Přední UFO historik: lidstvo může být cílem mimozemských predátorských ještěrů

Alfred Lambremont
Seattle Exopolitics Examiner

Přední UFO historik Richard M. Dolan, jehož série knih na téma UFO a národněbezpečnostní stát, vyznačující se pečlivým empirickým a historickým výzkumem, potvrdil možnost pravdivosti hypotézy badatelky Laury Knight-Jadczyk, podle které si nefyzický druh mimozemských predátorských ještěrů vybral lidstvo za svůj cíl. Dolan v předmluvě nové knihy od Laury Knight-Jadczyk High Strangeness of Dimensions, Densities and the Process of Alien Abduction [Krajní podivnost dimenzí, hustot a procesu mimozemského únosu] uvádí: „Musí to být opravdu ojedinělá kniha, která je skutečně schopna změnit náš způsob nazírání na svět. Nejvzácnější ze všech jsou skvosty, která mají schopnost změnit život jedince. High Strangeness se řadí mezi takové knihy.... High Strangeness je kniha, která provokativně a vášnivě vystavuje skryté otroctví lidské rasy.” Dolan pokračuje s popisem teorie pole, která je v knize vyjádřena: „Lidská rasa, jak na úrovni tělesné tak i duchovní, je manipulována rasou bytostí, které známe pod označením ještěři.... Mohou snadno manipulovat čas, ovládají „šediváky” (Greys) a žijí v tzv. čtvrté hustotě. Dolan pokračuje s popisem této teorie pole: „Ještěři mají schopnost nás manipulovat a ovládat stejně tak, jako my můžeme ovládat dobytek. Ale jenom proto, že ještěři žijí na úrovni vědomí, která je výš než ta naše, však neznamená to že jsou morální. Ve skutečnosti jsou to co bysme popsali jako dost zlí. Jejich způsob existence se nazývá „služba sobě” (SS).

Komentář: Všímáme si že náš autor mluví o myšlenkách Laury Knight-Jadczyk jako o „hypotéze”, což je pravdivé. Ale hypotéza se zázračně promění v „teorii pole”. Samozřejmě že „teorie pole” může být považována za obecný způsob, jak vyjádřit hyperdimenzionální realitu pokud cílovým publikem nejsou vědci, což přitáhne pozornost dalších čtenářů narozdíl kdyby se jednalo o pouhou „teorii” (nezáleží na tom o jak silnou hypotézu se jedná), nicméně přesně takový nedostatek přesnosti může vést k chybným dojmům. Pointou by nemělo být přitahování čtenářů, ale co nejpřesnější popis pravdy. Toto „teoretické pole” překroucení se opakuje v celém článku.

Důležitá fáze plánu negativních ještěrů, týkající se lidstva, může být zaměřena na přechod planety Země ze třetí do čtvrté hustoty, ke kterému může dojít během solárního maxima slunečního cyklu 24 mezi lety 2012-13.

Teorie pole pro výzkum únosů mimozemšťany

Historik Dolan uvedl během telefonního rozhovoru s autorem článku, který jej kontaktoval ohledně zjištění důležitosti teorie pole o mimozemských únosech badatelky Knight-Jadczyk: „Její [Knight-Jadczyk] údajné spojení s ‚Cassiopaeans‘ se vyznačuje detailní soudržností, která se v jiných channeligových spojeních nevyskytuje. Pokud se skutečně jedná o pravdu, potom bude nutné přehodnotit únosy mimozemšťanů a přítomnost jiných bytostí v našem světě. Jedná se o zadostiučinění úvahám Charlese Forta, podle kterého ‚jsme majetek‘. Lauřina [Knight-Jadczyk] práce podle všeho podporuje myšlenku, že existují bytosti které nakládají s lidstvem jako s majetkem. Tato kniha se pokouší vyburcovat lidi, aby se otázkou zabývali.“

Dolan dále v telefonním rozhovoru uvedl: „Pokud přijmeme data za pravdivá, potom vše nasvědčuje tomu, že události spojené [s ještěry] obsahují nefyzickou stránku. Lauru [Knight-Jadczyk] znám a věřím jí a domnívám se, že její data jsou představována pravdivě.

Jedná se o platnou pracovní teorii pro data, která se týkají únosů mimozemšťanů. „V knize Knight-Jadczyk jsou zmiňovaní „Cassiopaeans“ údajnou inteligencí, která Knight-Jadczyk a jejím spolupracovníkům komunikuje teorii pole o mimozemských únosech, prostřednictvím procesu nazvaného „kritický channeling“, který, stejně jako opakovaně provedené tzv. dálkové pozorování (remote viewing), je navržen jako vědecký experiment. Dále je možné, že se za zjevnou inteligencí může skrývat nevědomí samotné Knight-Jadczyk, které integruje velmi komplexní a podivná data mimozemských únosů do pracovní teorie neboli teorie pole.

Komentář: A opět se objevuje „teorie pole“. Dále jsou použity termíny jako „opakovaně uskutečněný“ a „vědecký experiment“. Za prvé, dálkové pozorování je stěží možné opakovat způsobem, kterým jsou fyzikální experimenty opakovány, ledaže budeme počítat neúspěchy jako opakovatelné neúspěchy. Za druhé existují různé vědní obory s odlišnými metodologiemi. Aplikování metodologie používané v astronomii pro channeling by nebylo vhodné, stejně jako by to nebylo vhodné u citlivých jevů kvantové interference: dodatečná měřící zařízení mění, zásadním způsobem, pozorované kvantové jevy. To samé platí v oblasti paranormálních jevů, které je mimochodem méně probádané než kvantová teorie, o které Richard Feyman jednou prohlásil že „jí nikdo nerozumí.“

Velký počet mimozemských únosů ve Spojených státech

Jedna zpráva, která interpretuje studii od The Roper Organization zabývající se tématem mimozemských únosů, došla k závěru, že 33 milionů Američanů bylo předmětem únosu mimozemšťanů, a kdy vysoké procentu unesených patří do kategorie osob s vyšším vzděláním a příjmem a osoby které mají vliv na směr vývoje společnosti.

Ve zprávě se píše: „Reprezentativní vzorek Američanů u Roperu obsahující zhruba 6000 osob (s odhadovanou odchylkou 1.4 procent) ukázal, že jeden člověk z 50 odpovídá profilu uneseného. Tento údaj naznačuje, že zhruba 33 000 000 osob (z celkového počtu 330 milionů obyvatel) bylo v Americe uneseno. Bližší pohled na tyto specifické profily ukázal, že tito lidé nebyli v žádném případě „průměrní“.

Komentář: S jejich počty není něco v pořádku. Pokud „jeden z 50 lidí odpovídá profilu uneseného“ a celkový počet obyvatel je 330 000 000, potom 330 000 000/50 = 6 600 000 a ne 33 000 000. V dalším odstavci je uvedeno správné číslo, ale přesto je zmatek v počtech zajímavý. Odkud pochází údaj 33 000 000?

„Alternativní interpretace dat Roperu naznačují, že 2% amerického obyvatelstva, nebo 6.6 milionů Američanů, byla unesena. Údaj 6.6 milionů unesených Američanů sám o sobě naznačuje scénář značného nebezpečí pro naši lidskou společnosti.

Kdo je unášen?

Zpráva zabývající se studií od Roperu pokračuje: „Předchozí statistiky od Roper Organization ukázaly, že zhruba jedno procento všech dospělých Američanů, může být zařazeno do kategorie nazvané „vlivní“. Vlivní jsou dospělí mezi 35 a 45 lety, s nadprůměrným příjmem a zastávající politicky nebo společensky významné funkce. Ovlivňují směr společenského vývoje, tzv. trend setters“, určují mravní zásady a veřejnou politiku. Jsou spíš vůdci než následovníky. Průzkumy Roperu se pravidelně zaměřovaly na tuto skupinu pro různé klienty, kteří si cení jejich názorů. Výsledky nového průzkumu ukázaly, že překvapivě vysoký počet těchto „trend setters“ mohli být uneseni.“

Kdo unáší a proč?

Podle teorie pole od Knight-Jadczyk, je valná většina únosů mimozemšťany prováděna robotickými sondami, šediváky, pro negativní ještěry. Ještěří navrhli a vytvořili šediváky jako umělé roboty, kteří mohou fungovat ve třetí hustotě (ve které my lidé existujeme), protože sami ještěři zatím nemohou obývat třetí hustotu.

Záměrem ještěrů je „celková výměna“ lidské rasy, „přemístit se a zabrat prostor.... To je již nějakou dobu jejich záměrem. Kvůli tomu cestují tam a zpět v čase tak jak jej znáte, připravují vše tak, aby mohli pohltit maximální množství energie, spojené s přesunem ze třetí úrovně do čtvrté, kterou tato planeta projde, v naději že vás budou schopni lapit na čtvrté úrovni [čtvrté hustotě], čímž dosáhnout několika věcí najednou.“

1. uchovají svoji rasu jako životaschopný druh

2. navýší svůj počet

3. zvýší svoji moc

4. rozšíří svoji rasu napříč sférou čtvrté hustoty

Podle teorie pole, ještěři, díky schopnosti pohybovat se časem ve čtvrté hustotě dopředu i dozadu, a kteří se živí lidským strachem a utrpením, již dlouhou dobu manipulují záležitosti lidstva a vytvořili záměrné války a konflikty v oblastech lidského náboženství, politiky, ekonomiky, společenské organizace a v územních, etnických a národních záležitostech. Lidský strach je pro ještěry potravou.

Podle teorie pole je hlavním důvodem, proč dochází k mimozemským únosům, „nahrazení“ či „vytvoření rasy, která nahradí lidské bytosti. Vždyť když usilujete o vytvoření nové rasy, potom nejlepší cesta je hromadná hybridizace a poté hromadná reinkarnace. Obzvlášť když je cílový druh [lidé] tak ignorantský, manipulovaný a antropocentrický.... Zkušenost s nacisty [za kterou stáli ještěři] byla ‚zkouškou‘....“

Podle teorie pole chtějí ještěři při dovršení svého plánu nahradit až 94% žijících lidí a to prostřednictvím „úplného spotřebování“ jejich částí – lidských fyzických těl a tekutin jako krev a dále lidských emocionálních těl.

V teorie pole od Knight-Jadczyk se uvádí, že velký počet v současné době probíhajících mimozemských únosů, ve kterých jsou unešení teleportováni buď na úrovni fyzického těla nebo na úrovni duše do šediváckých/ještěřích vesmírných stanic, ve skutečnosti maskuje určitý počet lidí, kteří jsou „trvale uneseni“, nebo jejichž těla, krev a emocionální těla ještěři úplně spotřebují. Velká část mrzačení dobytka (tzv. cattle mutilations), při kterých je laserem pečlivě odstraněna rektální oblast, zahrnuje umístění silných pump, které z rektální oblasti vypumpují krev dobytka, která je určená pro pozdější konzumaci ještěry. Přestože ještěři upřednostňují lidskou krev, využívají krev dobytka neboť velký počet „trvalých únosů“ lidí by vyvolal nevhodnou pozornost a odhalil tak tajný plán ještěrů. Ještěři podle teorie pole využívají děti, které jsou určené pro celkovou spotřebu a které ještěři brutálně vraždí během procesu spotřeby. Velký počet „nezvěstných“ dětí jsou ve skutečnosti „trvale unešení“, které ještěři zkonzumovali stejně tak, jako lidé činí s delikatesou jakou je např. jehněčí.

Naštěstí inteligence z šesté hustoty, která údajně vysílá teorii pole šířenou Knight-Jadczyk uvádí, že plán ještěrů „selže.... Jedná se o nejvyšší projev plané naděje. A plané naděje reprezentované na úrovni čtvrté hustoty se stanou realitou této úrovně...“

Ještěři a americká vláda

Převážná většina mimozemských únosů na světě probíhá ve Spojených státech, protože, jak uvádí teorie pole Knight-Jadczyk, „americká vláda je pustila dovnitř.“ Tato hypotéza se shoduje s informacemi, které poskytl dlouhodobě (šediváky) unášený Jim Sparks. Sparks, který byl vyšetřen zesnulým badatelem v oblasti únosů Dr. Johnem Mackem z Harvardské univerzity, uvádí, že v průběhu 18 let, během kterých byl vědomě unášen šediváky, byl teleporotván při hromadném únosu šediváků na americkou základnu, kde bylo jasné že se jedná o společnou operaci šediváků a americké armády. Podle předběžných důkazů došlo k tajným dohodám mezi šediváky a americkou vládou, kdy bylo šedivákům, v roli utajovaných zástupců ještěrů, dovoleno unášet Američany výměnou za pokročilé antigravitační a teleportační technologie určené pro americkou vládu. Navíc důkazy které byly shromážděny organizacemi zabývající se mimozemskými únosy naznačuje, že se tajné vojensko-zpravodajské jednotky podílejí na simulovaných mimozemských únosech nazývaných MILABS (zkratka pro „military abductions“ – vojenské únosy). Tudíž část hlášených únosů může být MILABS.

2012 & ještěři: Co mohou lidé dělat?

Primární motto pro lidstvo, podle teorie pole od Knight-Jadczyk, je: „vědění chrání, neznalost (nás) vystavuje nebezpečí.“ Což může znamenat, že publikování a sdílení tohoto vědění samo o sobě může zhatit plán ještěrů, který je závislí na klamání, utajování a tajných genocidních dohodách mezi ještěry/šediváky a americkou vládou a nevyhnutelně i vědomé účasti mezinárodní válečně-zločinné vyděračské elity.

V teorii pole se uvádí, že vědomé povědomí lidstva o ještěří hrozbě, včetně aktivní spoluúčasti na vytváření udržitelného a mírového světa v době kdy se planeta přesune ze třetí do čtvrté hustoty, je též klíčové.

Dalším krokem je ukončení tajných dohod mezi americkou vládou a šediváky/ještěry, včetně zkorumpovaných lidských organizací a elit.

Teorie pole od Knight-Jadczyk se zaměřuje na důležitost koletivní vize a mysli lidstva v době maxima solárního slunečního cyklu 24 (2012-13).

Služba druhým (SD)

Podle teorie pole od Knight-Jadczyk existuje několik klíčových faktorů, které jsou nutné k rozložení negativní nadvlády ještěrů nad lidstvem.

Jedním z klíčových faktorů je náš přesun, jak na úrovni osobní tak i kolektivní úrovni lidstva, od orientace služby sobě (SS) na způsob bytí orientace služby druhým (SD). Naše lidská třetí hustota je zasazena ve službě sobě (SS) a během našeho přechodu do čtvrté hustoty je kritické, aby se lidstvo rozhodlo zda bude druhem zaměřeným na službu druhým (SD), který se přemění. Negativní ještěři se, podle teorie pole od Knight-Jadczyk, rozhodli navždy zůstat druhem orientovaným na službu sobě (SS) ve čtvrté hustotě. Dokud lidstvo bude pokračovat v orientaci služby sobě (SS), budeme nadále „majetkem“ ještěrů.

Druhým klíčovým faktorem je schopnost lidstva vytvořit strategické spojení s etickými mimozemšťany v šesté hustotě, kteří jsou orientováni na službu druhým (SD) a kteří podpoří přechod lidstva na bytí v orientaci služba druhým (SD).

Komentář: Zatímco na téma šediváků, ještěrů a mimozemských únosů existují mnohé vážné a méně vážné publikace, jen málo z nich poukazuje na to, že se nemusí jednat o mimozemšťany, ale spíš „hyperdimenzionální bytosti“. Ve skutečnosti, z nějakého podivného důvodu, se média právě této myšlence neustále vyhýbají. Přesto se jedná o klíčovou hypotézu, která je rozvinuta v knize High Strangeness. Hyperdimenzionální faktor je nesmírně důležitý. Vlastně byl rozpoznán badatelem Jacquesem Valleem v jeho zprávě, napsané spolu s Ericem W. Davies: "Incommensurability, Orthodoxy and the Physics of High Strangeness: A 6-layer Model for Anomalous Phenomena". [Nesouměřitelnost, ortodoxie a fyzika krajní podivnosti: 6ti vrstvý model pro anomální jevy]. Zde přímo píše:

„Z pohledu autorů nejsou současné hypotézy dostatečně podivné, aby mohly vysvětlit fakta jevu, a rozprava trpí nedostatkem vědeckých informací. Vždyť z pohledu moderní fyziky může naše vesmírné sousedství obsahovat další (paralelní) vesmíry, další prostorové dimenze a další časoprostoru podobné dimenze za běžným námi uznávaným 4 rozměrným časoprostorem, a podobné aspekty by mohly vést k racionálním vysvětlením pro zdánlivě „nepochopitelné“ chování na straně bytostí, které vstupují do námi pozorovaného kontinua.“

Šestá hustota ctí princip jednoty stvoření. (Pátá hustota je podle teorie pole místo, kam se lidské duše přesunují po smrti a kde tráví dobu mezi životy).

UFO plavidla, která se v současnosti objevují v zemském prostředí, mohou patřit buďto civilizacím sloužícím sobě (SS) (včetně negativních ještěrů ze čtvrté hustoty), nebo etickým civilizacím ze šesté hustoty služícím druhým (SD). Lidstvo musí vyvinout schopnost rozlišovat mezi těmito zásadně odlišnými stavy bytí.

Rozlišování a láska jsou klíčovými faktory. Knight-Jadczyk uvádí: „Biologický život na Zemi slouží jako ‚vysílací stanice‘. V roli tohoto vysílače, v době přechodu [solární maximum 2012], jako je tomu v případě zhroucení kvantové vlny, to co je ‚vysíláno/pozorováno‘ určí ‚měřený‘ üdaj. Na planetě se v současné době přechodu nachází zhruba šest miliard lidských bytostí, většina z nich přispívá ke kvantitativnímu vysílání. Ale co chybí je odpovídající kvalitativní frekvenční vibrace, která vytvoří šablonu pro nový svět.“

Lidstvo má možnost se prosadit proti hrozbě ještěrů v době našeho přechodu ze třetí do čtvrté hustoty. „Mezi energie které jsou potřebné patří tři proudy objektivní lásky: duchovní, emocionální/mentální a fyzické lásky.... Hledající musí vytvořit magnetické centrum uvnitř [sebe].... Šamanský extatický vzestup, že se člověku naskýtá skutečná možnost, navrátit se do zlatého věku.”

Reakce autora Alfreda Lambremonta na komentář ke článku:

Děkuji za váš komentář na můj článek na téma Krajní podivnost

od: exopolitics

Děkuji za vaše řízné poznámky na můj článek o Krajní podivnosti, kniha kterou jsme obrželi minulý týden na recenzi.

1. K našemu článku jsme přidali následující text:

„Teorie pole je definována jako „psychologická teorie, která zkoumá vzory interakce mezi jednotlivcem a celkovým polem, neboli prostředím. Tento pojem vyvinul Kurt Lewin, Gestalt psycholog, ve 40. a 50. letech 20. století.“

http://www.en.wikipedia.org/wiki/Field_theory_(psychology)

„Teorie pole je odpovídající název k popisu hypotézy Knight-Jadczyk, neboť pojmy jako třetí hustota a čtvrtá hustota se zabývají celkovým prostředím lidské psychiky nebo duše.“

Reakce autorky Laury Knight-Jadczyk

Špatně

od: Laura

Mluvit o teorii pocházející od Cs (a jedná se o POUHOU teorii) jako o jakési psychologické teorii je úplně špatně. Zatímco způsob kterým organizmus naviguje svojí realitou může obsahovat psychologické aspekty, hlavní důraz materiálu od Cs je hyperdimenzionalita, která není o psychologii, ale o struktuře prostoru/času jak matematicky tak i fyzicky. Druh hypotézy jako takový je proto vědecký a je možné ji označit za nepravdivou. Všimla jsem si že jste nepřidal ten mnohem zajímavější komentář, který jsme vložli do článku a který se týká tohoto hlediska ve vašem vlastním textu, totiž:

Zatímco na téma šediváků, ještěrů a mimozemských únosů existují mnohé vážné a méně vážné publikace, jen málo z nich poukazuje na to že se nemusí jednat o mimozemšťany, ale spíš „hyperdimenzionální bytosti“. Ve skutečnosti, z nějakého podivného důvodu, se média právě této myšlence neustále vyhýbají. Přesto se jedná o klíčovou hypotézu vyvinutou v knize High Strangeness. Hyperdimenzionální faktor je nesmírně důležitý. Vlastně byl rozpoznán badatelem Jacquesem Vallee v jeho zprávě, napsané spolu s Ericem W. Davies: "Incommensurability, Orthodoxy and the Physics of High Strangeness: A 6-layer Model for Anomalous Phenomena". [Nesouměřitelnost, ortodoxie a fyzika krajní podivnosti . 6ti vrstvý model pro anomální jevy]. Zde přímo píše:

„Z pohledu autorů nejsou současné hypotézy dostatečně podivné, aby mohly vysvětlit fakta jevu, a rozprava trpí nedostatkem vědeckých informací. Vždyť z pohledu moderní fyziky může naše vesmírné sousedství obsahovat další (paralelní) vesmíry, další prostorové dimenze a další časoprostoru podobné dimenze za běžným námi uznávaným 4 rozměrným časoprostorem, a podobné aspekty by mohly vést k racionálním vysvětlením pro zdánlivě „nepochopitelné“ chování na straně bytostí, které vstupují do námi pozorovaného kontinua.“

Jak bylo zmíněno, z nějakého podivného důvodu se média této myšlence neustále vyhýbají... a které jste se vyhnul i vy.

Související články:

Recenze knihy The High Strangeness of Dimensions,Densities and the Process of Alien Abduction [Krajní podivnost dimenzí,hustot a procesu mimozemského únosu]

Ezoterický slovník:

· Bytí a Nebytí

· Cassiopaea, Ra, Hustoty

· Hustoty (část 2)

· Služba druhým a Služba sobě

· Hyperdimenzionální realita

Zdroj: Famed UFO historian: humanity may be targeted by predatory Reptilian extraterrestrial species

Změna klimatu je mrazivá jistota

Greg Roberts

The Australian

© neznámý
Led, led, jenom led.

Ruský kapitán Dimitri Zinčenko naviguje lodě skrz ledové kry Antarktidy již třicet let a stále čeká na důkazy o tom globálním oteplování, o kterém toho tolik slýchává.

Zinčenkova loď, Spirit of Enderby, byla v lednu minulého roku pověřena zopakovat cestu slavného antarktického cestovatele Ernesta Shackletona a připomenout tak uplynutí jednoho století od jeho expedice Nimrod v roce 1907-09.

Spirit of Enderby byla u vstupu do Rossova moře, zhruba 400 km od Shackletonovy stanice na Roydsově misu, zastavena mohutným ledovým polem. Zinčenko řekl že se jednalo o první případ během posledních 15 let, kdy lodě nemohly během ledna proplout Rossovým mořem. Tato událost odpovídá jeho předchozím zkušenostem, že se pole ledových ker nezmenšuje, jak by se dalo očekávat v rychle se oteplujícím světě, ale rozrůstá. „Vidím čím dál více ledu, ne úbytek.“

Rodney Russ, jehož novozélandská společnost Heritage Expeditions již dvacet let zprostředkovává turistické expedice do Antarktidy, souhlasí. Říká že pro lodě bylo v létě pravidelně možné doplout k americké základně McMurdo, ale během posledních několika let jim v tom brání led.

„Lodě musí většinou zastavit ve vzdálenosti 8 až 14 km od základny. Tato oblast byla před několika lety většinou bez ledu“ říká Russ. „Během posledního desetiletí jsme zažili docela extrémní množství ledu. V oblasti jsem neviděl nic, co by nasvědčovalo, že se projevuje vliv globálnhoí oteplování.“

Podobná pozrování odporují obecné představě o vlivu globálního oteplování na ledové čepice. Zprávy z minulého týdne o rozpadu ledového mostu v západní Antarktidě, což ohrožuje stabilitu Wilkinsova šelfu, vzbudilo celosvětovou pozornost. [Ledový most držící Wilkinsův šelf praská] Ministr životního prostředí Peter Garret trval na tom, že i přestože neobdržel žádné vědecké zprávy o rozpadu Wilkinsova šelfu, nemá žádné pochyby o jeho důsledcích.

„Jedná se o velkou událost. Mnoho dalších oblastí, ať už přímo nebo okolo Antarktidy byla identifikována, což nám podle mě jasně říká, že jsme svědky dopadu změny klimatu,“ řekl Garrett.

Skutečný příběh o ledu a Antarktidě je nicméně komplikovanější.

Antarktida obsahuje 80 procent světové sladké vody a 90 procent ledu, proto pokud by roztála tamní ledová ledová čepice, došlo by k celosvětovému vzestupu hladiny moře o katastrofických 70 metrů. Ledová čepice má průměrnou tloušťku 4km, tudíž podobný scénář není ani vzdáleně možný. Nicméně, existuje i přesto důvod, mít obavy z toho co se v Antarkditě děje s počasím?

Klimatologové tvrdí, že pokud do konce století stoupne teplota o 4 až 6 stupně C (horní mez předpovídaná Mezivládním panelem pro změnu klimatu), potom tající ledový příkrov v západní Antarktidě a Grónsku zvedne hladinu moře až o 1.5m, což je dostatečné k zapříčinění závažných problémů v pobřežních oblastech,

Co je méně jisté je, zda ztráty na ledovém šelfu v západní Antarktidě, např. Wilkinsův, jsou vyrovnávány studenějšími podmínkami a přibýváním ledu ve východní Antarktidě, která je čtyřikrát větší než západní Antarktida.

Na rozdíl od Arktidy není vůbec jisté, zda má globální oteplování vliv na celou Antarktidu, i přesto že teploty stouply v některých oblastech západní Antarktidy, obzvlášť na antarktickém poloostrově. Tento poloostrov je geologicky spíš prodloužením jihoamerických And, než součástí kontinentu Antarktidy.

Minulý týden program Lateline na ABC1 tvrdil, že nová zpráva od Scientific Committee on Antarctic Research předpovídá do roku 2100 vzestup hladiny moře až o 6 m, protože Antarktida taje, ale nejhorší horní mez předpovídaná zprávou je pouze okolo 1 m.

Dopis publikovaný v lednu v odborném časopise Nature, který napsal klimatolog Eric Steig a jeho spolupracovníci z University of Washington argumentuje, že celý kontinent obecně pociťuje vliv globálního oteplování. Steig došel k závěru, že ovlivněná oblast západní Antarktidy je větší, než se dříve předpokládalo, kdy během posledních 50 let teplota stoupla o 1 C.

Zpráva SCAR z minulého týdne vyzdvihuje rozsáhlou ztrátu ledu v oblasti západní Antarktidy, například na jižním ostrově Georgia ustupuje 28 z 36 sledovaných ledovců.

Nicméně stav ve východní Antarktidě, ve které je zahrnut jižní pól a území nárokované Austrálií, je odlišný. Steigl sdělil Inquireru, že jeho studie zjistila v 80. a 90. letech 20. století nějaké ochlazení. Nicméně dodává, že důkazy ukazují že celkově se celý světadíl otepluje.

„Západní Antarktida se otepluje zásadním způsobem a to již celých 50 let, po dobu trvání naší studie. Západní Antarktida se otepluje v takové míře, že průměr celého kontinentu, včetně východní Antarktidy, je významné oteplení.“

Nicméně důkazy podporují neoficiální pozorování, tedy že na většině území východní Antarktidy dochází k velkému nárůstu mořského ledu podél okraje kontinentu, což je klíčový ukazatel změny klimatu.

Podle vědce Iana Allisona, člena centra Antarctic Climate and Ecosystems Co-Operative Research Centre, satelitní data od poloviny 70. let naznačují, že okolo celého kontinentu došlo k malému nárůstu množství mořského ledu.

Přestože v západní Antarktidě ubylo množství mořského ledu, tento úbytek byl víc než vyvážen nárůstem ve východní Antarktidě v Rossově moři, které má ledový šelf větší než je Francie.

„Během tohoto období jsme neviděli žádné důkazy, statisticky významné změny, týkající se mořského ledu na celém kontinentě.“ řekl Allison. Dále zdůrazňuje, že data ze satelitů neposkytují informace o tloušťce ledu.

Dále řekl že neoficiální důkazy od velrybářů naznačují, že se místa jejich rybažení během 60. let posunula směrem na jih směrem k pobřeží Antarktidy, což naznačuje úbytek množství mořského ledu o zhruba 20 procent.

15 procentní úbytek mořského ledu v tomto období, byl zároveň pozorován ve vzorcích ledových jader na australském území Austrálie, což nemusí být nic výjimečného.

„Jsou tu desetileté cykly během který množství ledu stoupá nebo klesá, ale ve východní Antarktidě nejsou žádné náznaky dlouhodobého růstu nebo úbytku, které by se vymykaly úrovni přirozených změn,“ řekl Allison.

Glaciologové vyzdvihují, že se Arktida, oblast ve které byly dobře zdokumentované zásadní úbytky ledu, zcela odlišuje od Antarktidy. Arktida je v podstatě obklopena pevninou. Antarktida je světadíl, který je obklopen Jižním mořem, které může pohlcovat světové teplo.

Nad Antarktidou se nachází i ozónová díra, která může plnit funkci přetlakového ventilu, který umožní teplu unikat z ledové čepice. „Může se stát, že až se zacelí ozónová díra, dojde k většímu oteplení,“ řekl Allison.

V Arktidě spolu s úbytkem ledu mizí lední medvědi a obyvatelé Grónska farmaří na kdysi ledové pustině, ale nic podobného se neděje v Antarktidě. Modelová data sestavená Petrou Heil z Australian Antarctic Division pocházející z vrtů ledových jader ukazují, že od poloviny 50. let, v oblasti australských základen Mawson a Davis, nedošlo k žádnému úbytku ledu přichyceného k pevnině Antarktidy. Průměrná tloušťka ledu v Davisu byla 1.67m. „Je tu velký sezónní výkyv, ale žádná významná změna ani jedním směrem,“ řekl Heil.

Vědci upozorňují, že stabilní stav nebo nárůst morškého ledu nemusí znamenat, že nedochází k vzstupu teploty. Vrchní klimatolog Andrew Watkins z Australian Bureau of Meteorology řekl, že měření na třech australských antarktických oblastech a na ostrově Macquarie, kteý je australským subarktickým územím, vykazují od poloviny 50. let mírné oteplení.

Watkins poukazuje, že sněhové srážky mohou v Antarktidě stoupat i navzdory stoupající teplotě, což vede k nárůstu tloušťky ledu, přesto ohledně celkového množství ledu panuje nejistota.

„Můj názor je takový, že každé místo na světě je ovlivňováno změnou klimatu,“ řekl Watkins.

Ředitel klimatické vědy na University of Adelaide Barry Brook řekl, že klimatické modely naznačují nárůst srážek na celém kontinentě, obzvlášť ve východní Antarktidě, což může znamenat že, v důsledku nárůstu množství sněhu a tloušťky ledu v některých oblastech, dochází k ochlazování.

Nicméně Brook věří, že úbytek ledu v západní Antarktidě, kde dochází k častějšímu telení ledových šelfů, jako v případě Wilkinsova šelfu a dalších, je důvod k obavám. V únoru se od Wilkinsova šelfu odlomil ledovec dlouhý 41 a široký 2.5 km.

„Pokud je led v důsledku oteplování oslaben, může dojít k destabilizaci šelfu, což umožní aby kontinentální ledovce mohli tlačit zezadu. Výsledek je podobný jako když se vytáhne špunt z vany. Jde o bod kdy může dojít k začátku změny hladiny moře,“ řekl Brook.

...

Brook dále řekl, že teplota na antarktickém poloostrově stoupá během posledních 50 mnohem rychleji, o zhruba 2.5C, než jaký je světový průměr. „Je dostatek důkazů o tom, že jsme svědky rozsáhlé regionální změny v množství ledu v této oblasti Antarktidy, což je znepokojující,“ řekl Brook.

SCAR využívá modelů a během příštího století předpovídá oteplení nad Antarktidou o zhruba 3C. SCAR dále varuje, že tání probíhající na antarktickém poloostrově, může být dostatečně velké, aby zásadně přispělo k vzestupu světových moří. Výbor tvrdí, že není schopen předpovídat jak na oteplení budou reagovat ledové příkrovy, ale tvrdí, že „nedávno pozorované rychlé změny jsou zdrojem znepokojení“.

Glaciologové poukazují, že v minulosti došlo k úbytku oběmu ledových čepic. Led je dymické prostředí a proto nemusí být zrovna katastrofické nebo abnormální, když ledové příkrovy periodicky ztratí množství ledu, které se zrovna minulý týden dostalo do zpráv.

Když se na věc podíváme obecněji, na světě došlo v dávné historii k mnoha táním ledových příkrovů. Tání na severní polokouli před zhruba 18000 lety zvedlo hladinu moře o 130 m.

Ledová jádra naznačují, že existují 40 000 leté cykly tání a příbývání ledu.

Wilkinsův ledový šelf je starý jen několik staletí, což je nicotná doba v porovnání s délkou zemské evoluce. SCAR ve své zprávě píše, že předpokládaný růst teploty v Antarktidě, je srovnatelný nebo nižší s růsty při posledních klimatických událostech.

A sám veterán ledových ker nemá obavy. „V jednom roce je ledu víc než v minulém a příští rok je ledu míň. Množství ledu stoupá a klesá, dolu a nahoru. Tak to prostě je.“

Komentář: Ucelenější pohled na změny, které probíhají v polárních oblastech, poskytuje článek Oheň a Led: Den poté, který je součástí zatím načatého Seriálu o Kometách a Katastrofách:

• Zapomeňte na globální oteplování: jsme na pokraji vyhynutí!
• Podvodníci klimatických změn a politická agenda
• Kampaň na probuzení světa
• Oheň a Led: Den poté

Zdroj: Climate Change is a Cold Certainty

Odhaleno: Led v Antarktidě se nezmenšuje ale roste

Greg Roberts

The Australian

©neznamý

Nekonečný západoantarktický ledový štítu

Objem ledu na většině území Antarktidy roste, navzdory rozšířenému veřejnému přesvědčení, že v důsledku globálního oteplování taje kontinentální ledová čepice.

Výsledky z vyvrtaných ledový jader a monitorování ledu naznačují, že na většině území Antarktidy nedochází k rozsáhlému tání ledu, i když experti jsou znepokojeni ztrátou ledu na západním pobřeží kontinentu.

V Antarktidĕ se nachází 90 procent veškerého ledu na Zemi a 80 procent veškeré sladké vody. Aby došlo ke značnému vzestupu úrovnĕ hladiny moře, bylo by zapotřebí rozsáhlé tání antaktického ledového štítu a led taje v některých oblastech západní Antarktidy. Destabilizace Wilkinsova ledového šelfu se tento měsíc stala celosvětovou zprávou.

Nicméně stav ve východní Antarktidě, včetně oblasti kterou si nárokuje Austrálie, je zcela opačný.

Východní Antarktida je čtyřikrát větší než západní Antarktida a některé její oblasti se ochlazují. Zpráva od Scientific Committee on Antarctic Research, vypracovaná během setkání smluvních států Antarktického smluvního systému (Antarctic Treaty ), které proběhlo minulý týden ve Washingtonu vyzdvihlo, že jižní pól vykazuje „během posledních několika desetiletí značné ochlazení.”

Program australské Antarktické glaciologické divize (Australian Antarctic Division glaciology program), vedený Ianem Alllisonem který řekl, že ztráty v západní Antarktidě, během posledních 30 let, byly mnohokrát vyrovnané nárůstem v oblasti Rossova moře, která je jen jedním z mnoha sektorů východní Antarktidy.

„Stav mořského ledu je v Antarktidě obecně stabilizovaný, řekl Dr. Allison.

Tání mořského ledu, led držící se pevniny a pole ledových ker nemá vliv na vzestup úrovnĕ hladiny moře, protože led je ve vodě. Úroveň hladiny moře může stoupat díky ztrátám z polárníh sladkovodních ledových štítů. V Antarktidě se jedná o ztráty v podobě telení ledovců z ledových šelfů, vytvořené glaciálním pohybem na pevnině.

Minulý týden federální ministr životního prostředí Peter Garret řekl, že experti předpovídali vzestup úrovnĕ hladiny moře do roku 2100 v důsledku tání v Antarktidě až o 6 metrů, ale nejhorší scénář nastínĕn zprávou SCAR hovořil o 1.25 m.

Pan Garrett trval, že globální oteplování je zodpovědné za tání ledu napříč Antarktidou. „Nemyslím si že existují pochybnosti o tom, že to přispívá ke stavu jak na Wilkinsově šelfu, tak i obecně v Antarkditě, řekl Garrett.

Dr. Allison řekl, že nejsou žádné důkazy o zásadní změně objemu ledových šelfů ve východní Antarktidě, ani žádné náznaky že ledová čepice taje. „Jediné významné telení v Antarktidě bylo na západě,“ řekl Dr. Allison. A varoval že telení v rozsahu, který byl nedávno viděn v západní Antarktidě, nemusí být neobvyklý.

„U ledových šelfů obecně dochází k epizodickému telení a může docházet k odlamování velkých ledovců, mluvím o délce 100 nebo 200km, každých 10, 20 nebo 50 let.“

Vrty ledových jader v ledu spojeném s pevninou u australské stanice Davis ve východní Antarktidě, provedené centrem Antarctic Climate and Ecosystems Co-Operatve Research Centre ukazují, že led měl minulý rok maximální tloušťku 1.89m, nejsilnĕjší během posledních 10 let. Průměrná tloušťka ledu v Davisu od 50. let 20. st. je 1.67m.

Studie od British Antarctic Survey v odborném časopise Geophysical Research Letters, která bude brzo publikovaná, má potvrdit, že během posledních 30 let došlo podél kontinentu k nárůstu rozlohy mořského ledu.

Zdroj: Revealed: Antarctic ice growing, not shrinking

Slabý sluneční cyklus fascinuje vědce

Sue Vorenberg
Santa Fe New Mexico

© SOHO/MDI
Slunce bez skvrn

Nezvyklé trendy, obzvlášť astronomické, patří mezi skvělý způsob jak vyvolat veřejnou paniku.

Ale vědci mají pro ty, kteří mají obavy z podivně dlouhého období bez slunečních skvrn zprávu: nečekejte že se sluneční aktivita změní přes noc.

Sluneční skvrny jsou tmavé oblasti na povrchu Slunce, způsobené intenzivní magnetickou činností. Jedná se o ukazatele přirodního koloběhu vzniklé následkem rotace plazmy uvnitř Slunce. Slunečni skrvny jsou často spojované se solárními erupcemi, prototurbolencemi a dalšími úkazy, které udávají zvýšenou sluneční činnost.

Od roku 2004 je Slunce v prodlouženėm období nízkého výskytu slunečních skvrn, což u některých lidí vyvolalo obavy, že tento stav může vést ke globálnímu ochlazení, nové době ledové, konci Slunce nebo dokonce i ke konci světa, tak jak je předpovídán v májském kalendáři.

Ale realita je taková, že tento jev je součástí přirozeného opakujícího se 11 letého slunečního cyklu, který kolísá mezi vysokou činností a nulovou aktivitou a zpět zhruba každých šest let. A i když je zajímavé, že nízký počet slunečních skrvn, pozorovaný během posledních několika let, je čtvrtým nejdelším vývojem od poloviny 17. století, nejedná se v žádném případě o důvod k panice, řekl Geoff Reeves, vesmirný fyzik v Los Alamos National Laboratory.

„Slunce je v současné době velmi klidné a poslední dobou proběhlo mnoho diskuzí o tom, jak moc klidné je a jak moc nezvyklé to je“ řekl Reeves. „Moje předpověď je taková, že nakonec dojde v jistém bodě k nárůstu poštu slunečních skrvn. Je to celkem jistá předpověď.“

Reeves dodal, že období nízké činnosti, ve kterém se nyní nacházíme, se nazývá sluneční minimum a do dnešního dne trvá 602 dnů. V běžném období solárního minima je průměr 485 dnů.

A solární minimum, které podle vědců mělo skončit v září 2008, stále pokračuje.

„Očekáváme další dny bez slunečních skvrn, zatímco by aktivita mohla začít narůstat a zrychlovat, může se stát, že během současného období solárního minima budeme mít rekordní počet dní bez skvrn, řekl Reeves.

Dále dodal, že sluneční minima zatím nebyla příliš zkoumána. K nejdelšímu z nich, pojmenované Maunderovo minimum, došlo v období mezi lety 1645 a 1715, kdy podle všeho Slunce přeskočilo jeden cyklus. V tomto období bylo pozorováno pouze zhruba 50 slunečních skrvn.

Zmiňované období je spojované s malou dobou ledovou, která začala v roce 1650 a skončila v polovině 19. století. Toto chladné období způsobilo zamrzání řek po celé Evropě a východní části USA a dále došlo v téchto oblastech k nárůstu objemu ledovců.

Alexei Pevtsov, astronom z National Solar Observatory ve Sunspot, N.M. řekl, že o vztahu těchto dvou událostí se příliš neví. Ale existují důkazy, podle kterých může malé množství slunečních skrv způsobit mírné ochlazení, způsobené v důsledku způsobu, kterým Slunce působí na vnější část zemské atmosféry.

Pevtsov dále dodal, že v období vysoké solární aktivity, můžou sluneční skrvny, erupce a další úkazy narušit satelitní komunikace a zaplavit vnější část zemské ionosféry, horní části zemské atmoféry. Ale vysoká činnost dále vytváří jakousi bublinu, obklopující celou sluneční soustavu, ta se nazývá heliosféra a zabraňuje průniku velkého množství vesmírné záření.

V období nízké aktivity bublina mizí, což umožní průnik vesmírného záření, což je radioaktivní náedek výbuchů supernov. Záření se srazí se zemskou vnější atmosférou, což vede k jejímu zmenšení a dalším změnám.

„Tento proces údajně způsobuje vznik většího množství mraků, protože se jedná o vysokoenergetické částice, které se srazí s atmosférou a ionizují ji,“ řekl Pevtsov. „Proniknou hluboko a vytvoří tak další mraky a pokud dojde k nárůstu oblačnosti, následkem je méně slunečního svitu, což může způsobit ochlazení.“

...

Podobné:

Kosmické záření a klimatické změny

Kam se poděly všechny sluneční skvrny - blíží se doba ledova?

Zničující mráz pro globální oteplování

Zdroj: Low sunspot cycle fascinates scientists

Znát psychopata od sousedů

Rosie DiManno

TheStar.com

Svědomí je považováno za sedmý smysl.

Je pociťováno instinktivně.

Z převážné části není možné naučit, vštípit nebo rehabilitovat.

Absence svědomí je nenapravitelné porušení charakteru. Neexistuje efektivní terapie.

Vyjádřeno dvěma slovy: bez viny. Vyjádřeno více slovy: nemilosrdnost, prolhanost, manipulativnost, sebestřednost, bezcitnost, bezohlednost, emocionální povrchnost.

V dávných dobách byl tento stav popisován jako „morální imbecilita“, což je stále výstižné. V moderní bibli psychiatrie, Diagnostická a statistická příručka mentálních poruch IV [Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders IV], je klinická diagnóza malého nebo neexistujícího svědomí označována jako „asociální porucha osobnosti.“

Obecněji se mluví o psychopatii, nebo ze sémantického pohledu lehce odlišné sociopatii.

M.T., sedmnáctiletá dívka odsouzená v pátek za vraždu, naplánovala – požadovala prostřednictvím sexuálního vydírání – smrt údajné sokyně, čtrnáctileté Stefanie Rengelové, je na základě důkazů, které byly ukázány porotě, psychopat nebo sociopat.

Tento zločin nebyl nechtěným následkem typicky náctiletého psychodratamatu, spolu s moderní počítačovou zápletkou: dívka potká chlapce, dívka svede chlapce a přesvědčí aby vraždil, dívka a chlapec zosnují vraždu přes internet, dívka odmění chlapce sexem.

Byla to podlá a záměrná záležitost.

Psychopatie ale není jak z právního, tak psychiatrického pohledu, považována za nepříčetnost. Robert Hare, známý expert v oboru a zároveň emeritní profesor na University of British Columbia, vysvětluje ve své knize Without Conscience: The Disturbing World of the Psychopaths Among Us [Bez svědomí: podivny svět psychopatů mezi námi] vysvětluje, že psychopatičtí zabíjáci nejsou duševně nemocní.

„Jejich činy nejsou výsledkem pomatené mysli, ale chladné, kalkulující racionality, spojené s hrůznou neschopností považovat ostatní lidi za myslící bytosti s city. Podobné morálně neuchopitelné chování, které vykazuje zdánlivě normální člověk, v nás zanechá pocity zmatení a bezmocnosti.“

Ve svém myšlení se považují za zcela logické osoby a nevidí žádný důvod, proč by měli být „napraveni“, i za předpokladu že by to bylo možné.

M.T. bude podrobena sérii psychologických testů, které ji připraví na vynesení rozsudku a znovu, až budou formulovány podmínky její vazby.

Jedním z testů může být jeden, který sestavil Hare: tzv. „Psychopathy Checklist-Revised”, seznam symptomů, který používají odborníci po celém světě. Mezi projevy patří absence empatie nebo lítosti, egocentrické nebo grandiózní chování a potřeba vzruŝení.

No a co? Jedná se o pouhé názvy. Ve skutečnosti nikdo pořádně neví, jakým způsobem psychopati vznikají, tudíž otázka proč nemůže být zodpovězena.

Existují důkazy které nasvědčuji, že se psychopati rodí, možná důsledkem neuro-vývojového narušení mozkové kůry.

Jednoduše řečeno– zkažení lidé. Od kolébky inklinuji k nemorálnimu, bezcitnemu, chování, které je podporováno během dospiváni společenským postojem neomezovat.

Velká část z nich se nestane vrahy. Přesto jsou nemilosrdni, díky čemuž jsou velmi často úspěšní ve svém zaměstnání, včetně obdaření osobním kouzlem. Žádné výčitky svědomí kvůli lhaní, nebo v průběhu zmocňováni se toho, po čem touží, nebo lákání druhých do nebezpečných podniků.

Každý z nás zná někoho podobného.

Nyní se dostáváme k nejděsivější části: odhaduje se, že 4 procenta populace jsou psychopati.

Harvardská psycholožka Martha Stout píše ve své knize The Sociopath Next Door [Sociopat od sousedů]: „Asi jeden z pětadvaceti lidi je sociopatický, což v podstatě znamená, že nemaíi svědomí. Nejde o to, že by si tato skupina neuvědomovala rozdil mezi dobrem a zlem, jde o to že podobné rozlišení nijak neomezuje jejich chování.

„Bez sebemenšího záchvěvu nebo výčitek svědomí může každý pětadvacátý člověk dělat co se jim zachce.“

A dále: „V případě že se rozhodnete zabíjet, budou překážly spočívat ve vnějším světě. Uvnitř vás nebude nic protestovat.“

Na základě tisiců stránek textu, pochazejících z chatu na MSN a Facebooku, které byly použity před sousedem jako důkazy, bylo jasné, že obviněná věřila že její posedlost se Stafanii, dívkou se kterou se nikdy nesetkala, byla zcela racionální. Její přáni zabit Stefanii, která byla údajně ubodána sexuálně zmanipulovaným přítelem D.B., se ji nikdy nejevilo jako morálně nepřípustné.

Stefanii nepovažovala za lidskou bystost. Stefanie byla smyšlenou hrozbou a obtíží, někdo
kdo zapůsobil na M.T. a tudíž si zasloužila zemřít.

Zkušenější psychopat, možná někdo starší, by před policii alespoň předstíral výčitky svědomí.

Je nulová pravděpodobnost, že M.T. vyjde z vězení jako napravená žena. Pokud by byla
odsouzena jako dospělá, stále by mohla být po pěti nebo sedmi letech propuštěna na podmínku, záleží na soudci, a zároveň ji doba trestu ubýhá od doby, kdy byla ve věku 15 let vzata do vazby.

Pokud bude odsouzena jako dospělá, bude mit alespoň záznam v trestním rejstříku, který nebude vymazán, jak je v případě nezletilých, pět let po propuštěení.

Formalně bude navždy považována za vraha, přestože M.T. to nepovažuje za cejch nebo ostudu.

Zdroj: Knowing the psychopath next door

Uhýbání vesmírným kulkám

Louis Friedman, ředitel společnosti Planetary Society, před dvěma roky veřejně promluvil o nutnosti vybudovat ochranu proti vesmírnému kamení.

V průběhu tohoto týdne jsem se zúčastnil Planetary Defense Conference [konference planetarní obrany, pozn. překl.] ve Washingtonu D.C. Navzdory jejímu jménu se nejednalo o vojenské cvičení, zabyvající se obranou před mimozemskou invazí.

Šlo o setkaní vědců a inženýrů, kteří zkoumají možnou hrozbu kterou představují asteroidy, nebo komety obíhající blízko Země a kam zapadá postup který bysme zvolili, pokud by byla objevena kometa směřující přímo na naší planetu. (…)

Nebezpečí od takzvaných NEO [Near Earth Objects, česky objektů blížících se k Zemi, pozn. překl.] proniklo do povědomí vědců a veřejnosti v 80. letech 20. století spolu se zjištěním, že za vyhubení dinosarů před 65 miliony let je zodpovědný náraz tělesa, který změnil směr evoluce na Zemi.

My lidé, jejichž předchůdci dostali díky tomuto asteroidu šanci, nyní zaměrujeme naší pozornost směrem k ochraně planety a zvažujeme možnost menších dopadů, které mohou způsobit rozsahlé škody na regionalní a místní úrovni. Tyto dopady nemusí vést k pádu civilizace, přesto k nim dochazí mnohem častěji a mohou způsobit velké utrpení.

Jeho varování se opět objevilo v mediích poté, kdy asteroid 2009 DD45 prolétl kolem Země ve vzdálenosti 41 000 mil [o něco méně než 66 000 kilometrů, pozn. překl.]. Skutecně velmi blízko – a měli bysme dávat pozor. Jeden podnikavý australan z Canberry natočil následujicí záběry.

A když už si kazdý začínal myslet, ze jsme na chvíli v bezpečí, stalo se to znovu. Malý vesmírný kámen, pojmenovaný 2009 FH, prolétl ve vzdalenosti 49 000 mil od naší planety [méně než 79 000 kilometrů, pozn. překl.]. To jsou dva skoro zásahy během jednoho měsíce, což je neobvyklé protože asteroidy podobných rozměrů se většinou přibližují k Zemi v rozmezí několika měsíců.

Catalina Sky Survey, kterou provozuje NASA, si kamene všimla pouhé dva dny před jeho přiletem.

Mezitím astronauti na Mezinarodní vesmírné stanici měli blízké setkání s kusem vesmírného smetí. Pouhý týden poté měla NASA opět starosti, tentokrát se starým sovětským satelitem, který se přiblížil velmi blízko ke stanici. V minulosti došlo k podobným nahodným setkaním, týkající se vesmírné stanice pouze osmkrát: k poslednímu došlo před sedmi měsíci.

Minulý měsíc nám bylo sděleno, že se nad Sibiří srazily dva satelity. O několik dní později byly v Texasu natočeny ohnivé koule. Tudíž během jednoho tŷdne se objevily dvě zprávy, ve kterŷch se astronauti museli vyhýbat ‘vesmírnému smetí’. Skutečně se jednalo o úlomky satelitu, nebo je nám ohledně událostí v naší atmosféře něco zatajováno?

(Jedna z možností: NASA TV zachytila UFO, které prolétlo blízko raketoplánu během mise STS-119 a které bylo jedním divákem natočeno a laskavě zveřejněno na Youtube.)

Austrálie měla, mimo jiné, v období okolo 20. března svůj příděl ohňostrojů, ale na nebi začalo skutečně přituhovat až ke konci března. Lidé podél celého vŷchodního pobřeží USA, v noci 29. března, slyšeli hlasité výbuchy a na nebi viděli záblesky oslnivého světla. Meteoroložka Sonia Mark ze stanice Wakefield, spadající pod National Weather Service, řekla, že “telefony zvonily bez zastavení” (zprávy očitých svědků jsou zde). Tato událost měla svůj vlastní krycí příběh: bylo nám sděleno, že vyhořelá ruská raketa vstoupila do atmosféry. Naneštěsti pro profesionální dezinformátory, stránky SpaceWeather jim vše pokazily, když zveřejnily tento nepatrnŷ, ale přesto důležitý detail:

[…] Podle udajů které zveřejnil US Strategic Command, došlo k návratu rakety poblíž Tchaj-wanu (24° N, 125° E) více než dvě hodiny po události, která se stala podél atlantského pobřeží.

Chyceni při činu, když se snažili skrýt nepoholdný fakt?

Několik dní předtím a směrem na jih, zažili obyvatelé Pensacoly na Floridě 15 sekund trvající otřes země, který otřásl i s domy. Nebyly hlášeny nárazové vlny, nebo jiné zvukové jevy. Co je na tom divného? Don Blakeman, seismologický analytik pracujicí v National Earthquake Information Center [narodní informační centrum o zemětřesení] v Coloradu, trval na tom, že na Floridě v této době nedošlo k žádnému zemětřesení.

Máme pocit, že k nebezkým ukazům dochází častěji, než je zdrávo.

Zdroj: Connecting the Dots: Come join the New World Order! Pull some strings for Israel! But ignore those lights in the sky!