25 dubna 2009

Změna klimatu je mrazivá jistota


Greg Roberts

The Australian



© neznámý
Led, led, jenom led.



Ruský kapitán Dimitri Zinčenko naviguje lodě skrz ledové kry Antarktidy již třicet let a stále čeká na důkazy o tom globálním oteplování, o kterém toho tolik slýchává.


Zinčenkova loď, Spirit of Enderby, byla v lednu minulého roku pověřena zopakovat cestu slavného antarktického cestovatele Ernesta Shackletona a připomenout tak uplynutí jednoho století od jeho expedice Nimrod v roce 1907-09.


Spirit of Enderby byla u vstupu do Rossova moře, zhruba 400 km od Shackletonovy stanice na Roydsově misu, zastavena mohutným ledovým polem. Zinčenko řekl že se jednalo o první případ během posledních 15 let, kdy lodě nemohly během ledna proplout Rossovým mořem. Tato událost odpovídá jeho předchozím zkušenostem, že se pole ledových ker nezmenšuje, jak by se dalo očekávat v rychle se oteplujícím světě, ale rozrůstá. „Vidím čím dál více ledu, ne úbytek.“


Rodney Russ, jehož novozélandská společnost Heritage Expeditions již dvacet let zprostředkovává turistické expedice do Antarktidy, souhlasí. Říká že pro lodě bylo v létě pravidelně možné doplout k americké základně McMurdo, ale během posledních několika let jim v tom brání led.


„Lodě musí většinou zastavit ve vzdálenosti 8 až 14 km od základny. Tato oblast byla před několika lety většinou bez ledu“ říká Russ. „Během posledního desetiletí jsme zažili docela extrémní množství ledu. V oblasti jsem neviděl nic, co by nasvědčovalo, že se projevuje vliv globálnhoí oteplování.“


Podobná pozrování odporují obecné představě o vlivu globálního oteplování na ledové čepice. Zprávy z minulého týdne o rozpadu ledového mostu v západní Antarktidě, což ohrožuje stabilitu Wilkinsova šelfu, vzbudilo celosvětovou pozornost. [Ledový most držící Wilkinsův šelf praská] Ministr životního prostředí Peter Garret trval na tom, že i přestože neobdržel žádné vědecké zprávy o rozpadu Wilkinsova šelfu, nemá žádné pochyby o jeho důsledcích.


„Jedná se o velkou událost. Mnoho dalších oblastí, ať už přímo nebo okolo Antarktidy byla identifikována, což nám podle mě jasně říká, že jsme svědky dopadu změny klimatu,“ řekl Garrett.

Skutečný příběh o ledu a Antarktidě je nicméně komplikovanější.

Antarktida obsahuje 80 procent světové sladké vody a 90 procent ledu, proto pokud by roztála tamní ledová ledová čepice, došlo by k celosvětovému vzestupu hladiny moře o katastrofických 70 metrů. Ledová čepice má průměrnou tloušťku 4km, tudíž podobný scénář není ani vzdáleně možný. Nicméně, existuje i přesto důvod, mít obavy z toho co se v Antarkditě děje s počasím?


Klimatologové tvrdí, že pokud do konce století stoupne teplota o 4 až 6 stupně C (horní mez předpovídaná Mezivládním panelem pro změnu klimatu), potom tající ledový příkrov v západní Antarktidě a Grónsku zvedne hladinu moře až o 1.5m, což je dostatečné k zapříčinění závažných problémů v pobřežních oblastech,

Co je méně jisté je, zda ztráty na ledovém šelfu v západní Antarktidě, např. Wilkinsův, jsou vyrovnávány studenějšími podmínkami a přibýváním ledu ve východní Antarktidě, která je čtyřikrát větší než západní Antarktida.


Na rozdíl od Arktidy není vůbec jisté, zda má globální oteplování vliv na celou Antarktidu, i přesto že teploty stouply v některých oblastech západní Antarktidy, obzvlášť na antarktickém poloostrově. Tento poloostrov je geologicky spíš prodloužením jihoamerických And, než součástí kontinentu Antarktidy.

Minulý týden program Lateline na ABC1 tvrdil, že nová zpráva od Scientific Committee on Antarctic Research předpovídá do roku 2100 vzestup hladiny moře až o 6 m, protože Antarktida taje, ale nejhorší horní mez předpovídaná zprávou je pouze okolo 1 m.


Dopis publikovaný v lednu v odborném časopise Nature, který napsal klimatolog Eric Steig a jeho spolupracovníci z University of Washington argumentuje, že celý kontinent obecně pociťuje vliv globálního oteplování. Steig došel k závěru, že ovlivněná oblast západní Antarktidy je větší, než se dříve předpokládalo, kdy během posledních 50 let teplota stoupla o 1 C.


Zpráva SCAR z minulého týdne vyzdvihuje rozsáhlou ztrátu ledu v oblasti západní Antarktidy, například na jižním ostrově Georgia ustupuje 28 z 36 sledovaných ledovců.


Nicméně stav ve východní Antarktidě, ve které je zahrnut jižní pól a území nárokované Austrálií, je odlišný. Steigl sdělil Inquireru, že jeho studie zjistila v 80. a 90. letech 20. století nějaké ochlazení. Nicméně dodává, že důkazy ukazují že celkově se celý světadíl otepluje.


„Západní Antarktida se otepluje zásadním způsobem a to již celých 50 let, po dobu trvání naší studie. Západní Antarktida se otepluje v takové míře, že průměr celého kontinentu, včetně východní Antarktidy, je významné oteplení.“


Nicméně důkazy podporují neoficiální pozorování, tedy že na většině území východní Antarktidy dochází k velkému nárůstu mořského ledu podél okraje kontinentu, což je klíčový ukazatel změny klimatu.

Podle vědce Iana Allisona, člena centra Antarctic Climate and Ecosystems Co-Operative Research Centre, satelitní data od poloviny 70. let naznačují, že okolo celého kontinentu došlo k malému nárůstu množství mořského ledu.


Přestože v západní Antarktidě ubylo množství mořského ledu, tento úbytek byl víc než vyvážen nárůstem ve východní Antarktidě v Rossově moři, které má ledový šelf větší než je Francie.


„Během tohoto období jsme neviděli žádné důkazy, statisticky významné změny, týkající se mořského ledu na celém kontinentě.“ řekl Allison. Dále zdůrazňuje, že data ze satelitů neposkytují informace o tloušťce ledu.


Dále řekl že neoficiální důkazy od velrybářů naznačují, že se místa jejich rybažení během 60. let posunula směrem na jih směrem k pobřeží Antarktidy, což naznačuje úbytek množství mořského ledu o zhruba 20 procent.

15 procentní úbytek mořského ledu v tomto období, byl zároveň pozorován ve vzorcích ledových jader na australském území Austrálie, což nemusí být nic výjimečného.


„Jsou tu desetileté cykly během který množství ledu stoupá nebo klesá, ale ve východní Antarktidě nejsou žádné náznaky dlouhodobého růstu nebo úbytku, které by se vymykaly úrovni přirozených změn,“ řekl Allison.


Glaciologové vyzdvihují, že se Arktida, oblast ve které byly dobře zdokumentované zásadní úbytky ledu, zcela odlišuje od Antarktidy. Arktida je v podstatě obklopena pevninou. Antarktida je světadíl, který je obklopen Jižním mořem, které může pohlcovat světové teplo.


Nad Antarktidou se nachází i ozónová díra, která může plnit funkci přetlakového ventilu, který umožní teplu unikat z ledové čepice. „Může se stát, že až se zacelí ozónová díra, dojde k většímu oteplení,“ řekl Allison.


V Arktidě spolu s úbytkem ledu mizí lední medvědi a obyvatelé Grónska farmaří na kdysi ledové pustině, ale nic podobného se neděje v Antarktidě. Modelová data sestavená Petrou Heil z Australian Antarctic Division pocházející z vrtů ledových jader ukazují, že od poloviny 50. let, v oblasti australských základen Mawson a Davis, nedošlo k žádnému úbytku ledu přichyceného k pevnině Antarktidy. Průměrná tloušťka ledu v Davisu byla 1.67m. „Je tu velký sezónní výkyv, ale žádná významná změna ani jedním směrem,“ řekl Heil.


Vědci upozorňují, že stabilní stav nebo nárůst morškého ledu nemusí znamenat, že nedochází k vzstupu teploty. Vrchní klimatolog Andrew Watkins z Australian Bureau of Meteorology řekl, že měření na třech australských antarktických oblastech a na ostrově Macquarie, kteý je australským subarktickým územím, vykazují od poloviny 50. let mírné oteplení.


Watkins poukazuje, že sněhové srážky mohou v Antarktidě stoupat i navzdory stoupající teplotě, což vede k nárůstu tloušťky ledu, přesto ohledně celkového množství ledu panuje nejistota.


„Můj názor je takový, že každé místo na světě je ovlivňováno změnou klimatu,“ řekl Watkins.


Ředitel klimatické vědy na University of Adelaide Barry Brook řekl, že klimatické modely naznačují nárůst srážek na celém kontinentě, obzvlášť ve východní Antarktidě, což může znamenat že, v důsledku nárůstu množství sněhu a tloušťky ledu v některých oblastech, dochází k ochlazování.


Nicméně Brook věří, že úbytek ledu v západní Antarktidě, kde dochází k častějšímu telení ledových šelfů, jako v případě Wilkinsova šelfu a dalších, je důvod k obavám. V únoru se od Wilkinsova šelfu odlomil ledovec dlouhý 41 a široký 2.5 km.


„Pokud je led v důsledku oteplování oslaben, může dojít k destabilizaci šelfu, což umožní aby kontinentální ledovce mohli tlačit zezadu. Výsledek je podobný jako když se vytáhne špunt z vany. Jde o bod kdy může dojít k začátku změny hladiny moře,“ řekl Brook.

...

Brook dále řekl, že teplota na antarktickém poloostrově stoupá během posledních 50 mnohem rychleji, o zhruba 2.5C, než jaký je světový průměr. „Je dostatek důkazů o tom, že jsme svědky rozsáhlé regionální změny v množství ledu v této oblasti Antarktidy, což je znepokojující,“ řekl Brook.


SCAR využívá modelů a během příštího století předpovídá oteplení nad Antarktidou o zhruba 3C. SCAR dále varuje, že tání probíhající na antarktickém poloostrově, může být dostatečně velké, aby zásadně přispělo k vzestupu světových moří. Výbor tvrdí, že není schopen předpovídat jak na oteplení budou reagovat ledové příkrovy, ale tvrdí, že „nedávno pozorované rychlé změny jsou zdrojem znepokojení“.


Glaciologové poukazují, že v minulosti došlo k úbytku oběmu ledových čepic. Led je dymické prostředí a proto nemusí být zrovna katastrofické nebo abnormální, když ledové příkrovy periodicky ztratí množství ledu, které se zrovna minulý týden dostalo do zpráv.


Když se na věc podíváme obecněji, na světě došlo v dávné historii k mnoha táním ledových příkrovů. Tání na severní polokouli před zhruba 18000 lety zvedlo hladinu moře o 130 m.


Ledová jádra naznačují, že existují 40 000 leté cykly tání a příbývání ledu.


Wilkinsův ledový šelf je starý jen několik staletí, což je nicotná doba v porovnání s délkou zemské evoluce. SCAR ve své zprávě píše, že předpokládaný růst teploty v Antarktidě, je srovnatelný nebo nižší s růsty při posledních klimatických událostech.


A sám veterán ledových ker nemá obavy. „V jednom roce je ledu víc než v minulém a příští rok je ledu míň. Množství ledu stoupá a klesá, dolu a nahoru. Tak to prostě je.“



Komentář: Ucelenější pohled na změny, které probíhají v polárních oblastech, poskytuje článek Oheň a Led: Den poté, který je součástí zatím načatého Seriálu o Kometách a Katastrofách:




Zdroj: Climate Change is a Cold Certainty


23 dubna 2009

Odhaleno: Led v Antarktidě se nezmenšuje ale roste


Greg Roberts

The Australian



©neznamý
Nekonečný západoantarktický ledový štítu


Objem ledu na většině území Antarktidy roste, navzdory rozšířenému veřejnému přesvědčení, že v důsledku globálního oteplování taje kontinentální ledová čepice.


Výsledky z vyvrtaných ledový jader a monitorování ledu naznačují, že na většině území Antarktidy nedochází k rozsáhlému tání ledu, i když experti jsou znepokojeni ztrátou ledu na západním pobřeží kontinentu.


V Antarktidĕ se nachází 90 procent veškerého ledu na Zemi a 80 procent veškeré sladké vody. Aby došlo ke značnému vzestupu úrovnĕ hladiny moře, bylo by zapotřebí rozsáhlé tání antaktického ledového štítu a led taje v některých oblastech západní Antarktidy. Destabilizace Wilkinsova ledového šelfu se tento měsíc stala celosvětovou zprávou.


Nicméně stav ve východní Antarktidě, včetně oblasti kterou si nárokuje Austrálie, je zcela opačný.


Východní Antarktida je čtyřikrát větší než západní Antarktida a některé její oblasti se ochlazují. Zpráva od Scientific Committee on Antarctic Research, vypracovaná během setkání smluvních států Antarktického smluvního systému (Antarctic Treaty ), které proběhlo minulý týden ve Washingtonu vyzdvihlo, že jižní pól vykazuje během posledních několika desetiletí značné ochlazení.”


Program australské Antarktické glaciologické divize (Australian Antarctic Division glaciology program), vedený Ianem Alllisonem který řekl, že ztráty v západní Antarktidě, během posledních 30 let, byly mnohokrát vyrovnané nárůstem v oblasti Rossova moře, která je jen jedním z mnoha sektorů východní Antarktidy.


„Stav mořského ledu je v Antarktidě obecně stabilizovaný, řekl Dr. Allison.


Tání mořského ledu, led držící se pevniny a pole ledových ker nemá vliv na vzestup úrovnĕ hladiny moře, protože led je ve vodě. Úroveň hladiny moře může stoupat díky ztrátám z polárníh sladkovodních ledových štítů. V Antarktidě se jedná o ztráty v podobě telení ledovců z ledových šelfů, vytvořené glaciálním pohybem na pevnině.


Minulý týden federální ministr životního prostředí Peter Garret řekl, že experti předpovídali vzestup úrovnĕ hladiny moře do roku 2100 v důsledku tání v Antarktidě až o 6 metrů, ale nejhorší scénář nastínĕn zprávou SCAR hovořil o 1.25 m.


Pan Garrett trval, že globální oteplování je zodpovědné za tání ledu napříč Antarktidou. „Nemyslím si že existují pochybnosti o tom, že to přispívá ke stavu jak na Wilkinsově šelfu, tak i obecně v Antarkditě, řekl Garrett.


Dr. Allison řekl, že nejsou žádné důkazy o zásadní změně objemu ledových šelfů ve východní Antarktidě, ani žádné náznaky že ledová čepice taje. „Jediné významné telení v Antarktidě bylo na západě,“ řekl Dr. Allison. A varoval že telení v rozsahu, který byl nedávno viděn v západní Antarktidě, nemusí být neobvyklý.


„U ledových šelfů obecně dochází k epizodickému telení a může docházet k odlamování velkých ledovců, mluvím o délce 100 nebo 200km, každých 10, 20 nebo 50 let.“


Vrty ledových jader v ledu spojeném s pevninou u australské stanice Davis ve východní Antarktidě, provedené centrem Antarctic Climate and Ecosystems Co-Operatve Research Centre ukazují, že led měl minulý rok maximální tloušťku 1.89m, nejsilnĕjší během posledních 10 let. Průměrná tloušťka ledu v Davisu od 50. let 20. st. je 1.67m.


Studie od British Antarctic Survey v odborném časopise Geophysical Research Letters, která bude brzo publikovaná, má potvrdit, že během posledních 30 let došlo podél kontinentu k nárůstu rozlohy mořského ledu.



Zdroj: Revealed: Antarctic ice growing, not shrinking

22 dubna 2009

Slabý sluneční cyklus fascinuje vědce



Sue Vorenberg
Santa Fe New Mexico



© SOHO/MDI
Slunce bez skvrn



Nezvyklé trendy, obzvlášť astronomické, patří mezi skvělý způsob jak vyvolat veřejnou paniku.


Ale vědci mají pro ty, kteří mají obavy z podivně dlouhého období bez slunečních skvrn zprávu: nečekejte že se sluneční aktivita změní přes noc.


Sluneční skvrny jsou tmavé oblasti na povrchu Slunce, způsobené intenzivní magnetickou činností. Jedná se o ukazatele přirodního koloběhu vzniklé následkem rotace plazmy uvnitř Slunce. Slunečni skrvny jsou často spojované se solárními erupcemi, prototurbolencemi a dalšími úkazy, které udávají zvýšenou sluneční činnost.


Od roku 2004 je Slunce v prodlouženėm období nízkého výskytu slunečních skvrn, což u některých lidí vyvolalo obavy, že tento stav může vést ke globálnímu ochlazení, nové době ledové, konci Slunce nebo dokonce i ke konci světa, tak jak je předpovídán v májském kalendáři.


Ale realita je taková, že tento jev je součástí přirozeného opakujícího se 11 letého slunečního cyklu, který kolísá mezi vysokou činností a nulovou aktivitou a zpět zhruba každých šest let. A i když je zajímavé, že nízký počet slunečních skrvn, pozorovaný během posledních několika let, je čtvrtým nejdelším vývojem od poloviny 17. století, nejedná se v žádném případě o důvod k panice, řekl Geoff Reeves, vesmirný fyzik v Los Alamos National Laboratory.


„Slunce je v současné době velmi klidné a poslední dobou proběhlo mnoho diskuzí o tom, jak moc klidné je a jak moc nezvyklé to je“ řekl Reeves. „Moje předpověď je taková, že nakonec dojde v jistém bodě k nárůstu poštu slunečních skrvn. Je to celkem jistá předpověď.“


Reeves dodal, že období nízké činnosti, ve kterém se nyní nacházíme, se nazývá sluneční minimum a do dnešního dne trvá 602 dnů. V běžném období solárního minima je průměr 485 dnů.


A solární minimum, které podle vědců mělo skončit v září 2008, stále pokračuje.


„Očekáváme další dny bez slunečních skvrn, zatímco by aktivita mohla začít narůstat a zrychlovat, může se stát, že během současného období solárního minima budeme mít rekordní počet dní bez skvrn, řekl Reeves.


Dále dodal, že sluneční minima zatím nebyla příliš zkoumána. K nejdelšímu z nich, pojmenované Maunderovo minimum, došlo v období mezi lety 1645 a 1715, kdy podle všeho Slunce přeskočilo jeden cyklus. V tomto období bylo pozorováno pouze zhruba 50 slunečních skrvn.


Zmiňované období je spojované s malou dobou ledovou, která začala v roce 1650 a skončila v polovině 19. století. Toto chladné období způsobilo zamrzání řek po celé Evropě a východní části USA a dále došlo v téchto oblastech k nárůstu objemu ledovců.


Alexei Pevtsov, astronom z National Solar Observatory ve Sunspot, N.M. řekl, že o vztahu těchto dvou událostí se příliš neví. Ale existují důkazy, podle kterých může malé množství slunečních skrv způsobit mírné ochlazení, způsobené v důsledku způsobu, kterým Slunce působí na vnější část zemské atmosféry.


Pevtsov dále dodal, že v období vysoké solární aktivity, můžou sluneční skrvny, erupce a další úkazy narušit satelitní komunikace a zaplavit vnější část zemské ionosféry, horní části zemské atmoféry. Ale vysoká činnost dále vytváří jakousi bublinu, obklopující celou sluneční soustavu, ta se nazývá heliosféra a zabraňuje průniku velkého množství vesmírné záření.


V období nízké aktivity bublina mizí, což umožní průnik vesmírného záření, což je radioaktivní náedek výbuchů supernov. Záření se srazí se zemskou vnější atmosférou, což vede k jejímu zmenšení a dalším změnám.


„Tento proces údajně způsobuje vznik většího množství mraků, protože se jedná o vysokoenergetické částice, které se srazí s atmosférou a ionizují ji,“ řekl Pevtsov. „Proniknou hluboko a vytvoří tak další mraky a pokud dojde k nárůstu oblačnosti, následkem je méně slunečního svitu, což může způsobit ochlazení.“


...


Podobné:


Kosmické záření a klimatické změny


Kam se poděly všechny sluneční skvrny - blíží se doba ledova?


Zničující mráz pro globální oteplování




Zdroj: Low sunspot cycle fascinates scientists

09 dubna 2009

Znát psychopata od sousedů


Rosie DiManno

TheStar.com


Svědomí je považováno za sedmý smysl.

Je pociťováno instinktivně.

Z převážné části není možné naučit, vštípit nebo rehabilitovat.

Absence svědomí je nenapravitelné porušení charakteru. Neexistuje efektivní terapie.

Vyjádřeno dvěma slovy: bez viny. Vyjádřeno více slovy: nemilosrdnost, prolhanost, manipulativnost, sebestřednost, bezcitnost, bezohlednost, emocionální povrchnost.

V dávných dobách byl tento stav popisován jako „morální imbecilita“, což je stále výstižné. V moderní bibli psychiatrie, Diagnostická a statistická příručka mentálních poruch IV [Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders IV], je klinická diagnóza malého nebo neexistujícího svědomí označována jako „asociální porucha osobnosti.“

Obecněji se mluví o psychopatii, nebo ze sémantického pohledu lehce odlišné sociopatii.

M.T., sedmnáctiletá dívka odsouzená v pátek za vraždu, naplánovala – požadovala prostřednictvím sexuálního vydírání – smrt údajné sokyně, čtrnáctileté Stefanie Rengelové, je na základě důkazů, které byly ukázány porotě, psychopat nebo sociopat.

Tento zločin nebyl nechtěným následkem typicky náctiletého psychodratamatu, spolu s moderní počítačovou zápletkou: dívka potká chlapce, dívka svede chlapce a přesvědčí aby vraždil, dívka a chlapec zosnují vraždu přes internet, dívka odmění chlapce sexem.

Byla to podlá a záměrná záležitost.

Psychopatie ale není jak z právního, tak psychiatrického pohledu, považována za nepříčetnost. Robert Hare, známý expert v oboru a zároveň emeritní profesor na University of British Columbia, vysvětluje ve své knize Without Conscience: The Disturbing World of the Psychopaths Among Us [Bez svědomí: podivny svět psychopatů mezi námi] vysvětluje, že psychopatičtí zabíjáci nejsou duševně nemocní.

„Jejich činy nejsou výsledkem pomatené mysli, ale chladné, kalkulující racionality, spojené s hrůznou neschopností považovat ostatní lidi za myslící bytosti s city. Podobné morálně neuchopitelné chování, které vykazuje zdánlivě normální člověk, v nás zanechá pocity zmatení a bezmocnosti.“

Ve svém myšlení se považují za zcela logické osoby a nevidí žádný důvod, proč by měli být „napraveni“, i za předpokladu že by to bylo možné.

M.T. bude podrobena sérii psychologických testů, které ji připraví na vynesení rozsudku a znovu, až budou formulovány podmínky její vazby.

Jedním z testů může být jeden, který sestavil Hare: tzv. Psychopathy Checklist-Revised”, seznam symptomů, který používají odborníci po celém světě. Mezi projevy patří absence empatie nebo lítosti, egocentrické nebo grandiózní chování a potřeba vzruŝení.

No a co? Jedná se o pouhé názvy. Ve skutečnosti nikdo pořádně neví, jakým způsobem psychopati vznikají, tudíž otázka proč nemůže být zodpovězena.

Existují důkazy které nasvědčuji, že se psychopati rodí, možná důsledkem neuro-vývojového narušení mozkové kůry.

Jednoduše řečeno– zkažení lidé. Od kolébky inklinuji k nemorálnimu, bezcitnemu, chování, které je podporováno během dospiváni společenským postojem neomezovat.

Velká část z nich se nestane vrahy. Přesto jsou nemilosrdni, díky čemuž jsou velmi často úspěšní ve svém zaměstnání, včetně obdaření osobním kouzlem. Žádné výčitky svědomí kvůli lhaní, nebo v průběhu zmocňováni se toho, po čem touží, nebo lákání druhých do nebezpečných podniků.

Každý z nás zná někoho podobného.

Nyní se dostáváme k nejděsivější části: odhaduje se, že 4 procenta populace jsou psychopati.

Harvardská psycholožka Martha Stout píše ve své knize The Sociopath Next Door [Sociopat od sousedů]: „Asi jeden z pětadvaceti lidi je sociopatický, což v podstatě znamená, že nemaíi svědomí. Nejde o to, že by si tato skupina neuvědomovala rozdil mezi dobrem a zlem, jde o to že podobné rozlišení nijak neomezuje jejich chování.

„Bez sebemenšího záchvěvu nebo výčitek svědomí může každý pětadvacátý člověk dělat co se jim zachce.“

A dále: „V případě že se rozhodnete zabíjet, budou překážly spočívat ve vnějším světě. Uvnitř vás nebude nic protestovat.“

Na základě tisiců stránek textu, pochazejících z chatu na MSN a Facebooku, které byly použity před sousedem jako důkazy, bylo jasné, že obviněná věřila že její posedlost se Stafanii, dívkou se kterou se nikdy nesetkala, byla zcela racionální. Její přáni zabit Stefanii, která byla údajně ubodána sexuálně zmanipulovaným přítelem D.B., se ji nikdy nejevilo jako morálně nepřípustné.

Stefanii nepovažovala za lidskou bystost. Stefanie byla smyšlenou hrozbou a obtíží, někdo
kdo zapůsobil na M.T. a tudíž si zasloužila zemřít.

Zkušenější psychopat, možná někdo starší, by před policii alespoň předstíral výčitky svědomí.

Je nulová pravděpodobnost, že M.T. vyjde z vězení jako napravená žena. Pokud by byla
odsouzena jako dospělá, stále by mohla být po pěti nebo sedmi letech propuštěna na podmínku, záleží na soudci, a zároveň ji doba trestu ubýhá od doby, kdy byla ve věku 15 let vzata do vazby.

Pokud bude odsouzena jako dospělá, bude mit alespoň záznam v trestním rejstříku, který nebude vymazán, jak je v případě nezletilých, pět let po propuštěení.

Formalně bude navždy považována za vraha, přestože M.T. to nepovažuje za cejch nebo ostudu.



Zdroj: Knowing the psychopath next door

06 dubna 2009

Uhýbání vesmírným kulkám


Louis Friedman, ředitel společnosti Planetary Society, před dvěma roky veřejně promluvil o nutnosti vybudovat ochranu proti vesmírnému kamení.

V průběhu tohoto týdne jsem se zúčastnil Planetary Defense Conference [konference planetarní obrany, pozn. překl.] ve Washingtonu D.C. Navzdory jejímu jménu se nejednalo o vojenské cvičení, zabyvající se obranou před mimozemskou invazí.

Šlo o setkaní vědců a inženýrů, kteří zkoumají možnou hrozbu kterou představují asteroidy, nebo komety obíhající blízko Země a kam zapadá postup který bysme zvolili, pokud by byla objevena kometa směřující přímo na naší planetu. (…)

Nebezpečí od takzvaných NEO [Near Earth Objects, česky objektů blížících se k Zemi, pozn. překl.] proniklo do povědomí vědců a veřejnosti v 80. letech 20. století spolu se zjištěním, že za vyhubení dinosarů před 65 miliony let je zodpovědný náraz tělesa, který změnil směr evoluce na Zemi.

My lidé, jejichž předchůdci dostali díky tomuto asteroidu šanci, nyní zaměrujeme naší pozornost směrem k ochraně planety a zvažujeme možnost menších dopadů, které mohou způsobit rozsahlé škody na regionalní a místní úrovni. Tyto dopady nemusí vést k pádu civilizace, přesto k nim dochazí mnohem častěji a mohou způsobit velké utrpení.

Jeho varování se opět objevilo v mediích poté, kdy asteroid 2009 DD45 prolétl kolem Země ve vzdálenosti 41 000 mil [o něco méně než 66 000 kilometrů, pozn. překl.]. Skutecně velmi blízko – a měli bysme dávat pozor. Jeden podnikavý australan z Canberry natočil následujicí záběry.




A když už si kazdý začínal myslet, ze jsme na chvíli v bezpečí, stalo se to znovu. Malý vesmírný kámen, pojmenovaný 2009 FH, prolétl ve vzdalenosti 49 000 mil od naší planety [méně než 79 000 kilometrů, pozn. překl.]. To jsou dva skoro zásahy během jednoho měsíce, což je neobvyklé protože asteroidy podobných rozměrů se většinou přibližují k Zemi v rozmezí několika měsíců.

Catalina Sky Survey, kterou provozuje NASA, si kamene všimla pouhé dva dny před jeho přiletem.

Mezitím astronauti na Mezinarodní vesmírné stanici měli blízké setkání s kusem vesmírného smetí. Pouhý týden poté měla NASA opět starosti, tentokrát se starým sovětským satelitem, který se přiblížil velmi blízko ke stanici. V minulosti došlo k podobným nahodným setkaním, týkající se vesmírné stanice pouze osmkrát: k poslednímu došlo před sedmi měsíci.

Minulý měsíc nám bylo sděleno, že se nad Sibiří srazily dva satelity. O několik dní později byly v Texasu natočeny ohnivé koule. Tudíž během jednoho tŷdne se objevily dvě zprávy, ve kterŷch se astronauti museli vyhýbat ‘vesmírnému smetí’. Skutečně se jednalo o úlomky satelitu, nebo je nám ohledně událostí v naší atmosféře něco zatajováno?

(Jedna z možností: NASA TV zachytila UFO, které prolétlo blízko raketoplánu během mise STS-119 a které bylo jedním divákem natočeno a laskavě zveřejněno na Youtube.)



Austrálie měla, mimo jiné, v období okolo 20. března svůj příděl ohňostrojů, ale na nebi začalo skutečně přituhovat až ke konci března. Lidé podél celého vŷchodního pobřeží USA, v noci 29. března, slyšeli hlasité výbuchy a na nebi viděli záblesky oslnivého světla. Meteoroložka Sonia Mark ze stanice Wakefield, spadající pod National Weather Service, řekla, že “telefony zvonily bez zastavení” (zprávy očitých svědků jsou zde). Tato událost měla svůj vlastní krycí příběh: bylo nám sděleno, že vyhořelá ruská raketa vstoupila do atmosféry. Naneštěsti pro profesionální dezinformátory, stránky SpaceWeather jim vše pokazily, když zveřejnily tento nepatrnŷ, ale přesto důležitý detail:

[…] Podle udajů které zveřejnil US Strategic Command, došlo k návratu rakety poblíž Tchaj-wanu (24° N, 125° E) více než dvě hodiny po události, která se stala podél atlantského pobřeží.

Chyceni při činu, když se snažili skrýt nepoholdný fakt?

Několik dní předtím a směrem na jih, zažili obyvatelé Pensacoly na Floridě 15 sekund trvající otřes země, který otřásl i s domy. Nebyly hlášeny nárazové vlny, nebo jiné zvukové jevy. Co je na tom divného? Don Blakeman, seismologický analytik pracujicí v National Earthquake Information Center [narodní informační centrum o zemětřesení] v Coloradu, trval na tom, že na Floridě v této době nedošlo k žádnému zemětřesení.

Máme pocit, že k nebezkým ukazům dochází častěji, než je zdrávo.