19 srpna 2009

Kdo je nejbohatším mužem na světě?


FSK's Guide to Reality


Kdo je nejbohatší muž světa? Hádáte špatně. Není to Bill Gates ani nikdo jiný, jehož jméno někdy uslyšíte ve zprávách.

Bohatství vůdců mezinárodního bankovního kartelu přesahuje cokoli, co jste schopni si představit. Některé zdroje uvádějí částku $300 bilionů. Většina jejich podniků je v soukromém vlatnictví, což znamená že by se jejich cena těžko odhadovala. Díky anonymitě korporátního vlastnictví je těžké určit rozsah držby akcií. Jejich soukromé podniky jsou drženy v trastech, které poskytují anonymitu a daňovou ochranu. Mezinárodní bankovní kartel navíc neovládá pouze podniky. Mají své výzvědné služby a ovládají vlády. Zcela pronikli do většiny světových vlád. Jak byste ocenili tržní cenou úplnou nadvládu nad americkou vládou? Jak byste ocenili tržní cenou kontrolu nad lidmi prostřednictvím vzdělávacích systémů a médií?

Strategie mezinárodního bankovního kartelu spočívá v uzávírání sňatků mezi příbuznými. Tím nedochází k rozředění jejich bohatství. Všehovšudy je zhruba 50-100 zasvěcenců, kteří mají téměř úplné povědomí o aktivitách, každý je příbuzný každého. Jejich činnost zůstává utajena, protože v případě že by došlo k dezertaci člena, byl by zabit. Každý člen je pravděpodobně pod neustálým dozorem všech ostatních členů, proto nemůže dezertovat ani kdyby chtěl.

Tato skupina 50-100 zasvěcenců pravděpodobně volí někoho za svého vůdce. Demokracie je efektivní v případě, kdy každý zná každého. Mezi 50-100 lidmi je možné, aby měl vůdce přehled o všem a aby všechni ostatní měli přehled o svém vůdci.

Takže on je ten nejbohatší muž světa. Je to Nejvyšší vůdce lidstva a moc dobře to ví. Jeho celková hodnota se rovná hodnotě celé světové ekonomiky. Jeho organizace již stovky let využívá paradox složeného úrokování, což mu umožnilo ukrást téměř veškeré bohatství světa.

Většina skutečné práce je delegována nezasvěcencům. Nezasvěcenci se mylně domnívají, že disponují skutečnou mocí a vlivem. Stejně jako v případě více vrstev holdingových společností, které maskují korporátní vlastnictví, i oni používají několik vrstev tajných společností, které maskují skutečnou moc. Každé vrstvě se dostává moci a výsad, ke kterým nemají přístup nižší úrovně. Každý z členů žije pod hrozbou smrti nebo vyhnanství pokud by vyzdradil své tajemství. Takto skrývají svoji moc.

Většina lidí je vycvičena si myslet, že pokud chcete mít moc a vliv, je třeba se dostat do televize nebo do novin. Je mnohem lepší být osobou, která televizi a noviny řídí. Je lepší být schopen zvolit toho, kdo bude oficiálním vládcem. Pokud je vaše moc veřejně známá, stáváte se terčem. Nejvyšší vůdce lidstva se nebude ukazovat v televizi. Každý by se proti němu vzbouřil kdyby se přišlo na to co se děje.

Navíc můžete to mít Nejvyššímu vůdci lidstva za zlé? Vždyť kdyby to nedělal on, byl by to někdo jiný. Je lepší být vládcem světa než otrokem. Na druhou stranu si je plně vědom všech skutků, které jeho organizace provedla. Díky němu lidé věří že se jedná o zlé věci, ale on nemá svědomí jako oni. Jeho jediným cílem je hromadění moci.

Jaké jsou zločiny Nejvyššího vůdce lidstva?

Drží lidi v chudobě proto, aby byli poslušnými pracovníky. Chudí lidé nemají jinou možnost, než přijmout nesmyslnou práci která plýtvá časem.

Drží lidi v chudobě proto, aby jim zabránil mít dostatek volného času, který by jim umožnil odhalit jeho existenci a postavit se mu.

Ukradl veškeré zisky produktivity rostoucí ekonomiky a nechal si je pro sebe.

Organizoval války. Válka ničí přebytečnou výrobní kapacitu a pomáhá držet lidi v chudobě. Válka je pro vlády způsob jak získat více moci. Války pomáhají odvést pozornost od něho. Války jsou způsob jak zadlužit vlády, což mu prostřednictvím paradoxu složeného úrokování umožní krást další bohatství.

Zbrzdil vědecký pokrok. Jeho vnitřní kruh disponuje vynálezy, které jsou 50-100 let napřed než to co vlastní běžný člověk. Většina vědeckého výzkumu je financována státem. Proniknutím do vlády může rozhodnout o tom, které objevy může veřejnost mít.

V každé válce během posledních 300 let tajně financoval obě strany. Podporoval USA, nacistické Německo, Sovětský svaz, komunistickou Čínu, al Kajdu a každou významnou světovou velmoc. Kdykoli začne vůdce tušit jeho manipulaci, je tento vůdce zavražděn nebo poražen.

Postaral se o rozdíly v náboženství, aby bylo možné na základě jejich náboženství lidi vyprovokovat aby bojovali proti sobě.

Má své agenty a ti pracují v každé vládě světa.

Postaral se o to, aby se lidé učili lži. On a jeho vnitřní kruh znají pravdu, ne ty lži které jsou šířeny průměrnému člověku. Proto může jeho vnitřní kruh pracovat snadněji efektivně, protože nejsou zatíženi nesprávnými vědomostmi jako v případě jiných.

Postaral se o to, aby každý byl učen morálku a náboženství. On dobře ví že se jedná o lži, které z lidí činí poslušnější otroky. (Na druhou stranu v tomto bodě nesouhlasím s Nejvyšším vůdcem lidstva. Domnívám se že existuje nějaká skutená pravda ohledně morálky. Hromadění moci není jediný cíl na kterém záleží. Bohužel v boji mezi někým kdo se zajímá jen o moc a někým kdo si váží ostatních věci většinou vyhraje ten, kterému jde jen o moc. Jediný důvod proč zlo možná prohraje je jeho neefektivnost.)

Ovládá všechny televize a noviny. To vede k zajímavé otázce. Proč dovolil existenci internetu? Vždyť jej mohl jednoduše rozdrtit v době jeho vzniku, kdy jej využívali jen vojenští vědci. Mohl jej zničit prostřednictvím nadměrné regulace. Nechal záměrně uniknout tajemství tranzistoru a internetu? Jaký to mělo účel?

Čeho může Nejvyšší vůdce lidstva ještě dosáhnout?

Co ještě může Nejvyšší vůdce lidstva udělat? Je zcela a naprosto šílený? Nudí se? On sám sebe nevidí jako benevolentního vůdce. Ví že je zodpovědný za veškeré utrpení světa. Má úplnou a absolutní moc. Co ještě může dělat?

Chce rezignovat? Možná by byl ochotný, jen kdyby mohl být přesvědčen, že nebude nahrazen někým jiným. Možná hledá politický a ekonomický systém, který pro svoji stabilitu nevyžaduje Nejvyššího vůdce. Pokud by začal rozebírat svůj prostředek na řízení populace, jeho podřízení by nebyli ochotní vzdát se svých výhod a prililegovaného postavení. Nemůže veřejně přizant pravdu, protože jeho vnitřní kruh by jej při tomto pokusu zabil.

Neuvědomuje si že jeho úplná a totální výhra se rovná konci historie? Konec veškerého společenského a vědeckého vývoje. Nic se nemůže stát kromě toho, co je podle jeho plánu. Jeho vítězství se rovná faktickému vyhynutí lidstva.

Byl tento příběh zopakován na každém další světě, kde se vyvinul inteligentní život? Někdo se chopí absolutní moci a zmrazí vědecký pokrok. Je to důvod proč na jiných světech nebyl objeven inteligentní život?

Je moje analýza správná? Záleží na tom?

Je možné že jsem věci špatně analyzoval? Možná že Nejvyšší vůdce světa neexistuje. Možná skutečně existují různé skupiny, které mezi sebou skutečně soupeří, nejen pouhá soutěž jen naoko. Určitě je zřejmé že existuje zlovolná síla která vše řídí. Je příliš organizovaná na to, aby šlo o náhodu. Koluje příliš rozumných fám na to, aby byly všechny špatně.

Musíte uznat že existuje několik tajných skupin. Pokud existuje několik mezi sebou soupeřících tajných skupin, nebylo by přirozené aby nakonec jedna skupina vyhrála? Je tato skupina u moci již více než 100 let?

Je nemožné být přesvědčen tak či onak. Existuje Nejvyšší vůdce světa? Obávám se že může existovat. Co chce? Jaký je jeho účel? Vždyť již má absolutní moc. Má technologie které jsou mnohem pokročilejší než to, o čem ví průměrný člověk. Co ještě může někdo s absolutní mocí chtít?

Na jednu stranu nezáleží zdá Nejvyšší vůdce lidstva existuje. Každopádně se děje hodně špatných věcí. A je třeba aby vznikl alternativní mechanizmus, který umožní aby lié mohli pracovat efektivněji.



Zdroj: Who's the richest man in the world?


06 srpna 2009

Profilování výkonných ředitelů a jejich sociopatické výplaty


Thom Hartmann

Commondreams.org


Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"


Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.

Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“

Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.

Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?

Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.

Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?

Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.

Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.

Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.

Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.

Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.

Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.

Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.

Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.

Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti


Související články:

Psychopatie – psychopati mezi námi

Střež se psychopata, můj synu



Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks


03 srpna 2009

Jak kult celebrit ničí naše duše: muž v zrcadle


Chris Hedges
Truthdig


V kultuře celebrit ničíme objekt našeho zbožňování. Komerční zneužití smrti Michaela Jacksona bylo uspořádáno stejnými korporátníma silami, které zapříčinily Jacksonovo pomatení. Jackson, okraden o své dětství a obklopen supi, kteří se živili na jeho strachu a slabínách, byl pohlcen znechucením sám sebou, proto nožem proměnil svůj afroamerický obličej do neustále se měnící smrtelné masky bílého muže a svoji údajnou pedofílii skrýval za iluzí nekonečného dětství Petra Pana. Nebyl schopen oddělit své veřejné já a své soukromé já. Stal se zbožím, výrobkem, někým kdo byl prodáván, využíván a manipulován. Byl nakažen morálním nihilizmem a rozkladem osobnosti, tím co se nachází ve středu naší korporátní kultury. A jeho fantazírování o nekonečném mládí, spolu se sebeklamem majestátu a zoufalým deformujícím hledáním fyzické transformace, byly projevy naší vlastní touhy. On byl naším odrazem v extrému.

Jeho pohřeb, estráda s rakví, byl posledním dílem dlouho běžícího seriálu jménem Michael Jackson. Ten skončil když jeho dcera, Paris, byla donucena stát před mikrofonem a mluvit o svém otci. Janet Jackson, předtím než mohla pronést několik slov, napomenula Paris, aby mluvila „nahlas“. Když Paris začala brečet, okolo stojící dospělí jí upravili mikrofon tak, aby bylo slyšet její vzlykání. Dav tleskal. Strašidelná ozvěna právě toho co zničilo jejího otce.

Příběhy které máme nejraději pocházejí ze „skutečného života“ – sláva v nízkém věku, divoký úspěch a následuje dlouhá, podivná a hrůzná emocionální katastrofa. O. J. Simpson nabídl krotčejší verzi stejného děje. Stejně tak Britney Spears. Krmili jsme se Jacksonovým tělesným a psychologickým rozkladem, obzvlášť kdy se mnozí Američané potýkají se svým vlastním propadem do neřešitelných dluhů, ztráty postavení a osobního rozkladu.

Odpudivé drama Jacksonova soukromého života se výborně spojilo s nekončícími televizními, filomvými a zpravodajskými dramaty. Zprávy vzkvétají u příběhů „ze skutečného života“, obzvlášť tam kde vystupují celebrity. Jednotlivé televizní zprávy jsou minidramata, které obsahují hvězdu, lotra, vedlejší role, dobře vypadajícího moderátora a dramatický, často nečekaný konec. Veřejnost nenasytně konzumovala „zprávy“ o Jacksonovi, především v době jeho exilu a úpadku, která často předčily mnohé novely. Kniha Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita pojednává o dystopii budoucnosti, ve které lidé tráví většinu svého dne sledováním velkých televizních obrazovek, které ukazují nekončící scény policejních honiček a zadržování pachatelů. Bradbury chápal, že život, jakmile je zabalen, oscénářován a s doprovodným komentářem, se stavá nejpůsobivější formou zábavy. A Jackson byl skvělá podívaná. Zasloužil si velké finále.

Lidé kteří vytvořili Jacksonovu veřejnou personu a proměnili jej v kus majetku, nejdříve v době jeho dětství a konečně jako mrtvolu zavřenou v rakvi pokrytou zlatem za $15 000, jsou agenti, publicisté, lidé z marketingu, promotéři, scénáristé, televizní a filmoví producenti, inzerenti, video technici, fotografové, osobní střážci, ředitelé nahrávacích studií, kostyméři, osobní trenéři, průzkumníci veřejného mínění, televizní hlasatelé a televizní osobnosti a ti vytvářejí velké pódium celebrit pro zisk.

Vzpomínková oslava Jacksona byla oslavou celebrity. Byla tu podívaná na skupinky dětí, včetně jeho vlastních, které zpívaly nad rakví. Magic Johnson podpořil KFC. Brooke Shileds, zatalčujíc slzy, vzpomínala, jak se ona a 33letý Jackson v noci před její poslední svatbou, vloupali do pokoje Elizabeth Taylor „aby byli první kdo uvidí její [svatební] šaty.“

Dále fotomonotáž ve které záběr, na kterém si Jackson potřásá ruku s Nelsonem Mandelou, byl následován dalším, kde je Jackson a žába z dětských seriálů Kermit. Sláva redukuje všechny slavné na stejnou úroveň. A každá anekdota potvrzovala, že když strávíte svůj život jako celebrita, nemáte žádné ponětí o tom kdo jste.

A s těmito celebritami poměřujeme naše životy. Snažíme se být jako oni. Napodobujeme jejich vzhled a chování.

Prostřednictvím fantazie jejich slávy utíkáme před zmatkem skutečného života. I my chceme získat pro velkolepý film našeho života obdivující diváky. Snažíme se vidět sami sebe stejně, jako kdyby jak nás sledovala kamera, dáváme si pozor na držení těla, jak se oblékáme a co říkáme. Vymýšlíme filmy které se hrají v naší hlavě a ve kterých jsme hvězdami. Přemýšlíme jak by diváci reagovali.

Jackson se zoufale bál zestárnutí. Domníval se že může ovlivňovat rasu a pohlaví. Prostřednictvím operací, možná i ženských hormonů, se z hnědého afroamerického muže proměnil do bezpohlavního přízraku s křídovým obličejem bez jasné sexuální identity. A zatímco dotlačil tyto hranice do extrému, dělal pouze to co mnozí další Američané. Ve Spojených státech bylo minulý rok provedeno 12 milionů kosmetických operací. Byly prevedeny proto, protože většina lidí v Americe, bohatí i chudí, slavní i bezvýznamní, byli naučeni vidět se jako prodejné zboží. Lidé jsou věci stejně jako konzumní zboží. Nemají žádnou vnitřní hodnotu. Musí vypadat skvěle a žít na skvělých scénách. Musí zůstat mladí. Musí dosánout proslulosti a bohatství, nebo alespoň jejich iluze, být úspěšní. A nezáleží jak se tam dostanou.

Morální nihilizmus naší kultury povoluje temný voajérizmus do ponížení, bolesti, slabosti a zrazení u druhých. Vzdělání, budování komunity, čestnost, průhlednost a sdílení jsou vlastnosti, které vám zaručí výsměch a padáka z kterékoli reality show. Soupeři soupeřící o peněžní výhru a šanci kraťoučké slávy volí tak aby „ostranili“ ty nežádoucí. Při závěrečných titulcích reality show „Přiští americká top modelka“ fotka ženy, která byla vyloučna v průběhu dílu, zmizí ze skupinového fotografie na obrazovce. Ti kteří jsou odvrženi se stanou, alespoň pro televizního diváka, nelidmi. Celebrity které již nejsou schopné produkovat publicitu, ať už dobrou nebo špatnou, zmizí.

Život, jak učí tyto programy, je brutální svět čisté konkurence a neustálého snažení dosáhnout slávy a pozornosti. A život je o osobním ponížení těch kteří nám stojí v cestě. Ti kteří vyhrají jsou nejlepší. Ti kteří prohrají si zaslouží být vymazáni.

Ti kteří neuspějí, ti kteří jsou ošliví nebo chudí, jsou přezíráni a zesměšňováni. Lidské bytosti jsou využívány, zrazovány a odhozeny v kultuře zboží, což je v podstatě příběh Jacksonova života, i když sám zažil ekvivalent vzkříšení celebrity. To se pozitivně odrazilo na prodeji jeho hudby a možná i pro novou nahrávací společnost jeho otce, kterou Joe Jackson během veřejných vystoupenícch na nezapomněl zmínit. Soucit, schopnost, inteligence a solidarita jsou zbytečná aktiva tam, kde jsou lidé pouhé zboží. Ti kteří nedosánou úrovně hvězd, ti kteří nevyhrají peněžní výhru nebo nevydělají miliony ve firmách na Wall Streetu si zaslouží svůj osud.

Široké pokrytí Jacksonovy smrti je příklad našeho kolektivního úprku do iluze. Posedlost triviálností jeho života skrývá zoufalství, bezvýznamnost a prázdnostu našich životů. Odráží to morální otázky, které vyvstávají z rostoucí sociální nespravedlnosti, nerovnosti, nákladné imperiálního válčení, ekonomického kolapsu a politická korupce. Divoká honba za postavením, bohatstvím a slávou zničila naše duše, stejně jako byla zničena Jacksonova, a zničilo to i naši ekonomiku.

Sláva celebrit maskuje totožnost těch, kteří disponují skutečnou mocí – korporace a oligarchická elita.

Záměrem fantazie kultury celebrit není jen prostá zábava. Je navržena tak, aby nás emocionálně vysávala, mátla nás při určování naší identity, abychom sami seb obviňovali z naší nesnáze, přimět nás honit se za iluzí slávy a štěstí a zaručit abysme se nebránili.

O tom všem bylo nakonec sledování Jacsksonovy smrti, další okázalá a nevkusná podívaná, která má odvést pozornost umírající kultury od vyjícího vlka u brány.


Komentář: Vskutku... páni naší kolektivně vynucené, falešné reality vědí příliš dobře, že je třeba nás zásobovat dostatkem chleba a her, držet nás zabavené, blbé, samolibé a v neustálé ‚honbě za tím snem‘, bez ohledu na cenu.

Kolik lidí s nadějemi udělá v podstatě cokoli proto, aby se stali ‚další top modelkou‘, kolik rádoby superhvězd se přetahuje o to stát se profesionálním fotbalovým hráčem, jen aby si uvědomili, že oni se nedostanou do vrcholného 1% úspěšných... protože zatímco se ženete za svým snem, budete se zajímat o dění kolem vás?



Zdroj: How cult of celebrity destroys our souls: The man in the mirror