22 června 2008

Psychopatie – psychopati mezi námi



Psychopati vládnou našemu světu. 6% světové populace se narodí jako genetičtí psychopati. Víte co to znamená pro zbytek nás?


Tento online článek ve 100+1, Psychopati mezi námi, poskytuje základní úvod do téma psychopatie. Nejlepší část je na konci uvedený přehled znaků psychopatie. K tomuto článku přidávám několik komentářů, které pocházejí z fóra SOTT.net.


Nejřív tedy krátké představení Dr. Roberta Harea, předního odborníka na psychopatii:

Dr. Robert D. Hare je renomovaný badatel v oboru kriminální psychologie. Hare je emeritním profesorem University of British Columbia, kde se jeho výzkum zaměřil na psychopatologii a psychofyziologii. Vyvinul tzv. Psychopathy Checklist (PCL) a Psychopathy Checklist Revised (PCL-R), [Hare uvádí dvacet znaků, podle nichž lze poznat psychopata. Soubor byl vyvinutý v osmdesátých letech, dnes je známý pod zkratkou PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised)], který se běžně využívá pro diagnostikování psychopatie a který je dále užitečný k předpovídání možného násilného chování. Hare je  poradce pro program FBI pod názvem Child Abduction and Serial Murder Investigative Resources Center (CASMIRC) a poskytuje konzultace pro rozličné britské a severoamerické vězeňské správy.

Dr. Hare strávil více než 35 let výzkumem psychopatie a vyvinul Hare Psychopathy Checklist-Revised (PCL-R), a je spoluautorem jeho následovníků, Psychopathy Checklist: Screening Version (PCL:SV), P-Scan, Psychopathy Checklist: Youth Version (PCL:YV) (verze pro mladistvé), a Antisocial Process Screening Device (APSD).

Nyní k samotnému článku ze 100+1:

Psychopati mezi námi

Zhruba jedno procento populace představují lidé s destruktivními sklony a nedostatkem citu pro ostatní. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí vraždícího šílence, je ovšem mizivá. Mnohem spíše objevíte psychopata v šéfovi nebo kolegovi na pracovišti.

Poznámka Na Severu: Podle Lobaczewského, zhruba 1% populace tvoří rození-genetičtí psychopati, dále 5% tvoří ostatní psychopatie a charakteropatie, neboli povahové poruchy (například kvůli fyziologickému poškození mozku). Dále se musí přičíst dalších zhruba 12% populace, kde se projevuje náchylnost být ovlivněn psychopaty do té míry, že přebírají jejich způsob chování a tudíž se z praktického hlediska stávají psychopaty. V názvosloví Lobaczewského se jedná o tvz. ponerizaci.

V nemilosrdném světě manažerů a podnikatelů je nedostatek emocí a egocentrické jednání určitou výhodou. Psychopati dokážou manipulovat okolím a rychle stoupat po kariérním žebříčku. Bývají velmi racionální a inteligentní, obvykle však postrádají některé důležité emoce, například pocit strachu.

Zdaleka ne všichni psychopati musí někoho zabít nebo se dopustit těžkých násilných činů. V České republice žije podle statistické pravděpodobnosti asi 100 000 psychopatů a jen nepatrné procento z nich si odpykává trest za kriminální činy. Mnohem více jich žije nepoznáno mezi námi. Na první pohled se od ostatních nijak neliší.

Život s psychopatem nemusí být od samého počátku nesnesitelný. Takový psychopat dokáže okouzlit ženské srdce, šaramantně mluvit o všem možném, a pokud je přistižen při lži, vytasí se pravděpodobně s nějakou historkou. Na konci ale bývají zlomená srdce, podlomené sebevědomí nebo dluhy. Psychopat si výčitky nedělá.

VLIV GENŮ
Stále více odborníků zastává názor, že chování psychopatů souvisí nejen s okolními vlivy jako například s fungováním rodiny, ale má i své biologické příčiny. Neexistuje gen, který by byl za trestné chování odpovědný, ale určité funkční anomálie mohou představovat predispozice k násilným trestným činům.

Dokonalá moderní technika umožňuje vědcům zkoumat mozek psychopata, aniž by museli otevírat lebku nebo provádět bolestivé biopsie. Mohou se zabývat nejen jeho anatomickou stavbou a složením, ale pozorovat i chemické reakce, které v mozku v různých situacích probíhají.

Ukazuje se, že velký podíl na vzniku psychopata má genetická výbava. Studie s jednovaječnými dvojčaty vychovávanými v různých prostředích prokázaly, že psychopatické rysy, jako je nedostatek citu a sklon k násilnictví, se objevují u obou sourozenců bez ohledu na podmínky, v nichž vyrůstali.

Jinou příčinou může být poškození mozku plodu během těhotenství.

PROSTŘEDÍ
Vedle dědičných predispozic svou roli hraje nepochybně i výchova a prostředí. Asociální podmínky, v nichž děti vyrůstají, a především zneužívání dětí, může trvale ovlivnit jejich osobnost. Zkušenost ukazuje, že zneužívané děti se stávají předmětem soudních líčení obvykle dvakrát. Jednou jako oběti, podruhé jako pachatelé.

Psychopatické a asociální rysy se velmi často projevují již v dětském a mladistvém věku. Lhaní, krádeže nebo týrání zvířat patří k typickým projevům, ať už jde o děti vyrůstající v nevhodném prostředí nebo o psychopaty s dědičnými dispozicemi, kteří pocházejí často ze spořádaných a zámožných rodin.

Poznámka Na Severu: Někteří výzkumníci se domnívají, že psychopatie je výsledek nedostatečného kontaktu, nebo pouta, mezi dítětem a matkou během dětství. Dr. Hare po mnoha letech výzkumu tuto myšlenku převrátil na hlavu: „U některých dětí je neschopnost navázat pouto s matkou symptom psychopatie. Je pravděpodobné, že těmto dětem chybí kapacita si bez potíží vytvořit pouto a toto jejich neexistující pouto je převážně výsledek, a ne příčina, psychopatie.” [Hare]

Jinými slovy, již se tak narodili a není možné je opravit. P
ro mnoho lidí je téměř nemožné si připustit existenci dětských psychopatů. Faktem zůstává, že opravdoví psychopaté se rodí, nejsou vytvořeni. Tedy, existují psychopaté, kteří jsou „vytvořeni”, ale ti se většinou v mnoha věcech odlišují od rozených psychopatů. Faktem je, že psychopatie se nevynoří z ničeho nic v dospělosti. Příznaky psychopatie jsou patrné na samém začátku života. K tomu rodiče psychopatů vědí, že s jejich dětmi není něco v pořádku, a to předtím než dítě začne školní docházku. Jejich děti jsou „jiné” než ostatní děti. Jsou imunní vůči tlakům na zespolečenštění. Obtížněji se s nimi jedná, jsou „svéhlavé”, nebo agresivní, nebo se s nimi špatně navazuje kontakt, spojení, jsou chladné, vzdálené a soběstačné. Tudíž dětská psychopatie je realitou a pokud nevezmeme v potaz tento fakt, může to vést k marným pokusům zjistit, co je s dítětem v nepořádku, kdy rodiče následně obviňují sami sebe ze selhání. Hare píše: 

„Čím jsou příznaky společenského rozpadu naléhavější a naléhavější, není již nadále možné si dovolit přepych ignorovat přitomnost psychopatie u některých dětí. Hervey Cleckley a Robert Lindner nás před půl stoletím varovali, že naše selhání vzít na vědomí psychopaty mezi námi, již odstartovalo společenskou krizi. V dnešní době čelí naše společenské instituce – naše školy, soudy, psychiatrické léčebny – této krizi každý den, v tisíci různých podobách, neboť klapky na očích, ohledně skutečné reality psychopatů, nám stále zakrývá oči. […] Během posledního desetiletí jsme byli svědkem růstu nevyhnutelné a hrůzné reality: dramatického nárůstu kriminality nezletilých, která hrozí že ohromí naše společenské instituce […] Děti pod deset let jsou schopné dopouštět se bezmyšlenkovitého násilí, které kdysi bylo vyhrazeno zatvrzelým dospělým zločincům. […] Právě teď co píši tato slova, se jedno malé město v západním státě snaží zoufale vypořádat s devítiletým, který údajně s nožem znásilňuje a sexuálně obtěžuje ostatní děti. Je moc malý na to, aby byl obviněn a není možné jej vzít do péče, protože „takový postup může být proveden, pouze pokud je dítě, ne jeho oběti, v ohrožení,“ jak prohlásil pracovník dětské ochrany.” [Hare]

Jediný vliv, který rodinné prostředí na dítě má je ten, že ovlivňuje způsob kterým se psychopat bude projevovat. Psychopat který vyroste ve stabilní rodině, s přístupem k pozitivním a vzdělávacím zdrojům, se může stát zločincem s bílým límečkem, nebo pochybným podnikatelem, politikem, právníkem, soudcem nebo se bude realizovat v jiném oboru. Někdo jiný, s původem ze sociálně slabého prostředí, se může stát běžným podvodníkem, tulákem, žoldákem nebo násilnickým zločincem. Pointou je, že společenské vlivy a rodinná výchova pouze tvarují vyjádření této poruchy, ale nemají žádný vliv na schopnost jednotlivce cítit empatii, nebo rozvinutí jeho svědomí.

Robert Hare jednou odevzdal článek pro vědecký žurnál. Tento článek obsahoval záznamy EEG, které pocházely od skupiny několika dospělých mužů, kteří vykonávali jazykový úkol. Redaktor žurnálu Hareovi vrátil jeho článek s odůvodněním, „že ty záznamy EEG nemohly být od skutečných lidí.“ Ale byly. Byly to EEG záznamy psychopatů.


NEDOSTATEK CITU
Evoluční biologové tvrdí, že psychopatické chování může být pro své nositele v určitém ohledu pozitivní, protože nedostatek emocí a citu jim usnadňuje přežít. To není útěcha pro ty, kteří musí soužití s psychopatem snášet. Tresty a nápravná opatření nepomáhají, protože psychopat není schopen vžít se do pocitů své oběti a pocítit lítost. Recidiva u trestných činů je u psychopata dvakrát pravděpodobnější než u ostatních delikventů, u násilných deliktů až trojnásobná. Nápravu obvykle nepřináší ani psychoterapie. Psychopat dokáže svým jednáním ovlivnit výsledky terapie a dosáhnout dřívějšího propuštění. 

Poznámka Na Severu: Jak to, že čelíme skutečné epidemii psychopatů? Sociobiologové naznačují, že nárůst psychopatie je vyjadření jisté geneticky založené reprodukční strategie. Jednoduše řečeno, většina lidí má několik dětí, na jejichž výchovu věnují mnoho času a úsilí. Psychopati se systematicky páří a opouštějí velký počet žen, nebo v případě psychopatických žen velký počet mužů. Výchově dětí věnují velmi málo své energie a tímto způsobem se psychopatické geny šíří rychlostí požáru. Sociobiologové netvrdí, že sexuální chování lidí je vědomě řízeno, pouze že „příroda“ je utvořila tak, aby se to dělo účinně.

V současné době se zdá, že přitažlivost psychopata nebyla nikdy větší. Filmy o psychopatech jsou velmi populární. Hare se ptá „Proč?“ Jak vysvětlit tu ohromnou sílu, kterou tato osobnost bez svědomí má nad naší kolektivní představivostí? Jeden teoretik navrhuje, že lidé kteří obdivují, věří nebo se ztotožňují s psychopaty, jsou sami částečně psychopatičtí. Když se stýkají s psychopatem, dokonce jenom okrajově, jsou schopni mít voyeuristicky požitek z vnitřního rozpoložení, které není dominováno morálním omezením. Podobným lidem je umožněno si vychutnat agresivní a sexuální rozkoš zdarma.

Pro běžného člověka mohou podobné filmy sloužit jako připomínka nebezpečí a zkázonosnosti psychopata. Bude jim běhat mráz po zádech při pocitu, že něco studeného a temného jim dýchlo na krk. Pro další skupinu lidí, kteří mají nedostatečně vyvinuté vnitrní já, slouží podobné filmy a oslava psychopatického chování, pouze jako vzor pro páchání závažných násilných činů a života na úkor ostatních.


VÍCE MUŽŮ?
Podle výzkumu Americké psychiatrické asociace je mezi psychopaty třikrát více mužů než žen. Příčinu hledají někteří vědci v obsahu mužského hormonu testosteronu. Nizozemský psycholog Jack van Honk zjistil, že normální ženy, kterým byly po­dá­­vány vyšší dávky testosteronu, reagovaly na některé fotografie z míst činu stejně chladnokrevně jako psychopati.

PSYCHOPAT ŠÉF
Mezi psychopaty je velké procento lidí, kteří se dostali do významných vedoucích pozic. Znají velmi dobře slabá místa spolupracovníků a podřízených a bez jakýchkoli skrupulí je využívají. Jejich vlastnosti je k takovému jednání přímo předurčují. Jsou asertivní, dominantní, egoističtí a mají sklon k narcizmu. Důležité osoby si dokážou získat, jiné rafinovaně a bezdůvodně pronásledují. Po jejich odchodu zůstávají dost často rozvrácené vztahy, finanční ztráty a otřesená pozice firmy.

PSYCHOPAT VRAH
Mnohem nápadnější, i když početně výrazně slabší, skupinou jsou psychopati, kteří se dopouštějí těžkých kriminálních činů. Dějiny kriminalistiky znají mnoho příkladů, kdy pachatelem brutálních vražd byl psychopat. Nejznámější z nich vždy znovu šokovaly veřejnost a současně inspirovaly diskuze o povaze člověka a temných silách dřímajících kdesi v jeho nitru.

Charles Manson (Kentucky, 1934) byl nechtěným dítětem prostitutky. Už jako dítě se vymykal běžným společenským normám a dopouštěl se krádeží a násilností. Ve třiatřiceti letech založil sektu The Family (rodina), kterou mimo jiné přiměl k vraždě těhotné herečky Sharon Tateové. Svůj doživotní trest si odpykává.

John Wayne Gacy jr. (Chicago, 1942). Jeho otec ho týral a vysmíval se mu, že je homosexuál. V letech 1972 až 1978 John Wayne Gacy sexuálně zneužil a zavraždil nejméně 33 mladých mužů. Byl popraven v roce 1994.

Willem van Eijk (Harkstede, 1941) si odpykává doživotní trest za to, že v letech 1993 až 2001 uškrtil v nizozemském Groningen tři prostitutky. Již v sedmdesátých letech byl odsouzen za vraždu dvou žen k trestu odnětí svobody na osmnáct let a k léčebné terapii. Po propuštění začal znovu.

Aalt Mondria (Kampen, 1957) zavraždil v roce 1978 tříčlennou rodinu a byl odsouzen k léčebnému pobytu. Při povolené vycházce uškrtil v roce 1996 desetiletého syna své přítelkyně. V roce 1998 byl odsouzen k osmnáctiletému pobytu za mřížemi a k léčebné terapii.

Pedro Lopez (Kolumbie, 1948) byl zanedbaným dítětem prostitutky. Podle vlastních slov zavraždil v Kolumbii a Ekvádoru asi 300 mladých dívek. V roce 1980 byl odsouzen v Ekvádoru, v roce 1998 byl vydán do Kolumbie.

Marc Dutroux (Brusel, 1956) vzbudil v roce 1996 celosvětovou pozornost únosem šesti dívek, z nichž čtyři později zavraždil. Již předtím byl odsouzen za znásilnění. V současnosti si odpykává doživotní trest.

Mnoho z těchto psychopatických vrahů prožilo traumatizující dětství a vytvořilo si vlastní vnitřní svět, ve kterém byly normální pocity nahrazeny násilnými obrazy. V některých případech však jde o spořádané občany, starostlivé otce rodin, kteří se jednoho dne změnili z doktora Jekylla na pana Hyda.

PSYCHIATR NENÍ NEOMYLNÝ
Většina mnohonásobných vrahů jsou psychopati, kteří necítí se svými oběťmi nejmenší slitování. Zachovali si vjemové a duševní funkce jako normální lidé, ale jejich společenské chování je patologické a způsobené psychickou anomálií. Jde o lhostejné inteligentní jedince, kteří neuznávají jiná pravidla než svá vlastní. Občas prožívají hluboké duševní krize, které mají nepředvídatelné následky. Jejich nebezpečnost nelze odhadnout. Často oklamou i zkušené psychiatry.

Robert Hare z univerzity v kanadském Vancouveru pracuje řadu let s usvědčenými vrahy. Snaží se zjistit anomálie v jejich mozcích. Jejich znalost by umožnila tyto jedince předem identifikovat a zabránit jim ve spáchání trestného činu. Hare je autorem testu, při kterém jsou na papíru napsaná slova citově neutrální jako stůl, židle, okno a dále i slova typu láska, štěstí, smrt, které obvykle vyvolávají určité pocity. Zatímco u normálních jedinců se mozek zabývá citově zabarvenými slovy poměrně dlouho, psychopatičtí jedinci nejsou schopni spojit si je s nějakým pocitem.

Obdobné jsou závěry výzkumů jednotlivých mozkových oblastí. Zatímco slovo s emocionálním nábojem podmíní u normálních jedinců zvýšenou aktivitu čelního a temenních laloků, u psychopatů tomu tak není. Vědci zatím neznají přesné příčiny této anomálie, ale existují náznaky, že by mohla souviset s nedostatkem nebo úplnou absencí určitých nervových přenašečů nebo chemických poslů.

Pro lidi, kteří se dopustili zločinu a byla u nich prokázána psychická porucha, existují ve Velké Británii dokonalé ústavy s nejvyšší ostrahou a moderní lékařskou péčí. V dalších podobných detenčních ústavech by neměli být zadržováni lidé, kteří se už zločinu dopustili, ale psychopati, u nichž je předpoklad, že by se vážného zločinu mohli dopustit. Odhadem jde asi o tři sta až šest set lidí. Každý takový detenční ústav bude určen pro deset až dvanáct lidí. Podle expertů by se tak dalo zabránit nejméně dvěma stům krvavých zločinů ročně. (ak)


-----------------------------------------------------------

JAK SE POZNÁ PSYCHOPAT
Americký soudní psycholog a přední expert Robert Hare uvádí dvacet znaků, podle nichž lze poznat psychopata. Soubor vyvinutý v osmdesátých letech minulého století je dnes známý pod zkratkou PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised) a běžně se využívá pro diagnostické účely ve výzkumné a klinické praxi. Současná revidovaná verze obsahuje následující body, tedy charakteristiky, které psychopat obvykle má:

- výmluvnost a povrchní šarm - přehnané sebevědomí a pocit důležitosti

- neustálé hledání prožitků, pocit nudy - chorobné lhaní

- podvodné a manipulativní jednání - absence svědomí a pocitu viny

- citová povrchnost - chlad, nedostatek empatie

- příživnický životní styl - oslabená sebekontrola

- promiskuita - problematické chování od raného věku

- absence reálných dlouhodobých cílů - impulzivnost

- nezodpovědnost - neschopnost přijmout důsledky vlastního jednání

- početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy - kriminalita v mladistvém věku

- nerespektování pokynů a úkolů - různorodá kriminalita

Pro každý z uvedených bodů existuje podrobnější popis a přesné pokyny k jeho identifikaci. Zjišťuje se, do jaké míry je daný jev přítomen (0 nepřítomnost nebo neprůkaznost, 1 pravděpodobný nebo částečný výskyt, 2 jednoznačná identifikace). Při vyšším celkovém součtu než 25 (v USA 30) bodů se již dá hovořit o psychopatické osobnosti. Zadání a přesné vyhodnocení testu mohou samozřejmě provádět jen školení odborníci s příslušnou praxí.


A nakonec postřeh jednoho člověka, který trpěl pod rukou psychopata:

„Svět má jen jeden problém. Psychopaty. Jsou dva základní druhy psychopatů: sociální a asociální. Jejich základním rysem je pronikavá, utkvělá a nutkavá touha vnutit své bludy druhým. Psychopaté jsou zcela lhostejní vůči právům druhých která narušují, obzvlášť svobodu spolčování, která zahrnuje právo se nespolčovat a právo milovat.”

Další související články na blogu:  



a úderný článek Laury Knight-Jadczyk:



Vědění a svoboda: protilék proti rostoucímu fašismu



 
Prameny v článku: Robert Hare: Without Conscience, článek ze 100+1 Psychopati mezi námi, a tato diskuze na fóru SOTT.net

18 června 2008

Střež se psychopata, můj synu




autor: Clinton Callahan, z originálu Beware the Psychopath, My Son

Následující článek vychází převážně z těchto dvou článků:

Twilight of the Psychopaths, od Dr. Kevina Barretta a The Trick of the Psychopath's Trade od Silvie Cattori. Oba články doporučuji. Oba odkazují na knihu Political Ponerology: A Science on the Nature of Evil Adjusted for Political Purposes od Andrzeje Lobaczewského. Článek Cattoriové je delší a zahrnuje rozhovor s redaktory této knihy, Laurou Knight-Jadczyk a Henrym See.

Snažím se šírit tuto informaci, protože mi konečně dává přijatelnou odpověď na otázku, která dlouho zůstávala bez odpovědi: Proč, bez ohledu na množství dobré vůle, která je na světě, je tolik válek, utrpení a nespravedlnosti? Zdá se, že nezáleží na tom, jaký tvůrčí plán, ideologii, náboženství nebo filozofii velcí myslitelé vytvoří, nic nezlepší náš úděl. Tento vzor se od úsvitu civilizace opakuje znovu a znovu.

Odpověď je taková, že civilizace, tak jak ji známe, je převážně výtvorem psychopatů. Každá civilizace, naše nevyjímaje, byla založena na otroctví a zabíjení. Psychopati hráli nepřiměřeně velkou roli ve vývoji civilizace, protože jejich podstatou je lhát, zabíjet, podvádět, krást, mučit, manipulovat a obecně způsobovat velké utrpení u lidí, bez pocitu výčitek, za účelem docílit pocitu bezpečí prostřednictvím nadvlády. Vynálezce civilizace – ten první kmenový náčelník, který úspěšně vymyl mozky armádě řízených zabijáků – byl zcela jistě genetickým-vrozeným psychopatem. Psychopati se od dob tohoto velkého objevu, v boji o moc v civilizačních hierarchií, – obzvlášť ve vojenských hierarchiích - těší značné východě nad nepsychopaty

Za zjevným šílenstvím současné historie stojí skutečné šílenství psychopatů, kteří bojují o udržení své nepřiměřené moci. A čím je jejich moc stále více ohrožována, tím jsou psychopaté stále více zoufalejší. Jsme svědky apoteózy podsvětí - zločinecké organizace nebo řada překrývajících se zločineckých skupin, které se skrývají nad běžnou společností a zákonem, stejně tak jako podsvětí které se pod nimi skrývá.

Psychopati, během posledních padesátí let, docílili téměř absolutní nadvlády nad každou větví vlády. Můžete si všimnout, pokud budete pozorně sledovat, že bez ohledu na to, jaké nezákonné věci se současný politik dopoustí, nikdo je za to nebude opravdu kritizovat. Každý z tak zvaných skandálů které vyplavaly, a kdy každý z nich by položil opravdovou administrativu, jsou pouhé frašky určené pro veřejnost, pro odvedení jejich pozornosti, aby si nadále mysleli že demokracie stále funguje.

Jedním z hlavních faktorů ke zvážení je, tedy pokud jde o to, jak se může stát, že společnost může být ovládnuta skupinou patologických deviantů, že jediným omezením pro psychopaty je spoluúčast ovlivnitelných jedinců uvnitř dané společnosti. Lobaczewski udává, pro nejaktivnější devianty, průměr 6% z dané populace. (1% rozených psychopatů a až 5% dalších psychopatií a charakteropatií-povahových poruch.) Rozený psychopat číhá v centru pavučiny. Ti ostatní tvoří první vrstvu-podporu psychopatického kontrolního systému.

Druhá podpora takového systému se skládá z jedinců, kteří se narodili normální, ale jsou buď již zdeformováni následkem jejich dlouhodobého vystavení psychopatickému materiálu, prostřednictvím rodinných nebo společenských vlivů, nebo z těch, kteří si kvůli psychické slabosti vybrali vyhovět, pro své sobecké cíle, požadavkům psychopatie. Co do počtu, v běžných podmínkách tvoří tato skupina, podle Lobaczewského, asi 12% dané populace.

Takže asi 18% jakékoliv dané populace se aktivně podílí na tvorbě a zavedení patokracie. Ta 6% skupina tvoří patokratickou šlechtu, spolu s 12% skupinou, která tvoří novou buržoazii, která se nachází v nejvýhodnějším ekonomickém postavení.

Pokud pochopíte pravou podstatu psychopatického vlivu, tedy že je bez svědomí, bez emocí, sobecká, chladná a kalkulující, a zbavena jakýchkoliv morálních nebo etických standardů, zděsíte se, ale ve stejnou dobu vám začne vše dávat smysl. Naše společnost je stále více bezduchá, protože lidé kteří ji vedou, a kteří jdou příkladem, jsou bez duše – oni doslova nemají svědomí.

V knize Ponerologie v politice Andrzej Lobaczewski vysvětluje, že kliničtí psychopati jsou zvýhodněni při vzestupu ve společenských hierarchiích.i v případě nenásilného soutěžení. Protože jsou schopni lhát bez výčitek svědomí (a bez příznaků psychologického stresu, který je měřen v testech dektoru lži) mohou psychopaté říci cokoliv je třeba k tomu, aby dosáhli to co chtěji. Například u soudu mohou psychopaté hodnověrným způsobem nestydatě lhát, zatímco jejich příčetní soupeři jsou ochromeni emocionálním sklonem držet se nadohled pravdy. Soudce nebo porota se většinou domnívají, že pravda musí být někde uprostřed a tudíž činí rozhodnutí, která jsou ve prospěch psychopata. To samé jako v případě soudců a porot se vztahuje na ty, kteří jsou pověřeni rozdnout o tom kdo bude nebo nebude v korporátních, vojenských nebo vládních hierarchiích povýšen. Výsledek je takový, že veškeré hierarchie jsou na vrcholu nevyhnutelně plné psychopatů. A protože psychopati nemají žádná omezení, co udělají nebo neudělají, aby dosáhli vrcholu, je většina z těch kteří rozhodují zpravidla patologická. A není to moc, která má sklon korumpovat, ale že zkorumpovaní lidé vyhledávají moc.

Jak můžeme rozlišit psychopaty od zdravých lidí? Jaký je portrét opravdového psychopata?

Takováto nebezpečná otázka nebyla téměř nidky úspěšně položena. Důvodem je, že si mylně pleteme zdravé s normálním. Lidská psychologická rozmanitost tvoří zdraví naší rasy. Žádná normálnost neexistuje, protože zdraví lidé se neustále vyvíjejí, mimo veškeré normalizující standardy. Terorismus hledání někoho napříč hierarchiemi, který se odchyluje od normálu, se v ničem neodlišuje od honu na čarodejnice nebo inkvizice. Nezapomínejte, že hierarchie bují pravě v podobných malých dramatech, ve kterých se oběti mučí do té doby, dokud se nepřiznají k podlým myšlenkám. Není to tak dávno, kdy církev a stát opakovaně získávaly, prostřednictvím honu na čarodejnice a inkvizice, ohromné příjmy a majetek. To trvalo déle než dvěstěpadesát let. Deset generací evropanů pohlíželo na pogrom jako na běžnou součást života. Nedopusťme, abychom se vrátili k této noční můře. Testy normálnosti zaručeně ztroskotají. Žádná normálnost neexistuje. Ale je tu svědomí.

Existuje velmi málo empirických důkazů, které podporují myšlenku, že opravdová psychopatie je výsledek týrání během dětství, a na druhou stranu tu je velké množství empirických důkazů, které podporují genetický původ. Neurobiologický model nám nabízí nevětší naději, schopnost identifikovat i toho neproradnějšího psychopata. Další nedávné studie vedou k podobným výsledkům a závěrům, tedy že psychopati velmi obtížně zpracovávají verbální a neverbální (emocionální) materiál, že mají tendenci si plést emocionální závažnost událostí, a co je nejdůležitější, že tyto nedostatky lze pozorovat na snímcích mozku! Jinak řečeno chybějící vnitřní propojení mezi pocity srdce a myslícím mozkem lze pozorovat.

Psychopati nejsou schopni autentických hlubokých emoci. Ve skutečnosti, když Robert Hare, kanadský psycholog, který strávil svoji kariéru studiem psychopatie, provedl mozkové snímky u psychopatů, zatímco jim ukazoval dvě sady slov, kdy jedna sada obsahovala neutrální slova bez emocionálních asociací, a druhá sada emocionálně nabitá slova, zatímco u nepsychopatické konrolní skupiny se rozsvítily různé oblasti mozku, u psychopatů byly obě dvě sady zpracovány v té samé oblasti mozku, tedy v oblasti, která má nastarost řeč. U psychopatů nedošlo k emocionální reakci, dokud rozumově nedošli k závěru, že by bylo lepší kdyby tak učinili, aby poté rychle a naoko vytvořili emocionální reakci.

Nejjednodušší, nejjasnější a nepravdivější portrét psychopata, se nachází ve jménech těchto tří klíčových děl na toto téma: Without Conscience [Bez svědomí] od Roberta Harea, The Mask of Sanity [Maska příčetnosti] od Hervey Cleckleyho, a Snakes in Suits [Hadi v oblecích] od Roberta Harea a Paula Babiaka. Psychopat je přešně takový: bez svědomí. Nejdůležitější věc k zapamatování je, že tato nepřítomnost svědomí je skryta pod maskou normálnosti, která je velmi často tak věrohodná, že oklame i experty. V důsledku toho se psychopati stanou Zmijemi v oblecích, které řídí náš svět.

Psychopatům chybí schopnost slitování nebo empatie s druhými. Mohou být velmi šarmantní a jsou experti, kteří využívají řeč k okouzlení a hypnotizování své oběti. Také jsou nezodpovědní. Nic není nikdy jejich vina, někdo jiný nebo svět tam venku, je vždy zodpovědný za veškeré jejich problémy nebo jejich chyby. Martha Stout, ve své knize The Sociopath Next Door (Sociopat od sousedů), identifikuje to, co nazývá manévr soucitu (pity ploy). Psychopati využívají soucit pro manipulaci. Přesvědčí vás, abyste jim dali ještě jednu šanci a nikomu neřekli nic o tom co provedli. Proto další vlastnost – která je velmi důležitá – je jejich schopnost řídit tok informací.

Dále mají skutečně mizivý pojem o minulosti nebo budoucnosti, neboť žijí zcela pro své bezprostřední potřeby a touhy. Díky prázdnotě jejich vnitřního života, často vyhledávají nová vzrušení, ať už to jsou pocity moci při manipulování ostatních, nebo zapojení do nezákonných aktivit, jednoduše pro adrenalinové vzrušení.

Dalším znakem psychopata je to, co Lobaczewski nazývá jejich mimořádné psychologické znalosti normálních lidí. Oni nás studovali. Znají nás lépe, než my sami sebe. Jsou experti, kteří vědí jak nás řídit, jak využít našich emocí proti nám. K tomu všemu se zdá, že nad námi mají jakousi hypnotickou moc. Když začneme zabředávat do sítě psychopata, naše schopnost myslet se zhorší, jsme zmateni. Zdá se, že nás jaksi očarují. Až později, když už nejsme v jejich přítomnosti, mimo jejich kouzlo, se nám navrátí jasné myšlení a následně přemýšlíme, jak se mohlo stát, že jsme nebyli schopni reagovat nebo se bránit proti tomu co dělali.

Psychopati mají schopnost rozpoznat v davu sobě podobné již od dětství, vzniká u nich povědomí o existenci dalších jednotlivců jim podobným. Dále si začnou uvědomovat, že se odlišují od většiny ostatních lidí, kteří je obklopují. Pohlíží na nás z jisté vzdálenosti.

Zamyslete se nad následky tohoto sdělení. Psychopati si již od dětství do jisté míry uvědomují, že jsou součástí skupiny! Tím, že si uvědomí svoji zásadní odlišnost od zbytku lidstva, jejich oddanost bude patřit jejich druhu, tedy ostatním psychopatům.

Jejich pokroucený smysl cti je donutí podvádět a zlořečit nepsychopaty, spolu s jejich hodnotami. Psychopati, na rozdíl od ideálů normálních lidí, pociťují, že nedodržování slibů a dohod je běžným chováním.

Nejen že dychtí po bohatství a moci, na které mají nárok jen proto, že existují a mohou si je vzít, ale při uzurpování a braní druhým dosáhnou zvláštního potěšení; co mohou odcizit, ošidit a vynutit si, je pro ně sladším ovocem než to, co je výsledek poctivé práce. Dále se velmi brzy naučí, jakým způsobem může mít jejich osobnost traumatizující učínky na osobnost nepsychopatů a jak využít tohoto zdroje teroru pro dosažení svých cílů.

A nyní si představte lidské bytosti, které žijí v úplné nevědomosti o přítomnosti psychopatů, a jak mohou být jednoduše oklamáni a manipulováni těmito jednotlivci, jak mohou získat moc v různých zemích, předstírat loajalitu místní populaci, zatímco ve stejnou dobu zveličují očividné a zřejmé fyzické rozdíly mezi skupinami (jako například rasa, barva pleti, náboženství, atd.). Psychologicky normální lidé se začnou pobíjet kvůli bezvýznamným rozdílům (vzpomeňte si na Rwandu v roce 1994, vzpomeňte si na Izraelce a Palestince), zatímco devianti u moci, kteří se svou podstatou odlišují od zbytku, bez svědomí a schopnosti vcítit se do pozice jiného člověka, profitují a tahají za nitky.

Jsme svědky buď posledního zoufalého uchvácení moci, nebo konce brutálních a proradných drogových, pašeráckých gangů CIA a zabijáků prezidentů; mezinárodních bankéřů kteří perou špinavé peníze, a jejich najatých vrahounů – ekonomických i jiných; zkorumpovaných armádních dodavatelů; přespříliš horlivých generálů, korporátních predátorů a jejich političkých dohazovačů; vymývačů mozků a znásilňovačů, kteří jsou eufemisticky známi pod označením psy-ops a PR specialisti – ve zkratce celá ta banda ověřených psychopatů, kteří řídí naší tak zvanou civilizaci. Kteří mají strach, že budou přemožení.

Proč se patokracie obává, že ztrácí kontrolu? Protože je ohrožena šířením informací. Největší hrůzu psychopatovi nahání obava, že bude odhalen.

Psychopati jdou životem s vědomím, že se zcela odlišují od ostatních lidí. Hlubo uvnitř vědí, že jim něco chybí. Velmi rychle se naučí skrýt absenci empatie, zatímco opatrně studují emoce druhých, aby mohli předstírat normálnost, zatímco chladnokrevně manipulují normální lidi.

Dnes, díky nových informačním technologiím, stojíme na pokraji odhalení psychopatů a možnosti vybudovat civilizaci od a pro zdravé lidské bytosti – civilizace bez válek, civilizace založená na pravdě, civilizace ve které světecká menšina, spíše než ďábeslká menšina, bude tíhnout k pozicím moci. Máme potřebné vědomosti k tomu, abychom mohli diagnostikovat psychopatické osobnosti a udržet je daleko od moci. Máme potřebné vědomosti, které jsou zapotřebí k rozložení institucí, ve kterých se obzvlášť daří psychopatům – armáda, informační služby, velké korporace, a tajné společnosti. Jednoduše musíme šířit tyto informace, v míře co největší a co nejdříve, spolu s vůlí je použít.

Dokud nebude informacím, spolu s povědomím, o patologických jednotlivcím věnována dostatečná a náležitá pozornost, dokud se nestane součástí obecného povědomí všech lidí, do té doby neexistuje způsob, aby se věci změnily způsobem, který bude efektivní a dlouhodobý. Pokud by se polovina lidí, kteří agitují pro pravdu, nebo zastavení válek, nebo záchranu země, zaměřili své úsilí, čas a peníze na odhalení psychopatie, možná potom bychom se někam posunuli.

Dala by se položit otázka, zda slabým bodem naší společnosti byla tolerance psychopatického chování? Naše skepse o tom, že se někdo může prezentovat jako inteligentní vůdce, zatímco bez svědomí klame jen pro svůj vlastní prospěch? Nebo jde o pouhou nevědomost?

Pokud běžný volíč-občan nemá ponětí o existenci kategorie lidí, které považujeme téměř za lidi, kteří vypadají jako my, kteří s námi pracují, kteří jsou zastoupeni v každé rase, každé kultuře, mluví každým jazykem, ale kterým chybím svědomí, jak se potom veřejnost může postarat o to, aby těmto lidem nebylo dovoleno ovládnout hierarchie? Obecná nevědomost o psychopatologii může znamenat pád civilizace. Jako pasoucí se ovce nečinně přihlížíme, zatímco poličtí/korporátní elity vrhají armády našich nevinných synů a dcer na vymyšlené nepřátele, aby mohli vytvořit bilionové zisky, zatímco mezi sebou soupeří o patologickou hegemonii.

Téměř každý, kdo byl někdy součástí organizace, která usilovala o společenskou změnu, byl pravděpodobně svědkem opakujícího se scénáře. Dobrá a upřímná práce mnoha lidí, která může být zničena činy jednoho člověka. To nevěstí nic dobrého, pokud chceme dosáhnout jakési spravedlnosti na této planetě! Pokud psychopati dominují politické hierarchie, je potom překvapující, že pokojné demonstrace mají nulový dopad na výsledek politických rozhodnutí? Možná je načase si vybrat něco jiného, způsob, jak sami sobě vládnout, než jen prostřednictvím masivních a vzdálených hierarchií?

Tolik snahy šířit články, výzkumné zprávy, výklady a knihy vůdcům, aby si mohli vzít tuto novou informaci k srdci a změnit své chování, která nevedla k ničemu. Například Robert Heinberg, v posledním odstavci své revidované kníhy, The Party´s Over, píše:

Nadále věřím tomu, že pokud lidem na světě bude dána pomoc, aby pochopili situaci ve které se nacházíme, jaké máme možnosti a důsledky současného směru, kterým se ubíráme, potom bude alespoň možné, že je to přiměje se pustit do toho značného úsilí a obětování, které bude mít ve výsledku za následek pokojný přechod k dlouhodobě udržitelnému, místnímu, decentralizovanému, nizkoenergetickému, zdroje chránícímu, společenskému režimu. Ale bude třeba inspirovaného vedení.

A to je ta právě-zavražděná fantazie. Žádní inspirovaní vůdci již nejsou. A v hierarchických strukturách ani být nemohou. Domnívat se, že je možné zvolit do úřadu muže nebo ženy, kteří jsou rozumní a budou vědět o co jde, a kteří se budou měnit a učit a růst, konat soucitná rozhodnutí a zásadové činy... je pošetilé a dětinský sen. Psychopatické agendě toto pokračující snění jen a jen hraje do karet

Pouze pokud 75% lidstva se zdravým svědomím pochopí, že máme přirozeného predátora, skupinu lidí která žije mezi námi, kteří na nás pohlížejí jako na bezmocné oběti, na kterých se můžou dle libosti krmit, pro dosažení svých nelidských záměrů, pouze potom podnikneme rázné a bezprostřední kroky, kterých je třeba k ochraně toho, co je drahocenně lidské. Psychologičtí devianti musí být odstraněni z jakéhokoliv pozic, kde mají moc nad lidmi se svědomím, tečka. Lidé musí být informováni o tom, že podobní jednotlivci existují a musí se naučit jak je, spolu s jejich manipulováním, rozpoznat.

Opravdovým problémem je, že vědomosti o psychopatii a tom, jak psychopati řídí svět, byly účinně skryty. Lidé nemají adekvátní, hlubší vědomosti kterých je třeba k tomu, aby mohli opravdu dosáhnout změny směru od zdola nahoru. Napříč historií znovu a znovu stále to samé: seznamte se s novým šéfem, je stejný jako ten přechozí. Pokud existuje úsilí, jak v současném temném období pomoci lidstvu, která si zaslouží aby se na něm pracovalo na plný úvazek a s oddaností, je to výzkum psychopatie, spolu s šířením této informace jak nejdál je jen možné.

Jen dvě věci mohou přimět psychopata k poslušnosti:

1. Ještě větší psychopat.

2. Nenásilné a úplné odmítnutí podrobit se psychopatickému manipulování, ať to stojí co to stojí (nenásilné neuposlechnutí).

Zvolme cestu číslo 2! Pokud by se lidé jednoduše posadili a odmítli dále podporovat jakýkoliv cíl psychopatické agendy, pokud by lidé odmítli platit daně, pokud by vojáci odmítli bojovat, pokud by státní zaměstnanci a korporátní trubci a dozorci ve věznicích odmítli pracovat, pokud by doktoři odmítli léčit psychopatické elity a jejich rodiny, celý tento systém by se se skřípotem zastavil.

Opravdová změna nastane v momentě, kdy se člověk dozví o psychopatii, spolu se všemi mrazícími detaily. Svět vypadá z tohoto nového vědomí odlišně a celá řada nových činů může být uskutečněna. Rozlišovat mezi lidskými a psychopatickými kvalitami je základ pro zodpovědnost, ze které máme velkou šanci vytvořit udržitelnou společnost.


Clinton Callahan je zakladatelem Possibility Management, autorem Radiant Joy Brillian Love, zakladatel Callahan Academy, podporuje zodpovědné a tvůrčí vedoucí, prostřednictvím autentického osobního vývoje.

10 června 2008

Mouravieff, Ezoterické křesťanství


Boris Mouravieff

Boris Mouravieff je autorem řady knih pod názvem Gnosis, která dokumentuje vnitřní tradici východní Pravoslavnosti. Knihy Gnosis obsahují informace, které se podstatným způsobem shodují s dílem Uspenského In Search of the Miraculous.[Hledání zázračného] Mouravieff kromě toho představuje další látku, kterou nelze najít v ostatních zdrojích 4. cesty. Mezi nejdůležitější z nich patří pojem dvou ras, adamské a předadamské, a dále pojem pólové dvojce nebo pólových protějšků. Další informace se nacházejí v dalších heslech slovníku.

Mouravieff byl ruský emigrant, který poté co utekl před revolucí, žil v Paříži. Osobně znal Gurdžijeva a Uspenského, ale nebyl žákem ani jednoho z nich.

Cassiopaeans potvrzují pojem dvou ras a obecně potvrzují autenticitu Mouravieffova záznamu tradice. QFS nahlíží na Mouravieffa jako na kronikáře tradice, ne jako na mistra podobnému Gurdžijevovi.

QFS doporučuje studentovi filtrovat od zbytku cenné tradice, kterou Mouravieff přenáší, jeho osobní spekulace. Jedním příkladem Mouravieffovy vlastní glosy je jeho společenský komentář, který má sklon k synarchii a dále myšlenky týkající se ezoterické role určitých osobností napříč historií.

Mouravieffovo vylíčení témat týkajících se center, malých Já, polarity, filmu života, dvou rozdílných lidských ras, bankrotu, cesty přístupu a schodiště, je skutečně užitečným dodatečným materiálem ke klasikům 4. cesty Gurdžijeva a Uspenského.

Mouravieffův tón je obecně odborný a méně šokojící nebo ostrý, než v případě Gurdžijeva nebo Uspenského. Narozdíl od Gurdžijeva nebo Uspenského je Mouravieff hlouběji zasazen do čistě křesťanského kontextu a terminologie.


Ezoterické křesťanství

Mouravieff používá tento pojem pokud se odkazuje na jeho verzi učení 4 Cesty. Velký počet pojmů, které které Gurdžijev (Gurdjieff) vynesl na světlo, se podle Mouravieffa, nacházejí v roztroušené formě ve vnitřní tradici východní ortodoxie. Ty jsou zdokumentovány v Mouravieffově knižní sérii Gnosis.

Mouravieff se údajně setkal s Gurdžijevem v Paříži, kde se zeptal:


„Tento systém považuji za základ křeťanské nauky,“. „Co k tomu můžeš říct?“

Gurdžijev odpověděl, „Jde o základ. Ale oni tomu vůbec nerozuměli.“

„Je tento systém tvůj?“

„Ne...“

„Kde jsi ho našel? – Odkud jsi jej vzal?“

„Možná,“ odpověděl Gurdžijev, „jsem ho ukradl.“

K tomuto druhému bodu – zcizení učení – je třeba pamatovat na způsob, kterým Gurdžijev učil. Mouravieff, jak jeho tvorba naznačuje, byl negativně fixovaný na Gurdžijeva. Myslel si o něm to nejhorší. Gurdžijevova odpověď pro Mouravieffa bylo pouhé zrcadlení toho, co bylo v Mouravieffově mysli.

Co se týče počatků učení, Gurdžijev tvrdí, že učení prošlo křesťanstvím, ale nerozuměli mu, tedy nevěděli jak ho správně použít. Nejenže tomu Otcové církve nerozuměli, ale navíc byli zmatení ohledně svého vlasního původu. Ouspensky zaznamenal, že Gurdžijev o křesťanství prohlásil, že nebylo „vynalezeno Otci církve. V hotové podobě bylo převzato z Egypta, až na to že to nebylo z Egypta, který známe, ale z Egypta který neznáme. Tento neznámý Egypt se nacházel na stejném místě jako ten druhý, ale existoval mnohem dříve... prahistorický Egypt byl křesťanský mnoho tisíc let před narozením Krista.“

Je pravdou, že mnohé křesťanské náměty lze vystopovat v egyptských vzorech, například obětovaný a vzkříšený spasitel. Mimoto se zdá, že současná egyptologie neuspěla v poskytnutí celkového vysvětlení Egypta. Kromě toho je jinak těžké okomentovat prohlášení Gurdžijev a Ouspenského o egyptském původu Práce [The Great Work – ezoterická práce].

Více: Gurdžijev, Uspenský

Zdroj: Mouravieff, Ezoterické křesťanství

04 června 2008

Velký naftový podvod

Je tu další článek o podvodech na finančních trzích a rostoucích cenách ropy. Český překlad článku byl převzat ze Zvědavce, originál vyšel na stránkách Information Clearing House.

Velký naftový podvod - Co všechno o tom FED věděl?

Mike Whitney

Komise CFTS (The Commodity Futures and Trading Commission) vyšetřuje, zda za vysokou cenou nafty na světových trzích nejsou manipulace a podvody při obchodování s tzv. future (sázka na budoucí ceny). Když už se v tom budou hrabat, mohou rovnou přibrat trhy s obilninami, rýží a kukuřicí. Celá ta věc je podvod upečený investičními bankami a hedge fondy, které se snaží zalátat mnohamiliardovou díru způsobenou hypotéční krizi, kterou vytvořili, když překonvertovali mizerně zajištěné hypotéky do cenných papírů. Vybuchlo jim to přímo do ksichtu loni v srpnu a způsobilo volání o pomoc FEDu. Miliardy, které teď od FEDu dostávají, rozdělují do komodit, které dále destabilizují světovou ekonomiku, tlačí ceny za benzín nahoru a spouštějí hladové nepokoje po celé planetě.


Měsíce je nám tvrzeno, že vysoké ceny benzínu jsou způsobeny tím, že jsme dosáhli vrcholu v těžbě, válkou v Iráku, útoky na ropná pole v Nigérii, odborářskými problémy v Norsku a (samozřejmě ten nejoblíbenější argument) růstem spotřeby v Číně. Je to hloupost. Stejně, jako je hloupost předpověď Goldmana Sachse, že cena se vyšplhá na 200 dolarů za barel. Jestli má cena za naftu vyběhnout tak vysoko, jak je možné, že G-Sax udržuje neutrální hodnocení některých svých naftových akcií, jako například Exxon Mobile? Mohlo by být, že vědí, že nafta je jen další mega-bublinou, jako byl trh s realitami, korporační obligace a akcie dot.com, a že cena spadne jakmile velcí hráči popadnou padáky a vyskočí?

Tři věci tlačí cenu nafty nahoru: klesající dolar, spekulace a nákup future akcií formou marginální platby.

Dolar se potápí, protože finanční politika Rezervní banky udržuje téměř deset posledních let úrokovou míru pod hranici inflace. A také díky 700 miliardovému deficitu a tomu, že státní dluh se zvětšil z 5,8 bilionu dolarů, když Bush přišel k moci, na současných 9 bilionů. Je zázrak, že dosud nezkolaboval.

Podlé článku ve Wall Street Journal z ledna „kdyby dolar zůstal od roku 2001 stejně pevný jako zlato, platili bychom dnes za barel 30 dolarů a ne 99. (To bylo v lednu, dnes už 126.) Pokles kupní síly dolaru ukazuje, že americká měnová politika tiskne příliš mnoho dolaru.“

Cena za naftu se zvýšila od roku 2001 více jak čtyřnásobně, z původních 30 na dnešních 126 dolarů, ANIŽ BY DOŠLO K PŘERUŠENÍ TĚŽBY. Nafty je dostatek, tvrdit, že je ji málo, je lež.

A co se týče koupě formou marginální platby, podívejte se, co o tom píše William Engdahl:

„Podle konzervativních odhadů nejméně 60 procent z dnešní ceny 128 dolarů za barel přichází z neregulovaných trhů futures, kde spekulují hedge fondy, banky a finanční skupiny. Tito hráči využívají londýnskou burzu ICE Futures, newyorskou burzu NYMEX Futures, nekontrolovatelné mezibankovní obchody a obchody z-ruky-do-ruky, aby se vyhnuly vyšetřování burzovních komisí. Americká pravidla definována vládní komisi pro komoditní futures (CFTC) předepisují, že při koupi je nutno zaplatit pouze 6 procent z ceny kontraktu. Při dnešních cenách 128 dolarů za barel nám vychází, že tito hráči platí pouze 8 dolarů za barel. Zbývajících 120 dolarů si půjčují. Tento extrémní poměr 1:16 pomáhá tlačit cenu nahoru do nereálných výšek a vyrovnává ztráty bank způsobené hypoteční krizi a dalšími katastrofami na účet celkové populace.

Jinými slovy investiční banky a jejich obchodní partneři z hedge fondů mohou hrát se systémem hru, při které platí za barel osm dolarů. To není špatné, že ne?

Bylo by možné se domnívat, že sázení na budoucí ceny nafty je pro potápějící se banky postižené těžkými ztrátami ze zkrachovalých bilionových obchodů s hypotečními úvěry velmi lákavé?

A pokud banky a hedge fondy tuto hru nehrají, odkud přicházejí peníze? Vytvořil jsem tabulky a grafy, ze kterých vyplývá, že téměř dvě třetiny zisků velkých investičních bank přicházejí z převodu komerčních a osobních hypoték na akcie. Ten trh je mrtev. Kromě toho nejde ani o půjčky, které selhaly nebo o ztráty z hypoteční krize, které je nutno jednorázově odepsat. Bankám vyschly příjmy. Jak tedy naplní měšce? Buď jsou až po krk v přehazování úrokových měr nebo obchodují s deriváty nebo sázejí na burzách s future. Vyberete si.

Ještě je tady, samozřejmě, jedna možnost. Ale pokud by se ukázalo, že je pravdivá, vrhlo by to pochybnosti na legitimitu celého finančního systému. De facto by to potvrdilo, že systém je zkorumpován našimi přáteli z bankovního politbyra – Federální rezervní banky od nejnižších až po nejvyšší účastníky. Vypadalo by to takhle:

Co když investiční banky obchodují se svými bezcennými hypotečními fondy a obligacemi přímo na aukcích Federální rezervní banky a používají peníze z těchto obchodů (400 miliard dolarů) k umělému vyhnání cen surovin jako rýže, kukuřice, obilnin a nafty?

Mohlo by to být? Mohla by Federální banka zavřít obě oči a předstírat, že to nevidí, aby pomohla svým bankovním kamarádům dostat se z louže tím, že vyženou ceny těchto komodit do nesmyslných výšek?

Pokud ano (a obávám se, že je to tak), tak to udělalo víc škod než užitku. Jak napsali včera v Associated Press:

„Ve čtvrtek oznámila Federální rezervní banka, že poskytne sadu čerstvých úvěrových balíčků krátkodobých půjček hotových peněz, aby pomohla těžce zkoušeným bankám v jejich snaze rozhýbat přetažený trh s kredity. Podle FEDu uspořádají v červnu tři aukce, na každé bude k dispozici 75 miliard hotových peněz pro krátkodobé půjčky. Banky mohou žádat o podíl na těchto fondech. Jde o čerstvou snahu FEDu v rámci programu, který začal už v prosinci minulého roku, zaměřeného na pomoc bankám, aby tyto mohly dále poskytovat půjčky svým zákazníkům.“

Dalších 225 miliard pro bankéře a ani penny pro postižené dlužníky. FED se svými půjčkami bankrotuje a tuneluje zemi jen aby podržel nad vodou bezohledné spekulanty.

A co se spekulací týče, existují rozsáhlé důkazy, že s finančním systémem je manipulováno. Podle MarketWatch:

„Spekulační aktivity na trhu komodit v posledních létech enormně vzrostly, oznámila komise pro vnitrostátní bezpečnost a vládní záležitosti. Zdůraznila, že mezi roky 2003 až 2008 vzrostly indexové fondy spojeny s komoditami dvacetinásobně – z 13 miliard na 260 miliard dolarů.

A zde uvádíme část ze svědectví Michaela W. Masterse z Masters Capital Management před pro vnitrostátní bezpečnost a vládní záležitosti tento týden:

Spekulanti dnes nalévají miliardy dolarů do komoditního trhu future. Počítají s tím, že ceny půjdou nahoru. ... V tisku se zvýšení cen ropy nejčastěji vysvětluje zvýšenými požadavky Číny. Ale čínský trh podle ministerstva energetiky zvýšil dovoz ropy za posledních pět let z 1,88 miliardy barelů na 2,8 miliardy. Tedy o 920 milionů barelů. Za stejné pětileté období zvýšily spekulanti poptávku na future o 848 milionů barelů. Spekulanti tedy nakoupili skoro stejné množství jako Čína.

Prostřednictvím trhu future tedy spekulanti vytvořili rezervy 1,1 miliardy barelů nafty – osm krát více, než kolik přidaly Spojené státy za posledních pět let do svých strategických naftových rezerv.

Mnoho trhů komodit s future dnes představuje největší hybnou sílu. Obrovský nárůst požadavků na future v podstatě zcela ušel ekonomům vzdělaným v klasickém pojetí. Tito analytikové téměř nikdy neanalyzují trendy na trzích future.

Jak tečou peníze do trhů future, má to za následek dvě věci: Trh se rozšiřuje a ceny rostou. Aktivita indexových spekulantů má jeden zásadní problém a sice to, že čím více zvedá ceny, tím je intenzivnější a tedy přispívá k dalšímu růstu. To vysvětluje zrychlující se růst cen na komoditním trhu future. CFTC podnikla úmyslné kroky umožňující určitým hráčům v podstatě neomezený přístup k future trhům. Garantovala bankám z Wall Street výjimky ze spekulativní výše limitu při obchodech z ručky do ručky. V podstatě to uzákonilo výjimku z pravidel umožňující neomezené spekulace. V okamžiku, kdy indexoví spekulanti vstoupí na future trh komodit, a 85 až 90 procent to činí, nemají téměř žádná omezení. Výsledkem je hrubé zkreslení dat, které šikovně zakrývá plný dopad indexových spekulací.

CFTC hodlá jít ještě o krok dále a usiluje nyní o vytvoření takového statutu pro indexové spekulanty, který by pro ně zrušil úplně všechna omezení, co se sázek na future týče. To uvrhne globální ekonomiku do chaosu a miliony lidí vystaví nebezpečí smrti hladem. Pochopitelně tyhle věci nejsou důležité v porovnání s nutností dále obohatit konta parazitické třídy investorů.

(Poznámka: Zachytili jste to? The Commodity Futures and Trading Commission (CFTC) byla pověřena, aby vyšetřila "zda za vysokou cenou nafty na světový trzích nejsou manipulace a podvody při obchodování", a přitom je to ten stejný dozorce, který se snaží povolit neomezené spekulace na futures trzích.)

Ropné tankery nyní kotví u pobřeží Íránu a Louisiany. Strategické rezervy jsou plné. Poptávka stagnuje. Největší světový spotřebitel nafty (hádejte kdo) omezuje spotřebu. Jak píše CNN:

„Současně s cenami benzínu na rekordních výškách omezili Američané své cesty auty a to tak drasticky, že jde o historický rekord. Ministerstvo dopravy sděluje, že v březnu došlo k největšímu poklesu dopravy, jaký kdy byl zaznamenán. V porovnání se stejným obdobím loňského roku Američané najeli o 4,3 procenta méně. To je o 11 miliard mílí méně.
Drtivá hrozba nedostatku nafty je zfalšovaná krize. Další podvod a mlžení. Další hra typu Enron umně zkonstruována bankéři a managery hedge fondů. A znovu platí, že krvavé stopy původců krize nás přivádějí přímo před dveře Federální rezervní banky. Ale je také zbytečné čekat na pomoc od těch, kteří mají ze zákona dozorovací povinnost. Všichni byli nahrazeni podnikateli typu Harvey Pitta nebo Hanka Paulsona. Jediný moment, kdy se v někom z Bushovy administrace pohne svědomí a rozhodne se mluvit, nastane tehdy, když uvidí na stole šek na mnoho milionů za napsaní knihy „řeknu všechno“.

Více o tomto článku na fóru zde