Profilování výkonných ředitelů a jejich sociopatické výplaty

Thom Hartmann

Commondreams.org

Kniha Paula Babiaka a Roberta Hareho "Hadi v oblecích: když psychopati jdou do práce"

Wall Street Journal minulý týden napsal: „Ředitelé a další zaměstnanci s velmi vysokým platem nyní dostávají více než jednu třetinu veškerých mezd v USA. Zaměstnanci s vysokým platem dostávají téměř $2.1 bilionu z $6.4 bilionu celkových výplat v USA za rok 2007, který představuje nejnovější údaj.“

Jedna z otázek pokládaných v momentě, kdy dojde na téma výplata výkonného ředitele, je: „Co může člověk jako William McGuire nebo Lee Raymond (bývalí výkonní ředitelé UnitedHealth a ExxonMobil) dělat, aby ospravedlnili výplatu $1.7 miliard nebo $400 milionový důchodový bonus?“

Zajímavá otázka. Pokud pro výkonné ředitele existuje „volný trh“ práce, potom byste se mohli domnívat, že na pracovní místa bude velká konkurence. A velký počet lidí, kteří soupeří o tyto pozice, povede ke snížení výše platu. Aby akcionáři UnitedHealth nemuseli platit McGuireovi více než $1 miliardu, pak stačilo aby našli někoho, kdo bude stejnou práci dělat za půl miliardy. A aby ušetřili ještě víc stačilo by, aby našli někoho kdo bude práci dělat za pouhých $100 milionů. Nebo možná někoho, kdo bude pracovat potřebných 60 hodin týdně za pouhý $1 milion.

Proč jsou tedy platy ředitelů tak vysoké?

Zkoumal jsem to jak z pohledu psychoterapeuta, tak i z pohledu ekonoma-amatéra a nabízí se jediná racionální odpověď. Výkonní ředitelé v Americe vydělávají tolik peněz, protože je skutečný nedostatek lidí, kteří disponují jejich sadou schopností. A jedná se o tak závažný nedostatek, že některé společnosti musí platit až $1 milion za den, aby měli někoho kdo bude schopen úspěšně vykonávat práci.

Ale jaká část náplně výkonného ředitele je tak složitá, nemožná pro pouhé smrtelníky, aby to znamenalo že ve Spojených státech je jen několik stovek jednotlivců, kteří jsou schopni tuto práci vykonávat?

Podle mého skromného názoru se jedná o sociopatickou část.

Výkonní ředitelé veřejných společností obecně řečeno poslouchají veřejnost a slušné lidi. Ale výkonní ředitelé z většiny největších světových korporací denně činí rozhodnutí, která ničí životy mnoha lidí.

Pouze zhruba 1 až 3 procenta z nás jsou sociopati – lidé postrádající normální lidské city, kteří můžou jít v noci klidně spát poté, co celý den dělali hrůzné věci. A v tom 1 procentu sociopatů je pravděpodobně jen malý zlomek těch, kteří mají univerzitní vzdělání. A v tomto malého zlomku je zase jen malý zlomek těch, kteří rozumí podnikání, obzvlášť ve specifické oblasti.

Tudíž existuje takový nedostak lidí, schopných vést moderní monopolistické, destruktivní korporace, že jsou akcionáři nuceni jim za práci platit miliony. A protože jsou sociopati, rádi přijmou peníze aniž by pomysleli na společenské dopady.

Dnešní moderní mezinárodní korporátní výkonní ředitelé, ti kteří žijí ve světě soukromých letadel a limuzín, zcela mimo náš svět, představují pozůstatek doby králů, královen a lordů. Odrážejí dysfunkční kulturní (a calvinisticko/darwinistické) přesvědčení, že bohatství je důkazem dobra a že toto dobro ospravedlňuje získávání dalšího bohatství.

Demokracie na pracovišti je odbor. Nejdemokratičtější pracoviště nejméně vykořisťují, protože pracovní síla má moc vyvažovat kapitál a management. A když se díváme po světě je jasně patrné, že společnosti které rovnostářšky a demokraticky zahrnují největší počet svých lidí (jak na tak i mimo pracoviště), mají nejvyšší kvalitu života. Společnosti které jsou od pracoviště až po vládu nejdespotičtější, mají nejnižší kvalitu života.

Vyváženost a demokratický dohled časem vytvoří nejlepší výsledky. „Neregulovaný“ trh je jako „neregulovaný“ fotbalový zápas – chaos. A chaos je stav, ze kterého nejvíc těží sociopati, ať už sérioví vrazi, místní válečníci nebo výkonní ředitelé.

Když změníme pravidla podnikání tak, aby sociopatické podnikatelské chování nebylo nadále odměňováno (ale bylo trestáno ...), budeme schopni vytvořit funkčnější a mnohem rovnostářskou společnost. A to je důležítý první krok zpět od prahu ekologické a ekonomické katastrofy které dnes čelíme.

Článek pochází převážně z nové knihy Thoma Hartmana „Na prahu: krize západní společnosti“

Související články:

Psychopatie – psychopati mezi námi

Střež se psychopata, můj synu

Zdroj: Profiling CEOs and Their Sociopathic Paychecks