Liberálové, a nikoliv konzervativci, vykazují více psychotických rysů

Danika Fears
NY Post

© Getty

Nakonec se ukázalo se, že to jsou liberálové, kteří jsou těmi skutečnými autoritáři.

Politicko-vědecký žurnál, jenž publikoval často citovanou studii, která prohlašuje, že v případě konzervativců je pravděpodobnější, že budou vykazovat rysy spojené s „psychoticizmem“, nyní říká, že se spletl. Hodně spletl.

The American Journal of Political Science tento rok publikoval opravu, ve které stojí, že studie z roku 2012 obsahuje „chybu“ – tedy, že liberální politický postoj, a ne konzervativní, je ve skutečnosti spojen s psychoticizmem.

„Výklad kódování položek politického postoje v popisné a předběžné analýze části rukopisu byl přesně obrácený,“ uvedl časopis v překvapující korekci.

„Popisné analýzy uvádějí, že ti, kteří vykazují vyšší míru Eysenckova psychoticizmu jsou konzervativnější, ale doopravdy jsou vlastně liberálnější, a tam kde původní rukopis hlásí, že ti s vyšším neuroticizmem a sociální potřebností jsou liberálnější, jsou ve skutečnosti konzervativnější.“

Ve vědecké práci je psychoticizmus spojen s vlastnostmi jako je tvrdohlavost, riskování, hledání nových vzrušujících zážitků, impulzivita a autoritářství.

Vědění a svoboda: protilék proti rostoucímu fašismu

Laura Knight-Jadczyk 
Sott.net

 

Nenávidí nás kvůli naší svobodě

Vážení čtenáři a kritici,

Je na čase si trochu popovídat o tom, co se děje tady na naší planetě, našem domově, naší překrásné modré, zelené a zlaté kuličce, která se točí napříč sametovou temnotou vesmíru, spolu s bratrskými a sesterskými planetami, a její rodičovskou hvězdou: naším sluncem, které nám dává život. Krásný obraz, že? Téměř poetický. No, veškeré ty komplikované věci, které se podílejí na daru života, se v současnosti zdají být v ohrožení, tím nejzajímavějším evolučním vývojovým stupněm: homo schizoidius.

Každý z nás ví, že v našem světě něco není v pořádku. Jenom zvažte hysterii, která se šíří jako mor. Nejnověji tu byl francouzský učitel, který se sám pobodal a tvrdil, že šlo o teroristický útok. Po zatčení byl poslán na psychiatrické oddělení. Jednalo se o chlapíka, který dvacet let učil a ovlivňoval děti! Potom tu byl absolutní vrchol: servírka v baru zavolala policii poté, co si spletla stojan na mikrofon s pistolí! Člen kapely jej nesl dovnitř během přípravy na vystoupení! Ulice byly uzavřeny, dorazila zásahová jednotka a lidé mohli být zabiti – včetně zmiňované servírky, kdyby se jen na chvíli zastavila a zamyslela. Kolik lidí v poslední době zavolalo policii, aby jim pomohla vyřešit situaci, aby nakonec došlo k zabití jejich blízkých, nebo dokonce k zastřelení jich samotných? Pokud má ta servírka tak málo zdravého rozumu, je jisté, že by se neměla rozmnožovat a plodit.

Ale tyto dva incidenty jsou pouze součástí stovek dalších, během posledního desetiletí, od doby, kdy vznikla a byla vystupňována hysterie 11. září. Stačí, když si zpětně projdete naší sekci „dítě společnosti“, abyste si udělali dobrou představu o tom, kterým směrem se věci ubírají. Napadlo by nás v minulosti, že budeme mít vojenskou policii? V našich ulicích? V našich školách? Která bude zatýkat a týrat naše děti? Naše seniory? Naše mentálně postižené přátele nebo příbuzné? Napadlo nás, že budeme dávat prášky naším dětem, protože jsou normálními dětmi? Že se naši vysokoškoláci zadluží na celý život, aby mohli získat vzdělání? Že se naše vláda bude násilně vměšovat do záležitostí jiných zemí, čímž vytvoří miliony uprchlíků, kteří nemají kam jít? Že činy naší vlády vyvolají proti nám celosvětově tolik nenávisti, že naše životy jsou ohroženy v našich vlastních domech? Alespoň to poslední platí podle našich vládních politiků: jsme ohroženi v našich domovech kvůli „radikálním teroristům“. Potíž je v tom, že více lidí je podle všeho zabito státní polovojenskou policií, která se zdá být stejně tak zhysterizovaná a ve stojanech na mikrofon vidí pistole a běžné lidi a domácí zvířata jako nepřítele. Napadlo nás někdy, že dovolíme, aby k podobným věcem došlo? Že budeme vůbec žádat, aby taková drtivá síla byla použita proti nám, protože se tak moc bojíme někoho jiného? Je vůbec nutné, abych vyjmenovala jednotlivé případy? Možná pokud jste nečetli SOTT.net, tak si toho nejste vědomi, ale pokud čtete, tak určitě jste, protože my podobné věci archivujeme.

Podle nedávného průzkumu si téměř 80 procent Američanů myslí, že teroristický útok je „velmi nebo trochu pravděpodobný, v následujících několika měsících.“ Američané se nyní podle všeho začínají shodovat také v tom, že 70 procent nyní označuje teroristickou skupinu ISIL za velkou hrozbu  americké bezpečnosti a domnívá se, že boj proti této skupině postupuje špatně.

Dále jsme svědky, že sociální sítě se od povrchností zaměřují na vážná témata. Pokud se v odkazu na článek podíváte na seznam nejdiskutovanějších témat v roce 2015 uvidíte, že terorismus vede pole 6 ku 4. Autorka tohoto článku se domnívá, že se lidé „probouzejí“ a uvědomují si, že „elity za volantem jsou opilé a místo aby zpomalovali tak zrychlují“. Ale je tomu skutečně tak? Nevypadá to spíš, že sociální sítě jsou používány k šíření strachu, nebo že vystrašení lidé šíří svůj stav každému jejich kontaktu?

Mezitím Dan Sanchez upozorňuje na to, co je očividné:

Fašismus je tu - psychopatie a hysterizace národů

Další pokračování na téma psychopatů u moci a jejich vlivu na zbytek populace. Toto téma je úzce spjaté s knihou A. Lobaczewského Political Ponerology (Ponerologie v Politice). 

Dnes tedy dojede na řádné definování několika zásadních pojmů v této knize.

Úryvek je z článku Fascism is HERE! NOW! Violent Radicalization and Homegrown Terrorism Prevention Act of 2007 (Fašismus je TU!TEĎ! Zákon pro boj s násilným radikalismem a domácím terorismem 2007)

Náš přítel, během nedávné cesty do zahraničí, rozmlouval s pouličním prodavačem.„Odkud jste?“, zeptal se prodavač. „Z Ameriky“, odpověděl náš přítel. Prodavač se zašklebil způsobem, který naznačoval jak lítost tak i odpor. „Za Bushe nejsem zodpovědný!“ protestoval náš přítel. Stánkař shrnul své pocity do jednoho slova, „fašisti“. Náš přítel nemohl nesouhlasit, „fašistická prasata!“ vykřikl.

Zatímco mnoho cizinců je schopno vidět v současné době probíhající odmaskování zjevně fašistické formy vlády v USA, na druhou stranu mnoho domácích američanů tuto schopnost nemá. Přes více než šest let trvání neustálé „teroristické hrozby“, která je propagandována americkou vládou spolu s masovými médii, vyhysterizovalo americkou mysl do bodu, kdy běžný občan již není nadále schopen jasně myslet a rozlišovat mezi lží a pravdou, mezi fašismem a demokracií.

Abychom přesně vysvětlili co tím máme na mysli, věnujte několik minut na prostudování následujících termínů a definic, které vymyslel Andrew M. Lobaczewski, autor Political Ponerology - The Scientific Study of Evil Adjusted for Political Purposes. [Ponerologie v politice - vědecká studie zla přizpůsobená politickým účelům] 

Ponerogeneze: Jde o utváření a vývoj zla. Několik faktorů přispívá k ponerozenezi, prvním je atrofie schopnosti normálních lidí rozeznat patologické osoby (tj. berou patologické chování jako normální). To je jeden z příznaků hysterizace společnosti. Toto spolu s dalšími slabými stránkami lidí vytvoří průchod, kterým patologické osoby (psychopati a charakteropati) v procesu „ponerizace“ nakazí skupinu převážně normálních lidí.

Ponerizace: Jde o nakažení dané skupiny patologickými jednotlivci, což má za následek ponerogenický svazek (to jest, skupinu která přispívá k utváření zla). Primární ponerizace (která dá vzniknout primárně ponerogenickým svazkům) vytvoří skupiny, které jsou jasně deviantní, jako jsou například zločinecké party nebo gangy, a které jsou obecně zavrženy společností normálních lidí. Sekundární ponerizace (která dá vzniknout sekundárně ponerogenickým svazkům) je metoda, kterou patologičtí jednotlivci proniknou do, a rozvrátí, ideologii skupiny normálních lidí. Oni, stejně tak jako trojský kůň, pracují „pod radarem“ normálních členů skupiny. K úspěšnému uskutečnění ponerizace dojde během období, ve kterých je společnost hysterizována.

Hysterizace: Toto je proces, ve kterém se společnost stane egoističtější/hedonističtější (zahleděná na svůj vlastní prospěch a sobecká), egotistická (přehnaně sebevědomá), egocentrická (narcisistická), falešná (opovrhující pravdou), teatrální (nadmíru dramatická a emocionální), mravokárná (odsuzující), náchylná k vlivu schizoidních publikací (naivní v interpretaci lidských činů), a myšlení se stává stále více konverzivnější [** konverzivní myšlení znamená používání termínů, kterým je ale připisován odporující si nebo pokroucený význam. Příklady: mírový - usmiřování; svoboda - oprávnění; iniciativa - svévolnost; tradiční – zaostalý; shromáždění - dav; efektivita – uzavřenost. Příklad: slova „mírový“ a „usmiřování“ ozanačují to samé – usilování o vybudování míru, ale každé slovo má zcela odlišný pojmový obsah, který odráží postoj který řečník zaujímá vůči usilí o mír odkaz] (nelogické). Tento proces může být, a je, manipulován ponerogenickými elementy a to prostřednictvím masového trauma a neustálého psychologického teroru. Protože hysterie je nakažlivá, společnost se proto stává stále více arogantnější, amorálnější, strnulejší. Užívání paramoralizmů se šíří podobným způsobem. Nejvyšší bod v procesu hysterizace společnosti má za následek přeprogramování společnosti, které skryje genezi „patokracie.“

Patokracie: Jde o výsledek hysterizace a ponerizace a jakmile je jednou dosažena, může trvat tisíciletí. Její hlavní charakteristikou je vrozená psychopatie. V podobných systémech se vyskytuje 100% vrozených psychopatů ve vedoucích pozicích, ze kterých udržují většinu lidí v neustálém strachu. Po několika letech patokratického vedení se normálním lidem podaří, i přes to že jsou postiženi patologickým materiálem a umrtvujícím efektem psychopatických osobností, vytvořit síť normálních lidí, ve které lze fungovat jako lidská bytost. Normální společnost je tudíž takto odhysterizována a docílí značnou mezilidskou solidaritu a znalost lidskosti sebe sama a ostatních.

V našem dnešním světě lze utváření a vývoj zla snadno vidět v neustále rychlejším tempu, jakým západní demokracie využívají taktiky, které byly většinou rezervovány pro totalitní režimy, tedy režimy ve kterých stát reguluje téměř každou stánku veřejného a soukromého chování a kde uplatňuje svoji autoritu prostřednictvím síly a/nebo donucení. Co stovky respektovaných komentátorů současných událostí již přes 6 let označují za „plíživý fašismus v západních demokraciích“, je dnes v procesu odhalení do podoby očividné totality, s USA v čele tohoto stáda.