Mouravieff, Ezoterické křesťanství

Boris Mouravieff

Boris Mouravieff je autorem řady knih pod názvem Gnosis, která dokumentuje vnitřní tradici východní Pravoslavnosti. Knihy Gnosis obsahují informace, které se podstatným způsobem shodují s dílem Uspenského In Search of the Miraculous.[Hledání zázračného] Mouravieff kromě toho představuje další látku, kterou nelze najít v ostatních zdrojích 4. cesty. Mezi nejdůležitější z nich patří pojem dvou ras, adamské a předadamské, a dále pojem pólové dvojce nebo pólových protějšků. Další informace se nacházejí v dalších heslech slovníku.

Mouravieff byl ruský emigrant, který poté co utekl před revolucí, žil v Paříži. Osobně znal Gurdžijeva a Uspenského, ale nebyl žákem ani jednoho z nich.

Cassiopaeans potvrzují pojem dvou ras a obecně potvrzují autenticitu Mouravieffova záznamu tradice. QFS nahlíží na Mouravieffa jako na kronikáře tradice, ne jako na mistra podobnému Gurdžijevovi.

QFS doporučuje studentovi filtrovat od zbytku cenné tradice, kterou Mouravieff přenáší, jeho osobní spekulace. Jedním příkladem Mouravieffovy vlastní glosy je jeho společenský komentář, který má sklon k synarchii a dále myšlenky týkající se ezoterické role určitých osobností napříč historií.

Mouravieffovo vylíčení témat týkajících se center, malých Já, polarity, filmu života, dvou rozdílných lidských ras, bankrotu, cesty přístupu a schodiště, je skutečně užitečným dodatečným materiálem ke klasikům 4. cesty Gurdžijeva a Uspenského.

Mouravieffův tón je obecně odborný a méně šokojící nebo ostrý, než v případě Gurdžijeva nebo Uspenského. Narozdíl od Gurdžijeva nebo Uspenského je Mouravieff hlouběji zasazen do čistě křesťanského kontextu a terminologie.

Ezoterické křesťanství

Mouravieff používá tento pojem pokud se odkazuje na jeho verzi učení 4 Cesty. Velký počet pojmů, které které Gurdžijev (Gurdjieff) vynesl na světlo, se podle Mouravieffa, nacházejí v roztroušené formě ve vnitřní tradici východní ortodoxie. Ty jsou zdokumentovány v Mouravieffově knižní sérii Gnosis.

Mouravieff se údajně setkal s Gurdžijevem v Paříži, kde se zeptal:

„Tento systém považuji za základ křeťanské nauky,“. „Co k tomu můžeš říct?“

Gurdžijev odpověděl, „Jde o základ. Ale oni tomu vůbec nerozuměli.“

„Je tento systém tvůj?“

„Ne...“

„Kde jsi ho našel? – Odkud jsi jej vzal?“

„Možná,“ odpověděl Gurdžijev, „jsem ho ukradl.“

K tomuto druhému bodu – zcizení učení – je třeba pamatovat na způsob, kterým Gurdžijev učil. Mouravieff, jak jeho tvorba naznačuje, byl negativně fixovaný na Gurdžijeva. Myslel si o něm to nejhorší. Gurdžijevova odpověď pro Mouravieffa bylo pouhé zrcadlení toho, co bylo v Mouravieffově mysli.

Co se týče počatků učení, Gurdžijev tvrdí, že učení prošlo křesťanstvím, ale nerozuměli mu, tedy nevěděli jak ho správně použít. Nejenže tomu Otcové církve nerozuměli, ale navíc byli zmatení ohledně svého vlasního původu. Ouspensky zaznamenal, že Gurdžijev o křesťanství prohlásil, že nebylo „vynalezeno Otci církve. V hotové podobě bylo převzato z Egypta, až na to že to nebylo z Egypta, který známe, ale z Egypta který neznáme. Tento neznámý Egypt se nacházel na stejném místě jako ten druhý, ale existoval mnohem dříve... prahistorický Egypt byl křesťanský mnoho tisíc let před narozením Krista.“

Je pravdou, že mnohé křesťanské náměty lze vystopovat v egyptských vzorech, například obětovaný a vzkříšený spasitel. Mimoto se zdá, že současná egyptologie neuspěla v poskytnutí celkového vysvětlení Egypta. Kromě toho je jinak těžké okomentovat prohlášení Gurdžijev a Ouspenského o egyptském původu Práce [The Great Work – ezoterická práce].

Více: Gurdžijev, Uspenský

Zdroj: Mouravieff, Ezoterické křesťanství