Pepe Escobar: Turecko a jeho 'sarajevský moment' - kdo bude mít prospěch z atentátu na ruského velvyslance?

Pepe Escobar
RT

© Umit Bektas / Reuters
Ve vlajce zabalená rakev pozdního ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova, je nesena k letadlu během ceremoniálu na letišti Esenboga v Ankaře, Turecko, 20. prosince 2016

Pojďme přímo k věci: Ankara 2016 není Sarajevo 1914. Nejedná se předehru k 2. světové válkce Ten kdo plánoval atentát na ruského velvyslance v Turecku Andreje  Karlova - chladný, klidný, vyrovnaný diplomat ze staré školy - riskuje mohutnou odvetu.

Vrah, Mevlut Mert Altintas, byl 22-letý absolvent policejní akademie. Byl propuštěn z turecké státní policie (TNP) kvůli podezření z napojení na teroristickou organizaci Fethullahist Terrorist Organization (FETO), po neúspěšném puči proti Erdoganovi z 15. července, ale vrátil se do služby v listopadu.

Není žádným tajemstvím, že Gulenisti mohutně pronikli do TNP, takže konkrétním výsledkem útoku bude ještě další, neúprosný zákrok Erdogana/AKP proti Gulenově síti. Turecké vyšetřování se bude muset zaměřit nejen na (velké) selhání bezpečnostní služby v ankarském centru moderního umění - ale bude muset jít mnohem dál. Není příliš uklidňující, že turecký ministr vnitra Suleyman Soylu vydal lakonické prohlášení po velmi dlouhých třech hodinách po události.


Vrah v černém obleku a kravatě křičel hesla o pomstě „za Aleppo“ - včetně náležitého „Allahu Akbar“ – jak v turečtině a rozbité arabštině, něco co může sloužit k vytvoření spojení s rétorikou islamistické skupiny, i když to není přesvědčivý důkaz.

Načasování je velmi důležité. K útoku došlo jen jeden den předtím, než se ministři zahraničních věcí Ruska, Turecka a Íránu měli sejít v Moskvě na klíčových strategických hovorech o Sýrii. Byli již během posledních pár týdnů v úzkém kontaktu o tom, jak nalézt komplexní dohodu o Aleppu - a dále.

A to vše po klíčové, již dříve stanovené dohodě  Putin-Erdogan, která naznačovala, že ne méně než tisíc „umírněných rebelů“ slyšících na turecké příkazy, bude moci použít „koridor“ z Aleppa. Ankara plně podporovala tento plán. To samo o sobě vylučuje možnost, že došlo k operaci pod falešnou vlajkou v režii Ankary.

Prezident Putin za sebe dal jasně najevo, že chce být informován o tom, kdo zabijáka „řídil“. To by se dalo vyložit jako jemný kód pro ruské zpravodajské služby, které již mohou být v obraze.

Celkový obrázek

Na bilaterální frontě, Moskva a Ankara nyní blízce spolupracují v boji proti terorismu. Turecký ministr obrany byl pozván do Ruska na jednání o protileteckém obranném systému. Bilaterální obchod je opět na vzestupu, včetně vytvoření společného investičního fondu. Na veledůležité energetické straně, Turkish Stream, i přes posedlost Obamovy administrativy o jeho vykolejení, se v Ankaře na začátku tohoto měsíce stal předmětem státního práva.

Atlanticisté jsou zděšeni, že Moskva, Ankara a Teherán se nyní plně zabývají navrhováním syrské budoucnosti po bitvě v Aleppu, s úplným vyloučením dvojky NATO-GCC [Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu. pozn. překl.].

Je to v rámci těchto souvislostí, ve kterých by mělo být vykládáno nedávné údajné chycení bandy NATO-GCC agentů - nasazených v rámci americké „koalice“, která vede zezadu - syrskými speciálními jednotkami v Aleppu.

Syrský člen parlamentu Fares Shehabi, předseda obchodní komory v Aleppu, zveřejnil jména zadržených koaličních důstojníků; většina z nich jsou Saúdové; je tu ještě jeden Katarec; přítomnost jednoho Maročana a jednoho Jordánce se vysvětluje tím, že Maroko a Jordánsko jsou „neoficiálními“ členy GCC.

A pak je tu jeden Turek, jeden Američan (David Scott Winer) a jeden Izraelec. Takže NATO se ukazuje pouze přes dva agenty, ale propojení NATO-GCC je více než prokázáno. Pokud se bude tato informace dále vyvíjet - a to je zatím velké „kdyby“ – může se i jednat o koaliční vojenský personál a polní velitele, kteří dříve radili „umírněným rebelům“ a teď je z nich hrozivý trumf v rukou Damašku.

Jak NATO tak i GCC nadále zarytě mlčí, ani se neobjevila nic popírající popírání. To by mohlo znamenat v utajení vyrobenou dohodu o propuštění vězňů vysoké ceny, což dále posiluje kontrolu Damašku.

Byl to prezident Putin, který v podstatě zřídil rusko-íránsko-tureckou osu, která se zabývá  skutečností na zemi v Sýrii - vedle rétoricky těžké a nic neřešící šarády OSN, která probíhá v Ženevě. Moskva diplomaticky zdůrazňuje, aby práce osy doplňovla tu v ženevskou. Ve skutečnosti je to jediná akce založená na realitě. A která má podepsat a orazítkovat konečné parametry na místě předtím, než Donald Trump vstoupí do Bílého domu.

Ve zkratce; pětiletá (a pokračující) NATO-GCC multi-miliardová dolarová spolupráce na  projektu změny režimu v Sýrii v podstatě zcela selhala. Lstivý Erdogan podle všeho pochopil svoji realpolitik lekci. Nicméně na atlanticistické straně to otevírá nesčetné možnosti, jak usměrňovat jejich geopolitickou nelibost. 

Celkový obrázek nemůže být více absolutně neúnosný pro neokonzervativní / neoliberálněkonzervativní atlanticisty. Ankara se pomalu ale jistě stáčí na euroasijskou cestu; sbohem EU a nakonec i NATO; vítejte na nových Hedvábných stezkách, čili Čínou řízený Jeden pás, jedna cesta (OBOR) [oficiálně One Belt, One Road, pozn. překl.]; Ruskem řízený Eurasijský ekonomický svaz (EEU); Šanghajská organizace pro spolupráci (SCO); Rusko-Čínské strategické partnerství; a Turecko jako klíčový uzel integrace Eurasie.  

Erdoganovi došlo, že aby vše mohlo proběhnout, Ankara musí následovat dlouhodobou strategii Ruska, Číny a Íránu uklidnit a znovu obnovit Sýrii a také z ní učinit klíčový uzel nových Hedvábných stezek. Mezi tímto, a nebo volbou „aliance“ s pomíjivými zájmy s Katarem, Saúdskou Arábií a Spojenými státy, není o čem přemýšlet.

Ale nenechme se mýlit. Krev poteče.

Odkaz na původní článek: Pepe Escobar: Turkey's 'Sarajevo Moment' - Who Profits From Russian Ambassador's Assassination?