Bytí a Nebytí

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Téma o bytí a nebytí čerpá z učení Sufismu a také channelingových zdrojů Ra a Cassiopaea, které představím později.

Postupně se ale dostanu k tématům, která jsou podložená vědeckým výzkumem a jinými objektivními způsoby, jako například téma o psychopatech a jejich vlivu na naše životy.

Pokračování v představování některých základních věcí, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org a glossary.cassiopaea.com:

[heslo je nyní dostupné na této stránce Cass Wiki, pozn. překl.]
----------------------------------------
 

Bytí a Nebytí

Na vesmír lze pohlížet jako na souhru, či vzájemné působení, dvou absolutních protikladů: první představuje bytí ve smyslu uspořádaného, inteligentního tvoření; druhým je veškerá nehybnost, bez řádu, informací či inteligence. Na tyto dva protiklady lze nahlížet tak, že se vynořují z nepopsatelné ’Jednoty’ a to v procesu samovolné diferenciace jež nelze popsat.

Absolutní kategorie bytí a nebytí se projevují různými způsoby, na různých úrovních vesmíru. V závislosti na kontextu a úrovni lze odraz těchto absolutních kategorií nazvat Služba druhým/ Služba sobě, tvoření/entropie, řád/chaos, duše/hmota, vědomí/spánek. Každé slovo má svůj přesný význam a oblast užití, ale v nejabstraktnějším slova smyslu se vztahují k bytí v jeho nejširším vyjádření vs. nebytí v jeho nejširším vyjádření.

Jeden výborný popis najdeme v knize Laury Knight-Jadczyk Tajná Historie Světa.  [zde je odkaz na krátké video o knize s českými titulky, pozn. překl.] Následující úryvek popisuje tyto pojmy velmi dobře.

Velký Sufi Shaykh Ibn al-'Arabi [český odkaz na informace o jeho životě, pozn. překl.]vysvětluje, že „nedokonalost” existuje ve Stvoření proto, neboť „bez nedokonalosti by dokonalost bytí byla nedokonalá.” Z pohledu Naprostého Bytí neexistuje nic než dobro. Přesto Nekonečný Potenciál Být zahrnuje – jak vyplývá z definice „nekonečno” – i potenciál nebýt. A proto se Nekonečný Potenciál „dělí” do Myšlenkových Center Tvoření a Myšlenkových Center Nebytí. Lze proto říci, že Nekonečný Potenciál je v podstatě Binární – zapnutý nebo vypnutý – být nebo nebýt. Jedná se o prvotní „rozdělení.”

Jelikož absolutní nebytí je v rámci zdroje Nekonečného Potenciálu Být nemožným paradoxem, musí proto druhá polovina vědomí Nekonečného Potenciálu, která představuje MYŠLENKY nebytí – neboť pro každou myšlenku manifestace existuje odpovídající představa pro položku tvoření která se NEprojevuje –, pro nedostatek lepšího pojmu, „usnout”. Jeho „sebepozorování” závisí na vědomí, které může smrt pouze „předstírat”. Vědomí, které napodobuje smrt, poté „padá” a stává se Prvotní Hmotou. Což znamená, že „samo sebe pozorující Já” na úrovni Pána Vesmíru, je založeno na tomto počátečním rozdělení mezi Bytím a Nebytím, a jedná se, opět, pouze o počáteční rozdělení - zapnuto/vypnuto, ano/ne – stvoření. Pro přiblížení si můžeme představit otevřené oko, které pozoruje oko zavřené. Takto to je znázorňováno již celá tisíciletí symbolem jing-jang, ve kterém je i na černé straně, představující „spící vědomí ve formě hmoty”, malá bílá tečka „bytí”, která pro nás symbolizuje nemožnost absolutního nebytí. Existuje pouze „relativní” nebytí.

Tyto „myšlenky bytí a nebytí” na sebe vzájemně působí – pozorovatel a pozorovaný – jako když se díváme do zrcadla. Ke Stvoření potom dochází právě na rozhraní mezi pozorovatelem a zrcadlem. Stvoření je přitom současně skutečné – protože je tvořeno hmotou informovanou vědomím – a neskutečné, protože se nakonec skládá pouze z vědomí, které působí na vědomí.

Myslet si na naší úrovni bytí, že „nic není skutečné” tak jak je hlásáno mnohým guru a učiteli napříč historií, je stejně zbytečné jako kdybychom tvrdili, že „gravitace není skutečná”. Podobné uvažování je vhodné jen pro rozšíření obzorů. Naopak není vhodné pro praktické užití, neboť energie stvoření podle všeho procházejí skrz několik „úrovní” předtím, než se setkají uprostřed, obrazně řečeno, v realitě naší třetí hustoty. Biologický život existuje na „rozcestí” myriád myšlenek, neboli myšlenkových center bytí a nebytí. Jednotlivé biologické jednotky mají schopnost přeměňovat energie „nahoru” nebo „dolů”, v závislosti na „zaměření energie vědomí” každé jednotky. A znovu, patrně existují dvě obecně možná rozdělení: zaměření na bytí/pozorování a zaměření na nebytí/zrcadlení. Toto rozdělení se projevuje napříč celé úrovně biologického života, což znamená i lidské bytosti. Lidské bytosti jsou tu proto, aby přeměňovali kosmické energie stvoření skz biologické bytí. Naše „vyšší já“ v tomto procesu plní roli zaměřovače přeměňování kosmických energií, kde směr „toku“ je určen činností těchto vyšších já. Proti úsilí sil, které usilují o to „zachytit“ energii vědomí a tím ji stáhnout do „spánku nebytí“, které má v jistém smyslu gravitační povahu, pracují energie vědomí usilujících o „informování“ hmoty cestou probuzení samo-uvědomění u těch organických jednotek na zemi, které jsou schopné vzdorovat gravitaci nebytí.

V roli sebe-uvědomělých „zaměřovacích jednotek, má lidská bytost potenciál jít libovolným směrem – naproti zesílenému bytí, nebo zesílenému nebytí. […]

Ibn al-'Arabi praví, že Dobro je Bytí kterému náleží veškeré pozitivní a krásné vlastnosti, neboli „jména“ Boží. Zlo je naopak nepřítomnost dobra a proto jde o „nebytí“. Jinými slovy, v základu, Bytí přebývá v „nebytí“ které je zlo. A tady se dostáváme k problematickému bodu: lidské bytosti na naší úrovni bytí existují na rozcestí mezi Myšlenkami Bytí a Nebytí – Dobra a Zla. Lidstvo je stvořeno ve formě, která obsahuje veškerá jména Boží – tedy Bytí a Nebytí. Přebýrání vlastnosti Jmen je totožné s uskutečňováním jejich vlastností. Cílem Vědy o Vzestupu (z angl. Ascension...pozn.překl.) je získání hluboké znalosti veškerých Jmen a jejich opravdových vlastností; vysoké a nízké, příjemné a odporné, světlo a tma, vše rozlišené v detailu k tomu, abychom si mohli ZVOLIT které vlastnosti převezmeme. Pouze s úplným zorným polem může člověk poznat, zda to co subjektivně považuje za dobré je ve skutečnosti dobro vedoucí k Bytí, nebo zda jde o klam v přetvářce vedoucí k Nebytí.

Bůh je základ VEŠKERÝCH jmen, vznešených a nízkých. Úkolem toho kdo hledá cestu k vzestupu je dosáhnutí odhalení a uskutečnění Vznešených vlastností a objevit možnost kladného využití podlých vlastností - i v případě že součástí aplikace je „překonání“ nebo přeměna. Shaykh dále praví, že „vznešené charakterní vlastnosti jsou spojené s kontaktem s druhými. Jinými slovy: KONÁNÍ. Jestliže VIDÍTE iluzi rozdělení pak se samozřejmě jedná o první krok. Lež je skryta v podotknutí, že to je vše co je třeba, jestliže „vidíme“ vše se „změní“ bez nás.

Bůh vytváří dobro a zlo, ošklivé a krásné, rovné a pokřivené, mravné a nemravné. Mezi těmito vlastnostmi se nacházejí různorodá nebezpečí na stezce Pravdy hledajícího. Mnoho novodobých „učitelů“ a „gurů“ káže: „Jelikož existuje pouze Jedna Bytost, která prostupuje vše, potom stačí proto vidět vše kolem nás jako světlo“, což přemění tmu a my si „vytvoříme svoji vlastní realitu světla.“ Pododné prohlášení ignoruje fakt, že prohlášení o „Jednotě Boha“ popisuje realitu vyšší než ta naše, ze které se naše „smíšené bytí“ zhmotňuje. Ten člověk, který předpokládá že je možné se stát Bohem na této úrovni pouhým myšlením, ignoruje fakta Bytí vs.Nebytí, které vyzařující z „Boha Jediného“ na úrovni existence, která je jasně o několik pater výš.

Zlo samo o sobě je SKUTEČNÉ a úkolem člověka je absolvovat Kosmické bludiště bez toho, aby byl znesvěcen tímto Zlem. To je základ Svobodné Vůle. Člověk stojí tváří v tvář nesnázi SKUTEČNÉ jako on sám: je nucen vybrat si – což znamená zužitkování svého vědění v praxi – mezi rovnou cestou, která vede k Bytí, a křivolakými cestami vedoucími k Nebytí. Lidské bytosti musí rozlišit mezi dobrem a zlem – způsobu zaměření energií vědomí – na každé etapě své existence v této realitě. Protože vskutku musejí porozumět, že Bůh je vědomí a Bůh je hmota. Bůh je dobro a Bůh je zlo. Stvoření se sestává s veškých mnoha různorodých vlastností „Jmen Boha.“ Vesmír je plný jak Životadárného tak Života beroucího, Odpuštění a Pomsty, Exaltace a Pokoření, Poučení a Podvodu. Pokoušet se stylizovat se do pohled Boha a „smíchat vše dohromdy“ na této úrovni, vede pouze k tomu, že zůstaneme na této úrovni. Proto lidské bytosti musí vždy oddělit pohled Boha od svého vlastního, spolu s faktem, že veškeré stvoření přebírá božská Jména a Vlastnosti.

Proto prvním Božským Příkazem je Být! Což zahrunuje Bytí a Nebytí najednou. Proto druhým zákonem je „následuj Bytí či Nebytí na základě své vlastní volby a své vnitřní podstaty.“ Veškeré bytí je výsledek tohoto tvořivého příkazu. A tak po této stránce Zlo neexistuje. Ale druhý závazný zákon určí, ke které „Tváři Boha“ se přikloníme. Život nebo Smrt.

Jestliže se zaměříme pouze na tvořivý příkaz, pak ve vesmíru neexistuje nedokonalost, neboť každý tvor následuje to, co jim Bůh přeje. Po této stránce je námi běžně označovaná „Nedokonalost“ ve skutečnosti dokonalostí, neboť díky ní se můžou realizovat veškeré různé úrovně existence a vědění. Jinými slovy, bez nedokonalostí – ve smyslu nedostatku, úbytku a nouze – by nebylo stvoření. Bez stvoření by Skrytý Poklad zůstal skrytý po všech stránkách. A proto by Bytí zůstalo po každé stránce neviditelné. Nebylo by sebeodhalení Božské Reality, Světlo by se netřpytilo a Bůh by byl Nezhmotněný, ale již ne Zhmotněný. Ale podobné myšlenky jsou absurdní, neboť podobné uvažování vyžaduje nedokonalost Samotného Bytí, které je samozřejmě neomezená dokonalost. K tomu aby Bytí mohlo být dokonalé, je třeba aby došlo k uskutečnění Jeho vlastností. Důsledky Jmen a Vlastností Božích se musí projevit k tomu, aby Bůh mohl být Bohem. [...] Jinými slovy, Nedokonalost je podmíněna samotným bytím. „Lišit se od Boha“ znamená být nedokonalý. ... Ale právě díky této „odlišnosti“ je umožněna existence vesmíru a všech bytostí v něm. Kdyby vše bylo dokonalé po každé stránce, byly by totožné se Samotným Bohem a tím pádem by nebylo nic „mimo Boha.“ Ale potom bychom se nemohli bavit o vesmíru, protože by nebyl ani vesmír ani řečníci. ... Nedokonalost je proto svým způsobem dokonalost. [Chittic]

V současném daném stupni existence ve kterém se nachází, je člověk rovným dílem „vnímavý“ k Dvěma primárním Tvářím Boha: Bytí a Nebytí. Shaykh nám sděluje, že bez ohledu na vlastnosti, nebo povahu, si každý člověk nakonec „zvolí“ vždy to, co bylo jeho součástí v původním stavu neměnnosti. Úkolem Hledajícího je objevit povahu této neměnné části uvnitř, pročistit ji a zesílit. Toto je rozvinutí Vůle. Vůle je vztah, který následuje vědění zatímco vědění následuje objekt vědění. V procesu „vzestupu“ jsme to my, kdo je objektem vědění. Vědění samo o sobě nemá žádný dopad. Nicméně, VY, hledající, můžete s věděním spojit to, co ve skutečnosti jste, v sobě, čímž předvedete SAMI SEBE ve vědění díky svým činům v souladu se svým věděním.

Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho Jmen Božích volající nás v našem současném stavu bytí. Ale není třeba, abychom odpověděli na každé zavolání. Fakt, že lidé jsou obecně v nevědomí vůči své pravé „podstatě“ dodává iluzi svobody. A faktem je, že veškeré cesty pocházejí od Boha a veškeré cesty Vedou zpět k Bohu: a znovu, děje se tak skr různé tváře. Jak praví Shaykh: „K Aláhovi se vše vrací domů a on je na konci každé cesty. Důležité nicméně je, na které božské jméno dosáhneš a ke kterému se vrátíš domů?“

Tím se dostáváme k tématu, které Shaykh nazývá „bystrozrakost“. Jedná se o jistou schopnost „hlubokého vhledu“ nebo „schopnosti vidět skryté“ a je pro Hledajícího rozhodující. Stejně tak jako fyzické oko díky refrakci slunečního světla umí rozlišovat mezi velkým a malým, krásným a ošklivým, barvami, pohyblivým a nehybným, vysokým a nízkým, vidět skryté je vlastnost „vnitřního světla“. Tento druh světla odkrývá Hledajícímu informace o vnějších věcech, které NEJSOU zřejmé pro našich pět smyslům. S jeho pomocí se hladajícímu odkrývají důsledky rozhodnutí, která se na první pohled zdají být benevolentní, ale ve skutečnosti se jedná o první krok na cestě ke Zlu. Odhaluje povahu rozhodnutí, které se dle lidských měřítek zdá být negativním, přesto ve skutečnosti jde o těžký krok směrem ke štěsti pro každého účastníka. Podle Sufiů dosáhli někteří jednotlivci takové úrovně „vidění“, že jim stačí vidět lidskou stopu na zemi – i v nepřítomnosti dotyčného – a jsou schopni určit zda dotyčný člověk zasvětil život blaženosti či ubohosti.

Zmíněné světlo bystrozrakosti se zdá býti darem, který nevlastní každý a ti z obdarovaných nemusí nerozvinou svůj dar ve stejné míře. Přesto je jasné, že jeho vlastníci v sobě mají neměnnou povahu Bytí, která umožňuje „vidět“ dobro a zlo – tedy nejsou omezeni vidět „pouze dobro“. Tím pádem jsou schopni rozeznat mezi hlasy, které volají k Nebytí a k Bytí a jsou proto schopni posílit svou Vůli na cestě k vnitřnímu Bytí. Z toho vyplývá, že jednotlivci kteří namají schopnost vidět – nebo si zvolí nevidět – jak Dobro tak Zlo, se formují ve formě subjektivity, což je lidským výrazem pro Volání Nebytí.

Lidská bytost jejíž neměnnou povahou je Bytí, může posílit světlo bystrozrakosti tím, že „převezme vlastnosti“ Jmen Bytí. Tím není myšleno, že člověk nabyde vlastnosti které nejsou již v jeho vlastnictví. Znamená to, že dojde k zesílení a „kultivování“ vlastností. Řídící vlastnosti jedince jsou určené podle toho, která Boží Tvář mu je odhalena v závislosti na jeho připraveností. Blaženost může být odhlena pouze poté, co jsme se odklonili od a zamítli Zlo; může být uskutečněno pouze následně po dlouhém období „zkoušení“ nebo máme odvahu VIDĚT a následně zvolit Bytí před Nebytím, za účelem vypěstovat Vůli čili srovnání se s Bytím ve zpětnovazebné smyčce. V období kdy Hledající kráčí po této cestě nesmí brát tyto vlastnosti jako jemu vlastní, ale raději vidět sám sebe jako bod Božího zjevení z ontologického rysu. […]

Proto různé směry mohou mít za následek různé důsledky pro každého jednotlivce v závislosti s jejich neměnnou vnitřní povahou. Ti se skutečnou povahou směřující k Bytí následují cestu rozšiřování schopnosti VIDĚT a zvolit si připojení k nekonečnému potenciálu stvoření, čímž se stávají svodem pro Bytí v podobě, kterou Bůh zvolí skrz ně zhmotnit. Nejenom že vidí omezení jako pouhou iluzi, ale k tomu vědomě KONAJÍ – využívají této znalosti k tvorbě energie a světla.

Ti, jejichž skutečnou povahou je směřovat k Nebytí, následují cestu omezení Nekonečného Bytí tím, že předpokládají, ve svém ignorantském stavu a subjektivitě, že vědí lépe než Bůh jak by se mělo napravit Stvoření. Modlí se za změnu, konají rituály, pějí mantry a opakují nekonečné vizualizace „magických formulí“, které mají „změnit“ realitu. Bombardují lidi „Láskou a Světlem“ (tedy svou subjektivní verzí, samozřejmě) a pokoušejí se změnit svět „tam venku“ promítáním svého subjektivního pohledu na realitu na neomezenou moudrost Stvoření. Tento druh „zaměřování energie vědomí“ dokonce předpokladá, že díky pouhé vědomosti o iluzi veškeréro rozdělení se docílí „Vzestupu“, a to je nejvychytralejší lež ze všech.

Každý přístup „uváže uzel“ v srdci věřícího a připoutá jej k cestě, kde cílem jeho víry je konec cesty. Každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) si je rovno v tom smyslu, že Bůh – tak či onak – je jejich konečným cílem. Ale každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) se liší tím, že vede k odlišnému jménu Boha neboli Myšlenkového Centra. Dokonce i materialistický skepticismus je „víra“, která vede ke „zhmotnění“ vědomí sledující tuto víru. Rozeznat mnohé zamotané „duchovní“ cesty, které překrucují a zkreslují pojmy Bytí, za účelem uvést hledajícího na cestu k Nebytí, je mnohem obtížnější. […]

Pro samotnou biologickou jednotku je přirozené vidět své okolí– bez spojení s vyšším já – podle materialistíckého a/nebo mechanického výkladu veškerých jevů. Rostoucí vliv Myšlenkového Centra nebytí –zdroje hmoty – je důsledkem hmotnění miliardy podobných jednotek, a to v jednom bodě v čase přítomnosti.

Myšlenkové Centrum nebytí má jistou povahu – smršťující se subjektivita – které v podstatě působí „gravitační“ silou – touha pohltit a přeměnit duševní energie Bytí – s úmyslem uspokojit svoji smršťující se povahu. I když bude v principu podporovat úplnou šíři vědomí, přesto musí pohlížet na Bytí jako na zrádce pro svou potřebu nebýt. Tím pádem může jednotlivec, který například tvrdí že vše je iluze, ale jehož činy – či spíš jejich nedostatek – odhalují stav jeho hlubšího neměnného stavu bytí. Díky své vnitřní povaze, nebytí silně působí s úmyslem zničit a odstanit Bytí a Stvoření – zatímco po celou dobu není schopno dojít k uvědomění, že samo existuje jen díky Bytí a Stvoření V ČINU!

Mohutná síla Myšlenkového Centra nebytí pohlcovat a vstřebávat vše ve stvoření, poháněna jeho vlastní smršťující se subjektivitou, znamená jisté problémy pro samotné Nebytí i Bytí. Jelikož základem nebytí je LEŽ – tedy nebytím podporovaný stav absolutního nebytí je paradoxní nemožnost – a základem Bytí je objektivní fakt, že Existence jednoduše JE skrz KONÁNÍ – neboli zužitkování vědění, produkující světlo, potom základní konflikt je mezi lží a pravdou. Myšlenkové Centrum nebytí si namlouvá tu největší lež – že neexistuje - a při svém předstírání usne. Díky tomuto zásadnímu bodu vidíme, že povahou subjektivity je lež. Lži a víra ve lži – a nezáleží na tom, zda věřící si je či není vědom faktu že věří lži – jsou součástí jedné a té samé podstaty – subjektivity a nebytí.

Myšlekové centrum nebytí – a jeho vyjádření v podobě hmoty – je „stimulaváno“ Tvůrčím bytím v KONÁNÍ, což jej částečně probudí a vtáhne do tvorby biologického světa – se omotá kolem tohoto probuzeného vědomí. Jeho zásadní podstata předstírat nebytí působí „gravitačně“ na vědomí, které je jím zkrouceno a deformováno do různých úrovní subjektivity. A právě důsledkem vzájemné interakce mezi energií veškerých možností, filtrováno subjektivitou hmoty, vytváří myriádu manifestací hmotného vesmíru.

V říši Myšlenkového Centra nebytí existuje mnoho manifestací – neboli cest – při vyhledávání ničení – „Podlá Jmena Boží.“ Tento druh bytí působí cestou gravitace za účelem svést, obklopit a zdeformovat ve svůj prospěch vědomí. Takto vznikají jednotky vědomí, které disponují jak ohromnou silou tak i vychytralostí – zcela přesahující cokoliv představitelného v naší realitě.

Tyto jednotky vědomí využívají své lsti k asimilaci slabších jednotek vědomí a to za účelem dosažení nárůstu smršťovací síly. Samozřejmě, čím jsou „strávené“ jednotky vědomí „hustší“, tím vyšší je jejich „výživnost“. A proto usilují, s ohromnou obratností, opatrně a s velkou trpělivostí manipulovat jednotky vědomí určené k pohlcení. V podstatě se jedná o tisíciletí trvající lov.

Tito Absolutní vládci Entropie – jak je můžeme nazývat – důsledkem vrstvy zesílené subjektivity – hlavní charakteristiky vlivu Myšlenkového Centra nebytí – jsou připojeni k biologickému světu v „zemském“ rozsahu. Protože mají, v podstatě, důvěrný vztah s hmotou, smšťující se vědomí podobného tvora může ovlivnit jeho zvolenou oblast nadvlády, podobně jako stínící „mrak“ s miliony úponků spojení mezi ním a jeho rozsahem vlivu. To se týká i samotné hmoty lidských těl. Pravě skrz tyto étirická vlákna vstřebávají Absolutní vládci Entropie energii.

Tito vládci mají tak říkajíc „orgány“. Tak jako byla skupina lidí popsána apoštolem Pavlem jako „tělo Kristovo“, jsou orgány vládců entropie zhmotněny jako jednotlivé bytosti, i když jejich přímé napojení na jedno rozsáhlé jednotku vědomí z nich dělá spíše „projekci“ než jednotlivé bytosti s duší.

Díky jejich ohromnému úsilí uchovat a vstřebávat energii, jsou vládci „lakomí“ s kapesným pro své orgány-bytosti. Zdá se, že „neplýtvají“ energií pro zhmotňování a udržováním biologických struktur pro své orgány a proto k biologickému zhmotnění dochází v podobě méně složitých tvorů v biologickém světě. Raději než se stýkat s biologickou strukturou ve stavu spolupráce či probuzení, dávají přednost uplatňovat kontrolu na svou vlastní. K šetření energie využívají organických struktur, které potřebují k udržování co nejméně energie. Za tímto účelem berou energii pro své biologické jednotky z rezervoárů prototypických forem říše zvířat. Tento druh energie je snáz přístupný, má nižší frekvenci a proto přístupnější k ovládání.

Pravděpodobně proto, v případě že jsou viděni jedinci ve třetí dimenzi uvědomování si vlastního já – tedy ve třetí hustotě – je jejich zjevení obecně šokující. Plaz nám příjde na mysli jako energeticky nejúspornější typ. A opět, nezapomínejme, že vědomí pouze „čte vibrace“.

Ze stejného důvodu – smršťující se povaha hierarchie a její spotřeba energie – je velmi těžké pro tyto orgány-bytosti Absolutních Vládců Entropie aktivně fungovat v našem světě bez ohledu na délku doby pobytu. V momentě kdy vstoupí do našeho světa, a vezmou na sebe podobu biologické bytosti třetí hustoty, jsou v nevýhodě. Jsou dočasně odpojeni od zdroje energie, což je oslabuje, ale zároveň je tu pro ně další velká nevýhoda. Protože nejsou vnitřně napojeni na rozšířující se, tvůrčí zpětnovazební smyčku Tvůrčího Bytí, jejich entropický vládce je neustále vysává, tedy působí na ně gravitační silou, a proto jsou slabší než přirození obyvatelé totoho světa. Popisujeme zde tzv. mimozemšťany a „Muže v Černém“. Z důvodu značné zátěže na jejich zásoby energie, jsou podobná zjevení plná neobvyklých poruch. Žádné známky tvořivosti a tudiž neschopnost uskutečnit vetření do naší reality v efektivním a přesvědčivém stylu.

Proto se obecně vyhýbají přímému styku s biologickým světem, kdy upřednostňují využití jiné metody k lovu a porážce slabších jednotek pro „krmení“ Myšlenkového Centra nebytí. Za tímto účelem entropičtí vládci usilují ustanovit a udržet „putování tvůrčí energie“ na úrovni reality třetí hustoty tím, že klamem posilují materialistickou interpretaci třetí hustoty fenoménového světa.


Stručně řečeno, podobné bytosti ovládají plochy ohromného rozsahu, aktivně působí ve svém prostoru vlivu s úmyslem odklonit a odradit ty biologické bytosti, které mají tenké spojení s tvůrčí energií – vyšším já – od úvah, které by vedly k navázání zpětnovazebné smyčky s Myšlenkovými Centry Bytí/Tvoření.

Jak již bylo zmíněno, povaha těchoto bytostí, a dynamika jejich existence, vyžaduje ohromné vstupy energie k „ovládání“ a zaměřování jejich vlastní organické fyzikality. To je možné na úrovni vládce/subjednotka Myšlenkového Centra nebytí díky rozsáhlé asimilaci ostatních jednotek vědomí, a obzvlášť díky jejich „zeměpisné“ povaze, která jim dovoluje „připojit se“ na tisíce, ne-li mliony, biologických bytostí v biologické světě. To je ten, efektivně, „Program Matrixu“.

Toto propojení je přirozeně umožněno díky již zmíňované obecné povaze biologických jednotek, které pouze vnímají úroveň biologické sféry. Mechanické a materialistické zpětnovazebné smyčky mezi biologickými jednotkami a subjednotkami Nebytí je totiž mnohem jednodušší vytvořit, díky v podstatě „gravitačnímu“ tahu těchto subjednotek, zaměřenému na přirozené sklony biologických bytostí.

Vytvoří se, jak již bylo popsáno, „zpětnovazebné smyčky“. Biologická jednotka „nakažená“ materialisticko/mechanickým pohledem, začne jednat dle diktátu daného Myšlekového centra, což znamená jednání biologické jednotky dle povahy centra. Díky tomu, že jakákoliv subjednotka Myšlenkového Centra nebytí může být napojena na miliony biologických jednotek ve třetí hustotě, může kterákoliv z nich být libovolně aktivována samostaně nebo v sérii, za účelem splnění přání Absolutních vládců Entropie, tedy „větší“ subjednotky Myšlenkového Centra nebytí.