Politická kognitivní disonance a psychologie měkkého otroctví

Gary Z. McGee
Waking Times

„Je-li veřejnost vystresovaná a zmatená, potom se velká lež prohlašovaná opakovaně a bez odporu, může stát uznávanou pravdou.“ ~ George Orwell

Pojem otroctví je jedním z těch konceptů, u kterého je tendence  bavit se o něm černobílým způsobem. Ale otroctví je vše, jen ne černobílé. Existuje mnoho odstínů šedi, které mají lidé tendenci opomíjet, obvykle z lhostejnosti, ale také z neznalosti nebo vyhýbání se myšlence tím, že se označkuje „prostě to tak je“. Bylo to vyhýbání v dobách tvrdého otroctví a je to vyhýbání i teď, v této době měkkého otroctví.

Jde o následující věc: tvrdé otroctví je neskrývané, je zjevné a očividné. Nic není skryté. Je velmi zřejmé kdo je otrok a kdo pán. Měkké otroctví, na druhé straně, je skryté. Není zjevné ani očividné. Vše je skryto za pohodlím, apatií, bezpečností, vymožeností, lhostejností a iluzí svobody. Není jasné kdo je otrok a kdo pán, což obvykle zakrývá nezdravá hierarchie, která vede k veřejné zmatenosti mezi autoritou založenou na strachu a autoritou základající se na svobodném a transparentním vedení, což může vést k politické kognitivní disonanci a ubohému postoji: „prostě to tak je.“ 

...několik bodů od Éttiena de la Boétie

Několik „bodů k zamyšlení“ z knihy The Politics of Obedience: Discourse of Voluntary Servitude (Politika Poslušnosti: Pojednání o Dobrovolném Nevolnictví) od Éttiena de la Boétie (1530 -1563).

Přeloženo a převzato z článku od Laury Knight-Jadczyk To Bee or not to Be na stránkách www.signs-of-the-times.org:

Každý z nás se rodí svobodný a od přírody jsme svobodní.

Lidé, kteří se narodí do otroctví, jej považují za přirozený stav.

Obecně řečeno, lidé jsou ve větší míře tvarováni jejich prostředím, než jejich přirozenými schopnostmi – když to dovolí.

Zvyk a tradice patří mezi silné síly, které drží lidi v otroctví.

Dospělí, kteří dospěli, by měli zvolit rozum jako svého průvodce a nikdy by se neměli stát otroky kohokoliv.

Vždy se najdou lidé, které nelze zkrotit, podrobit nebo zotročit. I kdyby byla svoboda zcela potlačena, tito lidé by ji znovu vynalezli.

Milovníci svobody mají tendenci být neefektivní, neboť neznají sobě podobné.

Lidé, kteří ztratí svojí svobodu, zároveň ztratí svou neohroženost (sílu mysli, odvahu).

Mezi svobodnými lidmi existuje soupeření konat dobro pro lidstvo.

Lidé mohou být zotročeni buď silou nebo klamem.

Když lidé ztratí svojí svobodu skrze klam, je to proto, že sami sebe uvedli do omylu.

Lidé se zdají být nejdůvěřivější k těm, kteří se záměrně rozhodnou je oklamat. Je to jakoby lidé měli potřebu být klamáni.

Tyrani ohromí své oběti „křiklavými kratochvílemi a zbytečnými rozkošmi před jejich očima.”

Tyrani se staví na odiv jako „praktikanti magie”

Jejich oběti si sami přivodí své podrobení – vyhrají „své zotročení.”

Tyrani docílí svého postavení prostřednictvím: (a) Síly, (b) Rodu nebo (c) Voleb

Tyrani mají pouze tu moc, již jim jejich oběti uvolnili.

Tyran je často pouze slabý malý muž. Nemá žádné zvláštní vlastnosti, které by jej odlišovali od kohokoliv jiného. – přesto z něj důvěřiví učiní idol.

Tyrani vytvoří strukturu moci, která se skládá z mnohovrstevné hierarchie, do které jsou dosazeni komplici, kteří se podílejí na spiknutí. Komplicové obdrží své pozice jako laskavost od tyrana.

Tyrani mohou vrátit pouze část toho, co prvně vzali svým obětem.

Kolem tyrana se shromáždí nejhorší spodina společnosti – jde o lidi se slabým charakterem, kteří mění servilnost za nezasloužené bohatství.

Komplicové mohou vytěžit mnoho z jejich pozic v hierarchii.

Jakmile se rozhodnete nadále nesloužit, jste volní.

Pokud je tyran bez násilí jednoduše neuposlechnut, stane se „ruinou, nahým a nicotným.”

Jestliže lidé odeberou tyranovi jejich podporu, tyran se převrhne svou vlastní zkorumpovanou vahou.