Skryti tam, kde jsou nejvíc vidět: řídí psychopati svět?

Nick Parkins

NewDawn

 

© America Out Loud

„Naše společnost je řízena šílenými lidmi, aby dosáhli šílených cílů. Myslím, že jsme řízeni maniaky pro maniakální cíle a myslím si, že mě můžou zavřít jako šílence, že to vyjadřuji. To je to, co je na tom šílené.“ ~ John Lennon (1940-1980), anglický zpěvák a skladatel

Lennon a jiní vyjadřují očividnou paranoiu, která v nás vyvěrá. „Svět se zbláznil!“ Velice často oddělujeme tento hlas, jsme spokojeni nahlížet na svět tak, jak druzí předepisují. Ale kdo jsou tito druzí, a co chtějí?

Termín psychopat je často trestuhodně podceňován, zejména díky nevýstižnému vyobrazení nemocných, pokroucených a násilnických psychoušských typů v populárních médiích. To vedlo k vytvoření běžné představy, cestou neznalosti na straně veřejnosti, že psychopat nemá žádnou funkci, roli nebo místo v otevřené společnosti. Rychlé odlehčení, které nám, zdánlivě přičetné většině, umožňuje obejít naše nejhorší obavy.

Jakákoliv představa, že psychopat není schopný fungovat v otevřené společnosti, je podle M. E. Thomasové ¹ – doznané sociopatce - chybná. Otázkou není schopnost fungovat, ale spíše jaký rozsah nebo podobu bude tato funkce mít. Jak říká Thomasová, psychopati a sociopati sdílejí propletenou klinickou historii; každý může fungovat, jenom tak činí odlišně. A přestože jsme ponecháni se zamýšlet nad tím, jakou masku může tato funkce nabrat, pravdou zůstává, že v mnoha sociálních situacích vynikají.

Konkurence zvítězila

Jean-Baptiste de Lamarck byl francouzský biolog, který prosazoval teorii evoluce, která byla v té době vládnoucí třídou široce odmítnuta. Lamarckovo hlavní dílo bylo zveřejněno ve stejném roce, kdy se narodil Charles Darwin – jeho teorie měla vytlačit Lamarckovu o 50 let později. V Lamarckově světě to byla spolupráce, která jako hnací mechanismus evoluce převládala nad darwinovským soutěžením. 

PŘIPOMENUTÍ: Psychopati, psychopatie a jejich role ve světě

Psychopati řídí náš svět. 6% světové populace se rodí jako genetičtí psychopati. Víte co to znamená pro zbytek nás?  © sott.net

"Odborný název sociopat nebo psychopat často vyvolá v naší mysli přestavy sadisticky násilnických jednotlivců, například Teda Bundyho, nebo fiktivní postavu Hannibala „Kanibala" Lectora z knihy a filmu Mlčení Jehňátek. Hlavní charakteristická vlastnost sociopatů ve skutečnosti zahrnuje mnohem širší spektrum jednotlivců, než si většina z nás umí představit. Sociopat, bez svědomí nebo citů pro druhé, je skutečně zabraný sám do sebe a společenská pravidla pro něj nemají sebemenší smysl. Většina z nás zná, nebo přišla do styku, se sociopatickým jednotlivcem aniž bychom o tom věděli. [Wendy Koenigsmann]

--------------------------------------------------------------------

Psychopat - Maska příčetnosti

Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné, žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádná omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením, ani jednou jedinkrát po celý váš život, bez ohledu na to jak moc sobecký, škodlivý nebo nemorální skutek jste učinili.

A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek, jako důvěřiví hlupáci.

Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, potom skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy. 

2016: Rok, ve kterém se globalistická Válka proti realitě začala hroutit

Rob Slane
The Blogmire

Válka proti realitě

Jeden z mých nejoblíbenějších citátů 21. století je tato perla od poradce George W. Bushe a zástupce náčelníka štábu Bílého domu, Karla Rovea:

„My jsme nyní impériem a když jednáme, vytváříme naši vlastní realitu. A zatímco vy tuto realitu podrobujete zkoumání – tak říkajíc uvážlivě – my konáme dále, vytváříme další nové reality, které také můžete studovat, a tak to bude pokračovat. My tvoříme historii… a vy, všichni z vás, jste odkázáni jen na zkoumání toho, co my uděláme.”

Když říkám nejoblíbenější, nemyslím tím, že se s ním ztotožňuji. Právě naopak. Líbí se mi proto, že skvěle vystihuje aroganci globalistů a to, čím se posledních pár dekád zabývali. Oni skutečně vytvářeli svoji vlastní realitu a dělali to takovým způsobem, že obyčejní lidé mohou těžko odhalit o co jim jde. A v momentech, kdy se nám daří pochopit jejich kroky, jsou oni už zase dál ve své šílené dialektice a usilovně pracují na další nové realitě.

Přirozeně, tyto reality jsou pouhé lži. Třeba idea, že jistý nevýznamný diktátor byl ve skutečnosti tak mocný a vlastnil celý arzenál neexistujících zbraní, že ohrožoval naši existenci. Nebo třeba, že jiný bezvýznamný diktátor se chystá zavraždit masy nevinných lidí a my s ním musíme něco udělat. Nebo myšlenka, že v manželském svazku nepotřebujete manželku. Že se muži mohou proměnit v ženy. Nebo že wahábisté, kteří pronikli do Sýrie a terorizovali tam posledních pět let místní obyvatelstvo, jsou ‚umírnění’.

Chystá se ,elitníʼ převrat proti nově zvolenému prezidentovi Trumpovi

Bernhard

Moon of Alabama

• ,Elitníʼ pokus o převrat je v plném proudu proti zvolenému americkému prezidentovi Trumpovi.
• Převrat je řízený táborem Hillary Clintonové ve spojení se CIA a neokonzervativními silami v Kongresu.
• V plánu je použít nesmysl CIA jak „Rusko zařídilo vítězství Trumpa“, aby se Sbor volitelů obrátil proti němu. Celý případ by se potom přesunul do Kongresu. Hlavní neokonzervativci a část válečných štváčů mezi republikány by pak mohla předat prezidentství Clintonové, nebo pokud se to nepodařilo, dosadit na trůn Trumpova zvoleného viceprezidenta Mike Pence. Pravidelné mezistranické válečné profitování, kterému díky Trumpovu prezidentství hrozí přerušení, může pokračovat.
• V případě, že převrat uspěje, je pravděpodobné násilné povstání ve Spojených státech s nepředvídatelnými následky.

Výše uvedená tvrzení jsou dosud jen obecná představa. Žádný obecný plán nebyl zveřejněn. Nyní je však tento záměr zcela zřejmý.

Prioritním cílem je upřít Trumpovi prezidentství. Je příliš nezávislý a nebezpečný pro několik mocenských center uvnitř amerických vládnoucích mocenských kruhů. Jsou to:

• CIA, která se stala Centrální Atentátní Agenturou během Bushovy a Obamovy administrativy. Obrovské části jejího rozpočtu jsou závislé na pokračování války proti Sýrii a dronových vražedných kampaních v Afghánistánu, Pákistánu i jinde. Trumpova silnější izolacionistická politika by pravděpodobně ukončila tyto kampaně a související rozpočtová koryta.
• Zbrojní průmysl který by mohl přijít o svůj obrovský odbyt u svých významných zákazníků v Perském zálivu pokud by měl prezident Trump omezit americké zasahování na Středním východě i jinde.
• Neokonzervativci a Likudnici kteří chtějí mít USA jako zbraň Izraele, aby mohli kroutit paže na Středním východě ve prospěch sionistů.
• Generálové, váleční jestřábi, vojenští a „humanitární intervencionisté“, pro které je jakékoliv snížení role USA jako primární světové moci ve světě v rozporu s jejich přesvědčením.

Mizerné selhání: západní média lžou o Sýrii

Stephen Kinzer
Boston Globe

© AFP / Getty
Noví rekruti školeni pro boj po boku ,opoziceʻ v Aleppu, Sýrie

Na zprávy o syrské válce se bude vzpomínat jako na jednu z nejostudnějších epizod v historii amerického tisku. Reportáže o masakrech ve starobylém městě Aleppu jsou nejnovějším důvodem proč.

Násilní ozbrojenci již tři roky řídí Aleppo. Jejich vláda začala s vlnou represí. Vyvěsili oznámení která varovala místní obyvatele: „Neposílejte své děti do školy. Pokud to uděláte, my dostaneme batoh a vy rakev.“ Pak zničili továrny v naději, že nezaměstnaní nebudou mít jinou možnost, než se stát bojovníky. Naložili ukradené stroje na nákladní auta a odvezli je do Turecka a prodali.

Tento měsíc lidé v Aleppu konečně viděli záblesky naděje. Syrská armáda a její spojenci vytlačovali ozbrojence z města. Minulý týden získali zpět hlavní elektrárnu. Pravidelné dodávky elektřiny mohou být brzo obnoveny. Nadvláda ozbrojenců nad městem by mohla být u konce.

Ozbrojenci, dle očekávání, pustošili vše jak byli vytlačováni z města ruskými a syrskými vojenskými sílami. „Tureckem a Saúdy podporovaní  ,umírnění rebelovéʻ zasypali obytné oblasti Aleppa neřízenými raketami a plynovými nádobami,“ napsal jeden obyvatel Aleppa na sociální síti. Analytička Marwa Osma působící v Bejrútu se ptá, „Syrská arabská armáda, která je vedená prezidentem Bašárem Asadem, je jedinou silou na zemi, spolu s jejími spojenci, kteří bojují proti ISIS - takže chcete oslabit jediný systém, který bojuje proti ISIS?“

Sýrie a Rusko sdílejí obrovské morální vítězství v Aleppu

Dean Parker
Russian Insider

© Silvan Rehfeld / UNESCO
Starověké město Aleppo (Syrská arabská republika)

Jmenujte jednu další vládu na světě, která by umožnila obklíčeným bojovníkům al-Kajdy evakuovat, aby zabránila dalšímu ničení města?

Sýrie a Rusko zorganizovaly evakuaci bojovníků al-Kajdy z jejich rozpadajících se obklíčených pozic ve východní části Aleppa, do jiné části Sýrie ovládané vzbouřenci, kde budou mít další možnost pokračovat v boji proti syrské armádě.

Chvíli se zamyslete nad touto skutečností.

Myslíte si, že kdyby byli bojovníci al-Kajdy zalezlí v centru Seattlu a byli konečně vojensky zlomeni, že by USA přistavily autobusy a vzali je do Detroitu, aby odtamtud mohli pokračovat ve svém boji?

A co si myslíte že by se stalo s vojáky syrské armády, pokud by al-Kajda a její přátelé zvítězila v Aleppu? Vlastně ani nemusíme příliš hádat. Když rebelové v roce 2013 obsadili obklíčenou aleppskou nemocnici al-Kindi, přeživší chycení vojáci byli al-Kajdou vyvlečeni ven a zastřeleni zezadu do hlavy, zatímco zbytek rebelů jásal. Za tři měsíce hrdí kati vypustili video z jejich popravy  pro potěšení jejich sponzorů z Perského zálivu. 

Transmarginální inhibice

Laura Knight-Jadczyk
Sott.net

Páni! Už to jsou skoro tři týdny, co jsem něco napsala na mém blogu nebo SOTTu! Jak ten čas letí! Ale to neznamená, že jsem nic nepsala, právě naopak. Nejenže pracuji na výzkumu pro moji další knihu, „Mojžíšovy rohy“, ale zároveň jsem pracovala na našem projektu Cassiopedia. Po dokončení posledního hesla o Transmarginální inhibici, kterou zkoumal Ivan Pavlov, jsem došla k závěru, že je to dostatečně důležité téma, abych mu věnovala větší pozornost.

Pavlov prokázal, že když transmarginální inhibice začala převládat, projevil se stav podobný hysterii. Ve stavech strachu a vzrušení běžně rozumní lidé přijmou ty nejnepravděpodobnější návrhy.

Myslím si, že až si přečtete tyto informace, budete se mnou souhlasit, že se jedná o proces, který je již velmi dlouho používán na světovou veřejnost, s vrcholem vyvolávání stresu během 11. září 2001. Dále pochopíte, proč bylo možné oklamat takový velký počet lidí.  (Mimochodem podrobné informace tohoto druhu na podobná témata na Wikipedii nenajdete!)

Transmarginální inhibice

Transmarginální inhibice, nebo TMI, je reakce organismu na ohromující podněty. Je ironií, že populární zkratka TMI [too much information, pozn. překl.] znamená příliš mnoho informací, což může být častým prvkem transmarginální inhibice v dnešní kultuře.

Výzkum

Ivan Pavlov popsal podrobnosti TMI ve své práci o podmiňování zvířat prostřednictvím různých podnětů, včetně bolesti. (Není pravda, jak se často uvádí, že veškerá Pavlovova práce byla o vyvolávání reakcí na bolest.)

Pavlov zjistil, že se úroveň tolerance organizmu na různé podněty významně lišila a odvíjela se podle zásadních rozdílů v temperamentu. Poznamenal, „že nejzákladnější zděděný rozdíl mezi lidmi je, jak rychle dosáhli tohoto bodu kolapsu a že ti, kteří rychle kolabují, mají zásadně rozdílný typ nervové soustavy.“ [1] To ho vedlo k zaměření větší pozornosti na nutnost klasifikovat subjekty podle jejich zděděné konstituce předtím, než došlo k aplikování experimentálního podmiňování. Nejen že psi reagovali na podmiňování rozdílně na základě jejich temperamentu - když se pes pod tlakem zhroutil, jeho léčba závisela na jeho konstitučním typu. Pavlov například potvrdil, že sedativa byla velmi užitečná při obnově stability nervů u psa, který byl zlomen, ale jeden typ může vyžadovat 5 až 8 krát více léků, než je třeba u jiného typu, i když tělesná hmotnost byla naprosto shodná.

Čtyři temperamenty

Pavlov byl přesvědčen, na základě empirických důkazů nashromážděných během více než třicetiletého výzkumu, o myšlence čtyř základních temperamentů. Poznamenal, že se tyto temperamenty značně přiblížují k typologii podle Hippokrata. I když se u Pavlovových psů objevovaly různé směsi základních temperamentních vzorců, mohly být takto rozlišeny namísto vytváření nové kategorie.

První typ odpovídal Hippocratově typu „cholerik“, který Pavlov nazval „silně vzrušivý.“ Druhý typ „sangvinik“, který Pavlov nazval „živý“, se vztahoval na psy s vyváženějším temperamentem. Normální reakce na navozené stresy nebo konfliktní situace u těchto dvou typů,  spočívaly ve zvýšeném vzrušení a agresivnějším chování, ale zde veškerá podobnost končila. „Silně vzrušivý“, nebo cholerický typ, byl tak divoký, že se zcela vymkl kontrole, na rozdíl od „sangvinického“ typu, který se nadále chovat účelně a s řízenými reakcemi.

Flegmatický typ Pavlov nazval „vyrovnaný, poklidný“, a melancholik byl nazýván „slabý inhibiční“ typ. U těchto dvou typů se navozené stresy a konfliktní situace setkaly s větší pasivitou, neboli „inhibicí“, spíše než s agresí. U „slabého inhibičního“ typu, neboli melancholika, bylo jeho konstituční tendencí reagovat na obavy a konflikty pasivitou a vyhýbání se napětí. Jakýkoliv silný experimentální stres, uvalený na nervový systém takového psa, měl za následek navození stavu mozkové inhibice a „ochrnutí strachem.“

Pavlov zjistil, že pokud jsou ostatní tři typy vystaveny většímu tlaku, který nejsou schopny zvládnout běžnými prostředky, také se nakonec dostanou do stavu mozkové inhibice podobné stavu, do kterého se velmi rychle dostal melancholický/slabý inhibiční typ. Považoval to za ochranný mechanizmus, který je obvykle využívaný mozkem v případě, když je tlačen za hranici odolnosti. „Slabý inhibiční“ typ byl výjimkou mezi ostatními třemi typy: tento druh psa přešel do stavu inhibice chránící mozek mnohem rychleji a v průběhu reagování na menší stresy. Důležitým zjištěním bylo, samozřejmě, že čtyři základní povahy reagovaly odlišně na různé úrovně stresu a to jak před, během a po experimentech, kdy nejdůležitějším údajem je, že slabý inhibiční typ byl obzvlášť citlivý.

Pokud jde o slabý inhibiční typ, Pavlov vypozoroval že ačkoliv je základní temperamentní vzor dědičný, každý pes byl od narození podmíněn různorodými vlivy životního prostředí, které mohou vytvářet dlouhodobé inhibiční vzorce chování během určitých stresů. Z tohoto důvodu bude konečný vzorec chování jakéhokoliv daného psa záviset jak na jeho vlastní konstituci, stejně jako na specifických vzorcích chování, navozených předchozími stresy ze životního prostředí. [2]

Ultrahraniční reakce 

 

Později když Pavlov začal experimentálně uplatňoval své objevy o psech na lidskou psychologii, opatrně zaznamenával co se stalo, když byla vyšší nervová soustava psa zatížena nad hranici normální reakce a porovnával tyto stavy ke klinickým zprávám o různých druzích duševních zhroucení u lidí. Zjistil, že závažnější a delší stresy mohly být aplikovány na psy typu „živý“ nebo „vyrovnaný poklidný“, aniž by došlo k jejich zhroucení, než u typů „silně vzrušivý“ a slabý inhibiční“.

Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu

Niall Bradley

SOTT.net

Při sledování evropské politické třídy, jak se kroutí po irském Ne v referendu o Lisabonské smlouvě, které proběhlo minulý rok, jsem si nemohl pomoci cítít, že někteří z nich vědí víc než my: existuje agenda která musí být dodržena. Nepodařilo se jim vystrašit irský lid natolik, aby zpečetil nEUvý úděl, ale fanatičtí eurokrati pokračují jako normálně a jsou skálopevně přesvědčeni, že se jim do cesty nic nepostaví. Nepřetržité přehánění médií předpovídá ekonomickou zkázu pokud Irsko nebude napodruhé na podzim volit ‚správně‘.

Pro ty s očima je jasné, že politické nesváry mezi soupeřícími kriminálními kartely, jsou určeny čistě pro spotřebu veřejností. Chléb a hry. Politika nevzniká v politických partajích. Rozhodnutí pocházejí od několika jedinců: zbytek se přizpůsobí nebo zemře hlady. Zbraně hromadného finančního ničení rozmístěné centrálními bankéři, spolu s tzv. disaster kapitalisty, kteří pod maskou ochrany trhů a vylepšování efektivity systému vysávají bohatství národů, práci kterou lidé vyprodukují, do stále menšího okruhu lidí.

Ačkoli sdílíme symbiotickou realitu, vzájemně svázanou pravidly a zásadami, ta jejich je zcela odlišná. Je stínem té naší, požírá skutečnou ekonomiku pomocí manipulace zásoby peněz, kterou kontrolují soukromé banky. ‚Zhroucení trhu‘ je zabudováno do systému. Pravidla vytvořená pro regulaci ekonomik a zabránění nestability jsou periodicky pozměňovány. V lidech je vyvolávána hysterie prostřednictvím opakované mediální sugesce, která předpovídá blížící se zkázu. V následující panice způsobenou šokem, se pro hrstku jednotlivců otevírají vhodné příležitosti, aby přepracovali pravidla ve svůj prospěch, prodloužili a prohloubili svoje sevření skutečné ekonomiky.

Veškeré vlády jsou jejich dlužníky a většina ani neví o jejich existenci, oni rozdmýchávají chaos podle libosti, podle potřeby dráždí nebo uspávají obyvatelstvo a vkládají vhodnou legislativu pro svou nenasytnou chamtivost – malá změna tady, postupné změny tam.... a nakonec dojde k radikální změně parametrů. V tomto ďábelském, a přesto metodicky vědeckém stylu, se posunují směrem k neutralizování veškerého odporu proti digitalizovanému globálnímu ‚kotci pro lidstvo‘.

Politici dobře vědí že se nevyplácí zle oplácet svým chlebodárcům, jinak o nich již nikdy neuslyšíte. Pouhé figurky – užiteční idioti pro mistry stratégy – které jsou najímány a propouštěny jako manažeři vnímání a pro styk s veřejností, aby byla zachována iluze svobody volby. Ve vedlejších rolích hrají vycvičení hrdlořezi s elektrickými obušky a tajné armády v záloze, politická show maňásků poskytuje tenkou vrstvu věrohodnosti a vítané odvrácení pozornosti od nepohodlné pravdy.

Jak má i své proč

Moc je závislost, kterou její uživatelé nejsou schopni chápat či zastavit. Jsou naprogramováni nemilosrdně a hegemonicky dominovat ‚ty jiné‘. Užitečná nápověda pro ty, kteří sludují pavučiny jimi tkané: pokud můžete jmenovat instituci, nebo přiřadit ke jménu obličej, potom se díváte na kulisu na jevišti. Původní podněcovatelé zůstávají nepostižitelní. Ale papírové stopy při rozplétání lží odhalují jednoduché klenoty: ‚svobodný trh‘ jednoduše znamená svobodu malé skupiny krást vše ostatním. Pravidla hry jsou záměrně nefér proto, aby lidé pokaždé prohráli.

„O něčem rozhodneme, vypustíme to ven, potom nějaký čas vyčkáme a sledujeme, zda se něco stane. Pokud se nestrhne velký povyk a nedojde k velké vzpouře, protože většina vůbec nechápe co bylo schváleno, potom pokračujeme, krok za krokem, dokud nezmizí všechen odpor.“

Jean-Claude Juncker, prezident Rady Evropské unie v roce 2005, citován v Der Spiegel 52/1999

Dech beroucí, že ano. A machiavelistické. A nemorální. A silně dětinské. Jak můžou ti, kteří byli zvoleni aby reprezentovali vůli lidu, tak bezcitně pohrdat ostatními? Evropa, ze všech míst světa, zajisté dávno netoleruje podobnou nedomokratickou prolhanost!

Ale co kdyby bylo možné pochopit podivné chování těch, kteří nás zároveň otupují a zrazují? Mohou přírodní zákony pomoci odhalit důvod, proč lidé, kterým svěřujeme neustále se zvětšující vliv ve sférách společenského řízení, dosahují stále depresivnějších hlubin pokrytectví a nezodpovědnosti?

Svět má jen jeden problém – psychopaty

Ponerologie(*) je vědecké odvětví, které vychází z psychologie, biologie a společenských věd. Zrozená přímo v prostředí které studuje, Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům [Political Ponerology, A Science of Evil Adjusted for Political Purposes], byla napsána skvělým psychologem Andrejem Lobaczewskiým. Prostřednictvím utajeného sdílení informací mezi spolupracovníky v Polsku a zemích okupovanými nacisty a sověty během a po skončení druhé světové války, přinesl jejich výzkum neskutečně cenné výsledky, které ve stejnou dobu přetváří a posiluje naše chápání ‚kauzálních faktorů a procesů při genezi morálního a psychobiologického zla.‘

Ponerogeneze makrosociálního fenoménu, šíroce rozšířeného zla, který představuje nejdůležitější předmět této knihy, se zdá být subjektem stejných přírodních zákonů, které fungují v lidské oblasti na úrovni osobní nebo malé skupiny. Role osob s různými psychologickým defekty a anomáliemi klinicky nízké úrovně, se zdá být trvalou charakteristikou tohoto fenoménu.

Ponerologie v politice - str. 31

(*) podstatné jméno, obor teologie který se zabývá zlem, teologická doktrína špatnosti nebo zla, pochází z řeckého poneros což znamá ‚zlo‘

Tito průkopníci objevili slepé místo v našem vnímání světa, jehož studium bylo možné pouze v době, kdy historické události změnily jejich země z demokracií na totalitní systémy a kdy podloží patologických faktorů, které produkovalo vládu terorem, bylo odhaleno.

Ponerologie v politice zkoumá povahu zla – stav tradičně považován za teologickou záležitost – z pohledu vědomostí moderní medicíny o nemoci a psychopatii. Ubírá se směrem mapování ‚patodynamik psychopatologie‘ – jak patologický vliv psychopatů infikuje svědomí napříč společností, transformuje chování jednolivce a přetváří nejlepší úmysly do jejich zkorumpovaného opaku. Prezentujíc panoráma psychologické reality, vědecká pronikavost Ponerologie vede čtenáře skrz dříve nezmapované tmavé podsvětí našeho světa.

Lobaczewski & spol. přišli na to, že statisticky konstantních 6%, tedy relativně malá část polského obyvatelstva, tvoří různé typy deviantních osobností. Několik procent z tohoto procenta byli genetičtí psychopati. Ano, čtete správně. Lidé se rodí bez svědomí. Přestože se jedná o nejméně početnou skupinu osob s psychologickou poruchou, jejich role v ‚ponerogenezi‘, tedy infekci a šíření zla, je mimořádně velká. Jedná se o opravdové psychopaty, biologické stroje neschopné cítit empatii..

„Vše nasvědčuje tomu, že svědomí a city souvisejí s abstraktními pojmy ‚budoucnost‘ a ‚ostatní‘. Svědomí je ‚časo-prostorové.‘ Můžeme cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT, abstraktně, budoucnost na základě našich minulých zkušeností. Můžeme ‚předpovídat‘ jak budou ostatní reagovat, protože jsme v nich schopni ‚vidět sebe‘ i přesto, že se nacházejí ‚tam venku‘. Jinými slovy jsme schopni se ztotožnit s ostatními prostorově, tak říkajíc, ale zároveň i časově – v čase. Psychopat podle všecho nemá podobnou kapacitu.“

The Psychopath: The Mask of Sanity – výzkumný projekt Quantum Future School

Z toho vyplývá že oni nerozumí co je myšleno tim, když se řekně ‚fakt‘. Kde my spoléháme na fakta, abychom jejich prostřednictvím interpretovali realitu, u níž upravujeme její parametry v souladu s každým novým faktem, pro psychopaty je realitou cokoli co prohlásí že je. To bylo skvěle předvedeno jedním členem Bushovy administrativy během rozhovoru s Ronem Suskindem:

V létě roku 2002, po napsání článku pro Esquire o tom, proč Bílý dům neměl rád bývalou ředitelku styku s veřejností Karen Hughes, jsem se sešel s vysoce postaveným poradcem Bushe. Nejdříve vyjádřil nevoli Bílého domu a poté mi řekl něco, co jsem v té době plně nepochopil – ale o čem se nyní domnívám, že vede k jádru Bushova prezidentství. Asistent řekl, že lidé jako já se nacházíme „v tom co my nazýváme komunitou vycházející z reality,“ což definoval jako osoby, které „věří tomu, že řešení vyplývají z rozvážného zkoumání rozpoznatelné reality.“ Přikývl jsem a zamumlal něco o principech osvícenství a empiricismu. Přerušil mě. „Svět takovým způsobem už nefunguje,“ pokračoval. „Nyní jsme impérium a když konáme vytváříme naši vlastní realitu. A zatímco vy studujete tuto realitu, rozvážně když chcete, my budeme znovu jednat, vytvoříme další nové reality, které můžete také zkoumat a tak se věci vytříbí. Jsme aktéři historie ... a vy, každý z vás, bude pouze zkoumat to co my děláme.“

Z Víra, jistota a prezidentsví George W. Bushe - New York Times magazine 17. říjen 2004

Přestože psychopati razantně prosazují určité ideologie, oni sami necítí žádnou vazbu ke slovům, které vycházejí z jejich úst. Místo toho kalkulují vhodné emocionální reakce pro každou situaci, což jim umožňuje manipulovat jednoho proti druhému, každá ‚strana‘ v jakémkoli konfliktu postkytuje potřebný úkryt pro jejich skrytou strategii. Takto kryti Maskou příčetnosti, převážná většina z nich uspěje do té míry, že jejich skrytá povaha je objevena až když je příliš pozdě.

Renomovaná autorita v oboru psychopatologie Dr. Robert Hare [česky], se nezdráhá když označuje tento odlišný druh člověka za „interdruhového predátora“. Jeho kniha Bez svědomí [Without Conscience] cituje případové studie, kdy psychopati pohltili veškeré pokusy ‚uzdravit‘ je psychoterapeutií, prostřednictvím které se naučili nové a lepší způsoby jak manipulovat. Dr. Hare jednou odevzdal práci do vědeckého žurnálu, která obsahovala i záznamy EEG několika skupin dospělých mužů v průběhu jazykového úkolu. Redaktor žurnálu vrátil práci se slovy, „Ty EEG záznamy nemohly pocházet od skutečných lidí.“ V jistém smyslu nepocházely. Jednalo se o EEG psychopatů:

„Stále větší množství dat směřuje k závěru, že psychopatie má biologický základ a mnoho vlastností nemoci.“

Sabine Herpertz, psychiatrička na RWTH-Aachen University, Německo

citace z V mysli vraha [Into the Mind of a Killer] magazín Nature, 15. březen 2001

Podvědomě předpokládáme univerzálnost svědomí, čímž se vystavujeme predátorovi, který nás může zneužít nesčetnými způsoby apelováním na naše svědomí. Psychopati, prostřednictvím pro ně charakteristického manévru se soucitem, dovádějí lidi otočit jeden určující faktor – svědomí – proti sobě! Jsme uvězněni v pavučině viny, studu a strachu, kterou si nakonec sami budujeme. Během kontaktu dvou lidí jsou psychopati jen málokdy nuceni sáhnout k násilí proto, aby dosáhli to co chtějí, ti nejúspěšnější ovládají své vražedné impulzy do doby, než se dostanou do pozice moci, kde se naskytnou možnosti páchat hromadné vraždění v zastoupení.

Přirozeně pro některé může být obtížně vzít toto na vědomí. Zoufale se držíme víry vrozeného dobra každého, čímž zůstáváme slepí vůči tomu co je. Ale existuje fundamentální rozkol, mezi naším a jejich světem, který nelze překlenout. Martha Stout, ve své zásadní knize Sociopat od sousedů [The Sociopath Next Door] dochází k závěru, že „Přítomnost nebo absence svědomí, tvoří hluboký předěl mezi lidmi, který je prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce i pohlaví.“

Dlouhou dobu jsem tomu nechtěl věřit: není možné je vyléčit. Sami sebe se nevidí jako nemocní. Naopak, my jsme nemoc, která se léčí všemnožnými způsoby válčení, vedené ne proti domnělým nepřátelům ale proti nám.

Stačí jen hrstka

V makrospolečenském fenoménu, který budeme později nazývat ‚patokracie‘, jistá dědičná anomálie určená jako ‚vrozená psychopatie‘(*), je katalyticky a kauzálně nutná pro genezi a přežití rozsáhlého společenského zla.

(*) Rození psychopati

Political Ponerology – str. 31

Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupíncích a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný ‚negativní výběr‘ znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupní jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí Patokracie.

Patokracie přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí, včetně dalších zemí, kde přetrvávají různé formy systému normálního člověka. Zůstat na vrcholu je pro panovníky tudíž klasický problém „být či nebýt.“ Tudíž biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává ‚biologickou‘ nezbytností.

Mnohé prostředky slouží k tomuto cíli, počínaje koncentračními tábory, včetně válčení s neústupným, dobře vyzbrojeným protivníkem, který zdevastuje a oslabí lidskou sílu na něj vrženou, totiž tu samá moc, která ohrožuje vládu patokratů: synové normálního muže, vysláni bojovat za iluzorní „vznešenou věc“. Jakmile jsou vojáci bezpečně mrtví, jsou prohlášeni za hrdiny, kteří budou oslavováni v písních a stanou se tak užiteční pro vychování nové generace oddané patokracii a vždy ochotné zemřít pro její ochranu.

Political Ponerology – str. 146

Nakonec oni jsou vyděšení přirozeně tvůrčí podstatou lidstva. V jejich neúnavném úsilí zdolat tento teror, musí pozřít to co nemůžou mít prostřednictvím vyhlazení lidstva, jehož pouhá existence jim denně připomíná jejich deficit.

Sní o budoucnosti, ve které můžou holdovat podle své přirozenosti, bez obavy perzekuce ze strany těch ‚odlišných lidí‘. Vláda, média, korporace, vzdělání, tajné služby, ideologie, náboženství, společenská a politická hnutí – nic není imunní proti jejich vlivu a vše je využito pro jejich cíl světové nadvlády, ať už vědomě nebo nevědomě. Jediná protilátka proti infekci je znalost nemoci a její patodynamiky.

Zdá se že příroda zvolila rozmanitost druhů místo svědomí, nebo spíše vývojový potenciál směrem ke svědomí, kdy někteří byli obdařeni talentem sytit se slabostí ostatních. Kolektivní traumatická zkušenost soužití s naším přírodním predátorem, konečně dostrkala naše vědomí na pokraj uvědomění si, že ne všichni jsme člověkem. Jakmile se rozšíří vědomí o predátorovi, který je mezi námi, hra skončí. Psychopati u moci to vědí. Jejich taktiky šoku jsou troufalejší kvůli spěchu dokončit jejich agendu.

Pouze my může osvobodit naší mysl

Protože jejich trajektorii, poháněnou nenávistí, nepřekáží svědomí, je na nás vymotat se z pavučiny tím, že přijmeme zodpovědnost za naše činy. Tím že volíme věřit jejich lžím, které slibují úlevu od bolesti, se opakovaně vzdáváme zodpovědnosti a zahazujeme naši sílu. Tímto způsobem hrajeme naši roli při genezi zla. Abychom opět nabyli moc, musíme rozpoznat podstatu predátorů, jak pro sebe tak i ostatní.

Prozatím je historie na naší straně. Pokaždé jakmile vznikla patokracie, zbývá jediný směr: dolů. Plané naděje, které jsou Achillovou patou globální patokracie, nahnačují, že dojde k podobnému výsledku. Jediné co zbývá je jak dlouho ještě budeme tančit s ďáblem, dokud si nevzpomeneme, že naše utrpení skončí v momentě, kdy se obrátíme k pravdě.

Zdroj: Truth to Power: Psychopaths Rule Our World

Kdo je nejbohatším mužem na světě?

FSK's Guide to Reality

Kdo je nejbohatší muž světa? Hádáte špatně. Není to Bill Gates ani nikdo jiný, jehož jméno někdy uslyšíte ve zprávách.

Bohatství vůdců mezinárodního bankovního kartelu přesahuje cokoli, co jste schopni si představit. Některé zdroje uvádějí částku $300 bilionů. Většina jejich podniků je v soukromém vlatnictví, což znamená že by se jejich cena těžko odhadovala. Díky anonymitě korporátního vlastnictví je těžké určit rozsah držby akcií. Jejich soukromé podniky jsou drženy v trastech, které poskytují anonymitu a daňovou ochranu. Mezinárodní bankovní kartel navíc neovládá pouze podniky. Mají své výzvědné služby a ovládají vlády. Zcela pronikli do většiny světových vlád. Jak byste ocenili tržní cenou úplnou nadvládu nad americkou vládou? Jak byste ocenili tržní cenou kontrolu nad lidmi prostřednictvím vzdělávacích systémů a médií?

Strategie mezinárodního bankovního kartelu spočívá v uzávírání sňatků mezi příbuznými. Tím nedochází k rozředění jejich bohatství. Všehovšudy je zhruba 50-100 zasvěcenců, kteří mají téměř úplné povědomí o aktivitách, každý je příbuzný každého. Jejich činnost zůstává utajena, protože v případě že by došlo k dezertaci člena, byl by zabit. Každý člen je pravděpodobně pod neustálým dozorem všech ostatních členů, proto nemůže dezertovat ani kdyby chtěl.

Tato skupina 50-100 zasvěcenců pravděpodobně volí někoho za svého vůdce. Demokracie je efektivní v případě, kdy každý zná každého. Mezi 50-100 lidmi je možné, aby měl vůdce přehled o všem a aby všechni ostatní měli přehled o svém vůdci.

Takže on je ten nejbohatší muž světa. Je to Nejvyšší vůdce lidstva a moc dobře to ví. Jeho celková hodnota se rovná hodnotě celé světové ekonomiky. Jeho organizace již stovky let využívá paradox složeného úrokování, což mu umožnilo ukrást téměř veškeré bohatství světa.

Většina skutečné práce je delegována nezasvěcencům. Nezasvěcenci se mylně domnívají, že disponují skutečnou mocí a vlivem. Stejně jako v případě více vrstev holdingových společností, které maskují korporátní vlastnictví, i oni používají několik vrstev tajných společností, které maskují skutečnou moc. Každé vrstvě se dostává moci a výsad, ke kterým nemají přístup nižší úrovně. Každý z členů žije pod hrozbou smrti nebo vyhnanství pokud by vyzdradil své tajemství. Takto skrývají svoji moc.

Většina lidí je vycvičena si myslet, že pokud chcete mít moc a vliv, je třeba se dostat do televize nebo do novin. Je mnohem lepší být osobou, která televizi a noviny řídí. Je lepší být schopen zvolit toho, kdo bude oficiálním vládcem. Pokud je vaše moc veřejně známá, stáváte se terčem. Nejvyšší vůdce lidstva se nebude ukazovat v televizi. Každý by se proti němu vzbouřil kdyby se přišlo na to co se děje.

Navíc můžete to mít Nejvyššímu vůdci lidstva za zlé? Vždyť kdyby to nedělal on, byl by to někdo jiný. Je lepší být vládcem světa než otrokem. Na druhou stranu si je plně vědom všech skutků, které jeho organizace provedla. Díky němu lidé věří že se jedná o zlé věci, ale on nemá svědomí jako oni. Jeho jediným cílem je hromadění moci.

Jaké jsou zločiny Nejvyššího vůdce lidstva?

Drží lidi v chudobě proto, aby byli poslušnými pracovníky. Chudí lidé nemají jinou možnost, než přijmout nesmyslnou práci která plýtvá časem.

Drží lidi v chudobě proto, aby jim zabránil mít dostatek volného času, který by jim umožnil odhalit jeho existenci a postavit se mu.

Ukradl veškeré zisky produktivity rostoucí ekonomiky a nechal si je pro sebe.

Organizoval války. Válka ničí přebytečnou výrobní kapacitu a pomáhá držet lidi v chudobě. Válka je pro vlády způsob jak získat více moci. Války pomáhají odvést pozornost od něho. Války jsou způsob jak zadlužit vlády, což mu prostřednictvím paradoxu složeného úrokování umožní krást další bohatství.

Zbrzdil vědecký pokrok. Jeho vnitřní kruh disponuje vynálezy, které jsou 50-100 let napřed než to co vlastní běžný člověk. Většina vědeckého výzkumu je financována státem. Proniknutím do vlády může rozhodnout o tom, které objevy může veřejnost mít.

V každé válce během posledních 300 let tajně financoval obě strany. Podporoval USA, nacistické Německo, Sovětský svaz, komunistickou Čínu, al Kajdu a každou významnou světovou velmoc. Kdykoli začne vůdce tušit jeho manipulaci, je tento vůdce zavražděn nebo poražen.

Postaral se o rozdíly v náboženství, aby bylo možné na základě jejich náboženství lidi vyprovokovat aby bojovali proti sobě.

Má své agenty a ti pracují v každé vládě světa.

Postaral se o to, aby se lidé učili lži. On a jeho vnitřní kruh znají pravdu, ne ty lži které jsou šířeny průměrnému člověku. Proto může jeho vnitřní kruh pracovat snadněji efektivně, protože nejsou zatíženi nesprávnými vědomostmi jako v případě jiných.

Postaral se o to, aby každý byl učen morálku a náboženství. On dobře ví že se jedná o lži, které z lidí činí poslušnější otroky. (Na druhou stranu v tomto bodě nesouhlasím s Nejvyšším vůdcem lidstva. Domnívám se že existuje nějaká skutená pravda ohledně morálky. Hromadění moci není jediný cíl na kterém záleží. Bohužel v boji mezi někým kdo se zajímá jen o moc a někým kdo si váží ostatních věci většinou vyhraje ten, kterému jde jen o moc. Jediný důvod proč zlo možná prohraje je jeho neefektivnost.)

Ovládá všechny televize a noviny. To vede k zajímavé otázce. Proč dovolil existenci internetu? Vždyť jej mohl jednoduše rozdrtit v době jeho vzniku, kdy jej využívali jen vojenští vědci. Mohl jej zničit prostřednictvím nadměrné regulace. Nechal záměrně uniknout tajemství tranzistoru a internetu? Jaký to mělo účel?

Čeho může Nejvyšší vůdce lidstva ještě dosáhnout?

Co ještě může Nejvyšší vůdce lidstva udělat? Je zcela a naprosto šílený? Nudí se? On sám sebe nevidí jako benevolentního vůdce. Ví že je zodpovědný za veškeré utrpení světa. Má úplnou a absolutní moc. Co ještě může dělat?

Chce rezignovat? Možná by byl ochotný, jen kdyby mohl být přesvědčen, že nebude nahrazen někým jiným. Možná hledá politický a ekonomický systém, který pro svoji stabilitu nevyžaduje Nejvyššího vůdce. Pokud by začal rozebírat svůj prostředek na řízení populace, jeho podřízení by nebyli ochotní vzdát se svých výhod a prililegovaného postavení. Nemůže veřejně přizant pravdu, protože jeho vnitřní kruh by jej při tomto pokusu zabil.

Neuvědomuje si že jeho úplná a totální výhra se rovná konci historie? Konec veškerého společenského a vědeckého vývoje. Nic se nemůže stát kromě toho, co je podle jeho plánu. Jeho vítězství se rovná faktickému vyhynutí lidstva.

Byl tento příběh zopakován na každém další světě, kde se vyvinul inteligentní život? Někdo se chopí absolutní moci a zmrazí vědecký pokrok. Je to důvod proč na jiných světech nebyl objeven inteligentní život?

Je moje analýza správná? Záleží na tom?

Je možné že jsem věci špatně analyzoval? Možná že Nejvyšší vůdce světa neexistuje. Možná skutečně existují různé skupiny, které mezi sebou skutečně soupeří, nejen pouhá soutěž jen naoko. Určitě je zřejmé že existuje zlovolná síla která vše řídí. Je příliš organizovaná na to, aby šlo o náhodu. Koluje příliš rozumných fám na to, aby byly všechny špatně.

Musíte uznat že existuje několik tajných skupin. Pokud existuje několik mezi sebou soupeřících tajných skupin, nebylo by přirozené aby nakonec jedna skupina vyhrála? Je tato skupina u moci již více než 100 let?

Je nemožné být přesvědčen tak či onak. Existuje Nejvyšší vůdce světa? Obávám se že může existovat. Co chce? Jaký je jeho účel? Vždyť již má absolutní moc. Má technologie které jsou mnohem pokročilejší než to, o čem ví průměrný člověk. Co ještě může někdo s absolutní mocí chtít?

Na jednu stranu nezáleží zdá Nejvyšší vůdce lidstva existuje. Každopádně se děje hodně špatných věcí. A je třeba aby vznikl alternativní mechanizmus, který umožní aby lié mohli pracovat efektivněji.

Zdroj: Who's the richest man in the world?

Jak kult celebrit ničí naše duše: muž v zrcadle

Chris Hedges
Truthdig

V kultuře celebrit ničíme objekt našeho zbožňování. Komerční zneužití smrti Michaela Jacksona bylo uspořádáno stejnými korporátníma silami, které zapříčinily Jacksonovo pomatení. Jackson, okraden o své dětství a obklopen supi, kteří se živili na jeho strachu a slabínách, byl pohlcen znechucením sám sebou, proto nožem proměnil svůj afroamerický obličej do neustále se měnící smrtelné masky bílého muže a svoji údajnou pedofílii skrýval za iluzí nekonečného dětství Petra Pana. Nebyl schopen oddělit své veřejné já a své soukromé já. Stal se zbožím, výrobkem, někým kdo byl prodáván, využíván a manipulován. Byl nakažen morálním nihilizmem a rozkladem osobnosti, tím co se nachází ve středu naší korporátní kultury. A jeho fantazírování o nekonečném mládí, spolu se sebeklamem majestátu a zoufalým deformujícím hledáním fyzické transformace, byly projevy naší vlastní touhy. On byl naším odrazem v extrému.

Jeho pohřeb, estráda s rakví, byl posledním dílem dlouho běžícího seriálu jménem Michael Jackson. Ten skončil když jeho dcera, Paris, byla donucena stát před mikrofonem a mluvit o svém otci. Janet Jackson, předtím než mohla pronést několik slov, napomenula Paris, aby mluvila „nahlas“. Když Paris začala brečet, okolo stojící dospělí jí upravili mikrofon tak, aby bylo slyšet její vzlykání. Dav tleskal. Strašidelná ozvěna právě toho co zničilo jejího otce.

Příběhy které máme nejraději pocházejí ze „skutečného života“ – sláva v nízkém věku, divoký úspěch a následuje dlouhá, podivná a hrůzná emocionální katastrofa. O. J. Simpson nabídl krotčejší verzi stejného děje. Stejně tak Britney Spears. Krmili jsme se Jacksonovým tělesným a psychologickým rozkladem, obzvlášť kdy se mnozí Američané potýkají se svým vlastním propadem do neřešitelných dluhů, ztráty postavení a osobního rozkladu.

Odpudivé drama Jacksonova soukromého života se výborně spojilo s nekončícími televizními, filomvými a zpravodajskými dramaty. Zprávy vzkvétají u příběhů „ze skutečného života“, obzvlášť tam kde vystupují celebrity. Jednotlivé televizní zprávy jsou minidramata, které obsahují hvězdu, lotra, vedlejší role, dobře vypadajícího moderátora a dramatický, často nečekaný konec. Veřejnost nenasytně konzumovala „zprávy“ o Jacksonovi, především v době jeho exilu a úpadku, která často předčily mnohé novely. Kniha Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita pojednává o dystopii budoucnosti, ve které lidé tráví většinu svého dne sledováním velkých televizních obrazovek, které ukazují nekončící scény policejních honiček a zadržování pachatelů. Bradbury chápal, že život, jakmile je zabalen, oscénářován a s doprovodným komentářem, se stavá nejpůsobivější formou zábavy. A Jackson byl skvělá podívaná. Zasloužil si velké finále.

Lidé kteří vytvořili Jacksonovu veřejnou personu a proměnili jej v kus majetku, nejdříve v době jeho dětství a konečně jako mrtvolu zavřenou v rakvi pokrytou zlatem za $15 000, jsou agenti, publicisté, lidé z marketingu, promotéři, scénáristé, televizní a filmoví producenti, inzerenti, video technici, fotografové, osobní střážci, ředitelé nahrávacích studií, kostyméři, osobní trenéři, průzkumníci veřejného mínění, televizní hlasatelé a televizní osobnosti a ti vytvářejí velké pódium celebrit pro zisk.

Vzpomínková oslava Jacksona byla oslavou celebrity. Byla tu podívaná na skupinky dětí, včetně jeho vlastních, které zpívaly nad rakví. Magic Johnson podpořil KFC. Brooke Shileds, zatalčujíc slzy, vzpomínala, jak se ona a 33letý Jackson v noci před její poslední svatbou, vloupali do pokoje Elizabeth Taylor „aby byli první kdo uvidí její [svatební] šaty.“

Dále fotomonotáž ve které záběr, na kterém si Jackson potřásá ruku s Nelsonem Mandelou, byl následován dalším, kde je Jackson a žába z dětských seriálů Kermit. Sláva redukuje všechny slavné na stejnou úroveň. A každá anekdota potvrzovala, že když strávíte svůj život jako celebrita, nemáte žádné ponětí o tom kdo jste.

A s těmito celebritami poměřujeme naše životy. Snažíme se být jako oni. Napodobujeme jejich vzhled a chování.

Prostřednictvím fantazie jejich slávy utíkáme před zmatkem skutečného života. I my chceme získat pro velkolepý film našeho života obdivující diváky. Snažíme se vidět sami sebe stejně, jako kdyby jak nás sledovala kamera, dáváme si pozor na držení těla, jak se oblékáme a co říkáme. Vymýšlíme filmy které se hrají v naší hlavě a ve kterých jsme hvězdami. Přemýšlíme jak by diváci reagovali.

Jackson se zoufale bál zestárnutí. Domníval se že může ovlivňovat rasu a pohlaví. Prostřednictvím operací, možná i ženských hormonů, se z hnědého afroamerického muže proměnil do bezpohlavního přízraku s křídovým obličejem bez jasné sexuální identity. A zatímco dotlačil tyto hranice do extrému, dělal pouze to co mnozí další Američané. Ve Spojených státech bylo minulý rok provedeno 12 milionů kosmetických operací. Byly prevedeny proto, protože většina lidí v Americe, bohatí i chudí, slavní i bezvýznamní, byli naučeni vidět se jako prodejné zboží. Lidé jsou věci stejně jako konzumní zboží. Nemají žádnou vnitřní hodnotu. Musí vypadat skvěle a žít na skvělých scénách. Musí zůstat mladí. Musí dosánout proslulosti a bohatství, nebo alespoň jejich iluze, být úspěšní. A nezáleží jak se tam dostanou.

Morální nihilizmus naší kultury povoluje temný voajérizmus do ponížení, bolesti, slabosti a zrazení u druhých. Vzdělání, budování komunity, čestnost, průhlednost a sdílení jsou vlastnosti, které vám zaručí výsměch a padáka z kterékoli reality show. Soupeři soupeřící o peněžní výhru a šanci kraťoučké slávy volí tak aby „ostranili“ ty nežádoucí. Při závěrečných titulcích reality show „Přiští americká top modelka“ fotka ženy, která byla vyloučna v průběhu dílu, zmizí ze skupinového fotografie na obrazovce. Ti kteří jsou odvrženi se stanou, alespoň pro televizního diváka, nelidmi. Celebrity které již nejsou schopné produkovat publicitu, ať už dobrou nebo špatnou, zmizí.

Život, jak učí tyto programy, je brutální svět čisté konkurence a neustálého snažení dosáhnout slávy a pozornosti. A život je o osobním ponížení těch kteří nám stojí v cestě. Ti kteří vyhrají jsou nejlepší. Ti kteří prohrají si zaslouží být vymazáni.

Ti kteří neuspějí, ti kteří jsou ošliví nebo chudí, jsou přezíráni a zesměšňováni. Lidské bytosti jsou využívány, zrazovány a odhozeny v kultuře zboží, což je v podstatě příběh Jacksonova života, i když sám zažil ekvivalent vzkříšení celebrity. To se pozitivně odrazilo na prodeji jeho hudby a možná i pro novou nahrávací společnost jeho otce, kterou Joe Jackson během veřejných vystoupenícch na nezapomněl zmínit. Soucit, schopnost, inteligence a solidarita jsou zbytečná aktiva tam, kde jsou lidé pouhé zboží. Ti kteří nedosánou úrovně hvězd, ti kteří nevyhrají peněžní výhru nebo nevydělají miliony ve firmách na Wall Streetu si zaslouží svůj osud.

Široké pokrytí Jacksonovy smrti je příklad našeho kolektivního úprku do iluze. Posedlost triviálností jeho života skrývá zoufalství, bezvýznamnost a prázdnostu našich životů. Odráží to morální otázky, které vyvstávají z rostoucí sociální nespravedlnosti, nerovnosti, nákladné imperiálního válčení, ekonomického kolapsu a politická korupce. Divoká honba za postavením, bohatstvím a slávou zničila naše duše, stejně jako byla zničena Jacksonova, a zničilo to i naši ekonomiku.

Sláva celebrit maskuje totožnost těch, kteří disponují skutečnou mocí – korporace a oligarchická elita.

Záměrem fantazie kultury celebrit není jen prostá zábava. Je navržena tak, aby nás emocionálně vysávala, mátla nás při určování naší identity, abychom sami seb obviňovali z naší nesnáze, přimět nás honit se za iluzí slávy a štěstí a zaručit abysme se nebránili.

O tom všem bylo nakonec sledování Jacsksonovy smrti, další okázalá a nevkusná podívaná, která má odvést pozornost umírající kultury od vyjícího vlka u brány.

Komentář: Vskutku... páni naší kolektivně vynucené, falešné reality vědí příliš dobře, že je třeba nás zásobovat dostatkem chleba a her, držet nás zabavené, blbé, samolibé a v neustálé ‚honbě za tím snem‘, bez ohledu na cenu.

Kolik lidí s nadějemi udělá v podstatě cokoli proto, aby se stali ‚další top modelkou‘, kolik rádoby superhvězd se přetahuje o to stát se profesionálním fotbalovým hráčem, jen aby si uvědomili, že oni se nedostanou do vrcholného 1% úspěšných... protože zatímco se ženete za svým snem, budete se zajímat o dění kolem vás?

Zdroj: How cult of celebrity destroys our souls: The man in the mirror