NA SEVERU: Soros, CIA, Mossad a nová destabilizující média v Íránu

James Corbett
Axis of Logic

V současné volbě prezidenta v Íránu vyhlašuje opoziční kandidát Mír Hosejn Músáví své vítězství hodiny před ukončením voleb, čímž se postaral o to, že opačný výsledek bude zpochybňován. Západní média se začala horečně předhánět, kdo zplodí nejpřehnanější zamítnutí voleb a údajné vítězství prezidenta Ahmadínežáda (BBC vyhrává se svou publikací lži o údajném lidovém povstání, zpráva kterou byla později donucena stáhnout). 30 000 „tweetů“ s živými zprávami z Íránu začíná 13. června zaplavovat Twitter, většina z nich je v angličtině a jsou napsány hrstkou nově registrovaných uživatelů, kteří mají identickou fotku ve svém profilu. The Jerusalem Post napsal článek o fénoménu íránského Twitteru již několik hodin po jeho odstartování (a kdo tvrdí že Mossad nejde s dobou a nepoužívá nová média?).

YouTube má odkaz k „nejnovějším zprávám“ na každé stránce, který odkazuje k nejnovějším záběrům íránských protestů (všechny jsou natočeny ve vysoké kvalitě). Vítejte v Destabilizaci 2.0, nejnovější verze programu, který západní mocnosti provozují již celá desetiletí ke svržení zahraniční, demokraticky zvolené vlády, která se neřídí rozmary západních vlád a nadnárodních společností.

Írán je paradoxně rodištěm původního programu CIA, sloužící k destabilizaci zahraničních vlád. Označme to za Destabilizaci 1.0: Píše se rok 1953 a demokraticky zvolený íránský vůdce Muhammad Mosaddek plní své předvolební sliby o znárodnění íránského průmyslu, včetně ropného, který byl tehdy řízen anglo-íránskou ropnou společností. CIA je vyslána aby skoncovala s Mosaddekovou vládou. Rozpoutává kampaň teroru, organizuje výbuchy a útoky na muslimské cíle, vinu svaluje na nacionalistického a sekulárního Mosaddeka. Mezi radikálními islámskými silami v zemi podporuje a financuje kampaň proti Mossadekovi. Nakonec podpoří revoluci díky které se k moci dostává její oblibená figurka šáh. Mise byla během několika měsíců splněna: odstranění demokraticky zvoleného vůdce u kterého hrozilo, že vybuduje nezávislý a sekulární perský stát, kterého CIA nahradila represivním tyranem, jehož tajná policie brutálně potlačovala veškerou opozici. Její kampaň byla úspěšná a hlavní agent CIA po skončení akce napsal zprávu, ve které popisoval operaci v nejlepších barvách. Tento postup byl opakován znovu a znovu v různých zemích (Guatemala r. 1954, Afghánistán v 80. letech, v Srbsku v 90. letech), avšak tyto operace vystavují agenturu možnému odhalení. Bylo třeba přijít s novým plánem, plán který by lépe kryl hráče západních vlád a jejich podíl v převratu, které spolu s finančními kruhy jako loutkař revoluci řídí.

Přichází Destabilizace 1.1. Tato verze destabilizačního programu je úhlednější a západním mocnostem, které odstraňují zahraniční vládu, nabízí možnost věrohodného popření. Vše začíná v nějaké rozvojové zemi, když MMF příchází k místnímu diktátorovi s nabídkou úplatku. Ten na oplátku dostane 10% za to, že si vezme přehnanou půjčku na program vybudování infrastruktury, půjčku kterou si země nemůže dovolit. V momentě kdy země již není schopna platit splátky začne MMF přebírat celou zemi, uvalí restrukturalizační program, který nakonec vede ke celkovému vykrádání zdrojů země pro zájmy západních firem. I tento program běžel v jedné zemi za druhou, od Jamajky po Myanmar, od Chile po Zimbabwe. Zdrojový kód pro tento program byl odhalen v r. 2001, kdy bývalý hlavní ekonom Světové banky Joseph Stiglitz tento podvod veřejně odhalil . V r. 2004 po vydání knihy Johna Perkinsona Confessions of an Economic Hit man byly přidány další detaily, když byl odhalen rozsah ve kterém nastrčené společnosti a korporace pomáhaly, podněcovaly a zprostředkovávaly ekonomické plundrování a pády cizích států. I když se stále jedná o efektivní postup jak svrhnout zahraniční vlády, fakt že právě tento podvod byl odhalen znamenalo, že architekti světové geopolitiky byli nuceni najít nový způsob, jak se zbavit zahraničních, demokraticky zvolených vlád.

Destabilizace 1.2 obsahuje zdánlivě nezaujaté, demokracii podporující neziskové organizace, které mají pěkná jména, např. Open Society Institute, Freedom House a National Endowment for Democracy. Ty vyhledávají, cvičí, podporují a mobilizují opoziční hnutí v zemích, které byly vybrány pro destabilizaci, často během voleb a většinou se vše točí okolo dané barvy. Tyto „barevné revoluce“ vyrostly během posledních deseti let a zatím mimo jiné úspěšně destabilizovaly vlády Ukrajiny, Libanonu, Gruzie a Kyrgyzstánu.

Tyto revoluce si nesou stopu financování miliardářským oligarchou Georgem Sorosem. Skrytá ruka západních mocností, skrývající se za těmito barevnými revolucemi, ohrozila během posledních let jejich účinnost, kdy v Gruzii vzniklo hnutí proti Sorosovi a dále nedávná neúspěšná revoluce v Moldavsku (ze které byl zklamán Sorosem financovaný Evgeni Morozov z OSI).

Nyní se dostáváme k Destabilizaci 2.0, která není nic víc než malou úpravou Destabilizace 1.2. K zesílení efektu (a dojmu) vnitřních protestů jsou nově využívány společenské systémy Twitter, Facebook, Youtube a další. A opět Evgeni Morozov, Sorosova pravá ruka, vychvaluje přednosti nové Twitterové revoluce v Teheránu a New York Times píší novinářské ódy o síle nových internetových médií... když se to hodí zájmům západního imperializmu. Chce se po nás abysme věřili, že tato nejnovější verze velmi (velmi) starého programu amerického korporátního imperializmu je skutečná. Zatímco není žádných pochyb o tom, že Ahmadínežádův režim je trestuhodný a pocity mnohých mladých prostestujících v Íránu jsou skutečné, omluvte mě když budu pochybovat o motivech stojících za jednoznačnou podporou médií pro svržení íránské vlády a dosazení řezníka z Bejrůtu Mír Hosejn Músávího.

Komentář: Autorova analýza je správná, ale co je trestuhodného u muže, který hájí právo svojí země mít jadernou energii a odsuzuje sionismus na světovém pódiu, kam se nikdo jiný neodváží?