NA SEVERU: Hra velká globální změna: naše civilizace směřuje k osudu doby bronzové

Laura Knight-Jadczyk
Sott.net

Již poměrně dlouhou dobu jsem pro SOTT nic nenapsala, hlavně proto, že, z mého pohledu, jsem v desítkách článků během let řekla vše, co jsem si myslela, že mělo být řečeno. Není to o tom, že bych se vzdala, jen jsem svoji pozornost zaměřila na historický výzkum, kde se snažím najít klíč, který možná odemkne systém umožňující změnu. Nenašla jsem ho. Ve skutečnosti mě historický výzkum přesvědčil víc než kdy předtím, že lidstvo nečeká dobrý konec, pokud bude současný stav dál pokračovat stejným směrem. Pokud lidské bytosti brzy nezabijí miliardy dalších lidských bytostí, potom to, podle všeho, planeta nebo vesmír udělá za nás.

Je pravda, že Vladimír Putin narušil snahu globálních elit ovládnout celou planetu, ale poslední osoba, která to udělala v rámci něčeho, co můžeme považovat za obdobné impérium, byl Julius Caesar a podívejte se, jak dopadl.

V současné době procházím detailním popisem rozpadu civilizace doby bronzové a srovnání s naší dobou je tak zajímavé, že si myslím že vás s ním seznámím. Na konci doby bronzové došlo k dokonalé souhře podmínek a událostí, které uvrhly obyvatele Středozemí - možná i obyvatele celé planety, pokud by bylo možné shromáždit data – do doby temna, ze které nevyšli zhruba 300 let. Myslím si, že pokud lidstvo vůbec přežije, čeká nás něco podobného.

Za prvé je tu změna klimatu. Změna klimatu vede k neúrodám, nedostatku a hladomoru. Tyto věci vyvolávají a/nebo urychlují socioekonomické krize, včetně hromadné migrace. Klimatická změna, která zasáhla dobu bronzovou předtím, než došlo k jejímu kolapsu, začala „globálním oteplováním“. Ano, globální oteplování je skutečné, ale lidmi způsobené globální oteplování není. A globálnímu ochlazování předchází globální oteplování. Tak to tehdy proběhlo.

Samozřejmě že v minulosti byla sucha a potopy a nárůst těchto prvků nemůže sám o sobě zapříčinit zánik civilizace. Nicméně bych chtěla čtenáři připomenout „tajnou zprávu Pentagonu“, publikovanou před několika lety, která varovala, že pro lidstvo je hrozba změny klimatu mnohem větší než terorismus a že z Británie bude do 20 let Sibiř. To byl rok 2004. Uplynulo jedenáct let a jediné co globální elita dělá je, že pokračuje ve své válce teroru. Možná si myslí, že vytvoření teroristické hrozby byl chytrý způsob, jak upevnit moc nad lidmi tak, aby až se nakonec v důsledku tenčících se zásob jídla a vody začne šířit anarchie, budou moci vybrat kdo jíst bude a kdo ne.

To mi připomíná hru „Globální změna“ od Boba Altemeyera. Zde je krátký přehled parametrů hry:

V říjnu 1994 na Manitobské univerzitě profesor psychologie Bob Altemeyer provedl experiment. Po profiltrování účastníků s pomocí osobního dotazníku, který se maskoval jako průzkum veřejného mínění, vybral 68 univerzitních studentů s vysoce autoritativní osobností, aby se ve hře Globální změna zúčastnili simulace politické správy a řízení zdrojů. V této hře každý hráč představuje 100 miliónů lidí, v jedné z devíti oblastí světa. Hra probíhá tak, že se hráči rozhodují, jak se vypořádat s různými problémy v oblasti sociální, ekonomické a životního prostředí. Životaschopnost každého hráče závisí na třech faktorech: jídlo, zdravotní péče a zaměstnanost. Ztráta přístupu k jednomu faktoru znamená udělení černého náramku. Nasbírání tří černých náramků znamená, že všichni lidé které představujete zemřeli. V průběhu hry dojde v náhodně určeném bodě k celosvětové ekologické krizi, která otestuje schopnost hráčů reagovat na globální stav nouze.

Součástí hry jsou rovněž správci regionů, tzv. „elity“, kteří ovládají regionální bankovní účet, který mohou použít k nakoupení továren, nemocnic, armád a tak podobně. Mohou cestovat po světě, uzavírat dohody s dalšími elitami a vyhlásit válku, pokud se jim podaří získat dostatek podpory od členů ve své oblasti. Úspěch ve válce znamená nárůst území a aktiv. Elity také mohou tajně přesunout část regionálních peněz do svých kapes. (Elity zároveň bez vědomí ostatních hráčů soupeří o cenu nejbohatší člověk na světě.)

Hra Globální změna byla původně navržena za účelem vzdělávání studentů o mnohých problémech, kterým čelí moderní svět, včetně růstu populace, hladu, změny klimatu, mezinárodních vztahů, války a rozdělování surovin. Ale ten den v roce 1994 ji Bob Altemeyer použil pro jiný účel: zjistit co se stane ve světě, který je obydlen jen pravicovými autoritáři.

Jak to vše skončilo si můžete přečíst zde. [zde je k dispozici strojový překlad, pozn. překl.] A tady najdete Altermeyerův článek o hře: Co se stane když autoritáři zdědí svět? Simulace. [zde je strojový překlad, pozn. překl.] Přečtěte si ho a pak se o něm můžeme bavit.

Dobře, dočteno? Všimli jste si co se ve hře stalo, když byli u moci lidé s autoritářskou osobností? Tímto směrem se teď ubíráme a vše postupuje podle herního modelu. Neptejte se, proč ti blbové u moci nejsou schopni vidět, že si koledují o špatný konec a že všichni okolo v tom jedou s nimi; přečtěte si o psychopatii [odkaz na úvodní článek o psychopatii na blogu v češtině, pozn. překl.] abyste věděli proč.

Průměrný počet zemětřesení o síle 7.5 a výše podle Richterovy stupnice

To nás přivádí k dalšímu prvku kolapsu civilizace doby bronzové: povstání, války a následný kolaps obchodu. Vzpoury jsou často vyvolány hladomorem nebo strádáním způsobeným přírodními katastrofami. Během posledních jedenácti let jsme rozhodně svědky nárůstu výskytu podobných událostí. Od druhé poloviny třináctého století př.n.l., po dobu zhruba 50 let, nastala „smršť zemětřesení“. Jde o proces, při kterém se zlomové linie začnou „rozepínat“, což vyvolá mnoho ničivých zemětřesení, dokud veškerý tlak podél zlomu není uvolněn. Máme dostatek varování, že se právě nacházíme v podobném období. Nevím jak vy, ale já se obávám stejných zemětřesení/tsunami jako v Indonésii (26 prosinec 2004) a v Japonsku (11 března 2011), ke kterým by došlo na druhé straně Ohnivého kruhu, aby dokončily „rozepnutí“ a uvolnění tlaku. Chvíli se nad tím zamyslete.

Takže máme hladomor v důsledku změny klimatu a strádání způsobené geologickými pochody po celé planetě, které vyústí v sociální nepokoje rostoucí jako pára v neventilovaném tlakovém hrnci. Můžeme si položit otázku, ve jménu všeho co je rozumné, proč světové elity něco nedělají se současnými problémy místo toho, aby vše zhoršovaly bombardováním po celém světě, což pouze vede ke stupňování nepokojů? Nevidí kam to směřuje? Jak se zeptal Putin, „Vidíte, co jste způsobili?“ Jak jsem již naznačila, ne, nevidí co způsobili a nejsou schopni vidět, co udělali; jsou stále přesvědčeni o tom, že tím, že budou mít vše pod kontrolou, mají záruku, že oni budou těmi, kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude jíst a kdo ne v době nadcházejícího „soužení“. A nepochybně znají historii a myslí si že hrají hru tak, že nevyhnutelné vzpoury budou mít zcela pod kontrolou. Z historického hlediska, ve starověku, došlo ke vzbouření lidu proti jejich elitám a potom padaly hlavy – francouzská revoluce je dobrý příklad z nedávné minulosti. Ale i tak se tím k lepšímu nic moc nezměnilo: seznamte se s novým šéfem, je stejný jako ten předchozí.

Mnoho let se pád civilizace doby bronzové přičítal nájezdům „přímořských kmenů“; nicméně tato myšlenka ubývá na popularitě, protože nejsou žádné skutečné důkazy, že by podobné hordy pálily a ničily vše, aby následně zmizely a nezanecháli alespoň stopy o své totožnosti. Tím myslím, že když se vydáte na pochod v důsledku těžkých podmínek na vašem území, proč byste vypálili město někoho jiného, když jen stačí se jich zbavit, nastěhovat se a vládnout? A je zvláštní, proč tyto loupeživé bandy vykrádaly místa se stejnými problémy? Nedává to příliš velký smysl. Nicméně v dobách strádání a nepokojů dochází k určitému množství zabíjení a loupení, jak sami vidíme dnes.

Takže máme přírodní katastrofy – zemětřesení, tsunami, sopky, změna klimatu – vzpoury a války. Ale lidstvo se během historie znovu a znovu dokázalo vyrovnat se všemi těmito věcmi; ne vždy – či ani ne tak často – vedou k úplnému zničení prosperující civilizace. Tak proč došlo ke zkáze civilizace doby bronzové?

Colin Renfrew to popisuje jako „systémový kolaps“: motýlí efekt, kdy malé třepetání motýlích křídel může mít nakonec za následek hurikán. Zde je jeho seznam obecných rysů takového kolapsu: 1) rozpad centrální administrativní organizace; 2) ztráta tradiční třídy elit; 3) kolaps centralizované ekonomiky; a 4) migrace a úbytek populace.

Když se podíváme na bod 1 a 2, tak se domnívám, že vůdci již nevládli v zájmu obyčejných lidí. Tradiční třída elit – dosazena do role sloužit lidem a jednat v jejich zastoupení – byla nahrazena patologickými jedinci, tak jak jsme tomu byli svědky v poslední době. Mario Liverani z Římské univerzity svádí vinu na koncentraci moci, což může být obecně pravda, ale přesto nejsem přesvědčena, že by to stačilo ke zničení celé civilizace a 300 let trvající době temna. Jediná věc která dává smysl, je výskyt nějakého vnějšího prvku, který změnil „průběh hry“ v systému, který by jinak byl schopen vyrovnat se se změnami výše uvedených prvků. Dva prvky, které se zdají být nejpravděpodobnějšími viníky, jsou samozřejmě katastrofy vesmírného původu: několik případů podobných Tunguzce, některé menší, některé větší, a epidemie. Studie kterou právě čtu, nezahrnuje ani jeden z těchto prvků do své kalkulace a tudíž končí dost chabě s odkazem na „multiplikační efekty“: selhání jedné části systému spustilo domino efekt, který vedl k selhání další části systému.

Buď jak buď, vypadá to že procházíme obdobím, které je velmi podobné tomu, které převládalo na konci doby bronzové, a tato srovnání mi nedodávají přílišnou naději. Naše civilizace je totiž mnohem zranitelnější a lidé jsou mnohem méně schopni se s něčím podobným vypořádat. U moci máme autoritáře a psychopaty, kteří naživo hrají hru Velká globální změna, kdy zatím nebyl dosažen bod zlomu, při kterém dojde ke vzbouření lidu s vidlemi a pochodněmi. Mezitím si globální elity podle všeho myslí, že zvyšováním kontroly nad obyvatelstvem zabrání těm obávaným povstáním, ale neuvědomují si, že tím jenom zrychlují nárůst frustrace a pravděpodobnost většího a setrvalého násilí poté, až konečně bude zmáčknuta spoušť. Nevím co to bude, nebo kde se to stane, ale jako je jisté že slunce zítra vyjde, přijde to. Přišlo to v r. 1177 př.n.l. a pak to přišlo znovu v Římě, mezi r. 410 až 540 př.n.l., přesně podle stejného vzoru. Mezi tím byly i malé cykly, ale myslím si, že tyto dva během posledních 5000 let patří mezi ty největší: ničitelé civilizací po kterých přichází doba temna.

Zažijeme v blízké budoucnosti bombardování úlomky komet nebo asteroidů? To nevím. Vypadá to jako velmi možné, až pravděpodobné. Čekají nás masové epidemie, které zabijí 70% a více světové populace? Vypadá to jako velmi možné, dokonce pravděpodobné; historie se opakuje a tento prvek se opakuje s děsivou pravidelností. I když nedojde ani na jeden z obou prvků, stačí pokud budeme jen pokračovat současným směrem a ten nás dovede k ohromnému systémovému kolapsu, což znamená mnoho smrti.

Samozřejmě že když lidé přemýšlejí o podobných věcech – za předpokladu že se nechají přesvědčit, aby se tím zabývali v zájmu vlastní ochrany – tak si většinou myslí, že se to stane někomu jinému, někde jinde. Jedná se o myšlenkový proces právě těch, kterým se to opravdu stane. Ti kteří přemýšlejí „může se to stát mně... musím být připraven...“ patří mezi ty, kteří mají šanci.

Štěstí je jako moře. Za přílivu se pyšně vzdouvá, a když opadne, uvízne život v mělkých vodách bídy. Náš příliv právě vrcholí. Když toho včas využijem, proud nás podrží, když ne, tak klesnem až na dno a přijdem o všechno.

~ William Shakespear, Julius Caesar