Odhalení a komety

Laura Knight-Jadczyk

Sott.net

Se vším tím dohadování kolem ‚odhalení‘*, které všude kolem probíhá, si nemohu pomoct než se divit, proč těm, kteří se zajímají o toto téma, podle všeho uniká největší tajemství ze všech: kometární / asteroidní narušitelé / ničitelé historie.

Ničení historie samozřejmě znamená ničení velké části lidské populace, která předává historii svým potomkům. Když v historii narazíte na prázdné místo, mezeru, je celkem dobře jasné, že se něco opravdu hrozného muselo stát.

Nedávno jsem se brodila celým dílem Anatolije Fomenka. Ti z vás, kteří četli mou knihu The Secret History of the World [Tajná historie světa] vědí, že jsem na něj a jeho teorie odkazovala, ale to bylo na základě v té době o něm dostupných článků v angličtině. Nyní mi byly darovány díly 1 až 4 z jeho 7 dílné práce, spolu s obrázky z posledních tří svazků, které jsou stále překládány. Jedná se o skutečné odhalení.

Takže pro ty z vás, kteří jsou obeznámeni s touto prací, dovolte abych vás ujistila, že nečtu nekriticky. Co zjišťuji je to, že Fomenkova dekonstrukce je mistrovská. Jeho metoda a výsledky které dokazují, že naše historie byla padělaná, jsou, podle mého názoru, nepopiratelné. Čísla prostě nelžou. Z čeho ale nejsem příliš unešená jsou některé jeho výklady toho, co přijímá jako data, a jeho rekonstrukce je celkově nedostatečná. Zdá se že si zcela neuvědomuje to, proč bylo potřeba, aby byla historie přepsána: opakované kometární zničení oblastí Evropy a Středozemního moře během minulých 2000 let nebo více. Tato obecná neznalost je velmi rozšířená a má silný vliv na téma ‚odhalení‘, alespoň si to myslím.

Některé z posledních směrů vývoje v oblasti ‚odhalení‘, podle všeho, obsahují informace od ‚zasvěcenců z vlády‘, kteří odhalili své příběhy, nebo šeptali narážky o úžasné technologii, která čeká na každého z nás poté, až tato ‚nevyhnutelná‘ událost nastane. Omlouvám se, ale myslím si, že to všechno je jen zbožné přání. Proč? Protože co je pro mě zajímavé je skutečnost, že se vším tím sledováním vládních dokumentů a spiknutí a tak dále se zdá, že nikdo nezmínil nositelům ‚odhalení‘ to, jak moc se vláda skutečně zájímá o kometární dopady.

Dne 4. listopadu 1996 napsal Edward Teller tehdejšímu britskému předsedovi Johnu Majorovi:

Během každých několika lidských generací, dojde k příhodě bombardování, jako ta na Sibiři v roce 1908, která smetla většinu živého na ploše asi 10.000 čtverečných mil ... Z kvantitativního hlediska, je časově zprůměrovaná ztráta životů srovnatelná se ztrátou způsobenou velkou povodní, zemětřesením a haváriemi letadel ... Nástup raketového pohonu nám dal, během poslední poloviny století a v docela velkém měřítku, technologické prostředky nezbytné k odvrácení těchto dopadů.

Teller podle všeho věřil, že největší hrozbou pro lidstvo není jaderná válka, ale dopad asteroidu nebo komety.

Některé skupiny uvnitř armády se domnívají, že tento problém je skutečně velmi vážný. Dokument na téma hrozby dopadu - nyní povolen pro veřejné vadání, dříve tajný - byl v roce 1996 připraven ministerstvem obrany USA. (Planetary Defense: Catastrophic Health Insurance for Planet Earth, 1996 [Planetární obrana: katastrofické zdravotní pojištění pro planetu Zemi, 1996]

Svět, vzhledem k nedostatečnému povědomí a důrazu, není společensky, ekonomicky nebo politicky připraven čelit zranitelnosti vyplývající z dopadů a jejich možných následků. Dále, pokud jde o stávající kapacity, je v současné době nedostatek dostatečných prostředků detekce, velení, řízení, komunikace, počítačů a zpravodajské činnosti (C41) a zmírnění následků dopadů...

Co se týče postupu v případě pravděpodobného dopadu ECO, [earth crossing object (zemi křižující objekt)], kromě využití jaderné možnosti, neexistuje v současné době žádná obranná schopnost. Avšak nové technologie mohou do roku 2025 poskytnout bezpečnější a rentabilnější řešení. Tito autoři tvrdí, že v sázce je jednoduše příliš mnoho na to, aby se nepokračovalo v hledání přímých a schůdných řešení ECO problému. Vždyť přežití lidstva je v sázce.

Dr. Jasper Wall, ředitel britské Royal Greenwich Observatory v Cambridgi poznamenal, že tunguský výbuch mohl mít mnohem vážnější následky, změnil by historii, kdyby k němu došlo později.

Kdyby se Země otáčela další zhruba tři hodiny než došlo k nárazu, nebyl by cílem sotva obydlený kout Sibiře, ale sama Moskva. Deset milionů lidí by zemřelo. [rozhovor vedl Austen Atkinson, 1998]

K událostem rozsahu Tungusky dochází každých 30 až 100 let a menší příhody se vyskytují častěji. Právě k takové události došlo v Brazílii v roce 1931. Zdá se, že podobných událostí přibývá, takže s každým novým dnem může, kdekoli na planetě, nastat další Tunguska... nebo četné události s rozsahem Tungusky.

Technologie potřebné k objevení a odklonění těchto ‚malých‘ vysokorychlostních objektů jednoduše neexistuje.

V průběhu jednoho desetiletí až do r. 1999, bylo registrováno nukleárním detekčním systémem USA a špionážními satelity asi tak 250 výbuchů o síle atomové bomby, způsobených kometami a asteroidy. K těmto výbuchům došlo v poměrně vélké výšce, ale přicházely s frekvencí nejméně 2 za měsíc. Nedávné uzavření těchto údajů vědcům a veřejností naznačuje existenci něčeho, co má být skryto.

Existuje šance 1 ku 24 000, že budete během 70 let dlouhého života usmrceni dopadem komety, nebo asteroidu. Šance, že se během stejně dlouhého života nakazíte CJD (nemoc šílených krav), je 1 ku 15 miliónům. Navzdory tomu, že je 625 krát vyšší pravděpodobnost, že zemřete následkem dopadu komety nebo asteroidu a velmi nepravděpodobné, že zemřete na CJD, riziko CJD bylo široce propagováno, bylo zakázáno podávat britského hovězího maso na stůl a všichni naprosto ignorovali daleko naléhavější problém z možné bezprostřední smrti od vesmírných kamenů. Ministerstvo obrano neučinilo žádné kroky, zatímco ministerstvo zemědělství rozhodně ano.

Proč takový zvláštní stav schizofrenie?

Ủhel pohledu. Lidé vnímají, že vláda může něco udělat s nemocí, ale nemůže dělat nic s kamením z vesmíru.

Přístup těch, kteří podporují ‚odhalení‘, odráží obecný nedostatek znalostí o problémech jimž čelíme, které jsou skutečné a mnohem naléhavější, než mimozemšťané na naší planetě. Mike Baillie poukazuje na to, že dokonce i uvnitř archeologické obce stále přetrvává obrovská neznalost o tomto nebezpečí. Stále není žádné archeologické nebo historické paradigma, které by se vypořádalo s historickou přítomností a vlivem dopadů. To je obzvlášť znepokojující v souvislosti s ‚odhalením‘, protože podivné úkazy na obloze a podivné bytosti a události historicky doprovázejí kometární události. Je to, jako kdyby existovala jakási funkce otevírající dimenzionální bránu, která je spojená s kometami / asteroidy.

Mike Baillie jednou na archeologické konferenci požádal své publikum o zvednutí ruky, když se zeptal, zdal-li jsou si vědomi dopadového fenoménu a jeho pravděpodobné úlohy při vyhubení dinosaurů a významu pro lidskou historii. Pouze 10% zvedlo ruce.

Je to příklad „sladké nevědomosti“? Skutečně si lidé myslí, že všechno bude v pořádku, pokud budeme zavírat naše oči a mysl před realitou? Bohužel, příroda není obvykle příliš laskavá k líným nebo apatickým. Není to adaptivní a takoví jedinci nepředají své geny budoucím generacím.

Díky sevření, které má náboženský uniformitarianismus na mysl většiny členů naší civilizace, byl pojem kometárních dopadů odsunut do populární fikce a zábavy. Vědecká obec byla napříč obory svorně pomalá v pochopení širších důsledků, od astronomie až po geologii a ekonomii a historii.

To vše se jim zdá být tak vzdálené... se všemi našimi pozemskými problémy, politikou, válkami, ekonomickými potížemi atd. Kdyby jenom lidé mohli na chvilku poodstoupit o krok zpět a opravdu pochopit, že tyto problémy jsou bezvýznamné v souvislosti s tím, že všechno by mohlo během okamžiku náhle dojít k ohnivému konci, smrt, která je nežádoucí, hrůzná a nemilosrdná.

V roce 1979 vydali Victor Clube a Bill Napier v britském časopise Nature svoji klíčovou vědeckou práci s názvem „Teorie terestrického katastrofismu“ [A Theory of Terrestrial Catastrophism]. Málo pozornosti bylo věnováno tomuto dokumentu. Bylo to o sedm měsíců později, kdy Luis Alvarez a jeho syn Walter, spojili tuto teorií s jejich geologickou záhadou: vyhynutí dinosaurů. V roce 1980 vydali svoji práci v americkém žurnálu Science. Potom příšel poprask spolu s bezprostředním odporem od uniformitární školy. V roce 1990, deset let po vydání Alvarezova článku, byl nalezen nárazový kráter z K/T rozhraní v údajích, které byly získané od geofyziků hledajících ropu. Zde si všimáme, že je to soukromý průmysl, který ovládá vědecké údaje, které celé lidstvo zoufale potřebuje. Toto by se mělo změnit!

V současné době jsou kritici impaktní teorie v menšině a vypadají stále víc jako zamítací šílenci. Uniformitární hledisko drží vědu již tak dlouho, že někteří z nich budou popírat zdrcující důkazy až do hrobu. Někteří z nich přijmou realitu K/T nárazu, aby se pak následně utěšovali myšlenkou, že se to stává jen v intervalech milionů let.

Není tomu tak.

Nesmíme být svedeni k myšlení, že se jedná o hrozbu, která je nám vzdálená, ani nesmíme být zhypnotizováni do pouhého přemýšlení o velkých dopadajících tělesech, způsobujících globální vymírání tak, jako během zmiňované K/T události. Primární hrozbou je ‚smrtonosný kámen’ o rozměru v rozmezí od 300 metrů do 2 kilometrů. Riziko z těchto objektů je velmi, velmi reálné a mohou způsobit katastrofy, které zabijí miliony, ne-li miliardy, lidí a učiní obrovské plochy zeměkoule na dlouhou dobu neobyvatelnými.

Dendrochronologie spolu s ledovými jádry, byly ve velké míře cenné při posuzování možnosti, že nárazy jsou mnohem častější a nebezpečnější než se v minulosti tušilo. Od 2345 př. n. l. došlo k mnoha událostem a ty pokračují až do dnešních dnů.

Historické záznamy, pokud se na ně správně podíváme, mohou také poskytnout cenná vodítka. Existuje mnoho historických popisů toho, co lze chápat jedině jako nárazové jevy v minulosti, které byly až do teď chybně interpretovány.

Jediný způsob, jak rozvinout koherentní chápání a teorie o těchto záležitostech, je prostřednictvím multidisciplinárních studií. Existuje tolik dostupných informací ve všech oblastech, které, pokud by se vše vzájemně porovnalo a korelovalo, by nám podaly pravdivý obraz naší minulosti - a budoucnosti.

Bohužel, velmi málo vědců studuje tuto záležitost všestranným způsobem. Nejsem vědec, ale myslím, že jsem všestranná. Více takových je zoufale třeba.

Americká armáda je, podle všeho, jak jsem již uvedla, velmi znepokojena těmito záležitostmi a je s podivem, že obhájci ‚odhalení‘ minuli tuto skutečnost. 1 kilometrový asteroid pohybující se průměrnou rychlostí 50 km/s dopadne na Zemi s výbušnou sílu odpovídající 30 000 megatunám TNT. To se velikostí rovná 2.5 milionu bomb z Hirošimi!

Menší tělesa o velikostí v rozsahu 50 až 1 metr, mohou vytvořit výbuchy o síle rovnající se vodíkové bombě, což odpovídá 10 až 20 megatunám TNT. Tunguska zažila v roce 1908 právě takovou událost, stejně jako Brazílie v roce 1931.

Událost v Tungusce vyprodukovala globální rozptyl iridia, které bylo objeveno v grónských ledových jádrech.

Jak již bylo uvedeno, máte šanci 1 ku 24 000, že budete usmrceni kometou nebo asteroidem. Jedná se o stejný rizikový faktor, kterému jste vystaveni když nastoupíte do letadla. Vidíte ten problém? Obrovské množství peněz je vynakládáno na bezpečnost letadel a prakticky nic vynaloženo na stejné časově zprůměrované riziko týkající se ohrožení z nárazu.

Vzhledem k tomu že se obhájci ‚odhalení‘ dostali tak blízko k lidem s vojenskou technikou (podle nich), možná, že jsou si vědomi, že vojenští dodavatelé jako Lockheed Martin a vládní agentury jako je NASA, jsou velmi znepokojeny možnou hrozbou nárazu. Lockheed Martin použil svou energetickou laboratoř Sandia pro výzkum rizika z narazu. S využitím energetických rovnic podobných těm, které vyvinul Teller, jež berou v úvahu faktory životního prostředí a atmosféry, se týmu vědců ze Sandie podařilo vytvořit simulaci virtuální reality katastrofického nárazu. Tento projekt byl pod vedením Davida Crawforda a Arthurina Breckenridge. Byl modelován náraz komety s průměrem 1,4 kilometru, vážící přibližně 1000 milionů tun a pohybující se 60 km/s, jak dopadne do Atlantského oceánu 25 mil jižně od New Yorku. Tato práce byla provedena s nejmodernější výpočetní technikou na naší planetě. Nešlo o žádnou počítačovou hru. Tým ze Sandie také modeloval dopady komety Shoemaker-Levy na Jupiter s ohromující přesností.

Závěry byly děsivé.

Kometa naráží do oceánu a okamžitě se vypařuje 300 až 500 kubických kilometrů vody, čímž se vytvoří dočasná dutina v oceánu. V tomto okamžiku je uvolněna energie rovnající se 300 gigatunám TNT - desetinásobek výbušné síly všech světových jaderných zbraní dohromady. Vyprodukované teplo je více než 5 000 stupňů Celsia.

Pět sekund po dopadu komety do oceánu zadusí obrovský nárazový oblak, složený z přehřátých úlomků, půdy a vody, většinu Long Islandu.

Jedenáct sekund po dopadu, je pobřeží New Yorku smeteno přehřátou párou a vyvrženými úlomky. Ve stejné době pronikla velká část vyvržených úlomků zemskou atmosférou na suborbitální dráze. Tekuté vyvrženiny začnou dopadat na New York a teplo z nárazu začalo spalovat vše, co mu stojí v cestě - celá města a lesy jsou téměř okamžitě spáleny na uhel.

Globální mračno trosek nakonec rapidně sníží teplotu na celém světě a je následováno vlhkostí, která se vypařila do atmosféry, která začíná padat jako sníh. David Crawford, vedoucí týmu Sandia, řekl:

Je to skoro jako provádět experiment – ten který nikdy nebudete moci udělat. Ten který byste nikdy nechtěl dělat. {Sandia National Laboratory, PR: 5. dubna 1998}

Co je zajímavé je to, jak naši ‚neohrožení vůdci‘ pohlížejí na tento problém. Jejich otázka zní: „Stojí Země a její obyvatelstvo za záchranu?”

Můj odhad je, že se snaží dostat vše pod zámek, aby se mohli zbavit velkého počtu lidí s věrohodnými výmluvami, tak aby jim to prošlo, tedy, udělat to bez toho, aniž by riskovali, že se celá populace obráti proti vyšším místům moci. A tak hrají válečné hry, vytvářejí terorismus, hrají frašky ve kterých předstírají, že stojí proti sobě, kdy ve skutečnosti to jsou opravdu průměrné lidské bytosti ve všech zemích, které jsou nepřítelem vůdců, z nichž jsou všichni - i když předstírají že stojí proti sobě - ve stejném klubu.

*Poznámka překl.: ‚Odhalením‘ je myšleno oficiální potvrzení existence mimozemských bytostí, ať už kontakt s nimi nebo jejich přítomnost na planetě. Je nutné poznamenat, že pokud by došlo k podobnému odhalení, bylo by učiněno způsobem, jež by sloužil záměru těch kteří řídí tuto planetu a rozhodně by neodhalilo skutečnou podstatu těchto tzv. mimozemšťanů. Více: Krajní podivnost dimenzí, hustot a procesu mimozemského únosu, Hyperdimenzionální realita