02 května 2016

Bizarní svět


Laura Knight-Jadczyk



Abyste poznali kdo vám vládne, jednoduše zjistěte koho nemůžete kritizovat" - Voltaire
 
V našem domě probíhají nejzajímavější rozhovory u stolu během snídaně, předtím než začneme náš pracovní den. Témata se pohybují od podivného chování zvířat k politice a vše mezi tím. (Hmmm ... ve skutečnosti „podivné chování zvířat“ a „politika“ mohou mít víc společného, než je na první pohled zřejmé!) No, v každém případě, rozhovor z dnešního rána vedl k postřehu jednoho člena rodiny, že všechno je tak, jak jsem popisovala v jedné kapitole Vlny před 16 roky [zde je odkaz na článek na blogu s krátkým úvodem tématu Vlny, pozn. překl.], že se můžeme podívat z okna a uvidíme projíždějící auta, kolem poskakující ptáky, lidi kteří si jdou po svém jakoby vše bylo pořád stejné, ale ono není; a vědomí, že to není stejné, může mít na člověka hluboký, niterní vliv.

Ve Vlně jsem se zabývala věcí mého postupného uvědomování, prostřednictvím shromažďování důkazů a spojování jednotlivých bodů, že naše realita může být / musí být usazena v nějaké podivné „hyperdimenzionální realitě“, a že žijeme naše životy podobně, jako v příkladu Platónova příběhu jeskyně. Číst o podobných věcech, v rovině platónské sféry myšlenek, je zajímavé intelektuální cvičení, ale pro mě, a mnoho dalších, to je niterní zážitek. Každopádně dotyčný úryvek jde takto:

„Po mnoho staletí, dokonce tisíciletí, dominovaly většinu světa zjednodušující náboženství a sociální dynamiky. Bylo to tak možné proto, že i když došlo k proniknutí jedné z těchto hyperdimenzionálních bytostí do naší reality, řekněme když se zastavili na večeři, bylo snadné to zakrýt díky nedostatku komunikace mezi kmeny a národy.

Když sedíme v našich pohodlných domovech a podíváme se na naší realitu, včetně toho co je za našimi okny, vidíme stabilní fasádu. Auta, která vozí lidi mezi jejich domovy během jejich různých aktivit, projíždějí po ulici; slunce svítí; procházející děti se baví a smějí. Každý je zapojen do svého života bezprostředním a identifikovatelným způsobem kdy věří, že tento život, do kterého jsou zapojeni, je to co je.

Ale čas od času se někomu stane něco podivného a oni se snaží vypořádat s touto anomálií v časoprostorovém kontinuu. Obvykle se jedná o dostatečně malou záležitost, tudíž jsou schopni ji utlumit a zapomenout na to, což musí, protože jde o něco, co je příliš abnormální v rámci normálně uznávaného průběhu událostí. Je třeba to zamést pod koberec.

Jednou za čas se v realitě stanou větší věci - vetře se důkaz o hyperdimenzionálním řídicím systému, nebo se obrazovka nějakým způsobem porouchá - a stane se z toho zpráva, o které se informuje. Charles Fort strávil mnoho let shromažďováním podobných věcí v novinách a časopisech z celého světa.

Když k tomu dojde tak přijatý systém víry přispěchá, aby záležitost utlumil tak, aby každý mohl pokračovat ve své vlastní i kolektivní iluzi. Vzhledem k tomu, že jsou události omezeny na jedno místo, je snadné to zakrýt. A v minulosti to bylo mnohem jednodušší než je tomu dnes.

Když čtete nasbírané informace Charlese Forta tak uvidíte, že mimozemská realita o které je dnes tolik zpráv, byla stejně aktivní v minulosti jako v současnosti. Ve skutečnosti zjistíte, že k tomu může docházet v cyklech. Stejně tak jako máme cykly produkce potravin, výsadby, pěstování a sklizně, tak nás mohou  hyperdimenzionální bytosti stejným způsobem sklízet podle určitého „sezónního“ pravidla.

V každém případě předtím, než lidé začali být gramotní, bylo mnohem snazší udržet celou věc pod pokličkou. Později byly
publikovány a distribuovány knihy, noviny a časopisy. Cestování se stalo snadnější a informace z celého světa, o těchto podivných zásazích do naší reality, mohly být shromažďovány a poskytnout tak celkový obraz o tom, ​​že něco není v pořádku.

Před Charlesem Fortem existovalo jen málo lidí, kteří tušili něco nekalého, ale pan Fort nám to laskavě strčil přímo pod naše nosy a reakce byla docela zajímavá. Stroj na zametání stop začal pracovat na plné obrátky, skrz nejúčinnější vektory věda hlavního proudu a náboženství.

Ale zápach podrazu už byl vycítěný a některí lidé to prostě nemohli zamést zpátky pod koberec. Zápach se
otevřeným oknem neustále linul dovnitř.  A tak někteří lidé začali hledat zdroj tohoto zápachu. Začali shromažďovat vědomosti a informace.

Můžeme si dokonce poznamenat, jakým způsobem stroj na zametání stop začal provádět odstraňování následků. Když budete studovat historii společenského a náboženského pohybu a změn, můžete vidět jak se řídicí systém proměňuje s každým objevem, nebo uvědoměním učiněným na straně lidských bytostí. Jak přerůstali stará náboženství a zjednodušující vysvětlení, byla zavedena nová náboženství. Přesně v ten správný čas - v období vědecké expanze a růstu vědomostí o povaze reality, která vážně zpochybnila staré náboženské názory - začalo celé hnutí spiritismu, což vedlo k channelingovým informacím, které byly navrženy za účelem zalátat díry v ovládací síti. Novější a komplikovanější vysvětlení
přišly do naší reality z vyšších sfér. Pro každou novou otázku měl řídicí systém připravenou novou odpověď, aby všem pomohl se uklidnit, zrelaxovat a přestat klást otázky.

V současné době to je překvapivěji ještě mnohem očividnější. Před několika lety, když jsme poprvé začali se sdílením Cassiopaea informací, nebyly mnohé otázky kterými jsme se zabývali, těmito zdroji ani zmiňovány. Ale jako se vším co vydáme, si druhá strana přivede nějakého nového kandidáta, který předloží nová vysvětlení na zalátání díry, které prorážíme do struktury jejich reality.“ [
Zdroj ]

Později, po 11. září, kdy jsem pokračovala v sérii spisů pod názvem „Adventures With Cassiopaea“ [Dobrodružství s Cassiopaeaou] (celé je to nyní spojeno do svazků pod názvem The Wave v knižní podobě ), jsem v podstatě psala ve stejných souvislostech:

„Jak si většina z nás uvědomuje, status quo planety byl přiškrcen ve velkém stylu 11. září 2001. Jednalo se o zlomovou událost a naše životy už nikdy nebudou jako dřív. Jednotky národní gardy hlídkují v letištních terminálech a náš Kapitol, kancelářská budova Senátu je uzavřena kvůli antraxové hrozbě. Barikády blokují ulice vedoucí k Bílému domu. FBI zadržuje stovky podezřelých, nedávno schválený „návrh vlasteneckého zákona“ (HR 3108) pozastaví důležitá ustanovení listny základních práv a svobod, vzniklo Ministerstvo vnitřní bezpečnosti, a zákon o vzoru naléhavých státních zdravotnických kompetencí se brzy stane zákonem země. Většina lidí přijímá to co se děje, protože jim bylo řečeno, že musíme změnit náš způsob života a přijmout rozsáhlejší sledování vládou pro zachování naší svobody. Nic nemůže být dále od pravdy. Nová opatření jsou navržena tak, aby omezovala naši svobodu, podkopala naši ústavu a uvedla Nový světový řád.“ [ Zdroj ]

Samozřejmě, že jsem v tomto období stále žila ve Spojených státech. Jak jsem vylíčila jinde, z různých důvodů, kdy hlavním z nich byla naše schopnost odhadnout budoucí vývoj v USA, a protože Francie se projevovala tak, že není nakloněna vyhovět požadavkům Říše zla, odmítajic podílet se na nezákonné, preventivní válce proti Afghánistánu a Iráku (nebudu se pouštět do toho, proč takový názor byl blbě a blbější), jsme se sbalili a se vším všudy přestěhovali do Francie. Poměrně rychle jsem pochopila, že „svoboda projevu“ má velmi odlišnou definici, než tomu bylo v USA, ale protože jsem stále mohla psát o podivném chování zvířat a politice, a o všem mezi tím, tak zbytek nebyl problém.

Nyní mi dovolte, abych změnila směr.

Bizarní svět

Vyrůstala jsem s komiksy Supermana. Burton L. Mack poukazuje na to, že naše sekulární mytologie, jako komiksoví hrdinové, mají „svou přitažlivost díky jejich tajemné podobnosti k obsahu biblického eposu“, jako u vzoru Ježíše v Markově evangeliu, který„přichází do světa, který není schopen řešit své problémy“ a slouží jako jakýsi putovní divutvorný pracovník.1 Superman byl podle všeho vytvořen dvěma židovskými chlapci v době, kdy Židé zoufale potřebovali hrdinskou postavu a Superman vykazuje všechny znaky mesiáše nebo vykupitele. Kal-El, Supermanovo pravé jméno, evokuje Emmanu-El, „Bůh s námi,“ a překlad z hebrejštiny je něco jako „Vše, co je Bůh.“ 


Nicméně co mě zajímá je ʻBizarní světʼ [Bizarro World, pozn. překl.], který byl v 60. letech zaveden do vesmíru DC Comics. Bizarní svět byl také známý jako „Ěmez“ nebo „Země“ napsaná obráceně. Byla to planeta ve tvaru krychle, která byla domovem Bizarra a jeho veselých mužů, kde všichni byli bizarní verzí Supermana a jeho družiny. V bizarním světě je společnost řízena bizarním zákoníkem, který říká: „My dělat pravý opak všech pozemských věcí! My nenávidět krásu! My mít rádi ošklivost! Je velký zločin, aby perfektní něco bylo v bizarním světě!“ V jednom díle prodavač svižně obchoduje a prodává bizarní dluhopisy: „Zaručeně přijdete o vaše peníze“. Později starosta jmenuje Bizarra č.1 jako vyšetřovatele zločinu, „Protože jsi hloupější než celé bizarní policejní oddělení dohromady“. To bylo myšleno a bráno jako velká poklona. [viz: Wikipedia] Tudíž Bizarní svět představuje místo nebo události, které byly podivně převrácené, nebo opačné, oproti očekáváním.

Dvojité myšlení, Dvojí řeč, Dvojí mluva
[z angl. Doublethink, Doublespeak, Doubletalk, pozn.překl.]

Je zřejmé, že pokud se lidé, kteří nejsou „bizarní“, probudí a ocitnou v Bizarním světě, nebo pokud by obyvatelé Bizarního světa přistáli na Zemi a převzali nad ní nadvládu, mohlo by to pro mnoho lidí znamenat nutnost určitého přizpůsobení. Samozřejmě si všímáme, že velký počet lidí se nemupřízpůsobovat bez ohledu na to, co řídící orgány hlásají nebo dělají. To je docela dobře vysvětleno v práci psychologa Boba Altemeyera o autoritářské osobnosti. Na svých internetových stránkách Altemeyer vysvětluje o čem je jeho práce:

„Je to o tom, co se v poslední době stalo s americkou vládou. Je to o katastrofálních rozhodnutích, která vláda učinila. Je to o korupci, která prohnila Kongres. Je to o tom, jak autoritářství téměř zničilo tradiční konzervatismus. Je to o tom, jak se „náboženská pravice“ spojila s amorálními autoritářskými vůdci, aby přinutila zemi přijmout jejich nedemokratickou agendu. ...

Vezměte
například následující prohlášení: „Jakmile naši vládní představitelé a řídící orgány odsoudí nebezpečné prvky v naší společnosti, bude povinností každého vlasteneckého občana pomoci vyhnat hnilobu, která ničí naši zemi zevnitř.“ Zní to jako něco, co by řekl Hitler, že? Chcete hádat kolik politiků, kolik zákonodárců ve Spojených státech s tím souhlasí? Chcete hádat, co mají společného?

Nebo co třeba vládní program, který pronásleduje politické strany, nebo menšiny, nebo novináře jež úřady nemají rády, tím že je uvězní, nebo dokonce budou mučit a zabíjet. Nikdo by něco takového neschvaloval, že ano? Hádejte znovu.

Ani na chvíli
si nemyslete, že se vás to osobně netýká. Zeptám se vás, zatímco zde trávíte svůj čas, kolika obyčejným lidem bude podle vás muset zlý řídící orgán nařídit, aby vás zabíli, než by našel někoho, kdo by to neprávem, z čiré poslušnosti, udělal jen proto, že jim to orgán nařídil? Jaký typ člověka bude s největší pravděpodobností následovat takový příkaz? Jaký druh úředníka s největší pravděpodobností dá takový rozkaz, pokud by to vyhovovalo jeho záměrům? Podívejte se na to, co nám říkají pokusy, tak jak jsem to sám udělal. ...

Studie toho
o těchto lidech vysvětlují mnoho. Ano, výzkum ukazuje, že jsou velmi agresivní, ale proč jsou tak nepřátelští? Ano, experimenty ukazují, že na ně nemají téměř žádný vliv argumenty a důkazy, ale proč jsou tak dogmatičtí? Ano, studie ukazují, že náboženská pravice obsahuje víc než dost pokrytců, odshora až dolů; ale proč se přetvařují a jak to, že jedna tvář si nikdy nevšimne té druhé? Ano, jejich vůdcové mohou podat chabou výmluvu a dokonce přímo lhát o věcech, které udělali špatně, ale proč jim řadoví lidé věří? Co se stane, když autoritářští následovníci najdou ty autoritářské vůdce, po kterých touží a začnou společně pochodovat? 2

Problém autoritářských následovníků, kteří jsou často v podstatě slušní lidé, nás vede k otázce dvojitého myšlení [double think, pozn. překl.]. George Orwell vymyslel slovo dvojité myšlení ve svém románu 1984. 3 V románu je původ dvojitého myšlení uvnitř typického občana nejasný, ačkoli Altemeyer toho v tomto směru hodně vysvětluje; Orwell jednoznačně ukazuje lidi, jak se učí dvojité myšlení a novouřeč [newspeak, pozn.překl.] v důsledku tlaku ze strany vrstevníků a touhy „zapadnout“, nebo získat status uvnitř strany - být viděn jako loajální člen strany.


„Dvojité myšlení je akt obyčejných lidí, kdy současně přijímají dva vzájemně si odporující názory jako správné, často v odlišných sociálních kontextech. Paradox je v románu nejstručněji vyjádřen ve třech sloganech strany: „Válka je mír“, „Svoboda je otroctví“ a „Nevědomost je síla“. Termín je široce používán k popisu schopnosti zapojit se do jednoho směru myšlení v jedné situaci (v práci, v určité skupině, v podnikání, atd) a dalšího směru v jiné situaci (doma, v jiné skupině, v soukromém životě), aniž by byl mezi oběma nutně vnímán jakýkoliv rozpor.“4

Poněkud s tím související ale téměř opakem je kognitivní disonance, kdy protichůdné názory v něčí mysli způsobí konflikt. Dvojité myšlení je pozoruhodné vzhledem k absenci kognitivní disonance - tudíž osoba si je zcela nevědoma jakéhokoliv konfliktu nebo rozporu. Zdá se mi, že těmto lidem (a je jich mnoho, možná až 45% z jakékoliv dané populace), kteří netrpí kognitivní disonancí, když se probudí a zjistí, že žijí v bizarním světě, něco chybí,  i když o tom tady nebudu spekulovat.

Dvojité myšlení nás ivádí k „dvojité řeči“, která se ve skutečnosti neobjevuje v Orwellově knize, i  když o ní mluví v esejích „Politika a anglický jazyk“, kde píše jak „bezohlední politici, inzerenti, náboženští a další dvojřečníci jakéhokoliv druhu, pokračují ve zneužívání jazyka pro manipulativní účely“. 5

V naší době jsou politické projevy a texty do značné míry obrana neudržitelného ... Politický jazyk tudíž musí sestávat převážně z eufemismů, důkazů kruhem a naprostou mlžící vágností ... velkým nepřítelem jasného jazyka je neupřímnost. Tam, kde je rozpor mezi něčím reálným a deklarovaným cílem, tam se jeden jaksi instinktivně obrátí ke dlouhým slovům a vyčerpávajícím idiomům“. 6

„Dvojí řeč je jazyk, který záměrně maskuje, narušuje nebo obrací význam slov. Dvojí řeč může mít podobu eufemismů (např. „snižování počtů“ znamená propouštění, „spravovat cíl“ znamená bombardování [„Pentagon získal ocenění, ale není to žádná cena“. The New York Times. 24.listopad 1991]), v kterémžto případě jde primárně o to, aby pravda zněla přijatelněji. Může také odkazovat na úmyslné nejasnosti v jazyce, nebo skutečné změny významu (například pojmenování válečného stavu jako „mír“). Dvojí řeč v takovýchto případech zakrývá podstatu pravdy. Dvojí řeč je velmi úzce spojena s politickým jazykem.“7

Edward S. Herman, politický ekonom a mediální analytik, popisuje ve své knize Za hranicí pokrytectví [Beyond Hypocrisy, pozn. překl.] hlavní charakteristiky dvojí řeči:

„To, co je opravdu důležité ve světě dvojí řeči, je schopnost lhát, ať už vědomě či nevědomě, tak aby vám to prošlo, a schopnost používat lži a tvořit fakta selektivně, vytěsnit ta, která neodpovídají agendě nebo programu.“8

Podle Williama Lutze: „Jen tím, že budou učit respekt a lásku k jazyku, mohou učitelé angličtiny vštípit studentům pocit rozhořčení, který by měli prožívat, když se setkají s dvojí řeči ... Studenti se musí nejprve naučit efektivně používat jazyk, pochopit jeho krásu a sílu ... pouze s pomocí používání jazyka si budeme schopni uvědomit zvrácenost, která je vlastní dvojí řeči.“9

„Výbor pro dvojí řeč na veřejnosti Národní rady učitelů angličtiny (NRUA) [The National Council of Teachers of English (NCTE) Committee on Public Doublespeak, pozn. překl.] byl založen v roce 1971, uprostřed skandálu Watergate, v době, kdy byla široce rozšířena skepse o míře pravdy ve vztahu mezi veřejností a světem politiky, armádou a podnikateli. NCTE schválila dvě rezoluce. Jedna vyzývala Radu nalézt způsob, jak studovat nepoctivé a nelidské užívání jazyka a literatury ze strany inzerentů, aby dostala přestupky k pozornosti veřejnosti a navrhnout vyučující techniky pro třídy, aby přípravily dětí na to vypořádat se s komerční propagandou. Druhá vyzývala Radu nalézt způsob, jak studovat vztah jazyka k veřejné politice, sledovat, zveřejňovat a bojovat proti sémantickým zkreslením ze strany veřejných činitelů, kandidátů na úřad, politických komentátorů a všech těch, kteří vysílají prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Uvedení bodů z těchto dvou rezolucí do života bylo dosaženo vytvořením Výboru pro dvojí řeč na veřejnosti pod NRUA, subjekt který se od svého vzniku osvědčil s pozoruhodnými úspěchy.“10

Charles Weingartner, jeden ze zakládajících členů NRUA Výboru  pro dvojí řeč na veřejnosti napsal: „lidé nemají dostatečné znalosti o tomto předmětu (o realitě), aby poznali že používaný jazyk skrývá, překrucuje, klame“ ... Další expert píše: „Učitelé angličtiny by měli učit naše studenty, že slova nejsou věci, ale slovní žetony nebo znaky věcí, které by měly být nakonec doneseny zpět k věcem které představují pro jejich ověření. Studenti by měli být vyučováni zdravému skepticismu ohledně možného zneužití jazyka, ale řádně varováni před nebezpečím nezdravého cynismu.“11

Lutz je jedním z hlavních přispěvatelů do výboru, jakož i propagátorem termínu „dvojí řeč“ k širokému obecenstvu, aby informoval o podvodných vlastnostech, které dvojí řeč obsahuje. Lutz napsal:

„Být efektivním spotřebitelem jazyka znamená více, než jen vyjadřovat zděšení nad chybějícími rozvíjejícími větnými členy, vadnou shodou podmětu s přísudkem, nebo nesprávným vyjádřením. Všichni, kdo používají jazyk, by měl mít starost o to, zda se tvrzení a fakta shodují, zda-li je jazyk podle Orwellových slov ,do značné míry obrana neobhajitelnéhoʼ a zda je jazyk ,navržen tak, aby lži zněli pravdivě a vražda slušně, a dát čistému větru dojem pevnosti.ʼ“12

Lutz dále uvádí:

„jazyk není vynález lidských bytostí pro lhaní, podvádění, klamání a manipulování“ a „účelem jazyka je sdělit pravdu a usnadnit sdružování sociální skupiny“. Tudíž dvojitá řeč je podle Lutze forma jazyka, která maří účel vynalézat jazyk v první řadě, protože dvojitá řeč nekomunikuje pravdu, ale snaží se udělat pravý opak, a Výbor pro dvojí řeč má za úkol napravit tento problém, který dvojitá řeč ve světě jazyka vytvořila.“

Terrence P. Moran z NRUA, přirovnal použití dvojí řeči v hromadných sdělovacích prostředcích k laboratorním pokusům prováděným na potkanech, kde jedné skupině krys byla odepřena potrava předtím,  než jedna polovina byla nakrmena roztokem cukru a vody, a druhá polovina sacharínovým roztokem. Obě skupiny vykazovaly chování které naznačovalo, že jejich hlad byl uspokojen, ale krysy v druhé skupině (která byla krmena sacharínovým roztokem) zemřely na podvýživu. Moran upozorňuje na strukturální povahu dvojí řeči a konstatuje, že sociální instituce, jako např. hromadné sdělovací prostředky, přijímají aktivní přístup, od shora dolů, při řízení názorů. Proto Moran přirovnává dvojí řeč k vytváření iluzorního efektu;

„Tento experiment naznačuje určité analogie mezi prostředími vytvořenými vědci pro potkany ​​a prostředími vytvořenými pro nás lidi jazykem a různými hromadnými sdělovacími prostředky komunikace. Stejně jako u sacharínového prostředí, prostředí vytvořené nebo infiltrované dvojí řečí vytváří dojem výživy a příslib přežití, ale dojem je iluzorní a slib nepravdivý.“13

Dvojí mluva a psychopatologie
 
Ve svém klíčovém díle, Ponerologie v politice,14 se psycholog Andrew Lobaczewski na různých místech v textu zabývá problematikou toho, co nazývá „dvojí mluva“. První zmínka o  tomto výrazu přichází v kapitole o ideologiích, ve které poznamenává, že skupina - jakákoliv skupina, a to zahrnuje vlády států, mezinárodní organizace, náboženství atd. - která byla infiltrována patologickými jednotlivci, začne postupně přizpůsobovat primární ideologii a cíle od těch původních formativních na něco, co se obvykle vyznačuje zcela opačnými záměry. Jinak řečeno, může to být přeměna Země na „Ěmez“ - bizarní svět. Tento proces vede k jakémusi vrstvení, nebo schizofrenii ideologie. Vnější vrstva, nebo kruh, se stále drží původního obsahu, který byl inzerován na začátku jako účely této skupiny; tato vrstva se zaměřuje na členy nižšího stupně a veřejnost. Ale v rámci vnitřních kruhů, v jádru skupiny, je moc dobře známo, že slova mají odlišné významy; že totožná jména mají obsahově jiný obsah. Lobaczewski konstatuje, že právě tato dualita jazyka je příznakem transformace skupiny do bizarního světa. Lobaczewski poznamenává:

„Dvojí mluva je pouze jedním z mnoha symptomů. Mezi další patří specifická dovednost pro tvorbu nových názvů, které mají sugestivní účinky a jsou přijímány prakticky nekriticky ...“ [str. 191]

Dále poznamenává, že existují určité vlastnosti, které jsou dalšími příznaky patologické povahy takové skupiny:

„Musíme tedy poukázat na paramoralistický charakter a paranoidní vlastnosti často obsažené v těchto jménech. Působení paralogismů a paramoralismů* v této deformované ideologii ... Vše, co ohrožuje patokratickou vládu se stane hluboce nemorální.“ [str. 191]

Lobaczewski v tomto bodě učiní velmi užitečný návrh, jak se vypořádat s potřebou získat schopnost mluvit plynně v jazyce dvojí řeči / dvojí mluvy pro naši vlastní ochranu:

„Máme tedy právo vymyslet vhodné názvy, které by signalizovaly povahu těchto jevů co nejpřesněji, v souladu s naším uznáním a respektem k zákonům vědecké metodologie a sémantiky. Tyto přesné termíny také slouží k ochraně naší mysli před sugestivními účinky těch jiných jmen a paralogismů, včetně patologického materiálu který obsahují.“ [str.191]

A dále použije lehce humornou analogii, která dokonale popisuje bizarní svět a k tomu přidá ještě další návrh:

„Jak bylo uvedeno výše, anomálie určená jako vrozená psychopatie [z anglického názvu essential psychopathy, pozn. překl.], inspiruje celkový jev v dobře vyvinuté patokracii a prozrazuje biologické anologie k dobře známému jevu nazvaném Daltonismus, barvoslepost nebo částéčná slepota vidění červené a zelené. Za účelem intelektuálního cvičení si představme, že se Daltonistům podařilo převzít moc v některé zemi a zakázali občanům rozlišovat tyto barvy, čímž se eliminoval rozdíl mezi zeleným (nezralé) a zralým rajčetem. Speciální inspektoři zeleninových políček, vyzbrojení pistolemi a kůly, by hlídkovali v okolí aby se postarali o to, že občané sbírají nejen zralá rajčata. Takoví inspektoři by samozřejmě sami nemohli být naprosto barvoslepí (jinak by nemohli vykonávat tuto nesmírně důležitou roli). Nemohli by trpět více než částečnou slepotou co se týká této barvy. Nicméně by museli patřit do klanu lidí, kteří znervózní pri jakékoliv diskusi o barvách.

Když jsou tyto orgány nablízku, občané mohou být dokonce ochotni sníst zelené rajče a prohlašovat poměrně přesvědčivě, že bylo zralé. Ale jakmile se tito příšní inspektoři odeberou na nějakou další
dostatečně vzdálenou zahradu, následovala by záplava komentářů které se mi nesluší předkládat ve vědecké práci. Občané by pak natrhali hezky zralá rajčata, udělali si salát se smetanou a navrch přidali několik kapek rumu pro chuť.

Rád bych navrhl, aby všichni normální lidé, které osud donutil žít pod patokratickou vládou, ze servírování porce salátu, podle výše uvedeného receptu, vytvořili symbolický zvyk. Jakýkoliv host, který rozezná symbol podle barvy a vůně, se zdrží jakýchkoliv komentářů. Podobný zvyk by mohl uspíšit opětné nastolení systému normálního člověka.“ [str. 217-218]

Tento článek je právě takovým „salátem“.

Zanechám vás s touto myšlenkou.

1 Burton L. Mack, Kdo napsal Nový zákon? Vznik křesťanského mýtu [Who Wrote the New Testament? The Making of the Christian Myth] (New York: Harper San Francisco, 1995), str. 304.
2 http://home.cc.umanitoba.ca/~altemey
3 Martin Secker & Warburg Ltd, London]
4 McArthur, Tom, ed. (1992). Oxfordský společník anglického jazyka [The Oxford Companion to the English Language,], Oxford University Press. str. 321
5 Kehl, DG; Livingston, Howard (červenec 1999). Detekce dvojí řeci pro třídu anglického jazyka [Doublespeak Detection for the English Classroom]. The English Journal 88 (6): 78. JSTOR 822191
6 Orwell, George (1949). 1984. New York: Signet Books. str. 163
7 Wikipedia
8 Herman 1992. str. 3.
9 Lutz, William (březen 1988). Čtrnáct let dvojjí řeči [Fourteen Years of Doublespeak]. The English Journal 77 (3). JSTOR 818411]
10 http://www.ncte.org/volunteer/groups/publiclangcom/doublespeakaward
11 ibid Kehl, DG
12 Nový pohled na dvojí řeč [A new look at 'doublespeak]. Advertising Age. November 6, 1989.
13 Moran, Terrence (říjen 1975) Veřejná Dvojí řeč.; 1984 a dále [Public Doublespeak; 1984 and Beyond]. College English 37 (2): 224
14 Andrew Lobaczewski, Ponerologie v politice, Red Pill Press (20 září 2012)


* Paramoralismus (z řeckého/latinského para – „podél, proti, odporovat, mimo“; a moral – „systém etiky a lidského chování“) je neupřímný nebo klamný morální argument, nebo směr uvažování. I když se může zdát etický, při bližším zkoumání je možné vidět, že je řízen vlastním zájmem, nebo dodržováním systému pravidel, které neberou v úvahu svědomí.


Paramoralismy nejsou pouze používány pro jednoduché odůvodnění špatných myšlenek, nebo použití vadné logiky ve snaze přesvědčit. To, co je definuje, je apel na morálku, pokus formulovat to co je žádoucí jako morální, nebo to co není žádoucí jako nemorální. Mohou pocházet od druhých nebo od nás samotných. Morální argumenty jsou vždy sugestivní, a jakmile je člověk pod jejich vlivem, nastoupí ochromující vliv kognitivní disonance na kritické myšlení; ihned je obtížnějším zpochybňovat opodstatněné představy.

Jsou také psychologicky nakažlivé: lidé s dobrými úmysly jimi mohou být oklamáni, věřit že záměr je benevolentní, a být uvedeni v omyl nevědomky podporovat věc nebo ideologii a následně přenášet paramoralismy na ostatní. Tímto způsobem dojde k tomu, že skupiny nebo dokonce masy lidí podpoří něco, co by odmítli jako nesvědomité pokud by byli schopni jasně vidět.

Vynalézání a použití paramoralismů, za účelem ovlivňování lidi, je běžné u patologických institucí, skupin a jednotlivců, a jejich rozšířené používání je definujícím znakem patokracie. Přijetí paramoralismu vede obecně k celkovému oslabení morálního uvažování a deformuje jeho vývoj u mladých lidí.

Paramoralismy: přesvědčení, že morální hodnoty existují a že některé kroky porušují morální pravidla, je tak běžný a starověký jev, který bude mít podle všeho určité podloží na
úrovni instinktivního nadání člověka (i když to zajisté není zcela dostačující pro morální pravdy), a že to představuje nejen staletí zkušeností, kultury, náboženství a socializace. Proto jakékoliv naznačování zasazené do morálních sloganů je vždy sugestivní, a to i v případě, že použitá „morální“ kritéria jsou jen „ad hoc“ vynález. Jakýkoliv úkon lze tedy dokázat jako nemorální nebo morální s pomocí takovýchto paramoralismů využívaných jako aktivní návrh a lze vždy nalézt osoby, jejichž mysl podlehne takovému uvažování,

 - Andrew M. Lobaczewski, Politická ponerologie

Nejbrutálnější druh paramoralismu je trvání na přesném opaku morální pravdy, což je také příklad manipulační techniky ​​známé jako reverzivní blokáda. Lidé jsou kulturně podmíněni hledat pravdu „uprostřed“, mezi protilehlými úhly pohledů. Když je opak toho, co je eticky správné, prezentováno jako etické, je pro mnoho lidí těžké slyšet hlas svého svědomí.

V hysterické společnosti si mnoho lidí vytvoří zakořeněný, automatický zvyk mentálního výběru a nahrazování informací které přijmout, aby se vyhnuli nepříjemným myšlenkám a poznatkům. Mimo jiné to může zahrnovat vynalézání jejich vlastních paramoralismů a paralogismů, nebo obecně překrucování význam slov.

Příklady paramoralismů

Použité pro šíření imperialismu

  •     Musíme zaútočit, abysme mohli ochraňovat

Když turecká armáda v roce 1974 napadla a obsadila Kypr, říkalo se že je to proto, že cítili potřebu zasáhnout za účelem ochrany turecké / kyperskou populace. Prezentovali to jako svou morální povinnost. A kvůli této „morálce“ byly tisíce lidí zabity, zraněny, násilně vyhozeny ze svých domů, ženy byly znásilněny a ti které chtěli ochránit, nyní žijí v okupované části Kypru v podmínkách podobné diktatuře.

Používané osobami týrající děti

  •      Ten kdo šetří rákosku, kazí své dítě
  •       Přestaň plakat a kápni božskou

Dick Cheney

Je jednoduché brát svobodu jako samozřejmost, pokud vám nikdy nebyla sebrána.


Adolf Hitler

Stejně jako ve všem, příroda je nejlepší instruktor. .... Nevidím důvod, proč by člověk neměl být tak krutý jako příroda

... 



Původní článek: Bizzaro world

Žádné komentáře: