Mizerné selhání: západní média lžou o Sýrii

Stephen Kinzer
Boston Globe

© AFP / Getty
Noví rekruti školeni pro boj po boku ,opoziceʻ v Aleppu, Sýrie

Na zprávy o syrské válce se bude vzpomínat jako na jednu z nejostudnějších epizod v historii amerického tisku. Reportáže o masakrech ve starobylém městě Aleppu jsou nejnovějším důvodem proč.

Násilní ozbrojenci již tři roky řídí Aleppo. Jejich vláda začala s vlnou represí. Vyvěsili oznámení která varovala místní obyvatele: „Neposílejte své děti do školy. Pokud to uděláte, my dostaneme batoh a vy rakev.“ Pak zničili továrny v naději, že nezaměstnaní nebudou mít jinou možnost, než se stát bojovníky. Naložili ukradené stroje na nákladní auta a odvezli je do Turecka a prodali.

Tento měsíc lidé v Aleppu konečně viděli záblesky naděje. Syrská armáda a její spojenci vytlačovali ozbrojence z města. Minulý týden získali zpět hlavní elektrárnu. Pravidelné dodávky elektřiny mohou být brzo obnoveny. Nadvláda ozbrojenců nad městem by mohla být u konce.

Ozbrojenci, dle očekávání, pustošili vše jak byli vytlačováni z města ruskými a syrskými vojenskými sílami. „Tureckem a Saúdy podporovaní  ,umírnění rebelovéʻ zasypali obytné oblasti Aleppa neřízenými raketami a plynovými nádobami,“ napsal jeden obyvatel Aleppa na sociální síti. Analytička Marwa Osma působící v Bejrútu se ptá, „Syrská arabská armáda, která je vedená prezidentem Bašárem Asadem, je jedinou silou na zemi, spolu s jejími spojenci, kteří bojují proti ISIS - takže chcete oslabit jediný systém, který bojuje proti ISIS?“


To nezapadá do příběhu Washingtonu. Proto převážná část amerického tisku hlásá opak toho, co se ve skutečnosti děje. Mnohé novinové zprávy naznačují, že Aleppo bylo tři roky „osvobozená zóna“, která je ale nyní stahována zpět do utrpení.

Američani slyší, že správný směr v Sýrii je boj proti Asadově režimu a jeho ruským a íránským partnerům. Máme údajně doufat, že spravedlivá koalice Američanů, Turků, Saudů, Kurdů a „umírněné opozice“ vyhraje.

To je spletitý nesmysl, ale Američani nemohou za to že tomu věří. Nemáme téměř žádné skutečné informace o bojovnících, jaké jsou jejich cíle, nebo jejich taktiky. Velkou část viny za to nesou naše média.

Pod silným finančním tlakem většina amerických novin, časopisů a televizí drasticky snížila svůj sbor zahraničních zpravodajů. Mnoho důležitých zpráv o světě nyní pochází od reportérů se sídlem ve Washingtonu. V tomto prostředí závisí přístup a důvěryhodnost na přijetí oficiálních paradigmat. Reportéři kteří se zabývají Sýrií jdou za Pentagonem, ministerstvem zahraničí, Bílým domem a skupinami „expertů“.  Po dokončení kolečka na tomto špinavém kolotoči mají pocit, že pokryli všechny strany příběhu. Tato forma těsnopisu produkuje neuspokojující materiál, který se vydává za zprávy o Sýrii.

Velmi stateční zpravodajové ve válečné zóně, včetně Američanů, se snaží vzdorovat tomuto zpravodajství z Washingtonu. Při velkém riziku proti jejich vlastní bezpečnosti, tito reportéři usilují o to najít pravdu o syrské válce. Jejich zprávy často osvětlují temnotu skupinového myšlení. Přesto jsou jejich hlasy pro většinu spotřebitelů zpráv ztraceny v kakofonii. Reportáže z místa dění jsou často přehlušeny washingtonským jednotným názorem.

Reportéři se sídlem ve Washingtonu nám říkají, že jedna mocná síla v Sýrii, al-Nusra, se skládá z „rebelů“ nebo „umírněných“, ne že to je místní pobočka al-Kajdy. Saúdská Arábie je vykreslována jako pomocník bojovníků za svobodu, ale ve skutečnosti je hlavním sponzorem ISIS. Turecko již několik let provozuje „převádění“ zahraničních bojovníků, kteří se chtějí připojit k teroristickým skupinám v Sýrii, ale protože Spojené státy chtějí zůstat  s Tureckem zadobře, téměř o tom neslyšíme. Ani nám není moc často připomínáno, že i když chceme podporovat sekulární a bitvou zocelené Kurdy, Turecko je chce zabít. Všechno co Rusko a Írán v Sýrii dělají, je popisováno jako negativní a destabilizující jednoduše jenom proto, že to jsou oni,  kdo to dělá - a protože taková je oficiální linie ve Washingtonu.

Tento druh dezinformace se nevyhnutelně vpil do americké prezidentské kampaně. Při nedávné diskusi v Milwaukee, Hillary Clintonová tvrdila, že mírové snahy OSN v Sýrii byly založeny na „dohodě, kterou jsem vyjednala v červnu roku 2012 v Ženevě.“ Přesný opak je pravdou. V roce 2012 se ministryně zahraničí Clintonová připojila k Turecku, Saúdské Arábii a Izraeli v úspěšné snaze zničit mírový plán OSN Kofiho Annana, protože by vyhovoval Iránu a udržel Asada u moci, alespoň dočasně. Nikdo na jevišti v Milwaukee neměl dostatečné informace se jí postavit.

Politikům lze odpustit zkreslování jejich minulých činů. Vládám lze také prominout, že podporují jakýkoliv příběh, u kterého se domnívají, že jim nejlépe vyhovuje. Žurnalistika má však zůstat oddělena od mocných elit a jejich incestních lží. V této krizi zcela selhala.

O Američanech se říká, že jsou neznalí světa. Jsme, ale stejně tak jsou lidé v jiných zemích. Pokud lidé v Bhútánu nebo Bolívii nerozumí Sýrii, nemá to žádný skutečný dopad. Naše nevědomost je mnohem nebezpečnější, protože my na jejím základě jednáme. Spojené státy mají tu moc rozhodovat o smrti národů. Můžou tak jednat s podporou veřejnosti, protože mnoho Američanů - a mnozí novináři - jsou spokojeni s oficiálními zprávami. V případě Sýrie to je: „Bojuj proti Assadovi, Rusku a Íránu! Připojte se k našim tureckým, saúdským a kurdským přátelům na podporu míru!“ To je děsivě odtržené od reality. A také to pravděpodobné prodlouží válku a odsoudí více Syřanů k utrpení a smrti.

Stephen Kinzer je výzkumný pracovník ve Watson Institute for International Studies na Brown University. Sledujte jeho Twitter @stephenkinzer.

Odkaz na původní článek: Miserable failure: Western media are lying about Syria