Chřipková pandemie 11. září rybích hlav

Les Visible

Vysílání psího básníka..........

11. září bylo zorganizováno „zevnitř“

Při tom všem pozdvižení okolo chřipky H1N1, je opomíjena mnohem rozsáhlejší epidemie a to epidemie 9/11 chřipky. Počet úmrtí, během posledních osmi let, v důsledku 9/11 chřipky, přesáhl milion lidí, zatímco H1N1 je v porovnání jen malá ryba.

Virus 9/11 je mutací sio-chřipkového viru, který v bývalých sovětských republikách zabil desítky milionů lidí a který je navíc v nedávné minulosti zodpovědný za více než milion mrtvých v Iráku a Afghánistánu. Další miliony lidí jsou bez domova a žijí v táborech. 9/11 chřipka napadá mozková centra západních politiků a nutí je k hrůznému masovému vraždění nevinných bytostí, které se jim v důsledku nakažení, díky falešným buněčným ukazatelům, jeví jako nebezpečné, radikální buňky. Zaprvé tato chřipka u západních politiků napadá centra uvažování, navíc symbiotický společník chřipky se dále zaměřuje na jejich centra řeči. Ten pohltí médium řeči a nahradí jej svým vlastním tělesem.

Když se původní 9/11 chřipka objevila, bylo to shodou okolností 11. září 2001, doprovázela ji podivná anomálie. Z ničeho nic, téměř přes noc, byla většina západních politiků nahrazena tvory podobající se rybám, ti vypadají jako lidé, ale chovají se přesně jako ryby. Začaly plavat ve školách. Projevuje se u nich sklon pohybovat se s otevřenými ústy, včetně polykání háčků. Jazykový replikant se objevil z ničeho nic poté, co byli západní politici nahrazeni rybami.

Následkem tohoto fenoménu kdykoli vládní činovník otevře pusu, parazit mluví za něj. V minulosti byli i ostatníviry doprovázeny nebezpečnými společníky, zejména virus HIV, ale 9/11 chřipka se zatím zdá být komplexnější a mnohem nebezpečnější.

V ránné fázi infekce virem 9/11 je napadeno centrum uvažování, následkem čehož se ty nejabsurdnější okolnosti a události zdají být normálními. Velké budovy se najednou mohou úhledně zhroutit rychlostí volného pádu a nic na tom není podivné. Stejně jako komunikační parazit nahradil původní orgány řeči, je realita nahrazena nemožnou fantazií, kdy tento přechod není v organizmu hosta odhalen. V jednom případě šlo o novináře, kteří hlásili kolaps mrakodrapu 20 minut předtím, než se tak skutečně stalo. Mrakodrap spadl i přesto, že nebyl ničím zasažen, což mu nezabránilo, aby se zřítil stejně jako budova, která je řízeně demolovaná. Podívejte se na toto video, kde jsou dokonce vidět okna, která jsou vyrážena zevnitř, k tomu si všimněte hladkého a nevysvětlitelného pádu. Osoby pod vlivem viru 9/11 vehementně tvrdí, že tato budova spadla následkem požárů které byly uhašeny.

Každá racionální nebo soudná mysl musí dojít k jedinému závěru: proběhla řízená demolice. Mnozí světoví vůdci to zajisté zaznamenali, ale když otevřeli ústa, parazit promluvil místo nich. Nemůžeme vědět, co se ve skutečnosti odehrávalo v myslích dvounohých ryb v době, kdy byly svědky této události a ke které se nevyjádřily. Je třeba mít na paměti, že ryby nejsou příliš chytré, a ledaže by budova byla červ visící na háčku, ani by si ničeho nevšimli. Mnozí je pozorovali jak stojí s otevřenou pusou.

Další nezvyklý vedlejší účinek je povlak, který pomalu zakryje rybí oči postižených. Vlastnosti povlaku nejsou v současné době známy, protože výzkum příčiny a symptomů 9/11 chřipky byl zastaven vládním příkazem.

Stejně jako u jiných nemocí, které napadají určitou část obyvatelstva, tak i 9/11 chřipka si podle všeho vybírá určité skupiny a jednotlivce. Politici, bankéři a korporátní šéfové se nacházejí v hlavní skupině s vysokým rizikem, včetně novinářů, moderátorů a akademiků. Dále byl objeven sklon infekce u zaměstnanců ozbrojených sil, vědců a techniků včetně představitelů policie. Kdekoli se virus 9/11 setká s virem Ježíš, tam vzniká obzvlášť hnusná mutace, která způsobuje různé formy blouznění a autoerotického sexuálního chování, kdy u infikovaných dochází k vizím jiného světa a bolestivým otokům, které mizí pouze prostřednictvím agresivního otírání těla o těla ostatních, za účelem docílení sexuálního uspokojení v místech uctívání.

Velká část veřejnosti, jejíž IQ je pod úrovní 100 bodů, se zdá být obzvlášť náchylná.

S postupem času a díky neúnavnému úsilí určitých badatelů, u kterých byla prokázána imunita proti viru, existují nezvratné důkazy, že 9/11 chřipka je spojena se sio-chřipkou, což je nyní považováno za nesporné. Jelikož je spojení mezi sio-chřipkou a 9/11 chřipkou nevyvratitelné, byly schváleny nové zákony, které jakékoli přezkoumávání této záležitosti proměnily ve zločin.

Ve vládních kancelářích a budovách médií po celé zemi se stalo rutinní procedurou, při které ozbrojené hlídky kontrolují ústní otvory zaměstnanců, aby zjistili zda je přítomen jazykový parazit. Jedincům bez parazita není dovoleno vkročit za kontrolní stanoviště.

Podzemní hnutí znepokojených občanů, kteří se neproměnili v ryby, se rozrůstá ve skutečných i virtuálních komunitách po celém světě a jejich výzkum odhalil nové a alarmující trendy. Studie odhalily, že to co je nazýváno 9/11 chřipka, zanedlouho zmutuje do nové a mnohem nakažlivější linie v hustě obydlených centrech, které prozatím nebyly odhaleny. Výzkumníci hledají známky náhlé migrace organizmů nakažených sio-chřipkou, sloužící jako ukazatel infekce v dané oblasti.

Oblasti ze kterých je hlášena přítomnost Bin Ládína a/nebo zatýkání Muslimů trpících laboratorně přivozenou schizofrenií, jsou další vysoko na seznamu možných problémových míst výskytu.

Nebojácní badatelé v poslední době objevili spojení mezi fiat měnovou chřipkou, sio-chřipkou a 9/11 chřipkou. Jak se vyjádřil jeden šprýmař, „Nechtěl bych být okolo až si to ty tři začnou rozdávat.“ Jeden vědec uvedl, že měnová chřipka je podle všeho genetický ovládací agent, který spouští popírací fázi ve skladbě komplexu 9/11. Měnová chřipka postupuje a ustupuje vysokou rychlostí a u nakažených 9/11 chřipkou způsobuje návaly paniky, které ovlivňují reakční soustavu ‚bojuj nebo uteč ‘.

Obtíž ve snaze vyléčit tuto pandemii je nejlépe ilustrována faktem, že sio-chřipka ohrozila veškeré důležité systémy v operačních centrech napadených. To u nakažených 9/11 chřipkou navozuje sebepoškozování, stejně jako nepředvídatelné výpady vůči jejich společníkům. Postižení začnou projevovat úplnou ztrátu sebeúcty a angažují se v projevech spontánního veřejného ponižování, aniž by si toho byli vědomi.

Zatím to vypadá, že neexistuje léčba proti těmto virům a tím že jsou přímo propojené znamená neradostnou prognózu do budoucna. Těm kteří jsou napadeni je doporučeno, aby se vyvarovali televize, rádia a novin a za žádných okolnosti nesledovali žádné filmy o holocaustu, neboť takto vycházejí vstříc hostiteli sio-chřipky, který okamžitě připraví organizmus na 9/11 chřipku.

Autor upřímně doufá, že bude brzy nalezen lék pro každý z těchto stavů, přesto jediná zatím úspěšná léčba sestává ze stálého vystavení alternativním zpravodajským stránkám a pravidelných návštěv blogů jako ten který nyní čtete. Ten největší problém může být nejjasněji vyjádřen v analogii. Během jednoho z volebních období prezident Reagan prohlásil, že většina osob umístěných v psychiatrických léčebnách v nich nemusí být a je pouze třeba, aby užívali své léky k tomu, aby mohli fungovat v normální společnosti. Bohužel lidé kteří jsou mentálně nemocní, nejsou naklonění užívat léky, takže to vůbec nefungovalo. To byl zrod současného bezdomovectví.

Zítra je 11. září. Pro ty z nás, kteří jsou bílými krvinkami v nebezpečně nemocném organizmu, dovolte mi abych vám popřál dostatek vůle a odvahy bojovat dobrý boj. Nejde o to, zda vyhrajeme nebo prohrajeme, to není to nejdůležitější (i když to je skutečně důležité). Nejdůležitější je, že jsme vůbec bojovali, i pro ty ryby.

Konec vysílání........

Zdroj: The 9/11 Fish Head Flu Pandemic

Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu

Niall Bradley

SOTT.net

Při sledování evropské politické třídy, jak se kroutí po irském Ne v referendu o Lisabonské smlouvě, které proběhlo minulý rok, jsem si nemohl pomoci cítít, že někteří z nich vědí víc než my: existuje agenda která musí být dodržena. Nepodařilo se jim vystrašit irský lid natolik, aby zpečetil nEUvý úděl, ale fanatičtí eurokrati pokračují jako normálně a jsou skálopevně přesvědčeni, že se jim do cesty nic nepostaví. Nepřetržité přehánění médií předpovídá ekonomickou zkázu pokud Irsko nebude napodruhé na podzim volit ‚správně‘.

Pro ty s očima je jasné, že politické nesváry mezi soupeřícími kriminálními kartely, jsou určeny čistě pro spotřebu veřejností. Chléb a hry. Politika nevzniká v politických partajích. Rozhodnutí pocházejí od několika jedinců: zbytek se přizpůsobí nebo zemře hlady. Zbraně hromadného finančního ničení rozmístěné centrálními bankéři, spolu s tzv. disaster kapitalisty, kteří pod maskou ochrany trhů a vylepšování efektivity systému vysávají bohatství národů, práci kterou lidé vyprodukují, do stále menšího okruhu lidí.

Ačkoli sdílíme symbiotickou realitu, vzájemně svázanou pravidly a zásadami, ta jejich je zcela odlišná. Je stínem té naší, požírá skutečnou ekonomiku pomocí manipulace zásoby peněz, kterou kontrolují soukromé banky. ‚Zhroucení trhu‘ je zabudováno do systému. Pravidla vytvořená pro regulaci ekonomik a zabránění nestability jsou periodicky pozměňovány. V lidech je vyvolávána hysterie prostřednictvím opakované mediální sugesce, která předpovídá blížící se zkázu. V následující panice způsobenou šokem, se pro hrstku jednotlivců otevírají vhodné příležitosti, aby přepracovali pravidla ve svůj prospěch, prodloužili a prohloubili svoje sevření skutečné ekonomiky.

Veškeré vlády jsou jejich dlužníky a většina ani neví o jejich existenci, oni rozdmýchávají chaos podle libosti, podle potřeby dráždí nebo uspávají obyvatelstvo a vkládají vhodnou legislativu pro svou nenasytnou chamtivost – malá změna tady, postupné změny tam.... a nakonec dojde k radikální změně parametrů. V tomto ďábelském, a přesto metodicky vědeckém stylu, se posunují směrem k neutralizování veškerého odporu proti digitalizovanému globálnímu ‚kotci pro lidstvo‘.

Politici dobře vědí že se nevyplácí zle oplácet svým chlebodárcům, jinak o nich již nikdy neuslyšíte. Pouhé figurky – užiteční idioti pro mistry stratégy – které jsou najímány a propouštěny jako manažeři vnímání a pro styk s veřejností, aby byla zachována iluze svobody volby. Ve vedlejších rolích hrají vycvičení hrdlořezi s elektrickými obušky a tajné armády v záloze, politická show maňásků poskytuje tenkou vrstvu věrohodnosti a vítané odvrácení pozornosti od nepohodlné pravdy.

Jak má i své proč

Moc je závislost, kterou její uživatelé nejsou schopni chápat či zastavit. Jsou naprogramováni nemilosrdně a hegemonicky dominovat ‚ty jiné‘. Užitečná nápověda pro ty, kteří sludují pavučiny jimi tkané: pokud můžete jmenovat instituci, nebo přiřadit ke jménu obličej, potom se díváte na kulisu na jevišti. Původní podněcovatelé zůstávají nepostižitelní. Ale papírové stopy při rozplétání lží odhalují jednoduché klenoty: ‚svobodný trh‘ jednoduše znamená svobodu malé skupiny krást vše ostatním. Pravidla hry jsou záměrně nefér proto, aby lidé pokaždé prohráli.

„O něčem rozhodneme, vypustíme to ven, potom nějaký čas vyčkáme a sledujeme, zda se něco stane. Pokud se nestrhne velký povyk a nedojde k velké vzpouře, protože většina vůbec nechápe co bylo schváleno, potom pokračujeme, krok za krokem, dokud nezmizí všechen odpor.“

Jean-Claude Juncker, prezident Rady Evropské unie v roce 2005, citován v Der Spiegel 52/1999

Dech beroucí, že ano. A machiavelistické. A nemorální. A silně dětinské. Jak můžou ti, kteří byli zvoleni aby reprezentovali vůli lidu, tak bezcitně pohrdat ostatními? Evropa, ze všech míst světa, zajisté dávno netoleruje podobnou nedomokratickou prolhanost!

Ale co kdyby bylo možné pochopit podivné chování těch, kteří nás zároveň otupují a zrazují? Mohou přírodní zákony pomoci odhalit důvod, proč lidé, kterým svěřujeme neustále se zvětšující vliv ve sférách společenského řízení, dosahují stále depresivnějších hlubin pokrytectví a nezodpovědnosti?

Svět má jen jeden problém – psychopaty

Ponerologie(*) je vědecké odvětví, které vychází z psychologie, biologie a společenských věd. Zrozená přímo v prostředí které studuje, Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům [Political Ponerology, A Science of Evil Adjusted for Political Purposes], byla napsána skvělým psychologem Andrejem Lobaczewskiým. Prostřednictvím utajeného sdílení informací mezi spolupracovníky v Polsku a zemích okupovanými nacisty a sověty během a po skončení druhé světové války, přinesl jejich výzkum neskutečně cenné výsledky, které ve stejnou dobu přetváří a posiluje naše chápání ‚kauzálních faktorů a procesů při genezi morálního a psychobiologického zla.‘

Ponerogeneze makrosociálního fenoménu, šíroce rozšířeného zla, který představuje nejdůležitější předmět této knihy, se zdá být subjektem stejných přírodních zákonů, které fungují v lidské oblasti na úrovni osobní nebo malé skupiny. Role osob s různými psychologickým defekty a anomáliemi klinicky nízké úrovně, se zdá být trvalou charakteristikou tohoto fenoménu.

Ponerologie v politice - str. 31

(*) podstatné jméno, obor teologie který se zabývá zlem, teologická doktrína špatnosti nebo zla, pochází z řeckého poneros což znamá ‚zlo‘

Tito průkopníci objevili slepé místo v našem vnímání světa, jehož studium bylo možné pouze v době, kdy historické události změnily jejich země z demokracií na totalitní systémy a kdy podloží patologických faktorů, které produkovalo vládu terorem, bylo odhaleno.

Ponerologie v politice zkoumá povahu zla – stav tradičně považován za teologickou záležitost – z pohledu vědomostí moderní medicíny o nemoci a psychopatii. Ubírá se směrem mapování ‚patodynamik psychopatologie‘ – jak patologický vliv psychopatů infikuje svědomí napříč společností, transformuje chování jednolivce a přetváří nejlepší úmysly do jejich zkorumpovaného opaku. Prezentujíc panoráma psychologické reality, vědecká pronikavost Ponerologie vede čtenáře skrz dříve nezmapované tmavé podsvětí našeho světa.

Lobaczewski & spol. přišli na to, že statisticky konstantních 6%, tedy relativně malá část polského obyvatelstva, tvoří různé typy deviantních osobností. Několik procent z tohoto procenta byli genetičtí psychopati. Ano, čtete správně. Lidé se rodí bez svědomí. Přestože se jedná o nejméně početnou skupinu osob s psychologickou poruchou, jejich role v ‚ponerogenezi‘, tedy infekci a šíření zla, je mimořádně velká. Jedná se o opravdové psychopaty, biologické stroje neschopné cítit empatii..

„Vše nasvědčuje tomu, že svědomí a city souvisejí s abstraktními pojmy ‚budoucnost‘ a ‚ostatní‘. Svědomí je ‚časo-prostorové.‘ Můžeme cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT, abstraktně, budoucnost na základě našich minulých zkušeností. Můžeme ‚předpovídat‘ jak budou ostatní reagovat, protože jsme v nich schopni ‚vidět sebe‘ i přesto, že se nacházejí ‚tam venku‘. Jinými slovy jsme schopni se ztotožnit s ostatními prostorově, tak říkajíc, ale zároveň i časově – v čase. Psychopat podle všecho nemá podobnou kapacitu.“

The Psychopath: The Mask of Sanity – výzkumný projekt Quantum Future School

Z toho vyplývá že oni nerozumí co je myšleno tim, když se řekně ‚fakt‘. Kde my spoléháme na fakta, abychom jejich prostřednictvím interpretovali realitu, u níž upravujeme její parametry v souladu s každým novým faktem, pro psychopaty je realitou cokoli co prohlásí že je. To bylo skvěle předvedeno jedním členem Bushovy administrativy během rozhovoru s Ronem Suskindem:

V létě roku 2002, po napsání článku pro Esquire o tom, proč Bílý dům neměl rád bývalou ředitelku styku s veřejností Karen Hughes, jsem se sešel s vysoce postaveným poradcem Bushe. Nejdříve vyjádřil nevoli Bílého domu a poté mi řekl něco, co jsem v té době plně nepochopil – ale o čem se nyní domnívám, že vede k jádru Bushova prezidentství. Asistent řekl, že lidé jako já se nacházíme „v tom co my nazýváme komunitou vycházející z reality,“ což definoval jako osoby, které „věří tomu, že řešení vyplývají z rozvážného zkoumání rozpoznatelné reality.“ Přikývl jsem a zamumlal něco o principech osvícenství a empiricismu. Přerušil mě. „Svět takovým způsobem už nefunguje,“ pokračoval. „Nyní jsme impérium a když konáme vytváříme naši vlastní realitu. A zatímco vy studujete tuto realitu, rozvážně když chcete, my budeme znovu jednat, vytvoříme další nové reality, které můžete také zkoumat a tak se věci vytříbí. Jsme aktéři historie ... a vy, každý z vás, bude pouze zkoumat to co my děláme.“

Z Víra, jistota a prezidentsví George W. Bushe - New York Times magazine 17. říjen 2004

Přestože psychopati razantně prosazují určité ideologie, oni sami necítí žádnou vazbu ke slovům, které vycházejí z jejich úst. Místo toho kalkulují vhodné emocionální reakce pro každou situaci, což jim umožňuje manipulovat jednoho proti druhému, každá ‚strana‘ v jakémkoli konfliktu postkytuje potřebný úkryt pro jejich skrytou strategii. Takto kryti Maskou příčetnosti, převážná většina z nich uspěje do té míry, že jejich skrytá povaha je objevena až když je příliš pozdě.

Renomovaná autorita v oboru psychopatologie Dr. Robert Hare [česky], se nezdráhá když označuje tento odlišný druh člověka za „interdruhového predátora“. Jeho kniha Bez svědomí [Without Conscience] cituje případové studie, kdy psychopati pohltili veškeré pokusy ‚uzdravit‘ je psychoterapeutií, prostřednictvím které se naučili nové a lepší způsoby jak manipulovat. Dr. Hare jednou odevzdal práci do vědeckého žurnálu, která obsahovala i záznamy EEG několika skupin dospělých mužů v průběhu jazykového úkolu. Redaktor žurnálu vrátil práci se slovy, „Ty EEG záznamy nemohly pocházet od skutečných lidí.“ V jistém smyslu nepocházely. Jednalo se o EEG psychopatů:

„Stále větší množství dat směřuje k závěru, že psychopatie má biologický základ a mnoho vlastností nemoci.“

Sabine Herpertz, psychiatrička na RWTH-Aachen University, Německo

citace z V mysli vraha [Into the Mind of a Killer] magazín Nature, 15. březen 2001

Podvědomě předpokládáme univerzálnost svědomí, čímž se vystavujeme predátorovi, který nás může zneužít nesčetnými způsoby apelováním na naše svědomí. Psychopati, prostřednictvím pro ně charakteristického manévru se soucitem, dovádějí lidi otočit jeden určující faktor – svědomí – proti sobě! Jsme uvězněni v pavučině viny, studu a strachu, kterou si nakonec sami budujeme. Během kontaktu dvou lidí jsou psychopati jen málokdy nuceni sáhnout k násilí proto, aby dosáhli to co chtějí, ti nejúspěšnější ovládají své vražedné impulzy do doby, než se dostanou do pozice moci, kde se naskytnou možnosti páchat hromadné vraždění v zastoupení.

Přirozeně pro některé může být obtížně vzít toto na vědomí. Zoufale se držíme víry vrozeného dobra každého, čímž zůstáváme slepí vůči tomu co je. Ale existuje fundamentální rozkol, mezi naším a jejich světem, který nelze překlenout. Martha Stout, ve své zásadní knize Sociopat od sousedů [The Sociopath Next Door] dochází k závěru, že „Přítomnost nebo absence svědomí, tvoří hluboký předěl mezi lidmi, který je prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce i pohlaví.“

Dlouhou dobu jsem tomu nechtěl věřit: není možné je vyléčit. Sami sebe se nevidí jako nemocní. Naopak, my jsme nemoc, která se léčí všemnožnými způsoby válčení, vedené ne proti domnělým nepřátelům ale proti nám.

Stačí jen hrstka

V makrospolečenském fenoménu, který budeme později nazývat ‚patokracie‘, jistá dědičná anomálie určená jako ‚vrozená psychopatie‘(*), je katalyticky a kauzálně nutná pro genezi a přežití rozsáhlého společenského zla.

(*) Rození psychopati

Political Ponerology – str. 31

Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupíncích a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný ‚negativní výběr‘ znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupní jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí Patokracie.

Patokracie přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí, včetně dalších zemí, kde přetrvávají různé formy systému normálního člověka. Zůstat na vrcholu je pro panovníky tudíž klasický problém „být či nebýt.“ Tudíž biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává ‚biologickou‘ nezbytností.

Mnohé prostředky slouží k tomuto cíli, počínaje koncentračními tábory, včetně válčení s neústupným, dobře vyzbrojeným protivníkem, který zdevastuje a oslabí lidskou sílu na něj vrženou, totiž tu samá moc, která ohrožuje vládu patokratů: synové normálního muže, vysláni bojovat za iluzorní „vznešenou věc“. Jakmile jsou vojáci bezpečně mrtví, jsou prohlášeni za hrdiny, kteří budou oslavováni v písních a stanou se tak užiteční pro vychování nové generace oddané patokracii a vždy ochotné zemřít pro její ochranu.

Political Ponerology – str. 146

Nakonec oni jsou vyděšení přirozeně tvůrčí podstatou lidstva. V jejich neúnavném úsilí zdolat tento teror, musí pozřít to co nemůžou mít prostřednictvím vyhlazení lidstva, jehož pouhá existence jim denně připomíná jejich deficit.

Sní o budoucnosti, ve které můžou holdovat podle své přirozenosti, bez obavy perzekuce ze strany těch ‚odlišných lidí‘. Vláda, média, korporace, vzdělání, tajné služby, ideologie, náboženství, společenská a politická hnutí – nic není imunní proti jejich vlivu a vše je využito pro jejich cíl světové nadvlády, ať už vědomě nebo nevědomě. Jediná protilátka proti infekci je znalost nemoci a její patodynamiky.

Zdá se že příroda zvolila rozmanitost druhů místo svědomí, nebo spíše vývojový potenciál směrem ke svědomí, kdy někteří byli obdařeni talentem sytit se slabostí ostatních. Kolektivní traumatická zkušenost soužití s naším přírodním predátorem, konečně dostrkala naše vědomí na pokraj uvědomění si, že ne všichni jsme člověkem. Jakmile se rozšíří vědomí o predátorovi, který je mezi námi, hra skončí. Psychopati u moci to vědí. Jejich taktiky šoku jsou troufalejší kvůli spěchu dokončit jejich agendu.

Pouze my může osvobodit naší mysl

Protože jejich trajektorii, poháněnou nenávistí, nepřekáží svědomí, je na nás vymotat se z pavučiny tím, že přijmeme zodpovědnost za naše činy. Tím že volíme věřit jejich lžím, které slibují úlevu od bolesti, se opakovaně vzdáváme zodpovědnosti a zahazujeme naši sílu. Tímto způsobem hrajeme naši roli při genezi zla. Abychom opět nabyli moc, musíme rozpoznat podstatu predátorů, jak pro sebe tak i ostatní.

Prozatím je historie na naší straně. Pokaždé jakmile vznikla patokracie, zbývá jediný směr: dolů. Plané naděje, které jsou Achillovou patou globální patokracie, nahnačují, že dojde k podobnému výsledku. Jediné co zbývá je jak dlouho ještě budeme tančit s ďáblem, dokud si nevzpomeneme, že naše utrpení skončí v momentě, kdy se obrátíme k pravdě.

Zdroj: Truth to Power: Psychopaths Rule Our World

Kdo je nejbohatším mužem na světě?

FSK's Guide to Reality

Kdo je nejbohatší muž světa? Hádáte špatně. Není to Bill Gates ani nikdo jiný, jehož jméno někdy uslyšíte ve zprávách.

Bohatství vůdců mezinárodního bankovního kartelu přesahuje cokoli, co jste schopni si představit. Některé zdroje uvádějí částku $300 bilionů. Většina jejich podniků je v soukromém vlatnictví, což znamená že by se jejich cena těžko odhadovala. Díky anonymitě korporátního vlastnictví je těžké určit rozsah držby akcií. Jejich soukromé podniky jsou drženy v trastech, které poskytují anonymitu a daňovou ochranu. Mezinárodní bankovní kartel navíc neovládá pouze podniky. Mají své výzvědné služby a ovládají vlády. Zcela pronikli do většiny světových vlád. Jak byste ocenili tržní cenou úplnou nadvládu nad americkou vládou? Jak byste ocenili tržní cenou kontrolu nad lidmi prostřednictvím vzdělávacích systémů a médií?

Strategie mezinárodního bankovního kartelu spočívá v uzávírání sňatků mezi příbuznými. Tím nedochází k rozředění jejich bohatství. Všehovšudy je zhruba 50-100 zasvěcenců, kteří mají téměř úplné povědomí o aktivitách, každý je příbuzný každého. Jejich činnost zůstává utajena, protože v případě že by došlo k dezertaci člena, byl by zabit. Každý člen je pravděpodobně pod neustálým dozorem všech ostatních členů, proto nemůže dezertovat ani kdyby chtěl.

Tato skupina 50-100 zasvěcenců pravděpodobně volí někoho za svého vůdce. Demokracie je efektivní v případě, kdy každý zná každého. Mezi 50-100 lidmi je možné, aby měl vůdce přehled o všem a aby všechni ostatní měli přehled o svém vůdci.

Takže on je ten nejbohatší muž světa. Je to Nejvyšší vůdce lidstva a moc dobře to ví. Jeho celková hodnota se rovná hodnotě celé světové ekonomiky. Jeho organizace již stovky let využívá paradox složeného úrokování, což mu umožnilo ukrást téměř veškeré bohatství světa.

Většina skutečné práce je delegována nezasvěcencům. Nezasvěcenci se mylně domnívají, že disponují skutečnou mocí a vlivem. Stejně jako v případě více vrstev holdingových společností, které maskují korporátní vlastnictví, i oni používají několik vrstev tajných společností, které maskují skutečnou moc. Každé vrstvě se dostává moci a výsad, ke kterým nemají přístup nižší úrovně. Každý z členů žije pod hrozbou smrti nebo vyhnanství pokud by vyzdradil své tajemství. Takto skrývají svoji moc.

Většina lidí je vycvičena si myslet, že pokud chcete mít moc a vliv, je třeba se dostat do televize nebo do novin. Je mnohem lepší být osobou, která televizi a noviny řídí. Je lepší být schopen zvolit toho, kdo bude oficiálním vládcem. Pokud je vaše moc veřejně známá, stáváte se terčem. Nejvyšší vůdce lidstva se nebude ukazovat v televizi. Každý by se proti němu vzbouřil kdyby se přišlo na to co se děje.

Navíc můžete to mít Nejvyššímu vůdci lidstva za zlé? Vždyť kdyby to nedělal on, byl by to někdo jiný. Je lepší být vládcem světa než otrokem. Na druhou stranu si je plně vědom všech skutků, které jeho organizace provedla. Díky němu lidé věří že se jedná o zlé věci, ale on nemá svědomí jako oni. Jeho jediným cílem je hromadění moci.

Jaké jsou zločiny Nejvyššího vůdce lidstva?

Drží lidi v chudobě proto, aby byli poslušnými pracovníky. Chudí lidé nemají jinou možnost, než přijmout nesmyslnou práci která plýtvá časem.

Drží lidi v chudobě proto, aby jim zabránil mít dostatek volného času, který by jim umožnil odhalit jeho existenci a postavit se mu.

Ukradl veškeré zisky produktivity rostoucí ekonomiky a nechal si je pro sebe.

Organizoval války. Válka ničí přebytečnou výrobní kapacitu a pomáhá držet lidi v chudobě. Válka je pro vlády způsob jak získat více moci. Války pomáhají odvést pozornost od něho. Války jsou způsob jak zadlužit vlády, což mu prostřednictvím paradoxu složeného úrokování umožní krást další bohatství.

Zbrzdil vědecký pokrok. Jeho vnitřní kruh disponuje vynálezy, které jsou 50-100 let napřed než to co vlastní běžný člověk. Většina vědeckého výzkumu je financována státem. Proniknutím do vlády může rozhodnout o tom, které objevy může veřejnost mít.

V každé válce během posledních 300 let tajně financoval obě strany. Podporoval USA, nacistické Německo, Sovětský svaz, komunistickou Čínu, al Kajdu a každou významnou světovou velmoc. Kdykoli začne vůdce tušit jeho manipulaci, je tento vůdce zavražděn nebo poražen.

Postaral se o rozdíly v náboženství, aby bylo možné na základě jejich náboženství lidi vyprovokovat aby bojovali proti sobě.

Má své agenty a ti pracují v každé vládě světa.

Postaral se o to, aby se lidé učili lži. On a jeho vnitřní kruh znají pravdu, ne ty lži které jsou šířeny průměrnému člověku. Proto může jeho vnitřní kruh pracovat snadněji efektivně, protože nejsou zatíženi nesprávnými vědomostmi jako v případě jiných.

Postaral se o to, aby každý byl učen morálku a náboženství. On dobře ví že se jedná o lži, které z lidí činí poslušnější otroky. (Na druhou stranu v tomto bodě nesouhlasím s Nejvyšším vůdcem lidstva. Domnívám se že existuje nějaká skutená pravda ohledně morálky. Hromadění moci není jediný cíl na kterém záleží. Bohužel v boji mezi někým kdo se zajímá jen o moc a někým kdo si váží ostatních věci většinou vyhraje ten, kterému jde jen o moc. Jediný důvod proč zlo možná prohraje je jeho neefektivnost.)

Ovládá všechny televize a noviny. To vede k zajímavé otázce. Proč dovolil existenci internetu? Vždyť jej mohl jednoduše rozdrtit v době jeho vzniku, kdy jej využívali jen vojenští vědci. Mohl jej zničit prostřednictvím nadměrné regulace. Nechal záměrně uniknout tajemství tranzistoru a internetu? Jaký to mělo účel?

Čeho může Nejvyšší vůdce lidstva ještě dosáhnout?

Co ještě může Nejvyšší vůdce lidstva udělat? Je zcela a naprosto šílený? Nudí se? On sám sebe nevidí jako benevolentního vůdce. Ví že je zodpovědný za veškeré utrpení světa. Má úplnou a absolutní moc. Co ještě může dělat?

Chce rezignovat? Možná by byl ochotný, jen kdyby mohl být přesvědčen, že nebude nahrazen někým jiným. Možná hledá politický a ekonomický systém, který pro svoji stabilitu nevyžaduje Nejvyššího vůdce. Pokud by začal rozebírat svůj prostředek na řízení populace, jeho podřízení by nebyli ochotní vzdát se svých výhod a prililegovaného postavení. Nemůže veřejně přizant pravdu, protože jeho vnitřní kruh by jej při tomto pokusu zabil.

Neuvědomuje si že jeho úplná a totální výhra se rovná konci historie? Konec veškerého společenského a vědeckého vývoje. Nic se nemůže stát kromě toho, co je podle jeho plánu. Jeho vítězství se rovná faktickému vyhynutí lidstva.

Byl tento příběh zopakován na každém další světě, kde se vyvinul inteligentní život? Někdo se chopí absolutní moci a zmrazí vědecký pokrok. Je to důvod proč na jiných světech nebyl objeven inteligentní život?

Je moje analýza správná? Záleží na tom?

Je možné že jsem věci špatně analyzoval? Možná že Nejvyšší vůdce světa neexistuje. Možná skutečně existují různé skupiny, které mezi sebou skutečně soupeří, nejen pouhá soutěž jen naoko. Určitě je zřejmé že existuje zlovolná síla která vše řídí. Je příliš organizovaná na to, aby šlo o náhodu. Koluje příliš rozumných fám na to, aby byly všechny špatně.

Musíte uznat že existuje několik tajných skupin. Pokud existuje několik mezi sebou soupeřících tajných skupin, nebylo by přirozené aby nakonec jedna skupina vyhrála? Je tato skupina u moci již více než 100 let?

Je nemožné být přesvědčen tak či onak. Existuje Nejvyšší vůdce světa? Obávám se že může existovat. Co chce? Jaký je jeho účel? Vždyť již má absolutní moc. Má technologie které jsou mnohem pokročilejší než to, o čem ví průměrný člověk. Co ještě může někdo s absolutní mocí chtít?

Na jednu stranu nezáleží zdá Nejvyšší vůdce lidstva existuje. Každopádně se děje hodně špatných věcí. A je třeba aby vznikl alternativní mechanizmus, který umožní aby lié mohli pracovat efektivněji.

Zdroj: Who's the richest man in the world?

Profilování výkonných ředitelů a jejich sociopatické výplaty

Thom Hartmann

Commondreams.org

Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"

Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“

Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“

Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.

Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?

Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.

Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?

Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.

Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.

Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.

Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.

Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.

Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.

Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.

Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.

Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“

Související články:

Psychopatie – psychopati mezi námi

Střež se psychopata, můj synu

Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks

Jak kult celebrit ničí naše duše: muž v zrcadle

Chris Hedges
Truthdig

V kultuře celebrit ničíme objekt našeho zbožňování. Komerční zneužití smrti Michaela Jacksona bylo uspořádáno stejnými korporátníma silami, které zapříčinily Jacksonovo pomatení. Jackson, okraden o své dětství a obklopen supi, kteří se živili na jeho strachu a slabínách, byl pohlcen znechucením sám sebou, proto nožem proměnil svůj afroamerický obličej do neustále se měnící smrtelné masky bílého muže a svoji údajnou pedofílii skrýval za iluzí nekonečného dětství Petra Pana. Nebyl schopen oddělit své veřejné já a své soukromé já. Stal se zbožím, výrobkem, někým kdo byl prodáván, využíván a manipulován. Byl nakažen morálním nihilizmem a rozkladem osobnosti, tím co se nachází ve středu naší korporátní kultury. A jeho fantazírování o nekonečném mládí, spolu se sebeklamem majestátu a zoufalým deformujícím hledáním fyzické transformace, byly projevy naší vlastní touhy. On byl naším odrazem v extrému.

Jeho pohřeb, estráda s rakví, byl posledním dílem dlouho běžícího seriálu jménem Michael Jackson. Ten skončil když jeho dcera, Paris, byla donucena stát před mikrofonem a mluvit o svém otci. Janet Jackson, předtím než mohla pronést několik slov, napomenula Paris, aby mluvila „nahlas“. Když Paris začala brečet, okolo stojící dospělí jí upravili mikrofon tak, aby bylo slyšet její vzlykání. Dav tleskal. Strašidelná ozvěna právě toho co zničilo jejího otce.

Příběhy které máme nejraději pocházejí ze „skutečného života“ – sláva v nízkém věku, divoký úspěch a následuje dlouhá, podivná a hrůzná emocionální katastrofa. O. J. Simpson nabídl krotčejší verzi stejného děje. Stejně tak Britney Spears. Krmili jsme se Jacksonovým tělesným a psychologickým rozkladem, obzvlášť kdy se mnozí Američané potýkají se svým vlastním propadem do neřešitelných dluhů, ztráty postavení a osobního rozkladu.

Odpudivé drama Jacksonova soukromého života se výborně spojilo s nekončícími televizními, filomvými a zpravodajskými dramaty. Zprávy vzkvétají u příběhů „ze skutečného života“, obzvlášť tam kde vystupují celebrity. Jednotlivé televizní zprávy jsou minidramata, které obsahují hvězdu, lotra, vedlejší role, dobře vypadajícího moderátora a dramatický, často nečekaný konec. Veřejnost nenasytně konzumovala „zprávy“ o Jacksonovi, především v době jeho exilu a úpadku, která často předčily mnohé novely. Kniha Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita pojednává o dystopii budoucnosti, ve které lidé tráví většinu svého dne sledováním velkých televizních obrazovek, které ukazují nekončící scény policejních honiček a zadržování pachatelů. Bradbury chápal, že život, jakmile je zabalen, oscénářován a s doprovodným komentářem, se stavá nejpůsobivější formou zábavy. A Jackson byl skvělá podívaná. Zasloužil si velké finále.

Lidé kteří vytvořili Jacksonovu veřejnou personu a proměnili jej v kus majetku, nejdříve v době jeho dětství a konečně jako mrtvolu zavřenou v rakvi pokrytou zlatem za $15 000, jsou agenti, publicisté, lidé z marketingu, promotéři, scénáristé, televizní a filmoví producenti, inzerenti, video technici, fotografové, osobní střážci, ředitelé nahrávacích studií, kostyméři, osobní trenéři, průzkumníci veřejného mínění, televizní hlasatelé a televizní osobnosti a ti vytvářejí velké pódium celebrit pro zisk.

Vzpomínková oslava Jacksona byla oslavou celebrity. Byla tu podívaná na skupinky dětí, včetně jeho vlastních, které zpívaly nad rakví. Magic Johnson podpořil KFC. Brooke Shileds, zatalčujíc slzy, vzpomínala, jak se ona a 33letý Jackson v noci před její poslední svatbou, vloupali do pokoje Elizabeth Taylor „aby byli první kdo uvidí její [svatební] šaty.“

Dále fotomonotáž ve které záběr, na kterém si Jackson potřásá ruku s Nelsonem Mandelou, byl následován dalším, kde je Jackson a žába z dětských seriálů Kermit. Sláva redukuje všechny slavné na stejnou úroveň. A každá anekdota potvrzovala, že když strávíte svůj život jako celebrita, nemáte žádné ponětí o tom kdo jste.

A s těmito celebritami poměřujeme naše životy. Snažíme se být jako oni. Napodobujeme jejich vzhled a chování.

Prostřednictvím fantazie jejich slávy utíkáme před zmatkem skutečného života. I my chceme získat pro velkolepý film našeho života obdivující diváky. Snažíme se vidět sami sebe stejně, jako kdyby jak nás sledovala kamera, dáváme si pozor na držení těla, jak se oblékáme a co říkáme. Vymýšlíme filmy které se hrají v naší hlavě a ve kterých jsme hvězdami. Přemýšlíme jak by diváci reagovali.

Jackson se zoufale bál zestárnutí. Domníval se že může ovlivňovat rasu a pohlaví. Prostřednictvím operací, možná i ženských hormonů, se z hnědého afroamerického muže proměnil do bezpohlavního přízraku s křídovým obličejem bez jasné sexuální identity. A zatímco dotlačil tyto hranice do extrému, dělal pouze to co mnozí další Američané. Ve Spojených státech bylo minulý rok provedeno 12 milionů kosmetických operací. Byly prevedeny proto, protože většina lidí v Americe, bohatí i chudí, slavní i bezvýznamní, byli naučeni vidět se jako prodejné zboží. Lidé jsou věci stejně jako konzumní zboží. Nemají žádnou vnitřní hodnotu. Musí vypadat skvěle a žít na skvělých scénách. Musí zůstat mladí. Musí dosánout proslulosti a bohatství, nebo alespoň jejich iluze, být úspěšní. A nezáleží jak se tam dostanou.

Morální nihilizmus naší kultury povoluje temný voajérizmus do ponížení, bolesti, slabosti a zrazení u druhých. Vzdělání, budování komunity, čestnost, průhlednost a sdílení jsou vlastnosti, které vám zaručí výsměch a padáka z kterékoli reality show. Soupeři soupeřící o peněžní výhru a šanci kraťoučké slávy volí tak aby „ostranili“ ty nežádoucí. Při závěrečných titulcích reality show „Přiští americká top modelka“ fotka ženy, která byla vyloučna v průběhu dílu, zmizí ze skupinového fotografie na obrazovce. Ti kteří jsou odvrženi se stanou, alespoň pro televizního diváka, nelidmi. Celebrity které již nejsou schopné produkovat publicitu, ať už dobrou nebo špatnou, zmizí.

Život, jak učí tyto programy, je brutální svět čisté konkurence a neustálého snažení dosáhnout slávy a pozornosti. A život je o osobním ponížení těch kteří nám stojí v cestě. Ti kteří vyhrají jsou nejlepší. Ti kteří prohrají si zaslouží být vymazáni.

Ti kteří neuspějí, ti kteří jsou ošliví nebo chudí, jsou přezíráni a zesměšňováni. Lidské bytosti jsou využívány, zrazovány a odhozeny v kultuře zboží, což je v podstatě příběh Jacksonova života, i když sám zažil ekvivalent vzkříšení celebrity. To se pozitivně odrazilo na prodeji jeho hudby a možná i pro novou nahrávací společnost jeho otce, kterou Joe Jackson během veřejných vystoupenícch na nezapomněl zmínit. Soucit, schopnost, inteligence a solidarita jsou zbytečná aktiva tam, kde jsou lidé pouhé zboží. Ti kteří nedosánou úrovně hvězd, ti kteří nevyhrají peněžní výhru nebo nevydělají miliony ve firmách na Wall Streetu si zaslouží svůj osud.

Široké pokrytí Jacksonovy smrti je příklad našeho kolektivního úprku do iluze. Posedlost triviálností jeho života skrývá zoufalství, bezvýznamnost a prázdnostu našich životů. Odráží to morální otázky, které vyvstávají z rostoucí sociální nespravedlnosti, nerovnosti, nákladné imperiálního válčení, ekonomického kolapsu a politická korupce. Divoká honba za postavením, bohatstvím a slávou zničila naše duše, stejně jako byla zničena Jacksonova, a zničilo to i naši ekonomiku.

Sláva celebrit maskuje totožnost těch, kteří disponují skutečnou mocí – korporace a oligarchická elita.

Záměrem fantazie kultury celebrit není jen prostá zábava. Je navržena tak, aby nás emocionálně vysávala, mátla nás při určování naší identity, abychom sami seb obviňovali z naší nesnáze, přimět nás honit se za iluzí slávy a štěstí a zaručit abysme se nebránili.

O tom všem bylo nakonec sledování Jacsksonovy smrti, další okázalá a nevkusná podívaná, která má odvést pozornost umírající kultury od vyjícího vlka u brány.

Komentář: Vskutku... páni naší kolektivně vynucené, falešné reality vědí příliš dobře, že je třeba nás zásobovat dostatkem chleba a her, držet nás zabavené, blbé, samolibé a v neustálé ‚honbě za tím snem‘, bez ohledu na cenu.

Kolik lidí s nadějemi udělá v podstatě cokoli proto, aby se stali ‚další top modelkou‘, kolik rádoby superhvězd se přetahuje o to stát se profesionálním fotbalovým hráčem, jen aby si uvědomili, že oni se nedostanou do vrcholného 1% úspěšných... protože zatímco se ženete za svým snem, budete se zajímat o dění kolem vás?

Zdroj: How cult of celebrity destroys our souls: The man in the mirror

Výbušné dny! Nová jasná skvrna pozorována na Venuši

Dr Emily Baldwin
Astronomy Now

V mračnech Venuše se objevila intenzivní jasná skrvna. Soouvisí se sopečnou činností na povrchu?

Sluneční soustava se osypává. Nejdřív do Jupitera narazil asteroid nebo kometa, což mělo za následek tmavý šrám v jeho atmosféře, a nyní se i Venuše pyšní bílou skrvnou, která se nachází v jižní polární oblasti.

Pozorovatel Venuše Frank Melillo upozornil další amatérské astronomy a vypráví o svých záběrech pořízených 19 července: „Nebylo to poprvé kdy jsem viděl jasné skrvny, ale v tomto případě jde o mimořádně jasnou a značně intenzivní oblast.

Podle jeho úvah by vysvětlením mohl být atmosférický efekt, ale mohlo by se jednat o projev sopečné činnosti na povrchu planety? Venuše je zahalena do husté vrstvy mračen, které brání přímému pozorování povrchu. Proto se k mapování povrchu používá radar, sopečná činnost nikdy pozorována přímo.

„Sopečná erupce by byla skvělá, ale je třeba vyčkat a zjistit o co jde!“ říká specialista na Venuši Dr. Sanjay Limaye z University of Wisconsin. „Aby erupce dostala mrak do takové výšky, musela by být značně silná.“ Kromě toho poloha skvrny na 50 stupni jižní zeměpisné šířky je mimo oblast známé sopečné činnosti.

Melillo dodává že skrvna nebude při další pozorování tak intenzivní jako nyní a to díky rychlé rotaci atmosféry. „Doufám že někdo bude ve čtvrtek zabíra Venuši, v době kdy bude viditelná tato část atmosféry.“

Další pozorování pomůžou zjistit původ této jasné skrvny a její vývoj s postupným vířením atmosféry.

Komentář: Sopečné erupce? Někteří vědí co se skutečně děje...

Vojenské tajemství: blížící se vesmírné kamení zůstane utajné

Vědci již 15 let čerpají informace o přirozených ohnivých koulích v zemské atmosféře z tajných amerických satelitů – tomu je ale konec.

SPACE.com se dozvědělo o nedávném rozhodnutí americké armády, podle kterého se nyní přímo nařizuje, že porozorování uskutečněná tajnými vládními vesmírnými plavidly, o blížících se bolidech a ohnivých koulích, zůstanou tajné a nebudou zveřejněny.

Hlavní poslání satelitů zahrnuje odhalování testování jaderných zbraní, a klasifikace asteroidů a menších meteoroidů v atmosféře, je pro vědce zlatý důl vedlejších dat.

Výsledek: kameny z vesmíru které vybuchnou v atmosféře jsou nyní tajné.

„Nemůžeme pochopit proč došlo k této náhlé změně,“ řekl jeden vědec, který se pohybuje v této oblasti. „Je to nešťastné, protože existovala skvělá syntéza ... velmi dobré uspořádání spolupráce. Systémy byly využívány k dvojímu účelu, velký kus vědy byl udělán tam, kde by neexistovala jiná alternativa. Je to politovánihodná změna politiky.“

Podle vědců nejenom že bude zkomplikován výzkum v oblasti nebezpečí z vesmíru, ale chápání veřejnosti někdy dramatických explozích na obloze, bude omezenější, což může vést k přehánění a strachu z neznámého.

Nic k vidění, pokračujte dál.

Související: Odborníci jsou zmateni podivnou skvrnou na Venuši

Jupiter zasažen něčím co po zásahu zanechalo šrám velikosti Země

© NASA

NASA potvrzuje: místem dopadu je jižní polární oblast Jupitera, zachyceno 20 července 20009 pomocí infračerveného teleskopu NASA na hoře Mauna Kea Hawaji. Do Jupitera narazilo těleso přesně 15 let poté, kdy v r. 1994 narazila kometa Shoemaker-Levy. Amatérský astronom svým objevem vzácného dopadu komety nebo asteroidu na Jupiter, který zanechal jizvu velikosti Země, zrychlil tep světa astronomů.

Počítačový programátor Anthony Wesley z vesnice Murrumbateman severně od Canberry byl tím, kdo okolo 1 hodiny ranní učinil objev s pomocí svého 14.5 palcového teleskopu.

K dopadu došlo necelé dva dny předtím a jeho následky budou pozorovatelné pouze několik dní.

Běhen několika hodin se jeho záběry začaly šířit po internetových vědeckých stránkách.

Vědecké středisko vesmírného výzkumu NASA včera v 21 hodin potvrdilo objev pomocí infračerveného teleskopu na hoře Mauna Kea na Havaji.

Jediný podobný objev, kdy astronomové objevili důkazy nárazu vesmírného tělesa do Jupitera, byl v případě komety Shoemaker-Levy 9, která se srazila s Jupiterem v červenci 1994.

Tato událost byla současně prvním přímým pozorováním srážky dvou těles ve vesmíru.

Vědec z NASA Glen Orton, který potvrdil Wesleyho objev, řekl: „Máme nesmírné štěstí vidět Jupiter v ten pravý čas, ve správnou hodinu a na správné straně, abychom mohli vidět tuto událost. Nešlo to lépe naplánovat.”

Orton dále řekl že si není jistý, zda těleso které narazilo do Jupitera, byla kometa, asteroid nebo jiné vesmírné smetí. Ale šrám po srážce je zhruba veliký jako Země.

Infračervené snímky pořízené teleskopem Keck II na Havaji odhalují jasný bod v místě nárazu. Ve viditelném spektru má bod černou barvu. Zdroj: Jupiter sports new 'bruise' from impact

„Byli jsme celý den v jednom kole a teď tohle, spolu s výročím komety Shoemaker-Levy 9 a Apolla, je to neskutečné,” řekl vědec.

Pro většinu lidí nepředstavuje záběr dopadu nic pozoruhodného a vypadá jako jizva na Jupiterově rozsáhlém plynném povrchu.

Astronom Leigh Fletcher, který minulou noc spolupracoval s Ortonem na potvrzení dopadu, řekl: „Jedná se o nejvzrušující pozorování, které jsem během pěti let pozorování vnějších planet zažil.“

Wesley řekl během rozhovoru po telefonu, že dokumentování podobných dopadů představuje jediný způsob, jak získat nová data o tom jak vznikla sluneční soustava a z čeho se skládají planety jako Jupiter, což je dáno tím že dopad vyvrhne hmotu, která by běžně zůstala během pozorování teleskopem ze Země neviditelná.

Srážká dále astronomům umožňuje zhodnotit roli Jupitera v luxování a přitahování vesmírných úlomků, které se nacházejí ve sluneční soustavě.

Dále řekl, „Pokud by něco podobného narazilo do Země byl by to konec lidstva, proto můžeme být rádi že Jupiter luxuje veškeré velké úlomky předtím, než se k nám přiblíží.“

„Podobný dopad, i pouhá informace o tom jak často k nim dochází, nám dává jistou představu o tom, kolik pozůstatků po vzniku sluneční soustavy zůstalo a jak rychle Jupiter vysává zbylé kusy potulující se sluneční soustavou.“

Mike Salway, který provozuje internetové stránky Australského spolku amatérksých iceinspace.com.au astronomů řekl, že astronomové po celém světě jsou objevem nadšeni.

„Amatérští astronomové teď nedělají nic jiného – včera měl každý svůj teleskop venku a hledal.“

...

V mnoha případech, obzvlášť u planet jako je Jupiter, se profesionálové obracejí na amatéry, aby přišli s novými objevy.

„Většina profesionálních astronomů má přístup k velkým teleskopům, ale ty jsou potřeba pro všemožné další práce a jednoduše není možné každou noc zabírat čas velkého teleskopu, který má hodnotu milionů dolarů, pozorováním Jupitera.“ řekl Wesley.

„Tyto velké teleskopy se stavějí kvůli zájmům velkých konsorcií a jejich zájmy jsou prioritou, tudíž zbývají amatéři, kteří nemají daný program a mohou sledovat cokoli co je pro ně zajímavé.“

Z nečekaného zásahu malou kometou nebo asteroidem si Jupiter odnesl„šrám“, který se tento týden stal velkou událostí. Ve viditelném spektru se oblast dopadu jeví jako černý bod. Ale na novém snímku, pořízeném blízko infračerveného spektra, prostřednictvím severního teleskopu Gemini na vrcholu Mauna Kea na Hawaii, má bod jasně žlutou barvu. Zdroj: New Image of Jupiter Impact in Infrared

Zdroj: Jupiter struck by something leaving an Earth-sized impact mark