Na úvod ...

Proč?

Ti z vás, kteří stejně jako já hledají, jistě narazili na mnoho odpovědí, mnohé cesty a mnohé způsoby, které mají poskytnout pravdu. Mnoho lidí hledá. Proč? Stačí se podívat kolem sebe, na ten neutěšený stav našeho světa.

Z čistě matematického hlediska, podle zákonu pravděpodonosti, by mělo 50% činností (bez inteligentního zásahu) vést ke kladnému výsledku a dobru lidstva. Když přihlédneme k tomu, že většina lidí chce dobro, konat dobré skutky, potom by procento stouplo alespoň na 70%.

Dnes, po tisíciletích evoluce, by měly pozitivní události převažovat nad negativními. Většina problémů lidstva by měla být vyřešena; války a konflikty by měly být raritou či věcí minulosti. Většina lidí by měla mít střechu nad hlavou, dostatek jídla a zdravotního zabezpečení. Jak ale vidíme není tomu tak. Jednoduše řečeno: jako civilizace nesměřujeme směrem k lepšímu životu. 

840 000 000 lidí na světě trpí hladem. 6 000 000 dětí pod 5 let ročně zemře hladem. Jak to jako „vyvinutí" lídé můžeme přijmout?

A opět se ptáme: proč? Většina lidí chce konat dobro, zažít dobré věci, myslet pozitivně a činit dobrá rozhodnutí. A většina tak činí celým svým bytím. A jestliže většina lidí má tuto vnitřní potřebu, proč se to sakra neděje?

Proč je historie plná válek, utrpení a strádání?

Něco není na světě v pořádku. A proto se jednoduše budu ptát proč?

Otázce proč se vyhýbáme. Když ale večer ležíme sami se svými myšlenkami, bez rušivého vlivu každodenního světa, který by odvedl naše myšlenky a zaplnil prázdno, v těchto okamžicích stojíme tváří v tvář našemu existenciálnímu problému. A je to hrozné ticho. V těchto momentech nerušeného myšlení čelíme bezutěšenosti a marnosti naší existence, která na nás dopadá stejně tak jako dopadala na lidstvo celá tisíciletí.

Víme, že abysme utekli této černé vizi, sáhneme téměř po čemkoliv, jakékoliv odpovědi, neboť to studené ticho musí být naplněno - ať to stojí co to stojí. A bohužel tam venku je mnoho lidí, kteří se nás snaží přesvědčit o tom, že oni mají veškeré odpovědi na naše otázky. Ale ve svých odpovědích si obecně pletou realitu s vlastním názorem, což vede k subjektivnímu pohledu na realitu a následně k odmítnutí vzít ji na vědomí.

Proto začnu s varováním. 


Obecně řečeno, pokaždé když něco čteme, vidíme a slyšíme máme již připřavené odpovědi na to, proč se tak děje, proč tomu tak je. Stojí za tím naši rodiče a výchova, společnost, historie. Bez ověření věříme tomu, co nám říkají ve škole, v práci, v rodině, v televizi. Přesto bysme měli ke všemu přistupovat kriticky, zkoumat a hledat a pomalu skládat kousky ve skládačce našeho a okolního života. Jedno přísloví praví: „Nevěř ničemu co slyšíš a věř pouze napůl tomu co vidíš“. Proto je důležité, aby každý z nás hledal a zkoumal odpovědi.

Některé materiály na těchto stránkách mají inspirační povahu, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Ale třeba k něčemu pomohou při výzkumu a hledání, při skládání kousků objektivnosti. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím myslím, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce probudit, překonat veškeré své iluze o sobě a o světě, neboť pravda je většinou bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. A ne každý je na to přípraven.

V centru našeho života by mělo být hledání pravdy. Tento postoj ale vyžaduje určitý druh myšlení: myšlení ostré jako břitva s vědomím, že se snážíme překonat naši subjektivitu a subjektivitu světa tam venku.

K čemu je potom například „vědecká metoda“, jejíž obecným záměrem je minimalizování subjektivity a pro co nejblížší přiblížení se k pravdě, když se jí budeme ohánět pro podpoření naší subjektivity, nebo používat jako dogmatické náboženství. Samozřejmě v dnešní době, to co je obecně přijímáno jako objektivní věda, se již dávno proměnilo v něco, co připomíná institucionální náboženství. Hypotéza je pravdivá do té doby, dokud ji něco nevyvrátí. To vše je třeba mít na paměti.

Tento můj počin pramení z nutkání podělit se se svými myšlenkami a svým osobním pátráním. Jde o upřímný pokus a snahu proniknou sujektivitou a uchopit kousky objektivní reality tam venku, nezametat pod koberec nepohodlné a snažit se nefiltrovat, přebírat a upravovat si podle svých představ, přání, pocitů, obav či společenského programování nebo nevědomosti.

V tomto bodě je vhodné zmínit mé zdroje, které jsou převážně anglo-americké, což mě bude nutit k překladům.

Snažit se o objektivní pohled a zachovat si otevřenou mysl. Že by heslo dne?

To bude na úvod asi vše.

Příště se chci zaměřit na úryvky z knihy Richarda Dolana UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973, abychom měli alespoň obecnou představu o tom, před čím stojíme.