek, jako důvěřiví hlupáci.

Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, potom skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy.

Vaše touhy nejsou omezeny vinou nebo studem a nikdy se vám nestane, že by se vám druzí vzepřeli vaší chladnokrevnosti. Ledová voda ve vašich žilách je tak podivná, zcela mimo jejich osobní zkušenosti, že zřídkakdy jenom vytuší váš skutečný charakter.

Jinými slovy jste zcela osvobozeni od vnitřních omezení a vaše nespoutaná svoboda dělat si co chcete, bez soužení svědomí, je vhodně skrytá okolnímu světu.

Můžete dělat cokoliv co se vám zachce a přesto vaše podivná výhoda nad většinou lidí, těmi kteří jsou vedeni svým svědomím, zůstane pravděpodobně skrytá.

Jak budete žít váš život?

Co budete dělat s vaší ohromnou a skrytou výhodou, a s tím odpovídajícím znevýhodněním ostatních?

Odpověď převážně záleží náhodně na vašich touhách, protože lidé nejsou stejní. I ti naprosto bez výčitek svědomí nejsou stejní. Někteří lidé – a nezáleží na tom zda mají svědomí – dávají přednost lehkosti setrvačnosti, zatímco jiní jsou plní snů a divokých ambicí. Některé lidé jsou skvělí a talentovaní, někteří jsou přihlouplí, a většina, ať už se svědomím nebo bez, je někde mezi. Lidé jsou násilní a mírumilovní, osoby které jsou motivovány touhou po krvi a ti, kteří nemají podobné choutky. [...]

Za předpokladu že vás nikdo nezastaví silou, můžete dělat cokoliv.

V případě, že se narodíte ve správné době, s jistým přístupem k rodinnému bohatství, a jestliže máte zvláštní talent pro burcování nenávisti a pocitu nedostatku u jiných lidí, můžete zařídit smrt velkého počtu nic netušících lidí. S dostatkem peněz to můžete dokázat s odstupem, usazeni v bezpečí, a sledovat s uspokojením. [...]

Šílené a děsivé – a pravdivé, asi u 4 procent populace....

Míra výskytu anorektické poruchy příjmu potravy je odhadovaná na 3.43 procent, považováno za téměř epidemické, a přesto tento údaj je pouhým zlomkem míry výskytu asociální osobnosti. Důvěrně známé poruchy v kategorii schizofrenie se vyskytují u asi 1 procenta [obyvatelstva] – tedy pouhá čtvrtina v porovnání s výskytem asociální osobnosti – a Centra dohledu a prevence nemocí (Centers for Disease Control and Prevention) uvádějí, že úroveň výskytu rakoviny tlustého střeva ve Spojených Státech, považovaná za „nebezpečně vysokou“, je asi 40 ze 100 000 – stokrát nižší než úroveň asociální osobnosti.

Vysoký výskyt sociopatie v lidské společnosti má hluboký vliv na zbytek nás, kteří musíme žít na této planetě, tedy i ti z nás kteří nebyli klinicky traumatizovaní. Jednotlivci, kteří tvoří zmiňovaná 4 procenta vysávají naše vztahy, naše bankovní konta, naše úspěchy, naše sebevědomí, náš mír na zemi.

Přesto, překvapivě, většina lidí nic neví o této poruše, nebo v případě že vědí, myslí pouze v rámci násilnické psychopatie – vrazi, sérioví vrazi, masoví vrazi – lidé, kteří opakovaně a jasně porušili zákon a kteří, v případě že jsou chyceni, jdou do vězení, nebo možná jsou dokonce usmrceni naším právním systémem.

Obecně si nejsme vědomi, nebo obvykle nerozpoznáme, vysoké množství nenásilných sociopatů mezi námi, lidé kteří často nejsou očividnými narušiteli zákona a proti kterým náš oficiální právní systém poskytuje mizivou obranu.

Většina z nás neuvidí žádné spojení mezi plánováním etnické genocidy a, řekněme, lhaní bez pocitu viny našemu šéfovi o spolupracovníkovi. Přesto se jedná z psychologického hlediska o to samé; a je to navíc hrůzné. Jednoduché a hlubokomyslný, společným jmenovatelem je nepřítomnost vnitřního mechanizmu, který nám dá pár facek, pocitově řečeno, když se rozhodneme způsobem, který je z našeho pohledu nemorální, neetický, nedbalý nebo sobecký.

Většina z nás se cítí lehce provinile, jestliže sníme poslední kus dortu v kuchyni, natož jak bychom se cítili kdybychom se záměrně a metodicky zaměřili na ubližování jinému člověku.

Ti, kteří nemají žádné svědomí, jsou skupinou pro sebe, ať už jde o vraždící tyrany nebo bezcitné společenské ostřelovače.

Přítomnost či nepřítomnost svědomí tvoří zásadní lidský předěl, prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce pohlaví.

Co odlišuje sociopata který žije z námahy druhých od toho, který občas vyloupí malý obchod, nebo od toho který je současným zlodějským baronem – nebo co tvoří rozdíl mezi obyčejným otravou a sociopatickým vrahem – není nic víc, než společenské postavení, průbojnost, intelekt, krvežíznivost nebo jednoduše příležitost.

 To, co odlišuje každého z těchto lidí od nás ostatních, je naprosto prázdná díra v jejich psychice, na místě kde by měla být jedna ze všech nejvíce vyvinutých polidšťujících funkcí. [Martha Stout, Ph.D., The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů)] (velmi doporučeno)

Pro ty z vás, kteří chtějí porozumět psychopatii, je kniha Hervise Cleckleyho The Mask of Sanity (Maska příčetnosti) naprosto nezbytnou studií psychopata, který není nutně typem zločince. Tato kniha již není k dostání. My jsme ji naskenovali a náš výzkumný tým pracovníků strávil dva týdny opatrného pročítání textu pro odstranění chyb převodu. Můžete si ZDARMA stáhnout celou knihe ve formátu PDF z odkazu vlevo nahoře. zde. ( Přečtěte si ukázkovou kapitolu z Masky Příčetnosti)

„Příjemný“, „Okouzlující“, „Inteligentní“, „Bystrý“, „Působivý“, „Inspirující sebevědomí“, a „Velmi úspěšný u žen“: Tato a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho slavných případových studií psychopatů. Dále jsou, samozřejmě, „nezodpovědní“, „sebedestruktivní“ a tak dále. Tyto charakteristiky objasňují ohromnou frustraci a záhadu obklopující studium psychopatie.

Zdá se, že psychopati mají velké množství právě těch vlastnosti, které jsou nejvíce žádané normálními lidmi. Ničím nenarušitelné sebevědomí psychopata zdá se býti téměř nemožným snem a je obecně tím, o co „normální“ lidé usilují získat návštěvami kurzů zvýšení sebevědomí. V mnoha případech se zdá být magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená.

Cleckleyho klíčová hypotéza týkající se psychopatů je, že vskutku trpí opravdovou duševní nemocí: hlubokým a neléčitelným nedostatkem emocí. Jestliže cítí alespoň trochu, jde pouze o emoce nejnižšího druhu. Psychopat koná podivné a sebedestruktivní věci, protože následky, které by běžného člověka naplnili studem, znechucením se sebou samým a hanbou, jednoduše nemají na psychopata vůbec žádný vliv. Co by pro ostatní znamenalo neštěstí, je pro něj pouhým pomíjivým nepohodlím.

Cleckley zároveň dodává podporu pohledu, že psychopatie je poměrně běžná ve společnosti obecně. Cleckley shromáždil některé případy psychopatů, kteří obecně normálně fungují ve společnosti jako podnikatelé, doktoři a dokonce jako psychiatři. Někteří výzkumníci nahlížejí na zločinnou psychopatii – která se často označuje jako porucha asociální osobnosti – za extrém „běžného“ rozměru osobnosti.

My bychom charakterizovali kriminální psychopaty jako „neúspěšné psychopaty.“ Z toho samožřejmě vyplývá, že mnoho psychopatů funguje ve společnosti a dokážou si poradit lépe než ti, kteří se dostanou do rukou právního a sociálního systému.

Harrington jde tak daleko, že považuje psychopata za nového člověka, za výsledek vývojového tlaku moderního života. Jiní badatelé tento pohled kritizují a poukazují na opravdové postižení, kterými klinický psychopat také trpí.

Studie „ambulantních“ psychopatů – které nazýváme „zahradní typ psychopata“ – nicméně sotva začal. Velmi málo je známo o nekriminální psychopatii. Nicméně někteří výzkumníci začali vážně zvažovat myšlenku, že je důležité zkoumat psychopatii ne jako umělou klinickou kategorii, ale jako obecnou osobnostní vlastnost napříč celou společnosti. Jinými slovy, psychopatie začíná být považována za více méně případ odlišného druhu člověka.

 Jednou velmi zajímavou stránkou psychopata je jeho „skrytý život“, který občas není velmi dobře ukryt. Zdá se, že psychopat má pravidelnou potřebu jít na „dovolenou do špíny a ponížení“ stejným způsobem, jakým běžní lidé jedou na dovolenou do střediska, kde si užívají krásného okolí a kultury. Pro hlubší náhled a celkový pocit této podivné „potřeby“ psychopata – potřeba která nasvědčuje, že „chovat se jako člověk“ je pro psychopata velmi stresující – si přečtěte více z The Mask of Sanity, kapitola 25 a 26.

Navíc si můžete přečíst Cleckleyho spekulace o tom, co je „ve skutečnosti v nepořádku“ s těmito lidmi. Je velmi blízko návrhu, že nejsou lidmi v každém ohledu – nemají duši. Tato vlastnost „nepřítomnosti duše“ z nich činí velmi účinné „stroje“. Mohou být velmi talentovaní, mohou psát vědecké práce, napodobovat slova o citech, ale po čase je jasné, že jejich slova neodpovídají jejich činům. Jde o typ lidí, kteří mohou tvrdit, jak jsou zdevastováni žalem a kteří následně odejdou na večírek „aby zapoměli.“ Problémem je: oni OPRAVDU zapomenou.

Protože jsou velmi účinné stroje, jako počítač, jsou schopni vykonat složité rutinní postupy, za účelem docílení podpory u ostatních pro své potřeby. Tímto způsobem je mnoho psychopatů schopno dosáhnout v životě velmi vysokého postavení. Pouze časem si jejich společníci začnou být vědomi, že fakt jejich postupu po žebříčku úspěchu je pouze díky porušování práv ostatních. „I přesto, že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty.“

"Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu pro změnu."

Poznámka NA SEVERU: Druhý článek ze série Psychopat - Maska příčetnosti: Psychopati v New Age

Příště pokračování o psychopatii a jejím šíření napříč společností.