Evoluce lidstva

Joe Quinn
Sott.net
 

Představte si že stojíte v místnosti plné lidí. Sám nejste součástí shromážděného davu, ale pouze pozorujete průběh a lidi.

Veliký a pompézní večírek je v plném proudu. Stále přicházejí další lidé, čímž rozšířují počty již velkého počtu lidstva. V rohu hraje kapela, někteří lidé diskutují a pijí, zatímco další tancují. Při bloumání sálem zjistíte, že se lidé shromáždění v mísnosti zformovali do skupin. Při poslechu probíhajících rozhovorů zjišťujete, že se tyto skupiny zdají být uspořádány na základě společenského postavení, rasy nebo jednoduše podle osob s podobným pohledem na svět. Nicméně velmi jasným faktem je, že tu jsou jednotlivci, kteří jsou dobře oblečeni a očividně dobře živeni a potom jsou tu tací, kteří jsou mnohem neupravenější a materiálně chudí.

Každá ze skupin má sklon zabývat se sama sebou, nevypadá to že by docházelo ke vzájemné komunikaci mezi nimi a ve skutečnosti to vypadá, že mnohé skupiny jsou vůči sobě v přímé opozici. Navíc a zcela mimo hlavní skupiny se nachází malá skupina mimořádně dobře oblečených lidí, kteří jak se zdá řídí průběh celého večera. Budeme je nazývat „ředitelé“. Starají se o to, aby byl bar řádně zásoben, řídí styl a tempo hudby a pravidelně pronášejí oznámení a proslovy, které stanovují obecný tón probíhajících různorodých rozhovorů.

Obecně se zdá že je každý spokojený a že se dobře baví. Po několika hodinách pozorování scény a davu zaujme vaši pozornost světlo v rohu místnosti. Začnete proto soustředit svoji pozornost tímto směrem a uvědomíte si, že to je plamen – záclony v místnosti hoří.

Samozřejmě že vás to znepokojí a jste rád když vidíte, že si toho ředitelé také všimli, shromáždili se u záclon a zkoumají plameny a vzrušeně diskutují. Očekáváte že se velmi brzo pokusí informovat dav, který je nadále ve víru večírku a který, jak se zdá, netuší že něco není v pořádku.

Jeden z ředitelů krátce poté vystoupí na vyvíšené pódium, ale místo aby oznámil hrozící nebezpečí, poručí aby každému bylo servírováno pití zdarma a kapele nařídí aby zrychlila tempo a zvýšila hlasitost hudby. Účastníci večírku reagují tím, že se ještě víc zaberou do hýření.

Opět se zaměříte na plameny a vidíte, že několik ředitelů postavilo okolo hořících záclon chatrnou přepážku, která zabraňuje aby účastníci večírku viděli oheň. Jejich počínám jste zmaten.

Oheň se za přepážkou šíří dál a pohlcuje větší a větší část mísnosti. Ředitelé mezitím stavějí okolo plamenů další přepážky. Vám je jasné že již brzy bude celá místnost v plamenech a sami lidé budou nakonec pohlceni ohněm, nicméně s úžasem zjišťujete, že si nikdo neuvědomuje zřejmý fakt, že něco není v pořádku. Teplota v mísnosti již dosáhla bodu, kdy se lidé potí a odkládají jednotlivé svršky, nicméně se zdá, že to není důvod, aby to u nich vyvolalo obavy. Barva na stropě začíná bublat a praskat, malé úomky hořící barvy padají na hlavy davu, přesto to nikdo nepovažuje za podivné. Ve skutečnosti to vypadá, že stoupající teplota a šířící se plameny a kouř slouží pouze ke zvýšení intenzity oslav a intoxikace lidí. Přestože podle všech znamení je jasné, že v místnosti hoří, tato skutečnost se zdá být nedostupná oslavujícím, protože plameny jsou skryty. Nejsou schopni pochopit znamení.

V tomto bodě se rozhodnete vyvolat poplach. Začne´te křičet a varovat lidi, že jejich život je ohrožen, ale vaše pokusy mají překvapivě malý nebo nulový efekt. Pomalu si začnete uvědomovat, že v důsledku hypnotického rytmu hudby a vlivu nápojů a dýmu, je většina lidí v podstatě neschopná vás buď vidět nebo slyšet. Sem tam se zdá že několik lidí slyší vaše výkřiky, nebo vás zahlédnou zatímco se snažíte soustředit jejich pozornost na nebezpečí které ohrožuje jejich život, nicméně jejich pozornost je opět velmi rychle odvedena hudbou, tancováním a zajímavými rozhovory a to vše i přitom kdy je plameny začnou obkličovat.

Zatímco vše probíhá si všimnete, že malá skupina ředitelů, v reakci na vaše pokosy varovat lidi před nebezpečím, opět nařídila kapele, aby hrála ještě hlasitěji, na baru si teď lidé nalévají sami, naplňují a na jeden lok vyprázdňují sklenice silných koktejlů. Oznámení a proslovy ředitelů směrem k hlavním skupinám jsou častější.

Místnost je nyní celá v plamenech, z přepážek které zakrývaly pravdu zbyl jenom popel. Mnoho lidí v tomto bodě leží v důsledku omámeni na zemi v bezvědomí. Mezi těmi kteří jsou ještě při sobě, se předchozí přátelské debaty proměnily v hádky a mezi skupinami i uvnitř skupin dochází k potyčkám. Nikdo si nadále neuvědomuje že za chvíli uhoří.


Stále se pokoušíte upoutat pozornost lidí až do bodu, kdy ohrožujete vlastní život, ale nikam to nevede. Nakonec musíte uprchnout před ohromným žárem, zatímco se plameny blíží k poslednímu nouzovému východu. V zoufalosti a hněvu stojíte venku a do mísnosti skrz plameny již není téměř vidět.

Až nyní slyšíte jak se hudba a rozhovory náhle zastavily a lidé začnou křičet. Poslením pohledem skrz malou mazeru do zuřícího pekla zahlédnete malou skupinu bezvadně oblečených ředitelů, kteří potichu utíkají skrytým východem – zdá se že si navzájem gratulují, na jejich tvářích je výraz úlisného sebeuspokojení.

„Lidstvo přirozeně ani nepostupuje ani se nevyvíjí. Jedinec se vyvíjet může, ne však lidstvo, neboť vývoj probíhá pouze vědomě.

Nicméně lidstvo se musí vyvíjet nebo zaniknout.

Proces společenského vývoje je procesem individuálního vývoje, vzniku vědomého jádra uvnitř lidstva. I 200 vědomých jednotlivců by změnilo celý život na zemi.

Jednotlivci kteří tvoří tento vnitřní kruh lidstva, přestože se vyvinuli odlišným způsobem, se vždy shodují a navzájem si rozumí. Nedorozumění náleží vnějšímu kruhu spících lidí, jejichž zmatek rozdílných jazyků a nevyhnutelné sváry svědčí o jejich ignoranství.

Aby jednotlivec mohl pomáhat druhým je třeba, aby se nejprve naučil pomoci sám sobě. Jejich nadměrný zájem změnit ostatní je znakem jejich lenosti pracovat na svém vlastním vývoji.

Války nelze zastavit běžným způsobem, jsou výsledkem vesmírných sil, které působí na biologický život na zemi. Energie která je k dispozici v důsledku hromadného ničení života je nezbytná pro vesmír kvůli nepřítomnosti vědomí na straně lidstva.“

G. I. Gurdžijev - z knihy „Gurdjieff, Seeker of the Truth“ od Kathleen Speeth a Ira Friedlander



Zdroj článku: The Evolution of Humanity

4. cesta, Člověk 1, 2 a 3

4. cesta

Název 4. cesta obecně odkazuje na soubor učení o možném duchovním vývoji člověka, jež bylo představeno v západní kultuře v první polovině 20. st. Georgijem Gurdžijevem. P. D. Uspenský, Gurdžijevův vrstevník a žák, soustředil mnohé aspekty tohoto učení do své knihy ‚In Search of the Miraculous‘ [Hledání zázračného]. Názvem učení 4. cesty je míněn duchovní vývoj, který stojí stranou 3 tradičních cest, tedy cesty fakíra (která klade důraz na ovládnutí fyzického těla), cesty mnicha (která klade důraz na ovládnutí emocí) a cesty jogína (která klade důraz na ovládnutí mysli). Tyto odlišné cesty, či přístupy k duchovnímu vývoji, obecně odpovídají třem typům člověka, více pod heslem ‘Člověk’.

4. cesta se odlišuje od jiných cest tím, že se snaží najednou rozvinout každou ze tří stran a činit tak v prostředí běžného života, zatímco první tři cesty od začátku vyžadují úplné opuštění běžného života a uchýlení do klášterního prostředí. 4. cesta se proto někdy označuje za cestu ‚vychytralého člověka‘. Každá ze 4 cest může vést ke stejnému porozumění a zavést toho, kdo je praktikuje, z ‚vnějšího kruhu‘ lidstva do ‚exoterického‘ a později do ‚mezoterického‘ a ‚ezoterického‘ kruhu.

Učení 4. cesty vychází z předpokladu, že člověka je v podstatě mechanický a svobodná vůle, skutečné vědomí a svoboda, jsou zřídkakdy dosažené možnosti. Člověk je v normálním stavu v zajetí okolnosti a životem prochází ve spánkovém stavu.

Mezi hlavní pojmy 4. cesty patří malá Já, konání, bytí, ztotožnění, pamatování si sebe sama, centra, Člověk typu 1, 2 a 3, fúze (‚železné výplně‘), světy, vodíky a potrava pro Měsíc.

Zatímco forma prvních 3 cest zůstáva v podstatě stejná, 4. cesta a škola 4. cesty se objevují a zanikají podle potřeby v podobě, kterou určují okolnosti doby.

Kniha Uspenského In Search of the Miracoulous, je pravděpodobně nejvýstižnější a nejuspořádanější prezentací pozadí a pouček 4. cesty. Gurdžijevovy knihy Beelzebub´s Tales to his Grandson [Belzebubovy rozhovory s vnukem], Meetings with Remarkable Men [Setkání s pozoruhodnými muži], a Life is Real Only Then When I am [Život je skutečný poté až když já jsem] patří mezi jeho hlavní díla.

QFS na Gurdžijeva nahlíží jako na učitele klíčového významu, doby nedávné, a na jeho práci často odkazuje. Gurdžijev je považován za průkopníka, který značně předběhl svoji dobu, ale který musel mnohé skrývat za alegorii, a o kterých QFS mluví přímo. To platí obzvlášť o pojmu ‚potrava pro Měsíc‘, tzn. způsob, kterým hyperdimenzionální bytosti nákladají s lidstvem, tedy stejným způsobem , jakým farmář nakládá s ovcemi. Gurdžijevovy kosmologické pojmy, spánek lidstva, nutnost probuzení vědomí atd. se obecně shodují z materiálem Cassiopaea, i když názvosloví je odlišné.

Člověk 1, 2 a 3

V rozpravě 4. cesty patří ‚vnější člověk‘, tedy někdo kdo nepostoupil v ezoterické práci za ‚1 práh‘, do jedné ze tří obecných kategorií, které vycházejí z toho, které ‚centrum‘ převládá: člověk 1 je dominován ‚pohybovým centrem‘. Jde o člověka činu, který je schopen dosáhnout značné konzistence vůle a silné disciplíny, může být charizmatický a obdařen polomagickým osobním magnetizmem.

Člověk 2 je dominován pocitovým centrem. Člověk 2 žije podle toho, co má nebo nemá rád, což se může projevit v podobě vášně pro umění, spravedlnost, romantiku, náboženství nebo jiné hodnoty.

Člověk 3 je dominován myšlenkovým centrem a směřuje k abstrakci, učení a rozumu.

Ani jeden z těchto typů nepředstavuje ideál harmonického vývoje člověka 4. cesty, ani nejde o to určovat úroveň relativní nadřazenosti těchto směrů v porovnání jednoho s druhým.

První tři cesty ezoterického vývoje odpovídají 3 typům člověka takto: člověk 1: cesta fakíra (ovládnutí fyzického těla), člověk 2: cesta mnicha (pocity slouží ideálu mystické nebo náboženské oddanosti) a člověk 3: cesta jogína (ovládnutí uvažující mysli a vědomostí).

Člověk se rodí buď jako člověk 1, 2 nebo 3 a obecně nemůže změnit své zařazení. Práce 4. cesty je vhodná pro každý typ a usiluje o rovnováhu při vývoji těla, pocitů a myšlení. V důsledku práce může vzniknout ‚magnetický střed’, který je počátkem pro kristalizaci ‚opravdového Já’, které nahradí neustále se měnící shluk ‚malých Já’. Tímto způsobem se může člověk 1, 2 nebo 3 proměnit v člověka 4.

Gurdžijev píše o tom, že člověk téměř vždy zpracovává jakoukoli zkušenost pouze jedním centrem, v závislosti na druhu zkušenosti která je zpracovávána. To vede k jedenostrannému pohledu na věci, kdy se dojmy ostatních center zpravidla nesetkají, tudíž myšlenkové funkce pohybového, pocitového a uvažujícího centra mohou žít svůj relativně oddělený život. Typ člověka určuje, která z těchto funcí bude nejvýznamější. Gurdžijev tedy doporučuje, aby se jedinec stýkal s lidmi, se kterými dochází k interakci na více úrovních. I v případě, že má jedinec zájmy v tak různorodých oblastech jakými je sport, věda a umění, přesto dochází ke každé činnosti v izolaci, což znamená že jedinec koná jen jedním cetrem, u každé aktivity s odlišnými lidi.

Ne vždy je jednoduché určit svůj vlastní typ, natož typ někoho jiného. U každého jednotlivce se dále liší jednotlivá úroveň ‚pokřivení’, neboť každý má výraznější sklon k odlišnému centru. Náš typ určuje náš sklon nahlížení na svět a jeho hodnocení. Ne vždy platí, že člověk s orientací k pohybovému centru, musí nutně být fyzicky aktivní nebo atletický, nebo aby citově zaměřený člověk byl výrazný či citlivý, nebo aby člověk myšlenkově zaměřený byl chytrý, myslel rychle nebo byl zvídavý. Člověk zaměřený na pohyblivé centrum může být líný, citový člověk může mít zábrany a strach z pocitů, myslicí člověk může být dogmatický, nepružný a hloupý. Typ člověka jednoduše určuje, které z center bude nejaktivnější při reakci na svět a nesděluje nám nic o kapacitě, zálibách nebo míře aktivity daného centra.

Typ, nebo také centrum gravitace člověka, může do značné míry ovlivnit způsob, jakým jedinec hodnotí realitu nebo způsob jeho komunikace. Člověk pohybového typu může mít sklon spoléhat na smysly ve smyslu „pokud to neuvidím, není to tak”, nebo „pokud to vidím, vidím to tak jak to skutečně je.” Nejde jen o fyzické smysly, lze sem zahrnout i intuici, mimosmyslové vnímání atd., které zčásti patří mezi fukce rozumové části pohybového/instinktivního centra. U člověka 1 je zkušenost na prvním místě. U člověka 2 může být pohled na věc filtrován hodnotovým soudem jako např. správné/chybné, dobré/špatné, čestné/nečestné, krásné/ohavné. To může vést k předsudkům jako např. „odmítám věřit v Boha který dovolí takové utrpení”, „pokud to neobsahuje dobro nebo spravedlnost, neexistuje to.” Tyto předsudky také mají svá negativa, např. beznaděj z mnohých nespravedlností světa. Člověk 3 může jako kritérium pravdy použít zvážování vnitřní soudržnosti, nebo logickou eleganci vysvětlení, které bude důležitější než skutečné informace z první ruky. Nebo naopak, pokud něco nelze redukovat na symboly a řeč, nebo pokud to je neúplné, odporující si nebo nemožné systematicky vysvětlit, může u člověka 3 dojít k odmítnutí.

Každé z center obsahuje fantazii a řadu zálib/nelibostí, které jsou specifické pro každé centrum. Výše uvedené příklady jsou pouhým příkladem možných předsudků, neboť jakákoli skutečná situace je složitější, neboť nikdo není jen smyslový/cítící/myslící. Přesto v průběhu zvážování těchto předsudků můžeme z části pochopit význam rčení o „zmatení jazyků“. Aby mohlo dojít ke srozumitelné komunikaci, je zapotřebí znát předsudky, nebo též chyby při čtení, a to jak u sebe, tak i u příjemce a pokusit se užívat každé z center pro jeho určenou funkci.

Obecným cílem ezoterické Práce je zpestřit fungování lidí. Lidé, obzvlášť když soutěží, mají sklon rozvíjet tu oblast, ve které mají vrozený talent. Dnešní kultura specializace vyhrocuje rozdíly mezi různými typy lidí a spíš než procítění většinou upředsnostňuje buď intelekt, nebo fyzický úspěch. Přesto jedině skrz určité rozvinutí cítění bude jedinec skutečně schopen ocenit podstatu ezoterické cesty. Nelze říci, že by v dnešním světě chybělo cítění, právě naopak. To, že masová kultura přetéká emocemi, znesnadňuje vytříbení cítění. U nižších center je to právě centrum cítění, které může být nejzakrnělejší. Pohybové centrum je většinou nejsoběstačnějším centrem a je od dětství relativně vyvinuté a funkční. Myšlenková funkce se vyvine během výuky řeči a ve vzdělávacím systému je na ni kladen důraz, tudíž kromě patologických případů nemůže být zcela nevyvinuté.

Metody Práce nemohou být stejné pro každého, neboť lidé se již rodí, a mají celoživotní zvyk, s tendencí rozvíjet své předsudky, které určují jak okolnosti, tak i typ člověka. Nicméně stejným jmenovatelem zůstává snaha rozvinout souběžné uvědomování ve všech centrech, sjednocené uvědomění si sebe sama, které se jinak nazývá pamatování si sebe sama.

Uspenského kniza In Search of the Miraculous a Mouravieffova série Gnosis probírají jednotlivé typy podrobněji.

Zdroj: 4th Way, Man 1, 2 and 3

Gurdžijev (Gurdjieff), Uspenský (Ouspensky)

Gurdžijev (Gurdjieff)

Georgij Ivanovič Gurdžijev

„Původní jméno Georgij S. Giorgiades (nar. 1872?, Alexandropol, Arménie, Ruské impérium– zemř. 29. říjen 1949, Neuilly, nedaleko Paříže), řecko arménský mystik a filozof, který založil vlivné polonáboženské hnutí.

„Detaily o Gurdžijevově dětství jsou nejasné, ale předpokládá se, že období na počátku dospělosti strávil cestováním po severovýchodní Africe, Blízkém východě, Indii a obzvlášť ve střední Asii, kdy se učil různým duchovním tradicím.“ - - Encyklopedie Britannica

„Gurdžijev byl během let hledání napaden některými z nejagresivnějších mikroorganismů, které se na Východě vyskytují, dále byl několikrát těžce raněn zbloudilými kulkami, a pohyboval se v blízkosti válek a revolucí. Ve střední Asii strávil roky v klášterech, včetně duchovní komunity v horách Bokaru a pohoří Hindúkuš v Afghánistánu, studoval v Tibetu a Indii.a dále byl údajně v blízkém kontaktu s mystiky, kteří přežívali v ezoterických kruzích ruského pravoslavného řádu.“ - - John Shirley, The Shadows of Ideas – A Distant Glimpse of Gurdjieff

„Kolem roku 1913 se přestěhoval do Moskvy, kde, spolu s Petrohradem, vyučoval, aby se po vypuknutí Ruské revoluce v roce 1917 vrátil na Kavkaz. V roce 1919 ve městě Tiflis (dnes Tbilisi) Gruzii spolu s některými žáky kteří se k němu přidali, založil Institut pro harmonický rozvoj člověka (Institute for the Harmonious Development of Man), který byl v roce 1922 obnoven ve Fontainebleau, Francii. Členové institutu, z nich mnozí patřili mezi prominenty, žili v podstatě mnišským životem, s výjimkou několika banketů, na kterých se Gurdžijev pouštěl do hloubkových rozhovorů a kdy došlo i na čtení jeho textů. Rituální cviky a tanec byly další součástí režimu, často doprovázené hudbou, kterou složil Gurdžijev a jeho společník [Thomas de Hartmann]. Účinkující z institutu vystoupili v roce 1923 v Paříži a následující rok ve čtyřech amerických městech, čímž přilákali značnou pozornost ke Gurdžijevovu učení.” - - Encyklopedie Britannica

„Gurdžijev napsal tři knihy, které slouží jako úvod do jeho myšlenek. Jsou to Beelzebub’s Tales to His Grandson [Belzebubovy rozhovory s vnukem], Meetings with Remarkable Men [Setkání s pozoruhodnými muži], a Life is Real Only Then When I am [Život je skutečný poté až když já jsem]. Žák jménem P.D. Uspenský (Ouspensky) ve své knize In Search of the Miraculous [Hledání zázračného] představil Gurdžijevovo učení v intelektuální podobě, která byla přístupnější pro čtenáře ze západu.“ – Richard Hodges

„Z Gurdžijevova psaní je patrné, že hypnotismus, mesmerismus a jiné skryté metody rozšiřování vědomí musí ve studiu hledačů pravdy hrát velkou roli. Ale žádný z těchto procesů se nijak nevztahuje k černé magii...“ P. Travers, „Gurdjieff“, Man, Myth & Magic, An Illustrated Encyclopedia of the Supernatural

„Lidé jsou stroje nezodopovědné za své činy. Nemáme schopnost konat. V našem případě se vše stane.“ „Tlumiče jsou zařízení díky kterým člověk může mít vždy pravdu. Zničení nerovnoprávnosti a utrpení by znamenalo zánik evoluce spolu s „šokem“, který je potřebný k překonání tlumičů.“ Grigorij Gurdžijev

„Gurdžijevovo základní tvrzení bylo, že lidský život, tak jak je běžně žitý, se podobá spánku a k překonání tohoto spánkového stavu je třeba úsilí, jakmile však bylo cíle dosaženo, jednotlivec mohl dosáhnout pozoruhodných stavů vitality a vědomí. V roce 1933 bylo centrum ve Fontainebleau zavřeno, ale Gurdžijev pokračoval s vyučováním v Paříži až do své smrti.“ – Encyklopedie Britannica

„Rok 1946 značil začátek poslední fáze jeho učení, dobu která, pro ty kteří jej znali z dřívějších dob, byla botatší než jakákoli předtím.“ „Exotické chutě a vodka se kterou se pili proslulé ‚přípitky idiotům‘ (‚idiot v tomto případě vychází z původního řeckého významu soukromé osoby kterou sám v sobě jsem), na celé dané situaci nic nezjednodušilo. Ale zjednodušovaní stejně nebylo záměrem. Patriarchální host, ohromný ve svém vzezřením, vyzařoval klidnou moc, která byla zároveň hrozivá i uklidňující, a tuto ‚potravu‘ rozděloval různými způsoby, vždy nečekaně, někdy v hromobití hněvu, někdy při vyprávění příběhu, u kterého pouze jeden člověk sedící u stolu věděl, že je určen jemu, někdy pouhým pohledem nebo gestem ve kterém byla pravda. Masky byly bez neúprosně strhávány. Pod přísnou laskavostí Gurdžijevova pohledu byl každý nahý. „Ale někdy, u těch kteří byli schopni se postavit své situaci, nechal momentálně padnout svoji vlastní masku. V ten moment bylo možné vidět, že za zdánlivou nemilosrdností se skrýval smutek a soucit.“ – P. Travers, „Gurdijeff“, Man, Myth & Magic, An Illustrated Encyclopedia of the Supernatural

„Neustálé uvědomování si nevyhnutelnosti smrti je jediný způsob jak získat potřebnou naléhavost pro překonání robota.“ - - Georgij Gurdžijev

O Gurdžijevovi, jednom z nejvlivnějších ezoterických učitelů 20. století, byly napsány mnohé životopisy. Gurdžijev patří mezi jeden z hlavních vlivů, kterými byla ovlivněna QFS, představuje dávnou živou tradici, která se opakovaně osvědčila být cennou pro vysvětlení stavu, ve kterém se lidstvo nachází. Gurdžijevovo učení lze přirovnat ke studené sprše realismu, které nařušuje vzletnou naivnost jiných ezoterických učení nebo New Age. Zatímco Gurdžijev učí dost neradostný pohled na podmínky, ve kterých se lidstvo nachází, kdy je člověk od počátku pouhou mechanickou součástí potravního řetězce, ale kdy Gurdžijevova celoživotní práce ukazuje víru, že tento stav lze, alespoň u malé části lidstva, změnit.

Většina Gurdžijevovy soustavy metafyziky a kosmologie byla šířena P. D. Uspenským, přesto Gurdžijev vyčnívá nad svými následovníky jako nesporný zdroj učení.

Práce 4. cesty se skládá z duševních cvičení uvědomování, určitých cviků v podobě například tradičních chrámových tanců a určitých pohybů, které mají rozvinout pozornost, skupinová práce ve školním prostředí a aplikované studium obsáhlého učení o vnitřní struktuře člověka a vesmíru.

Uspenský (Ouspensky)

P. D. Uspenský, 1878-1947 je nejznámější jako autor knihy In Search of the Miraculou [Hledání zázračného], která je hlavním systematickým ztvárněním Gurdžijevova učení 4. cesty.

Předtím než se s Gurdžijevem v roce 1915 potkali v Moskvě, pracoval Uspenský jako novinář a dále publikoval metafyzická a filozofická díla. Mezi tyto díla patří Tertium Organum a New Model of the Universe [Nový model vesmíru]. Co se týče druhého díla, Gurdžijev udájně prohlásil: ‚Pokud by si rozuměl všemu o čem píšeš, byl bych to já kdo by se prosil být tvým studentem.‘ Uspenský v Gurdžijevově učení zahlédl něco, co bylo na kvalitativně zcela odlišné úrovni, než veškerá další učení, na která narazil ve širokém společenském kruhu, nebo běhěm svého relativně obsáhlého cestování. Uspenský následoval Gurdžijeva na Kavkaz, kam prchal před Ruskou revolucí. V Essentuku se Uspenský začal od Gurdžijeva distancovat, ne proto že by nesouhlasil s jeho učením, ale údajně proto že mu Gurdžijev jako člověk připadal být příliš extrémní. Spolupráce mezi Uspenským a Gurdžijevem přesto pokračovala během jejich zastávky v Cařihradě v roce 1920 a s přestávkami i potom. Zatímco Gurdžijev zřídil svůj institut ve Fontainebleau, Uspenký založil svoji vlastní školu 4. cesty v Londýně.

Uspenský znal Borise Mouravieffa a nepochybně věděl o jeho informaci o adamské a předadamské rase, jak to dokládá Uspenského sbírka krátkých povídek ‚Talks with the Devil.‘[Rozhovory s ďáblem] To by naznačovalo, že o tomto materiálu věděl i Gurdžijev, přestože on i Uspenský zvolili jej nezdůrazňovat.

Je možné říci, že Gurdžijev byl člověk 1, s důrazem na pohybové centrum, Uspenský byl člověk 3, s centrem gravitace v intelektu. To vysvětluje odlišnost jejich stylů a metod vyučování. Uznáváme, že rozdíl mezi člověkem 1, 2 a 3 se postupně změnšuje tím jak Práce postupuje, každopádně původní důraz se nikdy zcela nevytratí. Z těchto dvou byl Gurdžijev jasným zdrojem učení, silnější osobností a nesporným mistrem. Přesto Uspenského přispěvek zůstává nadále důležitý a to v jeho roli zapisovatele a písaře většiny materiálu. K Práci přivedl celou řadu klíčových osobností a bez jeho přispění by se Gurdžijevům impulz pro lidstvo nedostal tak daleko.

Mnoho dodatečných biografických a bibliografických materiálů lze nalézt na internetu.

Více: Mouravieff, Ezoterické křeťanství, adamská a před-adamská rasa

Zdroj:

Gurdjieff, Ouspensky

Tajná historie světa, člověk adamský a biologická brána (organic portal - OP)

Je tu pokračování recenze knihy Tajná historie světa. Minule došlo na krátké představení, dnes pokračujeme s přehledem některých témat této knihy. Hlavní zaměření bude na téma dvou ras-druhů člověka na Zemi. Zatím jde jen o úvod a v budoucnu dojde na hlubší probrání.

Tajná historie světa obsahuje deset kapitol a úvod, ve kterém se detailně probírá fenomén COINTELPRO a Vzestup-transformace. Prní kapitola zkoumá legendy Svatého grálu, účel alchymie, hledání pravdy, a učení Gurfjieffa a Mouravieffa. V druhé kapitole se probírá „chemie alchymie“, ve které jsou zahrnuty funkce a změny v DNA. Třetí kapitola dále rozvádí téma Svatého grálu a představuje pojem „teror historie“. „Hyperdimenzionální realita“ je téma čtvrté kapitoly, kde se probírají otázky času, dimenzí a fenoménu PSI. Další tři kapitoly se zabývají historií, katastrofami, starodávnými civilizacemi (včetně Atlantidy), šamanismem, neideintifikovatelnými létajícími předměty, kamennou technologií a kulturou a Kamelotem a příběhem/tajemstvím Percevala. Zbývající tři kapitoly se detailně zaměřují na téma bible a Archu úmluvy, Atlatida versus Atény, Semité a Sargon, otázku víry a nové naděje, a strom života. Knight-Jaczyk se v poslední kapitole věnuje záležitosti Da Vinciho kódu a Fulcanelliho záhadou.

Co je to COINTELPRO?

COINTELPRO je důležitý termín a čtenáři by s ním měli být seznámeni, neboť Knight-Jadcyzk v průběhu své knihy často používá tento termín, a protože aktivity COINTELPRO v současné době vychylují a korumpují směr, kterým se lidstvo ubírá. Termín „COINTELPRO“ je zkratka pro „Counter Intelligence Program“ [v češtině kontrašpionání program], tedy „tajný program FBI..., který měl vymýtit ´radikální´politickou opozici uvnitř USA [a dále zahrnuje] psychologické operace na vysokých úrovních, založené specificky pro směrování ´ideologických trendů´- veřejného mínění, atd“ (str. 8). Tato druhotná funkce COINTELPRO je rozhodující, neboť jejím záměrem je vytvářet dezinformace, též známé jako nepravdivé informace a lži, které mají být šířeny v případě, kdy se určití lidé vydají směrem k odhalení ´citlivé´pravdy, buď o jisté skupině nebo skrytém programu. Záměrem COINTELPRO je, aby lidé jejich dezinformaci uvěřili a jednoduše ´odešli´. To se obzvlášť vztahuje na případy, kdy lidé hledají odpovědi v souvislosti s neideintifikovatelnými létajícími předměty, mimozemšťany nebo jiným ´paranormálním´ fenoménem. Knight-Jadczyk v následujícím úryvku objasňuje:

Svazky COINTELPRO ukazují, že vláda USA se zaměřila na dlouhou řadu náboženských, odborářských a společenských skupin, které se stavěly proti programu vlády, a tedy je pouze logické předpokládat, že ten samý druh operace bude vytvořen pro zakrytí ´programu mimozemšťanů´. Takováto teoretická COINTELPRO operace by mnohé vysvětlovala, například proč upřímný badatel fenoménu UFO, který vstoupí do této oblasti, narazí pouze na lži, lži a opěž lži, zmatek a dezinformace. To je rozhodně znamení probíhající operace COINTELPRO (str. 10-11)

Pokud pochopíme aktivity COINTELPRO, čtenář bude schopen opravdu vidět to, co se děje v dnešních světových událostech. Je nutné naučit se rozproznávat pravdivé informace od nepravdivých, obzvlášť pokud jde o propagované dezinformace jistými skupinami pod kontrolou COINTELPRO. Občas, pokud dojde k vyhrocení situace, je tato operace schopna čehokoli, jen aby dosáhla svého cíle. Autorka dále uvádí: „Těch několik profesionálů, kteří otevřeně vystoupili proti hysterii [propagované náboženskými fundamentalisty] byli systematicky napadáni a zdiskreditováni vládními agenturami a soukromými organizacemi. (...) Pokud nejsou schopni vás zkorumpovat, zabijí vás, a pokud vás zkorumpují, stejně vás zabijí, to aby jste neměli šanci si to rozmyslet a odvolat své odvolání, jako to udělal Jacque de Molay poté, co byli zničeni templáři. Ti, kdo se přiblíží ke klubku zmijí, jsou jak se zdá obecně podrobeni novému „přístupu“. A tento přístup je tou nejvyšší zradou ze všech. (str. 17, 19)

COINTELPRO má velký počet ´agentů´ uvnitř Human Potential Movement (hnutí lidského potenciálu) nebo skupin New Age, stejně tak v dalších respektovaných organizacích, jejichž cílem je vštěpit nepravdivé pohádky těm pravým jednotlivcům. To, že nejsme schopni objevit plnou pravdu, ať už o neideintifikovatelných létajících předmětech, nebo jinému paranormálnímu fenoménu, je výsledek každodenní úspěšnosti záměru COINTELPRO. ...

Co je Hyperdimenzionální realita?

... Čtvrtá kapitola Tajné historie světa je věnována tomuto tématu, jehož základem je jednoduše řečeno „myšlenka, že svět ve kterém žijeme, je jistou ´formou´ či též odrazem, nebo ´druhou stranou´ jiného světa, který existoval na vyšší úrovni“ (str. 123). Tento pojem může být pro mnohé čtenáře ... obtížně uchopitelný a může způsobit značný bolehlav, ale jedná se o velmi důležitý pojem, neboť díky němu je možné dosáhnout pochopení podstaty naší reality, tedy že naše realita je projekcí v hyperdimenzionální realitě. I obecné pochopení tohoto pojmu zcela určitě změní pohled na naší realitu, přestože toto téma se vymyká uchopení, neboť naše úroveň chápání na to nestačí. To vede k otázkám typu zda je naše realita jedinou realitou? Kolik realit existuje? Sníme nebo jsme my snem někoho jiného? Podobné otázky mohou mít matoucí efekt na naše myšlení. Hyperdimenzionální realita, nebo také hyperdimenzionální fyzika, je pojem, který se používá v oboru kvantové fyziky. Spolu s tímto pojmem se autorka dále věnuje otázce „času“ a linearitě:

„V naší geometrii definujeme bod jako nekonečně malý úsek na přímce. Přímka je nekonečně malý průřez roviny a rovina je nekonečně malá část tělesa. Tudíž naše trojrozměrná realita musí být definována jako nekonečně malá část čtyř-rozměrného tělesa – tedy sféra pocentionálních rozměrů mimo třírozměrné uvažování (str. 125).

Naší realitu považujeme za lineární, kde pohyb v čase ubíhá jako přímá čára a stejně tak to je s naším myšlením. Způsob, kterým vnímáme čas, je součástí naší lineární reality. Nicméně hyperdimenzionální realita nezahrnuje pojem lineárnosti a může mít odlišné mechanické fungování času. Autorka v této kapitole dále prozkoumala témata matematických dimenzí, dimenzionální myšlení a otázku vnímání a Einsteinovy teorie jako součást chápání hyperdimenzionální reality.

Než budeme pokračovat dále, je třeba zmínit několik věcí, než dojde na představení velmi důležitého tématu biologických bran - organic portals - OPs. Jedná se o delikátní záležitost. Pokud je na tomto světě něco jisté, pak to že vymyšlené rozdíly mezi lidmi, ať už viditelné nebo neviditelné, opravdové nebo pouze v představách, budou vždy někým použity k diskriminaci proti těm „druhým“, k jejich dotlačení do hierarchiií, ve kterých ti „druzí“ budou sloužit.

Záměrem tohoto tématu není přilít olej do ohně do debaty „my proti nim“. Zájmem je dosáhnout hlubšího porozumění, které toto téma přináší, abychom mohli viděli jak svět opravdu funguje. Pojem biologické brány (organic portal- OP) odstraní jeden z nejdůležitějších závojů reality, závoj který zabraňuje porozumět a přijmout. V žádném případě není úmyslem tohoto materiálu vybudovat bariéry, které vyústí v elitářství, neshodu nebo agresivní separatismus.

Dále nejde o to vytvářet seznamy pro zaškatulkování, hrát si na „najděte biologickou bránu“, ale aby tato práce sloužila jako bod, ze kterého může jednotlivec začít na sobě pracovat.

Zaujmout postoj „najděte biologickou bránu - OP“ znamená zaujmout postoj někoho, kdo si myslí že nějakou duši již mají. To je ten samý arogantní omyl jaki u těch, kteří chtějí abychom si myleli, že „všichni jsme jeden“, což je většinou myšleno ve smylu bychom se nesoustředili na zlo tohoto světa. Takto se stavíme na úroveň boha, který má moc nakládat se životy a významy, s použitím dvou slov: biologická brána – OP.

Myslet si, že OP může být jednoduše identifikován znamená zveličovat rozdíly mezi námi a ostatními.

Zvolit si označování jednotlivců jako hlavní součást práce, je podle mého názoru, svedení z cesty opravdové a těžké práce na sobě, práce kdy se snažíme odhodit naše iluze, spíš než vytvářet iluzorní světy „nadřazenosti“.

Není třeba zachraňovat svět, nebo se proti němu bouřit. Je takový jaký je. Naše práce je porozumět jaký je, ukázat druhým jaký je, VIDĚT, ale neočekávat jaký by měl být.

Nyní tedy krátké odbočení do vysvětlivek:

Člověk Adamský

V Mouravieffově knize Gnosis, se toto označení vztahuje na lidskou bytost, která má individualizovanou duši. Takový člověk vlastní, alespoň potencionálně, tak zvaná vyšší emocionální a vyšší intelektuální centra. Pro adamského člověka je ezoterická práce možná a má smysl.

Slovo adamský se vztahuje k příběhu o pádu z ráje-Edenu. Člověk adamský v minulosti zažil edenský stav a nese si, alespoň podvědomě, mlhavou rasovou vzpomínku na tento zlatý věk. To může vyústit v hledání duchovního smyslu. Duchovní cesta adamského člověka je symbolizována biblickou alegorií o marnotratném synovi, ve které vzdálená země odpovídá současné Zemi.

Za normálních podmínek v podstatě nelze rozlišit mezi člověkem adamským a před-adamským. Genetickým promícháním došlo k tomu, že kterýkoliv typ se může vystkytovat v jedné rodině.

Mouravieff ve III. Knize Gnosis pojednává o tom, co nazývá „před-adamské lidstvo“ a „adamské lidstvo.“ Zde je několik ukázek toho, o čem Mouravieff na toto téma hovořil:

V prvním dile ‘Gnosis' se již několikrát odkazovalo na soužití dvou v podstatě rozdílných ras: jedna je rasou Mužů, druhá je rasou antropoidů. Je třeba zdůraznit fakt, že z ezoterického pohledu nemá toto druhé označení žádný hanlivý význam.

… Písmo svaté obsahuje více než jeden odkaz na soužití těchto dvou lidstev – která jsou nyní stejná podobou, ale odlišné podstatou. Je možné dokonce prohlásit, že celá dramatická historie lidstva, od pádu Adama až do dnešního dne, bez vyloučení možnosti nové éry, je zastíněna soužitím těchto dvou lidských ras, jejichž rozdělení nastane až u posledního soudu. (str. 107)

Lidský plevel [užité v biblické terminologii], antropoidní rasa, jsou potomci před-adamského lidstva. Hlavní rozdíl mezi dnešním před-adamským člověkem a adamským člověkem – rozdíl, který nelze vnímat smysly – je, že první nevlastní vyvinutá vyšší centra, která existují u druhého, přestože přístup byl od jeho bdělého vědomí odříznut během pádu, a tyto centra mu nabízejí skutečnou možnost ezoterické evoluce. Mimoto jsou obě rasy stejné: mají stejná nižší centra, stejnou strukturu osobnosti a stejné fyzické tělo, které je často silnější u před-adamského člověka než u adamského; ohledně krásy by se nemělo zapomínat, že před-adamský muž a žena byli stvoření Bohem během šestého dne, k jeho obrazu, a dcery této rasy byly krásné. (str. 108-109)

Tím, že se ztotožnil s ‘Já' své osobnosti, ztratil Adam vědomí o svém pravém ‘Já' a tím spadl z ráje, který byl jeho původním domovem, do stejných podmínek před-adamského lidstva… Tyto dvě lidstva, která pocházejí ze dvou odlišných tvůrčích procesů, se později smísili na úrovni pozemského biologického života … Od té doby se soužití těchto dvou typů, a konkurence která tímto vznikla, stalo normou…kterou je možné vidět napříč stoletímí, i v naší době, kdy adamští lidé, v jejich popádovém stavu, obecně byli a jsou vůči před-adamským lidem v podřadném postavení.

…Prozatím se omezíme na zopakování, že současný adamský člověk, který ztratil kontakt se svými vyššími centry a tudíž se svým pravým ‘Já', prakticky vypadá stejně jako jeho před-adamský protějšek. Nicméně, narozdíl od toho druhého, má stále svá vyšší centra, která zaručují možnost následovat ezoterickou evoluci. Před-adamskému člověku je v současné době tato možnost upřena, ale bude mu dána, pokud se adamské lidstvo během doby ducha svatého vyvine tak jak má,. (str. 129)

Biologická brána (Organic portal - OP)

V knize Gnosis, představuje Mouravieff koncept dvou lidských ras. První z nich je člověk adamský a druhou je člověk před-adamský. Když Cassiopaeans odkazují na před-adamského člověka,.použili výrazu biologické brány.

Rozdíl mezi adamským a před-adamským člověkem je ten, že před-adamský člověk nemá individualizovanou duši. Ve všech jiných směrech je před-adamský člověk k nerozeznání od adamského člověka. Před-adamští lidé nemají tak zvaná vyšší centra. Pokud před-adamskému člověku přisuzujeme kvality duše, je třeba pamatovat, že to co vidíme u před-adamského člověka je pouze odraz duše adamského člověka, kdy tento odraz mylně považujeme za individualizovanou duši.

V přirozeném stavu věcí představuje před-adamský člověk mezikrok mezi hromadnou duší živočišného druhu, tak jak existuje v říši zvířat, a plně individualizovanou duší ezotericky vyvinutého člověka. Nicméně v současné době využívají síly SS ze 4. hustoty před-adamského člověka jako nástroj, který často vykolejuje pokusy o ezoterickou práci.

Před-adamský člověk je rodilý obyvatel současné Země třetí hustoty a není podřízený biblickému pádu. V jistém smyslu, před-adamští lidé zapadají lépe do tohoto světa než lidé adamští, kteří si nesou touhu nejasné vzpomínky edenského stavu.

Genetický fond lidstva je tak promíchán, že adamští a před-adamští lidé mohou existovat ve stejných rodinách a nelze využít žádného vnějšího testu k určení podstaty daného člověka. I když někdo potencionálně vlastní individualizovanou duši, nebude mezi ním a před-adamským člověkem skoro žádný rozdíl, pokud nezačne usilovat o ezoterický vývoj.

Psychopati jsou podle Cassiopaeans „porouchaní před-adamští lidé.“

[Název organic portal je jednoduše „techničtější“ název toho, o čem psal Mouravieff, a je používán jak v materiálu Cassiopaea, tak v dalším výzkumu QFS]

Zpět ke knize Tajná historie:

Dva druhy člověka na Zemi?

Knight-Jadczyk dále píše o dvou rozdílných lidských rasách, které žijí na Zemi.... . Jak se může lidstvo skládat ze dvou rozdílných ras, zní logická otázka. V této otázce autorka čerpá z práce Borise Mouravieffa, který se zabýval otázkou lidstva před-adamského a adamského, a dále Fulcanelli a jeho „primitivní chiliasmus“. Stručně řečeno, adamská lidská rasa si nese „plnou výbavu DNA“ a je napojena na „svá funkční vyšší centra“, zatímco před-adamské lidstvo „nemá možnost dosáhnout vyšších center, neboť nemá potřebnou výbavu DNA“ (str. 154). Problémem je, že jen na základě vnějšího zdání nelze rozlišovat mezi bytostí před-adamskou a adamskou, protože obě rasy jsou promíchané a rozpoznat je lze pouze prostřednictvím bystrého a dlouhého pozorování. Knight-Jadczyk dále uvádí:

„DNA těchto dvou ras je tak promíchaná, že obě rasy lze nalézt v jedné rodině. Tvůj bratr, sestra, matka, otec, dcera nebo syn. Ne někdo „jiný“ na druhé straně světa nebo na druhé straně ulice, uctívající jiného boha nebo s odlišnou barvou kůže. Může to být někdo s kým žijete a sdílíte každý den vašeho života, a je-li tomu tak, pak mají jeden jediný důvod proč tu jsou, odčerpávat energii, rozptylovat a odklánět bytost s duší [nebo adamskou] od vývoje. A také je důležité poznamenat, že to není „vědomé“. Tito jednotlivci si tuto skutečnost, že nemají „vyšší centra“ NEUVĚDOMUJÍ asi tak, jako ti kteří je mají, tedy jediný rozdíl mezi nimi může být, že ti druzí mohou pocíťovat jistý „nebostatek“ v jejich životě. ...

Proč je tato kniha důležitá?

Tato kniha obsahuje velké množství výzkumu a literatury a více než šestnáct stránek bibliografie. Tato kontroverzní kniha tudíž není výplodem autorčiny fantazie. S použitím vědecké metody, spolu s dlouholetým výzkumem, skládá dílky naší reality. Takto odkrývá velké množství informací, o kterých širší veřejnost dříve nevěděla.

Díky Tajné historii světa je možné pochopit skrytou povahu naší reality, a najít tak cestu ven z nadvlády nelidskosti.

Zdroje. The Secret History of the World - A Book Review, glossary.cassiopaea.com, praxisinstitute.net/

Tajná historie světa aneb jak se dostat ven živý – recenze knihy

The Secret History of The World and How To Get Out Alive

[Tajná historie světa aneb jak se dostat ven živý].

První recenze je přímo je ze stránek nakladatelství Red Pill Press:

Kdybyste slyšeli pravdu, uvěřili byste jí? Pradávné civilizace. Hyperdimenzionální reality. Změny DNA. Biblické konspirace. Co je realita? Co je dezinformace?

The Secret History of The World and How To Get Out Alive je definitivní knihou skutečných odpovědí, kde pravda je podivnější než fikce. Aby pronikla závojem naší reality, Laura Knight-Jadczyk, manželka mezinárodně známého fyzika Arkadiusze Jadczyka, který je expertem v oboru hyperdimenzionální fyziky, čerpá z vědeckého výzkumu i mysticismu. V důsledku ohrožení jejího života od agentů a agentur známých či neznámých, opustila Laura Spojené státy, aby žila ve Francii, kde úzce spolupracuje s Patrickem Rivérem, studentem Eugenea Canselieta, který byl jediným žákem legendárního alchymisty Fulcanelliho.

S brilantním humorem a moudrostí pokračuje tam, kde Fulcanelli skončil, a sdílí více než třicel let výzkumu, aby vůbec poprvé odhalila Velké dílo [The Great work] a ezoterickou vědu pradávných civilizací způsobem, který je přístupný jak badatelům tak i běžným lidem.

Konspirace existují již od časů Kaina a Ábela. Historická fakta byla upravena, aby podporovala iluze. Otázka, kterou si dnes pokládáme je, zda dostatečný počet lidí prohlédne skrz toto klamání, čímž vytvoří protisměrnou sílu pozitivní změny – zlato lidstva – pro blížící se časy makro-kosmického kvantového posunu. Laura přesvědčivě argumentuje, na základě odkrytí nehlubších ezoterických tajemství, že naše doba je časem potencionálního přechodu, mimořádná příležitost pro obnovení jednotlívé i kolektivní: kvantový posun vědomí, který může být zrodem opravdové tvořivosti v oborech vědy, umění a duchovnosti. Tajná historie světa nám umožňuje znovu definovat naší interpretaci vesmíru, historie a kultury proto, abychom našli cestu napříč dnešní temnotou. Tímto způsobem nám Laura Knight-Jadczyk ukazuje, jak můžeme doslova posunout možnosti ohledně veškerých našich možných budoucností.

S více než 850 stranami fascinujícího čtení, Tajná historie světa je rychle označována za klasické dílo, s vážným významem pro osud lidské rasy. Autorka bortí formou uceleného vyprávění, na základě pečlivého výzkumu faktů a čísel, dlouhodobý tradiční pohled na náboženství, filozofii, legendu Grálu, vědy a alchymii, a naznačuje existenci starodávné techno-duchovnosti zlatého věku, která zahrnovala nadvládu nad prostorem a časem: svatý grál, kámen mudrců, skutečný proces vzestupu. Laura poskytuje důkazy o pokročilé úrovni vědecké a metafyzické vyspělosti, kterou disponovala tato největší ze všech ztracených starověkých civilizací – vyspělá do té míry, že doplňky civilizace, tak jak je známe dnes, nebyly třeba, což vysvětluje nedostatek „důkazů“ o existenci civilizace tak ji je známe. Autorčina suverénní syntéza odhaluje zprávu v lahvi rezervovanou pro lidstvo, včetně kosmologie a mysticizmu lidstva před Pádem kdy, jak nám praví starobylé texty, člověk kráčel a rozmlouval s bohy. Laura ukazuje, že blížící se posun je bodem v nesmírném kosmologickém cyklu, kdy lidstvo – nebo alespoň část lidstva – má možnost znovu získat své postavení jako dítě rytíře ve zlatém věku.

Pokud kdy existovala kniha, která může najít odpověď na otázky těch, kteří hledají Pravdu v duchovní divočině tohoto světa, potom Tajná historie světa je zajisté touto knihou.

Další recenze je od člena fóra SOTT.net, Prayers for Rain, která je na stránkách Amazon.com:

Laura Knight-Jadczyk je americká badatelka a autorka článků a prací o povaze naší reality.

Vášnivě se zabývající historií a mýty, které formovaly naši civilizaci, Laura Knight-Jadczyk se více než 30 let věnuje svému pátrání: pátrání po pravdě. Od roku 2003 žije spolu se svým manželem, renomovaným fyzikem Arkadiuszem Jadczykem, ve Francii kde pokračuje ve svém pátrání na stránkách Znamení časů (Signs of the Times - SOTT), formou analýzy ve světle objektivity mezinárodních zpráv, spolu s týmem badatelů a spolupracovníků. Knight-Jadczyk je autorkou několika prací, včetně „9/11 the Ultimate Truth“ (9/11 definitivní pravda), která je výsledkem usilovného a precizního výzkumu událostí 11. září, kde Laura usiluje odhalit současné dezinformace ve většině běžných a i tak zvaných alternativních médiích.

Lauřina práce je pro ty čtenáře, kteří, vyčerpáni jim denně servírovanou lží, se nebojí být otřeseni realitou faktů.

Kniha Tajná historie světa, výsledek 30 let práce a výzkumu, nabízí hloubkovou analýzu bible a mýtů (zejména příběhů Grálu), i archeologických objevů, které dokazují existenci vysoce pokročilé starodávné civilizace, která zmizela v důsledku ohromného kataklyzmatu. Četné zaznamenané důkazy vedou k formuolaci teorie o cyklických katastrofách, které pravidelně ovlivňují planetu, a to během různých časových období.

Tato teorie také proti sobě staví dva rozdílné pohledy: tradiční židovsko-křesťanský pojem lineárního času a starodávný pojem nelineárního a cyklického času – pohled, který byl mezi lidmi v popředí před zrodem monoteistických náboženství.

Tato kniha je strhující a inspirující syntéza, která spojuje vědu, historii a ezotericismus, aby odhalila existenci pradávných zlatých věků požehnání - stav který může být znovu dosažen skrz dovršení Velkého díla, tak jak bylo definováno slavným alchymistou Fulcanellim a dalšími mistry jako Gurdžijev nebo Mouravieff.

Tato neuvěřitelná a skutečně unikátní práce osloví ty, kteří hledají opravdové odpovědi na otázky vztahující se k naší minulosti i budoucnosti lidstva.

Toto je kniha, která dává SMYSL... a to je v dnešní době vzácné.

Příště pokračování přehledu hlavních témat v této knize:

POKRAČOVÁNÍ: Tajná historie světa, člověk adamský a biologická brána (organic portal - OP)

Hyperdimenzionální realita

Před dalším pokračováním ezoterického slovníku, jsem chtěl zmínit další velké téma, kterým se chci do budoucna hlouběji zabývat (tedy až za nějaký ten měsíc, dva dopíšu diplomovou práci a budu mít mnohem více času). Historické studie prostřednictvím různých vědeckých metod dokazují, že relativně dlouhá období „evoluce“ bývají ukončena náhlými a rapidními změnami. Pro tyto období máme onačení kataklyzmata. Velký počet vědců si všiml periodicity u těchto předělových období. Otázkou je, jaký mechanizmus stojí za těmito katastrofami. Dojde tedy na prozkoumání přijatého pohledu na vesmír, na který se obecně nahlíží jako na ne moc divoký, kde naše Země bezpečně proplouvá. Při nejhorším jednou za pár desítek milionů let hrozí např. srážka s větším tělesem, které způsobí globální katastrofu, jako v případě vyhynutí dinosarů. V současné době probíhá mnoho vědeckých výzkumů na podobné téma, zajímavý je hlavně výzkum možnosti, zda v blízké budoucnosti nehrozí globální nebezpečí v podobě komet a asteroidů. Takže zatímco je naše pozornost upřena na dění „tady dole“, na války, „globální oteplování“, „teroristy“ a tak podobně, daleko závažnější nebezpečí může číhat „tam nahoře“.

Hyperdimenzionální realita

Tento název je používán v kontextu materiálu Cassiopaea a studií QFS, tedy studií které pojednávají o širším pohledu na realitu. Jedná se o větší realitu, uvnitř které je usazena realita třech dimenzí prostoru a lineárního času. Tuto hyperdimenzionální realitu nelze přímo pozorovat uvnitř jí samotné. Nicméně je možné sledovat stíny hyperdimenzionálního obsahu a principů prostřednictvím jejich účinků, podobné případu diváků z Platónova podobenství o jeskyni.

Úplný popis není možný, ale na základě materiálu, který QFS shromáždila z ezoterické tradice, přímé zkušenosti a různých vědních disciplín, je možné shrnout pravděpodobné atributy teté širší reality: 

Mnohonásobné úrovně – Jak se zdá, realita je složena ze světů uvnitř světů, kde každý svět zahrnuje mnohem obsáhlejší pohled na jevy a bytosti než ten předchozí. Tato myšleka odpovídá paprsku stvoření v učení 4. Cesty a stupnici hustot v materiálech Cassiopaea/Ra. Lidská úroveň vnímání je pouhým průřezem v mnohem složitějším světě. Dá se mluvit o archetypických formách, které mají konkrétní existenci v hyperdimenzionálním kontextu, ze kterého jsou promítnuty na úroveň lidské zkušenosti. 

Cyklický čas – Z hyperdimenzionálního pohledu je čas pravděpodně vnímán jako nelineární a skládající se z cyklů uvnitř cyklů. Kauzalita není přísně daným jednosměným vztahem mezi minulostmi a budoucnosmi, ale spíše jde o interaktivní pravděpodobnostní spojení možných minulostí a budoucností do rozšířené přítomnosti. To však neznamená že čas neexistuje, spíš že není omezen do jednoho rozměru.

Vědomí a Energie jako nerostné bohatství– Vědomí se zdá být stavebním materiálem, stejně jako druhem potravy nebo surovinou pro jisté bytosti. Z hyperdimenzionálního pohledu obsahují emoce, myšlení a zkušenosti jistou pevnou podstatu, stejně tak je tomu u vědění. Jedná se o předměty, které jsou buď hromaděny nabo sdíleny, záleží zda je zeměření na SD nebo SS.

Proměnlivá Fyzikalita a Nefyzická Existence – Například legendy a fenomén UFO se vyznačují velkou škálou různorodě éterických a fyzických bytostí. Projev vědomí není omezen jen skrz hmotné fyzické tělo. 

Název hyperdimenzionální realita je velmi obecný. Pro další podrobnosti o tom, jakým způsobem může být postavena, podívejte se na Hustoty a Světy.

Bytí a Nebytí

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Téma o bytí a nebytí čerpá z učení Sufismu a také channelingových zdrojů Ra a Cassiopaea, které představím později.

Postupně se ale dostanu k tématům, která jsou podložená vědeckým výzkumem a jinými objektivními způsoby, jako například téma o psychopatech a jejich vlivu na naše životy.

Pokračování v představování některých základních věcí, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org a glossary.cassiopaea.com:

[heslo je nyní dostupné na této stránce Cass Wiki, pozn. překl.]
----------------------------------------
 

Bytí a Nebytí

Na vesmír lze pohlížet jako na souhru, či vzájemné působení, dvou absolutních protikladů: první představuje bytí ve smyslu uspořádaného, inteligentního tvoření; druhým je veškerá nehybnost, bez řádu, informací či inteligence. Na tyto dva protiklady lze nahlížet tak, že se vynořují z nepopsatelné ’Jednoty’ a to v procesu samovolné diferenciace jež nelze popsat.

Absolutní kategorie bytí a nebytí se projevují různými způsoby, na různých úrovních vesmíru. V závislosti na kontextu a úrovni lze odraz těchto absolutních kategorií nazvat Služba druhým/ Služba sobě, tvoření/entropie, řád/chaos, duše/hmota, vědomí/spánek. Každé slovo má svůj přesný význam a oblast užití, ale v nejabstraktnějším slova smyslu se vztahují k bytí v jeho nejširším vyjádření vs. nebytí v jeho nejširším vyjádření.

Jeden výborný popis najdeme v knize Laury Knight-Jadczyk Tajná Historie Světa.  [zde je odkaz na krátké video o knize s českými titulky, pozn. překl.] Následující úryvek popisuje tyto pojmy velmi dobře.

Velký Sufi Shaykh Ibn al-'Arabi [český odkaz na informace o jeho životě, pozn. překl.]vysvětluje, že „nedokonalost” existuje ve Stvoření proto, neboť „bez nedokonalosti by dokonalost bytí byla nedokonalá.” Z pohledu Naprostého Bytí neexistuje nic než dobro. Přesto Nekonečný Potenciál Být zahrnuje – jak vyplývá z definice „nekonečno” – i potenciál nebýt. A proto se Nekonečný Potenciál „dělí” do Myšlenkových Center Tvoření a Myšlenkových Center Nebytí. Lze proto říci, že Nekonečný Potenciál je v podstatě Binární – zapnutý nebo vypnutý – být nebo nebýt. Jedná se o prvotní „rozdělení.”

Jelikož absolutní nebytí je v rámci zdroje Nekonečného Potenciálu Být nemožným paradoxem, musí proto druhá polovina vědomí Nekonečného Potenciálu, která představuje MYŠLENKY nebytí – neboť pro každou myšlenku manifestace existuje odpovídající představa pro položku tvoření která se NEprojevuje –, pro nedostatek lepšího pojmu, „usnout”. Jeho „sebepozorování” závisí na vědomí, které může smrt pouze „předstírat”. Vědomí, které napodobuje smrt, poté „padá” a stává se Prvotní Hmotou. Což znamená, že „samo sebe pozorující Já” na úrovni Pána Vesmíru, je založeno na tomto počátečním rozdělení mezi Bytím a Nebytím, a jedná se, opět, pouze o počáteční rozdělení - zapnuto/vypnuto, ano/ne – stvoření. Pro přiblížení si můžeme představit otevřené oko, které pozoruje oko zavřené. Takto to je znázorňováno již celá tisíciletí symbolem jing-jang, ve kterém je i na černé straně, představující „spící vědomí ve formě hmoty”, malá bílá tečka „bytí”, která pro nás symbolizuje nemožnost absolutního nebytí. Existuje pouze „relativní” nebytí.

Tyto „myšlenky bytí a nebytí” na sebe vzájemně působí – pozorovatel a pozorovaný – jako když se díváme do zrcadla. Ke Stvoření potom dochází právě na rozhraní mezi pozorovatelem a zrcadlem. Stvoření je přitom současně skutečné – protože je tvořeno hmotou informovanou vědomím – a neskutečné, protože se nakonec skládá pouze z vědomí, které působí na vědomí.

Myslet si na naší úrovni bytí, že „nic není skutečné” tak jak je hlásáno mnohým guru a učiteli napříč historií, je stejně zbytečné jako kdybychom tvrdili, že „gravitace není skutečná”. Podobné uvažování je vhodné jen pro rozšíření obzorů. Naopak není vhodné pro praktické užití, neboť energie stvoření podle všeho procházejí skrz několik „úrovní” předtím, než se setkají uprostřed, obrazně řečeno, v realitě naší třetí hustoty. Biologický život existuje na „rozcestí” myriád myšlenek, neboli myšlenkových center bytí a nebytí. Jednotlivé biologické jednotky mají schopnost přeměňovat energie „nahoru” nebo „dolů”, v závislosti na „zaměření energie vědomí” každé jednotky. A znovu, patrně existují dvě obecně možná rozdělení: zaměření na bytí/pozorování a zaměření na nebytí/zrcadlení. Toto rozdělení se projevuje napříč celé úrovně biologického života, což znamená i lidské bytosti. Lidské bytosti jsou tu proto, aby přeměňovali kosmické energie stvoření skz biologické bytí. Naše „vyšší já“ v tomto procesu plní roli zaměřovače přeměňování kosmických energií, kde směr „toku“ je určen činností těchto vyšších já. Proti úsilí sil, které usilují o to „zachytit“ energii vědomí a tím ji stáhnout do „spánku nebytí“, které má v jistém smyslu gravitační povahu, pracují energie vědomí usilujících o „informování“ hmoty cestou probuzení samo-uvědomění u těch organických jednotek na zemi, které jsou schopné vzdorovat gravitaci nebytí.

V roli sebe-uvědomělých „zaměřovacích jednotek, má lidská bytost potenciál jít libovolným směrem – naproti zesílenému bytí, nebo zesílenému nebytí. […]

Ibn al-'Arabi praví, že Dobro je Bytí kterému náleží veškeré pozitivní a krásné vlastnosti, neboli „jména“ Boží. Zlo je naopak nepřítomnost dobra a proto jde o „nebytí“. Jinými slovy, v základu, Bytí přebývá v „nebytí“ které je zlo. A tady se dostáváme k problematickému bodu: lidské bytosti na naší úrovni bytí existují na rozcestí mezi Myšlenkami Bytí a Nebytí – Dobra a Zla. Lidstvo je stvořeno ve formě, která obsahuje veškerá jména Boží – tedy Bytí a Nebytí. Přebýrání vlastnosti Jmen je totožné s uskutečňováním jejich vlastností. Cílem Vědy o Vzestupu (z angl. Ascension...pozn.překl.) je získání hluboké znalosti veškerých Jmen a jejich opravdových vlastností; vysoké a nízké, příjemné a odporné, světlo a tma, vše rozlišené v detailu k tomu, abychom si mohli ZVOLIT které vlastnosti převezmeme. Pouze s úplným zorným polem může člověk poznat, zda to co subjektivně považuje za dobré je ve skutečnosti dobro vedoucí k Bytí, nebo zda jde o klam v přetvářce vedoucí k Nebytí.

Bůh je základ VEŠKERÝCH jmen, vznešených a nízkých. Úkolem toho kdo hledá cestu k vzestupu je dosáhnutí odhalení a uskutečnění Vznešených vlastností a objevit možnost kladného využití podlých vlastností - i v případě že součástí aplikace je „překonání“ nebo přeměna. Shaykh dále praví, že „vznešené charakterní vlastnosti jsou spojené s kontaktem s druhými. Jinými slovy: KONÁNÍ. Jestliže VIDÍTE iluzi rozdělení pak se samozřejmě jedná o první krok. Lež je skryta v podotknutí, že to je vše co je třeba, jestliže „vidíme“ vše se „změní“ bez nás.

Bůh vytváří dobro a zlo, ošklivé a krásné, rovné a pokřivené, mravné a nemravné. Mezi těmito vlastnostmi se nacházejí různorodá nebezpečí na stezce Pravdy hledajícího. Mnoho novodobých „učitelů“ a „gurů“ káže: „Jelikož existuje pouze Jedna Bytost, která prostupuje vše, potom stačí proto vidět vše kolem nás jako světlo“, což přemění tmu a my si „vytvoříme svoji vlastní realitu světla.“ Pododné prohlášení ignoruje fakt, že prohlášení o „Jednotě Boha“ popisuje realitu vyšší než ta naše, ze které se naše „smíšené bytí“ zhmotňuje. Ten člověk, který předpokládá že je možné se stát Bohem na této úrovni pouhým myšlením, ignoruje fakta Bytí vs.Nebytí, které vyzařující z „Boha Jediného“ na úrovni existence, která je jasně o několik pater výš.

Zlo samo o sobě je SKUTEČNÉ a úkolem člověka je absolvovat Kosmické bludiště bez toho, aby byl znesvěcen tímto Zlem. To je základ Svobodné Vůle. Člověk stojí tváří v tvář nesnázi SKUTEČNÉ jako on sám: je nucen vybrat si – což znamená zužitkování svého vědění v praxi – mezi rovnou cestou, která vede k Bytí, a křivolakými cestami vedoucími k Nebytí. Lidské bytosti musí rozlišit mezi dobrem a zlem – způsobu zaměření energií vědomí – na každé etapě své existence v této realitě. Protože vskutku musejí porozumět, že Bůh je vědomí a Bůh je hmota. Bůh je dobro a Bůh je zlo. Stvoření se sestává s veškých mnoha různorodých vlastností „Jmen Boha.“ Vesmír je plný jak Životadárného tak Života beroucího, Odpuštění a Pomsty, Exaltace a Pokoření, Poučení a Podvodu. Pokoušet se stylizovat se do pohled Boha a „smíchat vše dohromdy“ na této úrovni, vede pouze k tomu, že zůstaneme na této úrovni. Proto lidské bytosti musí vždy oddělit pohled Boha od svého vlastního, spolu s faktem, že veškeré stvoření přebírá božská Jména a Vlastnosti.

Proto prvním Božským Příkazem je Být! Což zahrunuje Bytí a Nebytí najednou. Proto druhým zákonem je „následuj Bytí či Nebytí na základě své vlastní volby a své vnitřní podstaty.“ Veškeré bytí je výsledek tohoto tvořivého příkazu. A tak po této stránce Zlo neexistuje. Ale druhý závazný zákon určí, ke které „Tváři Boha“ se přikloníme. Život nebo Smrt.

Jestliže se zaměříme pouze na tvořivý příkaz, pak ve vesmíru neexistuje nedokonalost, neboť každý tvor následuje to, co jim Bůh přeje. Po této stránce je námi běžně označovaná „Nedokonalost“ ve skutečnosti dokonalostí, neboť díky ní se můžou realizovat veškeré různé úrovně existence a vědění. Jinými slovy, bez nedokonalostí – ve smyslu nedostatku, úbytku a nouze – by nebylo stvoření. Bez stvoření by Skrytý Poklad zůstal skrytý po všech stránkách. A proto by Bytí zůstalo po každé stránce neviditelné. Nebylo by sebeodhalení Božské Reality, Světlo by se netřpytilo a Bůh by byl Nezhmotněný, ale již ne Zhmotněný. Ale podobné myšlenky jsou absurdní, neboť podobné uvažování vyžaduje nedokonalost Samotného Bytí, které je samozřejmě neomezená dokonalost. K tomu aby Bytí mohlo být dokonalé, je třeba aby došlo k uskutečnění Jeho vlastností. Důsledky Jmen a Vlastností Božích se musí projevit k tomu, aby Bůh mohl být Bohem. [...] Jinými slovy, Nedokonalost je podmíněna samotným bytím. „Lišit se od Boha“ znamená být nedokonalý. ... Ale právě díky této „odlišnosti“ je umožněna existence vesmíru a všech bytostí v něm. Kdyby vše bylo dokonalé po každé stránce, byly by totožné se Samotným Bohem a tím pádem by nebylo nic „mimo Boha.“ Ale potom bychom se nemohli bavit o vesmíru, protože by nebyl ani vesmír ani řečníci. ... Nedokonalost je proto svým způsobem dokonalost. [Chittic]

V současném daném stupni existence ve kterém se nachází, je člověk rovným dílem „vnímavý“ k Dvěma primárním Tvářím Boha: Bytí a Nebytí. Shaykh nám sděluje, že bez ohledu na vlastnosti, nebo povahu, si každý člověk nakonec „zvolí“ vždy to, co bylo jeho součástí v původním stavu neměnnosti. Úkolem Hledajícího je objevit povahu této neměnné části uvnitř, pročistit ji a zesílit. Toto je rozvinutí Vůle. Vůle je vztah, který následuje vědění zatímco vědění následuje objekt vědění. V procesu „vzestupu“ jsme to my, kdo je objektem vědění. Vědění samo o sobě nemá žádný dopad. Nicméně, VY, hledající, můžete s věděním spojit to, co ve skutečnosti jste, v sobě, čímž předvedete SAMI SEBE ve vědění díky svým činům v souladu se svým věděním.

Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho Jmen Božích volající nás v našem současném stavu bytí. Ale není třeba, abychom odpověděli na každé zavolání. Fakt, že lidé jsou obecně v nevědomí vůči své pravé „podstatě“ dodává iluzi svobody. A faktem je, že veškeré cesty pocházejí od Boha a veškeré cesty Vedou zpět k Bohu: a znovu, děje se tak skr různé tváře. Jak praví Shaykh: „K Aláhovi se vše vrací domů a on je na konci každé cesty. Důležité nicméně je, na které božské jméno dosáhneš a ke kterému se vrátíš domů?“

Tím se dostáváme k tématu, které Shaykh nazývá „bystrozrakost“. Jedná se o jistou schopnost „hlubokého vhledu“ nebo „schopnosti vidět skryté“ a je pro Hledajícího rozhodující. Stejně tak jako fyzické oko díky refrakci slunečního světla umí rozlišovat mezi velkým a malým, krásným a ošklivým, barvami, pohyblivým a nehybným, vysokým a nízkým, vidět skryté je vlastnost „vnitřního světla“. Tento druh světla odkrývá Hledajícímu informace o vnějších věcech, které NEJSOU zřejmé pro našich pět smyslům. S jeho pomocí se hladajícímu odkrývají důsledky rozhodnutí, která se na první pohled zdají být benevolentní, ale ve skutečnosti se jedná o první krok na cestě ke Zlu. Odhaluje povahu rozhodnutí, které se dle lidských měřítek zdá být negativním, přesto ve skutečnosti jde o těžký krok směrem ke štěsti pro každého účastníka. Podle Sufiů dosáhli někteří jednotlivci takové úrovně „vidění“, že jim stačí vidět lidskou stopu na zemi – i v nepřítomnosti dotyčného – a jsou schopni určit zda dotyčný člověk zasvětil život blaženosti či ubohosti.

Zmíněné světlo bystrozrakosti se zdá býti darem, který nevlastní každý a ti z obdarovaných nemusí nerozvinou svůj dar ve stejné míře. Přesto je jasné, že jeho vlastníci v sobě mají neměnnou povahu Bytí, která umožňuje „vidět“ dobro a zlo – tedy nejsou omezeni vidět „pouze dobro“. Tím pádem jsou schopni rozeznat mezi hlasy, které volají k Nebytí a k Bytí a jsou proto schopni posílit svou Vůli na cestě k vnitřnímu Bytí. Z toho vyplývá, že jednotlivci kteří namají schopnost vidět – nebo si zvolí nevidět – jak Dobro tak Zlo, se formují ve formě subjektivity, což je lidským výrazem pro Volání Nebytí.

Lidská bytost jejíž neměnnou povahou je Bytí, může posílit světlo bystrozrakosti tím, že „převezme vlastnosti“ Jmen Bytí. Tím není myšleno, že člověk nabyde vlastnosti které nejsou již v jeho vlastnictví. Znamená to, že dojde k zesílení a „kultivování“ vlastností. Řídící vlastnosti jedince jsou určené podle toho, která Boží Tvář mu je odhalena v závislosti na jeho připraveností. Blaženost může být odhlena pouze poté, co jsme se odklonili od a zamítli Zlo; může být uskutečněno pouze následně po dlouhém období „zkoušení“ nebo máme odvahu VIDĚT a následně zvolit Bytí před Nebytím, za účelem vypěstovat Vůli čili srovnání se s Bytím ve zpětnovazebné smyčce. V období kdy Hledající kráčí po této cestě nesmí brát tyto vlastnosti jako jemu vlastní, ale raději vidět sám sebe jako bod Božího zjevení z ontologického rysu. […]

Proto různé směry mohou mít za následek různé důsledky pro každého jednotlivce v závislosti s jejich neměnnou vnitřní povahou. Ti se skutečnou povahou směřující k Bytí následují cestu rozšiřování schopnosti VIDĚT a zvolit si připojení k nekonečnému potenciálu stvoření, čímž se stávají svodem pro Bytí v podobě, kterou Bůh zvolí skrz ně zhmotnit. Nejenom že vidí omezení jako pouhou iluzi, ale k tomu vědomě KONAJÍ – využívají této znalosti k tvorbě energie a světla.

Ti, jejichž skutečnou povahou je směřovat k Nebytí, následují cestu omezení Nekonečného Bytí tím, že předpokládají, ve svém ignorantském stavu a subjektivitě, že vědí lépe než Bůh jak by se mělo napravit Stvoření. Modlí se za změnu, konají rituály, pějí mantry a opakují nekonečné vizualizace „magických formulí“, které mají „změnit“ realitu. Bombardují lidi „Láskou a Světlem“ (tedy svou subjektivní verzí, samozřejmě) a pokoušejí se změnit svět „tam venku“ promítáním svého subjektivního pohledu na realitu na neomezenou moudrost Stvoření. Tento druh „zaměřování energie vědomí“ dokonce předpokladá, že díky pouhé vědomosti o iluzi veškeréro rozdělení se docílí „Vzestupu“, a to je nejvychytralejší lež ze všech.

Každý přístup „uváže uzel“ v srdci věřícího a připoutá jej k cestě, kde cílem jeho víry je konec cesty. Každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) si je rovno v tom smyslu, že Bůh – tak či onak – je jejich konečným cílem. Ale každé přesvědčení (víra...pozn.překl.) se liší tím, že vede k odlišnému jménu Boha neboli Myšlenkového Centra. Dokonce i materialistický skepticismus je „víra“, která vede ke „zhmotnění“ vědomí sledující tuto víru. Rozeznat mnohé zamotané „duchovní“ cesty, které překrucují a zkreslují pojmy Bytí, za účelem uvést hledajícího na cestu k Nebytí, je mnohem obtížnější. […]

Pro samotnou biologickou jednotku je přirozené vidět své okolí– bez spojení s vyšším já – podle materialistíckého a/nebo mechanického výkladu veškerých jevů. Rostoucí vliv Myšlenkového Centra nebytí –zdroje hmoty – je důsledkem hmotnění miliardy podobných jednotek, a to v jednom bodě v čase přítomnosti.

Myšlenkové Centrum nebytí má jistou povahu – smršťující se subjektivita – které v podstatě působí „gravitační“ silou – touha pohltit a přeměnit duševní energie Bytí – s úmyslem uspokojit svoji smršťující se povahu. I když bude v principu podporovat úplnou šíři vědomí, přesto musí pohlížet na Bytí jako na zrádce pro svou potřebu nebýt. Tím pádem může jednotlivec, který například tvrdí že vše je iluze, ale jehož činy – či spíš jejich nedostatek – odhalují stav jeho hlubšího neměnného stavu bytí. Díky své vnitřní povaze, nebytí silně působí s úmyslem zničit a odstanit Bytí a Stvoření – zatímco po celou dobu není schopno dojít k uvědomění, že samo existuje jen díky Bytí a Stvoření V ČINU!

Mohutná síla Myšlenkového Centra nebytí pohlcovat a vstřebávat vše ve stvoření, poháněna jeho vlastní smršťující se subjektivitou, znamená jisté problémy pro samotné Nebytí i Bytí. Jelikož základem nebytí je LEŽ – tedy nebytím podporovaný stav absolutního nebytí je paradoxní nemožnost – a základem Bytí je objektivní fakt, že Existence jednoduše JE skrz KONÁNÍ – neboli zužitkování vědění, produkující světlo, potom základní konflikt je mezi lží a pravdou. Myšlenkové Centrum nebytí si namlouvá tu největší lež – že neexistuje - a při svém předstírání usne. Díky tomuto zásadnímu bodu vidíme, že povahou subjektivity je lež. Lži a víra ve lži – a nezáleží na tom, zda věřící si je či není vědom faktu že věří lži – jsou součástí jedné a té samé podstaty – subjektivity a nebytí.

Myšlekové centrum nebytí – a jeho vyjádření v podobě hmoty – je „stimulaváno“ Tvůrčím bytím v KONÁNÍ, což jej částečně probudí a vtáhne do tvorby biologického světa – se omotá kolem tohoto probuzeného vědomí. Jeho zásadní podstata předstírat nebytí působí „gravitačně“ na vědomí, které je jím zkrouceno a deformováno do různých úrovní subjektivity. A právě důsledkem vzájemné interakce mezi energií veškerých možností, filtrováno subjektivitou hmoty, vytváří myriádu manifestací hmotného vesmíru.

V říši Myšlenkového Centra nebytí existuje mnoho manifestací – neboli cest – při vyhledávání ničení – „Podlá Jmena Boží.“ Tento druh bytí působí cestou gravitace za účelem svést, obklopit a zdeformovat ve svůj prospěch vědomí. Takto vznikají jednotky vědomí, které disponují jak ohromnou silou tak i vychytralostí – zcela přesahující cokoliv představitelného v naší realitě.

Tyto jednotky vědomí využívají své lsti k asimilaci slabších jednotek vědomí a to za účelem dosažení nárůstu smršťovací síly. Samozřejmě, čím jsou „strávené“ jednotky vědomí „hustší“, tím vyšší je jejich „výživnost“. A proto usilují, s ohromnou obratností, opatrně a s velkou trpělivostí manipulovat jednotky vědomí určené k pohlcení. V podstatě se jedná o tisíciletí trvající lov.

Tito Absolutní vládci Entropie – jak je můžeme nazývat – důsledkem vrstvy zesílené subjektivity – hlavní charakteristiky vlivu Myšlenkového Centra nebytí – jsou připojeni k biologickému světu v „zemském“ rozsahu. Protože mají, v podstatě, důvěrný vztah s hmotou, smšťující se vědomí podobného tvora může ovlivnit jeho zvolenou oblast nadvlády, podobně jako stínící „mrak“ s miliony úponků spojení mezi ním a jeho rozsahem vlivu. To se týká i samotné hmoty lidských těl. Pravě skrz tyto étirická vlákna vstřebávají Absolutní vládci Entropie energii.

Tito vládci mají tak říkajíc „orgány“. Tak jako byla skupina lidí popsána apoštolem Pavlem jako „tělo Kristovo“, jsou orgány vládců entropie zhmotněny jako jednotlivé bytosti, i když jejich přímé napojení na jedno rozsáhlé jednotku vědomí z nich dělá spíše „projekci“ než jednotlivé bytosti s duší.

Díky jejich ohromnému úsilí uchovat a vstřebávat energii, jsou vládci „lakomí“ s kapesným pro své orgány-bytosti. Zdá se, že „neplýtvají“ energií pro zhmotňování a udržováním biologických struktur pro své orgány a proto k biologickému zhmotnění dochází v podobě méně složitých tvorů v biologickém světě. Raději než se stýkat s biologickou strukturou ve stavu spolupráce či probuzení, dávají přednost uplatňovat kontrolu na svou vlastní. K šetření energie využívají organických struktur, které potřebují k udržování co nejméně energie. Za tímto účelem berou energii pro své biologické jednotky z rezervoárů prototypických forem říše zvířat. Tento druh energie je snáz přístupný, má nižší frekvenci a proto přístupnější k ovládání.

Pravděpodobně proto, v případě že jsou viděni jedinci ve třetí dimenzi uvědomování si vlastního já – tedy ve třetí hustotě – je jejich zjevení obecně šokující. Plaz nám příjde na mysli jako energeticky nejúspornější typ. A opět, nezapomínejme, že vědomí pouze „čte vibrace“.

Ze stejného důvodu – smršťující se povaha hierarchie a její spotřeba energie – je velmi těžké pro tyto orgány-bytosti Absolutních Vládců Entropie aktivně fungovat v našem světě bez ohledu na délku doby pobytu. V momentě kdy vstoupí do našeho světa, a vezmou na sebe podobu biologické bytosti třetí hustoty, jsou v nevýhodě. Jsou dočasně odpojeni od zdroje energie, což je oslabuje, ale zároveň je tu pro ně další velká nevýhoda. Protože nejsou vnitřně napojeni na rozšířující se, tvůrčí zpětnovazební smyčku Tvůrčího Bytí, jejich entropický vládce je neustále vysává, tedy působí na ně gravitační silou, a proto jsou slabší než přirození obyvatelé totoho světa. Popisujeme zde tzv. mimozemšťany a „Muže v Černém“. Z důvodu značné zátěže na jejich zásoby energie, jsou podobná zjevení plná neobvyklých poruch. Žádné známky tvořivosti a tudiž neschopnost uskutečnit vetření do naší reality v efektivním a přesvědčivém stylu.

Proto se obecně vyhýbají přímému styku s biologickým světem, kdy upřednostňují využití jiné metody k lovu a porážce slabších jednotek pro „krmení“ Myšlenkového Centra nebytí. Za tímto účelem entropičtí vládci usilují ustanovit a udržet „putování tvůrčí energie“ na úrovni reality třetí hustoty tím, že klamem posilují materialistickou interpretaci třetí hustoty fenoménového světa.


Stručně řečeno, podobné bytosti ovládají plochy ohromného rozsahu, aktivně působí ve svém prostoru vlivu s úmyslem odklonit a odradit ty biologické bytosti, které mají tenké spojení s tvůrčí energií – vyšším já – od úvah, které by vedly k navázání zpětnovazebné smyčky s Myšlenkovými Centry Bytí/Tvoření.

Jak již bylo zmíněno, povaha těchoto bytostí, a dynamika jejich existence, vyžaduje ohromné vstupy energie k „ovládání“ a zaměřování jejich vlastní organické fyzikality. To je možné na úrovni vládce/subjednotka Myšlenkového Centra nebytí díky rozsáhlé asimilaci ostatních jednotek vědomí, a obzvlášť díky jejich „zeměpisné“ povaze, která jim dovoluje „připojit se“ na tisíce, ne-li mliony, biologických bytostí v biologické světě. To je ten, efektivně, „Program Matrixu“.

Toto propojení je přirozeně umožněno díky již zmíňované obecné povaze biologických jednotek, které pouze vnímají úroveň biologické sféry. Mechanické a materialistické zpětnovazebné smyčky mezi biologickými jednotkami a subjednotkami Nebytí je totiž mnohem jednodušší vytvořit, díky v podstatě „gravitačnímu“ tahu těchto subjednotek, zaměřenému na přirozené sklony biologických bytostí.

Vytvoří se, jak již bylo popsáno, „zpětnovazebné smyčky“. Biologická jednotka „nakažená“ materialisticko/mechanickým pohledem, začne jednat dle diktátu daného Myšlekového centra, což znamená jednání biologické jednotky dle povahy centra. Díky tomu, že jakákoliv subjednotka Myšlenkového Centra nebytí může být napojena na miliony biologických jednotek ve třetí hustotě, může kterákoliv z nich být libovolně aktivována samostaně nebo v sérii, za účelem splnění přání Absolutních vládců Entropie, tedy „větší“ subjednotky Myšlenkového Centra nebytí.