Radioaktivita z Fukušimy naměřena napříč celou severní hemisférou

Science Daily

Od dvojité katastrofy v Japonsku z 11. března 2011 v podobě zemětřesení o síle 9.0 stupňů Richterovy škály a vlny tsunami, která zasáhla statisíce lidí a vážně poškodila jadernou elektrárnu Fukušima, se nepatrné stopy radioaktivních emisí z Fukušimy rozšířily po celé severní polokouli. Monitorovací síť vybudovaná za účelem odhalování jaderných výbuchů zaznamenala tyto stopy pocházející z postižené elektrárny.

© Německý federální ústav pro geologické vědy a přírodní zdroje
Rozptyl radioaktivity po poškození japonské jaderné elektrárny Fukušima z 11. března 2011.

K dnešnímu dni poskytlo více než 30 radionuklidových stanic Mezinárodního monitorovacího systému (IMS) informace o šíření radioaktivních částic a vzácných plynů z havárie ve Fukušimě. IMS tvoří globální síť, která po svém dokončení bude zahrnovat 337 zařízení. 63 z plánovaných 80 IMS stanic měřících radionuklidy je již v provozu a schopno měřit přítomnost radioaktivity ve vzduchu.

Počáteční nálezy

Výsledky první analýzy monitorovacích údajů byly k dispozici několik dní po nehodě. Poskytly jasný přehled situace K počátečnímu potvrzení přítomnosti radioaktivity došlo 12. března v japonské stanici Takasaki, pouhých 300 km od problémové elektrárny. Rozptyl radioaktivních izotopů mohl být 14. března vysledován do východního Ruska a dál na západní pobřeží Spojených států o dva dny později.

Šíří se napříč celou severní polokoulí

Devět dní po nehodě se radioaktivní mrak přenesl přes Severní Ameriku. O tři dny později, kdy stanice na Islandu zaznamenala radioaktivitu, bylo jasné, že mrak doputoval do Evropy. 15. den od havárie byly zaznamenány stopy z havárie ve Fukušimě po celé severní polokouli. Radioaktivita se drží nad severní polokouli, neboť rovník se chová jako dělicí čára mezi severními a jižními vzduchovými masami.

Radioaktivita, jaderné výbuchy a rakovina

Joe Vialls
Web Archive

...

Nelze zveličit celkovou závažnost rizika rakoviny plic z atmosférického radioaktivního spadu. Předtím než Rusko, Británie a Amerika zakázaly 5. srpna 1963 atmosférické testy, bylo do atmosféry vypuštěno více než 4 200 kilogramů plutonia. Protože víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého plutonia způsobí u člověka smrtelnou rakovinu plic, tudíž vaše přátelská vláda vynesla do atmosféry 4 200 000 000 [4,2 miliard] smrtelných dávek, kdy radioaktivní poločas přeměny částice je minimálně 50 000 let. Děsivé? Bohužel je to mnohem horší.

Výše zmíněné plutonium existuje ve vlastní jaderné zbrani před detonací, ale zdaleka největší množství smrtelně radioaktivních částic vznikne z obyčejného prachu nebo písku, který je nasátý ze země a ozářen během vzestupu ohnivou koulí. Tyto částice tvoří zdaleka největší obsah sloupce „dýmu”, který lze vidět na libovolné fotografii atmosférického jaderného výbuchu. Ve většině případů je vtaženo několik tun materiálu, který je při průchodu trvale ozářen, ale buďme neuvěřitelně konzervativní a budeme tvrdit, že pouhých 1000 kilogramů povrchového materiálu je vtaženo během jednotlivé atmosférické jaderné zkoušky.

Předtím než Rusko, Británie a USA zakázaly atmosferické jaderné zkoušky, bylo provedeno celkem 711 testů, které vyprodukovaly 711 000 kilogramů smrtících mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž je třeba přičíst původních 4200 kilogramů pocházejících ze samotných zbraní, čímž se zhruba dostaneme k velmi konzervativnímu celkovému množství 715 200 kg. V každém kilogramu se nachází více než milion smrtelných dávek, což znamená že vaše vlády zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715 miliardami] dávek, které jsou dostačující, aby 117krát způsobily rakovinu kůže nebo plic u každého muže, ženy a dítěte na zemi. ...

Mapa každého jaderného výbuchu od r. 1945

 Zdroj

Radioaktivita nad Evropou

Znázornění šíření radioaktivity z japonské jaderné elektrárny Fukušima, vytvořená švýcarským zpravodajským portálem 20 Minuten online, znázorňuje, údajně na základě měření, vysokou úroveň radioaktivity, která na konci března 2011 dorazila do západní Evropy a severní Afriky.

Odkaz na sekvenci

(po otevření stránky klikněte na šipku v pravém dolním rohu pro posunutí v čase)