Kulturní válka v Kanadě: „Učíme studenty vysokých škol lži“ - rozhovor s Dr. Jordanem Petersonem

(Image: Marta Iwanek)

NA SEVERU komentář: Úvod a pozadí tohoto článku

Jordan Peterson je kanadský klinický psycholog a profesor psychologie na Torontské univerzitě. Mezi oblasti jeho výzkumu patří sebeklam, mytologie, náboženství, příběhy, neurologie, osobnost, klam, tvořivost, inteligence a motivace.

V září 2016 Peterson publikoval první video z třídílného přednáškového seriálu o politické korektnosti. Ve videu se ohrazuje proti zákonu Bill C-16, který schválila kanadská vláda, a který navrhuje zakázat obtěžování a diskriminaci na základě genderové identity a genderového projevu podle kanadského zákona o lidských právech a trestního zákoníku. Jeho námitky proti návrhu zákona se netýkaly právní debaty diskriminace LGBT, nýbrž dopadů na svobodu projevu na základě pozměňovacích návrhů v C-16 ..., pokud jde o povinnost vyhovět osobě ohledně  formy zvoleného oslovení. Dále argumentoval, že nové změny umožní, aby „zaměstnavatelé a organizace mohly podléhat trestu, pokud některý zaměstnanec nebo spolupracovník řekne něco, co lze vykládat jako ,přímo nebo nepřímoʻ urážlivé.“ Peterson dále tvrdí, že je nezbytné, aby lidé uznali důležitost svobody projevu a především svobodu projevu na univerzitách. [Zdroj]

Peterson veřejně prohlásil, že nebude používat genderově neutrální zájmena, jako je „ze“ nebo „zher“ vynucované některými transsexuály, protože je považuje za „předvoj post-moderní, radikální levicové ideologie.“ Bill C-16  je podle něho „útok na biologii a implicitní útok na myšlenku objektivního světa.“

Jeho hlasitý odpor k postupnému uznání transgenderových práv v kanadské společnosti, je podle něj zasazen v pevné víře v důležitost svobody projevu pro demokracii. Vášnivě oponuje myšlence, že pohlaví je sociální konstrukt, který nesouvisí s biologickým pohlavím a že spojení mezi oběma je jasné a univerzální, a že rozšířené přijetí transgender a genderově proměnlivých lidí, je prostě ignorantské ustupování politické korektnosti a falešnému relativismu. Schválení genderově neutrálních zájmen ze strany kanadské vlády a opatření, kdy odmítnutí používat tyto zájmena představuje diskriminaci transsexuálů, která je postižitelná podle zákona, je něco, co Peterson vehementně odmítá jako levicový útok na svobodu projevu.

Během dvou měsíců po odvysílání první z řady kontroverzních videí, Peterson poskytl desítky rozhovorů, byl předmětem stovek novinových zpráv a mnoha miliónů shlédnutí na jeho YouTube kanálu. Podařilo se mu vyvolat zuřivou debatu na kampusu Torontské univerzity a po celé zemi o roli vlády při omezování a vynucování řeči.

Jeho boj proti Bill C-16 a jeho odmítnutí používat genderově neutrální zájmena odráží náladu milionů lidí, nespokojených se socioekonomickou agendou, kterou v současné době protlačují takzvané politické a intelektuální „elity“ v západní společnosti. [Zdroj]

------------------------------------------

„Učíme studenty vysokých škol lži“ - rozhovor s Dr. Jordanem Petersonem


C2C Journal
Jason Tucker a Jason VandenBeukel

 

(Image: Marta Iwanek)

Rozhovor s Dr. Jordanem Petersonem, autoři Jason Tucker a Jason VandenBeukel

~~~~~~~~~~~~~~~~~

Můžete nám stručně popsat pozadí vaší akademické kariéry a vaše zájmy?

Během prvních dvou let mého bakalářského programu jsem studoval politologii a anglickou literaturu. Velmi jsem se zajímal o politiku, ale to, co jsem se učil v oboru ekonomie a politických věd, prostě nebylo správně. Byl tam kladen příliš velký důraz na myšlenku, že ekonomické zájmy jsou hlavními motivátory pro lidské bytosti a to pro mě nebylo vůbec zřejmé. Trávil jsem spoustu času přemýšlením o studené válce a studená válka nebyla primárně ekonomický problém. Tak jsem začal s psychologií a moje zaměření bylo na klinickou psychologii. Dokončil jsem doktorát pod Dr. Robertem Pihlem a zabýval jsem se drogovou závislostí, alkoholismem a agresivitou - byl tam velký důraz na biologii. Svoji postdoktorantskou práci jsem dělal s Dr. Pihlem a Mauricem Dongierem. Pak jsem učil šest let na Harvardu a od té doby jsem na University of Toronto.

Mým hlavním zájmem vždy byla psychologie víry. Částečně náboženská víra a ideologie jako podkategorie náboženské víry. Jedno z Jungových tvrzení bylo, že cokoliv, čeho si člověk cení nevíce, je jeho bůh. Pokud si lidé myslí, že jsou ateističtí, znamená to, že jsou nevědomí o svých bozích. V sofistikovaném náboženském systému existuje pozitivní a negativní polarita. Ideologie tuto polaritu zjednodušují a tímto démonizují a nadměrně zjednodušují. Začal jsem se zajímat o ideologii z větší části proto, že jsem se začal zajímat o to, co se stalo v nacistickém Německu, Sovětském svazu, během kulturní revoluce v Číně a během obdobných událostí na dalších místech světa. Soustředil jsem se převážně na nacistické Německo a Sovětský svaz. Obzvlášť jsem se zajímal o to, co vedlo lidi páchat zvěrstva ve službě jejich přesvědčení. Motto Muzea holokaustu ve Washingtonu je „nesmíme nikdy zapomenout.“ Pochopil jsem, že si nemůžete pamatovat něco, čemu nerozumíte. Lidé nerozumí holocaustu a nerozumí tomu, co se stalo v Rusku. V mém kurzu s názvem „Mapy významu“, který staví na knize, kterou jsem napsal a má stejné jméno, nastiňuji tyto myšlenky. Jedna z věcí, o které se snažím přesvědčit své studenty je, že kdyby byli v Německu v roce 1930, byli by nacisty. Všichni si myslí „já ne,“ ale to se mýlí. Byli to většinou obyčejní lidé, kteří spáchali ta zvěrstva, kterými se vyznačovalo nacistické Německo a Sovětský svaz.

Jedním z důvodů, proč jsem se zapletl do této kontroverze [s pohlavní identitou], bylo kvůli tomu, co vím o tom, jak se věci pokazily v Sovětském svaze. Mnoho z doktrín, které jsou základem právních předpisů, vůči kterým mám námitky, sdílejí strukturální podobnosti s marxistickými myšlenkami, které řídily sovětský komunismus. Vůči čemu mám největší námitky je vyžadování, aby lidé používavali tato vymyšlená slova, jako ,xeʻ a ,xerʻ, které jsou výtvory autoritářů [pro více informací o tématu autoritářů, autoritativních následovníků a psychologickém vlivu jejich technik podívejte se na tento článek, pozn. překl.]. V žádném případě nebudu používat jejich jazyk, protože vím, kam to vede. 

Bylo mnoho případů, kdy se svoboda projevu stala cílem útoků, proč jste si vybral tento konkrétní problém?

Jedná se o zcela vynucenou řeč. Nejvyšší soud ve Spojených státech rozhodl, že vynucená řeč je nepřijatelná ze dvou důvodů. Jedním z nich je ochrana práva řečníka, druhým je chránit práva posluchače. Posluchač má právo být informován a instruován, aniž by byl příliš ovlivněn skrytými zdroji. Pokud je váš projev vynucený, nejste to VY kdo mluví, je to nějaký jiný subjekt, který vynucuje vaši řeč. Takže proto si myslím, že návrh zákona Bill C-16 je protiústavní. Používám americkou judikaturu, ale ty zásady platí. Dosud se to nedotlačilo až k našemu nejvyššímu soudu.

Pro mě se to stalo problémem, protože v žádném případě nebudu používat radikální, autoritářský jazyk. Studoval jsem to psychologicky a vím kam to vede.

Byl jsem také docela hluboce ovlivňen [Alexandr] Solženicynovou knihou Souostroví Gulag. Lidé říkají, že skutečný marxismus nebyl nikdy vyzkoušen - ne v Sovětském svazu, v Číně, v Kambodži, v Koreji, to nebyl skutečný marxismus. Tento argument je pro mě ve stejnou dobu falešný, otřesný, ignorantský a možná také zlovolný. Falešný, protože Solženicyn prokázal nade vší pochybnost, že hrůzy [sovětského systému] byly logickým důsledkem doktrín vložených do marxistického myšlení. Myslím, že Dostojevskij viděl, co se blíží, a Nietzsche o tom psal obsáhle v 80. letech 19. století, kdy detailně osvětlil tvrzení, která jsou obsažena v marxistické doktríně a varoval, že kvůli tomu ve 20. století zemřou miliony lidí.

Malujete docela bezútěšný obraz pro budoucnost.

 

Dějou se bezútěšné věci. Pro začátek, Bill C-16 vpisuje sociální konstrukcionismus do struktury zákona. Sociální konstrukcionismus je doktrína, podle které všechny lidské role vznikají společensky. Jsou odděleny od základu biologie a od základu objektivního světa. Takže Bill C-16 obsahuje útok na biologii a implicitní útok na myšlenku objektivní reality. Je to také do očí bijící v politice Ontarijské komise pro lidská práva a Ontarijského zákona o lidských právech. Stojí v něm, že identita je pouze subjektivní. Takže člověk může být jeden den mužem a další den ženou, nebo mužem jednu hodinu a ženou v druhé.

(Image: Marta Iwanek)

Jak vidíte budoucnost veřejné diskuze v této zemi, pokud nezvrátíme průběh ve věcech jako je C-16?

 

Nemám ponětí. Myslím, že jsme v době chaosu a v době chaosu se může stát cokoliv. Nevím co se stane na univerzitě v příštím týdnu. V sobotu proběhne v 9:30 ráno debata. Bude živě vysílána na mém YouTube kanálu. Nemám tušení, jaké budou důsledky debaty, nemám tušení jestli v lednu budu učit. Univerzita mi řekla, že pokaždé, když trvám na tom, že nebudu používat tyto [genderově neutrální] zájmena, pravděpodobnost že budu v lednu nadále vyučovat klesá.

Věříte, že vy nebo jiní by mohli být uvězněni za odmítnutí podřídit se těmto zákonům?

 

Není o tom pochyb. Tyto tribunály pro lidská práva, dostaly právo zadržet lidi pro opovrhování soudem. No, pokud nezaplatíte pokutu, znamená to opovrhování soudem. Moji soupeři říkají,  že ,jenom úmyslně strašíš. My ve skutečnosti nemáme takovou mocʻ. Tak proč potom měnit trestní zákoník? Proč tam vkládat dodatek o projevu nenávisti? Konečné slovo v právu je uvěznění. Není o tom pochyb. Když jsem 27. září natočil video a řekl jsem, že ,pravděpodobně samotné natočení tohoto videa je nezákonnéʻ. Nejen to, univerzita nese stejnou zodpovědnost jako já za jeho natočení, protože to je v tom kodexu lidských práv. Univerzita si přečetla ty zatracené právní předpisy a její právníci je důkladně pročesali a dospěli k přesně stejnému závěru, ke kterému jsem sám došel. To je důvod, proč mi poslali dva varovné dopisy. Jsou zodpovědní za všechno, co jejich zaměstnanci řeknou, ať už důsledky toho, co říkají, byly úmyslné nebo neúmyslné, bez ohledu na to, zda byla či nebyla podána stížnost.

Zahrnuje to věci, které moji zaměstnanci říkají ve svém soukromém čase?

 

Zahrnuje to všechno co říkají. Nezáleží na tom, zda si lidé stěžují, nebo ne. Platí to i v případě, že si nikdo nestěžuje, nebo dokonce i v případě, že důsledek je neúmyslný. Druhá věc, která je zabudována do tohoto zákona a souvisejících nařízení - a to je také ve stále větší míře případ tribunálů sexuálního obtěžování na univerzitách, kterou vláda [ontarijské premiérky Kathleen] Wynneové prosazuje jako zběsilá - změnili dva právní principy. Již neplatí ,nevinný předtím, než je prokázána vina,ʻ nyní to je ,převaha důkazůʻ a není to o úmyslu, ale o výsledku. Tyto transformace jsou tak dalekosáhlé, že je to skoro nepředstavitelné. 

Chcete tím naznačit, že změnili zákonnost, tak jak ji tradičně chápeme?

 

Udělali to. Řeknou ,to co jste řekl, zranilo mé cityʻ - a toto je součástí útoku na objektivní svět - váš záměr je irelevantní. Moje subjektivní reakce je určujícím faktorem. Představa, že by se odvážili zpochybnit doktrínu o záměru, je k nevíře.

Jste překvapen, že téměř polovina výboru konzervativní strany Kanady hlasovala pro C-16 ?

 

Nejen to, neprobíhá právě teď kongres vedení? Nevyjádřil se k tomu jakýkoliv z kandidátů? Ne. Proč? Protože se bojí. Myslím si že skutečnost, že to nikdo nekomentoval, svědčí o tom, jak i pro konzervativce, a to zejména v Kanadě, zašel tento požadavek ortodoxie tak daleko, že dokonce i konzervativci se bojí být konzervativní. Tuhle věc není snadné pochopit. Můžete se zeptat: „proč jednoduše nemůžeš oslovovat lidi tak, jak chtějí být nazýváni?“ Když někdo zpochybní, jak používáte zájmena, zcela vás to vykolejí. Nevíš proč používáš zájmena, která používáš. Používáš je, protože je všichni ostatní používají - je to společenská konvence. Pak někdo jiný řekne, že „jde o znamení respektu použít zájmeno a je to známka respektu používat zájmeno na základě něčí volby“. Jedná se o filozofické útoky ve velkém měřítku. Pokud na ně nejste připraveni, potom jediné, co můžete dělat, je se potácet se dokola a vaše výchozí reakce bude „no, možná bychom měli být slušní“. 

Takže možná někteří z nich pro to hlasovali, protože nerozumějí těmto filozofickým otázkám a prostě nikoho nechtěli urazit?

 

To je důvod, proč se snažím tyto argumenty rozebrat. Za prvé, „on“ a „ona“ nejsou známky respektu. Jsou to nejobyčejnější pojmy. Pokud o někom mluvím jako  o „něm“, nebo pokud mluvím o někom jako o „ní“, není to známka respektu, je to jen nejjednodušší a nejzjevnější kategorizace. Není v to tom nic, co by bylo individuální nebo charakteristika respektu. Za druhé, nemáte právo ode mne vyžadovat, abych vůči vám dělal cokoliv s respektem. To nejlepší, v co můžete ode mne doufat, je skeptická neutralita a odvážná důvěra. Toť vše. Víc ode mě nemůžete očekávat. 

Mohl byste definovat ty dva termíny?

 

Skeptická neutralita je to, že vy jste kbelík hadů, stejně tak jako já. Nicméně, pokud jste ochotný dodržovat své slovo, a já jsem ochoten dodržovat své slovo, pak jsme schopni se zapojit do vzájemně prospěšných interakcí, proto to udělejme. Důvod, proč jsem řekl odvážná důvěra, je ten, abych ji odlišil od naivity. Naivní lidé si myslí, že každý je dobrý. To není pravda, každý není dobrý. Ale jednat způsobem, který je nepřátelský a skeptický a antisociální, je zcela kontraproduktivní. Takže co uděláte, pokud jste dospělý člověk, řeknete ,no jo, máš svou temnou stránku, já taky. To neznamená, že se nemůžeme zapojit do produktivních interakcíʻ. Děláme to tak, že dodržujeme naše zatracené slovo. Poctivost nás zjednodušuje do bodu, kdy se můžeme zapojit do vzájemně prospěšných interakcí. Ale určitě nezískáte můj respekt tím, že jej budete vyžadovat. Nemáte vůbec žádné právo žádat, abych si vás vybral jako jakýmkoliv způsobem výjimečnou osobu. 

Takže bychom neměli říkat někomu ,Vaše Veličenstvoʻ jen proto, že si o to řeknou?

 

No, to je další problém, který se skrývá pod argumentem subjektivity, jakmile se začnete rozcházet s identitou na základě objektivity. Tito lidé [zastánci více genderových identit a zákonů na jejich ochranu] tvrdí, že identita je sociální konstrukt, ale i když je to jejich základní filosofické tvrzení, které zasadili do zákona, sami tyto zásady nedodržují. Místo toho spadají přímo do subjektivity. Říkají, že vaše identita není nic víc, než váš subjektivní pocit toho, co jste. No, je to také úžasně chudá představa o tom, co představuje identitu. Je to jako tvrzení egocentrického, dva roky starého dítěte, a myslím to technicky. Vaše identita není jen to, jak vidíte sami sebe. Je to také o tom, jak o sobě přemýšlíte, co víte sami o sobě, je to váš informovaný úsudek o sobě. Vzniká při vyjednáváni s ostatními lidmi, pokud jste tedy jen trochu civilizovaní, protože jinak vás nikdo nebude moci vystát. Pokud vaše identita není hybrid toho, co jste a co jiní lidé očekávají, pak jste jako dítě na hřišti, se kterým si nikdo nemůže hrát. 

Navíc, vaše identita je praktický prostředek, který slouží k vašemu manévrování životem. Ve vaší skutečné identitě jste právník, jste doktor, jste matka, jste otec, máte roli, která má hodnotu pro vás i ostatní. Nic z toho není subjektivně definováno. Takže to je naprosto absurdní a filozoficky primitivní a psychologicky špatně. Přesto je to zabudované do zákona. Myslím, že podle zákona je diskuze o biologii a pohlaví nezákonná. Myslím, že jsme dostali ochutnávku během mého rozhovoru v programu TVO Agenda, kde [profesor transgenderových studií z University of Toronto] Nicholas Mack řekl, ,že vědecký konsenzus v posledních čtyřech desetiletích je takový, že neexistuje žádný biologický rozdíl mezi muži a ženami ʻ. To je absurdní tvrzení. Mezi pohlavími existují rozdíly na všech úrovních analýzy. Existují stupnice mužskosti / ženskosti, které byly derivovány; v podstatě se jedná o sekundární derivace identifikátoru osobnosti. Existují obrovské osobnostní rozdíly mezi muži a ženami. Je tu literatura, která zkoumá rozdíly osobností mužů a žen v mnoha, mnoha společnostech po celém světě. Myslím, že největší studie sledovala 55 různých společností. A vytváří žebříček společností podle sociologické a politické rovnosti. Hypotéza byla taková, že pokud je prostředí rovnoprávné pro muže i ženy, zmizí rozdíly mezi nimi. Jinými slovy, pokud budete zacházet s chlapci a děvčaty stejně, rozdíly mezi nimi zmizí. Ale to není to, co studie ukázaly. Ve skutečnosti dojde k nárůstu rozdílů. Mluvíme o studiích desítek tisíc lidí. Sociální konstrukcionistická teorie byla otestována. Neuspěla. Pohlavní identita je rozhodně biologicky předurčena. 

Vidíte nějaké paralely mezi tímto případem a některými dalšími kauzami ,sociální spravedlnostiʻ, ke kterým došlo v posledních několika letech, jako Black Lives Matter nebo IdleNoMore?

 

Je to všechno nedílnou součástí té samé věci. V jádru naší kultury probíhá válka. Spousta lidí hovořila o politické korektnosti a o skutečnosti, že je zhoubná. Často se stává, že se to vytratí do éteru. Myslím si, že to co jsem udělal, bylo jiné, protože jsem řekl, že je něco, co neudělám. Přehouplo se to z obecné roviny do specifické.

V křesťanství je myšlenka všeobecného Krista, který je „Slovo“ jež Bůh použil, aby promluvil pořádek do chaosu. Pak je tu konkrétní Kristus, tesař na Blízkém východě před 2 000 lety. Tudíž v křesťanství existuje tento podivný pojem mezi tímto obecným principem, což je obecně řečeno logos; logos je ta věc, která je prostředníkem mezi řádem a chaosem a je v principu velmi abstraktní; a konkrétní lidská bytost, která měla konkrétní identitu, svázánou s konkrétním časem a místem, tvořící archetypálního jednotlivce, a to vytváří neuvěřitelně působivý příběh. Ten archetypální je příliš abstraktní. Je to jako když se řekne ,dobří vyhráliʻ - není tam žádný příběh. Myslím, že to co jsem udělal bylo, že jsem z obecného vytvořil něco konkrétní a specifické a stanovil hranici. Cena, kterou zaplatíte za stanovení hranice - zejména pokud jde o politicky korektní záležitost - je, že budete veřejně lynčováni za bigotnost. Lidé pro sociální spravedlnost jsou vždy na straně soucitu a ,práva obětí,ʻ takže pokud máte námitky vůči čemukoliv, co dělají, okamžitě se z vás stane pachatel. Neexistuje pozice kde byste mohli stát, aniž by jste byli haněni, a to je důvod, proč se to neustále plíží v před.

 

(Image: Marta Iwanek)

Není to logický výsledek taktického uplatnění Saula Alinskyho?

 

To je přesně ono.  Víte, pokud nahradíte soucit za vztek, pak pochopíte autoritářskou levici. Nemají soucit, není tam žádný soucit. Neexistuje vůbec žádný soucit. Je tam v zásadě jen rozhořčení. 

V úvodníku National Post jste napsal, že „slova jako zhe/zher jsou předvoj radikálně levicové ideologie, která se děsivě podobá marxismu“. Můžete to upřesnit?

 

Přiřazená identita je útlak. Přiřazená identita je identita, která je vám přiřazena mocenskou strukturou - patriarchátem. Jediný důvod, proč vám patriarchát přiřadí statut, je, aby vás utlačoval. Tudíž jazyk, který vás osvobodí z tohoto statutu, je revoluční jazyk. Takže jako příklad revolučního jazyka rozmetáme kategorie pohlavní identity, protože koncept ženy je utlačující. Antipatriarchální filozofie je založena na myšlence, že všechny sociální struktury jsou utlačující a to je asi tak vše. Tudíž útočit na strukturu znamená zpochybnit její kategorická schémata na všech možných úrovních analýzy. A mezi ty nejzásadnější, se kterým antipatriarchální radikálové přišli, je pohlaví. Je to část identity, kterou děti obvykle pochopí okolo dvou let - je to značně fundamentální. Dalo by se argumentovat, že neexistuje nic fundamentálněhšího. I když nevím o ničem, co by bylo zásadnější, základnější, a co by bylo považováno za více nezpochybnitelné, dokonce i před pěti lety. 

Domníváte se, že by společnost měla vůbec stanovovat meze, pokud jde o omezení projevů nenávisti?

 

Ne. Zákony na projevy nenávisti jsou špatné. Otázka - ne otázka, ale TA otázka – je, ,kdo bude definovat nenávist?ʻ Tím nechci říct, že neexistuje něco takového jako projevy nenávisti - jasně že existuje. Zákony na projevy nenávisti potlačují a to myslím v psycho-analytickém smyslu. Zaženou [projevy nenávisti] do podzemí. Není to dobrý nápad, protože věci se opravdu vyostří, když jsou zahnány do podzemí. Nezmizí, jednoduše hnisají a nepodléhají korekci. Natočil jsem nějaká videa a ta se stala předmětem obrovského množství korekce během posledních šesti týdnů. Nemám na mysli pouze od mé veřejné reakce, ale také částečně z reakce univerzity, částečně od skupiny přátel, kteří zkoumají moje videa a kritizují je, co to jde. To je důvod, proč je svoboda projevu tak důležitá. Můžete se snažit formulovat nějaký argument, ale když se s ním vytasíte na veřejnosti, je tu kolektivní pokus to změnit a vylepšit. Takže ohledně problematiky projevů nenávisti – řekněme, že někdo je popírač holocaustu, protože to je běžný scénář – chceme, aby ti lidé byli vidět na veřejnosti, abyste jim mohl říct, proč jsou historicky ignorantští a proč jsou jejich názory neopodstatněné a nebezpečné. Pokud je zaženete do podzemí, není to tak, že se přestanou mezi sebou bavit, jenom  se nebudou bavit s někým, kdo s nimi nesouhlasí. To je opravdu špatný nápad a to je to, co se právě teď děje ve Spojených státech. Polovina země nemluví s druhou polovinou. Víte, jak se říká lidem, se kterými nechcete mluvit? Nepřátelé. 

Pokud máte nepřátele, máte válku.

 

Jestliže přestanete mluvit s lidmi, buď se jim podřídíte, nebo proti nim jdete válčit. Takové jsou vaše možnosti a nejsou to dobré možnosti. Je lepší si promluvit. Pokud zavedete omezení na řeč, pak nemůžete skutečně hovořit o složitých věcech, o kterých je třeba mluvit. Mám za sebou asi 20 000 hodin klinické praxe a 20 hodin týdně dělám jen to, že mluvím s lidmi o těžkých věcech – ty nejhorší věci, které se dějí v jejich životech. Jsou to vždy těžké konverzace. Konverzace, které jsou nejléčivější jsou zároveň ty, které jsou nejtěžší a nejnebezpečnější. Většina normálních lidí nebude mít tyto konverzace. To je důvod, proč se tolik manželství rozpadá. Lidé nemají tyto konverzace rádi. Částečně je to i proto - řekněme, že se nepohodnete s vaší ženou a vy víte, že je toho víc, než jen ta malá věc, která ji trápí a zeptáte se , na co jsi OPRAVDU naštvanáʻ? Zkuste to odhalit. Možná zjistíte, že je rozrušená z něčeho, co její dědeček udělal babičce před dvěma generacemi a co dosud nebylo vyřešeno v rámci rodiny, a to je ten určující prvek jejího přístupu v přítomném okamžiku. Pokud to ale rozbalíte, nemusíte to prožívat znovu a znovu.

Dále je tu také myšlenka, že byste neměli říkat věci, které zraňují city lidí - to je filozofie soucitné levice. Je to tak dětinské, až je to mimo chápání. Co že to Nietzsche řekl: ,můžete posoudit ducha člověka množstvím pravdy, kterou je schopen tolerovat.ʻ Říkám to i svým studentům, poznáte, kdy jste vzděláván, protože jste zděšen. Takže pokud je to příjemné a bezpečné, je to jako byste se nic neučil. Lidé se učí věci po zlém. 

Co se stane, když ta pravda skutečně přispěje k násilí proti skupinám?

 

Vybíráte si svůj jed a svoboda slova je ten správný jed. Existují skupiny, které obhajují nenávist, ale o to nejde. Jde o to, zda jejich potlačování to zlepší nebo zhorší. Řekl bych, že [jejich potlačováním] se to prostě zhorší. Je tu spousta případů, kdy nemáte možnost dobré volby. Lidé si myslí, že stačí, abyste je nenechal mluvit a že to zmizí. Ale tak to vůbec nefunguje. Ve skutečnosti pokud jsou paranoidní, jenom jim zdůvodníte jejich paranoiu. Tím, že je vytlačíte do podzemí, je neoslabíte. Pouze jim dáte něco přesvědčivého, proti čemu mohou bojovat. V jejich vlastních očích z nich uděláte hrdiny.  

Můžete se vyjádřit ke konrétní odpovědi Torontské univerzity, k dopisu který jste obdržel od děkana Fakulty umění Davida Camerona?

 

Probrali to se svými právníky a dělají přesně to, co personalisté pokaždé dělají. Pokud se chcete někoho zbavit, napíšete jim dopis. Řeknete jim, co dělají špatně, řeknete jim, aby přestali a řeknete jim to slušně. Poté napíšete druhý dopis a řeknete jim to samé, ale už ne tak slušně. Pak jim dáte třetí dopis a poté, co jim dáte třetí dopis, pokud se nepodřídí, pak můžete dělat co chcete, protože za sebou máte zdokumentovanou historii. Právníci se podívali na opatření na webových stránkách OHRC a dospěli k závěru, že můj výklad zákona je naprosto správný. Je to však mnohem horší. Je to jako ,v pořádku, je to v rozporu se zákonem, univerzita se má řídit zákonem a já to nedělám, alespoň principiálně.ʻ Takže mají právní a etickou povinnost udělat to, co udělali, ale udělali to klamavým způsobem. V prvním dopise mě nesprávně citovali. Tak jsem jim řekl, ,měli byste vzít tento dopis zpět a přepsat ho, protože to není přesné a pokud mi chcete dát varovný dopis, je ve vašem nejlepším zájmu, aby to bylo správné.ʻ Druhý dopis byl mnohem horší. Stálo v něm, že jsem přispěl k této atmosféře strachu a nebezpečí na akademické půdě, o čemž jsem si myslel, že je za prvé falešné a nepodložené tvrzení, ale když zmínili, že obdrželi mnoho dopisů od skupin na univerzitním kampusu, nezmínili těch 500 dopisů, které jsem obdržel od mých příznivců a o kterých vím, protože jsem obdržel jejich kopie. Nezmínili petici s 10 000 podpisy, kterou jsem také obdržel. To je ta lež. Nemuseli to vynechat. Mohli říct, ,chápeme, že na to existuje celá řada názorů a vy máte značnou podporu veřejnosti. Ale pravda je taková, že tak jak tomu rozumíme, to je nezákonné a je naší povinností vám to sdělit, budete muset dodržovat univerzitní nařízení a právní předpisy.ʻ Mohli to udělat, ale neudělali.

Potom, když jsme se po druhém dopise začali bavit o debatě, šel jsem si promluvit s Davidem Cameronem. Myslel jsem, že jelikož se tady jedná o téma velkého veřejného významu, možná bychom o tom měli vést diskuzi. To je to, co by univerzita udělala, kdyby to bylo civilizované místo, takže jsem to doporučil Cameronovi. Šel s tím za univerzitní administrativou a oni souhlasili. Ale dali mi omezení: během debaty nesmím opakovat tvrzení, že nebudu používat tato preferovaná zájmena. Je trochu absurdní, že budeme mít debatu o svobodě projevu  a já nemohu opakovat ústřední tvrzení, které odstartovalo celou diskuzi. Tak jsem jim napsal a řekl jsem: „podívejte, děláte to špatně. Místo toho, abyste mi řekli: „podívej, nemůžeš to říct,“ co BYSTE MĚLI, je říct „možná nemáte pravdu, ale mělo by vám být umožněno to říct a my vás podpoříme až k Nejvyššímu soudu .  Všechny naše právní prostředky využijeme pro vaši obranu a budeme s nimi bojovat soudní cestou.“ Cameron kategoricky prohlásil, že to neudělají. Museli si vybrat mezi sociální spravedlnosti nebo svobodou projevu. Vybrali si sociální spravedlnost - což je rovnost, nebo rovnost výsledku - protože to je to, co vyučují. Rozhodl jsem se, že se debaty zúčastním tak jako tak, protože celkově vzato ne vždy máte dobrou volbu. Rozhodl jsem se vzít menší ze dvou zel a zúčastnit se debaty.

Takže, jen abychom objasnili vaše myšlení ohledně C-16. Myslíte si, že vaše YouTube video to rozhodně porušuje?

 

Univerzita si to myslí. Já si to myslel. Četl jsem ty zatracené zákony. Podíval jsem se na ty zákony na webových stránkách ontarijské Komise pro lidská práva, protože si myslím, že to jsou ti lidé, kteří za tím vším stojí. Text na této webové stránce je z technického hlediska otřesný - je nesouvislý. Je to pologramotná, filozoficky neznalá, zlovolná malá klika, která za tím stojí. Očekávali byste lepší úroveň od těchto jakoby soudců.

Co byste chtěl dosáhnout na konci toho všeho?

 

Doufám, že budu moci i nadále vzdělávat lidi, jak na univerzitě a, pokud ne na univerzitě, tak na YouTube. Poprvé v historii lidstva má mluvené slovo stejný dosah a dlouhověkost jako psané slovo. Nejen to, prostor mezi vyřknutím a publikací je nulový. Před třemi měsíci někteří z mých výzkumných asistentů psali přepisy mých přednášek, aby lidé mohli sledovat mé přednášky s titulky, protože je pro lidi jednodušší je sledovat a díval jsem se na můj nárůst z hlediska odběratelů a napůl v žertu jsem si říkal, že bych brzy mohl mít více odběratelů na mém YouTube kanálu, než má University of Toronto studentů. Nevím co to značí. Možná, že univerzita už umírá. To by mě nepřekvapilo. Myslím že obrovské části univerzity jsou nenávratně zkorumpovány: sociologie, pryč; antropologie, pryč; historie, velké kusy z ní jsou pryč, klasikové, literatura, sociální práce, politologie na mnoha místech, a to nezahrnuje ženská studia, etnická studia. Ta pravděpodobně byla již od začátku ztracená a mnohem se to zhoršilo. Domnívám se, že teď, s výjimkou větve vědy, technologie, inženýrství, matematiky (STEM) [v angl. originálu science, technology, engineering, mathematics (STEM), nebo-li stonek, kmen, nebo pramenit, pozn. překl.], že univerzity nadělají více škody než užitku. Podle mě ve Spojených státech produkují vyučené sluhy, protože školné šlo tolik nahoru a nemůžete vyhlásit bankrot na své studentské půjčky. Učíme vysokoškoláky lži a podlézáme jim a vidím to jako kontraproduktivní. 

Dokonce tu je i program proti psychologii na OISE [Ontario Institut pro výzkum ve vzdělávání]. Začalo to když se zbavili [Kena] Zuckera, a nezastavíte se u jedné osoby. Zucker byl více než věrohodný psycholog. Vedl velmi dobrý program pro lidi, kteří měli genderovou dysphorii [nespokojenost se svým pohlavím, pozn. překl.] a byl konzervativní. Zuckerův postoj byl takový, že pokud máte dítě, které si stěžuje na své pohlaví, sledujte jej a uvidíte co se stane a vyvodíte závěry z výzkumu. Osmdesát procent z nich se prohlásí za homosexuály, devadesát procent se v dospělosti zabydlí ve své biologické identitě. Jeho logický závěr byl, aby nevytahovali ten zatracený chirurgický nůž  a nezačínat s hormony příliš brzy. No, to vše je pryč – nyní je nezákonné, aby lékaři zpochybňovali rozhodnutí tříletého dítěte, že on je ona. A v případě, že rodiče chtějí začít s biologickou přeměnou, je nezákonné, aby to lékař odmítnul.

Viděli jste, že Lauren Southern si v Ontariu změnila identitu na muže  [Laura Southern je reportérka, která natočila reportáž o tom, jak je velmi snadné si úředně změnit pohlaví bez hlubšího přezkoumání, pozn. překl.]? To vám ukazuje, co zákon provedl s lékaři. Ten lékař ji nemohl zpovídat, protože je to nezákonné. Takže teď je Lauren Southern podle občanského průkazu muž. Šla do kiosku Ontario Služby na vysokých podpatcích a namalovaná. Nečekala, že se jí podaří dostat ten zatracený průkaz. To také znamená, že vláda je tak zamotaná do této šlamastyky, že skutečně obětuje svoji vlastní identifikační kartu. Zamyslete se nad tím - přemýšlejte o tom, co se stane s naší společností, pokud by se totožnost lidí stala nestabilní.

Během vašeho rozhovoru s Gad Saadem jste řekl, že svoboda projevu je – „Právo a možná i povinnost vést diskuzi, která je zaměřena na řešení vážných problémů.“ Co se stane, když se samotná diskuze stane zbraní?

Chyby se hromadí a nastane chaos. Dlouhou dobu studuji mytologii. Příběh o povodni znamená, že pokud dostatečně pokřivíte věci, všechno se rozpadne. Pokud budete zasahovat do mechanismu, kterým lidé formulují problémy, to jak je řeší a uskutečňují jejich realizaci, pak budou problémy narůstat a násobit se. To je hydra - uříznete jednu hlavu, sedm doroste. Tyto věci se mohou rozmnožit mimo jakoukoliv kontrolu mnohem rychleji, než si lidé myslí.

(Image: Marta Iwanek)

Je to částečné vysvětlení výsledku voleb ve Spojených státech?

 

Demokraté se v 70. letech rozhodli, že se vykašlou na dělnickou třídu a budou hrát politiku identity, a dělnická třída jim to vrátila. [Hillary Clintonová] ztratila podporu všech bývalých průmyslových států. Musíte se hodně snažit, abyste ztratili průmyslové státy, pokud jste demokrat. Takže dostali přesně to, co si zasloužili. A všichni levičáci se obávají, že Trump je pravicový demagog. Je to šílené - je to liberál. Podporoval Clintona. Můžete o něm říct, že je oportunista, narcistický, ale není to žádný pravicový demagog. Nemyslím si, že je víc narcistický či oportunní než Newt Gingrich, nemyslím si, že je víc narcistický či oportunistický než Hillary Clintonová. Nemyslím si, že to co se stalo v USA, je v něčem překvapující. Myslím si, že levice říká: „Můj bože, to je katastrofa.“  Není to o nic větší katastrofa, než Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan, pokud jde o pravicovou demagogii. Z hlediska závažnosti si nemyslím. že jde o něco jiného ​​než Reaganova revoluce, nebo to co se stalo s Thatcherovou. Trump je umírněný. Je hlučný umírněnec a je trochu populista, ale v podstatě je stále umírněný - a lidé se chovají, jako kdyby byl Hitler. Mohli byste mít Hitlera – ale rozhodně to není Trump. Byl kvalifikovaným kandidátem? Ne, nemyslím si to, ale spoustu věcí udělal správně a jednou z nich bylo, že neměl po celou dobu stejnou otřepanou řeč a byl přirozený. Lidé si toho všimli a řekli si „žádný jeho projev není vyumělkovaný. Je to trochu blbec, ale alespoň víme co si myslí.“ Pak šli lidé do volební místnosti a řekli si „seru na to, budu volit Trumpa“ a to taky udělali. Bylo to jako s Brexitem. Levice příliš tlačila na pilu, vymýšlela nesmysly a lidé si řekli „už toho máme dost“ a demokraté se poté vykašlali na dělnickou třídu. Nejsem obdivovatel Sanderse, protože si myslím, že jím prosazovaný druh socialismu je neudržitelné řešení, ale rozhodně mi je jasné, že dělnická třída ve Spojených státech je v háji od roku 1975. Její sociální instituce se rozpadají, její mzdy nerostou, pokrok Indie a Číny byl na úkor americké dělnické třídy. Pak si intelektuálové myslí „ach ti burani, jsou tak hloupí.“ Živnostníci NEJSOU hloupí. Ve skutečnosti mívají mnohem více zdravého rozumu, než většina intelektuálů, které znám, i když nejsou tak dobří při  formulování svých argumentů. 

Jak byste definoval bojovníky za sociální spravedlnost?

 

Jsou to ti, kteří používají soucit jako zbraň. 

Vnímáte kulturu sociální spravedlnosti jako hrozbu pro demokracii, a proč?

 

Absolutně. V autoritativně politicky korektních typech není nic, co by mělo nějakou vděčnost vůči jakýmkoliv institucím. Mají heslo - patriarchát. To je všezahrnující. Znamená to, že jediné, co naše společnost je, že je zkažená. Neexistuje žádná mez, myslí tím všechno. Podívejte se na internet, podívejte se na deset webových stránek ženských studií. Vyberte je náhodně. Přečtěte si je. Tvrdí, že „západní civilizace je zkažený patriarchát, až do samotného zatraceného jádra. Musíme to svrhnout.“

Což zahrnuje demokracii, což zahrnuje liberalismus, což zahrnuje lidská práva.

 

Zahrnuje to úplně všechno. Celou stavbu. A s čím to srovnávají? S utopií. Proč si myslíte, že feministky jdou po Ayaan Hirsi Ali? Ta žena je hrdinka. Pochází ze Somálska. Vyrůstala ve velmi represivním patriarchátu – v tom skutečném. Utekla z dohodnutého sňatku a přestěhovala se do Holandska a zamilovala se do Holandska. Dvě věci jí opravdu udeřily předtím, než šla na univerzitu a stala se studentem osvícenství. První věc – stála na místě, kde byla veřejná doprava a digitální cedule ukazovala čas, kdy veřejná doprava přijede, a ta dorazila přesně, kdy ukazovala že přijede. Bylo to pro ni neuvěřitelné. A ta druhá věc, které nemohla uvěřit bylo to, že policie vám pomůže. Víte že jste v civilizované zemi, když vás policie neznásilní a neokrade o všechno co máte. Lidem z radikální levice na ničem z toho vůbec nezáleží.

Je ještě něco, co byste chtěl dodat?

 

Ptal jste se, co mohou lidé dělat. Mohou odmítnout. Mohou odmítnout, aby byli dále tlačeni tímto směrem. Cokoliv, co je založeno na skupinové identitě, toho se musíme zbavit. Obyvatelé Alberty byli velmi skeptičtí vůči Pierre Trudeauovi a všem jeho změnám, zejména zavedení Listiny práv a taky měli pravdu. Nikdy jsme v Kanadě neměli mít listinu lidských práv. To byl import francouzského občanského práva nad anglické zvykové právo a byla to chyba. V anglickém zvykovém právu máte veškerá práva která existují, kromě těch které jsou výslovně zakázána zákonem. Ve francouzském systému vyjmenováváte jednotlivá práva lidí - to budí dojem, že práva jsou vám udělena vládou a to není pravda. Pak jsme začali víc mluvit o identitě v Kanadě a to byl odklon od tradice individualismu osvícenství.

Popíráte existenci diskriminace na základě pohlaví nebo rasy? 

Nemyslím si, že ženy byly diskriminovány, to je podle mě otřesný argument. Za prvé, víte z čeho museli lidé vyžít v roce 1885 přepočítáno na dolary v roce 2010? Z jednoho dolaru denně. První věc, kterou stanovíme, je, že život byl mizerný pro všechny. Nežili jste příliš dlouho. Pokud jste byla žena, byla jste téměř pořád těhotná a vyčerpaná a napůl mrtvá v 45 letech. Muži pracovali v hrůzných podmínkách, které si ani nemůžeme představit. Když George Orwell napsal knihu Cesta k Wigan Pier, ti horníci, které studoval, pochodovali do práce shrbení dvě míle pod zemí před tím, než začali šichtu. Pak pochodovali nazpátek. [Orwell] řekl, že nebyl schopný ujít 200 yardů v jednom z těchto tunelů, aniž by dostal tak silné křeče, že ani nemohl vstát. Ti chlapi byli bezzubí v 25 letech a končili v 45. Život před 20. stoletím byl pro většinu lidí brutální mimo jakékoliv srovnání. Představa, že ženy byly za těchto podmínek utlačovanou menšinou, je šílené. Lidé pracovali 16 hodin denně z ruky do pusy. Moje babička byla žena zemědělce v Saskatchewanu. Ukázala mi fotku dříví, které nasekala na zimu. Žili ve srubu, který byl o něco menší než první patro tohoto domu. A ta hromada dřeva, kterou nasekala, byla třikrát delší a stejně vysoká. A to dělala ve svém volném čase, protože také vařila pro skupinu, která mlátila obilí, starala se o své čtyři děti, pracovala na farmách jiných lidí jako služka a starala se o zvířata. Pak ve 20. století někteří lidé  zbohatli natolik, že některé ženy byly schopny pracovat mimo domov. To začalo ve 20. letech 20. století a opravdu se zrychlilo během druhé světové války, protože ženy byly vtaženy do továren, zatímco muži šli do války. Muži bojovali a umírali, a to jsou do značné míry dějiny lidstva. A pak v 50. letech, kdy Betty Friedan začala kňourat o těžkém údělu žen, tedy, vojáci se vrátili z války domů, všichni začali zakládat rodiny, ženy byly vytaženy z továren, protože chtěly mít děti a to je doba, kdy začaly být utlačovány. Žádná rovnost pro ženy před antikoncepční pilulkou neexistovala. Je naprosto šílené předpokládat, že by bylo možné, aby něco takového mohlo nastat. A feministky si myslí, že v 60. letech 20. století vytvořily revoluci, která osvobodila ženy. To, co osvobodilo ženy, byla antikoncepce a ještě uvidíme jak to dopadne. Existují důkazy, že ženy, které berou antikoncepci, nemají rády mužné muže kvůli změnám v hormonální rovnováze. Je možné testovat ženskou preferenci mužů. Můžete jim ukázat fotografie mužů a změnit šířku čelisti a zjistíte, že ženy které neberou antikoncepci preferují muže se širokou čelistí když ovulují a mají rády muže s úzkou čelistí když neovulují, a muži s úzkou čelistí jsou méně agresivní. Všechny ženy, které berou antikoncepci, jako by neovulovaly, takže je možné, že spousta té antipatie, která existuje právě teď mezi muži a ženami, existuje kvůli antikoncepční pilulce. Myšlenka, že ženy byly diskriminovány v průběhu dějin, je otřesná.

A teď skupiny, které byly diskriminovány. Co s tím uděláte? Jediné společnosti, které nejsou otrokářské společnosti, jsou západní osvícenské demokracie. To je vše. Ve srovnání s utopií to je mizerný. Ale ve srovnání s všude jinde - lidé nemigrují na Střední východ, aby tam žili a je pro to dobrý důvod. 

Druhá věc je provést multivariantní analýzu. Například pokud chceme předpovědět dlouhodobou úspěšnost v životě v západních zemích, tak mezi dva nejlepší ukazatele patří inteligence a svědomitost. Inteligentní lidé se tam dostanou první a svědomití lidé tvrdě pracují. Představuje to zhruba 30 procent rozptylu v dlouhodobém úspěchu v životě. Není v tom žádná diskriminace, jde jen o kompetentnost. A co ženy a skleněný strop? To je mnohem komplikovanější, než se zdá. Například jsem se léta zabýval velkými advokátními kancelářemi. Nejsou schopny udržet své ženy. Všechny velké advokátní kanceláře přijdou o všechny své ženy po třicítce. Víte proč? Je to snadné. Ženy se páří napříč a nahoru v hierarchii dominance, takže ženy ve velkých advokátních kancelářích, kterým je více než 30 let a jsou vdané, možná vydělávají $300 000 ročně. Stejně tak jejich partneři. Nepotřebují vydělávat $600 000 ročně. Pokud chcete vydělávat $300 000 ročně jako právník, váš život je následovný: pracujete naplno 60-80 hodin týdně a máte pohotovost. Pokud váš japonský klient zavolá ve 3:00 v neděli ráno, vaše odpověď bude „ano, ihned to udělám“, protože vám platí $750 za hodinu. Tyto ženy jsou velmi svědomité, skvělé studentky, brilantní v právnické škole a hvězdné v advokacii. Pak se stanou společníkem a řeknou si „proč mám do prdele pracovat 80 hodin týdně?“, protože takto myslí duševně zdraví lidé. Takže jsou to muži, kteří jsou na samotném vrcholu profesí. Ale nejsou to všichni muži, je to malé procento divných mužů. Mají IQ 145 nebo vyšší a jsou šíleně soutěživí a tvrdě pracující. Nezáleží na tom, kam někoho takového umístíte, budou pracovat 80 hodin týdně. Důvod, proč to muži dělají více než ženy je ten, že postavení činí muže sexuálně atraktivními. Muži jsou hnáni dopředu postavením - jak biologickým tak i společenským – způsobem který neplatí u žen. Takže skutečný problém, když se podíváte na tyto pozice a řeknete si „ach to jsou nádherné, luxusní pozice hojnosti a relaxace“. To je nesmysl. Tito lidé pracují tak tvrdě, že je to téměř nepředstavitelné. Většina lidí nejenže to není schopna dělat, ale není ani šance, že by to chtěli. Většina žen se stane  společníkem ve třicítce. Je komické, že třicítka je doba, kdy opravdu začnete mít svůj vlastní život. V 18 jste stejný jako každý jiný nezkušený osmnáctiletý, všichni jste stejní. Když už je vám třicet, máte dostatek osobních zkušeností proto, abyste si svým způsobem vytvořili vlastní život, a většina lidí si uvědomuje „no teda nechci pracovat 80 hodin týdně.“ Chtějí založit rodinu a nemají čas. A pak, když založí rodinu tak zjistí, že když máte dítě, tak se nejedná o obecné dítě, je to nový člověk ve vaší rodině. Tato nová osoba je ta nejdůležitější věc pro vás. Tečka. Takže ženy se dostanou do tohoto bodu, mají dvě děti a řeknou si „budu mít malé děti jen pět let, myslíte si, že budu pracovat osmdesát hodin týdně? Vydělávat peníze které nepotřebuji? Dělat něco, co se mi nelíbí? Nebo budu trávit čas se svými dětmi?“ Nemohou udržet ženy v advokacii - žádný zatracený skleněný strop není. Právní profese se zoufale snaží udržet kvalifikované lidi, protože jich nemají dostatek. Dováží je odkudkoliv - zejména ženy, které jsou nejen dobrými právníky, ale které jsou také schopné vytvářet zakázky. To je jen jedno malé špinavé tajemství o rozdílu v mocenských strukturách mezi muži a ženami. Muži dělají téměř všechny nebezpečné práce, muži pracují venku, u mužů je mnohem pravděpodobnější než u žen, že se přestěhují. Takže když se podíváte, když rozeberete statistiky z hlediska rozdílu mzdy, když  ztotožníte ostatní faktory, mladé ženy vydělávají více peněz než mladí muži. To celé o tom jak „ženy vydělají $0.70 pro každý dolar který vydělá muž“ je prostě lež. Muži provozované malé podnikání vydělává mnohem více peněz, než když  malé podníkání provozují ženy. Proč? Protože ženy začínají s malým podnikáním, když mají děti, když jsou doma, takže podníkají jen na částečný úvazek. Takže to je důvod, proč nevydělají tolik peněz. Nemá to nic do činění s předsudky, ale má to vše do činění s volbou. Takže tyto argumenty lidí o předsudcích nejsou ani na úrovni kmenové psychologie. 

Učinili jsme neuvěřitelný pokrok, pokud jde o zajištění rovných podmínek a hodně z toho bylo dáno čistě kapitalistickou chamtivostí. Lidé v kapitalistických společnostech zoufale potřebují talent. Pokud se budou muset smířit s ženami a menšinami, obecně je budou snášet. Transformace se dějí tak rychle, že není nic, co by je mohlo ještě zrychlit. Všichni ječí ,předsudekʻ - je hlavní odůvodnění pro každé vysvětlení. Proč je společnost taková? Předsudek. Proč je to tak? Předsudek. Není v tom zapojené žádné myšlení, žádná multivariantní analýza. Je to trestuhodné. Warren Farrell napsal knihu Proč muži vydělávají více. Předtím než napsal svou knihu, pracoval pro Národní organizaci žen v New Yorku. On vlastně napsal tu knihu, alespoň v zásadě, pro své dcery, protože jim chtěl pomoci dosáhnout vyššího stavu. Udělal multivariantní analýzu. Šel a díval se a poznal víc. Zjistil, že muži dělají dobře placenou manuální práce, která je nebezpečná, je venku, dělají těžkou fyzickou práci. Pak jsou tu další další důvody. Samozřejmě že tam je diskriminace, ale ta činí možná deset procent rozptylu v úspěchu. 

Zdroj článku: ‘We’re teaching university students lies’ – An interview with Dr Jordan Peterson