Cassiopaea, Ra, Hustoty

Předtím než budeme pokračovat s představením základních témat, je třeba zmínit zdroje části materiálu ze kterého čerpám. Jedná se o tzv. inspirační materiál, tedy channelingové zdroje pod jménem Cassiopaea a Ra. Je třeba dodat, a bude to zmíněno později, že tyto zdroje sloužily pouze jako odrazový můstek pro hlavní výzkum ze kterého čerpám.

Pokračování v představování některých základních pojmů, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org z glossary.cassiopaea.com

Cassiopaea

Za jménem Cassiopaea je channeligový zdroj, který byl poprvé kontaktován Laurou Knight-Jadczyk v roce 1994. Mnoho lidí se zúčastnilo tohoto channelingového procesu, uskutečněném převážně přes desku s písmeny, ale Knight-Jadczyk patří mezi jediného stálého účastníka a primárního hybatele.

Cassiopaeané sami sebe označují jako "vy v budoucnosti” a současně za "bytosti světla v 6. hustotě.” Podle nich se "vy” vztahuje na více lidí, tedy na ty, kteří ”uznávají využití” informací z channeligového zdroje k dalšímu výzkumu inspirovanému přijatými informacemi. Materiál Cassiopaea se poněkud liší stylem a kontextem od jiných materiálů údajně pocházejících ze stejného zdroje, například materiálu Ra nebo Plejáďanů. Rozpravy o metafyzice nebo kosmologii lze velmi dobře spojit s výše zmíněnými zdroji, přesto materiál Cassiopaea zůstává jedinečným v tom smyslu, že obdržený materiál byl pouhým začátkem a ne konečným výsledkem. Fakt, že Knight-Jadzyk a její společníci provedli hloubkový výzkum v oblastech, které byly probrány v channelingovém materiálu, a následně využily výzkumu k formulaci nových cest bádání, dodává tomuto materiálu ojedinělý praktický a interaktivní nádech.

Cassiopaea v podstatě neobsahuje neurčité, všeobecné fráze o metafyzice, jak je obecně zvykem u channeligového materiálu. Pro poněkud systematický průzkum kosmologie, na který Cassiopaea navazuje a dále rozšiřuje, se můžete obrátit na materiál Ra.

Hlavní témata v materiálu Cassiopaea:

Schopnost člověka se duchovně rozvíjet s pomocí porozumění a práce s dynamikou každodenního života.

Materiál o tajné vládě dnešní doby, související s mimozemšťany a konspiracemi. Tato oblast je zkoumána jak v obecné rovině, tak i v souvislosti s osobními zkušenostmi autorky.

Historie, starověká i současná. Ve starověké historii se probírají ztracené civilizace, např. Atlantida a předchozí kataklyzmata a účast mimozemšťanů ve vývoji lidstva a jeho manipulace.

Směry výzkumu ve fyzice, které nepřímo pojednávají např. o gravitaci, minipulaci časoprostoru, hustoty a jednotné teorii pole (Unified Field Theory).

Další materiál pojednává o pravděpodobných budoucích událostech, mezi nejdůležitější z nich patří téma Vlny, což je možný bod přechodu mezi hustotami, který části lidstva "umožní ukončení studia” ve 3. hustotě a přesun do 4. hustoty. V tomto kontextu se probírají “lekce 3. hustory”.

Základem praktických rad od Cassiopaeanů je budování sítě pro sdílení informací, studium a rozvinutí objektivnosti. Pouze potom, až se naučíme lekce, které jsou nám k dispozici, může dojít k posunu. Mezi Cassiopaeou a dalším ezoterickým učením, převážně Sufismem a 4. Cestou, lze rozpoznat společné rysy. Laura Knight-Jadczyk čerpá z mnoha zdrojů a proudů myšlení a díky tomu byl materiál Cassiopaea rozšířen o širší kontext ezoterického učení. Učení QFS proto není pouze postaveno na Cassiopaea materiálu, i když byl prvnotním impulzem a základem.

Následující úryvek stručné vystihuje motto materiálu Cassiopaea.

„Život je náboženství. Životní zkušenosti odrážejí způsob vztahu vzájemné výměny mezi jedincem a bohem. Spící jsou ti, kteří mají málo víry ve smyslu jejich interakce se stvořením. Někdo se domnívá, že svět je tu od toho, aby byl překonán, ignorován nebo vypuzen z mysli. Pro tyto osoby svět skončí. Stanou se tím, co dali životu. Pouhým snem v 'minulosti'. Lidé, kteří jasně vnímají objektivní realitu na pravo i na levo, se stanou realitou 'Budoucnosti'."

Cassiopaea 09-28-02


Ra

Ra, v obecném užívání, je starodávné egyptské božstvo. V dnešním kontextu se Ra vztahuje k channelingové bytosti z knih Zákon Všeho (Law of One), která byla přijatá Donem Elkinsem, Carlou Reckertovou a Jimem Mc Carthym v letech 1981-1984. Materiál Ra byl doporučen Kasiopeou jako vhodný základ pro ejich informace. Největší užitek materiálu Ra je že poskytuje obecné vysvětlení konceptů hustota, služba sobě a služba druhým, svobodná vůle a úvod do obecné kosmologie.

Materiál Ra často citujeme v současné práci pro definice vztahující se k vyšším hustotám, polaritě SS a SD a ostatních metafyzičtějších záležitostem.

Čakry a ostatní aspekty lidské bytosti jsou probírány, ale podle QFS jsou koncepty 4. Cesty obecně jasnější a snadněji použitelné pro moderní lidstvo. Materiál Ra trpí sklonem vidět ve věcech převážně dobro, i když dlouhodobé narušení lidské svobodné vůle ze strany sil SS ze 4. hustoty je též probíráno. Další komentáře jsou dostupné v materiálu Vlna. Samotný Ra materiál je dostupný na http://www.llresearch.org/ .

Hustoty

Hustota, v materiálech Cassiopaea a Ra, značí kvalitativně odlišnou úroveň bytí. Každá z hustot má sobě vlastní složení živých tvorů, vnímání a typických lekcí pro vědomí v ní sídlící.

Hustoty jsou definovány zhruba následovně:

1. hustota – Neživá hmota. Pokud budeme mluvit o učení, cílem může být, aby se hmota naučila slučovat k tvorbě primitivních biologických organizmů.

2. hustota – říše rostlin a zvířat – Lekce jsou spojené s biologickým životem, přežitím, adaptací, soutěžením, skupinovým uspořádáním tak, jak je pozorováno u zvířat a dále. Obecně řečeno, uspořádání duše má podobu hromadné duše, ale jak se jednotlivé druhy postupně stávají pokročilejšími, mohou se jednotliví členové druhu lišit pestřejším individuálním učením.

3. hustota – lidé – Lekce z 2. hustoty pokračují ve složitějsí podobě, například v souboji o sociální nadvládu, další přežití atd. Osobně vytvořená osobnost a osobní učení hrajou důležitější roli než v 2. hustotě. Lidé jsou rozděleni do typu před-Adamského, který sdílí kolektivní duši druhu a typu Adamského, který má individualizovanou duši. [odkaz v češtině]

Lekce která je určená pro třetí hustotu se týká rozhodnutí ohledně toho, ke kterému zaměření služby se přikloníme: zda-li k službě druhým (SD) ve všech svých možných podobách, nebo ke službě sobě (SS) ve všech svých možných podobách. [odkaz v češtině] K tomu, abychom se mohli vědomě rozhodnout, je třeba mít individuální duši a patrně dlouhou řadu životů ve třetí hustotě, přičemž duše postupně nabere svou polaritu.

4. hustota – Je popisována jako částečně hmotný stav, kde absolventi 3. hustoty mají možnost prohloubit a zkokonalit svou zvolenou polaritu. Skupiny SS a SD jsou na úrovni 4. hustoty od sebe oddělené a nedochází mezi nimi automaticky ke kontaktu, ledaže při interakci v kontextu 3. hustoty.

Valná většina fenoménu UFO zahrnuje bytosti 4. hustoty zaměřené na službu sobě. Bytí které je čistou podobou služby sobě, není možné za 4. hustotou, patrně proto, že se jedná o poslední částečně hmotnou hustotu.

Bytosti 4. hustoty mají výhodu, která plyne ze zvýšené vědomé kontroly nad fyzikalitou a obecně vytvářejí skupiny, které telepaticky sdílejí společný souhrn zkušeností, ačkoli si zachovávají jistou individualitu.

5. hustota – Duše od 1. do 4. husty se přesunují do 5. hustoty mezi inkarnacemi. Je to rozjímací zóna, kde duše mohou sledovat své minulé/budoucí životy v čistě éterickém stavu bytí. Nicméně k tomu, aby mohlo dojít k růstu, se musí duše inkarnovat do hustoty, která nejlépě vyhovuje její úrovni růstu.

6. hustota – Odpovídá úrovni “Božích jmen” čili “sjednocených myšlenkových forem”. Bytosti Služby druhým, které se již nemusejí inkarnovat, sídlí na této úrovni. V jiném názvosloví jde o anděly nebo Dhyanické bytosti.

7. hustota – Jedná se o úroveň, kde vše je jeden a jeden je vše, tedy v praktickém, skutečném a smysluplném smyslu. Na této úrovni již není rozdílu mezi myšlenkou a realitou. Úroveň je totožná s pojmem vše zahrnujícího boha, nebo univerza, nebo Slunce Absolutního v učení 4. Cesty.

Koncept hustoty je komplikovaný a slova 3. hustoty nemohou vyjádřit většinu aspektů tohoto pojmu. Materiál Ra nabízí poněkud systematický přehled tohoto tématu. Materiál Cassiopaea dále rozvíjí tento základ. Mezi nimi jsou malé rozdíly v důrazu a definování, ale z našeho pohledu je nejdůležitější informace o možnosti postupu, za jistých okolností, ze 3. do 4. hustoty, které je podmíněné zvládnutím lekcí 3. hustoty, tedy výslovně přežití, karmu a vytvoření plně osamostatněné bytosti, která je schopna důslené práce ve zvolené polaritě. Zvládnutí svého já, obsažené v učení 4. Cesty, je součástí vedlejší úlohy za tímto cílem.

Různorodé vesmíry kosmologie 4. Cesty lze považovat za odpovídající hustotám. Přímé porovnání je těžké, neboť větší část tématu je mimo lidskou zkušenost.

 

Pokračování: Hustoty - 2. část

Bytí a Nebytí

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Téma o bytí a nebytí čerpá z učení Sufismu a také channelingových zdrojů Ra a Cassiopaea, které představím později.

Postupně se ale dostanu k tématům, která jsou podložená vědeckým výzkumem a jinými objektivními způsoby, jako například téma o psychopatech a jejich vlivu na naše životy.

Pokračování v představování některých základních věcí, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org a glossary.cassiopaea.com:

[heslo je nyní dostupné na této stránce Cass Wiki, pozn. překl.]
----------------------------------------
 

Bytí a Nebytí

Na vesmír lze pohlížet jako na souhru, či vzájemné působení, dvou absolutních protikladů: první představuje bytí ve smyslu uspořádaného, inteligentního tvoření; druhým je veškerá nehybnost, bez řádu, informací či inteligence. Na tyto dva protiklady lze nahlížet tak, že se vynořují z nepopsatelné ’Jednoty’ a to v procesu samovolné diferenciace jež nelze popsat.

Absolutní kategorie bytí a nebytí se projevují různými způsoby, na různých úrovních vesmíru. V závislosti na kontextu a úrovni lze odraz těchto absolutních kategorií nazvat Služba druhým/ Služba sobě, tvoření/entropie, řád/chaos, duše/hmota, vědomí/spánek. Každé slovo má svůj přesný význam a oblast užití, ale v nejabstraktnějším slova smyslu se vztahují k bytí v jeho nejširším vyjádření vs. nebytí v jeho nejširším vyjádření.

Jeden výborný popis najdeme v knize Laury Knight-Jadczyk Tajná Historie Světa.  [zde je odkaz na krátké video o knize s českými titulky, pozn. překl.] Následující úryvek popisuje tyto pojmy velmi dobře.

Velký Sufi Shaykh Ibn al-'Arabi [český odkaz na informace o jeho životě, pozn. překl.]vysvětluje, že „nedokonalost” existuje ve Stvoření proto, neboť „bez nedokonalosti by dokonalost bytí byla nedokonalá.” Z pohledu Naprostého Bytí neexistuje nic než dobro. Přesto Nekonečný Potenciál Být zahrnuje – jak vyplývá z definice „nekonečno” – i potenciál nebýt. A proto se Nekonečný Potenciál „dělí” do Myšlenkových Center Tvoření a Myšlenkových Center Nebytí. Lze proto říci, že Nekonečný Potenciál je v podstatě Binární – zapnutý nebo vypnutý – být nebo nebýt. Jedná se o prvotní „rozdělení.”

Jelikož absolutní nebytí je v rámci zdroje Nekonečného Potenciálu Být nemožným paradoxem, musí proto druhá polovina vědomí Nekonečného Potenciálu, která představuje MYŠLENKY nebytí – neboť pro každou myšlenku manifestace existuje odpovídající představa pro položku tvoření která se NEprojevuje –, pro nedostatek lepšího pojmu, „usnout”. Jeho „sebepozorování” závisí na vědomí, které může smrt pouze „předstírat”. Vědomí, které napodobuje smrt, poté „padá” a stává se Prvotní Hmotou. Což znamená, že „samo sebe pozorující Já” na úrovni Pána Vesmíru, je založeno na tomto počátečním rozdělení mezi Bytím a Nebytím, a jedná se, opět, pouze o počáteční rozdělení - zapnuto/vypnuto, ano/ne – stvoření. Pro přiblížení si můžeme představit otevřené oko, které pozoruje oko zavřené. Takto to je znázorňováno již celá tisíciletí symbolem jing-jang, ve kterém je i na černé straně, představující „spící vědomí ve formě hmoty”, malá bílá tečka „bytí”, která pro nás symbolizuje nemožnost absolutního nebytí. Existuje pouze „relativní” nebytí.

Tyto „myšlenky bytí a nebytí” na sebe vzájemně působí – pozorovatel a pozorovaný – jako když se díváme do zrcadla. Ke Stvoření potom dochází právě na rozhraní mezi pozorovatelem a zrcadlem. Stvoření je přitom současně skutečné – protože je tvořeno hmotou informovanou vědomím – a neskutečné, protože se nakonec skládá pouze z vědomí, které působí na vědomí.

Myslet si na naší úrovni bytí, že „nic není skutečné” tak jak je hlásáno mnohým guru a učiteli napříč historií, je stejně zbytečné jako kdybychom tvrdili, že „gravitace není skutečná”. Podobné uvažování je vhodné jen pro rozšíření obzorů. Naopak není vhodné pro praktické užití, neboť energie stvoření podle všeho procházejí skrz několik „úrovní” předtím, než se setkají uprostřed, obrazně řečeno, v realitě naší třetí hustoty. Biologický život existuje na „rozcestí” myriád myšlenek, neboli myšlenkových center bytí a nebytí. Jednotlivé biologické jednotky mají schopnost přeměňovat energie „nahoru” nebo „dolů”, v závislosti na „zaměření energie vědomí” každé jednotky. A znovu, patrně existují dvě obecně možná rozdělení: zaměření na bytí/pozorování a zaměření na nebytí/zrcadlení. Toto rozdělení se projevuje napříč celé úrovně biologického života, což znamená i lidské bytosti. Lidské bytosti jsou tu proto, aby přeměňovali kosmické energie stvoření skz biologické bytí. Naše „vyšší já“ v tomto procesu plní roli zaměřovače přeměňování kosmických energií, kde směr „toku“ je určen činností těchto vyšších já. Proti úsilí sil, které usilují o to „zachytit“ energii vědomí a tím ji stáhnout do „spánku nebytí“, které má v jistém smyslu gravitační povahu, pracují energie vědomí usilujících o „informování“ hmoty cestou probuzení samo-uvědomění u těch organických jednotek na zemi, které jsou schopné vzdorovat gravitaci nebytí.

V roli sebe-uvědomělých „zaměřovacích jednotek, má lidská bytost potenciál jít libovolným směrem – naproti zesílenému bytí, nebo zesílenému nebytí. […]

Ibn al-'Arabi praví, že Dobro je Bytí kterému náleží veškeré pozitivní a krásné vlastnosti, neboli „jména“ Boží. Zlo je naopak nepřítomnost dobra a proto jde o „nebytí“. Jinými slovy, v základu, Bytí přebývá v „nebytí“ které je zlo. A tady se dostáváme k problematickému bodu: lidské bytosti na naší úrovni bytí existují na rozcestí mezi Myšlenkami Bytí a Nebytí – Dobra a Zla. Lidstvo je stvořeno ve formě, která obsahuje veškerá jména Boží – tedy Bytí a Nebytí. Přebýrání vlastnosti Jmen je totožné s uskutečňováním jejich vlastností. Cílem Vědy o Vzestupu (z angl. Ascension...pozn.překl.) je získání hluboké znalosti veškerých Jmen a jejich opravdových vlastností; vysoké a nízké, příjemné a odporné, světlo a tma, vše rozlišené v detailu k tomu, abychom si mohli ZVOLIT které vlastnosti převezmeme. Pouze s úplným zorným polem může člověk poznat, zda to co subjektivně považuje za dobré je ve skutečnosti dobro vedoucí k Bytí, nebo zda jde o klam v přetvářce vedoucí k Nebytí.

Bůh je základ VEŠKERÝCH jmen, vznešených a nízkých. Úkolem toho kdo hledá cestu k vzestupu je dosáhnutí odhalení a uskutečnění Vznešených vlastností a objevit možnost kladného využití podlých vlastností - i v případě že součástí aplikace je „překonání“ nebo přeměna. Shaykh dále praví, že „vznešené charakterní vlastnosti jsou spojené s kontaktem s druhými. Jinými slovy: KONÁNÍ. Jestliže VIDÍTE iluzi rozdělení pak se samozřejmě jedná o první krok. Lež je skryta v podotknutí, že to je vše co je třeba, jestliže „vidíme“ vše se „změní“ bez nás.

Bůh vytváří dobro a zlo, ošklivé a krásné, rovné a pokřivené, mravné a nemravné. Mezi těmito vlastnostmi se nacházejí různorodá nebezpečí na stezce Pravdy hledajícího. Mnoho novodobých „učitelů“ a „gurů“ káže: „Jelikož existuje pouze Jedna Bytost, která prostupuje vše, potom stačí proto vidět vše kolem nás jako světlo“, což přemění tmu a my si „vytvoříme svoji vlastní realitu světla.“ Pododné prohlášení ignoruje fakt, že prohlášení o „Jednotě Boha“ popisuje realitu vyšší než ta naše, ze které se naše „smíšené bytí“ zhmotňuje. Ten člověk, který předpokládá že je možné se stát Bohem na této úrovni pouhým myšlením, ignoruje fakta Bytí vs.Nebytí, které vyzařující z „Boha Jediného“ na úrovni existence, která je jasně o několik pater výš.

Zlo samo o sobě je SKUTEČNÉ a úkolem člověka je absolvovat Kosmické bludiště bez toho, aby byl znesvěcen tímto Zlem. To je základ Svobodné Vůle. Člověk stojí tváří v tvář nesnázi SKUTEČNÉ jako on sám: je nucen vybrat si – což znamená zužitkování svého vědění v praxi – mezi rovnou cestou, která vede k Bytí, a křivolakými cestami vedoucími k Nebytí. Lidské bytosti musí rozlišit mezi dobrem a zlem – způsobu zaměření energií vědomí – na každé etapě své existence v této realitě. Protože vskutku musejí porozumět, že Bůh je vědomí a Bůh je hmota. Bůh je dobro a Bůh je zlo. Stvoření se sestává s veškých mnoha různorodých vlastností „Jmen Boha.“ Vesmír je plný jak Životadárného tak Života beroucího, Odpuštění a Pomsty, Exaltace a Pokoření, Poučení a Podvodu. Pokoušet se stylizovat se do pohled Boha a „smíchat vše dohromdy“ na této úrovni, vede pouze k tomu, že zůstaneme na této úrovni. Proto lidské bytosti musí vždy oddělit pohled Boha od svého vlastního, spolu s faktem, že veškeré stvoření přebírá božská Jména a Vlastnosti.

Proto prvním Božským Příkazem je Být! Což zahrunuje Bytí a Nebytí najednou. Proto druhým zákonem je „následuj Bytí či Nebytí na základě své vlastní volby a své vnitřní podstaty.“ Veškeré bytí je výsledek tohoto tvořivého příkazu. A tak po této stránce Zlo neexistuje. Ale druhý závazný zákon určí, ke které „Tváři Boha“ se přikloníme. Život nebo Smrt.

Jestliže se zaměříme pouze na tvořivý příkaz, pak ve vesmíru neexistuje nedokonalost, neboť každý tvor následuje to, co jim Bůh přeje. Po této stránce je námi běžně označovaná „Nedokonalost“ ve skutečnosti dokonalostí, neboť díky ní se můžou realizovat veškeré různé úrovně existence a vědění. Jinými slovy, bez nedokonalostí – ve smyslu nedostatku, úbytku a nouze – by nebylo stvoření. Bez stvoření by Skrytý Poklad zůstal skrytý po všech stránkách. A proto by Bytí zůstalo po každé stránce neviditelné. Nebylo by sebeodhalení Božské Reality, Světlo by se netřpytilo a Bůh by byl Nezhmotněný, ale již ne Zhmotněný. Ale podobné myšlenky jsou absurdní, neboť podobné uvažování vyžaduje nedokonalost Samotného Bytí, které je samozřejmě neomezená dokonalost. K tomu aby Bytí mohlo být dokonalé, je třeba aby došlo k uskutečnění Jeho vlastností. Důsledky Jmen a Vlastností Božích se musí projevit k tomu, aby Bůh mohl být Bohem. [...] Jinými slovy, Nedokonalost je podmíněna samotným bytím. „Lišit se od Boha“ znamená být nedokonalý. ... Ale právě díky této „odlišnosti“ je umožněna existence vesmíru a všech bytostí v něm. Kdyby vše bylo dokonalé po každé stránce, byly by totožné se Samotným Bohem a tím pádem by nebylo nic „mimo Boha.“ Ale potom bychom se nemohli bavit o vesmíru, protože by nebyl ani vesmír ani řečníci. ... Nedokonalost je proto svým způsobem dokonalost. [Chittic]

V současném daném stupni existence ve kterém se nachází, je člověk rovným dílem „vnímavý“ k Dvěma primárním Tvářím Boha: Bytí a Nebytí. Shaykh nám sděluje, že bez ohledu na vlastnosti, nebo povahu, si každý člověk nakonec „zvolí“ vždy to, co bylo jeho součástí v původním stavu neměnnosti. Úkolem Hledajícího je objevit povahu této neměnné části uvnitř, pročistit ji a zesílit. Toto je rozvinutí Vůle. Vůle je vztah, který následuje vědění zatímco vědění následuje objekt vědění. V procesu „vzestupu“ jsme to my, kdo je objektem vědění. Vědění samo o sobě nemá žádný dopad. Nicméně, VY, hledající, můžete s věděním spojit to, co ve skutečnosti jste, v sobě, čímž předvedete SAMI SEBE ve vědění díky svým činům v souladu se svým věděním.

Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho Jmen Božích volající nás v našem současném stavu bytí. Ale není třeba, abychom odpověděli na každé zavolání. Fakt, že lidé jsou obecně v nevědomí vůči své pravé „podstatě“ dodává iluzi svobody. A faktem je, že veškeré cesty pocházejí od Boha a veškeré cesty Vedou zpět k Bohu: a znovu, děje se tak skr různé tváře. Jak praví Shaykh: „K Aláhovi se vše vrací domů a on je na konci každé cesty. Důležité nicméně je, na které božské jméno dosáhneš a ke kterému se vrátíš domů?“

Tím se dostáváme k tématu, které Shaykh nazývá „bystrozrakost“. Jedná se o jistou schopnost „hlubokého vhledu“ nebo „schopnosti vidět skryté“ a je pro Hledajícího rozhodující. Stejně tak jako fyzické oko díky refrakci slunečního světla umí rozlišovat mezi velkým a malým, krásným a ošklivým, barvami, pohyblivým a nehybným, vysokým a nízkým, vidět skryté je vlastnost „vnitřního světla“. Tento druh světla odkrývá Hledajícímu informace o vnějších věcech, které NEJSOU zřejmé pro našich pět smyslům. S jeho pomocí se hladajícímu odkrývají důsledky rozhodnutí, která se na první pohled zdají být benevolentní, ale ve skutečnosti se jedná o první krok na cestě ke Zlu. Odhaluje povahu rozhodnutí, které se dle lidských měřítek zdá být negativním, přesto ve skutečnosti jde o těžký krok směrem ke štěsti pro každého účastníka. Podle Sufiů dosáhli někteří jednotlivci takové úrovně „vidění“, že jim stačí vidět lidskou stopu na zemi – i v nepřítomnosti dotyčného – a jsou schopni určit zda dotyčný člověk zasvětil život blaženosti či ubohosti.

Zmíněné světlo bystrozrakosti se zdá býti darem, který nevlastní každý a ti z obdarovaných nemusí nerozvinou svůj dar ve stejné míře. Přesto je jasné, že jeho vlastníci v sobě mají neměnnou povahu Bytí, která umožňuje „vidět“ dobro a zlo – tedy nejsou omezeni vidět „pouze dobro“. Tím pádem jsou schopni rozeznat mezi hlasy, které volají k Nebytí a k Bytí a jsou proto schopni posílit svou Vůli na cestě k vnitřnímu Bytí. Z toho vyplývá, že jednotlivci kteří namají schopnost vidět – nebo si zvolí nevidět – jak Dobro tak Zlo, se formují ve formě subjektivity, což je lidským výrazem pro Volání Nebytí.

Lidská bytost jejíž neměnnou povahou je Bytí, může posílit světlo bystrozrakosti tím, že „převezme vlastnosti“ Jmen Bytí. Tím není myšleno, že člověk nabyde vlastnosti které nejsou již v jeho vlastnictví. Znamená to, že dojde k zesílení a „kultivování“ vlastností. Řídící vlastnosti jedince jsou určené podle toho, která Boží Tvář mu je odhalena v závislosti na jeho připraveností. Blaženost může být odhlena pouze poté, co jsme se odklonili od a zamítli Zlo; může být uskutečněno pouze následně po dlouhém období „zkoušení“ nebo máme odvahu VIDĚT a následně zvolit Bytí před Nebytím, za účelem vypěstovat Vůli čili srovnání se s Bytím ve zpětnovazebné smyčce. V období kdy Hledající kráčí po této cestě nesmí brát tyto vlastnosti jako jemu vlastní, ale raději vidět sám sebe jako bod Božího zjevení z ontologického rysu. […]

Proto různé směry mohou mít za následek různé důsledky pro každého jednotlivce v závislosti s jejich neměnnou vnitřní povahou. Ti se skutečnou povahou směřující k Bytí následují cestu rozšiřování schopnosti VIDĚT a zvolit si připojení k nekonečnému potenciálu stvoření, čímž se stávají svodem pro Bytí v podobě, kterou Bůh zvolí skrz ně zhmotnit. Nejenom že vidí omezení jako pouhou iluzi, ale k tomu vědomě KONAJÍ – využívají této znalosti k tvorbě energie a světla.

Ti, jejichž skutečnou povahou je směřovat k Nebytí, následují cestu omezení Nekonečného Bytí tím, že předpokládají, ve svém ignorantském stavu a subjektivitě, že vědí lépe než Bůh jak by se mělo napravit Stvoření. Modlí se za změnu, konají rituály, pějí mantry a opakují nekonečné vizualizace „magických formulí“, které mají „změnit“ realitu. Bombardují lidi „Láskou a Světlem“ (tedy svou subjektivní verzí, samozřejmě) a pokoušejí se změnit svět „tam venku“ promítáním svého subjektivního pohledu na realitu na neomezenou moudrost Stvoření. Tento druh „zaměřování energie vědomí“ dokonce předpokladá, že díky pouhé vědomosti o iluzi veškeréro rozdělení se docílí „Vzestupu“, a to je nejvychytralejší lež ze všech.

Každý přístup „uváže uzel“ v srdci věřícího a připoutá jej k cestě, kde cílem jeho víry je konec cesty. Každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) si je rovno v tom smyslu, že Bůh – tak či onak – je jejich konečným cílem. Ale každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) se liší tím, že vede k odlišnému jménu Boha neboli Myšlenkového Centra. Dokonce i materialistický skepticismus je „víra“, která vede ke „zhmotnění“ vědomí sledující tuto víru. Rozeznat mnohé zamotané „duchovní“ cesty, které překrucují a zkreslují pojmy Bytí, za účelem uvést hledajícího na cestu k Nebytí, je mnohem obtížnější. […]

Pro samotnou biologickou jednotku je přirozené vidět své okolí– bez spojení s vyšším já – podle materialistíckého a/nebo mechanického výkladu veškerých jevů. Rostoucí vliv Myšlenkového Centra nebytí –zdroje hmoty – je důsledkem hmotnění miliardy podobných jednotek, a to v jednom bodě v čase přítomnosti.

Myšlenkové Centrum nebytí má jistou povahu – smršťující se subjektivita – které v podstatě působí „gravitační“ silou – touha pohltit a přeměnit duševní energie Bytí – s úmyslem uspokojit svoji smršťující se povahu. I když bude v principu podporovat úplnou šíři vědomí, přesto musí pohlížet na Bytí jako na zrádce pro svou potřebu nebýt. Tím pádem může jednotlivec, který například tvrdí že vše je iluze, ale jehož činy – či spíš jejich nedostatek – odhalují stav jeho hlubšího neměnného stavu bytí. Díky své vnitřní povaze, nebytí silně působí s úmyslem zničit a odstanit Bytí a Stvoření – zatímco po celou dobu není schopno dojít k uvědomění, že samo existuje jen díky Bytí a Stvoření V ČINU!

Mohutná síla Myšlenkového Centra nebytí pohlcovat a vstřebávat vše ve stvoření, poháněna jeho vlastní smršťující se subjektivitou, znamená jisté problémy pro samotné Nebytí i Bytí. Jelikož základem nebytí je LEŽ – tedy nebytím podporovaný stav absolutního nebytí je paradoxní nemožnost – a základem Bytí je objektivní fakt, že Existence jednoduše JE skrz KONÁNÍ – neboli zužitkování vědění, produkující světlo, potom základní konflikt je mezi lží a pravdou. Myšlenkové Centrum nebytí si namlouvá tu největší lež – že neexistuje - a při svém předstírání usne. Díky tomuto zásadnímu bodu vidíme, že povahou subjektivity je lež. Lži a víra ve lži – a nezáleží na tom, zda věřící si je či není vědom faktu že věří lži – jsou součástí jedné a té samé podstaty – subjektivity a nebytí.

Myšlekové centrum nebytí – a jeho vyjádření v podobě hmoty – je „stimulaváno“ Tvůrčím bytím v KONÁNÍ, což jej částečně probudí a vtáhne do tvorby biologického světa – se omotá kolem tohoto probuzeného vědomí. Jeho zásadní podstata předstírat nebytí působí „gravitačně“ na vědomí, které je jím zkrouceno a deformováno do různých úrovní subjektivity. A právě důsledkem vzájemné interakce mezi energií veškerých možností, filtrováno subjektivitou hmoty, vytváří myriádu manifestací hmotného vesmíru.

V říši Myšlenkového Centra nebytí existuje mnoho manifestací – neboli cest – při vyhledávání ničení – „Podlá Jmena Boží.“ Tento druh bytí působí cestou gravitace za účelem svést, obklopit a zdeformovat ve svůj prospěch vědomí. Takto vznikají jednotky vědomí, které disponují jak ohromnou silou tak i vychytralostí – zcela přesahující cokoliv představitelného v naší realitě.

Tyto jednotky vědomí využívají své lsti k asimilaci slabších jednotek vědomí a to za účelem dosažení nárůstu smršťovací síly. Samozřejmě, čím jsou „strávené“ jednotky vědomí „hustší“, tím vyšší je jejich „výživnost“. A proto usilují, s ohromnou obratností, opatrně a s velkou trpělivostí manipulovat jednotky vědomí určené k pohlcení. V podstatě se jedná o tisíciletí trvající lov.

Tito Absolutní vládci Entropie – jak je můžeme nazývat – důsledkem vrstvy zesílené subjektivity – hlavní charakteristiky vlivu Myšlenkového Centra nebytí – jsou připojeni k biologickému světu v „zemském“ rozsahu. Protože mají, v podstatě, důvěrný vztah s hmotou, smšťující se vědomí podobného tvora může ovlivnit jeho zvolenou oblast nadvlády, podobně jako stínící „mrak“ s miliony úponků spojení mezi ním a jeho rozsahem vlivu. To se týká i samotné hmoty lidských těl. Pravě skrz tyto étirická vlákna vstřebávají Absolutní vládci Entropie energii.

Tito vládci mají tak říkajíc „orgány“. Tak jako byla skupina lidí popsána apoštolem Pavlem jako „tělo Kristovo“, jsou orgány vládců entropie zhmotněny jako jednotlivé bytosti, i když jejich přímé napojení na jedno rozsáhlé jednotku vědomí z nich dělá spíše „projekci“ než jednotlivé bytosti s duší.

Díky jejich ohromnému úsilí uchovat a vstřebávat energii, jsou vládci „lakomí“ s kapesným pro své orgány-bytosti. Zdá se, že „neplýtvají“ energií pro zhmotňování a udržováním biologických struktur pro své orgány a proto k biologickému zhmotnění dochází v podobě méně složitých tvorů v biologickém světě. Raději než se stýkat s biologickou strukturou ve stavu spolupráce či probuzení, dávají přednost uplatňovat kontrolu na svou vlastní. K šetření energie využívají organických struktur, které potřebují k udržování co nejméně energie. Za tímto účelem berou energii pro své biologické jednotky z rezervoárů prototypických forem říše zvířat. Tento druh energie je snáz přístupný, má nižší frekvenci a proto přístupnější k ovládání.

Pravděpodobně proto, v případě že jsou viděni jedinci ve třetí dimenzi uvědomování si vlastního já – tedy ve třetí hustotě – je jejich zjevení obecně šokující. Plaz nám příjde na mysli jako energeticky nejúspornější typ. A opět, nezapomínejme, že vědomí pouze „čte vibrace“.

Ze stejného důvodu – smršťující se povaha hierarchie a její spotřeba energie – je velmi těžké pro tyto orgány-bytosti Absolutních Vládců Entropie aktivně fungovat v našem světě bez ohledu na délku doby pobytu. V momentě kdy vstoupí do našeho světa, a vezmou na sebe podobu biologické bytosti třetí hustoty, jsou v nevýhodě. Jsou dočasně odpojeni od zdroje energie, což je oslabuje, ale zároveň je tu pro ně další velká nevýhoda. Protože nejsou vnitřně napojeni na rozšířující se, tvůrčí zpětnovazební smyčku Tvůrčího Bytí, jejich entropický vládce je neustále vysává, tedy působí na ně gravitační silou, a proto jsou slabší než přirození obyvatelé totoho světa. Popisujeme zde tzv. mimozemšťany a „Muže v Černém“. Z důvodu značné zátěže na jejich zásoby energie, jsou podobná zjevení plná neobvyklých poruch. Žádné známky tvořivosti a tudiž neschopnost uskutečnit vetření do naší reality v efektivním a přesvědčivém stylu.

Proto se obecně vyhýbají přímému styku s biologickým světem, kdy upřednostňují využití jiné metody k lovu a porážce slabších jednotek pro „krmení“ Myšlenkového Centra nebytí. Za tímto účelem entropičtí vládci usilují ustanovit a udržet „putování tvůrčí energie“ na úrovni reality třetí hustoty tím, že klamem posilují materialistickou interpretaci třetí hustoty fenoménového světa.


Stručně řečeno, podobné bytosti ovládají plochy ohromného rozsahu, aktivně působí ve svém prostoru vlivu s úmyslem odklonit a odradit ty biologické bytosti, které mají tenké spojení s tvůrčí energií – vyšším já – od úvah, které by vedly k navázání zpětnovazebné smyčky s Myšlenkovými Centry Bytí/Tvoření.

Jak již bylo zmíněno, povaha těchoto bytostí, a dynamika jejich existence, vyžaduje ohromné vstupy energie k „ovládání“ a zaměřování jejich vlastní organické fyzikality. To je možné na úrovni vládce/subjednotka Myšlenkového Centra nebytí díky rozsáhlé asimilaci ostatních jednotek vědomí, a obzvlášť díky jejich „zeměpisné“ povaze, která jim dovoluje „připojit se“ na tisíce, ne-li mliony, biologických bytostí v biologické světě. To je ten, efektivně, „Program Matrixu“.

Toto propojení je přirozeně umožněno díky již zmíňované obecné povaze biologických jednotek, které pouze vnímají úroveň biologické sféry. Mechanické a materialistické zpětnovazebné smyčky mezi biologickými jednotkami a subjednotkami Nebytí je totiž mnohem jednodušší vytvořit, díky v podstatě „gravitačnímu“ tahu těchto subjednotek, zaměřenému na přirozené sklony biologických bytostí.

Vytvoří se, jak již bylo popsáno, „zpětnovazebné smyčky“. Biologická jednotka „nakažená“ materialisticko/mechanickým pohledem, začne jednat dle diktátu daného Myšlekového centra, což znamená jednání biologické jednotky dle povahy centra. Díky tomu, že jakákoliv subjednotka Myšlenkového Centra nebytí může být napojena na miliony biologických jednotek ve třetí hustotě, může kterákoliv z nich být libovolně aktivována samostaně nebo v sérii, za účelem splnění přání Absolutních vládců Entropie, tedy „větší“ subjednotky Myšlenkového Centra nebytí.

Přehled ...

Chtěl jsem pokračovat s obecným přehledem knihy UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973 od Richarda Dolana, která je první zevrubnou studií dokumentující již přes 50 let trvajícího fenoménu UFO v Americe a odpověd americké vlády na tento fenomén. Tato kniha je výsledekem jeho doktorské práce. Shromážděné informace z vládních dokumentů naznačují, že skupina specialistů pracujících za oponou naplánovala a uskutečnila největší zametání stop v historii vlád. Sám proces kontrarozvědkové činnosti, tedy přímo proces zatajování a deziformování, je obecně znám pod označením COINTELPRO (z anglického Counter Intelligence Program). Součástí této taktiky je i tzv. New Age hnutí, které má svůj původ v 60. letech, v tzv. Human Potential Movementu u hipíků a psychedelických drog. Důvod této akce, mimo jiné, bylo zábranit zhroucení monoteismu, tedy nejúspěšnější formy ovládání lidstva na této planetě. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, si mohou přečíst vybrané kapitoly dostupné na stránkách Keyhole publishing, které vřele doporučuji.

K této knize se vrátím někdy příště.

Místo toho bych rád postupně představil některá, řekněme ezoterická témata. Podobný přehled je dobrý, jak pro stanovení obecného rámce, ulehčení orientace, ale i k tomu, abych někoho nebíral o jejich drahocený čas.

Pro tento účel budu čerpat z práce skupiny Quantum Future Group, provozující Quantum Future School (QFS), dále stránky Cassiopaea.org a Signs-of-the-Times.org. Šíře záběru jejich práce je opravdu nevídaná. Jen namátkou zmíním některé z jejich témat: kvantová fyzika a alternativní reality, historie, historie náboženství, psychologie, experimentálně řízený channelingový přenos, globální změny, geopolitická situace v širším kontextu a mnohem více. Obecně se snaží aplikovat vědeckou metodu, aby se přiblížili k co nejobjektivnějšímu pohledu na naší realitu a svět kolem nás. 

Každopádně ja na každém, aby si udělal názor na základě předložených informací.

Dále je důležité vyzdvihnout, že u podobných témat je vše nesutále se vyvíjející pracovní teorie, se snahou překonávat subjektivitu našich představ a mechanického myšlení, iluze jak na úrovni osobní, tak i společenosti. A opět musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím mám na mysli, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce a má potenciál se probudit, překonávat iluze o sobě a našem světě, neboť pravda je bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. Nehledě na to, že jsme plně v moci Matrixu až do té doby, než se probudíme. A ne každý je na to přípraven. Je toho hodně, co je třeba pokrýt, a tudíž do práce.

Vybral jsem hlavní body z vysvětlivek na stránkách Cassiopaea.org (glossary.cassiopaea.com):

Objektivita
Vidět skryté
Bytí a nebytí
Služba Sobě a Služba Druhým
Svobodná vůle
Hustoty
Vlna
Postup do 4té hustoty/úrovně
Cyklický čas a kataklyzmata
Tajná historie
4. cesta
Psychopatie a Ponerologie Organic portals (biologické brány)
Cointelpro
fenomén UFO
Hyperdimenzionální realita
Řídící systém Matrix
Vytváření sítě (sdílení informací)

Veškeré přehledy byly převzány z vysvětlivek ZDE

Dále chci zmínit nedoceněné osobnosti jako např. Gurdjieff (Gurdžijev), Ouspensky (Uspenský), Ibn al-´Arabi nebo Don Juan a Carlos Castaneda.

Ale je třeba začít od začátku.

Objektivnost:

Obecně se termín objektivnost používá k popsání schopnosti vidět věci tak jak jsou. Usilovat o objektivnost, z pohledu 4. cesty nebo QFS, je základním předpokladem pro ezoterickou práci. Na otázku objektivnosti se podíváme z různých úhlů. Jen málo lidí bude přímo tvrdit, že objektivnost, či pravda, jsou samy o sobě nežádoucí, přesto mnozí budou mnoha způsoby mlžit.

Než se můžeme začít bavit o objektivnosti, či jejím nedostatku, je třeba si nejdříve uvědomit, že existuje vnější svět a svět pozorovatele, a že dále existuje smysluplný předěl mezi tímto světem a pozorovatelem. Například Descartes a jeho cogito ergo sum [myslím, tedy jsem] uvádí, že jediná realita, kterou můžeme poznat, je myšlení, zatímco vnější svět zůstává nepoznaný a tudíž je tu možnost, že existuje výhradně v myšlenkách myslitele. Jde o tzv. solipsismus a může jít o logicky možnou variantu, ale zároveň se jedná o jakousi filozofickou slepou uličku. V podobném systému je pro koncept objektivity malé nebo žádné místo.

Jiní, jako například mnozí příznivci New Age, připouštějí existenci reality, ale trvdí, že všichni v této realitě jsou ve skutečnosti jedním, že tato realita je sdílená iluze způsobená vírou účastníka v tuto realitu. Objektivnost, mimo sdílené myšlenky [víra, přesvědčení, atd...pozn.překl.], které produkují zdání uceleného světa, o kterém se lze bavit, neexistuje.

V tomto argumentu dochází tak nějak k zamýchání úrovní. Lze souhlasit s tím, že vesmír je na jisté elementární úrovni výsledkem vědomí, alespoň mnoho tradic a současné channelingové zdroje to tvrdí. To ale nutně neznamená, že naše lidská úroveň bytí reaguje na lidské myšlenky v očividném či zřejmém smyslu. Zkušenost s ’vědomým tvořením’, na základě lidského myšlení, ve smyslu splnění přání, je vzácné a nejasné. Kdyby byl člověk Bohem, myšlenky by měly schopnost tvořit, ale člověk Bohem není a to ani v případě, kdy si namlouvá že již byl (je).

Kvantová fyzika jasně dokazuje vliv pozorovatele. Stav daného systému, nemůže být znám bez měření, které zároveň systém ovlivňuje. Zůstává nejasné, zda lze plně definovat měření, bez zapojení vědomí v některé části procesu. V tomto smyslu, není možné dosáhnout ‘objektivní znalosti’ specifického stádia systému před měřením, přesto je možné formulovat testovatelné statistické modely chování daného systému. ‘Objektivnost’ těchto modelů spočívá v tom, jak přesně odpovídají pozorování, tudíž lze aplikovat kritérium objektivního vědění. Příroda se nerozhoduje dle libosti, i když není z lidského pohledu deterministická.

Hermeneutické a fenomenologické myšlení ve filozofii vznilklo jako odpověď naturalismu. Tyto směry myšlení kritizují přísnou dichotomií pozorovatele/pozorovaného, která neodmyslitelně patřila k dřívějšímu myšlení. Například behaviorální psychologii lze kritizovat ze ’zobjektizování’ experimentálního subjektu, čímž mu ve skutečnosti a priori upírá existenci jako vědomé bytosti. Nicméně, když si uvědomíme, že v mnoha situacích nelze oddělit pozorovanou situaci od pozorování, což v žádném případě neruší platnost pravidla objektivnosti jak jí rozumíme, ale naopak ji obohacuje vyzdvihováním faktů světa.

Pozor však na zaměňování objektivity s redukcionismem. Redukcionismus, nebo determinismus, stanoví, že jestliže zcela známe stav daného systému, je potom možné, po libovolně dlouhou dobu, do budoucnosti nebo minulosti, určit jeho stav. Proti striktnímu determinismu stojí mnoho překážek, které začínají kvantovou neurčitostí, pravděpodobnými ne-lokálními dopady, nemožností existence celkově uzavřeného systému, možnosti ovlivňování ze strany vědomí a pozorování, a tak dále. Godel v podobném duchu demomonstroval, že systém nemůže být sám sobě svým vlastním meta-systémem, tedy nemůže obsahovat úplnou znalost sebe sama. To naznačuje, že možnost dosažení objektivního vědění o libovolném vesmíru, je snažením s nejasným koncem.

Objektivnost, chápána v tomto smyslu, vede k ‘epistemologickému realismu’, což je jednoduše tvrzení, že realita je známa více pozorovatelům způsobem, který do sebe zapadá a neodporuje si. Což ale neznamená, že je možné dosáhnout absolutního porozumění podstaty zkušenosti nebo experimentu, ale navrhuje možnost přiblížení se k pochopení světa, který je sdílen více pozorovateli, i přesto, že pozorovatelé nemohou být zcela, nebo prokazatelně, mimo veškeré předsudky či ‘chyby při záznamu’.

Ve společnosti je slovo objektivnost občas používáno ve smyslu nepřítomnosti emocí, nebo vyslechnutí každé strany v dané situaci. ‘Objektivní posouzení’, v tomto smyslu, může být průměrem veškerých trvzení na danou otázku. V našem případě není tento termín používán tímto způsobem. Za prvé je nutné poznamenat, jestliže smyslem objektivnosti je poznat vše co je, že proto nelze začít s předpokladem a a priori prohlásit, že některá část pozorované situace jednoduše neexistuje, nebo je bezvýznamná. Za druhé můžeme poznamenat, že průměr mezi lží a pravdou je polopravda, proto průměrovat pozorování není ani spolehlivým, ani objektivním způsobem poznávání-vědění.

Obzvlášť co se týče záležitostí lidské interakce, ve kterých může být celková objektivita neuchopitelná, i přes to lze určit kritéria metodiky navzdory tomu, že tvrzení nelze formálě dokázat.

Z pohledu ezoterické práce by pravda, neboli objektivita, měla být naším hlavním cílem; jinými slovy, měli bychom ‘znát Boha’. Zkoumání vesmíru tudíž nelze zcela oddělit od tohoto přístupu. Nicméně pro ezoterické účely, nelze použít kritéria vědění, která jsou převzatá přímo z přírodních věd. Vnitřní povaha této práce, vyžaduje jistou otevřenost spolu s vírou, nebo salespoň překonání nedůvěry. Až poté je možné docílit vnitřního ověření ezoterických pravidel. Z důvodu osobní a zážitkové povahy mnoha pozorování, je o to důležitější usilovat o objektivnost, než například v přírodních vědách, ve kterých se lze k objektivitě snáz dopracovat a ověřit ji.

Dále nelze z ezoterické práce vyloučit studium a práci s emocemi. Psychologie se s pomocí experimentů, dotazníků a statistických metod pokouší dosáhnout spolehlivého poznání v oblasti emocí. Tento přístup funguje jen do určité míry na ‘vnějším člověku’, ale v případě ezoterické práce nejde o přímo realizovatelný přístup. Statistických dat není mnoho a otázky, které jsou relevantní, mohou být často různorodé a proto je mechanický přístup ‘škatulkování’ problematický.

Gurdžijev (Gurdjieff), ve své knize Belzebubovy příběhy (Beelzebub's Tales to His Grandson), důrazně vyzdvihuje docílení objektivního úsudku a objektivního svědomí. Lze tvrdit, že objektivní emoce jsou možné, ve smyslu našeho emocionálního centra, které zprostředkovává přesné informace o emocionálním stavu prostředí. Objektivní svědomí, se souběžně skládá ze schopnosti vidět svůj vlastní emocionální stav, spolu s tím, jak reaguje ve vztahu ke stavu a činů širšího já. Podle Gurdžijevových slov jsou některé impulzy řádné pro člověka, který ‘dosáhl objektivního uvažování a svědomí‘. Ty mají obecně etický charakter, jako je například dobrá vůle a ohleduplnost k ostatním, usilování o sebezdokonalování, usilování poznat, usilování o zaplacení našeho postoupení atd.

QFS vidí spojení mezi hledáním objektivity a s dualitou mezi Službou druhým (SD) nebo Službou sobě (SS). Vyložená subjektivita, neboli plané naděje, jsou charakteristickým znakem SS. Jestliže myšlenky, či obecné vnitřní nasměrování pozorovatelů ovlivňuje realitu, QFS navrhuje obecný rámec, ve kterém probíhá následovný proces: Pozorování [jinými slovy bytí...pozn. překl.], které odpovídá realitě, má za následek harmonii v systému pozorovatel/pozorovaný. Pozorování, které neodpovídá realitě, snižuje úroveň harmonie a šíří entropii v systému pozorovatel/pozorovaný. Harmonie a entropie jsou dva protiklady. Entropie odpovídá ztrátě informací a vědomí, harmonie tvoření. Výsledkem pokusu vnutit vesmíru své pojetí reality, se mágové a ti, kdo žijí ve svých zbožných přáních, ve skutečnosti přidávají k šíření chaosu a rozkladu. Jakékoliv stvoření na straně polarity Služby Druhým, si musí nejdříve uvědomit to, co existuje a musí začít konat na tomto základě, a ne na základně neúplného vidění-pochopení situace. Zaměření na polaritu pomoci konání, lze svobodně zvolit, záleží však na rozhodnutí, ke které polaritě se rozhodneme přidat.

Objektivita je spojena s pojmem svobodné vůle v tom smyslu, že svobodná vůle bez znalosti možností je bezcenná. Dále o vůli, která je dezinformovaná, nelze prohlásit, že je svobodná, protože je omezená faktory mimo ní. Vědění přibližující se objektivnosti ohledně sebe sama, zahrnující znalost svých typických předsudků, je nezbytným předpokladem pro svobodnou vůli. Více o Svobobné vůli v diskuzi o ontologické možnosti její existence v první řadě.


Vidět skryté

Vidět skryté, v terminologii QFS, znamená dosažení schopnosti objektivně interpretovat ‘znamení’ reality. Tímto obecně nejsou myšleny neobvyklé psychické, nebo vizuální zkušenosti, vize a podobně.

Plané naděje jsou hlavní překážkou, která brání ve vidění skrytého. Toužebná přání se vklíní mezi osobu a realitu, což vede k zabránění dosažení potřebných závěrů a to i v případě, že jsou data dispozici a známá, alespoň na některé úrovní. V podstatě se jedná o upřednostňování pohodlí před pravdou, což může vést k fatálnímu podcenění skutečných nebezpečí.

Vídět skryté, znamená přístupovat k jevům z různých úhlů, zvažovat motivy a obecně užívat dalších zásad detektivní práce. Důraz je kladen na rozpoznávání věcí, které lze spolehlivě vzájemně porovnat s pozorovatelnou realitou a to v celkovém možném rozsahu každého případu. Naproti tomu, jako v případě New Age, je použití této fráze spojováno s neobvyklou schopností vnímání, kterou nelze obecně ověřit se standardem běžně pozorované reality. Jde tedy o důležitý rozdíl v přístupu.

Na úvod ...

Proč?

Ti z vás, kteří stejně jako já hledají, jistě narazili na mnoho odpovědí, mnohé cesty a mnohé způsoby, které mají poskytnout pravdu. Mnoho lidí hledá. Proč? Stačí se podívat kolem sebe, na ten neutěšený stav našeho světa.

Z čistě matematického hlediska, podle zákonu pravděpodonosti, by mělo 50% činností (bez inteligentního zásahu) vést ke kladnému výsledku a dobru lidstva. Když přihlédneme k tomu, že většina lidí chce dobro, konat dobré skutky, potom by procento stouplo alespoň na 70%.

Dnes, po tisíciletích evoluce, by měly pozitivní události převažovat nad negativními. Většina problémů lidstva by měla být vyřešena; války a konflikty by měly být raritou či věcí minulosti. Většina lidí by měla mít střechu nad hlavou, dostatek jídla a zdravotního zabezpečení. Jak ale vidíme není tomu tak. Jednoduše řečeno: jako civilizace nesměřujeme směrem k lepšímu životu. 

840 000 000 lidí na světě trpí hladem. 6 000 000 dětí pod 5 let ročně zemře hladem. Jak to jako „vyvinutí" lídé můžeme přijmout?

A opět se ptáme: proč? Většina lidí chce konat dobro, zažít dobré věci, myslet pozitivně a činit dobrá rozhodnutí. A většina tak činí celým svým bytím. A jestliže většina lidí má tuto vnitřní potřebu, proč se to sakra neděje?

Proč je historie plná válek, utrpení a strádání?

Něco není na světě v pořádku. A proto se jednoduše budu ptát proč?

Otázce proč se vyhýbáme. Když ale večer ležíme sami se svými myšlenkami, bez rušivého vlivu každodenního světa, který by odvedl naše myšlenky a zaplnil prázdno, v těchto okamžicích stojíme tváří v tvář našemu existenciálnímu problému. A je to hrozné ticho. V těchto momentech nerušeného myšlení čelíme bezutěšenosti a marnosti naší existence, která na nás dopadá stejně tak jako dopadala na lidstvo celá tisíciletí.

Víme, že abysme utekli této černé vizi, sáhneme téměř po čemkoliv, jakékoliv odpovědi, neboť to studené ticho musí být naplněno - ať to stojí co to stojí. A bohužel tam venku je mnoho lidí, kteří se nás snaží přesvědčit o tom, že oni mají veškeré odpovědi na naše otázky. Ale ve svých odpovědích si obecně pletou realitu s vlastním názorem, což vede k subjektivnímu pohledu na realitu a následně k odmítnutí vzít ji na vědomí.

Proto začnu s varováním. 


Obecně řečeno, pokaždé když něco čteme, vidíme a slyšíme máme již připřavené odpovědi na to, proč se tak děje, proč tomu tak je. Stojí za tím naši rodiče a výchova, společnost, historie. Bez ověření věříme tomu, co nám říkají ve škole, v práci, v rodině, v televizi. Přesto bysme měli ke všemu přistupovat kriticky, zkoumat a hledat a pomalu skládat kousky ve skládačce našeho a okolního života. Jedno přísloví praví: „Nevěř ničemu co slyšíš a věř pouze napůl tomu co vidíš“. Proto je důležité, aby každý z nás hledal a zkoumal odpovědi.

Některé materiály na těchto stránkách mají inspirační povahu, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Ale třeba k něčemu pomohou při výzkumu a hledání, při skládání kousků objektivnosti. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím myslím, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce probudit, překonat veškeré své iluze o sobě a o světě, neboť pravda je většinou bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. A ne každý je na to přípraven.

V centru našeho života by mělo být hledání pravdy. Tento postoj ale vyžaduje určitý druh myšlení: myšlení ostré jako břitva s vědomím, že se snážíme překonat naši subjektivitu a subjektivitu světa tam venku.

K čemu je potom například „vědecká metoda“, jejíž obecným záměrem je minimalizování subjektivity a pro co nejblížší přiblížení se k pravdě, když se jí budeme ohánět pro podpoření naší subjektivity, nebo používat jako dogmatické náboženství. Samozřejmě v dnešní době, to co je obecně přijímáno jako objektivní věda, se již dávno proměnilo v něco, co připomíná institucionální náboženství. Hypotéza je pravdivá do té doby, dokud ji něco nevyvrátí. To vše je třeba mít na paměti.

Tento můj počin pramení z nutkání podělit se se svými myšlenkami a svým osobním pátráním. Jde o upřímný pokus a snahu proniknou sujektivitou a uchopit kousky objektivní reality tam venku, nezametat pod koberec nepohodlné a snažit se nefiltrovat, přebírat a upravovat si podle svých představ, přání, pocitů, obav či společenského programování nebo nevědomosti.

V tomto bodě je vhodné zmínit mé zdroje, které jsou převážně anglo-americké, což mě bude nutit k překladům.

Snažit se o objektivní pohled a zachovat si otevřenou mysl. Že by heslo dne?

To bude na úvod asi vše.

Příště se chci zaměřit na úryvky z knihy Richarda Dolana UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973, abychom měli alespoň obecnou představu o tom, před čím stojíme.