Skryti tam, kde jsou nejvíc vidět: řídí psychopati svět?

Nick Parkins

NewDawn

 

© America Out Loud

„Naše společnost je řízena šílenými lidmi, aby dosáhli šílených cílů. Myslím, že jsme řízeni maniaky pro maniakální cíle a myslím si, že mě můžou zavřít jako šílence, že to vyjadřuji. To je to, co je na tom šílené.“ ~ John Lennon (1940-1980), anglický zpěvák a skladatel

Lennon a jiní vyjadřují očividnou paranoiu, která v nás vyvěrá. „Svět se zbláznil!“ Velice často oddělujeme tento hlas, jsme spokojeni nahlížet na svět tak, jak druzí předepisují. Ale kdo jsou tito druzí, a co chtějí?

Termín psychopat je často trestuhodně podceňován, zejména díky nevýstižnému vyobrazení nemocných, pokroucených a násilnických psychoušských typů v populárních médiích. To vedlo k vytvoření běžné představy, cestou neznalosti na straně veřejnosti, že psychopat nemá žádnou funkci, roli nebo místo v otevřené společnosti. Rychlé odlehčení, které nám, zdánlivě přičetné většině, umožňuje obejít naše nejhorší obavy.

Jakákoliv představa, že psychopat není schopný fungovat v otevřené společnosti, je podle M. E. Thomasové ¹ – doznané sociopatce - chybná. Otázkou není schopnost fungovat, ale spíše jaký rozsah nebo podobu bude tato funkce mít. Jak říká Thomasová, psychopati a sociopati sdílejí propletenou klinickou historii; každý může fungovat, jenom tak činí odlišně. A přestože jsme ponecháni se zamýšlet nad tím, jakou masku může tato funkce nabrat, pravdou zůstává, že v mnoha sociálních situacích vynikají.

Konkurence zvítězila

Jean-Baptiste de Lamarck byl francouzský biolog, který prosazoval teorii evoluce, která byla v té době vládnoucí třídou široce odmítnuta. Lamarckovo hlavní dílo bylo zveřejněno ve stejném roce, kdy se narodil Charles Darwin – jeho teorie měla vytlačit Lamarckovu o 50 let později. V Lamarckově světě to byla spolupráce, která jako hnací mechanismus evoluce převládala nad darwinovským soutěžením. 

Podle autorů G. Greenberga a M.M. Harawaye² to byl Darwinův pohled, který sloužil jako odraz a udržoval navázanost viktoriánské společnosti na volný trh, kapitalistické a imperialistické hodnoty. Jeho model podporoval způsob života, ve které každý soutěží proti každému, život je tvrdý; vědecké odloučení přirozeného světa, odehrávající se v brutální, studené a necitlivé krajině. Jedná se o ideální prostředí pro ctižádostivého moderního psychopata, a převládající pohled, který básník Tennyson popsal jako příroda, rudá na zubech a drápech.

Hadi a žebříky 

Ačkoli diagnostikování definitivní psychopatie u jedinců zůstává poněkud šedou zónou, byly učiněny pokusy kategorizovat psychologické rysy, které od sebe rozlišují psychopatické osobnosti. Nejdůležitějším je diagnostický kontrolní seznam, který vymyslel proslulý kanadský psycholog Robert Hare, který se používá k určení kategorické diagnózy klinické psychopatie, nebo přinejlepším kategorického skóre.

Podle Hareova seznamu, psychopati vykazují povrchní šarm, nespoutané ego, patologické lhaní a chladnou, vypočítavou lstivost, aby zhypnotizovali svou kořist. Často jsou impulzivní a nezodpovědní, dále vykazují absenci empatie a nemilosrdný nedostatek pocitu viny. Tyto a další atributy, jako například kriminální všestrannost a výrazná schopnost manipulovat, podvádět a ovládat, je činí nebezpečnými. Jsou to vlastnosti, které psychopatům umožňují dostat se do vysokých pozic moci a vlivu.

„O psychopatii ve firmách a jejích důsledcích víme mnohem méně,“ vysvětluje newyorský psycholog Paul Babiak, „z velké části kvůli potížím získat aktivní spolupráci firem pro náš výzkum.“³ Dilema které Hare odhalil Jonu Ronsonovi, autorovi knihy Psychopatický test [The Psychopath Test, pozn. překl.]. „Vězni jsou snadní,“ říká Hare. „Rádi se setkávají s výzkumnými pracovníky. Narušuje to monotónnost jejich dne. Ale výkonní ředitelé, politici...“⁴ Podle Harea jsou tito žraloci jiný šálek kafe.

Ojedinělá studie o psychopatii na pracovišti, kterou provedl Babiak, Neumann a Hare⁵ naznačuje, že 1 z 25, nebo-li 4 procenta, firemních manažerů vykazují významné osobnostní rysy, které jsou typické pro psychopatii – což je čtyřikrát vyšší výskyt, než jaký se odhaduje pro běžnou populaci. Studie podporuje tvrzení, že psychopati můžou, a ve skutečnosti dosahují, vysokého postavení ve firmách. Zbývá nám pouze spekulace, ale Hare připouští, že v případě Wall Street může jít o poměr 1 z 10, neboť je přitahují velké krmelce, které jsou špatně regulované.⁶ Pokud to vezmete v potaz, tak není těžké vidět, jak samotná míza a identita organizací a finančních institucí může být ledová.

Jak studie ukazuje, je pravděpodobně nejvíce zarážející, že ačkoliv jsou hodnoceni jako podřadní manažeři, týmoví hráči a jejich výkon má nízké hodnocení, manažeři kteří překročili klinický práh psychopata, byli oceňováni svými bezprostředními nadřízenými jako kreativní a inovativní, jako dobří komunikátoři a strategičtí myslitelé.

Stručně řečeno, nemusí se jim vždy dařit proplouvat nepozorovaně. Navzdory případům, kdy na sebe zaměřili pozornost, je podle amerického psychiatra Hervey Cleckleyho⁷ jasné, že psychopati disponují komunikačními, přesvědčovacími a interpersonálními dovednostmi, které přebíjí všechny negativní dopady na jejich kariéru. Jde o zjištění, které podporuje Babiakova studie: 

„Některé společnosti pohlížely na psychopatické vedoucí pracovníky tak, že mají vůdčí  potenciál, a to navzdory negativním hodnocením výkonnosti a nízkým hodnocením v oblasti vedení a řízení od jejich podřízených.“⁸ 

Podle autorů to ukazuje dovednost manipulovat osobami s rozhodovací pravomocí, skutečnost kterou konstatoval psycholog Dennis Doren, který pozoroval v institucích neomylnou schopnost psychopata vyhledat a pěstovat vztahy s nejvyššími autoritami a vykazovat velkou zručnost při jejich ovlivňování.⁹

V mnoha případech chameleonovi podobná schopnost psychopata napodobovat své okolí, čtení a ovlivňování kolegů prostřednictvím umění klamu, ať už prostřednictvím vlastní propagace nebo jemného přesvědčování, umožňuje krotiteli hadů skrýt svou pravou kůži a projít bez pozornosti společenskými zvyklostmi. Studie naznačují, že se psychopatie, ať už přímo nebo přes prostředníka, může usadit ve vedení, ale je tento jev relativně ojedinělý nebo je to tak, že tento scénář v průběhu lidských dějin vždy převažoval?

Jak nahoře, tak dole

Jako viceprezident a ředitel Správních studií na Brookings Institution, Darrell West analyzuje osnovy obchodních a právnických škol, konkrétně, jak uvádí West, „protože obchodní a právnické školy trénují budoucí vůdce.“¹⁰ V průběhu svého výzkumu West přezkoumává studijní plány a vede rozhovory s členy fakulty. Dále zkoumal údaje o názorech studentů obchodních a právnických oborů. To, co zjistil, bylo znepokojující.

„Společenskou zodpovědností firmy je navyšovat své zisky,“ říká West, čímž se odvolává na název článku z roku 1970 v magazínu New York Times, napsaný velmi vlivným americkým ekonomem a statistikem Miltonem Friedmanem. Závěr článku byl jednoznačný: podle Friedmana je maximalizace hodnoty pro akcionáře výhradní odpovědností společnosti.¹¹

„Mnoho škol nevyžaduje samostatné kurzy, které poskytují obecné pojednání o účelu korporace ve společnosti,“ říká West. Ty které to dělají, „se mnohdy zaměřují na účel korporace, s důrazem jak maximalizovat hodnotu pro akcionáře, zejména v právnických školách.“¹² Instrukce je tudíž klíčová, konstatuje West, a ovlivní studentův pohled na svět. Nicméně West dochází k závěru, že „průzkumy obchodních škol ukazují, že po dokončení školy je pravděpodobnější, že studenti budou považovat hodnotu pro akcionáře jako nejdůležitější cíl společnosti.“¹³

Není to tak, že by Friedman byl prorok. Při zpětném pohledu, podle Westa, pomáhal formovat přístup četných vedoucích pracovníků, akademiků a myšlenkových vůdců, kteří se nakonec podíleli na ovlivňování moderního smyslu účelu korporace v Americe. Vnitřní identita, která i v současnosti pomáhá utvářet způsob, jak studenti obchodu a práv pohlíží, i dnes, na svůj často chybějící pocit zodpovědnosti vůči společnosti.  

V reálném světě jsou chladně vypočítavé rovnice s cílem maximalizovat zisk zaneseny na jedné straně a na straně druhé pro minimalizaci ztrát. A stejně jako většina matematických rovnic nemají pro laika téměř žádný smysl.

„Můžeš koupit, co již vlastníš?“ To byla rovnice, před kterou stáli všichni zúčastněni, když v kanadě sídlící Nautilus Minerals Inc. zakoupila v roce 2011 licenci od „nezávislého státu Papua-Nová Guinea“ (PNG) pro těžbu v hlubokomořských polích, které se nacházejí ve svrchovaných vodách podél pobřeží země. Odpověď, z morálního hlediska, je samozřejmě že ne.

Podle sira Juliase Chana, současného guvernéra provincie Nové Irsko v PNG, je etika nehmotná komodita a na rozdíl od tvrdé měny se jí zřídka vyrovná. „Stát nejdříve postoupí práva na průzkum a těžbu zahraničním společnostem téměř zadarmo,“ říká Chan. V případě PNG to bylo za částku 10 000 Kina, což odpovídá US$ 4000. „Za tuto almužnu dostanou zahraniční developeři plnou kontrolu nad veškerým bohatstvím, které lze vydolovat ze země.“¹⁴

„Při dalším kroku stát usiluje o podíl v projektu, obvykle 30 procent v těžebním a 22.5 procent v ropném nebo plynovém,“ vysvětluje Chan. „Stát ,odevzdalʻ celý zdroj zahraniční společnosti a nyní se vrací aby koupil to, co již legálně bylo jeho majetkem, za 30 procentní podíl v projektu.“ Pro PNG to znamenalo zaplatit 300 milionů Kina, nebo US$ 118 miliónů. „A aby to mohl udělat, tak si stát obvykle vezme komerčně úrokovaný úvěr, který zemi dále zadlužuje vysokým úrokem.“¹⁵ Dnes již běžná událost, kdy stát jedná tak, že kastruje sebe a své lidi pro vysoké finančnictví.

Joel Bakan je profesorem práva na Univerzitě Britské Kolumbie v Kanadě. Jak říká Bakan, zatímco ti, kteří řídí korporace jsou z větší části dobří, morální lidé, přesto je povinnost podnikových vedoucích pracovníků vůči obchodním zájmům korporace na prvním místě. „Peníze, které spravují, nejsou jejich,“ vysvětluje Bakan. „Nemohou je použít k tomu, aby léčili nemocné ... nebo si koupili vilu v Toskánsku.“ Ve firemním světě jsou dobří lidé pobízeni, aby se chovali špatně. Ve skutečnosti je celek všech podnikových dílů „mimořádně sobecký a neschopný cítit skutečný zájem pro ostatní v jakémkoliv kontextu. Korporace, stejně jako psychopatická osobnost, které se podobají, je naprogramováná využívat ostatní za účelem zisku.“¹⁶

Za takových podmínek není těžké si představit, jak se systém může brzy dostat do stavu, kdy si cení a napodobuje svoje nejdeviantnější částí. Stejně tak jednotlivé části v průběhu času mohou být tvarovány celkem.

Stojí to za tebou

Podle filozofa a autora Aarona Jamese, zatímco psychopat předstírá morální čin, aby jej využil jako nástroj pro manipulování s ostatními, tak i kretén by se klidně mohl stát terčem stejného tvrzení. Na rozdíl od typického psychopata, jak říká James, kretén je „přitahován a rozpohybuje se díky morálnímu ospravedlnění“, což vede k „hlubokému pocitu zvláštního oprávnění.“¹⁷

Dokonalým příkladem je podle Jamese zakladatel Applu Steve Jobs, který viděl svůj výhradní závazek vůči společnosti jako přímo spojený s výrobou produktů, které jeho spotřebitelé požadují. James poukazuje na to, co Jobsův nejlepší přítel Jony Ive jednou řekl Business Insideru: „když je frustrovaný... jeho způsob, jak dosáhnout katarze, je někomu ublížit. A myslím si, že cítí, že má právo to udělat,“ řekl Ive. „Běžná pravidla chování ve společnosti se podle něho na něj nevztahují.“¹⁸

Je znepokojující, jak říká James, že „uvažování kreténa je formováno morálním ospravedlněním, které mu dává jeho okolní kultura k dispozici.“¹⁹ Například podle Harea mnozí zločinci z kanceláří jsou psychopati. „Daří se jim, protože vlastnosti, které tuto poruchu definují, jsou ve skutečnosti ceněné,“ tvrdí Hare. „Když je chytí, co se jim stane? Plácnutí přes ruku, šestiměsíční zákaz obchodování, [jó] a nemusíš nám vracet těch 100 miliónů dolarů.“²⁰

Tudíž nejen že firemní kultura řídí celkovou výrobu kreténů, ale i kvalitu vyprodukovaných tupých hlav. A jak říká James, v závislosti na kultuře „se může kretén chovat lépe nebo hůř než psychopat.“²¹ Utěšující myšlenka.

Pravděpodobně není o nic víc uklidňující vědět, že psychopat o kterém jste celou dobu věděli, je ve skutečnosti kretén živen systémem, který je z titulu své přirozené povahy sociálně deviantní. Pokud je uvažování typického kreténa rozpohybováno morálním ospravedlněním, které přebírá ze svého okolního prostředí, pak schopnost psychopatické kultury a/nebo systému utvářet svoji vlastní vládnoucí třídu je samozřejmostí.

Oni nám dali svoji mysl

Přetrvávající síla psychopatie spočívá v její schopnosti manipulovat to, jak ji vnímají ostatní. Ale vrozená schopnost psychopata nebo systému formovat naše vnímání, není sama o sobě zcela rezervována pro klinického psychopata.

My všichni hrajeme svou roli v této maškarádě. Mnozí z nás využívají kosmetická vylepšení a rekvizity, které podporují tanec našeho ega tímto porcelánovým světem. Ať už je to jakkoliv, Harův seznam má dané číslo pro každého z nás. Ve své snaze o absolutní kontrolu, je toto největší úspěch psychopatie; vždyť jaký lepší způsob, jak reakcí předvídat osoby nebo skupiny, než tím že jim dáte svou mysl?

Nutkání soutěžícího vyhrát za každou cenu je jistě všudypřítomné. Stejně tak trend nezodpovědnosti, nejvíce patrný v kompenzační kultuře, která se vplížila do společenského myšlení, a to díky zákonům, které omezují schopnost člověka rozvíjet se prostřednictvím etiky a morálních principů dobra a zla. Jak můžete převzít odpovědnost za myšlenky a koncepty, které nejsou vaše vlastní? Obecně nás pravidla a předpisy učí odevzdat naši moc; transakce, která se podle Thomasové sama posiluje ve společnosti. Thomasová tvrdí, že když máme na výběr mezi tím mít moc, nebo jí předat ,důvěryhodnémuʻ subjektu, lidé často volí se jí vzdát, než aby převzali s tím spojenou zodpovědnost.²²

Ve své zjevné, nekonečné snaze přebudovat společnost k obrazu svému, psychopatie má možná více než jen jedno vyjádření. Nedávný výzkum návyků v sociálních médiích, ukazuje na znepokojivé souvislosti mezi intenzivním používáním Facebooku a společensky agresivním narcismem. Uživatelé, kteří v jedné studii měli vysoké skóre v dotazníku osobnostního inventáře rysu narcismu [Narcissistic Personality Inventory questionnaire, pozn. překl.], jak informuje Damien Pearse, „měli více přátel na Facebooku, častěji sami sebe označovali a na svém kanálu pravidelněji aktualizovali novinky.“ Výzkum, jak se uvádí ve zprávě, „přichází v době rostoucích důkazů o tom, že mladí lidé jsou stále více narcističtí a posedlí obrazem sebe sama a s mělkými přátelstvími.“²³

Sdělovací prostředky ve stejném dechu ,žertovněʻ označují ty, kteří se drží od Facebooku dál, jako vysoce podezřelé – ti kteří možná něco skrývají. Vždyť používání Facebooku je samozřejmě něco, co je rozšířené a „normální“.

Existuje nekonečný počet mediálních toků, které nás lákají zamilovat se do vlastního obrazu, zatáhnout nás do silných spodních proudů a zmítat námi od jednoho břehu k druhému. Vyplaveme na povrch jen abychom se nadechli, dezorientovaní a zmatení, odstřiženi od našich přirozených podnětů. Ale možná právě o to jde. Vždyť je to vrozená potřeba řídit, spolu s mocí ji využívat za každou cenu a bez starosti, která odděluje patologickou mysl od zbytku nás.

Božský komplex

„Ti, kteří dosáhnout moci v korporatokracii, jsou posedlí ovládat, závislí na vzrušení mít moc nad ostatními lidskými bytostmi.“ ~ Bruce Levine, sociální kritik a psycholog

V konkurenčním světě budou vždy existovat ti, kteří aktivně vyhledávají, ospravedlňují nebo přijímají znaky psychopatie jako cestu k úspěchu. Pro chirurga má chladný odstup a chladná hlava své místo. Ale oslavování psychopata znamená vydat se nebezpečnou cestou. Podle psycholožky Lindy Mealeyové slouží soutěžení pouze k nárůstu využívání antisociálních a machiavellistických strategií a je proti jakémukoliv nárůstu  pro-společenského chování poté, co je dosaženo úspěchu.

Narůstající oddělenost ve společnosti a podporování oddělení nastavuje nebezpečný precedens, to co James označuje jako pocit „nároku vycházejícího z kosmické grandióznosti.“^24. Cituje naftového magnáta Johna D. Rockefellera, který nahlížel na své bohatství ne v nějakém konktextu divokého amerického kapitalistického západu, který mu dal volnou ruku, ale bez výmluv, jako na božské právo: „Bůh mi dal peníze,“²⁵ řekl Rockefeller.

Tento pocit božské bohorovnosti, být vyvoleným, stát mimo společnost, má hluboce znepokojující paralely s bohatstvím v současnosti.

Jeff Greene je multi-miliardář, který investuje do realit a podniká, a je údajně vlastníkem nejdražšího amerického domu. Greene, který zbohatl sázením na subprime hypotéky, říká, že Američané by měli mít „méně věcí“: „Očekávaný životní styl Ameriky je příliš vysoký a je třeba jej upravit, tak abysme měli méně věcí a menší, lepší existenci“, rozumoval tento šedesátník, který pronajímá  honosnou nemovitost v Beverly Hills v hodnotě $195 miliónů královským rodinám a mezinárodním hodnostářům za stovky tisíc dolarů měsíčně.²⁶

Ve svém srdci, za předpokladu že nějaké mají, oddělení v rámci tohoto systému, ať už politická, firemní či finanční, vybírají po rodové právě tento druh mysli; takovou, která je ochotná vytvořit, podporovat a udržovat tento systém. „Hráči jako JP Morgan, Randolph Hearst a Mayer Rothschild,“ tvrdí autor Stefan Verstappen, „jsou profesionální psychopati, kteří dosáhnou vrcholu finančního pódia, kde způsobují stejné utrpení a zkázu jako jejich političtí protějšci.“²⁷

V důsledku toho jsou příklady psychopatického chování na vysoké úrovni běžné. Robert Kirkconnell je vyznamenaný válečný veterán amerického vojenského letectva, který sloužil 27 let a který je hlasitým kritikem programu americké vlády MK-ULTRA, který prováděl řadu bezcitných psychologických, nebo-li na „ovládání mysli“, testů na vlastních občanech. V knize Americké srdce temnoty [American Heart of Darkness, pozn. překl.], Kirkconnell obviňuje prezidentskou Rockefellerovu komisi, která byla založena aby prošetřila činnosti CIA, která podle něho program financovala. Kirkconnell už nevnímá svoji domovinu jako konstituční republiku, ale jako patokracii, kterou řídí psychopati. [další informace o pojmu patokracie jsou k dispozici zde, pozn. překl. ]

Nakažlivé psychopatické světonázory?

„Musela jsem vyhrát za každou cenu, někdy dovolit aby následky proudily bez kontroly, jen abych viděla objem mých sil.“ ~ M.E. Thomas

„Moc je to jediné, na čem mi v životě opravdu záleželo,“ říká Thomasová. „Fyzická síla, síla být žádaná nebo obdivovaná, ničivá síla, vědomosti, neviditelný vliv. Mám lidi natolik ráda, že se jich chci dotýkat, tvarovat je, ničit je,“ říká Thomasová. „Chci uplatnit svou sílu.“²⁸ Není to nic osobního. Je to stravování. Myšlenka ničení lidi, podle ní, je zkrátka vynikající.

Thomasová není ojedinělá. Psychopat si vždy hraje se svým jídlem. Během procesu se aktivně snaží, aby se na ostatní sneslo neštěstí a utrpení. Thomasová sama sebe považuje za bílého tygra - krásné a exotické zvíře, které je ale přirozeně nebezpečné. A zatímco podle svých vlastních slov sama sebe považuje za zkrocenou, uvnitř nadále zápasí s bytostným nutkáním ničit.

Společnost asi ale je vědoma tohoto způsobu myšlení.  Ve skutečnosti se jedná o pohled na svět, který ve své řeči osobního zhodnocení stavu světa stručně zachytil Michael Ellner:

„Jen se na nás podívejte,“ vyzývá. „Všechno je pozpátku, všechno je vzhůru nohama. Lékaři ničí zdraví, právníci ničí spravedlnost, psychiatři ničí mysl, vědci ničí pravdu, hlavní média ničí informace, náboženství ničí duchovnost a vlády ničí svobodu.“

Jeho pointa je zřejmá. Ale do jaké míry je tento svět, o kterém Ellner hovoří, výlučně slepou honbou za mocí a ziskem?

Existuje skrytá systémová zlomyslnost, která vytváří strach a nejistotu, chaos, který ospravedlňuje tento hon? Je ta zlovolná mlha, ten zlý záměr, který připisujeme odporným činům a přestupkům, iluzorní, epifenomén, vedlejší produkt psychopatova mozku? Nebo je to skutečné, autonomní, a to, co řídí program? A záleží vůbec na tomto rozdělení? Pomáhá nám to např. interpretovat  nárůst chronických onemocnění, jejich původ a způsob jakým se profese léčení stala, jak kritici tvrdí, nic neříkajícím slovem pro styk s veřejností; zvládání příznaků za účelem zisku?

Kirkconnellův svět se vrací zpět do centra pozornosti. Jsme všichni oběti systémového naprogramování; dezorientace; nerovnováhy, kterou v nás dravec podněcuje, aby si udržel a posílil svou pozici a status?

Jako bůh, velká část toho, co psychopatie je a dělá, se skrývá tam, kde je nejvíc na očích. Psychopat apeluje u své kořisti na její smysl empatie a víru v lidstvo. On je ten nepopsaný list, na který lidé promítají své naděje a ideály.

Toto poznání se musí rozšířit, máme-li odhalit systémovou psychopatii a utkat se s divoce hrozivými možnostmi, s těmi temnějšími osobnostmi a základními motivy, ze kterých [psychopatie] vychází.

Darwin Dorr je ředitelem výzkumu v oblasti psychopatologie na Státní univerzitě ve Wichitě v Kansasu. „Většina pedofilů jsou psychopatičtí,“ říká Dorr, „nebo alespoň projevují do značné míry psychologické charakteristiky psychopatie.“ ²⁹

Podobné vazby, které vážou sílu k jejím zvrácenostem, jsou historické, endemické a přetrvávají dodnes. Vyšetřování okolo elitního pedofilního kruhu v Sydney je jen špičkou studeného a bezcitného ledovce, který hrozí, že potopí obrovské plavidlo nepravd. Ve Velké Británii se pověst kdysi respektovaného DJ, televizního moderátora a důvěrníka slavných, Jimmyho Savile,  potopila poté, co byla odhalena šokovanému obyvatelstvu jeho záliba v dětech, mrtvých tělech a satanských rituálech a předehrách. 

Otázky jsou nyní probírány mimo kruhy britského ministerstva vnitra a jejich podivné záliby v popelnicích celebrit. Označení psychopat se najednou již nezdá být dostačující. Vymykají se takoví lidé, systém, který představují, a subjekty které napodobují a uctívají, jakékoliv kontrole? Jistěže snaha vládnoucího zřízení ve Velké Brtiánii i jinde zamaskovat pravdu slouží pouze k dalšímu odhalení skrytého způsobu a amorální nadvlády, skrze něž  psychopatie působí jako nedílná součást systému.

Prameny

1.  M.E. Thomas, Confessions of a Sociopath: A Life Spent Hiding In Plain Sight, Crown Publishing Group, 2013

2. G. Greenberg, M.M. Haraway, Comparative Psychology: A Handbook, Garland Reference Library of Social Science, Routledge, 1998

3. P. Babiak, C.S. Neumann, R.D. Hare, "Corporate psychopathy: Talking the walk," Behavioural Sciences and the Law, at et al 2010.pdf

4.  J. Ronson, The Psychopath Test: A Journey Through the Madness Industry, Picador, 2011

5. P. Babiak, C.S. Neumann, R.D. Hare, op. cit.

6. R. Hare, Comment

7. H.M. Cleckley, The Mask of Sanity: An Attempt to Clarify Some Issues About the So Called Psychopathic Personality, Mosby, 1976

8. P. Babiak, C.S. Neumann, R.D. Hare, op. cit.

9. B.J. Board, K. Fritzon, "Disordered personalities at work," Psychology, Crime and Law, Vol. 11(1), 17-32, with reference to D. Doren, Understanding and Treating the Psychopath, Wile, 1987

10. D. West, "The purpose of the corporation in business and law school curricula," Governance Studies at Brookings,

11. M. Friedman, "The Social Responsibility of Business is to Increase its Profits," New York Times Magazine, 13 September 1970

12. D. West, op. cit.

13. D. West, op. cit.

14. "PNG Leadership has been poor steward of resources," The National, 20 April 2011, (pdf)

15. Ibid.

16. J. Bakan, The Corporation: The Pathological Pursuit of Profit and Power, Free Press, 2004

17. A. James, "Ass-holes: a theory," Nicholas Brealey Publishing, 2013

18. D. Love, "16 Examples of Steve Jobs being a jerk," Business Insider, 25 October 2011,

19. A. James, op. cit.

20. R. Hercz, "Psychopaths among us,"

21. A. James, op. cit.

22. M.E. Thomas, op. cit.

23. D. Pearse, "Facebook's dark side: study finds link to socially aggressive narcissism," The Guardian, 17 March 2012,

24. A. James, op. cit.

25. John Davidson Rockefeller, Bartleby Quotations

26. J. Christie, "Multi-billionaire who gave a lecture about American's 'needing to have less things and live a smaller existence' owns a staggering FIVE mansions...", Daily Mail, 24 January 2015

27. S. Verstappen, Defense Against the Psychopath: A Brief Introduction to Human Predators, Woodbridge Press, 2011

28. M.E. Thomas, op. cit.

29. D. Dorr, "The pedophile as psychopath," 1998, in T. Millon, E. Simonsen, & M. Birket-Smith (Eds.), Psychopathy: Antisocial, Violent, and Criminal Behavior, 304-320, Guilford Press

30. P. Gilbert, "An introduction to the theory and practice of compassion-focused therapy and compassionate mind training for shame based difficulties," The Compassionate Mind Foundation, (PDF)

31. P. Gilbert, op. cit.

Komentář SOTT: Je velmi zajímavé, že pan Parkins nezmínil práci mistrovského badatele Dr. Andrewa Lobaczewského. Jeho kniha Political Ponerology [Ponerologie v politice, zde je odkaz na naši recenzi na blogu], je nejvýstižnější analýzou ničivých důsledků psychopatie na jádro společnosti.

Zdroj článku: Hidden in plain sight: Do psychopaths run the world?