Dvacet pět způsobů jak potlačit pravdu aneb opravdu důležitá příručka o tom jak se bránit

„Knowledge protects, ignorance endangers“ neboli, volně přeloženo, pokud máme vědomosti (ty které míří na co nejobjektivnější pohled na svět, pro které je třeba vynakládat hodně úsili a trápit šedou kůru mozkovou) tak nás ochrání. Ale další důležitá věc je, že pokud tyto nabyté vědomosti neaplikujeme v praxi, stanou se jen snůšku informací a dat, která jsou nám v konečném důsledku k ničemu.

V článku Twenty-Five Ways To Suppress Truth - Must Read Survival Guide od Michaela Sweeneyho jsou shrnuty důležité body a postupy, jak rozpoznat metody a postupy dezinformátorů. V našem světě lží, dezinformačních kampaní a konspirací je to velmi šikovná věc.

Článek samotný je velmi dlouhý a proto nejde o úplný překlad. Část, která byla doslovně přeložena je dle mého mínění ta nejdůležitější a jedná se přímo o popis dvaceti pěti způsobů, jak potlačovat šíření pravdy. U zbylých dvou částí, úvodu a konečné části (osm znaků dezinformátora), jde v podstatě o shrnutí obsahu. Z těchto dvou částí je přeložena převážná část, jen byly vypuštěny některé detaily. Nicméně některé pasáže jsou přímým překladem a jsou v uvozovkách.

Po nezbytném upřesnění tedy pojďme k samotnému článku:

„Silné a věruhodné obvinění, že došlo ke spáchání kriminálních činů ve vysokých kruzích, může vést buďto k pádu nebo velkým škodám pro vládu, náboženství nebo korporaci.

Tam, kde jde víc než jen o zločin, o konspiraci nebo konspiraci zaměřenou na ututlání zločinu, bude pokaždé vedena dezinformační kampaň, jejíž účelem je zaměřit se na ty, kteří usilují odkrýt a odhalit buď pravdu a/nebo konspiraci.

Jestliže skupiny, které tuto činnost provozují, postrádají efektivní možnost jak zaútočit nebo se bránit fakty, potom dochází k uplatnění propagandistických technik k potlačení pravdy.”

V tomto článku jsou uvedeny různé druhy taktik, které dezinformátoři používají. Čím více kategorií někdo splní, tím je pravděpodobnější, že se jedná o profesionálního dezinformátora plnícího danou agendu.

Lidé mohou být koupeni, může jim být vyhrožováno, nebo mohou být vydíráni aby poskytli dezinformace, tudíž i ‚ti dobří‘ mohou být v mnoha případech mezi podezřelými.

Úspěch těchto taktik obecně závisí na spolupracujících a servilních médiích, opozici která je jen předstíraná, a naivní a vystrašené a otupělé veřejnosti.

„Pozor na to čemu a komu věříte.“

Je dobré znát různé druhy technik, které jsou používány při potlačování pravdy a způsoby, jakým mohou být tyto techniky použity. Pamatujte, že většina informací v informačním věku je nepravdivá.

Racionální člověk který hledá pravdu, vyhodnotí po sobě jdoucí řadu důkazů a dojde k závěru, zda jsou spoje mezi nimi pevné a přesvědčivé, nebo zda jsou naopak slabé a je třeba dodat více informací, nebo zda některé spoje nedrží pohromadě což zruší platnost argumentu. Ne vždy je to však tak jednoznačné, například v případech, kdy již existují souběžné spoje, nebo pokud je možné podobné spoje odhalit, nebo pokud určitý spoj byl jen podpůrný a ne klíčový.

Hra se hraje tak, že se mluví o bodech, které buď posílí nebo naruší – nejlépe do bodu zlomu – tyto zmiňovaná spoje.

„Úkolem dezinformátora je zasahovat do tohoto vyhodnocování... alespoň do té míry, aby si lidé mysleli, že spoje jsou slabé, nebo přerušené, i když tomu tak ve skutečnosti není, nebo i navrhují alternativní řešení, které vede pryč od pravdy.”

Někdy je pouhé zpomalení, nebo znesnadnění procesu s pomocí těchto taktik druhem výtězství, neboť zvedá úroveň apatie, která s postupem času a řečněním přichází, neboť lidi přestane bavit chodit v kruhu nekonečných diskuzí.

Co se zdá být pravdou téměř v každém případě je, že pokud nelze rozbít spoje důkazů – na základě faktů – pro dané řešení, potom pravda vyhrála. Pokud dojde k narušení spoje, je třeba vytvořit nový jinak je závěr neplatný.

Být autorem nebo zastáncem neplatného řešení, nebo spojení, není důvoden ke studu, pokud však k tomu došlo v poctivosti, při procesu hledání pravdy. Pochopitelně se stává, že se jedinec může emotivně upnout na část daného bodu, ale ve skutečnosti je jedno, kdo vyhraje dokud jde o pravdu.

„Dezinformátoři se ale snaží zapojit emoce a trestat selhání (skutečné či domnělé) a skrz zastrašování se budou snažit zabránit další diskuzi.“

Dezinformátor a jeho operátoři musí hledat způsob, jak zabránit racionálnímu a kompletnímu vyšetření jakýchkoliv souvislostí, které by je usvědčily. Je třeba lhát a klamat, protože pravda sama o sobě málokdy neuspěje.

Profesionální lháři, např. členové zpravodajských agentur a profesionální zločinci, většinou používají nástroje, které jsou velmi dobře definované a pozorovatelné. Nicméně, běžný člověk o nich neví a proto je proti podobným zbraním bezmocný a je jednoduše uveden v omyl. Dokonce ani lidé v médiích nebo v oblastech vymáhání práva nejsou obecně vycvičeni, aby rozeznávali tyto věci. Pouze dezinformační profesionálové většinou rozumějí pravidlům hry.

„Cílem dezinformačních agentů je zabránit diskuzi o souvislostech a to v souvislosti důkazů, které nelze přetrhnout, a ve stejnou dobu klamem a lží vybrat ty spoje, které se zdají být slabšími než ve skutečnosti jsou, a vytvořit tak iluzi přerušení, nebo ještě lépe rozptylovat ty, kteří tyto souvislosti zkoumají pomocí např. zpochybnění integrity toho kdo předkládá důkazy.”

Je důležité pochopit, že fakt zůstává faktem, bez ohledu na zdroj. A pravda je pravdou, bez ohledu na její zdroj.

[pozn. Například pochybující člověk se zeptá: „Jak můžete používat zprávy z masových médií, když tvrdíte že jsou cenzurované?” I když je pravda, že zprávy jsou cenzurované, mnoho věcí přesto proklouzne, neboť sami reportéři netuší co vlastně říkají. Když je následně jejich reportáž viděna v kontextu, poslouží jako součást důkazu. Většinou se spoléhá na to, že průmerný divák si podobných nesrovnalostí nevšimne, má krátkou paměť, natož aby se pídil sám po informacích a souvislostech]

„V případě, že je někdo podezřelý z toho, že má opravdový důvod lhát, je potřeba pro vyloučení jeho svědectví pouze skutečný důkaz, že samo svědectví JE lež,.“ Pokud by se svědectví známého lháře neopíralo o žádná fakta, nebylo by věrohodné, ale pokud je výpověď podložena ověřitelnými, nebo jnak věruhodnými fakty, potom nezáleží na tom, kdo předkládá důkazy, nebo jaké jsou jejich motivy, či zda v minulosti lhali, nebo zda mají důvod lhát v tomto případě – samotná fakta, nebo spoje, mají být a měli by být jednotlivě označeny za platné nebo neplatné, a jejich role v celé záležitosti bude jen podpůrná.

„Ve veřejných fórech, jako jsou například dopisy editorovi novin nebo v internetových diskuzních a informačních skupinách, hrají dezinformátoři velmi důležitou roli.“

Hlavním cílem diskuzí a diskutujících v těchto fórech je snaha jednotlivců, aby se ostatní zapojili na základě své vlastní určité pozice, svých názorů nebo řešení – většinou se jedná o názory v ranné fázi vývoje. Je tedy předložen názor a hledají se další informace, data, fakta a komentáře ostatních, které buď potvrdí nebo vyvrátí tento názor.

Důvodem využítí podobných médií je naděje, že se podaří nashromáždit více dat pro lepší formulování názorů. V případech, kdy jde o kritické názory vůči vládě nebo mocným zájmovým skupinám (obzvlášť pokud je předmětem jejich kriminalita), má dezinformátor další roli – zastavit začínající diskuzi a sdílení informací. Dále se postarají o to, aby se autor názoru, spolu s kterýmkoliv stoupencem, stal nevěrohodným. Toto je velmi užitečné v počáteční fázi procesu v případě, kdyby v budoucnosti mělo dojít ke střetu následkem počátečního úspěchu představitele těchto informací.

Často je možné identifikovat dezinformátora při práci díky volání po „vyšším standardu než je pro podobnou diskuzi, nebo samotný kontext třeba”. Bude požadovat, aby ti co předkládají argumenty, doložili důkazy na úrovni odborné znalosti profesora, profesionálního badatele nebo investigativního spisovatele. Budou tvrdit, že vše co nesplňuje podobná kritéria znamená, že se diskuze stane bezvýznamnou nebo nedostatečnou a každý kdo s tim nesouhlasí, je očividně pitomcem – a většinou to bude řečeno přesně tímto způsobem.

Proto až budete pročítat podobné diskuze, hlavně v případě internetových, zpravodajských skupin nebo fór, si sami pro sebe rozhodněte, kdy jde o racionální argument a kdy o dezinformaci, psychologickou bojovou operaci, nebo podvádění. Je v pořádku obvinit ty co nemají racionální argumenty. Ti, kteří se buď snaží vás záměrně svést z cesty, nebo ti kdo jednoduše nevědí o čem mluví, většinou utíkají pokud jsou odhaleni a nebo zmlknou. (Jsou ale i případy, kdy agenti pracují v týmech, což znamená, že když je obviníte z toho, že se nedrží faktů, budete to vy, kdo bude napaden a vysmíván, do té doby dokud se nevzdáte).

V tomto článku představujeme dvacet pět metod a osm znaků dezinformátora, které obsahují jednoduché příklady v podobě skutečného případů z komentářů zinternetových skupin, nebo známých historických událostí, spolu s tím jak na ně správně reagovat.

Obviňování by se to nemělo přehánět – je dobré pro opakované provinilce a ty, kteří používají více taktik najednou. Při odpovědích bychom se měli vyhýbat emocionálním pastím nebo tématickým oklikám, ledaže hrozí že by mohli být někteří z pozorovatelů lehce odrazeni a oklamáni. Zvažte uvést citaci celého pravidla, než jen jeho pouhé zmínění.

„Dvacet pět pravidel dezinformování

Poznámka: V případě pěti prvních a posledních pravidel (nebo šesti, záleží na situaci) není většinou možné, aby byly použíty běžným dezinformátorem. Tyto postupy jsou zpravidla použity lidmi ve vedení, klíčovými hráči, nebo na úrovni plánování kriminální konspirace, nebo konspirace za účelem zahlazení stop.

1. Neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo. Bez ohledu na to co víte, nemluvte o tom – zejména pokud jste veřejná osoba, komentátor zpráv, atp. Pokud to není ve zprávách, nestalo se to a nikdy se nebudete muset zabývat tímto tématem.

2. Buďte nedůvěřiví a pobouření. V diskuzi se výhýbejte stěžejním bodům a místo toho se zaměřte na vedlejší body, které lze využít ke kritice jinak nedotknutelné skupiny nebo tématu. Tento postup je také známý jako manévr ‚Jak se opovažujete!‘

3. Vytvořte šířitele fám. Diskuzi o hlavních bodech se vyhnete tím, že budete prohlašovat veškerá obvinění, bez ohledu na místo nebo důkazy, za pouhé fámy a nepodložená obvinění. Dále je možné použít mnoha hanlivých frází, které jsou navzájem neslučitelná s pravdou. Tato metoda funguje obzvlášť dobře, pokud je k dispozici spolupracující tisk, neboť jediným způsobem, jak se může veřejnost dozvědět fakta, je pravě jedině skrz ‚diskutabilní fámy‘. Pokud je možné spojit témata s internetem, lze potom tohoto faktu využít pro označení celé záležitosti za ‚nepodloženou fámu‘, kterou začala ‚parta dětí na internetu‘ a celá věc nemá nic společného s fakty.

4. Použití slaměného panáka. (z angl. straw man) Najděte, nebo vytvořte, údajně podstatnou část argumentu vašeho protivníka, kterou budete moci jednoduše zbořit proto, aby jste to byli vy, kdo bude vypadat dobře a naopak váš protivník bude vypadal špatně. Je možné si vymyslet téma o kterém můžete bezpečně tvrdit, že existuje na základě vaší interpretace odpůrce/odpůrcových argumentů/situace, a nebo si vyberte nejslabší část z nejslabšího obvinění. Vyzdvihněte jeho význam a zničte jej způsobem, který bude vypadat tak, že odhaluje nasmyslnost veškerých pravdivých a i smyšlených obvinění, zatímco se ve skutečnosti vyhýbáte dizkusi důležitých témat.

5. Odvěďte pozornost odpůrců pomocí nadávek a zesměšňování. Tento postup je také známý jako primární trik ‚napadnutí posla‘. Spojte odpůrce s neoblíbenými jmény, jako např. ztřeštěnci, pravičáci, liberálové, levice, teroristi, fanoušci konspiračních teorií, radikálové, milice, rasisti, náboženští fanatici, sexuální devianti a tak dále. To odradí ostatní je podporovat, neboť se budou obávat, že budou označeni stejnou nálepkou a vy tudíž nebudete muset čelit důležitým tématům.

6. Udeřit a zmizet. Krátce zaútočte na svého odpůrce, nebo odpůrcovu pozici, v libovolném veřejném fóru a utíkejte pryč před tím, než může být dodána odpověď, nebo odpověď jednoduše ignorujte. Tento postup funguje velmi dobře v prostředí internetu, a v dopisech vydavateli, a všude tam, kde se daji postupně povolat další a další nové totožnosti a to bez potřeby vysvětlovat kritiku nebo způsob uvažování – jednoduše učiňte obvinění nebo jiný druh útoku, potom nikdy neprobírejte příslušné otázky a nikdy neodpovídejte na následné odpovědi, neboť by to podpořilo stanovisko vaše odpůrce.

7. Zpochybnit úmysly. Překroutit nebo zdůraznit jakýkoliv fakt, který může být chápán tak, že protivník je motivován skrytým osobním motivem, nebo je jinak zaujatý. Tímto postupem se vyhnete diskuzi o problémech a donutíte odpůrce, aby se bránil.

8. Odvolávat se na autoritu. Prohlašujte o sobě, že jste autorita, nebo se přidružte k autoritě, představte váš argument s dostatkem ‚žargonu‘ a ‚detailů‘, aby bylo jasné, že jste ‚ten kdo ví‘ a jednoduše trvejte na tom, že to tak není, aniž byste jakkoliv diskutoval o problémech, nebo probíral konkretní důkazy ohledně toho, proč to tak je nebonení, bez jakéhokoliv citování zdrojů.

9. Hrát blbého. Bez ohledu na to, jaké důkazy nebo logické argumenty jsou nabídnuty, vyhýbejte se diskuzi o problémech, mimo zamítání pro nedostatek důvěryhodnosti, nesmyslnosti, nedostatku důkazů, pointy, nebo logiky, nebo že v nic nepodporuje závěr. Vše dobře namíchat pro nelepší účinek.

10. Označit obvinění odpůrce za staré zprávy. Tento postup je odvozený od slaměného panáka – ve většině případů, kdy se jedná o rozsáhlou záležitost, s velkou mírou pozornosti, někdo na začátku vznese obvinění, které může být, nebo již bylo, jednoduše vyřešeno – jde o způsob investice do budnoucnosti pro případ, že by záležitost nešlo snadno potlačit. V případech, kdy lze předpovídat dopředu, zařiďte aby vaše strana připravila situaci slaměného panáka, která bude hned z kraje vyřešena jako součást plánu pro nepředvídatelné události. Pozdější obvinění, a nezáleží na jejich pravdivosti, či zda se jedná o nově odhalené skutečnosti, lze věšinou následně spojit s původním obviněním, což umožní zamítnutí na základě tvrzení, že jde o tu samou věc a není proto nutné se zaměřit na současné obvinění – vše bude o to lepší, pokud odpůrce byl nebo je spojen s původním zdrojem.

11. Zřídit a spoléhat se na nouzové pozice. S pomocí nepodstatné záležitosti, nebo částečných faktů, zvolte ‚nejshůdnější cestu‘ a otevřeně ‚přiznejte‘, že při zpětném ohlédnutí došlo k nějakému neškodnému pochybení – ale trvejte na tom, že vaši odpůrci se chopili této přiležitosti a přehánějí, dále naznačují daleko horší prohřešky, což ‚jednoduše není pravda‘. Ostatní mohou následně posílit váš postoj, dokonce mohou veřejně ‚vyzývat k ukončení tohoto nesmyslu‘, protože vy jste už udělal ‚tu správnou věc‘. Pokud je vše správně provedeno, výsledkem může být získání sympatií a respektu, protože ‚bylo nalito čistého vína‘ ohledně vašich pochybení a to bez toho, že by došlo na důležité záležitosti.

12. Záhady nemají žádná řešení. Na základě celkové složitosti událostí, které obklopují kriminální čin, a díky velkému množství hráčů a událostí, označte celou událost za moc sloužitou na to, aby šla vyřešit. Důsledkem tohoto přistupu bude, že ti kdo jinak sledují tuto záležitost, začnout rychleji ztrácet zájem, bez potřeby zaměřit se na důležité otázky.

13. Logika Alenky v říši divů. Vyhněte se dizkusi o důležitých otázkách tím, že budete uvažovat pozpátku, nebo s jasnou dedukční logikou, která vynechává jakákoliv skutečná hnotná fakta.

14. Požadovat úplná řešení. Vyhněte se sporným otázkám tím, že budete od odpůrců požadovat, aby zcela vyřešili zločin, tato finta funguje nejlépe spolu s postupy, které patří do 10. pravidla.

15. Směřovat fakta k jíným závěrům. Zde je třeba tvůrčího myšlení, ledaže byl zločin naplánován s nouzovýmí závěry na místě.

16. Nechat zmized důkazy a svědky. Pokud to neexistuje, není to fakt a vy se nemusíte zabývat spornou otázkou.

17. Změnit téma. Většinou se používá ve spojení s jednou z taktik, které jsou zde uvedené, najděte způsob jak odklonit diskuzi, buď pomocí neomalených nebo kontroverzních komentářů v naději, že se pozornost obrátí k novému, lépe zvladatelnému tématu. Tento postup funguje velmi dobře s využitím kompliců, kteří se mohou s vámi ‚dohadovat‘ o novém tématu, čímž se rozdělí diskuzní aréna za účelem vyhnout se diskuzi závažnějších témat.

18. Zapojit emoce, znepřátelit a popudit vaše protivníky. V případě že nejde udělat nic jiného, spílejte a posmívejte se svým protivníkům a donuťte je, aby reagovali emotivně, díky čemuž budou většinou vypadat hloupě a příliš motivovaně, což obecně způsobí, že jejich materiál bude o něco méně souvislý. Nejenom že se na prvním místě vyhnete diskuzi důležitých otázek, ale v případě, že se i jejich emocionální reakce stále zaměřuje na důležitou otázku, můžete se nadále vyhýbat této otázce tak, že se zaměříte na to jak jsou ‚citliví vůči kritice‘.

19. Ignorujte předložené důkazy, požadujte nemožné důkazy. Jedná se možnou variantu pravidla ‚hrát blbého‘. Bez ohledu na to, jaké materiály může odpůrce předložit ve veřejném fóru, trvejte na tom, že materiál je nepodstatný, a dále trvejte na předložení důkazů, u kterých je nemožné aby se k nim odpůrce dostat (mohou existovat, ale nejsou k dispozici, nebo se může jednat o něco, o čem se ví, že bylo bezpečně zničeno nebo zamlčeno, například vražedná zbraň). K tomu, abychom se zcela vyhnuli diskuzi o sporných věcech, se může stát, že bude třeba, aby jste kategoricky popřeli a kritizovali média, nebo knihy, jako neplatné zdroje, popřít že by svědkové byli přípustní, nebo i dokonce popřít, že by sdělení vlády, či jiných orgánů, měla jakýkoliv smysl nebo význam.

20. Křivé svědectví. Kdykoliv je to možné, předložte nová fakta nebo stopy, jejichž smysl a způsob zhotovení je v rozporu s výkladem odpůrce – užitečné nástroje pro neutralizaci citlivých otázek, nebo pro zdržení rozhodnutí. Tento postup funguje nejlépe, jestliže během plánování zločinu, byl současně naplánován nouzový plán přímo pro tento účel, což znamená že fakta nelze jednoduše oddělit od výmyslů.

21. Svolání velké poroty, zvlášního prokurátora nebo jiného vyšetřovacího orgánu s pravomocemi. Rozvraťte proces ve váš prospěch a tím účinně zneutralizujete veškeré citlivé záležitosti, bez jakékoliv otevřené diskuze. Jakmile dojde k zasedání, musí být důkazy a svědectví utajené při řádném nakládání s nimi. Například, jestliže ovlivňujete žalobce, může zajistit aby velká porota neuslyšela žádné užitečné důkazy, dále aby byly důkazy zapečetěny a byly nedostupné pro budoucí vyšetřovatele. Jakmile je jednou dosažeon příznivého výsledku, může být celá záležitost považována za uzavřenou. Většinou se tato technika používá, aby byl vinný shledán nevinným, ale lze ji použít i v případě, že potřebujeme získat obvinění pro naše úsilí falešně obžalovat oběť.

22. Vytvořte novou pravdu. Vytvořte svého vlastního experta (experty), skupinu (skupiny), autora (autory), vůdce nebo ovlivněte ty stávající, kteří jsou ochotní vytvořit novou oblast pomocí vědeckých, investigativních nebo sociologických výzkumů, nebo svědectví která jsou vám kladně nakloněné. Tímto způsobem, jestliže jste donuceni se zaměřit na sporné otázky, můžete postupovat autoritativně.

23. Vytvořte větší zmatky. Jestliže to nevypadá, že by výše uvedené postupy fungovaly pro odvedení pozornosti od sporných otázek, nebo zabraňovaly nechtěnému zpravodajství v médiích, při nezastavitelných událostech soudních přelíčení, potom vytvořte důležitější zprávy (nebo k nim tak přistupujte) pro odvedení pozornosti davů.

24. Umlčte kritiky. Jestliže výše uvedené metody neuspějí, zvažte odstranění odpůrce z oběhu, pomocí nějakého konečné řešení, které zcela odstraní potřebu řešit sporné otázky. Toho lze docílit usmrcením, zatčením nebo zadržením, vydíráním nebo zničením jejich osobnosti, pomocí vypouštění informací pro vydírání, nebo jednoduše jejich finančním bankrotem, po stránce emocionální, nebo vážného poškození zdraví.

25. Zmizet. V případě, že jste klíčovým držitelem tajemství, nebo jste-li nadmíru osvíceným a myslíte si, že je půda moc horká, zmizte, aby jste se vyhnuli pozornosti.“

Osm znaků dezinformátora

1. Uhýbání. Nikdy nedojde ke skutečné, přímé diskuzi, nebo k poskytnutí konstruktivního vstupu, obecně se vyhýbají citování zdrojů nebo kvalifikace. Jednoduše naznačují to či ono. V jejich projevu je vše založeno na autoritě a odbornosti, bez dodání podkladů pro důvěryhodnost.

2. Selektivita. Mohou si pečlivě vybírat protivníky, buď pomocí postupu ‚udeřit a zmizet‘ volí ty komentátory, kteří jsou na straně odpůrců, nebo směřují silnější útok na klíčové zastánce, kteří se zpravidla zaměřují na klíčové otázky. Pokud komentátoři úspěšně argumentují, stanou se též terčem.

3. Nahodilost. Mají sklon se náhle a jaksi nahodile zjevovat, spolu s kontroverzním tématem, bez jasné předchozí historie, se zapojují do obecných diskuzí. Dále mají sklon se vytratit poté, co téma přestává být v obecném zájmu. Pravděpodobně je dobrý důvod, proč byli nasměrováni nebo vybráni aby se ukázali.

4. Týmová práce. Mají sklon pracovat ve smečkách nebo týmech, které se navzájem podporují a vyzdvihují. Samozřejmě se může jednat o přirozenou věc v kterémkoliv fóru, ale pokud jde o profesionály, budou v tomto případě patrné často patrné výměny o kterých píšeme. Občas pronikne jeden z hráčů do týmu odpůrců, aby se stal zdrojem pro ‚slaměného panáka‘, nebo použije jiných taktik pro oslabení taktik odpůrců.

5. Anti-konspirační. Téměř vždy pohrdají ‚konspiračními teoretiky‘ a většinou těmi, kteří jakkoliv věří, že John F. Kennedy nebyl zastřelen Lee Harvey Oswaldem. Zeptejte se sami sebe, proč, když tak pohrdají konspiračními teoretiky, se zaměřují a obhajují jen jedno téma, které je probíráno v informačním diskuzním fóru zaměřeném na konspirace? Větší smysl by dávalo, kdyby se buď snažili udělat ze všech hlupáky u každého tématu, nebo jednoduše ignorovali skupinu, kterou tak pohrdají. Nebo, což je pravdivější důvod, mají skrytý důvod pro své jednání, proto že jsou tak aktviní a specificky se zaměřují.

6. Falešné emoce. Jde o divný druh ‚umělých‘ emocí a hroší kůže – schopnost vytrvat, i když čelí drtivé kritice a zamítnutí. Pravděpodobně díky jejich tréninku ve zpravodajské komunitě, se drží hesla, že nezáleží na množství důkazů, vše zapřete a nikdy se nesmíte emotivně zaplést nebo reagovat.

7. Rozporuplnost. Je tu tendence dopouštět se chyb, které odhalují jejich skutečné motivy. To může být diky tomu, že ve skutečnosti neznají své téma, nebo může jít o ‚freudovské‘ uklouznutí toho, co se opravdu skrývá uvnitř.

8. Časová prodleva. Jak dlouho trvá odezva v informačních skupinách. Může se jednat o tři způsoby, jak to může pracovat, zejména pokud se jedná o zapojení vlády, nebo jiných zplnomocněných hráčů v utajovací akci.

a) JAKÝKOLIV příspěvek na informačním fóru od zastánce pravdy, který je sledován, může mít za následek OKAMŽITOU reakci. Vláda a jiní aktéři si mohou dovolit platit lidi, kteří neustále sedí a hledají možnost spáchat nějakou škodu. PROTOŽE DEZINFORMACE NA FÓRECH FUNGUJÍ JEN KDYŽ JE ČTENÁŘ VIDÍ – RYCHLÉ REAKCE JSOU NUTNÉ, jinak navštěvníci mohou začít inklinovat k pravdě.

b) Pokud jste v kontaktu s dezinformátorem, například přes email, ZPOŽDĚNÍ JE NUTNOSTÍ. – alespoň 48-72 hodin. To umožní, aby se sešel tým a probral strategii odpovědi pro docílení nejlepšího efektu, nebo aby obdrželi instrukce od nadřízených.