Ponerologie: přenesené deviace

LÉZE V MOZKOVÉ TKÁNI A PŘENESENÉ DEVIACE

A. Paranoidní charakteropatie

B. Frontální charakteropatie

C. Charakteropatie vyvolaná drogami

„Co se týče patologických faktorů v ponerogenických procesech, má poškození [mozku] v době perinatální nebo kojenecké více aktivních výsledků, než poškození v pozdějším období [života].” (Lobaczewdki, 105)

„Tyto [charakterové anomálie vzniklé v důsledku poškození mozkové tkáně], otevřou dveře vlivu dalších patologických jedinců, u kterých se nejčastěji jedná o nějaký druh vrozené psychologické deviace, kteří následně vytlačí charakteropatické jedince do pozadí a pustí se do své ponerogenické práce. To je důvod proč se různé typy charakteropatií, v počátečních fázích, podílejí na genezi zla, jak na makrospolečenské tak na úrovni jednotlivce v lidských rodinách.“ (Lobaczewski, 120)

Jisté léze mozkové tkáně, a jejich vliv na osobnost, hrají důležitou roli při genezi zla. Zatímco dobře známé důsledky podobných léz, např. epilepsie, lze snadno pozorovat v raném stádiu života, mnohé mozkové léze pouze ovlivňují osobnost nositele postupem času. Vlivy těchto léz se mění v závislosti na místě, ve kterém došlo k poškození mozku, době kdy k tomu došlo a životní styl nositele po vzníklém poškození. Lobaczewski nazývá tyto poruchy charakteru nebo osobnosti „charakteropatie“.

Nepoškozená mozková hmota uchovává přirozené instinktivní a emocionální reakce našeho druhu. Mezi ně patří např. schopnost navázat emocionální pouto s druhými a schopnost vcítit se do druhých (co Lobaczewski nazývá vytušení psychologické situace). Nicméně charakteropatické myšlenkové pochody se liší a vyznačují se vyšším výskytem emocionálního násilí a patologickým egotismem. Jejich narcisistické přehnané sebevědomí, spolu s deviantní psychologií, má na normální lidi traumatizující vliv, který u jejich oběti významným způsobem sniží úroveň jejich zdravého rozumu až do bodu, kdy se nakazí patologickým myšlením. Čím je jednotlivec mladší nebo naivnější, tím snadněji se tyto rysy přenesou.

PARANOIDNÍ PORUCHY OSOBNOSTI

„Pro paranoidní chování je charakteristické, že jsou osoby schopné relativně správného úsudku a diskuze tak dlouho, dokud diskuze obsahuje jen málé názorové rozdíly. To skončí když argumenty druhého začnou podkopávat jejich nadhodnocené myšlenky, rozvrátí jejich dlouho zastávané uvažovací stereotypy, nebo je donutí přijmout závěr, který předtím podvědomě zamítli. Podobná stimulace vypustí na partnera proud pseudologických, převážně paramoralistických a často uražejících projevů, které pokaždé obsahují jistou úroveň sugesce.“ (Lobaczewski, 110)

Okouzlování: Zatímco se kultivovaní a logičtí lidé vyhýbají paranoidním jedincům pro jejich často vulgární a násilnický projev, paranoidní jedinci mají neuvěřitelnou kapacitu zotročit méně kritickou mysl. Mezi náchylné patří mladí lidé, jedinci psychologicky nedostačující a ti kteří byli obětmi patologických egoistů. Například osoby vychované psychopaty budou mít určitý stupeň psychologického poškození, který jim zabrání kriticky zanalyzovat ideologii a chybnou logiku paranoidního jedince. Podobná obět se dostane do pozice, kdy bude souhlasit s pokřiveným světonázorem a jakýkoli rozdíl v názoru bude omezen na nepodstatné body. Tento vzor myšlení potvrzuje, že pokřivené premisy a odpovídající paranoidní ideologie jsou ‚správné‘, třebaže jsou vážně defektní. Paranoidní jedinci si velmi dobře uvědomují svoji schopnost zotročit druhé, čehož od raného dětství využívají v plné míře pro svůj prospěch.

Strnulost názorů: Paranoidní osoby se podobají psychopatům tím, že nejsou schopny cítit pochybnosti ohledně své osoby, nebo zásadně pochybovat o svých přesvědčeních. Jakýkoli podobný konflikt probíhá bez sebekontroly, sebeuvědomování nebo hierarchie hodnot. Jednoduše řecčno, přestože se může stát že narazí na momenty vnítřního napětí, způsobeného konfrontací jejich vlastních názorů s protichůdnými informacemi, nicméně ve své vlastní mysli se nikdy nemýlí.

Fyziologická příčina: Lobaczewski vysledoval příčinu této charakteropatie k poškození mozkové tkáně, většinou v oblasti mezimozku (diencephalon). Jejich paranoidní pohled na realitu může mít rozpětí od relativně naivního až po násilně revoluční, což byl např. případ ruského revolucionáře Vladimíra Lenina.

Behaviorální/funční příčiny: U jedinců bez poškození mozkové tkáně často vzniknou paranoidní vlastnosti v důsledku psychologické indukce od paraoidního charakteropata. Výchova plná teroru dá vzniknout rigidnímu a stereotypickému myšlení, což postiženému ztěžuje možnost vytvořit si zdravý názor na svět.

FRONTÁLNÍ CHARAKTEROPATIE

„Patalogický charakter těchto lidí, který obecně obsahuje prvek hysterie, se vyvíjí s postupem let. Nepoškozené psychologické funkce se nadměrně vyvinou v důsledku kompenzace, což znamená že převahu mají instinktivní a [emocionální] reakce. Relativně vitální lidé se stanou agresivními, riskujícímí surovci slovem i činem.“ (Lobaczewski, 114)

Poškození předního mozku během nebo okolo narození (obzvlášť u předčasně narozených) bylo nejběžnější příčinou této charakteropatie. V důsleku pokroku ve zdravotní péči těhotnách žen a novorozeňat, se velkolepá role, kterou tato porucha hrála při ponerogenezi, vztahuje spíš na minulé generace. Podobní jednotlivci jsou impulzivní, vznětliví a agresivní, mají nízký práh tolerance frustrace, povrchní emoce a vykazují společensky nevhodné chování.

Potlačené myšlenkové pochody: Tento druh poškození mozku nenarušuje paměť, inteligenci nebo schopnost přesně vycítit psychologickou situaci. Na druhou stranu potlačuje schopnost si v duchu představit a manipulovat s kusy informací, které se nacházejí v poli vědomí, neboli v krátkodobé paměti, charakteropata. To inhibuje tzv. „exekutivní systém“, který řídí myšlenkové procesy. Jako takoví jsou frontální charakteropati charakterizování abnormální úrovní reaktivní agrese (na rozdíl od rozených psychopatů kteří využívají násilí jako nástroj).

Vznětlivost a chabé dlouhodobé plánování: V důsleku neschopnosti manipulovat informace v krátkodobé paměti, jsou jednotlivci s poškozením předního mozku nuceni pracovat s duševními zkratkami. To má za následek že činí rozhodnutí během zlomku vteřiny a kdy jejich ukvapené činy a slova jsou považovány za absolutní a neodvolatelné. Svoji ‚spontánnost‘ (ve skutečnosti jen špatné rozhodování) dokonce považují za znamení jejich nadřazenosti nad obyčejnými lidmi, kdy ve skutečnosti tato zjednodušená rozhodnutí nejsou nic jiného než samodestruktivní.

Okouzlování: Podobné bezcitné a egotistické myšlení traumatizuje a strhne normální lidi, sníží jejich úroveň zdravého rozumu. Někteří dokonce pohlížejí na charakteropaty jako na jedince se zvláštními schopnostmi. Pokud má rodič tuto poruchu, každé z jejich dětí budou pravděpodobně vykazovat známky této poruchy ve své osobnosti. Lobaczewski označil Josefa Stalina za typický příklad charakteropata.

Záměna s psychopatií: Jednotlivec s poškozeným předním mozkem vykazuje některé chování, které se podobá chování vrozeného psychopata, což vedlo k chybnému závěru, že psychopatie je způsobena poškozením předního mozku.

Typický popis extrémního případu může obsahovat následující: surový, charizmatický, hypnoticky charizmatický, vydávající nezvratná rozhodnutí, nelidsky krutý, patologicky pomstichtivý, egotisticky přesvědčený o své genialitě.

CHARAKTEROPATIE VYVOLANÁ DROGAMI

„Anomálie charakteru vzniklé důsledkem poškození mozkové tkáně [následkem užívání léků] se chovají jako zákeřné ponerogenické faktory. ... jejich vliv se snadno zachytí v lidské mysli, traumatizuje naši psychiku, ochuzuje a deformuje naše myšlenky a pocity, a omezuje schopnost jednotlivců a společnosti používat zdravý rozum a správně vycítit a vidět psychologickou nebo morální situaci. To otevírá dveře vlivu dalších patologických charakterů, kteří jsou nejčastěji nesiteli nějakého druhu psychologické deviace.“ (Lobaczewski, 119-120)

Spolu s vzestupem moderní medicíny přišlo užívání drog, jejichž účinek nebyl zcela znám, které na nervové soustavě zanechávají trvalé následky. Některé léčby nádorů (tzn. cytostatické léky) často napadají primitivnější části mozku, což vyústí v jednotlivce který je emocionálně tupý, neschopný vcítit se do druhých. Přestože jejich inteligence není ovlivněna, stanou se pomstychtivými a egocentriky kteří baží po chvále, lhostejní vůči bolesti kterou druhým způsobují.

Některé viry (tzn. příušnice, záškrt, obrna) a toxiny jako těžké kovy, pesticidy, potravinové přísady a chemikálie pro domácnost mohou mít podobný vliv. Podobní jedinci jsou většinou psychologicky naivní a neschopní pochopit jádro problému.

Kapitola "Přenesené deviace" ze stránek Ponerology.com.

Obsah těchto stránek:

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

Úvod

Přenesené Deviace

Vrozené Deviace

Případové Studie

PONEROLOGIE: ZLO JE NEMOC

Úvod

Psychopatie: Příčina zla

Ponerologie: Nová věda

Diagnóza

Náchylnost: Přirozený pohled na svět

Geneze Zla

Znaky a Symptomy Zla

Příčiny Zla

Šíření nákazy neboli Ponerizace

Imunizace

Psychopati, psychopatie, ponerologie

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

ÚVOD

„Zkušenost autora naučila, že zlo je ve své povaze podobné nemoci, třebaže o něco komplexnější a hůře postižitelnější pro naše chápání. Jeho geneze odhaluje mnoho faktorů, povahy patologické, obzvlášť psychopatické, jejichž podstatu medicína a psychologie již studovaly. [P]ochopení podstaty a geneze zla obecně vychází z dat [biologie, medicíny a psychologie]. Filozofická reflexe je sama o sobě nedostačující.“ (Lobaczewski, 98)

Stejně jako barvoslepý člověk, který není schopen rozeznat červenou od zelené, není malá část lidské populace schopna prožít, nebo plně pochopit, normální rozsah lidských emocí. A stejně jako barvoslepí, kteří mohou skrývat svůj stav užitím správných slov, jejichž význam nechápou (např. vrchní světlo semaforu je „červené“, spodní je „zelené“), stejným způsobem skrývá tato menšína svůj stav předstíráním povrchních znaků emoce (obličejové výrazy, výkřiky, řeč těla). Nicméně ve skutečnosti danou emoci neprožívají. Jejich klamání je odhaleno v laboratoři, kde jsou jejich reakce na slova jako SMRT, RAKOVINA, NEMOC stejné, jako kdyby se jednalo o slova DEN, SMETANA nebo PAPÍR. Postrádají schopnost chápat emocionální „úder“, který jistá slova vytvářejí. Jako nápovědu využívájí emocionální reakce u druhých a upravují své chování tak, aby napodobovalo správné ‚emocionální‘ chování. (Hare, 129-30)

Tyto jedince známe jako psychopaty. Nejen že nejsou schopni cítit bolest druhých, ale často ji záměrně způsobují druhým. Lobaczewski označuje tuto poruchu jako „vrozenou psychopatii“, aby je odlišil od ostatních, kteří mají deficit ve svém genetickém/instinktivním vybavení, vrozená psychopatie je považována na nejvážnější a nejznepokojující.

Mnozí tzv. „asociální jedinci“ si během svého života osvojí podobné chování, ať už v důsledku poškození určitých oblastí mozku, nebo funkčně v důsledku blízkého kontaktu a vlivu ze strany podobných osob. Lobaczewski používá pro podobné osoby označení charakteropat. Převážná většina jedinců z obou skupin se nemůže změnit. Skutky které nazýváme zlo (obzvlášť na makrospolečenské úrovni), mohou být vysledovány zpět k této deviantní menšině lidských bytostí a vlivu jejich jednaní na jejich rodinu, přátele nebo společnost.

Úvod ze stránek Ponerology.com.

Obsah těchto stránek:

PSYCHOPATI: TÉMĚŘ ČLOVĚKEM

Úvod

Přenesené Deviace

Vrozené Deviace

Případové Studie

PONEROLOGIE: ZLO JE NEMOC

Úvod

Psychopatie: Příčina zla

Ponerologie: Nová věda

Diagnóza

Náchylnost: Přirozený pohled na svět

Geneze Zla

Znaky a Symptomy Zla

Příčiny Zla

Šíření nákazy neboli Ponerizace

Imunizace

Pokračování příště.

Populace: slon v pokoji patokracie

John Feeney varuje před nekontrolovaným růstem populace, který ohrožuje pokusy zachránit planetu. Feeney v tomto vydání Green room vyzývá environmentální hnutí, aby se přestalo vyhýbat tomuto kontroverznímu tématu.

„Naše neschopnost žít nadále současným způsobem, v našem současném počtu, aniž bychom způsobili dalekosáhlou degradaci životního prostředí, je jasnou definicí překročení kapacity únosnosti.“

Velké tabu environmentalismu: velikost a růst lidské populace. Náš počet má velký vliv na veškerý život na Zemi, přesto bylo toto téma celá desetiletí viditelně mimo veřejnou debatu.

Většina přírodovědců souhlasí, že růst množství lidí, spolu s naším nekontrolovaným vlivem na životní prostředí, nás neúprosně sune směrem ke světovým katastrofám nemyslitelného rozsahu.

Shodují se, že nutnost se v dnešní době věnovat otázce populace je ohromná.

Přesto se jí mnozí ekologové vyhýbají, malá část z nich se staví i proti pouhé zmínce.

Někteří aktivisté trvají na tom, že snaha ovlivnit růst populace porušuje lidská práva a tvrdí, že je nejlepší nechat tento problém napokoji.

Osvoboďne se tady a teď od této zmatené představy.

Je pravda, že v minulosti došlo ve jménu „populační politiky” ke zneužíváním.

Ale ke zneužítí došlo i v oblastech zdravotnictví a vzdělání, přesto pomyšlení, že budeme reagovat zřeknutím se dalšího úsilí v těchto oblastech, je absurdní.

Z minulých zneužití se můžeme poučit a snížit tak možnost vzniku nových problémů.

Ve skutečnosti jedinci, kteří pracují na problémech týkající se populace, tak učinili. Dnes se shodují, že metody s prokazatelně nejlepším úspěchem snižování růstu populace jsou, ve své podstatě, uctivé a prosazují lidská práva.

Patří sem vzdělávání děvčat a žen v rozvojových zemích, vzdělání které jim pomůžou v jejich zplnomocnění.

Lze toho dosánout poskytováním více možností, použitím mediálních strategií, aby si uvědomili možnosti ohledně velikosti rodiny a rodinného plánování.

Ti, kteří se staví proti diskuzi o světové populaci, brzdí budoucí zajíštění podobných služeb a zdrojů.

Salon poslední šance

V podstatě je třeba se zeptat, co představuje větší hrozbu pro prosperitu lidstva: možnost že pokusy vyřešit růst populace mohou být zneužity, nebo naše trvající selhání konat a zabránit úmrtí stovek milionů, nebo dokonce i miliard lidí, kteří zemřou následkem globálního ekologického kolapsu?

„Mnozí si dnes uvědomují naléhavost, se kterou musíme zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí Země.“

V žádném případě se nejedná o přehnanou možnost. Environmentální vědci stále více naléhají, že jsme překročili kapacitu nosnosti Země.

Domnívám se že mají pravdu, důkazy jsou všude kolem nás. Naše neschopnost žit nadále stejným způsobem, v dnešním počtu lidí, aniž bychom způsobili hlubokou degradaci životního prostředí, je jasný příklad definice překročení kapacity únosnosti

Po překročení, jak víme, přijde pokles populace. Jak jsme zjistili u jiných druhů, tento proces se na začátku projeví jako zhroucení.

Pro lidstvo to značí možné kataklyzma, které přesahuje cokoli v naší historii.

Naše šance zabránit podobnému výsledku, závisí na naší schopnosti začít snižovat náš počet předtím, než to příroda učiní za nás.

Žádné jiné východisko neexistuje. Například pouhé snížení spotřeby na osobu není dostatečné.

Vždyť úroveň spotřeby na osobu se násobí velikostí populace, aby se mohla určit celková spotřeba zdrojů.

Stačí se podívat na data skupiny Global Footprint Network. Odhadují, že do doby než snížíme populaci budeme překračovat kapacitu.

Mlčení nepřinese řešení. Téma populace se musí stát hlavním tématem veřejné diskuze.

Je třeba prolomit tabu a povzbudit nejen několik málo hlasů, ale každého s odpovídající kvalifikací, aby se o tomto tématu mluvilo často a nahlas.

Nedávno jsem přemýšlel co by se stalo, pokud by všichni vědci, a každý kdo je považováni za autoritu v oblasti populace, promluvili najednou.

Pomohlo by to oslabit tabu, které v dnešní době poutá toto téma, dotlačilo by jej do středu pozornosti?

Přineslo by to dostatek pozornosti, aby se mohla začít rodit nová a rozsáhlejší řešení?

Mohlo by to popostrčit hlubší průzkum našeho ekologického boje?

Kampaň pojmenovaná Global Population Speak Out campaign dala dohromady 100 hlasů z 19 zemí a každý z nich slíbil během února 2009 veřejně vystupovat s tématem populace.

Mnozí si dnes uvědomují naléhavost, se kterou je třeba zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí.

Budeme schopni svrhnout tabu, které dlouhá léta stále v cestě tomuto cíli?

Dr. John Feeney píše o životním prostředí a sídlí v Boulder, Colorado, USA.

Green Room je série názorových článků, se zaměřením na téma životního prostředí, které vycházejí každý týden na stránkách BBC.

Komentář: Fotka s doprovodným textem je z původního článku. Všimněte si, že to co vypadá jako skupina žen, které se zoufale snaží získat něčí pozornost (možná pracovníka humanitární pomoci který rozdává potraviny?), je spojeno s textem „musíme zastavit lidmi způsobenou degradaci životního prostředí Země.“

Možná že má naznačit sdělení o bezcennosti tmavých žen (možná muslimky, ale koho to zajímá, že?), které přestavují příliš velkou zátěž pro zdroje planety a tudíž jsou to oni ,kdo je zodpovědný za degradaci našeho kdysi neposkvrněného hřiště?

Autor prosí, aby „tabu“ řízení populace/snížování bylo prolomeno. Soudě podle některých z 1500 komentářů, které se objevily na stránkách BBC pod tímto článkem, mnozí nečetli článek se znechucením, ale s naprostou úlevou. Možná že článek interpretovali jako pobídku ze strany moci, aby otevřeně vyjádřili svůj přirozený sklon k myšlenkám, které se týkají odstranění „zbytečných příživníků“ pro lebensraum.

Bez ohledu na celkový sanitární tzv. spin na téma snížení populace, tvrdá realita je taková že genocida prostřednictvím ekonomického, společenského a vojenského válčení je již v plném proudu.

Co je pravda?

Následující text napsal teoretický fyzik Arkadiusz Jadczyk a jde o jeho definici pojmu pravda.

Krátce o autorovi:

Profesor Jadczyk je fascinován problémy, které se týkají podstaty kvantové teorie, a jejich propojení s filozofií nauky i teoriemi vědění, vědomí a mysli. V minulosti pracoval na algebraických metodách kvantové teorie, diferencialnich geometrických metodách v kvantové teorii pole, gravitačních teoriích, teoriích skrytých dimenzí Kaluzy-Kleina a supersymetrie, nekomutativní geometrie. Čtenáři kteří se zajímají o podobná témata si mohou prohlédnout jeho CV a seznam jeho publikací.

Stránky věnované práci profesora Jadczyka nesou jméno Quantum Future Physics (fyzika kvantové budoucnosti). Zde najdete informace, které se týkají následujících témat: Event Enhanced Quantum Theory (ve zktratce EEQT), kvantové skoky, EEQT a pět platonických fraktálů, transdimenzionální techniky transferu, Jacques Vallee, kvantové fraktály, kritické úvahy na téma Richarda Hoaglanda a Toma Beardena, kritické úvahy na téma materiálu Matrix III Vala Valeriana a myšlenky na téma vědění a volnost, technické práce na téma kvaterniony a monopóly, a co je možná nejvzrušující, pohledy teoretického fyzika na téma fyzika mysticizmu.

Úryvek pochází z diskuzního fóra Cassiopaea:

Co je pravda??

Úvod

„Co je pravda?“ je otázka, která je pokládána již celá tisíciletí. V běžném užívání znamená přídávné jméno „pravdivý" „tvrzení které odpovídá faktům“. Přesněji, slovo „pravdivý“ udává platnost zamýšlené (nebo očekávané) shody mezi znázorněním a tím co znázorňuje. Na internetu je mnoho zajímavých esejí, která se zabývají touto otázkou. V tomto případě je uváděn příklad mapy, která „odpovídá (je pravdivá) geografii“ protože „linky na mapě znázorňují (v jiném měřítku) stejnou dvojrozměrnou podobu ulic“. O obrazu se říká, že „odpovídá (je pravdivý) životu“, pokud pro jakéhokoli pozorovatele přesně znázorňuje, jak něco skutečně vypadá viděno vlastníma očima. Stejný esej dále navrhuje, že „pravda obsahuje dva ‚systémy‘, údajně, propojené ‚mapováním‘.“

Zde chci ale vysvětlit, jakým způsobem chápu tento pojem, když jej používám. Co je „objektivní pravda“ je otázka, která je o něco složitější. Ale i k tom řeknu několik slov. Je docela možné, že čtenář bude mít během čtení následujícího textu pocit, že si občas protiřečím, ale já s podobným nebezpečím počítám a pokouším se zajistit, aby k podobnému nedorozumění nedošlo.

...

Když píšu o tom „jak chápu tento pojem“, neznamená to že jde jenom o mě. Bylo by přesnější napsat: „jak *my* chápeme tento pojem. Jde o to že tato diskuse vstupuje na území filozofie a tudíž přesahuje moji odbornou kompetenci. Proto jsem se pojistil, diskutoval a shodl se s Laurou. Takže to co tady pišu se týká každého z nás, nejen mě. Přesto beru plnou osobní zodpovědnost za to co píši. Proto jsem napsal „jak já chápu tento pojem“.

***********

Pracujeme s omezenou sadou pojmů, tudíž v našich „definicích“ je obtížné se vyhnout „definování tím co je definováno“. Avšak ne vždy se jedná o neštěstí. Z matematické „teorie množin“ víme, že autoreference někdy vede k paradoxům (Holič který holí každého kdo se sám neholí. Holí tento holič sám sebe nebo ne. Pokud se holí, potom není pravda že holí pouze ty, kteří se sami neholí. Pokud se sám neholí, potom opět není pravda že holí VŠECHNY kteří se sami neholí. ) Rekurzivní algoritmy, tedy algoritmy s funkcí která nazývá sebe sama, fungují docela dobře (i když jsou pomalé), ale ne vždy se zastaví. Pokud náš vesmír není konečný, potom rekurze, i taková která nemá konec, se stále může „lépe a lépe“ přiblížit k „řešení“. Zde je další past. Napsal jsem „lépe a lépe“ v uvozovkách, protože co je lepší a co ne, záleží na naší volbě funkce odhadující vzdálenost. Tato funce se může měnit po každém kroku a když se věci začnou komplikovat, dostáváme se k „problému zastavení“ (halting problem).

Halt problem

„Problém spočívá v určení předem, zda se určitý program nebo algoritmus zastaví, nebo zda poběží bez zastavení navždy. Problém zastavení je základním příkladem prokazatelně neřešitelného problému. Je jasné, že jakýkoli pokus zodpovědět otázku tím, že dojde k opravdovému spuštění algoritmu, nebo simulování každého kroku jeho průběhu, povede k odpovědi jen tehdy, pokud se zkoumaný algoritmus zastaví, jinak se stane že samotný algoritmus, který se pokouší zodpovědět otázku, poběží sám navždy.“

Do podoné situace se dostaneme s mojí definicí pravdy. Může být že dopředu nevíme (a není žádný algoritmus který by nám umožnil vědět dopředu) zda náš „algoritmus“ dosažení pravdy poběží navždy nebo ne. Jediné co můžeme udělat je nechat jej běžet a čekat a čekat.

(Pro ty, kteří mají zkušenost s programováním, bude jednodušší pochopit to co jsem napsal. Pojmy „autoreferenční“ a „rekurzivní“ se „naladí“ na správnou frekvenci a možná zmírní možné námitky.)

***Definice***

Nejdříve krátká definice: pravda je objektivita.

Nyní tuto definici rozvedu a upřesním.

Předpokládejme že existuje něco jako „vesmír“. Pokud odmítáte tento předpoklad, potom vše co budu dále psát je zbytečné. Já takovou možnost zvažuji, beru ji v potaz. Takže, „my“ jsme součástí tohoto vesmíru, ale pouze malou součástí. Naše vnímání světa, naše pojmy, naše slovní zásoba, naše naprogramování, jak vrozené tak i geneticky podmíněné, ale i to které je upravené nebo bylo sestaveno od základu z našich interakci s tím co nazýváme „vnější svět“, to vše si nese cejch naší „malosti“ vis a vis velikosti vesmíru. Vše je ocejchováno chaosem a nejistotou, náhodností, celé historie vývoje života a civilizace. Ne vždy jsme objektivní. Někdy když soudíme druhé jsme objektivní, ale přestáváme být objektivními když máme soudit sami sebe. V Matoušovi nalezneme následující:

Matouš 7:1-5 [...] „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: ‚Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka‘ – a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“

Někdy je to právě naopak. Jasně vidíme naše vlastní problémy a nedostatky, ale zavíráme oči před lži která nás obklopuje, velmi těžce si uvědomujeme že lidé, někdy i naši nejbližší, jsou schopni záměrně lhát. Jde o způsob kterým dospělí občas vidí své děti nebo své partnery. V takovém vnímání není žádná objektivita.

Oba dva případy se stávají. Netýká se to pouze vztahů s jinými lidmi, se společností, ale i našeho vnímání a našeho chápání hmotného světa, světa pojmů a světa „vědění“.

Proto přibližování se k pravdě zahrnuje objevování jakéhokoli mechanizmu, který negativně ovlivňuje naší objektivitu, dále obsahuje analýzu těchto mechanizmů a pátrání po metodách jejich neutralizace nebo eliminace (eliminace není vždy možná, ale v podobných případech může pomoci neutralizace).

Zatímco postupujeme na cestě eliminace mechanizmů, které deformují naši objektivitu, jsme dále schopni lépe a lépe definovat samotný pojem objektivity (zde máme opět příklad rekurence).

Dále jsme zatíženi problémem antropomorfizmu, který může deformovat naše vnímání světa. Je nutné prozkoumat i tento problém. Vidět „objektivně“ znamená vidět vesmír stejným způsobem, kterým vesmír vidí sám sebe: znamená to vidět v rozsahu, který přesahuje naše geneticky určené zájmy, naše zkušenosti, naši malou velikost v prostoru, i čase, a v prostoru „vědění“.

Má tento proces nějaký konec? Je konvergentní?

Moje současná pracovní teorie je následující: jedná se o otázku, která je stejná jako otázka o zastavení Turingova stroje. Otázku nemůžeme zodpovědět, je třeba nechat proces „pokračovat“.

Někdo by se mohl oprávněně zeptat: jak můžeme objektivně rozhodnout co je objektivní a co ne? Nemáme zde paradox?

Ano, je to paradox. Ale paradoxní paradox. Stejně tak by se někdo mohl zeptat: jak je možné, aby stroj který je těžší než vzduch, mohl létat? Patrně to není možné. Nicméně jak víme tam kde je vůle, tam je i řešení. Stroje těžší než vzduch mohou létat, a právě tak my, kteří vždy zůstaneme jaksi subjektivními, můžeme pracovat na odstraňování této subjektivity, jak je jen možné, a přiblížit se objektivitě. Je to jako známý Uroboros – drak který požírá vlastní ocas, což je zřejmý paradox. Ale ve stejnou dobu se zdá, že toto je jediná metoda která funguje – uvnitř a vně.

Takže to je moje (naše) chápání „pravdy“. ... Ale tento krátký esej by nebyl úplný, kdybych se nezmínil o „smyslu života“. Zde použiji další přirovnání ze světa počítačového programování. Mimochodem, domnívám se, že rozvoj počítačového programování, věda algoritmů, naše zkušenost s programovatelnými kalkulujícími stroji, teorie kódování, to vše nám otevřelo nové kognitivní úhly pohledu. V dnešní době jsme schopni pracovat s novými, a jak se domnívám, důležitými kognitivními kategoriemi. Jsme schopni vidět svět objektivnějí, než bylo dříve možné, protože máme k dispozici tyto nové kognitivní modely pro „zmapování“ našeho myšlení.

Tudíž: *smysl života*

Zde je moje hypotéza riskantnější, jedná se pouze o pracovní hypotézu.

Náš vesmír je složitý systém. Stupeň složitosti je vysoký. V tomto složitém systému, nějakým zatím nepochopeným způsobem, pracují „programy“. Není žádný důvod předpokládat, že tyto programy neobsahují chyby. Tudíž se nevylučuje, že vesmír má také „mechanizmy na ostraňování chyb“. Vědomí, inteligence, samotný život můžou také mít, mimo jiné, takové funkce. Tudíž úloha inteligence může být následující: najít chyby v programech, které běží ve vesmíru a opravit tyto chyby.

Tudíž v otázce smysl života jdu dál, než je případ pouhé „replikace sebe sama“ j (jako v případě Dawkinse a jeho „sobeckého genu“). Replikace sebe sama může být nástroj, ale ne cíl. Cíl může být jiný: odstranit chyby ve vesmíru. Čas potřebný pro podobnou operaci může být značný. Mimoto, kladný výsledek nemusí být jistý. Může to být jako v případě problému zastavení: neexistuje způsob jak předpovědět výsledek, proto jediné co zbývá je nechat program na ostraňování chyb běžet, umožnit aby mohlo dojít k jeho upravení prostřednictvím sebe sama.

Pokud připustíme tuto hypotézu, potom otázka role inteligence a smyslu života nabere nový význam.

Někdo by se mohl zeptat: ale co můžeme my, tak „malá“ stvoření, dokázat ve velkém vesmíru?

Zajímavá otázka. Avšak víme, že ve složitých systémech mohou malé změny vést k nečekaným globálním „fázovým přechodům“. Nemůžeme vyloučit, že může dojít k něčemu podobnému. Nemůžeme vyloučit, že připuštění podobné hypotézy může zcela změnit náš pohled na problém zopovědnosti lidstva – což by byl pouze logický závěr na základě našich premis.

Jak jsem již napsal, jde pouze o moji pracovní hypotézu, hypotézu kterou používám každý den. Zdá se mi, že je zajímavá, odpovídá veškerému mému vědění (z fyziky, matematiky, filozofie, genetiky, biologie, psychologie). Ale pokud objevím nová data, potom znovu přehodnotím svoji hypotézu. Vždyť abychom mohli odstranit chyby ve vesmíru, je nejdříve třeba abychom odstranili chyby v sobě. A zde se opět vracíme k otázce „pravdy“ a „objektivity“.

V těsné blízkosti Země prolétl obří balvan

Ve vzdálenosti pouhých 63,5 tisíce kilometrů minula dnes Zemi planetka 2009 DD45. Podle astronomů je to obrovský balvan o průměru necelých 30 metrů, který není nebezpečný. Byl to jeden z dvaceti nejtěsnějších, dosud pozorovaných, průletů podobných těles kolem zeměkoule.

Miniplanetka minula Zemi ve 14 hodin 44 minut středoevropského času. Proletěla ve výšce necelého dvojnásobku vzdálenosti, ve které obíhají stacionární družice.

Těleso objevil automatický dalekohled na australské observatoři Siding Spring nedaleko městečka Coonabarabran letos už 27. února krátce po poledni světového času.

Výpočet brzy ukázal, že míří k naší Zemi. Do sféry gravitačního vlivu planety vstoupila miniplanetka o den později. Dnes v 02:12 SEČ překročila dráhu Měsíce a stále se přibližuje k zeměkouli.

Poté, co proletí perigeem své hyperbolické dráhy, se začne opět od Země vzdalovat. Zítra ráno už bude dál, než obíhá Měsíc a 4. března opustí sféru gravitačního vlivu Země. Pak opět zmizí v hlubinách sluneční soustavy.

Takováto blízká setkání nejsou pro Zemi ničím neobvyklým. Většinu z nich však ani nepostřehneme, protože tělesa jsou příliš malá.

Aktualizace: Alberto Quijano Vodniza z University of Nariño vyfotografoval na observatoři v Kolumbii s pomocí 14 palcového teleskopu asteroid v době kdy byl stále na cestě k Zemi. Záběry 30 - 40 metrového kamene, rozměr podobný tělesu které v roce 1908 vybuchlo nad Tunguskou, byly pořízeny 13 hodin před nejbližším přiblížením. Zde je 1 MB film.


Zdroj: Small Asteroid Buzzes Earth‏ V těsné blízkosti Země prolétl obří balvan

Záhada mamutích klů obsahující úlomky železa

Ned Rozell
Alaska Report



Před tisíci lety možná došlo nad Aljaškou k výbuchu obrovského meteoru, ze kterého byly jako broky vymrštěny železné úlomky a některé z nich se zaryly do klů mamutů a rohů bizonů. Zároveň na Aljašku dopadl jižně od Allakaketu velký úlomek meteoritu, jehož náraz zvedl mračno prachu, které zakrylo Slunce nad celým státem a okolními oblastmi a zabilo téměř vše živé v oblasti.


Takový scénář si představuje [jaderný fyzik] Richard Firestone, vědec z Lawrence Berkeley National Laboratory v Kalifornii. Firestone a jeho spolupracovníci nalezli kly mamutů a lebku bizona, ve kterých byly z jedné strany zaryty železné úlomky obsahující nikl, což naznačuje že úlomky dopadly ze stejného směru.

 

©Richard Firestone

Zaryté kovové úlomky, obklopené zuhelnatělými kruhy, ve vnější části mamutího klu původem z Aljašky. Zvětšené foto ukazuje jak mikrometeorit proletěl klem.

Zaryté kovové úlomky, obklopené zuhelnatělými kruhy, ve vnější části mamutího klu původem z Aljašky. Zvětšené foto ukazuje jak předmět proletěl klem.


Firestoneova teorie vznikla poté, co si jeho spolupracovník Alan West, z Dewey Arizony, na výstavě drahokamů a minerálů všiml klu mamuta, který byl posetý malými kovovými úlomky. West a Firestone poté prozkoumaly kly, které v Calgary vlastnil ten samý prodejce. Když Firestone a West prozkoumali mamutí kly pomocí magnetu, nalezli sedm klů původem z oblasti poblíž řeky Yukon, včetně bizonní lebky ze Sibiře, které v sobě měly vypálené malé železné úlomky.


„Jeden z tisíce klů obsahoval tento materiál,“ řekl Firestone. Firestone se dále domnívá, že objevil prohlubeň kterou pradávný meteorit způsobil, dopadový kráter v současnosti kruhová vodní plocha pojmenovaná jezero Sithylemenkat, nacházející se u povodí řeky Kanuti.

Firestone řekl: „Potoky které z jezera vytékají, jsou bohaté na nikl“, čímž naráží na to že nikl je kov spojený s meteority. „Tvar jezera odpovídá tvaru kráteru, který vznikne dopadem meteoritu a který mohl mít průměr půl kilometru, což je značná velikost.“


Meteorit podobných rozměrů by v okruhu 100 mil sežehl vše a pohřbil by mamuty, kteří se nacházeli dál od kráteru, což by zachovalo jejich kly zasažené úlomky kovu. Firestone tvrdí, že prach vyvržený dopadem by vyhladil všechny mamuty kteří dopad přežili.


„Dalších 10 000 let v této oblasti nebyli žádní mamuti,“ řekl a dodal, že jiní mamuti nakonec migrovali zpět na Aljašku.

Dale Guthrie, jeden z mála aljašských expertů na mamuty, označil Firestonovu teorii za zajímavou, ale vědci z Aljašky, kteří vědí o dopadových kráterech, si o jeho odhadu, že jezero Sithylemenkat je místem, kde zhruba před 35 000 lety dopadl metor (přibližné stáří mamutích klů), myslí že není přesný. Vědci potvrdili pouze jeden dopadový kráter na Aljašce, zvaný Avak poblíž Barrow, a na celém světě bylo objeveno pouze zhruba 140 dopadových kráterů.


Expert na dopadové krátery a vicekancléř výzkumu na University of Alaska, Fairbanks Buck Sharpton řekl, že jezero musí být starší než 35 000 let, protože nemá žádny okraj vyskytující se u mladších kráterů a tudíž podle něho nevypadá na dopadový kráter. Domnívá se, že by úlomky železa mohly být dutiny, které byly naplněny „během tisíců let kdy ležely ponořené v porézní sedimentární vrstvě, kterou protékala voda bohatá na železo.“


Co se týče jezera Sithylemenkat, Gordon Herreid se ve své geologické zprávě o jezeře určené pro stát (kterou stát nechal vypracovat kvůli možnému výskytu niklu) napsanou v roce 1969 nezmiňoval o možnosti meteoritického dopadu. Jan Cannon v roce 1977 napsal v žurnálu Sciece, na základě studie satelitních snímků Landsat, že jezero se zdá být jediným viditelně dopadovým kráterem na Aljašce. William Patton z U.S. Geological Survey o rok později argumentoval v časopise Science, že za vznik jezera jsou zodpovědné ledovce a ne meteorit.

Další články:  

Mikrometeority v mamutích klech

Seriál o Kometách a Katastrofách  

•  Zapomeňte na globální oteplování: jsme na pokraji vyhynutí!

• Podvodníci klimatických změn a politická agenda
• Kampaň na probuzení světa
• Oheň a Led: Den poté

Zdroj: The mystery of mammoth tusks with iron fillings

Boj proti iluzi - náš svět jako velkolepá hra šachu

USA a Izrael - realita

Simon Davies
SOTT.net



Může se zdát, že se jedná o zcela samozřejmou věc, přesto to řeknu, protože se zdá že často zapomínáme, jak zásadní je jasné dorozumívání pro vzájemné porozumění. Bez obecného porozumění co jeden druhému sdělujeme, se ztratíme ve zmatku světa Bábelu. Nebezpečí pro každého z nás, v důsledku nedostatku obecného porozumění, nelze zveličit.

Uprostřed záplavy finanční pomoci, zachraňování a stimulačních balíčků neexistuje jasná komunikace ohledně toho, proč jsou uplaťňována zrovna tato opatření a jakým způsobem mají vylepšit životy běžných lidí. Je víc než jasné, že se jedná o záměr. Pokud bychom my, normální lidé na této planetě, získali obecné porozumění o tom, co se ve skutečnosti děje, došli bysme k závěru že nesouhlasíme, shodli bychom se na tom proč přesně nesouhlasíme a pravděpodobně bychom se shodli na tom, co bychom rádi aby se stalo. Ti kteří řídí svět to moc dobře vědí, proto se starají o tom, aby žádného porozumění nebylo dosaženo, neboť oni zmatek potřebují. Oni vlastně zmatek vytvářejí.

Dělají to proto, protože pokud by dostatek lidí skutečně pochopil realitu toho, co se na této planetě děje, mohlo by to vést k dosažení dostatečného kritického počtu, abychom se kolektivně rozhodli již nadále netolerovat svět takový jaký je, a co je důležitější, našli bychom společný směr jak se dostat z vážné situace.

Aby bylo zaručeno že nenajdeme společný směr, dozorci, nebo Manažeři jak je nazval Douglas Reed, průběžně zajišťují abychom žili ve zmatku. Nezbytným předpokladem pro dosažení tohoto stavu je, že jsme drženi ve stavu neustálého vzájemného strachu, kdy vidíme „ostatní“ jako hrozbu ať už pro náš majetek, naše společenské postavení, naše pracovní postavení, naše postavní v komunitě, naše ekonomické postavení a nebo dokonce hrozbu našeho přežití.

Naše společnost byla navržena tak, aby se bohatí báli chudých: střední třída se bojí dělníků v odborech, jedna rasa má strach z druhé, jedna náboženská víra má strach z druhé a tak dále a tak dále až téměř ad infinitum. Namísto spolupráce soutěžíme, místo lásky a empatie máme strach a nenávidíme. Všechna naše náboženství, veškeré politické strany, veškerá naše přesvědčení byla vytvořena proto, abychom byli drženi v neustálém strachu. V každé společnosti se ve strachu jejího lidu odráží nerovnost a nespravedlnost její společenské struktury, včetně politických a společenských záměrů její vládnoucí elity.

Pro převážnou většinu nás lidí v tak zvaných „svobodných“ zemích západního světa, je typický strach mezi sebou nazvájem a z cizinců, ať už imigrantů nebo „teroristů“, ale to se postupně mění s tím, jak si stále více uvědomujeme ohromnou státní moc tím, jak projevuje svoji brutalitu proti našim protestům, při omezování našich „svobod“ a zaplétá naše národy do zločinných, nemorálních válek a rozkrádání. Stát, aby si zajistil větší množství moci, zmanipuloval strach lidí pod rouškou „války proti teroru“, „války proti drogám“, imigrace a ekonomické nejistoty. Nad strachem se rozprostírá neustálý příval odporujících si informací, misinformací a dezinformací které jsou uspořádané způsobem, který zajišťuje aby nebylo možné vidět jasný obraz reality. Jednoduše řečeno: stát využil techniky hromadné transmarginální inhibice [zde je odkaz na původní článek na SOTTu v angličtině], aby většina lidí byla pasivní, apatická, poslušná a zmatená.

Lidé kteří jsou ustavičně zmatení jsou impotentní a neschopni souvislé kolektivní činnosti. Taktika vždy byla o tom rozdělit a panovat.

V současné době probíhá boj, který určí budoucnost naší planety a lidí kteří ji obývají. Proti normálním lidem stojí patologický systém, kterému vládnout psychopati všech ras, vyznání a barev. Tito psychopati nemají žádný záměr, kterému by normální lidé mohli řádně porozumět, neboť jejich záměrem je moc, moc sama o sobě. Psychopati neusilují o žádný strategický, politický, nebo ekonomický cíl, žádný určitý kus země po kterém by toužili, nebo úroveň bohatství které se snaží dosáhnout, neboť pro ně neexistuje dostatek země nebo bohatství, které by je uspokojilo. Neexistuje ani hranice utrpení kterou psychopati způsobují, neboť se vyžívají v krveprolévání, týrání a vyhladovění. Usilují o nekonečnou moc a žádný ústupek, nebo navýšení odměny je nemůže uspokojit, není dohody která by zastavila jejich dravý postup, či zákon který by je omezil.

Všechny instituce našeho světa, naše vlády, korporace a náboženství odrážení patologii psychopata. Vyrostli jsme a vychováváme děti ve světě, který je ovládaný touto patologií a těmito bytostmi.

Nicméně psychopat, jako každý lovící predátor, má zásadní slabost, tedy aby se mohl nakrmit, je třeba aby se skrýval: psychopati mají velký strach z odhalení. Vrozený strach z odhalení ovládá většinu jejich činnosti a vysvětluje ohromný strach a zmatek ve kterém jsme udržováni. Strach a zmatek ve světě je úmyslná taktika psychopatů zabránit odhalení.

Proti psychopatům a jimi vytvořenému chorobnému systému nelze bojovat s pomocí válečných zbraní, protože psychopati řídí největší válečné stroje světa které kdy existovaly, neuspějeme jinak než prostřednictvím jednoduché a všemocné revoluce, revoluce pravdy. Neboť pravda odkrývá lež a psychopat uvadá ve světle pravdy.

Pravda, jak slavně pronesl sv. Pavel, osvobozuje. Pravda nás osvobodí od strachu a zmatku, protože pravda není závislá na žádné politické straně, náboženství nebo něčem jiném, pravda stojí na vlastních nohou. Nelezení pravdy však není v žádném případě jednoduché, protože pravda se skrývá pod mnoha závoji. Naším úkolem je tudíž bez soucitu odhrnout každý závoj, obzvlášť bez soucitu pro nás samotné, spolu s hřejivou a útulnou náboženskou a filozofickou lží, kterou jsme použili k věšení bulíků na nos.

Objevíme hrůzy o světě a o nás samotných, které změní vše co jsme považovali za samozřejmé, ale pokud nebudeme mít odvahu postavit se těmto hrůzám, těmto pravdám o nás a našem světě, prohrajeme a svět se ponoří do tmy, do tmy ze které se již nikdy nemusí vzpamatovat. Psychopati ovládají náš svět již celá tisíciletí, ale v dnešní době mají moc zničit náš svět a nemají schopnost ani pochopit co to opravdu znamená. Jak prohlásil Andrew M. Lobaczewski v Politické ponerologii [Political Ponerology], „Viry si neuvědomují, že budou spáleny zaživa, nebo zakopány hluboko pod zem, spolu s lidským tělem, jehož smrt zapřičinily.“

Když odkryjeme všechny lží zjistíme, že systém ve kterém jsme uvězněni, nevypadá jako svět ve kterém jsme si mysleli že žijeme. Veškeré meze a definující rysy světa, ve které jsme podmíněni věřit, jsou falešné iluze vytvořené jednoduše jako rámec pro ovládání. Pro ty, kteří ve skutečnosti řídí svět, neexistují žádné hranice, pro ně neexistují žádné národní státy, žádné zákony, žádná morálka, pro ně existuje pouze moc.
 

Peníze a ekonomika jsou pouhé nástroje, které slouží k dosažení moci, proto vše co vidíme v oboru ekonomie a peněz je jednoduše součást nekončícího hromadění moci. Přesto je třeba pochopit, že tento systém, Matrix, není něco, co jednoho dne z ničeho nic objevíme a na co budeme schopni ukázat a prohlásit, „vidíš, tady to je“, neboť tento systém nás obklopuje: vše co vidíme, je v nejlepším případě pouhým odrazem toho, co se děje na úrovních do kterých nemůžeme proniknout.
 

S touto myšlenkou se vraťme k tématu zmatku. Podle všeho je velký zmatek, který je součástí ekonomické krize, klíčem k uvědomění si Matrixu. Podle všeho se Manažeři řídící svět spoléhají na tento zmatek, který má zajistit že se vydáme určenou cestou která je ku jejich prospěchu. Podle všeho směr na který nás vyslali, je cesta směrem k téměř úplnému ekonomickému kolapsu, který povede k rozpadu současného společenského řádu a k nastolení neskrývané vojenské diktatury. To je jasný výsledek jejich činnosti a tudíž jejich záměr.

Jedná se přesně o scénář, který byl popsán v monografii od Strategic Studies Institute (Institut strategických studií), která vyšla v listopadu 2008 pod názvem „Known Unknowns: Unconventional Strategic Shocks in Defense Strategy Development” [Známé neznámé: nekonvenční strategické šoky pro budování obranné strategie] ve které se píše:

„Rozsáhlé občanské nepokoje by ve Spojených státech mohly donutit vojenské instituce, aby in extremis přeorientovaly priority na obranu vnitřního pořádku a bezpečnosti obyvatel. Záměrné použití zbraní hromadného ničení, nebo zbraní s jiným druhem ničivých vlastností, nepředvídatelný ekonomický kolaps, ztráta funkčního politického a soudního pořádku, cílený celostátní odpor nebo povstání, mnohočetná a rozsáhlé stavy nouze ve zdraví veřejnosti a přírodní nebo člověkem zapříčiněné katastrofické pohromy, to vše jsou cesty které vedou k ničivému šoku uvnitř státu.”

To je důvod, proč britská Metropolitní policie odstartovala propagandistickou válku proti vlastním lidem, proto v Guardianu vyšel tento článek:

Náčelník David Hartshorn, ředitel útvaru Metropolitní policie zopovědného za veřejný pořádek, řekl Guardianu, že lidé ze střední třídy, kteří by dříve ani nepomysleli na to zapojit se do demonstrací, budou v tomto roce chtít ventilovat svůj hněv prostřednictvím prostestů.

Dále řekl, že banky, obzvlášť ty které nadále vyplácejí velké prémie navzdory tomu, že obdržely miliardy státních peněz, se staly „možným cílem“. Do této skupiny spadají i nadnárodní společnosti a jiné finanční instituce v londýnsksé čtvrti City, které jsou obviňovány ze zapříčinění finanční krize.

Hartshorn, který má pravidelný přístup ke zpravodajským informacím o potencionálních příčinách občanského nepokoje, řekl, že se nálada na některých demonstracích nedávno změnila, neboť aktivisté jsou stále více „odhodlání vydat se do ulic a vyvolat veřejné nepokoje“.

Varování přichází těsně po často násilných protestech proti postupu, kterým se řeší stav evropské ekonomiky. Řečtí zemědělci před několika týdny zablokovali silnice kvůli poklesu cen zemědělských výrobků, milion francouzských pracujících se vydal demonstrovat s požadavkem větší ochrany pracovních míst a platů, a protestující na Islandu se v Reykjavíku střetli s policií.

Stovky zaměstnanců ropných rafinérií ve Velké Británii minulý týden uspořádali neoprávněné stávky proti zaměstnávání zahraničních pracovníků.

Zpravodajské informace naznačují, že se „známí aktivisté“ taktéž vracejí do ulic, policie tvrdí že budou usilovat o vyvolání nepokojů. Hartshorn řekl, že „podobní lidé mají potencionáně schopnost motivovat lidi, ale zatím neměli k dispozici 'pěšáky' kteří by uskutečnili [prostesty]“. „Samozřejmě že ekonomický propad, růst nezaměstnanosti a exekucí tuto skutečnost mění. Najednou je tu důvod, aby se lidé účastnili hromadných protestů.“

Je zřejmé, že ti kteří v USA a VB řídí vojenský, policejní a zpravodajský aparát chtějí vyvolat rozsáhlý konflikt. Jednoduše v současností připravují mysl běžného občana na násilí, které plánují rozpoutat proti nám. Násilí bude použito k ospravedlnění diktatury, společenské represe, hromadného zatýkání a věznění bez soudu.

Douglas Reed v knize From Smoke to Smother (1948) přepověděl stejný scénář, když psal o Světové diktatuře, která podle něho vznikne pod maskou OSN, uskutečněná prostřednictvím ‚výjimečných pravomocí‘, ‚nasměrování prácujících‘, a ‚dávek chleba‘.

‚Výjimečné pravomoci‘ již existují: v USA se jedná o tzv. Patriot Act, Military Commissions Act atd., ve VB se jedná o Terrorism Acts (pouze pár příkladů). Brzo nás čeká ‚nasměrování pracujících, jak se postupně bude rozpad ekonomik a kdy až se práce pro stát, nebo jeho prostřednictvím pro světové korporace, stane tváří v tvář smrti hladem nezbytností. Ve vhodnou dobu, po přerušení světového obchodu a společenské struktury, zajisté dojde na určitý druh ‚dávkování chleba‘. Zda se bude skutečně jednat o příděl potravin, nebo spíš jednodušší prostředek jak vyhladovět ty, kteří se neskloní před mocí amerického a izraelského impéria.

Nyní však vidíme, že OSN mohlo být celou dobu záměrně špatná stopa. Křesťanští konzervativci a konspirační teoretici v USA, i v jiných zemích, po celých 50 let neustále vykřikovali o Novém světovém pořádku pod vedením OSN, zatímco USA byly popisovány jako bašta svobody a jediná mocnost, která by se mohla postavit OSN a světu. U mnohých, kteří jsou schopni vidět více než je běžné, to způsobilo neschopnost určit místo skutečného nebezpečí.

I Douglas Reed viděl OSN jako nadnárodní útvar, který zavede první Světovou diktaturu a jak moc se mýlil je patrné, když se podíváme na invazi v Iráku, odůvodněnou zcela vymyšlenými zbraněmi, zastrašování Íránu za to že stojí v cestě světové hegemonii USA a Izraele, zatímco ničím nezakrývaná izraelská genocida pokračuje bez povšimnutí, natož aby se jí bezmocná OSN zabývala?

I my budeme čelit jednomu nebo více nadnárodním útvarům založených, stejně jako OSN, na opravedlnění „nikdy více“. Tentokrát „nikdy více“ bude ekonomické, ale v důsledku společenských nepokojů a státního násilí se promění ve vojenské. Budou ukazovány stejné lži, které ospravedlní tyto instituce stejně tak, jako tomu bylo ve 40. letech 20. století a které budou opět sloužit jako zástěrky, za kterými se budou skrývat skuteční panovníci světa, USA a Izrael.

Manažeři vytvořili tuto krizi, její podobu, její rozsah a závažnost tak, aby naše státy nebyly schopny udělat nic, tedy v mezích která na ně byla uvalena, i kdyby měly potřebnou vizi a porozumění nutné k rozeznání pasti do které jsme chyceni.

Bankovní krize byla mistrně vytvořena prostřednictvím proměny bank ve vysoce rizikové, chamtivostí řízená kasína, podporována zmanipulovaným nedostatkem regulace a nadbytkem zásoby peněz. Povaha bankovního systému je taková, že musela nevyhnutelně vést k bublině cen majetku poháněné zadlužením, díky které jsou z milionů dluhoví vězni a z miliard otroci. Roky dalších a dalších bankovních fúzí vedla k malému skupině bank které vládnou světu a spolu s nevyhnutelným důsledkem, že samotná existence celého systému přetrvává jen díky nim.

Přesto bylo těmto bankám záměrně dovoleno, aby byly provozovány velkopanským a nemorálním způsobem, s nicotným skutečným dohledem. Stejným způsobem vládne světu malý počet světových korporací, které rozhodují o našem přístupu k energii, potravinám a dalším nezbytným a zbytným věcem pro náš život. Naše politické systémy se staly rukojmím pro zájmy těchto bankovních a korporátních impérií, naše vlády jsou jimi ovládány v takové míře, že americká vláda byla označena za „vládu Sachs“, což je narážka na počet postů v americké vládě, které zastávají lídé ze společnosti Goldman Sachs.

Naše vlády jsou dnes jednoduše loutkami bank a korporací, které dominují svět, které jsou na oplátku loutkami skrytých Manažerů, jejich moc prosazována vojenskou silou a policejním státem.

Celé to byla past která byla nastražena, aby vyústila přímo do současné situace, situace ze které zdánlivě nelze uniknout. Naši političtí vůdci, naši státní úředníci, naši vrcholní bankéři a korporátní manažeři jsou produkty systému, který jim poskytl falešný rámec reality, limitovaný a vybudováný způsobem, aby psychopati dosáhli vrcholu a aby u nepsychopatů došlo k takové míře nakažení psychopatickým myšlením, že se v podstatě stanou psychopaty. Jejich pohled na svět je tak pokroucený, že si sami pro sebe ospravedlňují znásilnění a ničení celých skupin a národů, dokonce i ospravedlní represe a zničení jejich vlastního lidu. Ale právě tyto lidi, jak je nám řečeno, musíme poslouchat, aby nás vyvedli z vážné situace kterou oni sami vytvořili.

Převážná většina podobných lidí se na vzniku současné situace nepodílela vědomě, jednoduše se účastnili, protože taková je jejich povaha, jež odráží jejich přirozenost, oni nemohou být jiní a nemohou dělat nic jiného.

Ale za nimi stojí ti, kteří si velmi dobře uvědomují následky svých činů a kteří mají velmi jasný a daný program. Způsob, kterým Manažeři pracují je jednoduchý: rozumějí podstatě psychopatů, neboť je to jejich podstata, a slabým stránkám normálních lidí, se kterými si hrají. Manažeři zakládají prostředí, ve kterých se bude psychopatům dařit a ve kterých se slabé stránky normálních lidí, např. chamtivost a lakota, stanou dominantními. Kapitalismus volných trhů je právě takovým prostředím, které Manažeři mohou jednoduše manipulovat pro vznik libovolného požadovaného výsledku.

Výsledek který chtěli a který vykrystalizoval je kolaps systému, přesně tak jak jej vidíme: nevyhnutelná horečná aktivita jejich nohsledů, kteří jsou sami součástí plánu, hledajících ‚řešení‘, včetně vzniku probíhajícího rabování státních pokladen po celém světě způsobem, který má vytěžit co nejvíc bohatství, exponenciálně prohloubit zadlužení a vytvořit z bank a bankéřů nenáviděné postavy, na které budou masy soustředit svůj vztek.

Každý kámen na šachovnici má svůj význam. Političtí vůdci byli vybrání pro své povahové rysy, ať už se jedná o Obamovo očividné charizma v porovnání s Bushem, Brownova mrzutost nebo Sarkozyho bezbřehá arogance. Banky byly nastaveny aby selhaly a následně vyžadovaly peníze daňových poplatníků, což vyústí ve zhechucení a hněvu mas. Armády byly zoceleny v bitvách, vojenský a policejní pesonál byl naočkován myšlením ve stylu „válka proti teroru a za každým rohem se skrývá terorista“, lid je bojácný a zmatený. Masy lidí byly zredukovány na ignorantskou a zmatenou chátru, kterou lze jednoduše směrovat, zmanipulovanou k násilí nebo poddajná podle toho jak si Manažeři přejí. Každopádně v žádném bodě nelze Manažery odhalit, protože se na šachovnici nikdy neobjeví.

Představa, že náš svět je ohromnou šachovnicí, je pro mnohé příliš. Tito lidé se uchylují k iluzím Matrixu, neustále hledají pohodlnější a uklidňuící vysvětlení. Jak řek Douglas Reed, „Lidé se rychle chvějí před domnělým nebezpečím, ale velmi pomalu rozpoznávají to skutečné.“

Je to jednoduché: jsme vedeni do ekonomické apokalypsy, společenského kolapsu a totalitní diktatury. Popírání povede k obětem, ale postavení se realitě dá vzniknout lidem budoucnosti.

Související články: Soudný den: americká zpráva varuje před ‚strategickým šokem’ který povede k masovým nepokojům

Původní zdroj: Cutting through the illusion - The Grand Chessboard