Konspirace

Na chvílí odbočím a budu se věnovat konspiracím.


Jestliže se podíváme na problém, proti kterému stojíme, potom je zřejmé že napříč historií jdou stopy velmi podivných událostí, které opravdu naznačují existenci „konspirace.“ A když přijmeme tento pohled jako to co existuje, stojíme před další velkou otázkou: jde o konspiraci „těch hodných“ nebo „těch zlých“? V tomto bodě se všichni ti různí konspirační teoretici odkloní do svých tirád o Sionistech, Zednářích, Velkých bílých bratrstvech, laskavých mimozemšťanech a dalších variacích.

Ale co kdybychom namísto položení otázky a následného dohadování se, co kdybychom pouze poodstoupili a podívali se na to, co opravdu je a pokusili se najít odpověď na základě pozorování?

Richard M. Dolan studoval na Alfred University a Oxfordské univerzitě předtím, než dokončil svou doktorandskou práci v oboru historie na University of Rochester, kde byl jedním z finalistů na Rhodesovo stipendium, považované za jednu z nejprestižnějších cen na světě. Dolanovou specializací byla strategie Spojených států během Studené války, sovětská historie a kultura a mezinárodní diplomacie. Richard Dolan ve své knize UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up - 1941-1973 [UFO a národní bezpečnostní stát: chronologie utajení - 1941-1973], nám může dát obecnou představu o tom, před čím stojíme. (Příklad USA je v podstatě platný i pro zbytek světa, i když navíc byly USA dlouhou dobu nejmocnější zemí, jejíž vliv je i dnes celosvětový. Nehledě na to, že popisované procesy a struktury jsou platné i pro zbytek světa)

Národní Bezpečnostní Stát

„Myslíme si, že jsme Luke Skywalker,” jak rád říká můj přítel, „ale ve skutečnosti jsme Darth Vader.” Amerika je zemí se špatným svědomím, která je nominálně republikou se svobodnou společností, ve skutečnosti je impériem a oligarchií s mlhavým vědomým svého vlastního útisku, a to jak doma tak i v zahraničí. K popsání struktury moci jsem použil termín „narodní bezpečnostní stát”. Jde o vhodný způsob, jak popsat vojenské a špionážní seskupení a k němu přidružené parazitující komunity, jako např. armádní dodavatelé a jiné utajené, mlhavé entity. Mezi základní znaky tohoto uskupení patří utajení, bohatství, nezávislost, moc a pokrytectví.

1. Utajení. Téměř každá důležitá činnost americké armády a špionážní komunity v uplynulém půl století se uskutečnila v utajení. Vývoj atomové bomby, známé pod označením Manhattan project, i nadále zůstává hlavním vzorem pro veškeré pozdější aktivity. Po celé čtyři roky o něm nevěděl ani jeden člen Kongresu, přestože celkové náklady překročily $2 miliardy. Mnoho dalších důležitých projektů, uskutečněných během a po druhé světové válkce; jako například vývoj biologických zbraní, přesun nacistických vědců, smrtelné pokusy ovládání mysli, celostátní zachycování pošty a odposlechy kabelových vysílání na nic netušícím obyvatelstvu, proniknutí do médií a univerzit, tajné převraty, války a atentáty, se odehrálo daleko nejen od americké veřejnosti, ale i většiny členů Kongresu a i několika prezidentů. Několik z nejmocnějších zpravodajských agentur bylo, ve skutečnosti, založeno v tajnosti a jejich existence byla léta zatajována veřejnosti a Kogresu.

2. Bohatství. Od 40. let 20. století disponuje americké obranné a zpravodajské zřízení více penězi, než kolik má k dispozici většina zemí. Mimo schválený rozpočet existují nezaevidované peníze, které tvoří většinu prostředků. CIA se od svého počátku angažovala v mnoha neoficiálních „obchodních” aktivitách, které vynášely vysoké sumy. Propojení CIA s celosvětovým organizovaným zločinem (a de facto napojení na mezinárodní prodej drog), bylo jasně prokázáno a zdokumentováno již dlouhá léta [6]. CIA si navíc udržovala svou soukromou leteckou flotilu, která vynášela hezkou sumu nezaevidovaných prostředků, pochazejících hlavně z Ásie. Nakonec je důležité podotknout, že většina původních prostředků na provoz americké zpravodajské komunity, pocházely od zámožných a uznávaných amerických rodin, které dlouhou dobu udržovaly zájem o sponzorování národně bezpečnostních aktivit důležitých pro jejich zájmy.

3. Nezávislost. V USA teoreticky existuje civilní dohled nad zřízením národní bezpečnosti. Prezident je vrchním velitelem armády. Kongres má úřední moc dohledu nad CIA. FBI se musí zpovídat ministerstvu spravedlnosti. Ale v období, kterým se zde zabýváme, bylo málo z této milé teorie ve skutečnosti pravdou. Jeden důvod souvisí s utajením: ve vojenských a zpravodajských kruzích jsou informace rozděleny do úseků. Opravnění „přísně tajné” samo o sobe neopravňuje přístup k přísně k veškerým přísně tajným informacím. Citlivé informace jsou zpřístupněny až dle potřeby. Dva úředníci CIA v sousedících kancelářích v centrále Langley mohou být zapojeni do zcela odlišných přísně tajných aktivit, zatímco žádný z nich neví zhola nic o náplni práce svého kolegy. Podobné rozdělení na úseky nejenom že zvyšuje utajení, ale i nezávislost nad nechtěným (např. státním) druhem dohledu.

Široké pole působení není jen výsadou CIA. Během 50. let 20. století ztratil pětihvězdičkový generál a prezident Dwight Eisenhower v podstatě kontrolu nad arzenálem jaderných zbraní USA. Situace zašla až tak daleko, že během posledních dvou let v úřadu prezident Eisenhower opakovaně žádal o audienci u velitele Strategického vzdušného velení proto, aby se mohl seznámit s odvetným jaderným plánem Ameriky. To, co se nakonec v roce 1960 během svého posledního roku v úřadu dozvěděl, jej šokovalo. Jestliže ctěný válečný hrdina jako Eisenhower nemohl řídit jaderný arzenál Ameriky , nebýt shochope získat jasnou odpovědˇ z Pentagonu, jak potom mohli dosáhnout něčeho podobného prezidenti Truman, Kennedy, Johnson nebo Nixon?

4. Moc. Utajení, bohatství a nezávislost dohromady tvoří moc. Postupem času získal narodní bezpečnostní stát přístup k nejpokročilejším technologiím světa, zamezil veřejnosti přístup na miliony akrů půdy, získal neomezenou moc špehovat na americké půdě i mimo, uskutečnil veřejné nebo tajné operace proti jiným zemím a vedl války bez opravdového dohledu ze strany médií. Na domácí půdě si zachovává moc nad zvolenými veřejnými činiteli a komunitami, kteří doufají v přístup k miliardám dolarů určených na obranu.

5. Pokrytectví. Klamání tvoří hlavní součást válčení a jestliže výhra je to jediné na čem záleží, potom běžné mravní zásady bežných občanů se stávájí překážkou. Příkladů, kdy skupiny národní bezpečnosti lhaly veřejnosti, je příliš mnoho k tomu, abychom je zde shrnuli, ale jsou uveřejněny v dalších kapitolách."

[Pokud budete chtít, na stránkách Keyhole Publishing si lze přečíst vybrané kapitoly této knihy.]