Pravda k moci: psychopati vládnou našemu světu

Niall Bradley

SOTT.net

Při sledování evropské politické třídy, jak se kroutí po irském Ne v referendu o Lisabonské smlouvě, které proběhlo minulý rok, jsem si nemohl pomoci cítít, že někteří z nich vědí víc než my: existuje agenda která musí být dodržena. Nepodařilo se jim vystrašit irský lid natolik, aby zpečetil nEUvý úděl, ale fanatičtí eurokrati pokračují jako normálně a jsou skálopevně přesvědčeni, že se jim do cesty nic nepostaví. Nepřetržité přehánění médií předpovídá ekonomickou zkázu pokud Irsko nebude napodruhé na podzim volit ‚správně‘.

Pro ty s očima je jasné, že politické nesváry mezi soupeřícími kriminálními kartely, jsou určeny čistě pro spotřebu veřejností. Chléb a hry. Politika nevzniká v politických partajích. Rozhodnutí pocházejí od několika jedinců: zbytek se přizpůsobí nebo zemře hlady. Zbraně hromadného finančního ničení rozmístěné centrálními bankéři, spolu s tzv. disaster kapitalisty, kteří pod maskou ochrany trhů a vylepšování efektivity systému vysávají bohatství národů, práci kterou lidé vyprodukují, do stále menšího okruhu lidí.

Ačkoli sdílíme symbiotickou realitu, vzájemně svázanou pravidly a zásadami, ta jejich je zcela odlišná. Je stínem té naší, požírá skutečnou ekonomiku pomocí manipulace zásoby peněz, kterou kontrolují soukromé banky. ‚Zhroucení trhu‘ je zabudováno do systému. Pravidla vytvořená pro regulaci ekonomik a zabránění nestability jsou periodicky pozměňovány. V lidech je vyvolávána hysterie prostřednictvím opakované mediální sugesce, která předpovídá blížící se zkázu. V následující panice způsobenou šokem, se pro hrstku jednotlivců otevírají vhodné příležitosti, aby přepracovali pravidla ve svůj prospěch, prodloužili a prohloubili svoje sevření skutečné ekonomiky.

Veškeré vlády jsou jejich dlužníky a většina ani neví o jejich existenci, oni rozdmýchávají chaos podle libosti, podle potřeby dráždí nebo uspávají obyvatelstvo a vkládají vhodnou legislativu pro svou nenasytnou chamtivost – malá změna tady, postupné změny tam.... a nakonec dojde k radikální změně parametrů. V tomto ďábelském, a přesto metodicky vědeckém stylu, se posunují směrem k neutralizování veškerého odporu proti digitalizovanému globálnímu ‚kotci pro lidstvo‘.

Politici dobře vědí že se nevyplácí zle oplácet svým chlebodárcům, jinak o nich již nikdy neuslyšíte. Pouhé figurky – užiteční idioti pro mistry stratégy – které jsou najímány a propouštěny jako manažeři vnímání a pro styk s veřejností, aby byla zachována iluze svobody volby. Ve vedlejších rolích hrají vycvičení hrdlořezi s elektrickými obušky a tajné armády v záloze, politická show maňásků poskytuje tenkou vrstvu věrohodnosti a vítané odvrácení pozornosti od nepohodlné pravdy.

Jak má i své proč

Moc je závislost, kterou její uživatelé nejsou schopni chápat či zastavit. Jsou naprogramováni nemilosrdně a hegemonicky dominovat ‚ty jiné‘. Užitečná nápověda pro ty, kteří sludují pavučiny jimi tkané: pokud můžete jmenovat instituci, nebo přiřadit ke jménu obličej, potom se díváte na kulisu na jevišti. Původní podněcovatelé zůstávají nepostižitelní. Ale papírové stopy při rozplétání lží odhalují jednoduché klenoty: ‚svobodný trh‘ jednoduše znamená svobodu malé skupiny krást vše ostatním. Pravidla hry jsou záměrně nefér proto, aby lidé pokaždé prohráli.

„O něčem rozhodneme, vypustíme to ven, potom nějaký čas vyčkáme a sledujeme, zda se něco stane. Pokud se nestrhne velký povyk a nedojde k velké vzpouře, protože většina vůbec nechápe co bylo schváleno, potom pokračujeme, krok za krokem, dokud nezmizí všechen odpor.“

Jean-Claude Juncker, prezident Rady Evropské unie v roce 2005, citován v Der Spiegel 52/1999

Dech beroucí, že ano. A machiavelistické. A nemorální. A silně dětinské. Jak můžou ti, kteří byli zvoleni aby reprezentovali vůli lidu, tak bezcitně pohrdat ostatními? Evropa, ze všech míst světa, zajisté dávno netoleruje podobnou nedomokratickou prolhanost!

Ale co kdyby bylo možné pochopit podivné chování těch, kteří nás zároveň otupují a zrazují? Mohou přírodní zákony pomoci odhalit důvod, proč lidé, kterým svěřujeme neustále se zvětšující vliv ve sférách společenského řízení, dosahují stále depresivnějších hlubin pokrytectví a nezodpovědnosti?

Svět má jen jeden problém – psychopaty

Ponerologie(*) je vědecké odvětví, které vychází z psychologie, biologie a společenských věd. Zrozená přímo v prostředí které studuje, Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům [Political Ponerology, A Science of Evil Adjusted for Political Purposes], byla napsána skvělým psychologem Andrejem Lobaczewskiým. Prostřednictvím utajeného sdílení informací mezi spolupracovníky v Polsku a zemích okupovanými nacisty a sověty během a po skončení druhé světové války, přinesl jejich výzkum neskutečně cenné výsledky, které ve stejnou dobu přetváří a posiluje naše chápání ‚kauzálních faktorů a procesů při genezi morálního a psychobiologického zla.‘

Ponerogeneze makrosociálního fenoménu, šíroce rozšířeného zla, který představuje nejdůležitější předmět této knihy, se zdá být subjektem stejných přírodních zákonů, které fungují v lidské oblasti na úrovni osobní nebo malé skupiny. Role osob s různými psychologickým defekty a anomáliemi klinicky nízké úrovně, se zdá být trvalou charakteristikou tohoto fenoménu.

Ponerologie v politice - str. 31

(*) podstatné jméno, obor teologie který se zabývá zlem, teologická doktrína špatnosti nebo zla, pochází z řeckého poneros což znamá ‚zlo‘

Tito průkopníci objevili slepé místo v našem vnímání světa, jehož studium bylo možné pouze v době, kdy historické události změnily jejich země z demokracií na totalitní systémy a kdy podloží patologických faktorů, které produkovalo vládu terorem, bylo odhaleno.

Ponerologie v politice zkoumá povahu zla – stav tradičně považován za teologickou záležitost – z pohledu vědomostí moderní medicíny o nemoci a psychopatii. Ubírá se směrem mapování ‚patodynamik psychopatologie‘ – jak patologický vliv psychopatů infikuje svědomí napříč společností, transformuje chování jednolivce a přetváří nejlepší úmysly do jejich zkorumpovaného opaku. Prezentujíc panoráma psychologické reality, vědecká pronikavost Ponerologie vede čtenáře skrz dříve nezmapované tmavé podsvětí našeho světa.

Lobaczewski & spol. přišli na to, že statisticky konstantních 6%, tedy relativně malá část polského obyvatelstva, tvoří různé typy deviantních osobností. Několik procent z tohoto procenta byli genetičtí psychopati. Ano, čtete správně. Lidé se rodí bez svědomí. Přestože se jedná o nejméně početnou skupinu osob s psychologickou poruchou, jejich role v ‚ponerogenezi‘, tedy infekci a šíření zla, je mimořádně velká. Jedná se o opravdové psychopaty, biologické stroje neschopné cítit empatii..

„Vše nasvědčuje tomu, že svědomí a city souvisejí s abstraktními pojmy ‚budoucnost‘ a ‚ostatní‘. Svědomí je ‚časo-prostorové.‘ Můžeme cítit strach, sympatii, empatii, smutek a tak dále, protože jsme schopni si PŘEDSTAVIT, abstraktně, budoucnost na základě našich minulých zkušeností. Můžeme ‚předpovídat‘ jak budou ostatní reagovat, protože jsme v nich schopni ‚vidět sebe‘ i přesto, že se nacházejí ‚tam venku‘. Jinými slovy jsme schopni se ztotožnit s ostatními prostorově, tak říkajíc, ale zároveň i časově – v čase. Psychopat podle všecho nemá podobnou kapacitu.“

The Psychopath: The Mask of Sanity – výzkumný projekt Quantum Future School

Z toho vyplývá že oni nerozumí co je myšleno tim, když se řekně ‚fakt‘. Kde my spoléháme na fakta, abychom jejich prostřednictvím interpretovali realitu, u níž upravujeme její parametry v souladu s každým novým faktem, pro psychopaty je realitou cokoli co prohlásí že je. To bylo skvěle předvedeno jedním členem Bushovy administrativy během rozhovoru s Ronem Suskindem:

V létě roku 2002, po napsání článku pro Esquire o tom, proč Bílý dům neměl rád bývalou ředitelku styku s veřejností Karen Hughes, jsem se sešel s vysoce postaveným poradcem Bushe. Nejdříve vyjádřil nevoli Bílého domu a poté mi řekl něco, co jsem v té době plně nepochopil – ale o čem se nyní domnívám, že vede k jádru Bushova prezidentství. Asistent řekl, že lidé jako já se nacházíme „v tom co my nazýváme komunitou vycházející z reality,“ což definoval jako osoby, které „věří tomu, že řešení vyplývají z rozvážného zkoumání rozpoznatelné reality.“ Přikývl jsem a zamumlal něco o principech osvícenství a empiricismu. Přerušil mě. „Svět takovým způsobem už nefunguje,“ pokračoval. „Nyní jsme impérium a když konáme vytváříme naši vlastní realitu. A zatímco vy studujete tuto realitu, rozvážně když chcete, my budeme znovu jednat, vytvoříme další nové reality, které můžete také zkoumat a tak se věci vytříbí. Jsme aktéři historie ... a vy, každý z vás, bude pouze zkoumat to co my děláme.“

Z Víra, jistota a prezidentsví George W. Bushe - New York Times magazine 17. říjen 2004

Přestože psychopati razantně prosazují určité ideologie, oni sami necítí žádnou vazbu ke slovům, které vycházejí z jejich úst. Místo toho kalkulují vhodné emocionální reakce pro každou situaci, což jim umožňuje manipulovat jednoho proti druhému, každá ‚strana‘ v jakémkoli konfliktu postkytuje potřebný úkryt pro jejich skrytou strategii. Takto kryti Maskou příčetnosti, převážná většina z nich uspěje do té míry, že jejich skrytá povaha je objevena až když je příliš pozdě.

Renomovaná autorita v oboru psychopatologie Dr. Robert Hare [česky], se nezdráhá když označuje tento odlišný druh člověka za „interdruhového predátora“. Jeho kniha Bez svědomí [Without Conscience] cituje případové studie, kdy psychopati pohltili veškeré pokusy ‚uzdravit‘ je psychoterapeutií, prostřednictvím které se naučili nové a lepší způsoby jak manipulovat. Dr. Hare jednou odevzdal práci do vědeckého žurnálu, která obsahovala i záznamy EEG několika skupin dospělých mužů v průběhu jazykového úkolu. Redaktor žurnálu vrátil práci se slovy, „Ty EEG záznamy nemohly pocházet od skutečných lidí.“ V jistém smyslu nepocházely. Jednalo se o EEG psychopatů:

„Stále větší množství dat směřuje k závěru, že psychopatie má biologický základ a mnoho vlastností nemoci.“

Sabine Herpertz, psychiatrička na RWTH-Aachen University, Německo

citace z V mysli vraha [Into the Mind of a Killer] magazín Nature, 15. březen 2001

Podvědomě předpokládáme univerzálnost svědomí, čímž se vystavujeme predátorovi, který nás může zneužít nesčetnými způsoby apelováním na naše svědomí. Psychopati, prostřednictvím pro ně charakteristického manévru se soucitem, dovádějí lidi otočit jeden určující faktor – svědomí – proti sobě! Jsme uvězněni v pavučině viny, studu a strachu, kterou si nakonec sami budujeme. Během kontaktu dvou lidí jsou psychopati jen málokdy nuceni sáhnout k násilí proto, aby dosáhli to co chtějí, ti nejúspěšnější ovládají své vražedné impulzy do doby, než se dostanou do pozice moci, kde se naskytnou možnosti páchat hromadné vraždění v zastoupení.

Přirozeně pro některé může být obtížně vzít toto na vědomí. Zoufale se držíme víry vrozeného dobra každého, čímž zůstáváme slepí vůči tomu co je. Ale existuje fundamentální rozkol, mezi naším a jejich světem, který nelze překlenout. Martha Stout, ve své zásadní knize Sociopat od sousedů [The Sociopath Next Door] dochází k závěru, že „Přítomnost nebo absence svědomí, tvoří hluboký předěl mezi lidmi, který je prokazatelně závažnější než inteligence, rasa nebo dokonce i pohlaví.“

Dlouhou dobu jsem tomu nechtěl věřit: není možné je vyléčit. Sami sebe se nevidí jako nemocní. Naopak, my jsme nemoc, která se léčí všemnožnými způsoby válčení, vedené ne proti domnělým nepřátelům ale proti nám.

Stačí jen hrstka

V makrospolečenském fenoménu, který budeme později nazývat ‚patokracie‘, jistá dědičná anomálie určená jako ‚vrozená psychopatie‘(*), je katalyticky a kauzálně nutná pro genezi a přežití rozsáhlého společenského zla.

(*) Rození psychopati

Political Ponerology – str. 31

Psychopati, prostřednictvím svojí schopnosti rozpoznat sobě rovné, rychle stoupají po společenských stupíncích a shlukují se okolo pák moci společnosti, kde jejich celospolečenský zlý vliv metastázuje. Následný ‚negativní výběr‘ znamená aktivní přípravu a dosazování dalších psychopatů a dalších patologických deviantů nižšího stupně, kteří jsou přístupní jejich záměrům a to do doby, dokud se nedosáhne kritického množství lidí s patologickými poruchami, čímž se zrodí Patokracie.

Patokracie přežívá díky pocitu ohrožení ze strany společnosti normálních lidí, včetně dalších zemí, kde přetrvávají různé formy systému normálního člověka. Zůstat na vrcholu je pro panovníky tudíž klasický problém „být či nebýt.“ Tudíž biologická, psychologická, morální a ekonomická zkáza většiny normálních lidí se pro patokraty stává ‚biologickou‘ nezbytností.

Mnohé prostředky slouží k tomuto cíli, počínaje koncentračními tábory, včetně válčení s neústupným, dobře vyzbrojeným protivníkem, který zdevastuje a oslabí lidskou sílu na něj vrženou, totiž tu samá moc, která ohrožuje vládu patokratů: synové normálního muže, vysláni bojovat za iluzorní „vznešenou věc“. Jakmile jsou vojáci bezpečně mrtví, jsou prohlášeni za hrdiny, kteří budou oslavováni v písních a stanou se tak užiteční pro vychování nové generace oddané patokracii a vždy ochotné zemřít pro její ochranu.

Political Ponerology – str. 146

Nakonec oni jsou vyděšení přirozeně tvůrčí podstatou lidstva. V jejich neúnavném úsilí zdolat tento teror, musí pozřít to co nemůžou mít prostřednictvím vyhlazení lidstva, jehož pouhá existence jim denně připomíná jejich deficit.

Sní o budoucnosti, ve které můžou holdovat podle své přirozenosti, bez obavy perzekuce ze strany těch ‚odlišných lidí‘. Vláda, média, korporace, vzdělání, tajné služby, ideologie, náboženství, společenská a politická hnutí – nic není imunní proti jejich vlivu a vše je využito pro jejich cíl světové nadvlády, ať už vědomě nebo nevědomě. Jediná protilátka proti infekci je znalost nemoci a její patodynamiky.

Zdá se že příroda zvolila rozmanitost druhů místo svědomí, nebo spíše vývojový potenciál směrem ke svědomí, kdy někteří byli obdařeni talentem sytit se slabostí ostatních. Kolektivní traumatická zkušenost soužití s naším přírodním predátorem, konečně dostrkala naše vědomí na pokraj uvědomění si, že ne všichni jsme člověkem. Jakmile se rozšíří vědomí o predátorovi, který je mezi námi, hra skončí. Psychopati u moci to vědí. Jejich taktiky šoku jsou troufalejší kvůli spěchu dokončit jejich agendu.

Pouze my může osvobodit naší mysl

Protože jejich trajektorii, poháněnou nenávistí, nepřekáží svědomí, je na nás vymotat se z pavučiny tím, že přijmeme zodpovědnost za naše činy. Tím že volíme věřit jejich lžím, které slibují úlevu od bolesti, se opakovaně vzdáváme zodpovědnosti a zahazujeme naši sílu. Tímto způsobem hrajeme naši roli při genezi zla. Abychom opět nabyli moc, musíme rozpoznat podstatu predátorů, jak pro sebe tak i ostatní.

Prozatím je historie na naší straně. Pokaždé jakmile vznikla patokracie, zbývá jediný směr: dolů. Plané naděje, které jsou Achillovou patou globální patokracie, nahnačují, že dojde k podobnému výsledku. Jediné co zbývá je jak dlouho ještě budeme tančit s ďáblem, dokud si nevzpomeneme, že naše utrpení skončí v momentě, kdy se obrátíme k pravdě.

Zdroj: Truth to Power: Psychopaths Rule Our World

Co když je váš vůdce psychopat?

Dnes je tu přehled obsahu knihy Political Ponerology od bloggera Zadius Sky. Jak každý sám po přečtení tohoto díla zjistí, tato kniha patří mezi jednu z nejdůležitějších a každý člověk který má svědomí (a také vládne anglickým jazykem, zatím bohužel) by ji měl přečíst. Jak je dále uvedeno, tato kniha a další zmiňované na konci článku, vám umožní porozumět zasádnímu jevu, který ovlivňuje lidstvo napříč historií a který stojí za pokračujícím utrpením po celém světě, např. v Iráku, kde zemřelo více než 1 milion Iráčanů díky psychopatickému vedení v Bílém domě, nebo v de facto koncentračním táboře v Gaze, kde pomalu umírá hlady 1.5 milionu Palestinců.

Co když je váš vůdce psychopat?

Lobaczewski, Andrew. Political Ponerology: A Science on the Nature of Evil Adjusted for Political Purposes [Ponerologie v Politice: Věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům] 2. vydání. Grande Prairie: Red Pill Press, 2006.



Díky své detailní paměti v oboru vědeckého výzkumu a dat, napsal polský psycholog Andrew Lobaczewski zásadní dílo pod názvem Political Ponerology, které bylo publikováno v roce 2006. Tato kniha donutí čtenáře zakusit skryté aspekty ponerologie a dále vede k porozumění, proč právě tato kniha patří mezi ty v kategorii nesmírně důležitých. Sám autor Lobaczewski žil a zkoumal povahu psychopatie v tvrdých podmínkách pod nadvládou Sovětského svazu. Toto dílo napsal proto, aby představil nejdůležitější studii, která kdy byla uskutečněna. Tato kniha je v pořadí třetím rukopisem, první dva rukopisy nedorazily do rukou čtenářů, neboť první kopie byla spálena před tím, než mohla být zabavena tajnou policií, druhá kopie (která obsahovala veškerá vědecká data) nebyla již nikdy více spatřena poté, co byla vyslána na svou cestu do Vatikánu. Tím, že se zaměříme na to co je ponerologie v politice, a dále na téma psychopatie, způsob kterým jsou běžní lidé ovlivněni od patokratické vlády, je potom možné se dobrat k porozumění, proč je ponerologie zásadním oborem a jakým způsobem může lidstvu pomoci.

V první kapitole Political Ponerology, je čtenář nejprve obeznámen se záměrem knihy a následně s povahou zla v širším rozsahu. Druhá kapitola, “Několik nezbytných pojmů,” se zaměřuje na historii západní civilizace, problematiku psychologie, objektivitu, sociologii, charakter lidí a společnost. “Hysteroidní cyklus” je nadpis třetí kapitoly, která se zabývá otázkami opakujícího se časového cyklu utrpení uvnitř společností, na základě jejich hysterického stavu. Význam ponerologie je patrný ve čtvrté kapitole, která mimo jiné probírá patologické faktory, dále uvádí přehled získaných a vrozených deviací, ponerogenické jevy a procesy, strhující řečníky, ponerogenické styky, ideologie a další. V paté kapitole se dále mluví o makrosociálních patologických jevech. Další tři kapitoly se zaměřují na normální osoby a psychologii/psychiatrii pod patokratickou vládou a vztah mezi patokracií a náboženstvím. Poslední dvě kapitoly, kapitola IX a X, se zaměřují na to, “jak” chránit sám sebe a jakým způsobem lze postupovat při “odebrání” moci od světa psychopatů.
 

Co je to Ponerologie v politice?

Pojem “ponerologie” pochází z řeckého slova poneros, které znamená “zlo”, a ponerologie je v podstatě teologický obor, který zkoumá povahu zla (str. 71). V případě pojmu “ponerologie v politice” se jedná o vědní obor, který rozebírá povahu zla uvnitř světa politiky. Právě díky této nově vzniklé disciplíně (která ale byla potlačena), se dozvíme o patokratickém vládnutí v minulosti, které pokračuje na úrovni světových vlád i v našem dnešním světě. Díky této nové disciplíně si uvědomíme pravdu; že do dnešního dne přetrvává uvnitř našich vlád zlo. Díky této nové disciplíně se seznámíme s novým termínem “makrosociální zlo”, čímž je myšleno zlo, které působí v širším rozsahu a které ovládá celé společnosti a národy, jev který se opakuje od nepaměti znovu a znovu” (str. 7).


Co má psychopatie společné se společenským zlem?

Jak možná víte nebo nevíte, psychopat je člověk, která postrádá svědomí a také výčitky. To je, samo o sobě, naprosto děsivé. Jedná se o osobu, která je schopna udělat cokoliv pro dosažení svých cílů nebo tužeb. Tyto osoby nahlížejí na normální lidi jako na jednoduché pěšáky ve svých hrách. Ne všichni psychopaté jsou z pohledu zákona označeni za “kriminálníky”, nebo jako ti kteří sedí v cele věznice. Jak každý sám v průběhu čtení “Political ponerology” zjístí, psychopaté se stali zákonem. V předmluvě editora této knihy Laury Knight-Jadczyk uvádí:

“Ať jste si toho vědomi nebo ne, úplně každý den ve vašem životě přicházíte do styku s následky psychopatie v našem světě. Nyní jste na cestě se dozvědět, že přestože je toho málo co můžeme ovlivnit ohledně geologických a kosmologických katastrof, na druhou stranu mnohé lze učinit ohledně společenského a makrospolečenského zla, a úplně první věc která je třeba, je se o něm informovat. V případě psychopatie a jejího vlivu na náš svět platí, že to co neznáte vám může a rozhodně ublíží. (str. 9)

Proto je nejlepší se do hloubky seznámit s psychopatií, protože v díle Lobaczewského uvidíte, že znaky psychopatie padnou některým našim vůdcům.



Jakým způsobem jsou normální lidé ovlivněni patokratickou vládou?

Lobaczewski věnoval celou kapitolu tématu normálních lidí pod patokratickou vládou. V této kapitole jsou dva hlavní body, které je třeba vyzdvihnout: inteligentní jedinci jako cíl psychopatů, a normální lidé pod vlivem psychopatů. Psychopati, kteří vládli národům nebo společnostem, směřovali svůj první krok k nepřímému zničení nebo eliminaci jednotlivců, kteří se nepřidali na jejich stranu. Lobaczewski uvedl, že „pouze jedinci s vysokým stupněm inteligence, která [...] není spojená s psychopatií, nejsou schopni nalézt smysl života v podobném systému“ (str. 168). Pro podobné jedince by bylo velmi těžké žít pod patokratickou nadvládou a postupně by objevili trvdou pravdu o těch, kteří jim vládnou. Právě tito inteligentní jedinci jsou schopni použít svoje vědomosti a schopnosti tak, aby pomohli ostatním v boji proti „neviditelné“ nadvládě psychopatů. Psychopatičtí vůdci proto vidí každého vysoce inteligentního jedince jako hrozbu z důvodu, že tito jedinci jsou schopni šířit správné informace těm pravým lidem. Pokud jsou podobní jedinci odstraněni, normální lidé (nebo obyčejní lidé) si neuvědomí přítomnost takovéto patokratické nádvlády, která se jim odehrává přímo před očima v převleku svobody a demokracie. V podobné situaci vidí pouze to, co je jim nabídnuto, jako například zmanipulovaná média. Je proto logické předpokládat, že psychopatičtí vládci nechtějí, aby se normální lidé dozvěděli o jejich povaze. Pro shrnutí, Lobaczewski vyzdvihl že:

„Patokratické vedení věří, že má schopnost dosáhnout stavu, ve kterém se mysl těch “jiných“ lidí stane na nich závislá a to s pomocí vlivů jejich [psychopatické] osobnosti, podlými pedagogickými prostředky, prostřednictvím masové dezinformace a psychologického teroru; tato víra má pro ně prvotní význam. Ve svém koncepčním světě patokrati považují za téměř samozřejmé, že ti “jiní“ přijmou jejich očividný, realistický a jednoduchý způsob chápání reality. Přesto, z nějakého záhadného důvodu, se ti „jiní“ vykroutí, uniknou a následně si vyprávějí vtipy o patokratech. Někdo, nebo třeba některá rozhlasová stanice za hranicemi, musí být zodpovědný za tyto předrevoluční zpátečníky. A tak vyvstane potřeba vylepšit metodologii postupu, najít účinější “inženýry duší“ s jistou dávkou literárního talentu a izolovat společnost od nepatřičné literatury a kteréhokoliv cizího vlivu. Ty zkušenosti a tušení, které našeptávají, že vše je Sisyfovské úsilí, je třeba vytěsnit z pole vědomí patokratů.“

Normální lidé chtějí jednoduchý život a jednoduchý smysl pro realitu svého života a světa ve kterém žijí. Lze proto říci, že psychopaté využívají normální lidi a použijí jakékoliv prostředky k tomu, aby udrželi lid ve stavu nevědomosti. V případě, že se lidé rozhoudnou získat informace, tedy informace které jsou citlivé pro psychopaty, je jim poskytnut zdroj dezinformací. Patokraté přitom očekávají, že normální lidé budou těmto dezinformacím věřit a “konečně“ přestanou žádat další informace. Na druhou stranu, inteligentní lidé umí rozlišovat mezi druhy informací a jsou schopni určit rozdíl mezi pravdou, překroucenou pravdou a lží, což je důvod, proč se patokraté snaží se jich zbavit. Patokratičtí vůdci navíc nechtějí, aby normální lidé přišli na to, jak rozlišovat mezi dezinformací a pravdivou informací. Pro patokraty je proto lepší, aby normální lidé setrvali a byli drženi v řízeném prostředí.

Proč je tato kniha důležitá pro běžného čtenáře?

Ve třech bodech zdůrazníme, proč je Lobaczewského kniha “Political Ponerology” potencionálně velmi důležitá a čtenářům doporučena. Prvním bodem je závažnost informací a výzkumu, které jsou v této knize obsažené. Jak sám vydavatel, s varováním, poukázal:

Když bylo v dubnu roku 2006 publikováno první vydání této knihy, bylo jasné že to může vést k prudké reakci. Vylíčení cest a způsobů, kterými patologické osobnosti ovládnou a podkopají společenské struktury normálních lidí, uvedené na stránkách této knihy, obsahovalo příliš mnoho přesných klinických dat na to, aby tato kniha unikla pozornosti “zainteresovaných stran”, které jsou “ideově ve střehu” v případě podobných záležitostí […] Autor, který byl podroben opakovanému zatýkání a následnému vyhoštění z Polska, vycestoval v 80. letech 20. století do USA kde zjistil, že americké orgány vzdorují tezi této knihy stejným způsobem. (str. 221)

Zatímco tato kniha není ve Spojených státech formálně “zakázaná”, rozhodně nebyla “podporořena” národními a mezinárodními vydavateli. Bylo zjištěno, že informace které se nacházejí v této knize, obsahují pravdu o tom, že naše vlády jsou ovládány patokraty a zdá se, že uznávaní nakladatelé možná právě “odmítli” tuto knihu ze strachu, že by jejich společnosti byly ze záhadných důvodů “zavřeny”.

Druhý bod nejlépe zdůrazňuje Laura Knight-Jadczyk v předmluvě redaktora:

„Tato kniha...vám dodá odpovědi k mnoha otázkám ohledně Zla v našem světě. Tato kniha není jen o makrospolečenském zlu, ale je současně o každodenním zlu, protože v opravdovém slova smyslu jsou obě zla neoddělitelná. Dlouhodobé nahromadění každodenního zla, pokaždé a nevyhnutelně, vede k Velkolepému systémovému zlu, které zničí víc nevinných lidí, než jakýkoliv jiný jev na této planetě.“ (str. 9)

Pokud by se jedinec chtěl ochránit a neměl základní fungující znalosti o povaze zla, jak v krajích “blízkých i vzdálených“, potom tento jedinec žije v nevědomosti a je pravděpodobné, že se dostane pod nadvládu podobného zlého vůdce. Znát zlo je proto nejlepší proto, abychom byli schopni se bránit. Lobaczewského dílo nám poskytne tyto základní fungující znalosti a je to právě tato kniha, která by pomohla zachránit lidstvo před zabřednutím do patokratického zla a znovu tak nasměrovat lidstvo správným směrem.


Posledním bodem je, že s touto knihou v roli nástroje a průvodce, bude čtenář schopen identifikovat patologického jedince, které bude chápat jako “oddělený případ” stejně tak, jako Lobaczewski (str. 222). Protože se Lobaczewski v této knize zaměřil na jev výskytu psychopatů v makro rozsahu, je čtenáři doporučeno prostudovat další knihy, které probírají další aspekty tohoto jevu, mezi ně například patří The Mask of Sanity [Maska příčetnosti] (od Hervey Checkleyho), Without Coscience [Bez svědomí] (od Roberta Harea), The Sociopath Next Door [Sociopat v sousedství] (od Marthy Stout), Snakes in Suits [Hadi v oblecích] (od Roberta Harea and Paula Babiaka), a In Sheep’s Clothing [V rouše beránčím] (od George Simona). Díky těmto knihám, spolu s Political Ponerology, budete mít základní fungující znalosti o jevu psychopatů v našem světě, což jedinci umožní vidět “skryté” uvnitř našich světových vlád.

Podle Lobaczewského knihy Political Ponerology, tím že se podíváme na to, co je ponerologie v politice, je jedinec schopen porozumět povaze zla uvnitř našich vlád a jejich pokračující “neetické” činy a způsoby, kterým jsou běžní lidé ovlivněni patokratickou vládou. Místo toho, abychom setrvávali značně zmatení nad tím, proč k podobnému zlu došlo, dovede Lobaczewski čtenáře jak k pochopení “proč”, tak i k faktu, že se jedná o neustále pokračující jev. Přestože tato kniha nepatří mezi jednoduché, obsahuje hluboké porozumění o povaze reality, ve které současně žijeme. …tato kniha je vysoce doporučena.

Knihu, Political Ponerology: A Science on the Nature of Evil Adjusted for Political Purposes [Ponerologie v Politice: Věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům], (2nd Edition), autor Andrew Lobaczewski, lze najít v knihkupectví Quantum Future Group na stránkách Red Pill Press, Pilule Rouge a nebo na stránkách Amazonu.



Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, vřele doporučuji např. Ponerology, Ponerology blog nebo článek Political Ponerology.


Příště vysvětlení názvosloví a konceptů jako jsou např. paramoralizmy.