Joe Quinn
SOTT.net
1. června 2009 v 1.33 UTC zmizel uprostřed Atlantiku (poblíž rovníku) let Air France 447, který byl na cestě z Rio de Janeira do Paříže.
Letadlo nevyslalo žádný SOS signál a o téměř dva týdny později se od leteckých představitelů stále čeká na ucelené vysvětlení toho, co mohlo způsobit náhlý zánik technologicky vyspělého civilního letadla Airbus 330-200.
Médiím jako vždy unikají (nebo je skrývají) některé zcela zřejné, nicméně pochopitelně znepokojující informace o povaze hrozeb, kterým je vystaven život na zemi, a jako obvykle je to na Sott.net, aby detaily uvedlo na pravou míru.
Jedno z prvních oficiálních vyjádření o nehodě přišlo od francouzského premiéra Fracoise Fillona, který řekl:
„Naší jedinou jistotou je, že letadlo nevyslalo žádné nouzové volání, ale pravidelné automatické vzkazy vysílané tři minuty, naznačují selhání všech palubních systémů.“
Odborníci na letectví byli zaskočeni tím, že Airbus nevyslal žádné rádiové hlášení a uvedli, aby podobné moderní letadlo spadlo do moře, muselo by prodělat mnohonásobná traumata
Pitotova trubice dopravního letadla
První úvahy o příčině neštěstí se zaměřily na Pitotovu trubici, která je součástí palubních přístrojů, určující rychlost, Machovo čílso, výšku a rychlost. 3. června uvedl mluvčí Air France, že „letadlo vyslalo během tří minut sérii automatických vzkazů, které představují zhruba jednu minutu informací. Co přesně informace znamenají zatím nebylo určeno.“ [17]
Expert na leteckou bezpečnost několik dní poté vysvětloval, že „kompletní selhání by mohlo způsobit jedině 100% selhání elektrického systému,“což se „nestalo na začátku letu, protože systém byl ve spojení s podpůrným zařízením, které ukazovalo že v letadle byla nějaká elektřína.“
Zprávy vyslané z palubního systému Aircraft Communication Addressing and Reporting System (ACARS) naznačovaly, že mezi 02:10 UTC a 02:14 UTC vyslal (během čtyř minut nebo méně) bylo vyslano 5 zpráv selhání a 19 varovných zpráv. Zprávy vycházely z dat o selhání zařízení, které zachytil diagnostický a oznamovací systém, včetně varování z pilotní kabiny vyslané do ACARS. Zprávy selhání během oněch 5 minut vysílání se týkaly navigačního autopilota, letových ovladačů a cabin air handling.
Přibližně poslední známá poloha letu AF 447
V přenosu z ACARS během první minuty je zpráva o chybě v zařízení Pitotovy trubice. Zdroje blízké vyšetřování potvrdily, že „první automatická zpráva o selhání systému, součástí celé sérii rádiových varování z letadla, přímo ukazovaly že nefungovaly čidla rychlosti”. Dvanáct varovných zpráv se stejným časovým údajem naznačují, že autopilost spolu se systémem automatického řízení rychlosti byly deaktivovány, že výstražný protisrážkový systém letadla byl v poruchovém stavu. Navíc letový mód přešel z ‚normal law’ na ‚alternate law’ [degradovaný stav sytému řízení letadla, do kterého to "spadne"(z Normal law) v případě některých "dvojitých" závad. Letadlo ztratí většinu ochran v řízení, jako jsou ochrany pro překročení mezních poloh, ochrana proti překročení maximální rychlosti, překročení max. úhlu náběhu. Zůstává zachována ochrana proti maximálnímu přetížení]. Zbytek zpráv pocházejí z časového úseku 02:11 UTC do 02:14 UTC, obsahují zprávu o závadě na Air Data Inertial Reference Unit (která zobrazuje na pilotově displeji vzdušnou rychlost, a další systémy jako motory, autopilot, systémy řízení letu a podvozku). Varování v 02:12 UTC signalizovalo, že došlo k neshodě mezi independent air data systém. V 02:13 UTC byla vyslána zpráva zpráva poruchy v systému řízení letu a „envelope computer”. Jedna ze dvou posledních zpráv, která byla vyslána v 02:14 UTC, obsahovala varování týkající se air data reference systému, další byla „varování o rychlosti změny tlaku v kabině“.
Vše uvedené podle všeho potvrzuje již zmiňovaný závěř expertů, podle kterých letadlo prošlo několika traumaty předtím než spadlo do moře. Přesto je podobná série traumat v historii moderního letectví neslýchaná, obzvlášť když je Airbus 330 jedním z nejmodernějších a nejbezpečnějších dopravních letadel. Má výbornou bezpečnostní historii, bylo postaveno více než 550 letadel a od uvedení do provozu v r. 1993 nedošlo k žádnému úmrtí pasažerů. Je téměř nemyslitelné, aby podobné letadlo bez minulosti technických závad mělo úplnou technickou poruchu rychlostí, že piloti ani neměli čas vyslat nouzový signál („SOS“) na nouzové frekvenci.
Proto nepřekvapí, že 11. června francouzská Investigation and Analysis Office For Civilian Security vyloučila myšlenku, že hlavní příčinou nehody mohly být. „senzory rychlosti“
Jako možná příčina bylo navrženo počasí. Tato teorie vychází ze zprávy, kdy okolo 1 hodiny UTC piloti nahlásili, že narazili na „bouřkové počasí se silnou turbulencí“. Daniel G. Kottlowski, hlavní meteorolog u Accuweather.com spočítal, že bouřky v oblasti kde došlo k nehodě, mohly produkovat vertikální proudy o rychlosti okolo 100 mil za hodinu, i když přiznal, že se v této oblasti nejednalo o nezvyklé počasí. Podle pilotů dopravních letadel, kteří jsou obeznámeni s touto trasou je pravděpodobné, že si posádka letadla Air France byla vědoma intenzity bouře před nimi dlouho předtím, než do bouřky vletěli. S pomocí palubního radaru jsou piloti schopni vidět a poměrně jednoduše navigovat okolo určité bouřkové oblasti.
Dále je nepravděpodobné, aby blesk způsobil jakékoli závažné problémy, protože moderní letadla jsou navržena tak, aby vydržela zásahy bleskem bez závažného poškození.
Nejpřesvědčivějším důkazem, který vylučuje teorii počasí je nicméně fakt, že dvě letadla společnosti Lufthansa proletěla stejnou oblastí a to jak před tak i po letu 447 a to bez problému.
Meteorologická agentura OSN v úterý ohlásila, že má k dispozici předběžné informace které nasvědčují, že dvě letadla zaznamenala teplotu a rychlost větru. Avšak letadla nebyla schopna automaticky vysílat informace o turbulenci.
Zdroj v Paříži s přístupem k informacím, které byly zaslány Světové meteorologické organizaci řekl v pondělí agentuře Reuters, že tato dvě letadla proletěla turbulencí bez problému před i po havárii letadla, což donutilo vědce přehodnotit roli počasí.
Alespoň 12 dalších letů letělo po zhruba stejné trase jako let 447 v době kdy došlo k incidentu. Žádné z letadel nehlásilo problémy s počasím.
Nedávné zprávy podle kterých byla těla posažérů nalezena 54 km od sebe silně naznačuje, že se letadlo rozlomilo za letu.
Když jsou média postavena před problém jako ztráta dopravního letadla za letu bez jasného vysvětlení, obecně se uchylují k vyprávění pohádek, včetně extra špetky hollywoodského tahání za emočního nitky, jak je patrné z článku britských Times:
Došlo u letu AF 447 ke konstrukční vadě? Bylo rozbito okno nebo se utrhlo křídlo? Ať to bylo cokoli cestující museli být vyděšeni. Noc nad Atlantikem, blesky křižovaly nebe, letadlo poskakovalo v turbulenci, palubní systémy kolabovaly. Potom masivní dekomprese, vzduch unikl z letadla a venkovní teplota -30 C i víc. Naštěstí snad netrpěli dlouho.
Autoři ve stejném článku uvádějí:
I když nikdo zatím přesně neví co zapříčinilo zkázu letadla, vyšetřovatelé se obávají, že na vině není, jak bylo zpočátku navrženo, zásah bleskem, výbuch bomby nebo meteorit. Místo toho se domnívají, že došlo k fatálnímu střetu mezi moderní technologií a brutální sílou přírody.
Ó ano, „brutální síla přírody“! Začíná přihořívat, ale ještě lepší je zmínka o meteoritu. Ve sdělovacích prostředcích se této možnosti věnovalo pramálo pozornosti, výjimku tvořil pouze blog magazínu Discover, který nechal [v češtině Byl příčinou pádu letu Air France 447 meteor?] jednoho ze svých redaktorů spekulovat o statistické pravděpodobnosti potulného bolidu, který zpečetil osud AF 447, možnost kterou nelze vyloučit. Jak se uvádí v jednom rčení, poté co byly vyzkoušeny a shledány nedostatečnými veškeré teorie, cokoli zůstává, jakkoli nepravděpodobné, musí být odpověď.
Čtenáři Sott.net již vědí o údajích, které jsme shromáždili během posledních 10 let o alarmujícím nárůstu frekvence pozorování meteoritů a jejich dopadů. V článku Meteory, asteroidy a komety: škody, katastrofy, zranění, úrmtí a uniknutí o vlásek Laury Knight-Jadczyk předkládá seznam dopadů, ke kterým došlo v rozmezí 10 000 př. n. l. až po současnost. Tyto a další údaje, záměrně ignorovány v médiích, nás vedly rychle zvážit logičtější vysvětlení náhlého zmízení letu AF 447.
První kus důkazu, že něco jiného než vyspělá technika a počasí zničilo let AF 447, dorazil několik dní dní po havárii.
Španělský pilot společnosti Air Comet (které létá z jižních a středoamerických zemí do Madridu) hlásil během letu z Limy do Madridu jasné padající světlo v oblasti poslední známé polohy letu AF 447.
„V dálce jsme najednou viděli jasný intenzivní záblesk světla, který padal přímo dolů a zmizel během šesti sekund.
V době pozorování se letadlo společnosti Air Comet nacházelo sedm stupňů severně od rovníku a na 49 poledníku západní délky. Odhadovaná poloha letadla A-330-203 předtím než zmizelo, byla těsně nad rovníkem okolo 30 poledníku.“
Je rozumné navrhnout, že letadlo by během pádu, po dobu šesti sekund, neprodukovalo jasné a intenzivní světlo. Desítky pozorování meteoritů a ohnivých koulí během posledních několika let jsou často bilé záblesky klesajícího světla.
Čtenář Sott.net nám později poslal následující zprávu:
Dnes brzo ráno (8. červen 2009) jsem zde v Brazílii viděl rozhovor (na stanici Record) s obyvatelem souostroví Fernando de Noronha, který uvedl že během noci, kdy došlo k neštěstí letadla Air France, viděl podivná světla.
Tvrdil že viděl světlo (jasně bílé) které později několikrát změnilo směr i barvu a to do červena.
Takže tvrdíme že do AF 447 narazil meteorite? Ne tak docela. Šance že by menší (nebo i větší) kus kamene padající z nebe zasáhl letadlo, které letí rychlostí 500 mil za hodinu, je opravdu příliš malá. Ale často se stává, že meteority a komety nespadnou na zem v celku. Pamatujete Tungusku?
Tunguský (též psáno tunguzský) meteorit, resp. tunguská katastrofa je označení mimořádně silného výbuchu, ke kterému došlo 30. června 1908 v přiblížně 7:14 ráno místního času v prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji.
Výbuch je připisován pádu velkého meteoritu, nebo úlomku komety a jeho výbuchu ve výšce asi 5–10 km nad zemským povrchem. Mnohé studie udávají rozdílné odhady velikosti tělesa, obecně se předpokládá, že měl mít průměr několik desítek metrů.
Exploze Tunguského meteoritu byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2000 km² vyvrátila a přelámala kolem 60 milionů stromů
Protože se na místě exploze nenašel kráter, je pravděpodobné, že k výbuchu došlo v atmosféře. Výpočty síly výbuchu se značně liší a jednotliví autoři uvádějí hodnoty 5–30 megatun TNT, nejpravděpodobnější je 10 – 15 megatun, což se zhruba rovná termonukleárnímu výbuchu Castle Bravo, kterou provedly Spojené státy v únoru 1954, která byla asi 1000 silnější než bomba svržená na Hirošimu, a zhruba třetinová v porovnání s Tsarskou bombou, nejsilnější odpálená jaderná zbraň. Výbuch byl natolik silný, že byl slyšitelný do vzdálenosti kolem 1000 km, vyvrátil nebo přelámal kolem 60 000 000 stromů na rozloze větší než 2000 km². Odhaduje se, že tlaková vlna by dosáhla 5.0 na Richterově stupnici. Podobný výbuch je schopný zničit velkou městskou oblast.
Přestože se tunguská katastrofa v nedavné historii považuje za největší případ na souši, dopady těles podobných rozměrů v odlehlých oblastech oceánů, by před nástupem globálního satelitního monitorování v 60. a 70. letech 20. st prošly bez povšimnutí.
Možná podoba tunguského výbuchu z okna blízko letícího letadla. Nárazová vlna by letadlo za malou chvíli srazila
Tunguský meteorit byl pravděpodobně viditelný v momentě výbuchu a rozpadu, kdy se na obloze jevil jako jasné padající bílé světlo. Výška 5-10 km odpovídá výšce, ve které se pohybují dopravní letadla. A let AF 447 se nacházel v odlehlé oblasti nad oceánem. Takže pokud, jak se domníváme, výbuch komety podobný tunguskému, i přesto že byl značně menší, zničil let AF 447, vytvářel by něco podobné elektromagnetickému impulsu, což vysvětluje anomálie úplného selhání palubních systémů. Je pravděpodobné že moderní satelitní monitorovací zařízení zachytily podobnou událost. Článek brigádního generála S. Peta Wordena NEOS [Near Earth Objects, česky objekty blížící se k Zemi], obrana planety a vláda – pohled z Pentagonu tuto možnost potvrzuje:
Můžu lidem ukázat důkazy skutečných dopadů, které napáchaly v místě nebo regionu dopadu škody, ke kterým došlo před méně než jedním stoletím. Ještě přesvědčivější jsou časté kilotunové výbuchy, které naše satelity včasného varování vidí v zemské atmosféře.
V americké vesmírné komunitě roste znepokojení týkající se „povědomí o situaci ve vesmíru.“ Začínáme chápat, že je nezbytné identifikovat a sledovat v podstatě všechno co se pohybuje u oběžné dráhy Země. Některé z těchto těles, i ty veliké jen několik centimetrů, představují hrozbu pro komerční i civilní vesmírné operace, např. Mezinárodní vesmírná stanice.
Takže jaká je pravděpodobnost, že civilní, nebo dokonce vládní/vojenské satelitní snímky, budou v dispozici, aby buď potvrdily nebo vyvrátily naši „divokou spekulaci“?
Ještě před několika dny se jednalo o docela velkou šanci. Ale potom se z neznámého důvodu, a velmi náhodně, stalo následující:
Vojenské tajemství: blížící se vesmírné kamení zůstane utajné
Space.com
10. červen 2009
Vědci již 15 let čerpají informace o přirozených ohnivých koulích v zemské atmosféře z tajných amerických satelitů – tomu je ale konec.
SPACE.com se dozvědělo o nedávném rozhodnutí americké armády, podle kterého se nyní přímo nařizuje, že porozorování uskutečněná tajnými vládními vesmírnými plavidly, o blížících se bolidech a ohnivých koulích, zůstanou tajné a nebudou zveřejněny.
Hlavní poslání satelitů zahrnuje odhalování testování jaderných zbraní, a klasifikace asteroidů a menších meteoroidů v atmosféře, je pro vědce zlatý důl vedlejších dat.
Výsledek: kameny z vesmíru které vybuchnou v atmosféře jsou nyní tajné.
„Nemůžeme pochopit proč došlo k této náhlé změně,“ řekl jeden vědec, který se pohybuje v této oblasti. „Je to nešťastné, protože existovala skvělá syntéza ... velmi dobré uspořádání spolupráce. Systémy byly využívány k dvojímu účelu, velký kus vědy byl udělán tam, kde by neexistovala jiná alternativa. Je to politovánihodná změna politiky.“
Podle vědců nejenom že bude zkomplikován výzkum v oblasti nebezpečí z vesmíru, ale chápání veřejnosti někdy dramatických explozích na obloze, bude omezenější, což může vést k přehánění a strachu z neznámého.
Člen posádky programu Apollo a předseda správní rady nadace B612 Rusty Schweickart, se minulý rok vyjadřil k závažnosti tunguské katastrofy a uvedl:
Tunguska představuje podstatnou připomínku toho, čemu budeme možná čelit během příštích zhruba deseti let. V současné době je známo, že tam venku je nějakých 600 000 nebo více „Tungusek“, ze kterých jsme do současné doby objevili méně než 1%. Zatímco nám kteří pracujeme s touto otázkou je jasné, že máme schopnost zabránit možnému nebezpečí dopadu ... nezbytným předpokladem pro to je, abychom věděli že se něco blíží! Nelze se bránit před něčím, o čem ani nevíme.
Hlavním „poselstvím“ Tungusky je to, že se stala, že k ní dojde znovu a my tomu můžeme zabránit, ale je třeba najít a sledovat ty malé NEOs. Kongres promluvil. NASA bylo řečeno, aby rozjela intenzivnější pátrací program. NASA nicméně odmítla jednat, či jen vyhovět požadavku Kongresu, aby navrhla pátrací strategii a odhadla potřebný rozpočet.
Jejich výmluva? Nemají potřebný rozpočet!
Díky NASA.
Pokud opravdu došlo vysoko nad zemí k výbuchu, který skutečně zničil let AF 447, potom rozhodnutí americké armády (a vlády), jen několik dní poté, nezveřejňovat informace o vesmírných kamenech mířících k Zemi, vyvolává velké obavy. Naznačuje to, že členové americké vlády vědí, že let Air France zničil kometární výbuch a tuší že další podobné události, možná nad obydlenými oblastmi, jsou v blízké budoucnosti pravděpodobné. Mnohem hrůznější je nicméně bezcitné pohrdání lidským životem, který se odráží v podobně arogantním postoji zadržovat informace, které se vztahují k jasně největší existenciální hrozbě, které lidstvo v dnešní době čelí.
25 tunové dveře které vedou do komplexu Cheyenne
Samozřejmě zatímco nám jsou tyto informace odpírány a jsme ponecháni našemu osudu, desítky tisíc členů samozvaných elitních vlády a společnosti mají k dispozici několik ohromných podzemních bunkrů např. Mount Weather nebo Cheyenne Mountain. a určitě mnoho dalších. 25 tunové dveře do krytu, fitness centra, miniaturní elektrárny a nádrže pitné vody, penězi daňového poplatníka se nešetřilo, aby bylo zajištěno pohodlné přežití těch, kteří na to mají nejmenší nárok.
Zdroj: What are they hiding? Flight 447 and Tunguska Type Events
