Znát psychopata od sousedů

Rosie DiManno

TheStar.com

Svědomí je považováno za sedmý smysl.

Je pociťováno instinktivně.

Z převážné části není možné naučit, vštípit nebo rehabilitovat.

Absence svědomí je nenapravitelné porušení charakteru. Neexistuje efektivní terapie.

Vyjádřeno dvěma slovy: bez viny. Vyjádřeno více slovy: nemilosrdnost, prolhanost, manipulativnost, sebestřednost, bezcitnost, bezohlednost, emocionální povrchnost.

V dávných dobách byl tento stav popisován jako „morální imbecilita“, což je stále výstižné. V moderní bibli psychiatrie, Diagnostická a statistická příručka mentálních poruch IV [Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders IV], je klinická diagnóza malého nebo neexistujícího svědomí označována jako „asociální porucha osobnosti.“

Obecněji se mluví o psychopatii, nebo ze sémantického pohledu lehce odlišné sociopatii.

M.T., sedmnáctiletá dívka odsouzená v pátek za vraždu, naplánovala – požadovala prostřednictvím sexuálního vydírání – smrt údajné sokyně, čtrnáctileté Stefanie Rengelové, je na základě důkazů, které byly ukázány porotě, psychopat nebo sociopat.

Tento zločin nebyl nechtěným následkem typicky náctiletého psychodratamatu, spolu s moderní počítačovou zápletkou: dívka potká chlapce, dívka svede chlapce a přesvědčí aby vraždil, dívka a chlapec zosnují vraždu přes internet, dívka odmění chlapce sexem.

Byla to podlá a záměrná záležitost.

Psychopatie ale není jak z právního, tak psychiatrického pohledu, považována za nepříčetnost. Robert Hare, známý expert v oboru a zároveň emeritní profesor na University of British Columbia, vysvětluje ve své knize Without Conscience: The Disturbing World of the Psychopaths Among Us [Bez svědomí: podivny svět psychopatů mezi námi] vysvětluje, že psychopatičtí zabíjáci nejsou duševně nemocní.

„Jejich činy nejsou výsledkem pomatené mysli, ale chladné, kalkulující racionality, spojené s hrůznou neschopností považovat ostatní lidi za myslící bytosti s city. Podobné morálně neuchopitelné chování, které vykazuje zdánlivě normální člověk, v nás zanechá pocity zmatení a bezmocnosti.“

Ve svém myšlení se považují za zcela logické osoby a nevidí žádný důvod, proč by měli být „napraveni“, i za předpokladu že by to bylo možné.

M.T. bude podrobena sérii psychologických testů, které ji připraví na vynesení rozsudku a znovu, až budou formulovány podmínky její vazby.

Jedním z testů může být jeden, který sestavil Hare: tzv. „Psychopathy Checklist-Revised”, seznam symptomů, který používají odborníci po celém světě. Mezi projevy patří absence empatie nebo lítosti, egocentrické nebo grandiózní chování a potřeba vzruŝení.

No a co? Jedná se o pouhé názvy. Ve skutečnosti nikdo pořádně neví, jakým způsobem psychopati vznikají, tudíž otázka proč nemůže být zodpovězena.

Existují důkazy které nasvědčuji, že se psychopati rodí, možná důsledkem neuro-vývojového narušení mozkové kůry.

Jednoduše řečeno– zkažení lidé. Od kolébky inklinuji k nemorálnimu, bezcitnemu, chování, které je podporováno během dospiváni společenským postojem neomezovat.

Velká část z nich se nestane vrahy. Přesto jsou nemilosrdni, díky čemuž jsou velmi často úspěšní ve svém zaměstnání, včetně obdaření osobním kouzlem. Žádné výčitky svědomí kvůli lhaní, nebo v průběhu zmocňováni se toho, po čem touží, nebo lákání druhých do nebezpečných podniků.

Každý z nás zná někoho podobného.

Nyní se dostáváme k nejděsivější části: odhaduje se, že 4 procenta populace jsou psychopati.

Harvardská psycholožka Martha Stout píše ve své knize The Sociopath Next Door [Sociopat od sousedů]: „Asi jeden z pětadvaceti lidi je sociopatický, což v podstatě znamená, že nemaíi svědomí. Nejde o to, že by si tato skupina neuvědomovala rozdil mezi dobrem a zlem, jde o to že podobné rozlišení nijak neomezuje jejich chování.

„Bez sebemenšího záchvěvu nebo výčitek svědomí může každý pětadvacátý člověk dělat co se jim zachce.“

A dále: „V případě že se rozhodnete zabíjet, budou překážly spočívat ve vnějším světě. Uvnitř vás nebude nic protestovat.“

Na základě tisiců stránek textu, pochazejících z chatu na MSN a Facebooku, které byly použity před sousedem jako důkazy, bylo jasné, že obviněná věřila že její posedlost se Stafanii, dívkou se kterou se nikdy nesetkala, byla zcela racionální. Její přáni zabit Stefanii, která byla údajně ubodána sexuálně zmanipulovaným přítelem D.B., se ji nikdy nejevilo jako morálně nepřípustné.

Stefanii nepovažovala za lidskou bystost. Stefanie byla smyšlenou hrozbou a obtíží, někdo
kdo zapůsobil na M.T. a tudíž si zasloužila zemřít.

Zkušenější psychopat, možná někdo starší, by před policii alespoň předstíral výčitky svědomí.

Je nulová pravděpodobnost, že M.T. vyjde z vězení jako napravená žena. Pokud by byla
odsouzena jako dospělá, stále by mohla být po pěti nebo sedmi letech propuštěna na podmínku, záleží na soudci, a zároveň ji doba trestu ubýhá od doby, kdy byla ve věku 15 let vzata do vazby.

Pokud bude odsouzena jako dospělá, bude mit alespoň záznam v trestním rejstříku, který nebude vymazán, jak je v případě nezletilých, pět let po propuštěení.

Formalně bude navždy považována za vraha, přestože M.T. to nepovažuje za cejch nebo ostudu.

Zdroj: Knowing the psychopath next door