Největší epidemická nemoc známá lidstvu

Paul Levy
RealitySandwich

Část první 

 

© Creative Commons licence
Obrázek Armigeress - http://www.flickr.com/photos/kathycsus/

V knize Kolumbus a další kanibalové [Columbus and other Cannibals] domorodý autor Jack D. Forbes ve srozumitelné formě zkoumá psychologické onemocnění, které prostupuje lidským sebedestruktivním chováním, o němž již dávno věděli severoameričtí Indiáni. Poté, co jsem přečetl jeho knihu, mi bylo jasné, že popisuje stejné psycho-duchovní onemocnění duše, o kterém jsem psal ve své knize Šílenství George W. Bushe: odraz naší kolektivní psychózy [The Madness of George W. Bush: A Reflection of our Collective Psychosis]. Zde jsem představil myšlenku, že od úsvitu lidských dějin je náš druh obětí hromadné psychózy, kterou nazývám maligní egofrenie. Když Forbes mluví o této stejné psychické epidemii, píše: „Lidé již několik tisíc let trpí morem, chorobou horší než malomocenství, chorobou horší než malárie, nemocí mnohem horší než neštovice.“ [i] Domorodí lidé sledují stejný ,psychickýʻ[ii] virus, který nazývám maligní egofrenie, již mnoho staletí a nazývají ho „wetiko“, což je termín používaný lidmi z kanadského indiánského kmene Cree, který vyjadřuje ďábelsky zlého člověka nebo ducha, který terorizuje ostatní. Profesor Forbes, který byl jedním ze zakladatelů hnutí severoamerických Indiánů na počátku šedesátých let, říká: „historie světa během posledních 2 000 let je  z velké části tragickým příběhem epidemiologie onemocnění wetiko.“ [iii] Wetiko/maligní egofrenie je ,psychózaʻ v pravém slova smyslu jako ,nemoc duše nebo duchaʻ. Ačkoli to nazýváme různými jmény, jak Forbes tak i já poukazujeme na tutéž nemoc psychiky, duše a ducha, která je jádrem nelidskosti lidstva vůči sobě. 

Zánik západní civilizace: „genderová proměnlivost“ jako předzvěst postmodernistického pekla

Zoya Klebanova
Sott.net

TRADIČNÍ HODNOTY

Respekt, Důvěra, Rovnost, Čestnost, Laskavost, Věrnost, Soucítění, Přijímání, Odvaha, Spravedlnost, Štědrost, Odpuštění, Sdílení

 

Tradiční hodnoty se týkají těch přesvědčení, morálních kódů a společenských mravů, které jsou předávány z generace na generaci v rámci kultury, subkultury nebo komunity. Jejich předmět obvykle zahrnuje rodinu, komunitu, náboženství a umění. A ačkoliv každá kultura má vlastní definici tradičních hodnot, tak podle všeho existují univerzální principy, které byly vytvořeny za účelem zachování celistvosti společností, které jsou tvořeny širokým spektrem lidí s různými osobnostmi a zájmy, aby se zabránilo propadu do společenského chaosu.

Vezmeme-li to dále, toto hluboce zakořeněné vědění je, alespoň částečně, formováno evolucí. Je také formováno různými psychologickými a psychopatologickými jevy, prostřednictvím interakce mezi naším subjektivním vědomím - individuálně a jako druh - a ,skutečným světemʻ napříč v čase.

V podstatě od samotného počátku člověka lidé chápali, že lidské chování může přitahovat nebo odpuzovat „hněv bohů“.

„Člověk v dřívějších dobách podle všeho chápal, že má určitou kontrolu nad vlastním osudem a osudem společnosti prostřednictvím svého počestného chování. Teoxenie [téma v řecké mytologii, kdy lidské bytosti demonstrují svoji počestnost nebo zbožnost poskytnutím pohoštění prostému cizinci (xenos), který je ve skutečnosti přestrojený bůh (teos), se schopností věnovat dary, pozn. překl.] byl morální standard. Na každého člověka se pohlíželo tak, že má potenciál buď napomáhat nebo brzdit prosperitu a zdraví pro všechny. Přestože někdo mohl dát víc než jiní, všichni měli výsadu a povinnost přispívat jak nejlépe mohli. Jednání každého člověka se počítalo a podle jejich činů následovala spravedlivá odezva prostřednictvím jiných lidí a vesmíru.

Ale došlo k zakořenění patologie a ačkoliv nedokázala úplně změnit povahu člověka nebo vzít mu možnost volby, ovlivnila společnost a změnila směr lidstva, protože jsme ji přijali. Jak postupně klesalo povědomí, dobré úmysly byly podkopány a naše integrita jako živočišného druhu se vytrácela. Lidé se stali živočichem naladěným do entropie a to, co si vybereme a vyjádříme, se stane našim osudem. Vzdali jsme se naší osobní odpovědnosti vůči sobě navzájem jako hostitelé a hosté, a tudíž budeme naší vlastní zkázou.“

Dne 17. května 2016 představila kanadskému parlamentu liberální vláda premiéra Justina Trudeaua „zákon o změně kanadského zákona o lidských právech a trestnho zákoníku (zákon C-16)“: