Nový pohled na černou smrt: vesmírné spojení

Laura Knight-Jadczyk
Sott.net

Peklo na Zemi, noční můra vyobrazena vlámským malířem Pieterem Bruegelem na obrazu z poloviny 16. století Triumf smrti, který odráží společenský rozvrat a teror, který následoval epidemii jež zdevastovala středověkou Evropu. Byla tu spojitost s vesmírem?

Recenze knihy – Nový pohled na černou smrt: vesmírné spojení [New Light on the Black Death: The Cosmic Connection] od dendrochronologa Mikea Baillie z Queen’s University, Belfast, Irsko

Právě jsem ji dočetla a jediné co mohu říci je: páni! To byla ale silná kniha! Není ani dlouhá  - pouhých 208 stran včetně příloh. Je výstižná, neplýtvá slovy nebo zbytečným natahováním. Každý příklad a každé krátkodobé odbočení má zásadní význam pro ústřední argument, který jak uvádí - připravte se – Mike Baillie (jo, je to skutečný vědec a ne blázen), černá smrt, jedna z nejsmrtelnějších pandemií v lidské historii, která udajně zabila až dvě třetiny veškerého obyvatelstva Evropy, nemluvě o milionech po celé planetě, zřejmě nebyla dýmějový mor, ale smrt kometou(ami)!

Přesně tak! Je to ujeté, že?

Možná ne. Baillie má vědecké důkazy, které podporují jeho teorii a jeho důkazy ve skutečnosti podporují - a jsou podpořeny – tím, co lidé v té době říkali: zemětřesení, komety, dešť smrti a ohně, otrávená atmosféra a smrt v rozsahu, který je téměř nepředstavitelný. Většina lidí si v dnešní době není ve skutečnosti vědoma toho, co se stalo před pouhými 660 lety. (Hmmm ... zvídavá mysl se okamžitě zeptá, co se může stát, když se dostaneme na 666 let poté?! To by byl r. 2012 ...)

Nicméně Čína, kde měla mít černá smrt svůj počátek, ztratila asi polovinu celé své populace (snížila se ze zhruba 123 milionů na přibližně 65 milionů).

Nedávný výzkum o evropském počtu obětí také naznačuje údaj, kdy během čtyřletého období zemřelo 45% až 50% z celkové evropské populace, ačkoli se číslo měnilo v závislosti na poloze (což, jak uvidíme, je problematické).

Ve středozemní Evropě a Itálii, jižní Francii a Španělsku, kde mor trval asi čtyři roky po sobě, to bylo pravděpodobně blíže k 70% až 75% z celkového počtu obyvatel. (V dnešních USA by to odpovídalo snížení populace z aktuálních celkem 300 milionů na 75 milionů během necelých čtyř let. To by rovněž znamenalo nutnost zakopat, nebo zlikvidovat okolo 225 milionů mrtvol!)

V Německu a Anglii bylo procento úmrtí pravděpodobně blíže k 20%. Oblasti severovýchodního Německa, Čech, Polska a Maďarska z nějakého důvodu trpěly méně (a existuje několik teorií, které nejsou zcela uspokojivé).

Nejsou k dispozici žádné odhady pro Rusko nebo Balkán, takže to vypadá že trpěli málo, pokud vůbec. Afrika ztratila přibližně 1/8 obyvatelstva (snížení ze zhruba 80 milionů na 70). (Tato čísla ve skutečnosti upozorňují na jeden z problémů, který Baillie vyzdvihuje: variabilita úmrtnosti v závislosti na poloze.)

Ať už byla úmrtnost v daném místě jakákoli, faktem zůstává že černá smrt způsobila největší počet obětí ze všech známých pandemií v zaznamenané historii, a jak Baillie poukazuje, nikdo v podstatě neví co to bylo! Ano, samozřejmě, velmi dlouhou dobu každý jednoduše „věděl“, že to byl dýmějový mor, takže jak je potom možné, že Baillie pochybuje o tomto obecně uznávaném faktu? Není jediný.

Graham Twigg v roce 1984 publikoval Černá smrt: biologické přehodnocení [The Black Death: A Biological Reappraisal] kde argumentoval, že díky evropskému klimatu a ekologii, zejména v Anglii, bylo téměř nemožné, aby krysy a blechy přenášely dýmějový mor a že by bylo téměř nemožné, aby Yersinia pestis byla původcem moru, natož aby stála za jeho rychlým šířením po celé Evropě v průběhu 14. století. Twigg dále rozvrátil obvyklou teorii o šíření čistě plicní cestou. Na základě přezkoumání důkazů a symptomů navrhuje, že černá smrt ve skutečnosti mohla být epidemií plicního antraxu, kterou způsobil Bacillus anthracis.

Další nespokojený táborník ve standardním modelu je Gunnar Karlsson, který v roce 2000 poukázal na to, že černá smrt zabila polovinu, až dvě třetiny obyvatel Islandu, ačkoli na Islandu v té době krysy nebyly. (Historie Islandu [History of Iceland] autor Gunnar Karlsson)

Baillie shrnuje problém následovně:

Černá smrt v roce 1347 byla považována za třetí velkou epidemii dýmějového moru; mor který se tradičně šíří prostřednictvím krys a blech. Mezi předchozí případy patří mor v Aténách v r. 430 př.n.l [odkaz na strojový překlad článku z Wikipedie, pozn. překl.],  a mor v době Justiniána který dorazil do Konstantinopole v r. 542 n.l.. Mor v Aténách popsal Thúkydidés, zatímco Justiniánský mor byl mimo jiné popsán Prokopiem. [...]

Mor se údajně rozšířil ze Střední Asie, nebo odněkud z Afriky, kde je mor endemický u některých populací hlodavců. Předpokládá se, že nějaký stimul v životním prostředí způsobil, aby infikovaní hlodavci opustili svůj obvyklý habitat a nakazili populaci krys, a nakonec lidskou populaci, v oblastech kde nebyla žádná přirozená imunita. Za mechanizmus přenosu se považují infikované blechy, které opoustily mrtvá těla krys a pokračovaly dál na lidské hostitele, kteří byli infikováni samotnými krmícími se blechami. Předpokládá se, že ke konci roku 1347 se obchodními cestami nemoc přenesla do černomořského regionu a odtud do středního Středomoří. Poté byl přes severní Itálii a jižní Francii přenesen do Evropy. Okamžitě začal hromadně zabíjet lidi a šířit se po pevnině rychlostí asi 1,5 km za den. V období od ledna do léta až podzimu roku 1348, se rozšířil až na Britské ostrovy, a v r. 1350 do Skandinávie a nakonec i na Island. Šíření podle všeho vedlo přes Francii, napříč Belgií do Německa a dál do střední jižní Evropy. Tato první vlna se vyčerpala v roce 1351,  i když v roce 1361 proběhla druhá vlna.

Obecně se věří, že mor v Evropě zasáhl již oslabenou populaci. [...]

V samotném základu je problém s těmi krysami a blechami. Aby obvyklá moudrost měla pravdu, musely by existovat spousty infikovaných krys, které by musely postupovat znepokojivě rychle –  skoro si musíte představit infikované krysy uhánějící kupředu (většinou na sever), jak roznášejí, v momentě smrti, spoustu infikovaných blech. Potíží s tímto scénářem je bezpočet. Například nejsou žádné popisy, že by všude ležely mrtvé krysy (to je  vysvětleno tím, že krysy buď byly uvnitř budov, nebo lidé byli na mrtvé krysy tak zvyklí, že jim nestály za zmínku, i když pokud byly uvnitř, jak se jim potom dařilo pohybovat se tak rychle?). Podle všeho bylo jedno, zda jste byli venkovský pastýř, nebo kněz, nebo obyvatel města, každý byl nakažen. Přesto překvapivě byla, u této velmi infekční choroby, některá města napříč Evropou ušetřena. Navíc tyto krysy musely být spokojené přesunout se do chladných, severních oblastí, i když dýmějový mor je onemocnění, které vyžaduje relativně vyšší teploty. Poté co narazily na vodní překážky, se krysy nalodí aby mohly pokračovat v postupu. (Baillie)

Benedictow,  zastánce scénáře s krysami a blechami kterého cituje Baillie, nám přibližuje tyto úžasné tvory:

Chemtrails? Kondenzační stopy? Podivné nebe

Laura Knight-Jadczyk
Sott.net

Kondenzační stopy jak je lze vidět z vesmíru: skutečnost, že kondenzační stopy nyní dlouho přetrvávají je samo o sobě známením, že něco není v pořádku, ale NENÍ to důkaz o tom, že se jedná o „chemtrails”

Pár věcí které by měly být zváženy, když se bavíme o takzvaných „chemtrails”:

1) Samozřejmě že nějaké „rozprašování” probíhá a že to není ku prospěchu lidstva. Slyšela jsem od lidí pár příběhů o velmi nízko letících letadlech, které rozptylují něco, co následně všechno pokryje, nebo z čeho lidé onemocní. A myslím tím opravdu NÍZKO letící.

2) Rozprašování, které skutečně postihne určenou oblast pod rozprašovačem (dotyčné letadlo), musí proběhnout v poměrně malé výšce, jinak to co je rozstřikováno nedopadne na oblast, nad kterou dochází k rozprašování.. To je způsobeno tím, že naše atmosféra má řadu vrstev a každá vrstva má svou vlastní teplotu a rychlost a směr větru, a velmi často trvá velmi dlouho a velkou vzdálenost, než se věci v jedné vrstvě promíchají nebo setkají s ostatními vrstvami, POKUD se vůbec smíchají, Obvykle jsou rychlosti větru v horních vrstvách takové, že cokoli sem vložené možná pronikne pouze do nižších vrstev počasí, po překonání mnoha tisíců kilometrů. Jedná se o velmi nelineární a velmi, nemožně, nepředvídatelnou situaci.

3) Takže pokud se bavíme o chemickém rozprašování, které můžete vidět na obloze, které pak dopadá na oblast pod ním, musíte hovořit o velmi nízkém rozprašování.

4) Proto stopy, které jsou na obloze velmi vysoko, které nemají žádnou naději, že dojde k jejich styku s povrchem pod nimi, nemůžou být správně nazývány „chemtrails”, snad možná pokud je rozprašována chemická látka, která má ovlivnit počasí (a i to se provádí poměrně nízko). Zasévání mraků (cloud seeding pozn. překl.) se provádí rozptylováním prvků do atmosféry, jako krystaly suchého ledu nebo jodidu stříbrného, za pomoci letadla, nebo dokonce z pozemních stanic. Setí mraků údajně podporuje kondenzaci vodních kapek, tudíž deště.

5) Setí mraků se obvykle provádí DO mraků, nevytváří je. Navíc i to musí být provedeno v poměrně nízké výšce, aby efekt ovlivnil oblast pod touto činností. V opačném případě vyšší rychlosti větru v horních vrstvách odnesou jodid stříbrný, rozptýlí jej a nedojde tak k požadovanému efektu. Zde je stránka o setí mraků: http://www.sandylandwater.com/ops.htm

6) Malá soukromá letadla létají maximálně ve výšce 12.000 stop. Cestovní letadla létají ve výšce od 25.000 do 45.000 stop. Nadzvukový Concorde létal rychlostí Mach 2 ve výšce 57 000 stop. Vojenské stíhačky se dostanou až do 80 000 stop, u některých speciálních letadel, jako špionážní U2 a SR-71, se předpokládá že se dostanou až do 120 000 stop. X-15 má strop ve výšce 354 000 stop.

Schéma atmosférické úrovně a typy mraků, které tvoří na těchto úrovních.

7) Z Wikipedie :

Cirrus oblaka jsou obecně atmosférické mraky, které se vyznačují tenkými, chuchvalcovitými pramínky, často doprovázené chomáčky, což vede k jejich obecnému (nestandardnímu) jménu kobylí ocas. [1] Někdy jsou tyto mraky tak rozsáhlé, že je jeden od druhého prakticky nerozeznatelný a vytváří souvislou pokrývku cirrů zvanou cirostratus. Konvekce ve vysokých nadmořských výškách někdy vytváří další formu cirrů, tzv. cirokumulus, struktura malých chomáčků, které zahrnují kapičky zmrzlé vody. Název je také používán pro některá mezihvězdná mračna, která se skládají z prachových částic menších než mikrometr.[2].

Mnohé cirry vytvářejí z těžších ledových krystalů vlákna připomínající vlasy, která se z ních uvolňují. Tyto „padající pruhy”, forma srážkových pruhů, často signalizují rozdíl v pohybu vzduchu (střih větru) mezi horní částí cirrového oblaku a vzduchem pod ním. Někdy se horní část cirrového oblaku pohybuje rychle nad pomalejší vrstvou vzduchu, nebo se pruh propadá do rychleji se pohybující spodní vrstvy. Směry těchto větrů se také mohou měnit.

Oblaka cirrů se tvoří když vodní pára zamrzá v krystalky ledu v nadmořské výšce nad 8000 m (26.000 stop). [3] Vzhledem k minimální vlhkosti ve vysokých nadmořských výškách mají tendenci být velmi tenké. [1] Letadla v této výšce zanechávají kondenzační stopy, které se mohou proměnit v cirry. [4] To nastane když horké výfukové plyny, většinou voda, zmrznou, čímž zanechají viditelné stopy. Pruhy mohou být při absenci střihu větru rovné, což mrakům dodá vzhled podobný čárce (Cirrus uncinus), nebo smotku, což je indikace vysoké úrovně turbulence. Padající ledové krystalky se odpaří před dopadem na zem.

© Wikimedia Commons

Obloha pokrytá Cirry

Cirry pokrývají až 30% Země a mají celkový oteplující účinek. Cirry účinně absorbují odchozí infračervené záření (teplo) pod nimi (skleníkový efekt), zatímco jen okrajově odráží přicházející sluneční záření (albedo) [5].

Velký počet cirrů může být známkou blížícího se frontálního systému nebo narušení ve vrchnich sférách. To obvykle signalizuje změnu počasí v blízké budoucnosti, většinou blížících se bouřek. [6]. Cirry mohou být i zbytky bouřky. Souvislé pokrytí cirrů a cirostratů obvykle doprovází odtok hurikánů nebo tajfunů ve vysoké nadmořské výšce. Vznik cirrů byl rovněž pozorován po vzniku přetrvávajících kondenzačních stop letadla. Nárůst letecké dopravy je možnou příčinou rostoucího množství cirrů [7].

8) A teď, co není v pořádku ve výše uvedeném?

Odpověď: nadmořská výška cirrů vs nadmořská výška mnohých dopravních letadel, které křížují oblohu a zanechávají stopy, které jsou očividně mnohem níž, než je výška určená pro cirry

PŘESTO se tyto stopy zanechané těmito letadly CHOVAJÍ způsobem, který byl typický v mnohem vyšších nadmořských výškách.

Nejlogičtější (a nejstrašidelnější) závěr: studená vrstva horní vrstvy atmosféry se dostala níž a je pravděpodobně silnější a proto větší počet letadel letících v nižších výškách vytváří kondenzační stopy v tomto ledovém vzduchu, který býval mnohem vyšší doménou cirrů.

Protože, znovu, pokud rozumíte vrstvám atmosféry, teplotě, větrech, atd. tak si uvědomíte, že to, co se děje NENÍ stříkání lidské populace, nebo dokonce úmyslná manipulace s počasím, je to DŮKAZ že atmosféra naší planety se v posledních deseti letech nebo tak nějak dramaticky změnila. Je to spíš blíž k 20, protože to je období, kdy jsem si začala všímat změn ve formaci oblak.

9) Všimněte si také, že stopy zanechané letadly v mnohem NIŽŠÍCH nadmořských výškách se obvykle rychle rozptýlí. Špatná zpráva je, že v těchto výškách VŮBEC zanechají stopu! (A když z výše uvedeného víme jak vrstvy, které tvoří cirry, fungují, potom docela dobře chápeme, že žádný postřik věcí dole na zemi neprobíhá.) Samozřejmě MŮŽE nastat přirozená formace cirrů v důsledku výfukových plynů letadel nebo vypuštění paliva za letu A ve stejnou dobu rozprašování „něčeho“ v nízkých výškách. Navrhuji, že takové případy jsou „zametání stop“ stejně tak, jako jsou nekonečné „únosy šedými mimozemšťany” zametáním stop toho, co mimozemšťani na této planetě OPRAVDU dělají.

Například toto velmi hloupé video, které prohlašuje že zachycuje „zasévání mraků“.

Není to tak. Je to důkaz toho, že atmosférická vrstva kterou letadlo prolétá, je velmi chladná. Nyní, zda-li se jedná o problém nebo ne závisí na tom, kde a v jakém ročním období bylo video pořízeno. V některých případech by studený vzduch tak nízko nebyl, abych tak řekla, mimo sezónu.

10) Mají tyto aktivity jakýkoli vliv na počasí?

Nepochybně ano. Ale není to úmyslné. Viz předchozí diskuse o cirrech, kde je konečný výsledek OHŘÍVÁNÍ atmosféry

Co se podle všeho děje je to, že oblast jevů počasí - troposféra – byla jak se zdá stlačena rozšiřující se (nebo klesající) stratosférou a u samotné stratosféry, podle všeho, došlo ke změně její charakteristiky. TOTO je VELMI znepokojující! Jsou to znamení a symptomy, spolu s mnoha dalšími které jsme zaznamenali na SOTT, že se něco velmi neobvyklého děje v našem kosmickém okolí, protože změny počasí probíhají i na jiných planetách. Mohu vám zaručit, že na Marsu nebo Jupiteru nebo Saturnu nedělají „chemtrails”.

11) Pokud si prostudujete práci Jamese McCanneyho, potom dojdete k pochopení, že 5 vrstev zemské atmosféry je také vrstvami střídavých elektrických nábojů. TO JE DŮLEŽITÉ. McCanney také popisuje, jak u těchto elektrických toků na zemi a v jejích okolí, dochází k vzájemnému působení mezi zemí a sluncem tak, že vytvářejí naše počasí/podnebí. Piers Corbyn začíná být známým pro své využití podobných principů k mnohem přesnější předpovědi počasí, než jaké jsou schopni vypracovat tradiční klimatologové. Skutečnost že Corbyn JE SCHOPEN předpovídat počasí tak přesně je argumentem proti tomu, že „chemtrails” je činnost pro modifikaci počasí. Jeho metoda se zabývá sluneční aktivitou, ne takzvanými „chemtrails”.

12) Pokud jde o tyto vrstvy elektromagnetismu okolo Země, v roce 1958 byly provedeny některé věci, které velmi dobře mohou mít velký vliv na podmínky panující na naší planetě v současné době. Ráda bych, abyste o tom zapřemýšleli v souvislosti se změnami klimatu, takzvanými „chem-trails” a HAARP.

"Od srpna do září 1958 explodovalo americké námořnictvo tři termonukleární atomové bomby 480 km nad jižním Atlantikem, ve spodní části Van Allenova pásu, který je nejblíže k zemskému povrchu. Dále byly odpáleny dvě vodíkové bomby 160 km nad Johnstonovým ostrovem v Tichém oceánu. Armáda to nazvala „největším vědeckým experimentem který byl kdy podniknut.” Experiment byl navržen americkým Ministerstvem obrany a americkou Komisí pro atomovou energii, pod krycím jménem Projekt Argus. Záměrem se zdá být posouzení vlivu jaderných výbuchů ve vysoké výšce na rádiový přenos a radarový provoz v důsledku elektromagnetického pulzu (EMP), a ke zvýšení porozumění geomagnetického pole a chování nabitých částic v něm. Tento gigantický experiment vytvořil nové (vnitřní) pásy magnetického záření obklopující téměř celou zemi, a vpustil do ionosféry dostatečné množství elektronů a dalších energetických částic, aby zapříčinily celosvětové dopady. Elektrony cestovaly tam a zpět podél magnetických siločár, což při střetu s atmosférou v blízkosti severního pólu způsobilo umělou „polární záři”. Bylo to ohlášeno až mnohem později 13.- 20. srpna 1961 v Keesings Historisch Archief (KHA). Ve zprávě stálo, že americká armáda plánovala vytvořit „telekomunikační štít v ionosféře ve výšce 3000 km tím, že vynese na oběžnou dráhu 350 000 milionů měděných jehlic, každá 2-4 cm dlouhá [o celkové hmotnosti 16 kg], které vytvoří pás 10 km široký a 40 km dlouhý, s rozestupem jehlic asi 100 m. Záměrem bylo nahradit ionosféru, „protože telekomunikace jsou postižené magnetickými bouřemi a slunečními erupcemi.“ USA plánovaly navýšit počet měděných jehel v případě, že by se experiment ukázal být úspěšným. Tomuto plánu silně odporovala Mezinárodní unie astronomů.“

Dále:

USA začaly dne 9. července 1962 další sérii experimentů s ionosférou. Z jejich popisu: „jedno kilotunové zařízení, ve výšce 60 km a jedno megatunové a jedno více-megatonové, ve výšce několika set kilometrů". (KHAHAHA, 29. června 1962).

Tyto testy vážně narušily nižší Van Allenův pás, podstatně proměnily jeho tvar a intenzitu. „V tomto experimentu bude vnitřní Van Allen pás na určitou dobu prakticky zničen; částice pásu budou přesunuty do atmosféry. Předpokládá se, že zemské magnetické pole bude po dobu několika hodin narušeno na velkou vzdálenost, což znemožní rádiové komunikace. Exploze ve vnitřním radiačním pásu vytvoří umělou klenbu polárního světla, která bude viditelná z Los Angeles..” (KHA 11.května 1962).

Jednalo se o experiment, který vyvolal ve Velké Británie silné protesty Hvězdáře královny sira Martina Rylea. 19. července ... NASA oznámila, že v důsledku vyškové jaderné zkoušky z 9. července byl vytvořen nový radiační pás, táhnoucí se ve výšce asi 400 km až do 1600 km; ten může být viděn jako dočasné rozšíření nižšího Van Allenova pásu”(KHA 5 srpen 1962).

„... Hvězdice [Starfish, pozn. překl.] vytvořila mnohem širší pás [než projekt Argus], který se rozprostírá od malé nadmořské výšky až za L = 3 [tj. tři poloměry země nebo asi 13.000 kilometrů nad povrchem země].” SSSR podniklo později v roce 1962 podobné planetární experimenty, které vytvořily tří nové radiační pásy 7 000 až 13 000 km nad zemí. Podle encyklopedie, elektronové toky v nižších Van Allenových pásech se po výškových jaderných explozích v roce 1962 uskutečněné USA a SSSR výrazně změnily, nikdy se nevrátily do svého původních stavu. Podle amerických vědců může trvat stovky let, než se Van Allenovy pásy stabilizují na své obvyklé úrovni.”

Mějte na paměti, že zatímco vyhazují do vzduchu naši atmosféru, tak chtějí svést vinu globálního oteplování na masy běžných lidí!

Z mé zahrady za domem je výhled na Pyreneje, křižovatku letecké dopravy mezi Evropou a Afrikou, Jižní Amerikou a Španělskem, severní Evropou, Anglii, Skandinávii, a jižní Evropou a Afrikou. Je to velmi rušné místo. Sedím u psacího stolu vedle okna, ze kterého je výhled na tuto oblohu a během dne se často dívám z tohoto okna a všímám si oblohy ve všech rozpoloženích. Následující fotografie, které jsem pořídila z mého dvorku, jsou KONDENZAČNÍ STOPY vytvořené hustou leteckou dopravou, které, v některé dny, zanechají přetrvávající pruhy díky určitým podmínkám ve stratosféře. Tyto podmínky jsou souvztažné s podmínkami v troposféře, stejně tak s počasím před, během a po dnech, kdy se tyto pruhy tvoří a zůstávají dlouhou dobu. Kdybych byla hysterický potřeštěnec s vymytým mozkem, myslela bych si že mě zabíjejí jedem. Ale já vím co jsou zač, protože jsem je pozorovala celé hodiny a dny a mám vzpomínky na podobné jevy v mnohem menším měřítku - a mnohem méně častých, protože planetární podmínky byly odlišné - když jsem vyrůstala. Věřte mi, jsou to KONDENZAČNÍ STOPY...

© Laura Knight-Jadczyk
Nedávné změny atmosférických podmínek vytvořily oblohu na které se toho hodně děje.

© Laura Knight-Jadczyk © Laura Knight-Jadczyk

© Laura Knight-Jadczyk © Laura Knight-Jadczyk

© Laura Knight-Jadczyk

KONDENZAČNÍ STOPA ne „chemtrail”!

© Laura Knight-Jadczyk

© Laura Knight-Jadczyk

Během 80. let 20. století byl počet celosvětový startů raket asi 500 až 600 ročně, s vrcholem v r. 1989 s 1500 starty. Během války v Perském zálivu jich bylo mnohem více. Raketoplán je největší raketou na pevná paliva, která má dva 45 metrové pomocné startovací stupně. Všechny rakety na tuhé palivo vypouštějí z výfukových plynů velké množství kyseliny chlorovodíkové, každý let raketoplánu vypustí do stratosféry asi 75 tun ozón ničícího chloru. Rakety vypuštěné od roku 1992 vypustí do stratosféry (která obsahuje ozónovou vrstvu) ještě více ničivého chloru, asi 187 tun.

Čtu článek o kometárních dopadech, ve kterém jsou některé informace, které souvisejí s našim tématem a myslím, že mu můžeme důvěřovat, protože nebyl vypracován v programu určeném dezinformovat ve vztahu k takzvaným chemtrails.

První věc hodná zájmu je hlavní historicky známé velké tělo, které dopadlo na Zemi: objekt z Tungusky. Co je pro nás důležité ve vztahu k chemtrails je to, že tento objekt v červnu 1908 explodoval v atmosféře a obloha mnoho nocí poté neobvykle světélkovala nad celou Evropou a západní Asií, což umožnilo lidem číst noviny v noci.

Když se v roce 1927 vědci konečně dostali až do vzdáleného místa, nebyly nalezeny žádné viditelné úlomky vybuchlého tělasa.. Pozdější práce v terénu odhalily v půdě četných malých, mělkých a oválných kráterů podivné černé, lesklé, kovové kuličky– o průměru 50 až 200 m - podobné kráterům Carolina Bays. Tyto kuličky jsou typické pro mimozemská tělesa, neboť obsahují vysoké množství iridia, niklu, kobaltu a dalších kovů.

© Neznámý
Stromy popadané směrem ven v místě odlehlé centrální Sibiře nad kterým v roce 1908 v horní vrstvě atmosféry explodoval kometární fragment

Nyní se dostáváme k souvislosti: neobvykle vysoký obsah týchž kovů byl později nalezen v antarktických ledových jádrech, ale ve vrstvě vztahující se k roku 1912.

To znamená, že trvalo čtyři roky, než nánosy ze stratosféry dopadly na zem.

Na základě dat z Antarktidy byl celosvětový spad z Tunguského tělesa odhadnut na 7 milionů tun, což znamená, že jeho průměr by byl asi 160 metrů.

Prach z těchto objektů, které vybuchly ve stratosféře, se rozptýlý po celém světě a obvykle trvá asi tři až šest měsíců než k tomu dojde. Čas, který je třeba, aby se cokoli ve stratosféře dostalo na zem, je asi 3 roky (nebo více) a to je „nezávislé na počátečním množství prachu {nebo čehokoliv).” Také existuje tolik atmosferických proměnných, že nemůže být určeno kam ty věci doputují.

Totiž hmota vrhnutá do stratosféry NEdopadá na povrch nad kterým byla „položena” (jako u takzvaných chemtrails) leda, možná, téměř náhodně, a mnohem, mnohem později.

To, opět, nemá žádný vliv na postřiky, které probíhají v mnohem nižších výškách, tedy v troposféře, ale očividně, to co se děje ve stratosféře NEJSOU „chemtrails”.

Myslím že jsem uvedla více než dostatečné množství k zamyšlení na téma takzvaných „chemtrails”, abych naznačila, že ano něco opravdu zlé se děje, ale není to co si myslíte. Ve skutečnosti je to ještě horší. ANO, něco je velmi v nepořádku na naší obloze - ale nejsou to chemtrails. Samy KONDENZAČNÍ STOPY se změnily a TO je velké varování o naší atmosféře a klimatu, a důsledky jsou mnohem děsivější, než jen kdyby se nás nějací potřeštěnci v Pentagonu snažili otrávit. Sakra, to bychom mohli přežít.Většina živého na Zemi NEpřežije to, co tyto kondenzační stopy věští!

Zdroj: Chemtrails? Contrails? Strange Skies

Odhalení a komety

Laura Knight-Jadczyk

Sott.net

Se vším tím dohadování kolem ‚odhalení‘*, které všude kolem probíhá, si nemohu pomoct než se divit, proč těm, kteří se zajímají o toto téma, podle všeho uniká největší tajemství ze všech: kometární / asteroidní narušitelé / ničitelé historie.

Ničení historie samozřejmě znamená ničení velké části lidské populace, která předává historii svým potomkům. Když v historii narazíte na prázdné místo, mezeru, je celkem dobře jasné, že se něco opravdu hrozného muselo stát.

Nedávno jsem se brodila celým dílem Anatolije Fomenka. Ti z vás, kteří četli mou knihu The Secret History of the World [Tajná historie světa] vědí, že jsem na něj a jeho teorie odkazovala, ale to bylo na základě v té době o něm dostupných článků v angličtině. Nyní mi byly darovány díly 1 až 4 z jeho 7 dílné práce, spolu s obrázky z posledních tří svazků, které jsou stále překládány. Jedná se o skutečné odhalení.

Takže pro ty z vás, kteří jsou obeznámeni s touto prací, dovolte abych vás ujistila, že nečtu nekriticky. Co zjišťuji je to, že Fomenkova dekonstrukce je mistrovská. Jeho metoda a výsledky které dokazují, že naše historie byla padělaná, jsou, podle mého názoru, nepopiratelné. Čísla prostě nelžou. Z čeho ale nejsem příliš unešená jsou některé jeho výklady toho, co přijímá jako data, a jeho rekonstrukce je celkově nedostatečná. Zdá se že si zcela neuvědomuje to, proč bylo potřeba, aby byla historie přepsána: opakované kometární zničení oblastí Evropy a Středozemního moře během minulých 2000 let nebo více. Tato obecná neznalost je velmi rozšířená a má silný vliv na téma ‚odhalení‘, alespoň si to myslím.

Některé z posledních směrů vývoje v oblasti ‚odhalení‘, podle všeho, obsahují informace od ‚zasvěcenců z vlády‘, kteří odhalili své příběhy, nebo šeptali narážky o úžasné technologii, která čeká na každého z nás poté, až tato ‚nevyhnutelná‘ událost nastane. Omlouvám se, ale myslím si, že to všechno je jen zbožné přání. Proč? Protože co je pro mě zajímavé je skutečnost, že se vším tím sledováním vládních dokumentů a spiknutí a tak dále se zdá, že nikdo nezmínil nositelům ‚odhalení‘ to, jak moc se vláda skutečně zájímá o kometární dopady.

Dne 4. listopadu 1996 napsal Edward Teller tehdejšímu britskému předsedovi Johnu Majorovi:

Během každých několika lidských generací, dojde k příhodě bombardování, jako ta na Sibiři v roce 1908, která smetla většinu živého na ploše asi 10.000 čtverečných mil ... Z kvantitativního hlediska, je časově zprůměrovaná ztráta životů srovnatelná se ztrátou způsobenou velkou povodní, zemětřesením a haváriemi letadel ... Nástup raketového pohonu nám dal, během poslední poloviny století a v docela velkém měřítku, technologické prostředky nezbytné k odvrácení těchto dopadů.

Teller podle všeho věřil, že největší hrozbou pro lidstvo není jaderná válka, ale dopad asteroidu nebo komety.

Některé skupiny uvnitř armády se domnívají, že tento problém je skutečně velmi vážný. Dokument na téma hrozby dopadu - nyní povolen pro veřejné vadání, dříve tajný - byl v roce 1996 připraven ministerstvem obrany USA. (Planetary Defense: Catastrophic Health Insurance for Planet Earth, 1996 [Planetární obrana: katastrofické zdravotní pojištění pro planetu Zemi, 1996]

Svět, vzhledem k nedostatečnému povědomí a důrazu, není společensky, ekonomicky nebo politicky připraven čelit zranitelnosti vyplývající z dopadů a jejich možných následků. Dále, pokud jde o stávající kapacity, je v současné době nedostatek dostatečných prostředků detekce, velení, řízení, komunikace, počítačů a zpravodajské činnosti (C41) a zmírnění následků dopadů...

Co se týče postupu v případě pravděpodobného dopadu ECO, [earth crossing object (zemi křižující objekt)], kromě využití jaderné možnosti, neexistuje v současné době žádná obranná schopnost. Avšak nové technologie mohou do roku 2025 poskytnout bezpečnější a rentabilnější řešení. Tito autoři tvrdí, že v sázce je jednoduše příliš mnoho na to, aby se nepokračovalo v hledání přímých a schůdných řešení ECO problému. Vždyť přežití lidstva je v sázce.

Dr. Jasper Wall, ředitel britské Royal Greenwich Observatory v Cambridgi poznamenal, že tunguský výbuch mohl mít mnohem vážnější následky, změnil by historii, kdyby k němu došlo později.

Kdyby se Země otáčela další zhruba tři hodiny než došlo k nárazu, nebyl by cílem sotva obydlený kout Sibiře, ale sama Moskva. Deset milionů lidí by zemřelo. [rozhovor vedl Austen Atkinson, 1998]

K událostem rozsahu Tungusky dochází každých 30 až 100 let a menší příhody se vyskytují častěji. Právě k takové události došlo v Brazílii v roce 1931. Zdá se, že podobných událostí přibývá, takže s každým novým dnem může, kdekoli na planetě, nastat další Tunguska... nebo četné události s rozsahem Tungusky.

Technologie potřebné k objevení a odklonění těchto ‚malých‘ vysokorychlostních objektů jednoduše neexistuje.

V průběhu jednoho desetiletí až do r. 1999, bylo registrováno nukleárním detekčním systémem USA a špionážními satelity asi tak 250 výbuchů o síle atomové bomby, způsobených kometami a asteroidy. K těmto výbuchům došlo v poměrně vélké výšce, ale přicházely s frekvencí nejméně 2 za měsíc. Nedávné uzavření těchto údajů vědcům a veřejností naznačuje existenci něčeho, co má být skryto.

Existuje šance 1 ku 24 000, že budete během 70 let dlouhého života usmrceni dopadem komety, nebo asteroidu. Šance, že se během stejně dlouhého života nakazíte CJD (nemoc šílených krav), je 1 ku 15 miliónům. Navzdory tomu, že je 625 krát vyšší pravděpodobnost, že zemřete následkem dopadu komety nebo asteroidu a velmi nepravděpodobné, že zemřete na CJD, riziko CJD bylo široce propagováno, bylo zakázáno podávat britského hovězího maso na stůl a všichni naprosto ignorovali daleko naléhavější problém z možné bezprostřední smrti od vesmírných kamenů. Ministerstvo obrano neučinilo žádné kroky, zatímco ministerstvo zemědělství rozhodně ano.

Proč takový zvláštní stav schizofrenie?

Ủhel pohledu. Lidé vnímají, že vláda může něco udělat s nemocí, ale nemůže dělat nic s kamením z vesmíru.

Přístup těch, kteří podporují ‚odhalení‘, odráží obecný nedostatek znalostí o problémech jimž čelíme, které jsou skutečné a mnohem naléhavější, než mimozemšťané na naší planetě. Mike Baillie poukazuje na to, že dokonce i uvnitř archeologické obce stále přetrvává obrovská neznalost o tomto nebezpečí. Stále není žádné archeologické nebo historické paradigma, které by se vypořádalo s historickou přítomností a vlivem dopadů. To je obzvlášť znepokojující v souvislosti s ‚odhalením‘, protože podivné úkazy na obloze a podivné bytosti a události historicky doprovázejí kometární události. Je to, jako kdyby existovala jakási funkce otevírající dimenzionální bránu, která je spojená s kometami / asteroidy.

Mike Baillie jednou na archeologické konferenci požádal své publikum o zvednutí ruky, když se zeptal, zdal-li jsou si vědomi dopadového fenoménu a jeho pravděpodobné úlohy při vyhubení dinosaurů a významu pro lidskou historii. Pouze 10% zvedlo ruce.

Je to příklad „sladké nevědomosti“? Skutečně si lidé myslí, že všechno bude v pořádku, pokud budeme zavírat naše oči a mysl před realitou? Bohužel, příroda není obvykle příliš laskavá k líným nebo apatickým. Není to adaptivní a takoví jedinci nepředají své geny budoucím generacím.

Díky sevření, které má náboženský uniformitarianismus na mysl většiny členů naší civilizace, byl pojem kometárních dopadů odsunut do populární fikce a zábavy. Vědecká obec byla napříč obory svorně pomalá v pochopení širších důsledků, od astronomie až po geologii a ekonomii a historii.

To vše se jim zdá být tak vzdálené... se všemi našimi pozemskými problémy, politikou, válkami, ekonomickými potížemi atd. Kdyby jenom lidé mohli na chvilku poodstoupit o krok zpět a opravdu pochopit, že tyto problémy jsou bezvýznamné v souvislosti s tím, že všechno by mohlo během okamžiku náhle dojít k ohnivému konci, smrt, která je nežádoucí, hrůzná a nemilosrdná.

V roce 1979 vydali Victor Clube a Bill Napier v britském časopise Nature svoji klíčovou vědeckou práci s názvem „Teorie terestrického katastrofismu“ [A Theory of Terrestrial Catastrophism]. Málo pozornosti bylo věnováno tomuto dokumentu. Bylo to o sedm měsíců později, kdy Luis Alvarez a jeho syn Walter, spojili tuto teorií s jejich geologickou záhadou: vyhynutí dinosaurů. V roce 1980 vydali svoji práci v americkém žurnálu Science. Potom příšel poprask spolu s bezprostředním odporem od uniformitární školy. V roce 1990, deset let po vydání Alvarezova článku, byl nalezen nárazový kráter z K/T rozhraní v údajích, které byly získané od geofyziků hledajících ropu. Zde si všimáme, že je to soukromý průmysl, který ovládá vědecké údaje, které celé lidstvo zoufale potřebuje. Toto by se mělo změnit!

V současné době jsou kritici impaktní teorie v menšině a vypadají stále víc jako zamítací šílenci. Uniformitární hledisko drží vědu již tak dlouho, že někteří z nich budou popírat zdrcující důkazy až do hrobu. Někteří z nich přijmou realitu K/T nárazu, aby se pak následně utěšovali myšlenkou, že se to stává jen v intervalech milionů let.

Není tomu tak.

Nesmíme být svedeni k myšlení, že se jedná o hrozbu, která je nám vzdálená, ani nesmíme být zhypnotizováni do pouhého přemýšlení o velkých dopadajících tělesech, způsobujících globální vymírání tak, jako během zmiňované K/T události. Primární hrozbou je ‚smrtonosný kámen’ o rozměru v rozmezí od 300 metrů do 2 kilometrů. Riziko z těchto objektů je velmi, velmi reálné a mohou způsobit katastrofy, které zabijí miliony, ne-li miliardy, lidí a učiní obrovské plochy zeměkoule na dlouhou dobu neobyvatelnými.

Dendrochronologie spolu s ledovými jádry, byly ve velké míře cenné při posuzování možnosti, že nárazy jsou mnohem častější a nebezpečnější než se v minulosti tušilo. Od 2345 př. n. l. došlo k mnoha událostem a ty pokračují až do dnešních dnů.

Historické záznamy, pokud se na ně správně podíváme, mohou také poskytnout cenná vodítka. Existuje mnoho historických popisů toho, co lze chápat jedině jako nárazové jevy v minulosti, které byly až do teď chybně interpretovány.

Jediný způsob, jak rozvinout koherentní chápání a teorie o těchto záležitostech, je prostřednictvím multidisciplinárních studií. Existuje tolik dostupných informací ve všech oblastech, které, pokud by se vše vzájemně porovnalo a korelovalo, by nám podaly pravdivý obraz naší minulosti - a budoucnosti.

Bohužel, velmi málo vědců studuje tuto záležitost všestranným způsobem. Nejsem vědec, ale myslím, že jsem všestranná. Více takových je zoufale třeba.

Americká armáda je, podle všeho, jak jsem již uvedla, velmi znepokojena těmito záležitostmi a je s podivem, že obhájci ‚odhalení‘ minuli tuto skutečnost. 1 kilometrový asteroid pohybující se průměrnou rychlostí 50 km/s dopadne na Zemi s výbušnou sílu odpovídající 30 000 megatunám TNT. To se velikostí rovná 2.5 milionu bomb z Hirošimi!

Menší tělesa o velikostí v rozsahu 50 až 1 metr, mohou vytvořit výbuchy o síle rovnající se vodíkové bombě, což odpovídá 10 až 20 megatunám TNT. Tunguska zažila v roce 1908 právě takovou událost, stejně jako Brazílie v roce 1931.

Událost v Tungusce vyprodukovala globální rozptyl iridia, které bylo objeveno v grónských ledových jádrech.

Jak již bylo uvedeno, máte šanci 1 ku 24 000, že budete usmrceni kometou nebo asteroidem. Jedná se o stejný rizikový faktor, kterému jste vystaveni když nastoupíte do letadla. Vidíte ten problém? Obrovské množství peněz je vynakládáno na bezpečnost letadel a prakticky nic vynaloženo na stejné časově zprůměrované riziko týkající se ohrožení z nárazu.

Vzhledem k tomu že se obhájci ‚odhalení‘ dostali tak blízko k lidem s vojenskou technikou (podle nich), možná, že jsou si vědomi, že vojenští dodavatelé jako Lockheed Martin a vládní agentury jako je NASA, jsou velmi znepokojeny možnou hrozbou nárazu. Lockheed Martin použil svou energetickou laboratoř Sandia pro výzkum rizika z narazu. S využitím energetických rovnic podobných těm, které vyvinul Teller, jež berou v úvahu faktory životního prostředí a atmosféry, se týmu vědců ze Sandie podařilo vytvořit simulaci virtuální reality katastrofického nárazu. Tento projekt byl pod vedením Davida Crawforda a Arthurina Breckenridge. Byl modelován náraz komety s průměrem 1,4 kilometru, vážící přibližně 1000 milionů tun a pohybující se 60 km/s, jak dopadne do Atlantského oceánu 25 mil jižně od New Yorku. Tato práce byla provedena s nejmodernější výpočetní technikou na naší planetě. Nešlo o žádnou počítačovou hru. Tým ze Sandie také modeloval dopady komety Shoemaker-Levy na Jupiter s ohromující přesností.

Závěry byly děsivé.

Kometa naráží do oceánu a okamžitě se vypařuje 300 až 500 kubických kilometrů vody, čímž se vytvoří dočasná dutina v oceánu. V tomto okamžiku je uvolněna energie rovnající se 300 gigatunám TNT - desetinásobek výbušné síly všech světových jaderných zbraní dohromady. Vyprodukované teplo je více než 5 000 stupňů Celsia.

Pět sekund po dopadu komety do oceánu zadusí obrovský nárazový oblak, složený z přehřátých úlomků, půdy a vody, většinu Long Islandu.

Jedenáct sekund po dopadu, je pobřeží New Yorku smeteno přehřátou párou a vyvrženými úlomky. Ve stejné době pronikla velká část vyvržených úlomků zemskou atmosférou na suborbitální dráze. Tekuté vyvrženiny začnou dopadat na New York a teplo z nárazu začalo spalovat vše, co mu stojí v cestě - celá města a lesy jsou téměř okamžitě spáleny na uhel.

Globální mračno trosek nakonec rapidně sníží teplotu na celém světě a je následováno vlhkostí, která se vypařila do atmosféry, která začíná padat jako sníh. David Crawford, vedoucí týmu Sandia, řekl:

Je to skoro jako provádět experiment – ten který nikdy nebudete moci udělat. Ten který byste nikdy nechtěl dělat. {Sandia National Laboratory, PR: 5. dubna 1998}

Co je zajímavé je to, jak naši ‚neohrožení vůdci‘ pohlížejí na tento problém. Jejich otázka zní: „Stojí Země a její obyvatelstvo za záchranu?”

Můj odhad je, že se snaží dostat vše pod zámek, aby se mohli zbavit velkého počtu lidí s věrohodnými výmluvami, tak aby jim to prošlo, tedy, udělat to bez toho, aniž by riskovali, že se celá populace obráti proti vyšším místům moci. A tak hrají válečné hry, vytvářejí terorismus, hrají frašky ve kterých předstírají, že stojí proti sobě, kdy ve skutečnosti to jsou opravdu průměrné lidské bytosti ve všech zemích, které jsou nepřítelem vůdců, z nichž jsou všichni - i když předstírají že stojí proti sobě - ve stejném klubu.

*Poznámka překl.: ‚Odhalením‘ je myšleno oficiální potvrzení existence mimozemských bytostí, ať už kontakt s nimi nebo jejich přítomnost na planetě. Je nutné poznamenat, že pokud by došlo k podobnému odhalení, bylo by učiněno způsobem, jež by sloužil záměru těch kteří řídí tuto planetu a rozhodně by neodhalilo skutečnou podstatu těchto tzv. mimozemšťanů. Více: Krajní podivnost dimenzí, hustot a procesu mimozemského únosu, Hyperdimenzionální realita