03 listopadu 2017

Zánik západní civilizace: „genderová proměnlivost“ jako předzvěst postmodernistického pekla


Zoya Klebanova
Sott.net

TRADIČNÍ HODNOTY
Respekt, Důvěra, Rovnost, Čestnost, Laskavost, Věrnost, Soucítění, Přijímání, Odvaha, Spravedlnost, Štědrost, Odpuštění, Sdílení

 
Tradiční hodnoty se týkají těch přesvědčení, morálních kódů a společenských mravů, které jsou předávány z generace na generaci v rámci kultury, subkultury nebo komunity. Jejich předmět obvykle zahrnuje rodinu, komunitu, náboženství a umění. A ačkoliv každá kultura má vlastní definici tradičních hodnot, tak podle všeho existují univerzální principy, které byly vytvořeny za účelem zachování celistvosti společností, které jsou tvořeny širokým spektrem lidí s různými osobnostmi a zájmy, aby se zabránilo propadu do společenského chaosu.

Vezmeme-li to dále, toto hluboce zakořeněné vědění je, alespoň částečně, formováno evolucí. Je také formováno různými psychologickými a psychopatologickými jevy, prostřednictvím interakce mezi naším subjektivním vědomím - individuálně a jako druh - a ,skutečným světemʻ napříč v čase.

V podstatě od samotného počátku člověka lidé chápali, že lidské chování může přitahovat nebo odpuzovat „hněv bohů“.

„Člověk v dřívějších dobách podle všeho chápal, že má určitou kontrolu nad vlastním osudem a osudem společnosti prostřednictvím svého počestného chování. Teoxenie [téma v řecké mytologii, kdy lidské bytosti demonstrují svoji počestnost nebo zbožnost poskytnutím pohoštění prostému cizinci (xenos), který je ve skutečnosti přestrojený bůh (teos), se schopností věnovat dary, pozn. překl.] byl morální standard. Na každého člověka se pohlíželo tak, že má potenciál buď napomáhat nebo brzdit prosperitu a zdraví pro všechny. Přestože někdo mohl dát víc než jiní, všichni měli výsadu a povinnost přispívat jak nejlépe mohli. Jednání každého člověka se počítalo a podle jejich činů následovala spravedlivá odezva prostřednictvím jiných lidí a vesmíru.

Ale došlo k zakořenění patologie a ačkoliv nedokázala úplně změnit povahu člověka nebo vzít mu možnost volby, ovlivnila společnost a změnila směr lidstva, protože jsme ji přijali. Jak postupně klesalo povědomí, dobré úmysly byly podkopány a naše integrita jako živočišného druhu se vytrácela. Lidé se stali živočichem naladěným do entropie a to, co si vybereme a vyjádříme, se stane našim osudem. Vzdali jsme se naší osobní odpovědnosti vůči sobě navzájem jako hostitelé a hosté, a tudíž budeme naší vlastní zkázou.“

Dne 17. května 2016 představila kanadskému parlamentu liberální vláda premiéra Justina Trudeaua „zákon o změně kanadského zákona o lidských právech a trestnho zákoníku (zákon C-16)“:

„Záměrem zákona je chránit jednotlivce před diskriminací v rámci federální jurisdikce, aby se nestali cílem nenávistné propagandy, [3] v důsledku jejich genderové identity nebo genderového vyjádření. Zákon přidává „genderovou identitu a vyjádření“ do seznamu zakázaných důvodů diskriminace v kanadském zákonu o lidských právech a seznam charakteristik identifikovatelných skupin, které jsou v trestním zákoníku chráněny před nenávistnou propagandou. Dále dodává, že důkaz o tom, že trestný čin byl motivován zaujetím, předsudky, nebo nenávistí na základě genderové identity nebo vyjádření osoby, představuje přitěžující okolnost, ke které soud přihlédne během uložení právního trestu.[4].

„Zákon, který má zakotvit práva transsexuálů tím, že do lidských práv a zákonů o nenávisti přidává genderovou identitu a výraz“.
Jednoduše řečeno, Kanaďané kteří odmítají genderovou teorii, mohou být obviněni z trestných činů nenávisti, pokutováni, uvězněni a donuceni podstoupit školení proti předsudkům, až bude schválen zákon C-16.

Podívejte se na vystoupení Jordana Petersona v Senátu, kde mluvil o mnoha vážných problémech se zákonem C-16.



Peterson není jediný, kdo si myslí, že tento zákon je nehorázný. Například člen vancouverského útulku Rape Relief and Women's Shelter říká:

„Zákon o právech transsexuálů ohrožuje ženský prostor pro ‚rozené ženy‘... Pokud jste se narodila jako žena, jste zatracena.“

Zajímavé je, že i Theryn Meyer, jihoafricko-kanadská politická komentátorka, bloggerka, YouTuberka, kulturní kritička a transgenderová žena, byla donucena obrátit se na Senát a vyjádřit své obavy ohledně tohoto zákona. Podle ní není určen k ochraně menšin, ale místo toho zneužívá zákon a společenství které údajně chrání, a to vše pro politický zisk. 




Jako by to nestačilo, zákon s nejasným zněním nedávno schválený kanadskou poslaneckou sněmovnou, známý pod názvem „zákon zájmen“, považuje za federální přestupek odmítnutí oslovit jednotlivce pomocí jejich „preferovaných zájmen“.

Je šokující být svědkem, jak se Kanada se svou dlouhou tradicí relativního politického rozumu stala obětí radikálního a patologického myšlení postmodernistů. A Kanada není jediným národem, který trpí tímto onemocněním.

To, čeho jsme nyní svědky, se zdá být poslední etapou postupné implementace něčeho, co se nazývá „Overtonovo okno“.

„Overtonovo okno je politická teorie, která popisuje rozsah myšlenek, který je veřejnost schopna přijmout, jako úzké „okno“. Podle této teorie závisí politická životaschopnost myšlenky především na tom, zda spadá do tohoto okna, než na individuálních preferencích politiků. Byla pojmenovaná podle jejího tvůrce Josepha P. Overtona (1960 - 2003), bývalého viceprezidenta Mackinacova centra pro veřejnou politiku. V libovolném okamžiku toto „okno“ zahrnuje celou řadu opatření, jež jsou považovana za politicky přijatelná v současném klimatu veřejného mínění, které může politik doporučit, aniž by byl považován za příliš extrémního, pro účel získání nebo udržení veřejné funkce.“

„Overton popsal metodu jak posunout toto okno, čímž dojde k zahrnutí dříve vyloučených myšlenek, přičemž se vyloučí dříve přijatelné myšlenky. Tato technika spoléhá na lidi, kteří propagují myšlenky, které jsou ještě méně přijatelné než předchozí velmi okrajové myšlenky. Tímto se tyto staré okrajové myšlenky začnou jevit jako méně extrémní a tudíž přijatelné. Jde o to, že příprava veřejnosti okrajovými myšlenkami, které mají zůstat i nadále nepřijatelné povede k tomu, že skutečné cílové myšlenky, o které šlo od samého začátku, se budou v porovnání zdát přijatelnějšími.“

 

V západních demokraciích se postupně zavádějí určitá opatření, aby manipulovala s veřejným míněním a učinit opatření, která by byla normálně považována za opovrženíhodná a nepřijatelná, jako přijatelná, obzvlášť pokud jsou prezentována tak že představují „toleranci“ a „progresivní hodnoty“.

Zdá se, že jde o dokonalý nástroj v rukou patologických typů, pro postupnou normalizaci mučení, různých forem morální degenerace a dokonce i pedofilie. Popularita lidí jako MileyCyrus, ArianaGrande nebo filmy jako Padesát odstínů šedi se snaží normalizovat stále více ,okrajovéʻ a extrémní sexuální chování, a tento proces morálního úpadku na Západě se zdá být do značné míry nevědomý.

Sečteno a podtrženo, Overtonovo okno lze použít k legalizaci čehokoliv, včetně pedofilie. Ve skutečnosti již tímto směrem byly učiněny kroky:

Margo Kaplanová – zastánce pedofilů [titulek: Pedofilie: porucha, ne zločin]

Ale co to má co do činění s postmodernismem?

Ernest Gellner, ve své prorocké knize Postmodernismus, rozum a náboženství, diskutuje o třech ideologických pozicích našeho současného světa, které, v současné době, byly vyostřeny do zbraní psychického a fyzického násilí:
  • Islámský fundamentalismus,
  • Postmodernistický relativismus
  • a to, co on nazývá ,Osvícenský světský fundamentalismusʻ.
Jeho diskuze o postmodernismu, tedy jeho zrodu, vývoji, přívržencích a praktikách (pokud je lze takto nazvat), je neocenitelná a dovoluje čtenáři rychle rozpoznat psychologická dilemata toho, co se dnes nazývá neoliberální levice. Gellner píše:

„Postmodernismus je moderní hnutí. Je silné a módní. Odhlédneme-li od tohoto, potom není zcela jasné, co to vlastně k čertu je. Ve skutečnosti srozumitelnost není zřetelná mezi jeho výraznými atributy. Nejenže obecně selhává ji praktikovat, ale někdy ji ve skutečnosti přímo odmítá...

Vliv hnutí lze rozpoznat v antropologii, literárních studiích, filozofii ... Představa, že vše je ,textʻ, že základní materiál textů, společností a téměř čehokoliv je význam, že významy mají být dekódovány nebo ,dekonstruoványʻ, že pojem objektivní reality je podezřelý - to vše se zdá být součástí atmosféry, nebo mlhy, ve které postmodernismus vzkvétá, nebo kterou postmodernismus pomáhá šířit ...

Postmodernismus se zdá být poměrně jasně zastáncem relativismu, tedy v té míře, ve které je schopen být srozumitelný a nepřátelský vůči myšlence jedinečné, exkluzivní, objektivní, vnější nebo transcendentní pravdy ...

[Postmodernismus] je hnutí, které popírá samotnou možnost vnější platnosti a autority. Je pravda, a v tomto odmítnutí je obzvlášť důrazný, když protichůdné potvrzení takovéto vnější platnosti pochází od spolučlenů, nerelativistů z jejich vlastní společnosti... ex-koloniální vina naproti tomu brání zdůrazňování tohoto bodu členům jiných kultur. Absolutismus druhých dostává  preferenčního přístup, a hřejivou sympatii, která má velmi blízko k podpoře.“


TVOJE PRÁVA KONČÍ TAM KDE ZAČÍNAJÍ MOJE CITY!

Jedna z nejzajímavějších věcí, kterou Gellner řekl, je toto:

„Relativisté-hermeneutici se opravdu velmi snaží, aby ukázali svou univerzální ekumenickou toleranci a chápání cizích kultur. Čím cizejší to je, čím více šokující a čím více znepokojivější vůči filistinům, tedy těm, které považují za provincionalisty své vlastní společnosti, tím lépe. Opravdu čím více tím lépe, neboť čím více je ten druhý šokován, o to více toto  pochopení vyzdvihuje nadřazenost osvíceného hermeneutisty v jeho vlastní společnosti. Čím obtížnější porozumění, čím více odpuzující předmět určený pro hermeneutické požehnání, tím větší je pocit úspěchu, osvícení a pochopení na straně interpretačního postmodernisty.“

...což ukazuje, jak může postmoderní doktrína nakonec vést k normalizaci téměř čehokoliv, včetně něčeho tak odpuzujícího jako pedofilie. Čím extrémnější a ponižující je pro průměrného člověka a širší společnost přijetí, tím „osvícenější“ a „progresivnější“ si postmodernista připadá.

Poslechněte si Jordana Petersona a jeho varování ohledně následování postmoderních zásad: 


Není pochyb o tom, že postmodernismus a procesy, které používá pro vyvolávání a posílení „návyků podvědomého výběru a nahrazování myšlenkových dat“, je jednoduše nihilismus (odmítání všech náboženských a morálních zásad ve víře, že život nemá smysl). Kniha Hervey Cleckleyho Karikatura lásky rovněž zdůrazňuje skutečnost, že ,v jeho základech, je hnutí „genderové proměnlivosti“ čistou psychopatií v akci.

POSTMODERNISMUS
Nevíš, že slova mají jen ten význam, jaký chci, aby měla.
Další prorok naší společnosti, který viděl a snažil se nás varovat, byl Andrew Lobaczewski. Z jeho knihy Politická ponerologie (Věda o povaze zla aplikovaná na politické prostředí):

„Během stabilních časů které jsou údajně šťastné, ačkoli jsou poznamenané zraňováním jednotlivců a národů, doktrináři věří, že se jim podařilo najít jednoduché řešení jak napravit tento svět.“ {genderová proměnlivost} Takové historické období je vždy charakterizováno chudým psychologickým rozhledem, tudíž schizoidně chudý psychologický pohled na svět v takových časech nevyčnívá a je považován za zákonné platidlo. Tyto doktrinářské osobnosti příznačně projevují jisté opovržení vůči moralistům, kteří v těch časech hlásají potřebu znovuobjevit ztracené lidské hodnoty a rozvíjet bohatší, vhodnější psychologický pohled na svět.

Schizoidní osobnosti mají za cíl vnutit svůj vlastní koncepční svět ostatním lidem nebo společenským skupinám, s pomocí relativně kontrolovaného patologického egoismu a výjimečné houževnatosti vycházející z jejich úporné povahy. Jsou tak nakonec schopni přemoci osobnost jiného člověka, což vede k proměně jeho chování v zoufale nelogické. Mohou také mít podobný vliv na skupinu lidí, ke které se připojili. Jsou to psychologičtí samotáři, kteří se cítí lépe v nějaké lidské organizaci, kde se stanou fanatiky pro nějakou ideologii, náboženskými bigoty, materialisty nebo přívrženci ideologie se satanskými rysy. Pokud se jejich aktivity skládají z přímého kontaktu v malém společenském měřítku, jejich známí je snadno vnímají jako excentriky, což omezuje jejich ponerogenní roli. Pokud se jim však podaří skrýt svou osobnost pod psaným slovem, jejich vliv může otrávit mysl společnosti v širokém měřítku a na dlouhou dobu.“

Když už mluvíme o schizoidně chudých pohledech na svět ...
[ve videu slečna tvrdí, že není korektní nazývat kojení ženskou přirozeností, protože to tak přirozené není, a že i muži mohou přirozeně krmit dítě, takže se jim nesmí upírat právo na tuto přirozenost - celý rozhovor se v jejím podání stává absurdní argumentací, pozn. překl.]


Rusko pod Vladimírem Putinem, na rozdíl od západních společností, podniklo určité kroky k ochraně svého obyvatelstva před tímto druhem postmodernistické špíny. Navzdory západní mediální propagandě, ruská politika není zaměřena na zvyšování vlivu ortodoxního křesťanství, ani na pronásledování homosexuálů, ale spíše jde o to, aby ruská společnost a hodnoty, ze kterých vychází nespočet generací, byly ochráněny pro budoucí generace. Jordan Peterson vysvětluje :

„Pokud neexistují žádné posvátné hodnoty, člověk je nepopsaný papír. Úplně cokoliv může být napsáno na prázdný papír. Nicméně pokud ale existuje univerzální lidská povaha, některé myšlenky jsou chybné a jejich zavedení povede ke katastrofě. Důkaz vidíme v podobě milionů lidí, kteří byli obětováni hodnotám totalitářů 20. století. Vše nemůže být jednoduše zpochybněno a reorganizováno čistě racionálním způsobem. Samotné myšlení musí mít svého pána...

Co tedy, přinejmenším, musí být posvátné? Matka, Otec a Jednotlivec. Je povinností každé společnosti a každého jednotlivce respektovat tyto postavy, v mysli, v myšlení a v jednání. Když je to provedeno správně, zůstanou ohromné síly bytí udrženy v rovnováze a jednotlivec, společnost a příroda vzkvétají. V opačném případě se začnou všichni čerti ženit a pohltí ta malá nebesa, která se jinak vyskytují na zemi.“

Chcete-li se dozvědět o dalších příkladech postmoderní zkaženosti, přečtěte si následující články od Pierra Lescaudrona:
A na konec je důležité poznamenat, že respekt pro tradiční hodnoty neznamená stagnaci ani bigotnost. Existuje způsob jak růst jako společnost a jako druh, při zachování respektu pro univerzální zásady a morální hodnoty, a udržování přísné obrany proti patologii.

„Život je o růstu, ale co je „život“, ne-li vztahy, které máme s ostatními lidmi, a co je tedy růst v životě, ne-li růst našich vztahů s ostatními. Ale růst jakým způsobem? Možná slučování těch dříve unikátních soukromých světů do něčeho většího, než je součet částí, něco co může vytvořit nebo přitáhnout nový život nebo svět soustředěním a kolektivizací těch soukromých realit, které samy o sobě nemají sílu ani moc, aby to učinily. Kromě toho samozřejmě tento proces bude muset zahrnovat nejen sdílený pohled na realitu, ale spíše tu, která rezonuje s objektivní realitou, nebo s většími silami přírody, tedy širokou objektivní tvorbou reality.“

Život je náboženství. Životní zkušenosti zrcadlí, jaký má člověk vzájemný vztah s Bohem. Ti, kteří spí, jsou lidé s malou vírou vůči jejich vztahu se stvořením. Někteří lidé si myslí, že svět existuje proto, aby jej překonali nebo ignorovali či zapudili. Pro tyto jednotlivce světy ustanou.  Stanou se přesně tím, co dávají životu. Stanou se pouhým snem v „minulosti“. Lidé, kteří věnují velkou pozornost objektivní realitě vpravo i vlevo, se stanou realitou „Budoucnosti“.



NA SEVERU komentář: další související články na blogu:

Novoroční dopis světu od profesora Jordana Petersona  

Kulturní válka v Kanadě: „Učíme studenty vysokých škol lži“ - rozhovor s Dr. Jordanem Petersonem


 

Zdroj článku: The demise of Western Civilization: "Gender fluidity" as a harbinger for Postmodernist Hell
Vystavil v
Štítky: , , , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)