Boj proti iluzi - náš svět jako velkolepá hra šachu

USA a Izrael - realita

Simon Davies
SOTT.net



Může se zdát, že se jedná o zcela samozřejmou věc, přesto to řeknu, protože se zdá že často zapomínáme, jak zásadní je jasné dorozumívání pro vzájemné porozumění. Bez obecného porozumění co jeden druhému sdělujeme, se ztratíme ve zmatku světa Bábelu. Nebezpečí pro každého z nás, v důsledku nedostatku obecného porozumění, nelze zveličit.

Uprostřed záplavy finanční pomoci, zachraňování a stimulačních balíčků neexistuje jasná komunikace ohledně toho, proč jsou uplaťňována zrovna tato opatření a jakým způsobem mají vylepšit životy běžných lidí. Je víc než jasné, že se jedná o záměr. Pokud bychom my, normální lidé na této planetě, získali obecné porozumění o tom, co se ve skutečnosti děje, došli bysme k závěru že nesouhlasíme, shodli bychom se na tom proč přesně nesouhlasíme a pravděpodobně bychom se shodli na tom, co bychom rádi aby se stalo. Ti kteří řídí svět to moc dobře vědí, proto se starají o tom, aby žádného porozumění nebylo dosaženo, neboť oni zmatek potřebují. Oni vlastně zmatek vytvářejí.

Dělají to proto, protože pokud by dostatek lidí skutečně pochopil realitu toho, co se na této planetě děje, mohlo by to vést k dosažení dostatečného kritického počtu, abychom se kolektivně rozhodli již nadále netolerovat svět takový jaký je, a co je důležitější, našli bychom společný směr jak se dostat z vážné situace.

Aby bylo zaručeno že nenajdeme společný směr, dozorci, nebo Manažeři jak je nazval Douglas Reed, průběžně zajišťují abychom žili ve zmatku. Nezbytným předpokladem pro dosažení tohoto stavu je, že jsme drženi ve stavu neustálého vzájemného strachu, kdy vidíme „ostatní“ jako hrozbu ať už pro náš majetek, naše společenské postavení, naše pracovní postavení, naše postavní v komunitě, naše ekonomické postavení a nebo dokonce hrozbu našeho přežití.

Naše společnost byla navržena tak, aby se bohatí báli chudých: střední třída se bojí dělníků v odborech, jedna rasa má strach z druhé, jedna náboženská víra má strach z druhé a tak dále a tak dále až téměř ad infinitum. Namísto spolupráce soutěžíme, místo lásky a empatie máme strach a nenávidíme. Všechna naše náboženství, veškeré politické strany, veškerá naše přesvědčení byla vytvořena proto, abychom byli drženi v neustálém strachu. V každé společnosti se ve strachu jejího lidu odráží nerovnost a nespravedlnost její společenské struktury, včetně politických a společenských záměrů její vládnoucí elity.

Pro převážnou většinu nás lidí v tak zvaných „svobodných“ zemích západního světa, je typický strach mezi sebou nazvájem a z cizinců, ať už imigrantů nebo „teroristů“, ale to se postupně mění s tím, jak si stále více uvědomujeme ohromnou státní moc tím, jak projevuje svoji brutalitu proti našim protestům, při omezování našich „svobod“ a zaplétá naše národy do zločinných, nemorálních válek a rozkrádání. Stát, aby si zajistil větší množství moci, zmanipuloval strach lidí pod rouškou „války proti teroru“, „války proti drogám“, imigrace a ekonomické nejistoty. Nad strachem se rozprostírá neustálý příval odporujících si informací, misinformací a dezinformací které jsou uspořádané způsobem, který zajišťuje aby nebylo možné vidět jasný obraz reality. Jednoduše řečeno: stát využil techniky hromadné transmarginální inhibice [zde je odkaz na původní článek na SOTTu v angličtině], aby většina lidí byla pasivní, apatická, poslušná a zmatená.

Lidé kteří jsou ustavičně zmatení jsou impotentní a neschopni souvislé kolektivní činnosti. Taktika vždy byla o tom rozdělit a panovat.

V současné době probíhá boj, který určí budoucnost naší planety a lidí kteří ji obývají. Proti normálním lidem stojí patologický systém, kterému vládnout psychopati všech ras, vyznání a barev. Tito psychopati nemají žádný záměr, kterému by normální lidé mohli řádně porozumět, neboť jejich záměrem je moc, moc sama o sobě. Psychopati neusilují o žádný strategický, politický, nebo ekonomický cíl, žádný určitý kus země po kterém by toužili, nebo úroveň bohatství které se snaží dosáhnout, neboť pro ně neexistuje dostatek země nebo bohatství, které by je uspokojilo. Neexistuje ani hranice utrpení kterou psychopati způsobují, neboť se vyžívají v krveprolévání, týrání a vyhladovění. Usilují o nekonečnou moc a žádný ústupek, nebo navýšení odměny je nemůže uspokojit, není dohody která by zastavila jejich dravý postup, či zákon který by je omezil.

Všechny instituce našeho světa, naše vlády, korporace a náboženství odrážení patologii psychopata. Vyrostli jsme a vychováváme děti ve světě, který je ovládaný touto patologií a těmito bytostmi.

Nicméně psychopat, jako každý lovící predátor, má zásadní slabost, tedy aby se mohl nakrmit, je třeba aby se skrýval: psychopati mají velký strach z odhalení. Vrozený strach z odhalení ovládá většinu jejich činnosti a vysvětluje ohromný strach a zmatek ve kterém jsme udržováni. Strach a zmatek ve světě je úmyslná taktika psychopatů zabránit odhalení.

Proti psychopatům a jimi vytvořenému chorobnému systému nelze bojovat s pomocí válečných zbraní, protože psychopati řídí největší válečné stroje světa které kdy existovaly, neuspějeme jinak než prostřednictvím jednoduché a všemocné revoluce, revoluce pravdy. Neboť pravda odkrývá lež a psychopat uvadá ve světle pravdy.

Pravda, jak slavně pronesl sv. Pavel, osvobozuje. Pravda nás osvobodí od strachu a zmatku, protože pravda není závislá na žádné politické straně, náboženství nebo něčem jiném, pravda stojí na vlastních nohou. Nelezení pravdy však není v žádném případě jednoduché, protože pravda se skrývá pod mnoha závoji. Naším úkolem je tudíž bez soucitu odhrnout každý závoj, obzvlášť bez soucitu pro nás samotné, spolu s hřejivou a útulnou náboženskou a filozofickou lží, kterou jsme použili k věšení bulíků na nos.

Objevíme hrůzy o světě a o nás samotných, které změní vše co jsme považovali za samozřejmé, ale pokud nebudeme mít odvahu postavit se těmto hrůzám, těmto pravdám o nás a našem světě, prohrajeme a svět se ponoří do tmy, do tmy ze které se již nikdy nemusí vzpamatovat. Psychopati ovládají náš svět již celá tisíciletí, ale v dnešní době mají moc zničit náš svět a nemají schopnost ani pochopit co to opravdu znamená. Jak prohlásil Andrew M. Lobaczewski v Politické ponerologii [Political Ponerology], „Viry si neuvědomují, že budou spáleny zaživa, nebo zakopány hluboko pod zem, spolu s lidským tělem, jehož smrt zapřičinily.“

Když odkryjeme všechny lží zjistíme, že systém ve kterém jsme uvězněni, nevypadá jako svět ve kterém jsme si mysleli že žijeme. Veškeré meze a definující rysy světa, ve které jsme podmíněni věřit, jsou falešné iluze vytvořené jednoduše jako rámec pro ovládání. Pro ty, kteří ve skutečnosti řídí svět, neexistují žádné hranice, pro ně neexistují žádné národní státy, žádné zákony, žádná morálka, pro ně existuje pouze moc.
 

Peníze a ekonomika jsou pouhé nástroje, které slouží k dosažení moci, proto vše co vidíme v oboru ekonomie a peněz je jednoduše součást nekončícího hromadění moci. Přesto je třeba pochopit, že tento systém, Matrix, není něco, co jednoho dne z ničeho nic objevíme a na co budeme schopni ukázat a prohlásit, „vidíš, tady to je“, neboť tento systém nás obklopuje: vše co vidíme, je v nejlepším případě pouhým odrazem toho, co se děje na úrovních do kterých nemůžeme proniknout.
 

S touto myšlenkou se vraťme k tématu zmatku. Podle všeho je velký zmatek, který je součástí ekonomické krize, klíčem k uvědomění si Matrixu. Podle všeho se Manažeři řídící svět spoléhají na tento zmatek, který má zajistit že se vydáme určenou cestou která je ku jejich prospěchu. Podle všeho směr na který nás vyslali, je cesta směrem k téměř úplnému ekonomickému kolapsu, který povede k rozpadu současného společenského řádu a k nastolení neskrývané vojenské diktatury. To je jasný výsledek jejich činnosti a tudíž jejich záměr.

Jedná se přesně o scénář, který byl popsán v monografii od Strategic Studies Institute (Institut strategických studií), která vyšla v listopadu 2008 pod názvem „Known Unknowns: Unconventional Strategic Shocks in Defense Strategy Development” [Známé neznámé: nekonvenční strategické šoky pro budování obranné strategie] ve které se píše:

„Rozsáhlé občanské nepokoje by ve Spojených státech mohly donutit vojenské instituce, aby in extremis přeorientovaly priority na obranu vnitřního pořádku a bezpečnosti obyvatel. Záměrné použití zbraní hromadného ničení, nebo zbraní s jiným druhem ničivých vlastností, nepředvídatelný ekonomický kolaps, ztráta funkčního politického a soudního pořádku, cílený celostátní odpor nebo povstání, mnohočetná a rozsáhlé stavy nouze ve zdraví veřejnosti a přírodní nebo člověkem zapříčiněné katastrofické pohromy, to vše jsou cesty které vedou k ničivému šoku uvnitř státu.”

To je důvod, proč britská Metropolitní policie odstartovala propagandistickou válku proti vlastním lidem, proto v Guardianu vyšel tento článek:

Náčelník David Hartshorn, ředitel útvaru Metropolitní policie zopovědného za veřejný pořádek, řekl Guardianu, že lidé ze střední třídy, kteří by dříve ani nepomysleli na to zapojit se do demonstrací, budou v tomto roce chtít ventilovat svůj hněv prostřednictvím prostestů.

Dále řekl, že banky, obzvlášť ty které nadále vyplácejí velké prémie navzdory tomu, že obdržely miliardy státních peněz, se staly „možným cílem“. Do této skupiny spadají i nadnárodní společnosti a jiné finanční instituce v londýnsksé čtvrti City, které jsou obviňovány ze zapříčinění finanční krize.

Hartshorn, který má pravidelný přístup ke zpravodajským informacím o potencionálních příčinách občanského nepokoje, řekl, že se nálada na některých demonstracích nedávno změnila, neboť aktivisté jsou stále více „odhodlání vydat se do ulic a vyvolat veřejné nepokoje“.

Varování přichází těsně po často násilných protestech proti postupu, kterým se řeší stav evropské ekonomiky. Řečtí zemědělci před několika týdny zablokovali silnice kvůli poklesu cen zemědělských výrobků, milion francouzských pracujících se vydal demonstrovat s požadavkem větší ochrany pracovních míst a platů, a protestující na Islandu se v Reykjavíku střetli s policií.

Stovky zaměstnanců ropných rafinérií ve Velké Británii minulý týden uspořádali neoprávněné stávky proti zaměstnávání zahraničních pracovníků.

Zpravodajské informace naznačují, že se „známí aktivisté“ taktéž vracejí do ulic, policie tvrdí že budou usilovat o vyvolání nepokojů. Hartshorn řekl, že „podobní lidé mají potencionáně schopnost motivovat lidi, ale zatím neměli k dispozici 'pěšáky' kteří by uskutečnili [prostesty]“. „Samozřejmě že ekonomický propad, růst nezaměstnanosti a exekucí tuto skutečnost mění. Najednou je tu důvod, aby se lidé účastnili hromadných protestů.“

Je zřejmé, že ti kteří v USA a VB řídí vojenský, policejní a zpravodajský aparát chtějí vyvolat rozsáhlý konflikt. Jednoduše v současností připravují mysl běžného občana na násilí, které plánují rozpoutat proti nám. Násilí bude použito k ospravedlnění diktatury, společenské represe, hromadného zatýkání a věznění bez soudu.

Douglas Reed v knize From Smoke to Smother (1948) přepověděl stejný scénář, když psal o Světové diktatuře, která podle něho vznikne pod maskou OSN, uskutečněná prostřednictvím ‚výjimečných pravomocí‘, ‚nasměrování prácujících‘, a ‚dávek chleba‘.

‚Výjimečné pravomoci‘ již existují: v USA se jedná o tzv. Patriot Act, Military Commissions Act atd., ve VB se jedná o Terrorism Acts (pouze pár příkladů). Brzo nás čeká ‚nasměrování pracujících, jak se postupně bude rozpad ekonomik a kdy až se práce pro stát, nebo jeho prostřednictvím pro světové korporace, stane tváří v tvář smrti hladem nezbytností. Ve vhodnou dobu, po přerušení světového obchodu a společenské struktury, zajisté dojde na určitý druh ‚dávkování chleba‘. Zda se bude skutečně jednat o příděl potravin, nebo spíš jednodušší prostředek jak vyhladovět ty, kteří se neskloní před mocí amerického a izraelského impéria.

Nyní však vidíme, že OSN mohlo být celou dobu záměrně špatná stopa. Křesťanští konzervativci a konspirační teoretici v USA, i v jiných zemích, po celých 50 let neustále vykřikovali o Novém světovém pořádku pod vedením OSN, zatímco USA byly popisovány jako bašta svobody a jediná mocnost, která by se mohla postavit OSN a světu. U mnohých, kteří jsou schopni vidět více než je běžné, to způsobilo neschopnost určit místo skutečného nebezpečí.

I Douglas Reed viděl OSN jako nadnárodní útvar, který zavede první Světovou diktaturu a jak moc se mýlil je patrné, když se podíváme na invazi v Iráku, odůvodněnou zcela vymyšlenými zbraněmi, zastrašování Íránu za to že stojí v cestě světové hegemonii USA a Izraele, zatímco ničím nezakrývaná izraelská genocida pokračuje bez povšimnutí, natož aby se jí bezmocná OSN zabývala?

I my budeme čelit jednomu nebo více nadnárodním útvarům založených, stejně jako OSN, na opravedlnění „nikdy více“. Tentokrát „nikdy více“ bude ekonomické, ale v důsledku společenských nepokojů a státního násilí se promění ve vojenské. Budou ukazovány stejné lži, které ospravedlní tyto instituce stejně tak, jako tomu bylo ve 40. letech 20. století a které budou opět sloužit jako zástěrky, za kterými se budou skrývat skuteční panovníci světa, USA a Izrael.

Manažeři vytvořili tuto krizi, její podobu, její rozsah a závažnost tak, aby naše státy nebyly schopny udělat nic, tedy v mezích která na ně byla uvalena, i kdyby měly potřebnou vizi a porozumění nutné k rozeznání pasti do které jsme chyceni.

Bankovní krize byla mistrně vytvořena prostřednictvím proměny bank ve vysoce rizikové, chamtivostí řízená kasína, podporována zmanipulovaným nedostatkem regulace a nadbytkem zásoby peněz. Povaha bankovního systému je taková, že musela nevyhnutelně vést k bublině cen majetku poháněné zadlužením, díky které jsou z milionů dluhoví vězni a z miliard otroci. Roky dalších a dalších bankovních fúzí vedla k malému skupině bank které vládnou světu a spolu s nevyhnutelným důsledkem, že samotná existence celého systému přetrvává jen díky nim.

Přesto bylo těmto bankám záměrně dovoleno, aby byly provozovány velkopanským a nemorálním způsobem, s nicotným skutečným dohledem. Stejným způsobem vládne světu malý počet světových korporací, které rozhodují o našem přístupu k energii, potravinám a dalším nezbytným a zbytným věcem pro náš život. Naše politické systémy se staly rukojmím pro zájmy těchto bankovních a korporátních impérií, naše vlády jsou jimi ovládány v takové míře, že americká vláda byla označena za „vládu Sachs“, což je narážka na počet postů v americké vládě, které zastávají lídé ze společnosti Goldman Sachs.

Naše vlády jsou dnes jednoduše loutkami bank a korporací, které dominují svět, které jsou na oplátku loutkami skrytých Manažerů, jejich moc prosazována vojenskou silou a policejním státem.

Celé to byla past která byla nastražena, aby vyústila přímo do současné situace, situace ze které zdánlivě nelze uniknout. Naši političtí vůdci, naši státní úředníci, naši vrcholní bankéři a korporátní manažeři jsou produkty systému, který jim poskytl falešný rámec reality, limitovaný a vybudováný způsobem, aby psychopati dosáhli vrcholu a aby u nepsychopatů došlo k takové míře nakažení psychopatickým myšlením, že se v podstatě stanou psychopaty. Jejich pohled na svět je tak pokroucený, že si sami pro sebe ospravedlňují znásilnění a ničení celých skupin a národů, dokonce i ospravedlní represe a zničení jejich vlastního lidu. Ale právě tyto lidi, jak je nám řečeno, musíme poslouchat, aby nás vyvedli z vážné situace kterou oni sami vytvořili.

Převážná většina podobných lidí se na vzniku současné situace nepodílela vědomě, jednoduše se účastnili, protože taková je jejich povaha, jež odráží jejich přirozenost, oni nemohou být jiní a nemohou dělat nic jiného.

Ale za nimi stojí ti, kteří si velmi dobře uvědomují následky svých činů a kteří mají velmi jasný a daný program. Způsob, kterým Manažeři pracují je jednoduchý: rozumějí podstatě psychopatů, neboť je to jejich podstata, a slabým stránkám normálních lidí, se kterými si hrají. Manažeři zakládají prostředí, ve kterých se bude psychopatům dařit a ve kterých se slabé stránky normálních lidí, např. chamtivost a lakota, stanou dominantními. Kapitalismus volných trhů je právě takovým prostředím, které Manažeři mohou jednoduše manipulovat pro vznik libovolného požadovaného výsledku.

Výsledek který chtěli a který vykrystalizoval je kolaps systému, přesně tak jak jej vidíme: nevyhnutelná horečná aktivita jejich nohsledů, kteří jsou sami součástí plánu, hledajících ‚řešení‘, včetně vzniku probíhajícího rabování státních pokladen po celém světě způsobem, který má vytěžit co nejvíc bohatství, exponenciálně prohloubit zadlužení a vytvořit z bank a bankéřů nenáviděné postavy, na které budou masy soustředit svůj vztek.

Každý kámen na šachovnici má svůj význam. Političtí vůdci byli vybrání pro své povahové rysy, ať už se jedná o Obamovo očividné charizma v porovnání s Bushem, Brownova mrzutost nebo Sarkozyho bezbřehá arogance. Banky byly nastaveny aby selhaly a následně vyžadovaly peníze daňových poplatníků, což vyústí ve zhechucení a hněvu mas. Armády byly zoceleny v bitvách, vojenský a policejní pesonál byl naočkován myšlením ve stylu „válka proti teroru a za každým rohem se skrývá terorista“, lid je bojácný a zmatený. Masy lidí byly zredukovány na ignorantskou a zmatenou chátru, kterou lze jednoduše směrovat, zmanipulovanou k násilí nebo poddajná podle toho jak si Manažeři přejí. Každopádně v žádném bodě nelze Manažery odhalit, protože se na šachovnici nikdy neobjeví.

Představa, že náš svět je ohromnou šachovnicí, je pro mnohé příliš. Tito lidé se uchylují k iluzím Matrixu, neustále hledají pohodlnější a uklidňuící vysvětlení. Jak řek Douglas Reed, „Lidé se rychle chvějí před domnělým nebezpečím, ale velmi pomalu rozpoznávají to skutečné.“

Je to jednoduché: jsme vedeni do ekonomické apokalypsy, společenského kolapsu a totalitní diktatury. Popírání povede k obětem, ale postavení se realitě dá vzniknout lidem budoucnosti.

Související články: Soudný den: americká zpráva varuje před ‚strategickým šokem’ který povede k masovým nepokojům

Původní zdroj: Cutting through the illusion - The Grand Chessboard

Cesta do pekla je vydlážděna kapitalismem volných trhů, imperialismem a psychopaty

Simon Davies & Donald Hunt
SOTT.net

Minulý týden byl Barack Obama (jak předpokládáme) zvolen prezidentem Spojených států, zatímco se země dál propadala do ekonomické recese. V říjnu došlo ve Spojených státech ke ztrátě téměř 300 000 pracovních míst, zatímco oficiálně udávaná míra nezaměstnanosti stoupla od září téměř o půl procenta na 6.5%. Navzdory pozitivnímu naladění klesl v průběhu minulého týdne Dow Jonesův index o 4%. Nový prezident bude po nastoupení do úřadu v lednu 2009 zcela jistě čelit zoufalé ekonomické situaci podobné té, které čelil v roce 1933 Franklin Roosevelt. Spojené státy, spolu se zbytkem světa, k novému prezidentovi vzhlíží, aby z ekonomické katastrofy našel cestu ven. Podaří se mu to?

Zdá se, že Obama je nadaný jako již dlouhou dobu žádný prezident. Navíc se zdá být osobnostně mnohem vyváženější a bez vnitřních démonů jako většina prezidentů. Stejně jako v případě Franklina Roosevelta, se Obamův talent dobře hodí pro dnešní dobu: zdá se být klidný, inteligentní, se soucitem, a působí dojmem kompetentnosti, že má věci pod kontrolou. A nakonec je pro mnoho lidí, hlavně mladých, v tomto čase beznaděje zdroj naděje. I Bob Dylan, jeden z našich nejtemnějších a nejpesimističtějších básníků, během představení v Minnesotě v dojetí poznamenal: „Narodil jsem se v roce 1941, rok kdy byl vybombardován Pearl Harbor. Od té doby žiji neustále v temnotě. Ale zdá se že teď přijde změna.“ A poté tancoval. Ano, Bob Dylan tancoval na jevišti. Možná že Obama je opravdu schopen zázraků.

Otázkou zůstává, zda i ten nejnadanější prezident může opravdu docílit změny? Sám samozřejmě nemůže, to může pouze lid, a pouze pokud oni, spolu s jejich politiky, mají jasné a správné porozumění stavu věcí, obzvlášť role Izraele v dnešním světě. Dále je třeba, aby disponovali jasným a správným pochopením lidské povahy, což zahrnuje povahu lidí normálních i mezidruhových predátorů - psychopatů (o tom víc později). V tomto ohledu by si jeden přál, aby Obama víc četl Andrzeje Lobaczewského [link v češtině] a méně Reinholda Niebuhra.

Je jednoduché, a každopádně na to není nic špatného, být cynický vůči heslům o naději a změně. Mnozí pohybující se v kruzích „instituce zahraniční politiky“ (jinými slovy američtí imperialisté), nahlížejí na Obamu jako na někoho, kdo „změní“ způsob kterým jsou USA vnímána zbytkem světa. Obamovy řeči o „výhře“ ve válce v Afghánistánu jsou obzvlášť odporné. Obamova volba fanatického sionisty (a fanatika i obecně) Rahma Emanuela jako šéfa kabinetu (chief of staff), byla pro mnohé ránou pod pás. Jeden potom doufá, že se Obama řídí principem drž si své přátele blízko, ale své nepřátele ještě blíž. I v případě kdy by se ideální prezident pokusil distancovat od sionizmu, jak by to mohl udělat když se podíváme, čím se Spojené státy staly? Měli byste na to jen jednu ránu a musela by mířit přimo mezi oči. To samé platí o přerušení imperialismu. Pokud se netrefíte, jste mrtví. Zkuste si sednou k seanci a zeptejte se Johna Kennedyho.

Nic zatím není rozhodnuto. Pouze čas ukáže, zda Obama není jen další nastrčená figurka, která pracuje pro stejný stroj smrti, nebo zda-li je dalším naivním reformátorem, který je až po uši ve vodách plných žraloků. V každém případě by mu někdo měl poslat knihu Ponerologie v politice [Political Ponerology].

Je nicméně znepokojující, že Timothy F. Geithner, prezident a ředitel Federal Reserve Bank of New York, byl vytipován jako možný kandidát, který by nahradil Paulsona na pozici ministra financí.

Ve zprávách

Na povrch vyplavaly další podrobnosti o celoplošném rabování americké státní pokladny, které probíhá prostřednictvím ‚záchranného balíčku’. Pravidla, na základě kterých ministerstvo financí uvolnilo do bank čerstvý kapitál, by byla směšná, pokud by nebyla tak průhledná, a ani nemluvíme o výkupu bezcenného odpadu z bank, výměnou za cenné papíry státní pokladny. Naomi Klein to nazývá Nové koryto. Navíc vyšlo najevo, že Fed odmítá zveřejnit komu peníze půjčila a na základě jaké garance.

G20 zasedala tento týden v Brazílii za zavřenými dveřmi, před plánovaným krizovým setkáním ve Washingtonu které proběhne příští víkend (15. listopadu). Stále sílí hlasy pro koordinovaný zásah, který by řešil skutečné celosvětové dopady ‚finanční krize’ a díky ní prohlubující se globální recesi. Zatímco investiční fondy, banky a další investoři rychle vybírají peníze z rozvojových zemí volného trhu, dochází v těchto zemích k propadu trhů spolu s domácími měnami, protože jejich banky nemají téměř žádný přístup k vnějšímu zdroji financování, čímž se jejich ekonomiky doslova zastavily. Jako vždy jsou to chudí, kteří v podobných případech trpí nejvíc.

The US, UK, G20 and Čína sborově volají po „fiskální pobídce“; Čína oznámila balíček v hodnotě $586 miliard. Není proto překvapující, i když stále znapokojující, že klíčoví tvůrci americké a britské politiky volají po snižování daní a ne státních výdajů. Snižování daní prospívá jen bohatým, nevede ke vzniku nových pracovních míst a k žádné úlevě pro chudé.

Na měnové frontě to vypadá, že se schyluje k opatřením, která v novém měnovém systému poslouží k ospravedlnění použití amerického dolaru jako rezervní měny. Evropské banky snížily úrokové sazby, Banka Anglie o 1.5 procent, což vedlo komentátory začít mluvit o světě, který brzo bude mít nulové úrokové sazby.

…

Na základě všeho co jsme na Sott.net napsali a řekli je jasné, že se celý svět, a my s ním, nacházíme ve velmi prekérní situaci. Situace za kterou můžou ti, kteří řídí záležitosti lidstva. K tomu, abychom měli jakoukoli šanci se vyprostili, je třeba učinit jisté konkrétní kroky, mezi první patří nutnost postavit se pravdě, bez ohledu na to jak moc neuvěřitelná a hrozná se může zdát. To znamená, že se musíme postavit pravdě o naší nesnázi, o našich pánech a nakonec o sobě samých. Pouze poté kdy budeme vyzbrojeni pravdou a obklopeni vhodnými spojenci a přáteli, budeme schopni formulovat naše přežití a posléze náš útěk.

Pro hlubší pochopení naší ekonomické nesnáze jsme již dříve prozkoumávali způsobe, kterým pracuje systém jež známe jako ‚kapitalismus volných trhů’ a jakým způsobem se každý týden projevuje. Nyní se tedy zběžně podívejme na to jak vznikl, roli kterou podle pánu systému máme hrát, jakým způsobem se stal „hlavním systémem“ a jaký druh bytosti jej ovládá.

Jakmile výše zmiňované body pochopíme, měli bychom být lépe vybaveni při hledání jiných možnosti na makro i mikro ekonomickém měřítku

Kapitalismus volných trhů

Kniha Hanny Arendt Původ totalitarismu vyznačuje rysy toho, co začalo jako nová obchodní třída v 16. a 17. století a která se proměnila v hlavní politickou třídu 20. a nyní 21. století: buržoazie nebo též finanční/kapitalistická elita.

„Dokud obchodní třída naplňovala základní funkci producenta a stimulátora produkce (tzn. společenství producentů), plnilo její bohatství pro národ jako celek důležitou funkci.“ [1] Nicméně, „vlastníci volného kapitálu patřili mezi první část společnosti, která chtěla zisky bez plněná nějaké skutečné společenské funkce - mimo role vykořisťovatelského výrobce - a kterou nemohla žádná policie zachránit před hněvem lidu.“ [2]

V Evropě, během 19. století, došlo ke splynutí nadbytečné pracovní síly a nadbytečného kapitálu (obojí byl výsledek společenských a ekonomických změn v důsledku průmyslové revoluce). Ve stejnou dobu čelily stávající politické a společenské struktury Evropy značné hrozbě. Vše vyústilo v podobě imperialistické aliance mezi „lůzou“ (lidové masy) a kapitálem, které v té době vlády u moci často vzdorovaly, ale kterou podporovala velká část vzdělaných tříd; imperialismus považoval expanzi kapitálu za hranice národního státu za univerzální lék, který odstraní veškeré problémy.

Kapitál byl v zahraničí investován spolu s lůzou, která byla ve velkých počtech podobně exportována, aby dobývala zdroje z těchto dalekých krajin a chránila a využívala investovaný kapitál. Imperialismus byl a nadále zůstává vývozem kapitalismu volných trhů ve své nejextrémější podobě. Také se jedná o krádež ohromných rozměrů. Na tento druhý bod by se nemělo zapomínat, protože zatímco lidé v kapitalistických ekonomikách západu sedí doma a nadávají na příšerný stav ekonomiky, nebo krádež miliard z veřejného rozpočtu, je vhodná doba vzkřísit několik domácích pravd:

* Relativní komfort těch na ‚západě‘, stojí na krádeži zdrojů v zemích, které byly podrobeny naší imperialistickou vládou, a dále z krve, potu a slz obyvatel těchto zemí. Žádná země nemá, a nikdy mít nebude, právo, ať už boží či jiné, napadnout, okupovat a drancovat země, které patří jiným lidem.

* Krev, pot a slzi které v současné době roní naše generace, a ty roněné těmi kteří přišli před námi, na obranu ‚svobody‘, byly ve skutečnosti roněny na obranu kapitalismu a pro výsadní výhodu těch na vrcholu kapitalistického/finančního stromu. (více se lze dočíst v knize Douglase Reeda [link v češtině] který spílal tomu co viděl v Británii).

* Vaše vlády, které jsou od nepaměti řízeny ku prospěchu elity, ať už aristokratické nebo finančně/kapitalistické, vás vždy okrádaly, aby si nacpaly své vlastní kapsy - nazývají to ‚zdanění‘ a ‚regulace‘.

Během tohoto období byly položeny základy kréda kapitalismu volných trhů; spojení privátních zájmů s veřejným zájmem; práva a ochrana spojené se soukromým/jednotlivcovým majetkem; do přesvědčení že politické instituce, včetně policie doma a armády v zahraničí, existují jen jako nástroj na ochranu soukromého majetku a legalizace rozkrádání v podobě rostoucího vykořisťování, s přidáním téměř morální autority.

Obchod/ování se stalo politickou otázkou a úzké ekonomické zájmy relativně malé skupiny se spojily se zájmy národnimi, kde se obecné dobro určovalo jako úhrn zájmů jednotlivců a růst, tedy imperialismus, se představoval jako obecný zájmem národa jako celku. „Protože [finanční a kapitalistické] třídy každého přesvědčily, že ekonomický zájem a vášeň vlastnictví tvoří zdravý základ pro [fungování státu], byli dokonce i neimperialističtí politici lehce přesvědčeni, aby se vzdáli, když se na obzoru objevil obecný ekonomický zájem.” [3]

Růst se stal sám o sobě cílem a osoby v jeho čele „nebyly ničím jiným než funkcionáři násilí, [kteří] byli schopni myslet jen v rámci politiky moci. Byli první kdo, jako třída a podporováni svojí každodenní zkušeností, tvrdil, že moc tvoří podstatu každé politické struktury.” [4]

Nekončící cyklus akumulace majetku/kapitálu, plodící akumulaci moci, plodící akumulaci majetku a stále dokola, vyžaduje neustálý růst. Velké vlny změn během průmyslové revoluce, doba imperialismu a doba moderního impéria, ať už pod záminkou studené války nebo války proti teroru, vedlo k převedení veškeré moci na finanční/kapitalistickou elitu. Od doby koloniálního imperialismu se této elitě podařilo, s úplným souladem se svým krédem neustálé akumulace majetku a moci, získat ještě větší množství obou.

Vzpomeňme na dvě malé epizody americké historie. První je část Deklarace nezávislosti Spojených států, která prohlašuje že člověk má jistá nezcizitelná práva, kde místo práva na „život, svobodu a budování osobního štěstí” mohlo dříve stát „ ... a budování majetku“, i když otázka zda a kdy k takové změně došlo je předmětem jisté debaty. Druhou je, že původně pouze vlastníci majetku mohli volit, jako v případě Anglie.

Platí že moc je běžným prostředkem pro daný cíl, proto u společnosti založená jen na moci musí nutně dojít během klidu řádu a stability k jejímu rozkladu. Pouze prostřednictvím nabývání většího množství moci, neustálým rozšiřováním své pravomoce a procesu hromadění moci si může zachovat stabilitu. Tudíž taková společnost „musí vždy získávat nové opory z venčí [nové směry růstu a neustále novým majetkem], jinak přes noc zkolabuje do bezúčelného, nesmyslného chaosu soukormých zájmů ze kterých povstala.” Proto ten kapitalismu volných trhů který dnes vidíme. Nejde o to, že systém nutně kolabuje, ale že se musí neustále rozpínat, vše pohlcovat, aby mohl přežít. Pokud dojde prostor ve kterém se může rozpínat, nebo přijde o majetek či pracovní sílu kterou může pohlcovat, potom dojde k jeho zhroucení do sebe. Pokud bychom odmítli pomáhat tomuto systému v jeho nenasytném pohlcování lidí, národů a našeho bohatství, pokud bychom se pevně rozhodli a řekli „NE“ a mysleli to vážně, byli připraveni společně vytrpět následky spojené s vyhladověním predátora, poté by skutečně „zkolaboval ... do bezúčelného, nesmyslného chaosu soukromých zájmů ze kterých povstal”.

Jak se zdá, tato analýza skutečně odpovídá geopolitické historii a současným bojům o moc, které se před námi odehrávají. To samé lze prohlásit o státu Izrael a každém jiném systému, který je řízen stejnou psychologií, který řídí kapitalismus volných trhů.

Role člověka

Anglický filozof 17. století, Thomas Hobbes, popisuje ve svém díle Leviathan totalitní stát, který je založen na určité struktuře společnosti, ve které musí ‚Člověk‘ dosáhnout jistých vlastností. Běhá z toho mráz po zádech, neboť přestože byl Leviathan publikován v roce 1651, popisuje naši moderní společnost a způsob, kterým vládnocí elita pohlíží na normální lid.

Normální lidé jsou viděni jako bez rozumu, bez schopnosti pojmout pravdu a bez svobodné vůle, tedy bez schopnosti nést zopovědnost. Pohlíží se na nás jako na funkci společnosti a jsme tudíž souzeni podle naší hodnoty nebo důležitosti, naší ceny; jinak řečeno „podle toho, kolik by bylo dáno za použití naši moci.“ Společnost tuto cenu neustále hodnotí a přehodnocuje podle zákona o poptávce a nabídce (a v mezích naší schopnosti konat kolektivně, schopnost která je od poloviny 80. let značně omezována).

Jsme považováni za sobě rovni ne díky jakési vrozené hodnotě lidského života, nebo vlastnictví boží jiskry, ale kvůli naši společné schopnosti zabíjet. Stát existuje jako výsledek naší potřeby být v bezpečí před ostaními, neboť se cítíme ohroženi jiným člověkem. Jde přesně o naši roztříštěnou společnost, ve které přijímáme nevídanou míru zasahování státu do našich záležitostí proto, že nás chrání před vyvrheli naší společnosti, kde nezáleží zda jde o profesionální zločince nebo mladé grázly (což je opakující se téma v evropské politice), nebo před vyvrženci v podobě nejasných ‚teroristů‘ nebo ‚imigrantů‘.

„Stát je založen na delegaci naší moci, ne našich práv. Získává monopol na zabíjení a výměnou podmíněně nabízí záruku že nebudeme zabiti. Bezpečnost zabezpečuje zákon, který čerpá přímo z monopolu moci státu (a který nevychází z lidského standardů co považovat za spravedlivé a co ne). Protože tento zákon vyvěrá přímo z absolutní moci, představuje v očích jednotlivce, který pod ním žije, absolutní nezbytnost. Co se týče zákona státu, zde nejde o otázku spravedlivé nebo nespravedlivé, ale pouze o absolutní poslušnost, slepou konformnost vůči [kapitalistické] společnosti.” [5]

Delegace naší politické moci státu a ztráta skutečných politických práv znamená, že jsme ztratili naše právoplatné místo ve společnosti a naše přirozené spojení mezi sebou. Zbaveni politických práv jsme omezeni soustředit se pouze na sebe samé a naše soukromé žovoty, které můžeme posuzovat pouze v porovnání s ostatními a tudíž jsme donuceni soutěžit. Byli jsme sníženi na společnost soutěžících jednotlivců. Pro mnohé je pouhá myšlenka, nebo dokonce skutečnost být součástí společenství, něčeho co nás přesahuje, kde máme práva a zodpovědnosti, mimo jejich chápaní. V naší společnosti jsou ti, kteří v soutěžení ‚selhali‘ vykázáni, míněno vykázaní ze společnosti, kdy pro potvrzení stačí jeden pohled na to, jak se chováme ke znevýhodněným, chudým a slabým. Tento způsob chování se dokonce v současném americkém a západním modelu společnosti stal předností.

Kromě přiřazení našich politických práv na stát, jsme na něj jako jednotlivci současné delegovali naši společenskou zodpovědnost, kdy jsme ve skutečnosti požádali stát, aby nás zbavil naší povinnosti vůči ostatním lidem, právě jako jsme požádali stát o ochranu před ostatními lidmí. Tento proces delegace moci a odstoupení zodpovědnosti nadále pokračuje. Jsme se v postavení, kdy nemámě žádnou zodpovědnost pro záležitosti nad kterými máme kontrolu, nebo bysme alespoň mít měli, zatímco neseme zodpovědnost za záležitosti, které jsou mimo naši kontrolu - zvažte americký a britský zákon týkající se zákonné odpovědnosti, v porovnání s naší svobodou vzdělat nebo očkovat naše děti dle našeho uvážení.

Pro Hobbese je „moc nahromaděným řízením, které jednotlivci umožňuje stanovit ceny a regulovat nabídku a poptávku tak, aby přispěly jeho vlastnímu prospěchu.“ „Člověk hnaný jeho individuálními zájmy bude mít vášeň pro moc.“ [6] Je to jakoby Hobbes psal o svých zážitcích z prostředí, ve kterém dnes žijeme.

Jak napsala Arendt, „Zdá se, jakoby Hobbesova představa člověka....postkytovala.. konzistentní vzor postojů, prostřednicvím kterých může být každá opravdová společnost zničena“.

Imperialismus

Imperialismus, který byl v 19. století novou fází kapitalismu volných trhů, měl změnit nejen vykořisťované kolonie, ale i státy ve kterých vznikl.

J. A. Hobson v knihách Kapitalismus a Imperialismus v Jižní Africe (1900) a Imperialismus (1902) nazval imperialismus perverzí nacionalismu „ve kterém národy...transformují zdravé, stimulující soupeření různých národních typů, do bezohledného boje soutěžících říší“. Další přesný popis dnešního světa, ve kterém je lůza (nebo masy lidu) lehce navedena, aby považovala ekonomické zájmy své vládnoucí elity za své vlastní, spolu se zájmem jejich země. Hobson označoval finanční/kapitalistickou elitu za „parazity na vlastenectví“ sto let předtím, než začalo hurávlastenectví současných válek v Afghánistánu a Iráku.

Nástup finanční/kapitalistické elity k moci prostřednictvím imperialismu, vedlo k oslabení politických institucí domácího národa. V případě Británie Hobson vyzdvihl posun moci směrem od Parlamentu k vládě: „Imperialismus byl hlavní příčinou ... která vedla k ... růstu „moci vlády vůči Dolní sněmovně“. Jedná se o proces, který dosáhl svůj současný vrchol v USA, v podobě hromadného ‚zprivatizování‘ americké vlády a nahromadění veškeré moci uvnitř exekutivy.

Jak píše Arendt, „Že autorita národního státu závisela převážně na ekonomické nezávislosti a politické neutralitě jeho státních úředníků, začne být očividné v naší době; úpadek národů začal s trvalou platností s korupcí jejích stálé administrativy a s obecným přesvědčením, že statní úředníci neplatí stát, ale majetné třídy.“ [7] Je zajímé že Arendt také zmiňovala “Vyšší společnost spravující podsvětí…její postupný ústup od otázek morálky, a její rostoucí chuť pro anarchistický cynismus svého potomka”.

Před 100 lety a 50 lety Hobson a Arendt viděli jasně zhoubné účinky imperialismu a z definice také kapitalismu volných trhů. Předpověděli svět ve kterém žijeme: soukromé zájmy vládnoucí elity, nadřazení kapitalisti jejichž zájmy jsou představovány jako zájmy každého z nás a na kterých závisí naše národnostní přežití. A je jím zcela jasné, že nic z toho, nic z toho, není pro vaše dobro, což by mělo být jasné i vám.

Bystří čtenáři historie chápou, že téměř každá válka byla vyrobena, financována a podpořena finanční/kapitalistickou elitou. Je to zcela logické, když se díváme z pohledu nutnosti trvalého růstu a trvalého násilí, aby mohl finančně/kapitalistický stroj pracovat. Války v Afghánistánu a Iráku, okupace Palestiny a podrobení lidí od Latinské Ameriky až po Asii se v ničem neliší.

Psychopati

Systém, ve kterém se nacházíme, je přirozeným výsledkem evolučního úspěchu poddruhu lidské rasy. Tento poddruh je mezidruhovým predátorem, který se živí převážnou většinou lidstva. Tento poddruh, psychopat, se v současné době stal předmětem velkého množsví výzkumu, jehož značná část byla publikována na Sott.ne

Úryvek z Psychopat - maska příčetnosti [link je v češtině] (The Psychopath - The Mask of Sanity)

Představte si – jestliže můžete – nemít svědomí, vůbec žádné, žádné pocity viny nebo soucitu, ať uděláte cokoliv, žádná omezující starost o prospěch cizích osob, přátel, nebo dokonce členů rodiny. Představte si, že nemusíte zápolit se zahanbením, ani jednou jedinkrát po celý váš život, bez ohledu na to jak moc sobecký, škodlivý, nebo nemorální skutek jste učinili.

A dále předstírejte, že pojem odpovědnosti je vám neznámý, leda jako zátěž kterou ostatní, jak se zdá, přijímají bez otázek, jako důvěřiví hlupáci.

Dále k této podivné fantazii přidejte schopnost skrýt před ostatními to, že vaše psychologická konstituce je zcela odlišná od jejich. Jelikož každý jednoduše předpokládá, že svědomí je mezi lidskými bytostmi univerzální, potom skrývání faktu, že jste bez svědomí, jde téměř bez námahy.

Vaše touhy nejsou omezeny vinou nebo studem a nikdy se vám nestane, že by se vám druzí vzepřeli vaší chladnokrevnosti. Ledová voda ve vašich žilách je tak podivná, zcela mimo jejich osobní zkušenosti, že zřídkakdy jenom vytuší váš skutečný charakter.

Jinými slovy jste zcela osvobozeni od vnitřních omezení a vaše nespoutaná svoboda dělat si co chcete, bez soužení svědomí, je vhodně skrytá okolnímu světu.

Můžete dělat cokoliv co se vám zachce a přesto vaše podivná výhoda nad většinou lidí, těmi kteří jsou vedeni svým svědomím, zůstane pravděpodobně skrytá.

Je nám řečeno, že se Hobbes jako politický filozof politiky teoreticky nesnažil zachytit psychologický potrét člověka, ale pouze stanovíl jaký člověm bude muset být, aby splnil potřeby jeho politické reformy, Leviathan. Leviathan, vydaný v roce 1651, se potom jeví buď jako dílo psychopata, nebo mimořádná analýza psychopatických znaků, díky kterým by podobný psychopat byl úspěšný v novém světě finančně/kapitalistické společnosti.

‚Člověk‘ kterého Hobbes popisuje je psychopat. Zda-li šlo o jeho záměr nebo nikoli nemění nic na tom, že popisuje v co se svět promění, když bude ovládaný jistým druhem homo sapiens, který vyniká v kapitalismu volných trhů, který byl stvořen psychopaty.

Andrzej M. Lobaczewski (link v češtině) napsal zásadní knihu o roli psychopata v moderním poiltickém uspořádání - Ponerologie v politice: věda o povaze zla přizpůsobená politickým účelům, čtenářům silně doporučujeme spolu s tímto materiálem zde , zde and zde.

Lobaczewski popisuje výskyt psychopatů mezi námi, kteří nepatří do skupiny „neúspěšných” v tom smyslu, že se nedopustili násilných zločinů, při kterých byli přistiženi, proto zůstávají skryti a nelze je jednoduše vidět. Tito tvorové jsou schopni konat bez špetky svědomí, jsou často charizmatičtí a inspirující, s téměř nadpřirozenou vychytralostí, disponující hlubokou znalostí o fungování psychiky normálních lidí.

Tyto vlastnosti z nich činí neskutečné manipulátory normálních lidí. A to do té míry, že mnohé lidi kteří nejsou psychopati, infikují svým bezcitným a pro svůj vlastní prospěch sloužícím myšlením; proces který Lobaczewski nazývá ‚ponerogeneze‘. Proces, který Michael Lewis zachytil v knize Lhářův poker (Liar's Poker), která popisuje jeho zážitky jako prodejce dluhopisů na Wall Streetu během 80. let, přímo ve společnosti Salomon Brothers (nyní součást Citigroup). Lewis Ranieri ze Salomon Brothers vedl oddělení hypoték, které v podstatě vymyslelo tzv. mortgage backed securities, které nakonec vedly ke vzniku tzv. sub-prime trhu. V mortgage backed securities a sub-prime trhu došlo k takovému nafouknutí, že tyto trhy urychlily současnou ‚finanční krizi‘. Je poučné vidět jakým způsobem psychopatičtí predátoři operují na Wall Streetu a jak došlo k šíření rakoviny během záchvatu nezkrocené chamtivosti.

Lidé se slabinou ve své psychologické konstituci se lehce nakazí psychopatickou patologií, čímž se promění v sociopaty a charakteropaty. Tyto patologické typy vytvářejí společensky vlivné skupiny (‚ponerogenické asociace‘) nebo vniknou do již existující společenské skupiny, která jim umožní dále šířit v pozadí skrytou patologii a infikovat normální lidi. Tyto ‚ponerogenické asociace‘ „se obratně vyhýbají střetu se zákonem, zatímco se snaží získat převahu. Podobné [asociace] často usilují o politickou moc, aby mohly na společnost uvalit, ve jménu vhodně připravené ideologie, pro ně výhodnou legislativu, přičemž čerpají výhody ve formě nepřiměřeného bohatství a uspokojení své touhy po moci“. [8] Neodpovídá to přesně kapitalismu volných trhů, který byl výše popisován?

Další součástí procesu asimilace světa normálních lidí do světa psychopatů, je nutnost obrátit lidi kteří nejsou psychopati, na patologické učení, které probíhá prostřednictvím vytvoření falešné morálky nebo hodnot (‚paramoralismy‘), které jsou následně využity k opravedlnění toho, co by jinak bylo považováno za amorální chování. Doktrína kapitalismu volných trhů je plná podobných paramoralismů, související s okrádáním normálních lidí, „správností“ chamtivosti, „silnější vítězí“ a tak dále. Tímto způsobem se vybuduje falešná morálka. Zmanipulována falešnou mravností, se generace za generací stává pěšáky a otroky pro světovou finanční elitu a i nadále je zralá na otrhání kdykoli se našim pánům zamane.

Celá stavba společností založených na kapitalismu volných trhů je řízena strachem, vše prostupujícím a ohromujícím strachem. Svět ve kterém jednotlivec neustále soutěží, kdy vše co máme, může být kdykoli sebránou někým jíným v honbě za majektem nebo zločinem, kde podstata základu společnosti spočívá na akumulaci neomezeného kapitálu a neomezené moci bez jiného opodstatnění, to je svět založený na strachu. Svět který zcela odráží psychopatickou manipulaci psychiky normálních lidí.

Pro naše poslání či přežití a útěk je nezbytné se postavili této realitě - že jsme terčem plenění od bytostí, které vypadají jako lidi ale lidmi nejsou. Tyto bytosti infikovaly v různém rozsahu mysli normálních lidí včetně našich. Pokud z naší strany nedojde k pochopení současného stavu, potom jakékoli pokusy učiněné pro změnu naši situace budou odsouzeny k nezdaru, neboť budou pod vlivem moci psychopata a povedou ke zničení „každého opravdového společenství“. Musíme se postavit tváří v tvář tomuto faktu a postavit se vše prostupujícímu strachu.

‚Finanční krize‘, včetně těch v letech 1906, 1920/21, 1929/33, 1997/98 a současné, jsou jednoduše období, které si finanční elita vybrala k nahromadění mnohem většího množsvtí majetku/kapitálu a moci, plně v souladu se zákony které řídí systém, který byl vymodelován podle jejich vzoru. Systém který byl navržen tak, aby v něm docházelo k pravidelným a umělým ‚krachům‘. Navzdory sklonu ekonomů si myslet opak, ekonomiky nejsou podřízené ‚přírodním zákonům‘, čímž by byly mimo lidský vliv, ale spíše mechanickým zákonům, které jsou zcela v rámci vlivu člověka, tedy pokud disponujete mocí a vlivem potřebným pro tahání za páky.

Herman Daly

V dubnu tohoto roku pronesl americký ekonom Herman Daly přednášku před Komisí pro udržitelný rozvoj (Sustainable Develepment Commission) ve VB, ve které zdůraznil svoji myšlenku o stabilní státní ekonomice (Steady State Economy), která může nahradit „neúspěšnou růstovou ekonomiku“.

Daly ve své přednášce zpochybnil základ kapitalismu volných trhů tak jak byl charakterizován Arendtovou: neustálé hromadění majetku/kapitálu. Nepřímo uznal fakt, že k tomu aby mohl kapitalismus volných trhů růst, musí jak pohlcovat tak i neustále růst aby přežil. Logicky to není možné, když se podíváme na svět jako na omezený systém. Daly proto navrhuje odklon od ekonomiky růstu posledních 300 let k ekonomice, která je stabilní a která neroste. Ve světovém měřítku by to znamenalo, že rozvinuté ekonomiky by musely využívat své zdrojem mnohem efektivněji, čímž by připustily větší podíl světových zdrojů do doby, než by tyto země dosáhly přiměřenou kvalitu života pro své obyvatele.

Daly navrhuje:

Spravedlivější rozdělení základních světových zdrojů.

Reformu daňových systémů na systém který bude postaven na ekologickém základě.

Omezit míru nerovnosti v rozdělení příjmů - minimální a maximální příjem. Snížit chodobu bez celkového růstu si vyžaduje přerozdělování. Úplná rovnost není spravedlivá, neomezená nerovnost je také nespravedlivá. Snažit se hledat férové limity nerovnosti.

Změnit způsob kterým pracujeme, abychom zabezpečili práci pro každého, než jen otroctví pro některé a nezaměstnanost pro druhé.

Znovu zregulovat mezinárodní obchod. Omezit volnost pohybu kapitálu, zkrotit globalizaci.

Omezit MMF, Světovou banku a Světovou obchodní organizaci a přeměnit je na nový model založený na rovnosti mezi národy.

Zrušení bankovního systému s částečnými rezervami. Vrátit vládám kontrolu nad penězi a odebrat ji bankám.

Umístit nedostatkové zdroje pod dohled veřejnosti a odstranit soukromé regulování vědomostí a informací. Přestat nakládat se vzácnými věcmi jakoby byly běžné a naopak.

Stabilizovat světovou populaci.

Změnit účetnictví národů aby odpovídalo realitě a bylo možné vidět, kdy růst přestane zemi jako celku prospívat.

Nejde o to zda jsou Dalyho nápady dobré nebo ne. Slouží totiž pro ilustraci, že opravdoví ekonomové, (Daly dřív působil ve Světové bance), mají nápady, jakým jiným způsobem by mohl náš svět fungovat. Proto až zase uslyšíte, jak vám lháři budou opět tvrdit že tato a tamta ‚reforma‘ jsou potřebné pro udržení současného systému při životě, budete nyní schopni prohlédnout jejich lži a říci o tom každému kdo bude poslouchat.

Mikroekonomické záležitosti

První věc, kterou je třeba udělat, je překonání nášeho strachu, protože strach nás poutá. Poutá naše mysli, naše emoce a naše činy. Je snažší rozbít pouta když zvolíme přístup zarhnující pomoc přátel a spojenců. Společnost, ve které jsme byli donuceni žít, jak popisujeme výše, z nás učinila soupeře a ne spolupracovníky. Jde o první věc kterou je třeba změnit, naučit se spolupracovat a obklopit se lidmi, kteří obecně vidí svět podobným způsobem, stejné problémy a nutnost změny.

Na začátku spolupráce mějte navzájem pochopení pro své slabé stránky a pamatujte, že mezi věci které je třeba se naučit, patří nové postupy založené na otevřené komunikaci a větším pochopení. Když jste s vašimi ‚přáteli a sousedy‘ všimněte si, jak diskuze většinou degraduje na rozdílný názor ohledně detailů, zatímco na obecné principy, na kterých se shodujete, se zapomene. Tyto rozdíly v detailu mohou vykolejit mnohé týmové úsilí a také mohou být jednoduše zneužity těmi bez skrupulí.

Chápejte slabé stránky vyšich společníků, pracujte s nimi a kryjte jim záda. Nedovolte aby se lidi báli neuspět, protože když nám nebudeme dovoleno chybovat, jak se potom naučíme uspět? Na neúspěchu není nic špatného. Naučte se komunikovat - je to těžší než se zdá, neboť každý z nás maskuje za falešnou osobností to co opravdu potřebujeme - dovolíme aby se naše skutečná myšlenka ztratila v potřebě mít pravdu nebo v záplavě emocí.

Až budete mít základ týmu, zaměřte se na praktické záležitosti. Jedna zásadní změna, která vám pomůže překonat blížící se těžké období, bude život jako součást skupiny. Zjistíte že větší budovy jsou na hlavu levnější, než větší počet menších dohromady. Budete mezi sebou schopni sdílet břemena, rizika a životní náklady. Můžete přemýšlet nad splečným podnikání, ve kterém někteří z vás budou moci pracovat, zatímco ostatní zůstanou u denního chození do práce, alespoň dokud nějaká práce bude.

Dům s 15 dospělými si může vystačit se 3 auty, párem praček a párem lednic atd. - mnohem méně než je třeba pro 15 dospělých kteří žijí samostatně. Ano, bude třeba jisté míry spolupráce na vypracování rozvrhů, ale to by nemělo být nic těžkého. Pro celý dům budete potřebovat jen jedno internetové připojení a/nebo telefonní přípojku. Náklady na velký dům (kromě daní za nemovitost které budete muset vzít v potaz) rozpočítané mezi skupinu, jsou nižší než za jednotlivce. Zahrnuje to i pojištění pokud o něm uvažujete.

Zjistíte že jsou vždy někdo nablízku, aby pomohl vám a vy jim. Pokud vám připadá podobná myšlenka směšná, potom si položte otázku proč tomu tak je - může to být tím, že vy, spolu s dalšími lidmi, jste byli ovliněni stavět se proti myšlence žít s lidmi v komunitě, buď to nebo nechápete v jak moc závažné situaci se nacházíme.

Dále se opravdu dobře podívejte na to, jak utrácíte peníze. Podívejte se na svůj ůčet za jídlo a zvažte úplnou změnu vašeho přístupu ke stravování, aby bylo velmi jednoduché, laciné a zdravé. Přestaňte kupovat předpřipravená jídla, vzdělejte se jak detoxikovat vaše tělo a udělejte pro to co možná nejvíc a začněte jíst hnědou rýži, fazole a luštěniny a zeleninu. Už žádné supermarketové štávy, sýry nebo předpřipravená jídla.

Je to pro vás příliš radikální? Možná že je, ale rozhodně by vám to v řadě směrů pomohlo - budete zdravější a utratíte méně za jídlo. Rýže a fazole se jednoduše vaří, dají se vařit ve velkém, sklkadovat v lednici, čímž budete mít více času. Pokud opravdu rozumíte tomu co jsme vyzdvihli o způsobu, kterým systém pracuje, zeptejte se sami sebe, zda-li je pravděpodobné aby vás ten samý systém podporovat jíst dobré jídlo nebo výnosné jídlo. Odpověď znáte.

Kromě otázky zajištění bydlení, pokud máte jakékoli úspory, se zamyslete nad následujícím - pokud jsou vaše peníze v bance, nebo fondu nebo na podobném místě - kdo má zisk z těchto peněz, vy nebo lidé kteří je drží? Samozřejmě že oni a pokud ‚oni‘ jsou banka, používají vaše peníze k dosažení výnosu. Co tedy vybrat většinu vašich peněz a vzít jim je? Co třeba spojit se s přáteli a spojenci a zkusit, aby peníze pracovaly pro vás - svět skýtá nekonečno možností. Můžete se domluvit, koupit kus země a proměnit ji v kolektivní zeleninovou zahradu - a vaše peníze doopravdy porostou.

Časem budou mít ve společnosti cenu věci, které plní funkci za kterou budou lidé ochotni platit. Pokud umíte pracovat s takovými věcmi tím lépe pro vás. Připravte se na to být schopni smlouvat a obchodovat. Samozřejmě že to bude jednodušší pokud pracujete ve skupině, ale i pokud jste sami, vyberte si dovednost a dobře se ji naučte dokud můžete. Například umíte-li spravovat věci, postarejte se abyste měli dobré nářadí.

Podívejte se na systém, pochopte jak funguje a naučte se v něm pracovat. Můžete krok za krokem odmítnout aby vás řídil, ale to neznamená že se musíte odtrhnout. Existuje dostatek zpráv o rozsahu sledování a se stane, když někdo vyčnívá, proto se informujte a naučte se tomu, jak zůstat mimo zorné pole zatímco aktivně pracujete na své pomoci. Vyrovnejte své dluhy jak nejlépe můžete, abyste měli možnost přístupu k úvěrům v případě potřeby. Pokud máte dluh s vysokým úrokem, zvažte možnosti jak snížit výše splátek.

V podstatě se velmi dobře podívejte na realitu vašeho života a zamyslete se - čeho bych mohl dosáhout, pokud bych měl skupinu přátel a spojenců, se kterými bych mohl opravdu pracovat pro zlepšení současného stavu?

Po celý náš život nás učili být ‚jednotlivci‘ a nyní je opět čas se stát komunitami. Zjistíte, že se také budete mnohem víc smát.

****

[1] Hannah Arendt, Původ totalitarismu (1951), kapitola 5
[2] Hannah Arendt, Op cit
[3] Hannah Arendt, Op cit
[4] Hannah Arendt, Op cit
[5] Hannah Arendt, Op cit
[6] Thomas Hobbes, Leviathan
[7] Hannah Arendt, Op cit
[8] Andrzej M. Lobaczewski, Ponerologie v politice

Zdroj: The Road to Hell is paved with Free Market Capitalism, Imperialism and Psychopaths

‚Finanční krize’

Zde je něco málo o probíhající ‚finanční krizi. Jde o jakousi skládačku pocházející z více zdrojů. Články jsou od expertů na ekonomii a finanční trhy a jedná se o jejich pohled na to, kterým směrem se bude svět v nejbližších dnech, týdnech, měsících a letech ubírat:

„Domnívám se, že bankovní instituce ohrožují naši svobobu ve větší míře než armády. Pokud americký lid dovolí, aby soukromé banky ovládly vydávání jejich měny, banky a korporace, které vyrostou kolem [bank], nejdříve prostřednictvím inflace, potom deflace, budou lidem brát jejich majetek do té doby, dokud se jejich děti neprobudí bez domova na kontinentě, který jejich otcové dobyli. Právo vydávat peníze by měla být bankám odebrána a vrácena lidu, kterému právem náleží.” Thomas Jefferson, třetí prezident USA (1743-1826), dopis ministru financí Albertu Gallatinovi (1802)

Jak byste odpověděli na otázku: kdo řídí svět? Stručná odpověď zní „bankéři“. Peníze jsou v našem systému existence klíčové, spolu s tím kdo je řídí. Moc nad penězi umožňuje moc nad lidmi. Bankéři ovládají peníze, tudíž ovládají lidstvo. Skutečně je to tak jednoduché.

První zpravodajské skupiny byly soukromé. Jejich účelem bylo zajistit, aby bankéři měli přístup k informacím dřív, než kdokoli jiný. Nejslavnější z nic byla Rothschildova skupina, které bylo natolik úspěšná, že Nathan Rothchild byl schopen oklamat účastníky londýnské burzy ohledně výsledku bitvy u Waterloo (věděl dřív než kdokoli jiný že Anglie vlastně vyhrála).

Nic se nezměnilo. Většina lidí žije v iluzi, že zpravodajské služba pracují pro stát a že stát pracuje pro lidi. Není tomu tak. Stát je veřejný prostředek, jehož prostřednictvím vládnoucí elita (bankovní/korporátní) uplaňuje moc nad lidmi a dostává se k ohromnému bohatství. Bezpečnostní služba je privátní prostředek, jehož prostřednictvím se dosahuje stejných cílů.

Bankéři napříč celou historií zakládaly kruhy a kluby. Současnost se v ničem neodlišuje. Členové těchto kruhů (které se dále člení na vnitřní, střední a vnější, některé se překrývají, některé ne) jsou spojeni stejnými hodnotami a psychologií (psychopatií a charakteropatií), krví, dědictvím, vzděláním, historií, penězmi a samozřejmě mocí, kterou chějí mít úplnou. Členové vnitřních kruhů se jen zřídka objevují na veřejnosti a obecně nezastávají posty ve veřejné správě. Naši prezidenti, premiéři, vládní ministři, politici, vysocí podnikatelé, představitelé bank a další veřejné osoby patří do středních a vnějších kruhů. Mohou migrovat směrem dovnitř, ale až po opuštění veřejné služby.

Tyto kruhy jsou tajné a jejich členy, hlavně ty ve vnitřních kruzích, téměř nikdo nezná. Kdo má konečnou moc je téma, o kterém se hojně debatuje. I když jistě existují ti, jejichž rodiny zůstaly na vrcholu po mnoho generací, není členství nutně trvalé. Vždy dochází k výzvám a silná konkurence panuje obzvlášť na nižších úrovních. Aby členové, nebo ‚hráči’ mohli stoupat vzhůru, musí být mazaní, nemilosrdní, a co je nejdůležitější, musí umět přežít. Aby si udrželi moc, musí hráči být neustále ‚ve hře’. Je důležité vědět, že i když nemáme přistup do jejich kruhů, které se nám z venčí mohou zdát jako pohodlné kluby, uvnitř panuje vysoká konkurence. To co se děje ve světě je důsledek těchto konkurujících si sil. I když obecný směr byl stanoven členy vnitřního kruhu moci, o detailech se na nejvyšších, strategických místech moci vede vždy nelítostný boj, včetně členů středních a vnějších kruhů, kteří se pohybují na taktické a územní úrovni. Přesně to se odehrává v současné ‚finanční krizi’.

Každý, kdo viděl vnitřní mechanizmus celosvětové korporce nebo banky, bude souhlasit, že uvnitř podobných organizací existují tyto dvě síly. Z venčí jsou neprůstupné a soudržné, přestože se uvnitř bojuje.

…

Banka pro mezinárodní platby

První úroveň, kde veřejnost vidí použití moci na světovém jevišti, probíhá přes Bilderberg Group, Trilateral Commission, Council on Foreign Relations, Mezinárodní měnový fond (IMF), Světovou banku a Banku pro mezinárodní platby (Bank for international settlements - BIS).

Zmiňované organizace mají oficiální veřejnou tvář, ale většina jejich aktivit zůstává zahalena tajemstvím nebo je zkreslena. Přesto i pouhá veřejná tvář BIS poskytuje dobrou představu o jejím dosahu a vlivu.

BIS sídlí v Basileji, Švýcarsku a je nejstarší světovou mezinárodní finanční organizací. BIS odporuje mezinárodní měnovou a finanční spolupráci a je bankou pro centrální banky. ‚Členy’ BIS jsou centrální banky, nebo měnové orgány, z 55 zemí (zde je jejich seznam), mezi ně patří i Fed, Evropská centrální banka, Banka Anglie, Banka Francie a Banka Japonska. BIS pravidelně pořádá (alespoň každé dva měsíce) setkání ředitelů a vrcholných představitelů všech členských centrálních bank. …

Další setkání, kterého se účastní vysoce postavení představitelé centrálních bank, se zaměřuje na správu měnové politiky, sledování mezinárodních finančních trhů a záležitosti centrálních bank. Klíčovým cílem BIS je podpora měnové a finanční stability. Pro docílení těchto záměrů má BIS řadu výborů, včetně dohledu nad bankovnictvím (regulace), světové finanční systémy, finanční trhy a finanční stabilita.

…

Je nutné zdůraznit, že tyto výbory nejsou pohými diskuzními fóry, ale že stanovují pravidla která řídí světový bankovní systém, pravidla která mají v mnoha případech stejnou váhu jako zákon.

Pokud pochybujete o rozsahu moci BIS, zvažte že se jedná o jednu z nejmocnějších organizací na světě, ale je pravěpodobné, že až doteď jste o její existenci nevěděli. …

Politici a jejich slova

Když se zamýšlíme nad tím, kam to vše směřuje, je nezbytné si pamatovat základní pravdu: bankovní, politická a společenská elita lže. Lžou neustále, lži jim kapou z pusy, z televize a jejich médií. Lžou bez sebemenšího úsilí a je jim to jedno. … Pokud část z toho, co prohlašují je pravdivé, pamatujte, že je to účelové a není pochyb o tom, že vše bude zabaleno okolo lži.

[zdroj]

Z předchozího útržku je patrné, že řeči politiků o absenci celosvětových pravidel a institucí, které by dohlížely nad bankovním a finančním sektorem, a kterými nás média zaplavují jsou lži. Jakékloliv volání o nutnosti zavedení dalších opatření jsou tedy další lež. Lži které nás mají o další krok přiblížit k dystopii, ve které bude mít malá menšina úplnou moc nad většinou.

Mnozí se budou snažit zesměšnit myšlenku, že současná krize byla uměle vyvolaná a budou se ptát: proč, kým, za jakým účelem. Podobá se to mouše, která neví nic o existenci pavouků a dohaduje se, zatímco se zmítá v pavučině, zda jsou pavouci skuteční či nikoliv. První věc, kterou musí moucha vzít na vědomí je, že se chytila do sítě. Jakmile dojde k tomuto závěru, přirozeně z toho vyplývá, že pavouci existují, neboť ‚pavouci budují sítě‘.

A jsme chyceni v síti, která vznikla z historicky nevídaného a závratného růstu množství peněz (viz. citát Thomas Jeffersona), neregulovaných trhů s komlexními a vysoce rizikovými finančními nátroji, podpořeno účetními standardy, které poháněly stroj chamtivosti. Není žádných pochyb o tom, že dochází k přesunu bohatství směrem od státu do bank a že panika je uměle vyvolaná. Proto se nyní zkusme podívat, kam směřujeme a jak se tam pod dohledem inženýrů reality dostaneme. zdroj:

Další článek:

Říše ekonomiky divů

[…]

Je dobře zdokumentováno, a těmi kdo skutečně pochopili velkou iluzi, které se říká světové finančnictví, důkladně zmapováno, že finanční vzestupy a následné pády jsou uměle vytvářeny finanční elitou, prostřednictvím jejich nadvlády nad bankovním systémem, kam spadají cetrální banky a politické elity, jejichž kariéry financují. Každý pád je důsledek paniky, nastartované pádem významné finanční instituce, panika, která se v médiích dále rozdmýchává prostřednictvím vypočítaného rozmístění informací do veřejné sféry. Co se týče USA, panika v roce 1907 vedla k založení Americké centrální banky (Federal Reserve, Fed), zatímco zemědělská krize v letech 1920/21 vedla ke konsolidaci rozsáhlých pozemků, krach roku 1929 k rozsáhlé konsolidaci finanční moci pro takové jako je J.P. Morgan a nastolila podmínky, které vedly k vzestupu fašismu v Evropě.

Takto budeme lépe připraveni se dívat na vše, co se děje na světě, jako součást plánu. Již nyní začíná být jasné, že v Evropě jsou tací, kteří nevidí jiné zbytí, než poskytnout Evropské centrální bance (ECB) obdobné pravomoce jakými disponuje Fed. Jsou popisováni jako ‚realisti‘ a finanční krach má sloužit jako ospravedlnění těch, kteří podporovali mrtvou Evropskou ústavu a Lisabonskou smlouvu. Jak Evropská ústava, tak i Lisabonská smlouva, byly zamítnuty v těch málo zemích, kde vlády lidem dovolily vyjádřit jejich názor.

Hlavním cílem Evropské ústavy a Lisabonské smlouvy bylo založení celoevropské centrální banky, která se má podobat americké centrální bance, v důsledku čehož by nevyhnutelně vznikla , i když se o tom nemluví, federální Evropa, kterou by ovládla malá finanční elita.

Irské 53% odmítnutí Lisabonské smlouvy mělo být, alespoň na nějakou dobu, tlustou čárou přes rozpočet federalistických plánů, i když by nebylo chytré si myslet, že nebyl připraven plán C: plánem A byla Evropská ústava, plánem B byla Lisabonská smlouva. Díky knize od Naomi Kleinové ‚Shock Doctrine‘ (Doktrína šoku), bychom neměli ani na chvíli podcenit rozsah manipulace, které jsou ti, jež usílují o světovou a regionální nadvládu, schopni proto aby upevnili svou moc a bohatství. Scénář, kde je Evropa tlačena do hluboké recese, během které, kvůli hyperinflací a pádu bank, dojde k rozpadu posledního zbytku střední třídy, kdy zbydou jen chudí, kteří budou ohýbat svá záda pod naprostou totalitou malé elity, je v současné době mnohem reálnější než před několika málo měsíci. Federální Evropa a fiskálě silná Evropská centrální banka budou představeny, spolu se „silnou“ (tzn. fašistickou) vládou, jako jediné řešení, kterého se masy budou dožadovat. Diky strachu a zmatku bude podpořeno to, co by za normálních okolností nešlo uskutečnit.

To samé platí v případě USA, které jsou rabovány takovým způsobem, že dolar diky deflaci, způsobené zadlužeností která bude pro přežití Fedu nezbytná, nevyhnutelně padne. Mnozí spekulují, že bude představena nová celoamerická měna – Amero – aby vše zachránilo pod praporem nutnosti zavedení nového systému, jinými slovy „nového začátku“.

Bude zajímavé sledovat, zda bude nově federalizované Euro, nebo nové Amero, hotovostní měnou, neboť mimo současný rozruch, je dostatek signálů, že se pomalu ale jistě blížíme k bezhotovostní společnosti. ... [zdroj]

Politici G7 se sešli, aby vymysleli ‚řešení’. Jednoduše řečeno oznámili, že se uskuteční mezinárodní setkání, jehož výsledkem bude nová Brettonwoodská dohoda a přeorganizovaní bankovnictví. Francouzský prezident Sarkozy prohlásil, že toto úsilí by mělo vést k „novému kapitalismu“ a britský premiér Gordon Brown mluvil o „velmi rozsáhlých a velmi radikálních změnách” a dále volal po „globálně uznávaných standardech dohledu a regulace”, které mají být „ve všech zemích aplikovány stejnoměrně a důsledně”.

Vypadá to, že nás dostali manévrem „doktrína šoku“. Oni (tzn. bankéři) celý problém vyvolali a nyní nám nabízejí jejich ‚řešení’, tedy něco co by bez krize, kterou teď vidíme, nemělo žádnou šanci na přijetí. Budou argumentovat, že nová technokratická, centralizovaná a autoritářská opatření jsou potřeba, přestože budou ‚bolestná’, každopádně je to pro dobro každého z nás a stejně nemáme na vybranou.

Krize jako prostředek k novému ekonomickému světovému pořádku

Zásadní kniha Naomi Kleinové ‚Shock Doctrine’ (Doktrína šoku) vysvětluje postup, při kterém se záměrně vyvolají šoky, směřováné na společnost a ekonomiku, které vedou k podmínkám, které umožní prosazení změn, které by byly, pouhé měsíce předtím než došlo k šoku nebo šokům, nemyslitelné.

Jak píše Stephen Martin, ve hře se hraje o úplnou světovou nadládu

Úplná finanční světová nadvláda: šok a hrůza v ekonomické válce

Stephen Martin

„Ale nakonec je to vláda státu, jež určuje politiku a získat pro ni lid je lehké, ať již v demokracii nebo ve fašistické či komunistické diktatuře. Je lehké lidi přesvědčit, aby podpořili svoji vládu. Potřebujete jen jim říct, že byli napadeni a pak odsoudit pacifisty pro nedostatek vlastenectví a ohrožování země. Funguje to tak všude.“

-- Herman Goring

V ekonomické válce, která v současné době probíhá, je první fáze, během které došlo k šíření fám o útoku, vše dostatečně podpořeno obrazem, pro další naplnění válečné truhlice, u konce. Byli jsme svědky pádu společnosti Lehman Brothers, která posloužila jako obětní beránek, slyšeli jsme výhružky o možnosti dalšího válčení v podobě AIG, Freedie Mac a Fannie Mae a záchranného balíčku, který přošel díky strachu a propadajícím se trhům. Veřejné truhly byly podle plánu opět o něco víc otevřeny.

Nyní přecházíme k druhé fázi ekonomického blitzkriegu a špatnou zprávou je, že jako v každé totální válce, ani zde není občan ničím jiným, než pouhým pěšákem, který bude rozstřílen. [ ] Přidružené škody v ekonomické válce, ať už v důsledku nezaplacené hypotéky, ztráty penze nebo celoživotních úspor, ztráty živobytí, nebo bezdomovectví patří ke ztrátám na bojišti.

[ ]

Šok a hrůza (shock and awe) ekonomické války vypadá následovně:

Nejdřív vytvořte šokující finanční jed. Poté potřebné prostřední, aby jed mohl obíhat v ekonomice nepřítele, v nejlepším případě tak, aby netušil že jed byl pozřen v dostatečném množství – dokud není pozdě. Island je jeden příklad. Velké množství jiných ekonomik je v bodě, kdy i oni budou ‚hlupákem který to má spočítané’. Island je pouze první na řadě, neboť když jde o to docílit finanční světové nadvlády, každá malá ekonomika se počítá, víte.

[ ] Strategie: nejdřív vytvořit a poté podat šokující finanční jed, poté mít připravenou protilátku, která bude nabídnuta spolu s podmínkami.

[ ] Jed známe pod různými jmény, ale držme se těch nejoblíbenějších: kreditní deriváty (collateralised debt obligation nebo CDO). [ ] Poté co bude dostatečné množství toxického odpadu obíhat, je možné zničit celé ekonomiky.

Na trhu se nachází další finanční jedy, a nesmíme zapomenou na ten prvotní v podobě ‚nekryté měny‘, ale i když jsou měny méně toxické, pracují delší dobu a s odlišnými protilátkami, které jsou nicméně při podání stejně šokující.

Martin ve svém článku popisuje užití Mezinárodního měnového fondu jako protilátku, která bude vypuštěna na cílovou ekonomiku. My jsme toho názoru, že i když bude MMF rozhodně použit ... na menší ekonomiky, pro budoucnost světové ekonomiky bude klíčová Nová Brettonwoodská dohoda.

...

Během posledních osmi let nám média, spolu s tvůrci finanční politiky tvrdili, že žijeme v nejlepším možném ekonomickém světě. A teď nám najednou tvrdí, abychom panikařili. Strach a panika slouží jako spoušť.

Domníváme se, že současná ‚krize‘ je jen jedním ze série šoků, ke kterým dojde během příštích dnů, týdnů, měsíců a dokonce let. Směr, kterým jsme vedeni, je viditelný. Gordon Brown, Nicholas Sarkozy a George Bush nepřetržitě propagují nutnost „Nové Brettonwoodské dohody“. Původní „Brettonwoodská dohoda“ odsouhlasená v tajnosti po dvou a půl letech plánování v roce 1944, dala vzniknout koncepci pro poválečný ekonomický řád, kterého jsme v dnešní době svědky, koncepce, která byla ve své podstatě a pojetí nespravedlivá, protože soustředila ohromné bohatství do rukou malé menšiny a vedla k nevýslovnému utrpení, hladovění a smrti těch, kteří se nacházeli mimo privilegované ekonomiky západu. Hlavní principy této dohody nadiktovaly USA, které byly celkovým vítězem druhé světové války, během které byla Evropa zcela zdevastována, jak po stránce fyzické tak i ekonomické. Volný obchod a volné trhy byly na pořadu dne, stejně tak i ‚zlatý standard‘, ve kterém byl americký dolar de facto světovou rezervní měnou.

Výsledky tohoto systému byly všem propagovány jako výhody kapitalismu volných trhů, ve kterém USA hrály roli laskavého rodiče. Skutečnost byla samozřejmě zcela odlišná: USA uplaňovaly nadvládu nad Evropou a větší částí rozvojového světa, používala svoji vojenskou sílu k potlačení a zničení těch, kteří stáli v cestě, využívala ekonomické moci a rozsáhlého aparátu informačních služeb k udržení nového imperializmu, za cenu otroctví a zabíjení milionů lidí. Kromě okovaných bot CIA, které pochodovaly napříč Latinskou Amerikou a velkou částí Asie, byl ve skutečnosti MMF, který měl potírat chudobu, spolu se Světovou bankou použit při tvorbě chudoby a znásilňování zemí.

Realita, která vznikla v důsledku Brettonwoodské dohody, byla před většinou lidí na západě pečlivě skryta a to samé bude platit i v dnešní době. Velkolepé projekty budou zabaleny do vzletných, nicméně zcela prázdných slov; za nimi bude stát peklo neúprosné síly kapitalismu volných trhů: peklo pro celý svět a každého člověka, kde bude malá elita sedět na vrcholku pyramidy.

Nic není pevně dáno, protože podobný vývoj je pokaždé dynamický, neustále se přetvářející a měnící, protože se musí přizpůsobit vlivům doby. Tudíž stále probíhá vylaďování Nového světového ekonomického pořádku, pozice nejsou hráčů jisté. Vše nicménně směřuje k světové ekonomické hegemonio uvnitř Nového světového ekonomického pořádku: na jednu stranu očekávejme vzletné projevy světových politiků o nutnosti mezinárodní spolupráce, na druhou jejich snahu posílit své vlastní pozice.

Domníváme se, že závod rekapitalizovat banky (které zcela překračuje úroveň která je v současnosti pořebná), rozsévání přehnaných tvrzení a paniky, časovaná bomba trhu s deriváty, se kterým se manipuluje a spěch změnit účetní normy, to vše je součástí uspěchaného rozmisťování hráčů.

… Domníváme se, že příští týdny budou něco, ako když vás někdo za kotníky táhne po schodech dolů, vaše hlava se uhodí na každém schodu, zatímco jsme taženi dál a dál, dokud nebudeme tak zesláblí, omlácení a zoufalí, že se budeme dožadovat a přijmeme cokoliv, co nám může poskytnout jistotu. Jistotu jídla, oblečení, střechy nad hlavou a samozřejmě bezpečnost, neboť k ničemu nedochází v izolaci a nesmíme zapomenout na ‚válku proti teroru’ která je proti nám vedena.

Další článek.

Nový ekonomomický pořádek

Není třeba zavádět nový měnový systém, přestože se nás politici snaží o této nutnosti přesvědčit. Co ale bylo během posledních 20 let třeba, je řádně regulovaný a odpovědný finanční sektor. To že jej nemáme není žádná náhoda osudu, ale spíš důsledek záměrné politiky. Greenspan sice může tvrdit, že z ničeho nic prozřel, nicméně s podobným tvrzením může jít k šípku, protože jeho postup byl záměrný a obratný, vykalkulovaný aby přesně vedl k výsledkům, které teď vidíme. Deregulace spolu s neexistující regulací v bankovnictví muselo nutně vést k extrémům. Extrém řízený chamtivostí. Raketový vzestup následovaný pádem.

Budou se snažit okolo nás nepozorovaně pronést rozličné věci, zatímco se členové mocných kruhů boudou mezi sebou tahat o moc nad sobě podobným a nadvládou nad námi. Co tedy můžeme do budoucna očekávat?

Jsme očividině svědky formování rozdílných názorových stran: evropané chtějí to, co jejich předchůdci v Bretton Woods; regulovaný, intervencionalistický kapitalismus, zatímco američané budou chtít zachovat současný stav: volné trhy, volné podnikání a volný obchod. Nakonec vyhraje americká strana, i když bude evropské straně učiněna úlitba, která nebude mít vliv na mocné, ale která opět oseká svobody běžných lidí. Dojde k dalším omezením a vniknutí do našich osobních financí.

Bude zavedena nějaká nová měna. Aby nakonec podné opatření mohlo existovat, bude potřeba rezervní měna. V tomto bodě se začnou dít zajímavé věci a právě sem směřují v současné době probíhající přesuny. Zřejmými kandidáty na statut rezervní měny jsou americký dolar a euro, i když někteří komentátoři spekulují o možnosti, že vhodnějším kandidátem může být čínský juan. Možná, že nedávný propad hodnoty eura a britské libry, je součástí přípravy, během které bude uměle nastavena směnná hodnota na danou úroveň, která bude v blízké budoucnosti využita. Dále kolují mnohé spekulace o nové severoamerické měně nazvané Amero. V současném stavu si nemyslíme, že by na měnových trzích panovalo dostatečné napětí k tomu, aby určitém území mohlo dojít k zavedení nové měny, ani dostatek času, kterého je třeba pro zavedení nových měn (stačí se podívat na euro, během jehož přijmutí je třeba splnit konvergenční kritéria a omezení rozpočtu, podobně stanovovaný MMF.

Současné dohady o tom, že dnešní instituce nejsou schopny spravovat světové záležitosti, včetně přesunů kapitálu kterými jsou jednotlivé země zavaleny naznačuje, že se v zákulisí pracuje na ustanovení světové centrální banky; nemyslíme Banku pro mezinárodní platby, která prozatím zůstává v pozadí. Pro dosažení podobného cíle může dojít k reformě MMF, ale o tom pochybujeme. Na začátek může být ustanovena komise předních centrálních bank, jejichž doporučení poslouží k založení nové světové centrální banky. Ohlušující ticho, které panuje ohledně existence Banky pro mezinárodní platby, je v tomto směřu znepokojující, protože tato banka by mohla jednoduše splnit pododnou funkci; možná že zatím nenastal ten správný čas, což naznačuje že se přibližujeme k mnohem horším problémům. Skutečný držitel moci schovaný za trůnem se vždy snaží zůstat v pozadí, aby na něj nemohla být svalena vina za nepokoje a utrpení.

Se vším co bylo řečeno existuje další možnost, která nebyla nikde jinde zmíněna: zcela nová virtuální měna. Ta by vyžadovala světovou centrální banku. A v praxi by to mohlo fungovat následovně:

Nová světová měna (‚Globo’) by nebylo hotovostní měnou a bylo by mimo dosah běžných smrtelníků, pravě jako bylo možné po Brettonwoodské dohodě vyměnit americký dolar za zlato, ale pouze v případě centrálních bank, ne u jednotlivců nebo společností.

Směnný kurs pro každou světou měnu vis-à-vis ‚Globo’ by se mohl pohybovat pouze v omezeném spektru.

S postupem času by se mezinárodní obchod a půjčky států uskutečnovaly prostřednictvím ‚Globa’, až by nakonec každý bankovní účtet, a kreditní/debitní karty, přešly na nový systém.

‚Globo’ by bylo bezhotovostní, bylo by pouze virtuální měnou. Bezhotovostní měna se zdá být dokonalým řešením pro ty, kteří si přejí vymýtit poslední zbytky svobody, přestože zavedení může nějakou dobu trvat.

Mezitím se může stát, i když to zní šíleně, že americký dolar bude znovu určen jako světová rezervní měna. Fakt, že Spojená státy zkrachovaly a dolar nemá žádnou cenu, je přesně to pravé. Bezcennost dolaru nevyhnutelně povede k další a rozsáhlejší finanční krizi, což je třeba k protlačení plánu našeho teoretického ‚Globa’. Nezapomínejme, že veškerá moc je v rukou těch, kteří řídí peníze a právě úplná moc je v sázce při budování Nového ekonomického pořádku.

Může být nedávný rýchlý růst amerického dolaru (všimněte si Sarkozyho prohlášení před několika měsíci o údajné nadhodnocenosti eura o 30%), včetně odlivu peněz k americkým cenným papírům, přípravou na podobný tah? Znamenalo by to, že by Čína i Japonsko, kteří vlastní $3 biliony v amerických cenných papírech, byly spokojeni a Amerika by ještě nějaký čas zůstala světovou ekonomickou velmocí.

Ať už se stane cokoliv, měli bychom přinejmenším očekávat vznik seskupení jakéhosi měnového bloku, nebo rovnou návrat ke světové rezervní měně. Může se stát, že průběh událostí bude natolik rychlý a každá nová krize může bude dostatečně dramatická k tomu, aby byl systém podobný ‚Globu‘ zaveden dříve, než si můžeme v současné době představit. Ospravedlnění tohoto kroku může zahrnovat široké užívání hotovosti v ‚černých ekonomikách‘, které vzniknou během prohlubující se krize, spolu s hyperinflací podobné té z období výmarské republiky, nebo rozsáhlé deflace až nebude k dostání hotovost. Každý z těchto scánářů můžou naši bankovní páni použít.

Kdesi v novém seskupení bude hrát nějakou roli zlato. Propad ‚tržní‘ ceny zlata je zcela proti finančnímu myšlení. Světový finanční systém se rozpadá a my jsme svědky klesající ceny zlata. Není pochyb že jde o manipulaci. Ale proč manipulovat zlato? Může to být tím, že stejně jako v předchozích krizích, bude zlato použito k podepření rezervní měny, zabaveno nebo nucenně vykoupeno za stanovené ‚tržní ceny‘, nebo dojde ke všem třem dohromady.

Je jisté že dojde k založení nových, nebo upravených mezinárodních institucí. Že tyto instituce budou sloužit pouze bankovní a korporační elitě je také dané. Dále můžeme očekávat, že k vynucení nového ekonomického pořádku, budou použity existující zákony proti praní špinavých peněz, terorizmu a korupci. Bylo nám řečeno, že tyto zákony mají zabránit drogovým pašerákům prát špinavé peníze, ochránit nás před terorizmem a zabránit korupci. Přesto největšími prodejci drog jsou zpravodajské agentury (skutečně si někdo myslí že nejmocnější lidé světa přenechají podnikání v honotě mnoha miliard dolarů někomu jinému?): nějvětšími teroristy světa jsou naše vlády, jejich armády, žoldáci a tajné armády, včetně celého systému ve kterém žijeme, který je prohnilý korupcí. Jaký je tedy smysl těchto zákonů? Tyto zákony mohou být pouze použity proti nám, normálním, nepsychopatickým lidem světa.

Doufáme že během našeho malého výletu do ekonomického světa divů jste nabyli dojmu, že vše není takové jaké se zdá být a že tato záměrná krize není ani ‚přirozená‘, ani neprobíhá v izolaci. Jak je slavně přisuzováno Franklinu D. Rooseveltovi, „V politice se nic neděje náhodně, pokud k něčemu došlo, bylo to zařízeno“. To samé platí o světovém finančníctví. [zdroj]

Poslední úryvek pochází z článku, který byl napsán v únoru tohoto roku, kdy se v Británii zachraňovala banka Northern Rock. Jde o úplný konec a prognóza budoucnosti je dlouhodobějšího rázu:

Kolaps bankovního systému

Když dojde ke kolapsu jako v roce 1929, následuje rozpad celé ekonomiky. Úspory jsou ztraceny (peníze přetanou mít hodnotu), dojde ke ztrátě zaměstnání a pouze věci, které jsou nezbytné k přežití, se stanou důležitými, i když i ty mohou být nedostupné a lidé začnou umírat hlady. Nicméně teď dávejte dobrý pozor: dvě věci se nikdy nemění: 1) vaše dluhy zůstávají a 2) aktiva, které dluhy financovaly, většinou zůstávají. Záleží na tom, zda zadlužení sloužilo k financování skutečných věcí, nebo jen pro financování určitého „životního stylu”, v druhém případě zůstává jen dluh a žádná aktiva spojena s tímto dluhem.

Z historieckého hlediska jsou tyto dluhy zákonně vymahatelné v plné šíři povolené zákonem: obuškem, tazerem, devítkou atd. To znamená že přijdete o vše – veškerá vaše aktiva – abyste splatili dluhy za peníze, které bankéři vytvořili a které ve skutečnosti neměla žádnou cenu, ale které byli vámi použity na financování určitého „životního stylu” (zakoupení předraženého domu nebo vozidla, dovolené, děti navštěvující soukromou školu, taneční kurzy, atd.) nebo pro pouhé přežití.

Pokud jde o extrémní případ kolapsu bank, nemusí být k dispozici žádné peníze. To se stalo díky záměru Fedu v roce 1929, když byly bankovního systému odebrány velké částky peněz, stav který byl jen částečně zvrácen během Nového údělu. V této době byl i zbytek pracujících kvůli nižším výplatám a nedostatku volných míst placen stále míň a míň, dokud banky nezabavily aktiva, kterými se ručilo za dluhy. Banky zabavovaly rodinné domy, farmy a podniky. I zdánlivě velké společnosti byly zbankrotovány a zabaveny bankéři a jejich přáteli.

Závěr

Na základě dat, která jsem zde shromáždil se domnívám, že se nás chystá úplný kolaps finančního systému. …

Bohatí nejsou stále více bohatší díky růstu cen jejich aktiv, ale díky systému, který vysává ohromné hotovostní částky, využívané ke skupování dalších a dalších skutečných aktiv, zatímco počty chudých rostou a každý den přibyde stále větší počet lidí, kteří se beznadějně snaží udržet svou životní úroveň, která nám média v reklamách prezentují jako „právo” každého z nás.

Asi nikdo by nepovažoval vlastnictví domu, auta nebo jidlo pro vlastní rodinu za „živostní nadstandard”, ne však elita. Z jejich pohedu jediné, co si masy zaslouží, jsou chatrč a hadry, tedy dokud jste schopni pracovat.

Až bude nakonec dána zelená k rozpadu systému, přijdeme najednou o věci, o kterých jsme se dříve domnívali že vlastníme. Přijdeme o naše domy, naše úspory (pokud nějaké máme), naši práci (ve většině případů) a o mnohem více. Peněžní systém se zhroutí.

V tomto bodě nám bude učiněna nabídka:

- Můžete zůstat ve vašem domě, ale bude ve vlastnictví centrální bytové společností.

- Budete pracovat na určené pozici a kredity za vykonanou práci budou použity na zaplacení vašeho ubytování u bytové společnosti.

- Budete moci cestovat firemní dopravou pouze v blízkém okolí.

- Pokud nebudete mít dostatek kreditů a nebudete prověřeni systémem, nebude vám dovoleno cestovat národně nebo mezinárodně.

- Vaše děti budou vzdělány ve firmou řízených školách způsobem který určí systém.

- Budete jíst jídlo které vám za vaše kredity poskytne firma a to bez ohledu na to, zda se jedná o stravu která vám vyhovuje.

- Nebude vám dovoleno zajímat se o obsah potravin; do jídla bude přidáno libovolné množství chemikálií zaručujících dle potřeby dlouhé skladování potravin.

- Bude vám poskytnuta zdravotní péče, jejíž úroveň bude vycházet z množství vašich kreditů a vašeho chování. Pokud se nebudete chovat tak jak je vám nařízeno, nebudete mít přístup ke zdravotní péči.

- Nikdo nepřežije mimo systém.

Budete nevolníkem v nové feudální společnosti. …

Možná si myslíte že je to moc, že jsem se zbláznil, ale chvíli se nad tím zamyslete: většina feudálních společností skončila tak, že nevolníci vzali své vidle, zaútočili na pánův zámek a zlynčovali ho.Máme v dnešní společnosti stejnou možnost?

Pochybuji o tom. Žádná možnost nakupovat bez „kreditů”, žádné nezávislé zdroje potravin, veškeré vaše komunikace, ať telefon nebo internet, budou sledované, každý váš pohyb bude sledován prostřednictvím RFID čipů, GPS nebo kamer, zatímco vaše myšlení bude tvořeno médii řízenými korporacemi, a to ani nemluvíme o širokém využití tajných vězení, mučení, válek pro zisk a terorízmus který vás udrží dostatečně vystrašené, potlačené a impotentní: nemůžete dělat vůbec nic.

Otroky už jsme, ale zprávy v bankovním systému naznačují, že nejsme daleko k tomu, až nám to bude naservírováno přímo pod nos.

Jednoduše řečeno: každý z nás už je pouhým číslem a brzy vám budou představeny nezvratné důkazy o tomto faktu. [zdroj]

A na konec krátké shrnutí. To co na světě v současné době probíhá, je další plánovaná krize, na jejímž konci bude vznik tzv. nového světového pořadku, neo-totality, ve které chce systém řídit nejen vaše tělo, ale i vaše myšlenky. Jak již bylo zmíněno, jednoduše řečeno, vše co se odvíjí na jevišti světa je boj psychopatů, lidí bez svědomí, proti zbytku nás normálních lidí. Zbytek jsou detaily.

Zdroje: Simon Davies - Reading the numbers, Simon Davies & Donald Hunt Down the Rabbit Hole towards a New Economic World Order, Perception Management and the Economic Spider's Web