Den kdy Země zamrzla: doba ledová v mladším dryasu zapříčiněná bouří kometárních úlomků

UK Daily Mail
Pátek, 2. dubna 2010

© Alamy
„Nová“ teorie: hodinu trvající vesmírné krupobití, v jehož důsledku se planeta ponořila do malé doby ledové.

Vědci dnes prohlásili, že před 13 000 lety zasáhlo Zemi hodinu trvající vesmírné krupobití, v jehož důsledku se planeta ponořila do malé doby ledové.

Pohromu způsobila rozpadající se kometa, která zasypala planetu tisíci ledovými balvany, které obsahovaly led a prach.

Dopady celosvětově vyhubyly velký počet druhů zvířat, narušily životy našich předchůců v době kamenné a odstartovaly ochlazení, které trvalo déle než 1 000 let.

Tato teorie je duchovním dítětem profesora Billa Napiera z Cardiffské univerzity, podle kterého vysvětluje záhadné období vyhynutí, které nastalo okolo r. 11 000 př. n. l.

Vědci si již dlouho nevědí rady s příčinou náhlého ochlazení, až o 8C (14F), zrovna když se Země na konci minulé doby ledové začala oteplovat.

Změna klimatu způsobila opětný růst předtím ustupujících ledovců a kryla se s vyhynutím 35 rodin severoamerických savců.

Někteří geologové argumentovali, že země byla zasažena obrovským asteroidem - menší verze toho, který před 65 miliony let vyhladil dinosaury.

Kolize zanechala jasné stopy v horninách – včetně černého ‚pruhu‘ popela o tloušťce jednoho palce, který měl vzniknout při celokontinentálních požárech.

Mikroskpické ‚nanodiamanty‘, které vznikají při extrémních nárazech a nacházejí se pouze v meteoritech nebo dopadových kráterech, byly taktéž objeveny a datují se do doby katastrofy.

Tyto objevy vedly k tvzením, že 4 kilometry dlouhá kometa, nebo asteroid, narazila do ledového příkrovu, který pokrýval dnešní Kanadu a severní USA.

Nicméně jiní vědci tvrdí, že šance, že před pouhými 13 000 lety došlo k zásahu tak rozměrným telěsem, je tisíc ku jedné. A dále tvrdí, že jeden náraz nemůže vystvětlit tak rozsáhlé požáry.

Teorie profesora Napiera naznačuje, že k devastaci došlo poté, co se Země dostala do dráhy velkého množství úlomků původem z velké komety.

Snaží se nám někdo něco říci?

Tisíce úlomků kometární hmoty by dopadly na Zem, kde by každý uvolnil energii rovnají se jedné megatunové jaderné bombě.

Dopady by naplnily atmosféru kouřem a sazemi a zakryly by Slunce.

Jak tvrdí prof Napier, zhruba před 20 000 a 30 000, vtrhla do vnitřní sluneční soustavy kometa, která se od té doby rozpadá.

‚Velká kometa se rozpadá v prostoru poblíž Země již 20 000 až 30 000 let a střet s tisíci úlomky z této komety, je mnohem pravděpodobnější událost než jediná srážka,‘ řekl profesor Napier.

Jeho model, publikovaný v žurnálu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, naznačuje, že ‚krupobití‘ by trvalo asi pouhou hodinu.

Způsobilo by tisíce dopadů, které by vyvolaly celosvětové požáry a dále by v ‚rozhraní vyhynutí’ naneslo nanodiamanty, které by tak označily historický bod, kdy došlo k vyhynutí mnoha druhů.

Jeden nedávný náraz, který mohl pocházet z komety, je známý jako Tagis Lake meteorite, řekl profesor Napier.

Těleso dopadlo v lednu 2000 na Yukonské teritorium v Kanadě. Obsahovalo největší množství nanodiamantů ze všech zatím zkoumaných meteoritů.


Komentář: Konečně nějaké potvrzení z médií toho, co Sott.net říká již roky, začíná pronikat informačním zatemněním. Média v únoru ohlásila, že roj kometárních úlomků, mohl být okolo r. 500 n. l příčinou ‚doby temna‘. Bill Napier, včetně Victora Clubea, si zasluhují velké uznání za jejich nasazení při skládání velké částí skládačky dohromady. The Cycle of Cosmic Catastrophes [Cyklus vesmírných katastrof] od Firestonea, Westa a Warwick-Smitha je kličovou knihou o tomto kometárním bombardování, tedy dopadové události v mladším dryasu na konci poslední doby ledové.

Kromě starších komet, které se rozpadají a zanechávají za sebou úlomky, do kterých Země periodicky naráží, nás neúnavný výzkum Laury Knight-Jadczyk dovedl ke zvážení možného cyklického mechanizmu, díky kterému jsou při návratu Nemesis, druhé tmavé hvězdy a společníka Slunce, vystřelovány do vnitřní sluneční soustavy komety z Oortova oblaku, který obklopuje vnější sluneční soustavu.

Všímáme si postupného nárůstu počtu pozorování ohnivých koulí, ochlazování vrchní atmosféry, podivných formací mraků a nedávných kometárních dopadů na dalších planetách naší sluneční soustavy. Dohromady s výzkumem, který odhaluje jak je naše prostředí neustálé ovlivňováno interakcí s kometárním prachem (někdy obsahující větší úlomky) a vesmírným zářením, jsme došli k závěru, že naši modrou planetu opět čeká další setkání s vesmírnou bouří. Ve skutečnosti má tzv. dokonalá bouře, kdy dojde k návratu několika cyklů najednou, zpoždění.

Něco zlé se blíží k nám, produkce Sott.net: