Cyklický čas

QFS zastává názor, že historie je v podstatě vrstvením časových smyček. Jeden způsob jak si to lze představit, je prostřednictvím přirovnání k filmové promítačce. Četné filmové smyčky, kde každá ze smyček má rozdílnou délku, běží ve stejnou dobu a jsou promítány na stejné plátno. V důsledku to znamená, že velmi výjimečně dochází ke zcela identickému opakování, přesto se v podstatě opakovaně vynořují ta samá témata.

To lze vidět během studia vzestupu a pádu civilizací a opakujících se dramat historie. Dobrým příkladem je podoba mezi dnešními Spojenými státy v období po 11. září a Hitlerovým Německem v 30. letech. Další možný příklad je mezi současností a posledními dny Atlantidy, kdy Cassiopaea a další zdroje odkazují na nárůst inkarnací Atlantiďanů.

Každá z těchto kratších smyček je zasazena v hlavní smyčce, která trvá zhruba 309 000 let a kterou Cassiopaea nazývá Velkým Cyklem. Tento cyklus odděluje opakovaný příchod Vlny, která odměřuje trvání každého období 3. hustoty na Zemi. Duše chycené v této smyčce opakovaně zažívají průběh té nebo oné verze historie lidské rasy, zatímco po celou dobu trvání, jsou využívány pro svou psychickou energii, ze strany dozorců 4. hustoty SS.

QFS se domnívá, že hmotná realita vytváří systém symbolů, jejichž prostřednictvím mohou být viděny a rozpoznány archetypické časové smyčky. Takovéto vidění není v žádném případě jisté, ale opakující se historické vzorce jsou dobře doloženým faktem. Poučit se z historie může být způsob, jak se vyhnout jejímu opakování.

Pojem cyklického času nepředpokládá vyloženě determinismus. Spíše tu jde o myšlenku jistého principu uspořádání, který vede události prostřednictvím synchronicit, měnících se pravděpodobností v chaotickém systému a dalších jemných zásahů.

To je samo o sobě přírodním procesem, ale přesto lze opakovaně vidět jak toho řídící systém využívá ke svému prospěchu. K tomu dochází v podobě vyvolání pravidelných převratných změn, které zničí jakýkoliv posun kterého bylo dosaženo.

Při studiu pradávných kultur si všimneme, že pojem cyklické historie byl násilně nahrazen pojmem lineárního času, který nevyhnutelně vede ke konečnému definitivnímu konci. To zhruba odpovídá době, kdy byl na scénu uveden pomstychtivý mužký bůh. Toto je součástí kulturního řídícího systému, zaměřeného na potlačení jakéhokoliv funkčního porozumění přírodních cyklů historie. Kromě toho společnost, která je ovládána strachem z konečného soudu, je snáze ovládaná.

Kniha Tajná Historie se do hloubky zabývá tímto tématem.

[Zdroj]