Od okupace k invazi: obléhání Gazy

Windmill Knight a Joe Quinn

SOTT.net

Vzpomínáte když se v roce 2005 Ariel Šaron rozhodl učinit „oběť historických rozměrů“ při odsunutí zhruba 9 000 nezákonných usedlíků z Pásma Gazy? Pamatujete si drama které rozdmýchala světová média a slzy na tvářích těch, kteří museli opustit své neprávem nabyté domy a farmy? Pamatujete na debaty na téma občanská a lidská práva - práva osadníků, protože jak dobře víme, Palestinci žádná práva nemají. Pamatujete i jak se Šaronovi - který byl před lety zodpovědný za masakr v jiholibanonském uprchlickém táboře Sabra a Šatila - tenkrát tleskalo pro jeho zdrženlivost a citlivost.

Celé je to pouhé divadlo, které je součástí vypočítaného postupu dlouhodobé válečné strategie a která se blíží ke svému konci v podobě obklíčení Gazy.

Dokonce i v červenci 2005 nebylo těžké vidět že

Šarona nezajímal mír nebo spravedlnost. Jednou rukou dával a druhou bral, v podobě zakládání nových nezákonných židovských osad na Západním břehu a to i v době kdy byli odsunování osadníci v Gaze.

V článku AFP z této doby byl Šaron citován:

Šaron argumentoval, že jeho plán odsunu umožní Izraeli udržet si kontrolu nad velkými osadami na Západním břehu, protože se uvolní mezinárodní tlak na větší odsun.

Během své tiskové konference dal najevo, že program zakládání osad bude dál pokračovat, přestože izrael podporuje mezinárodní mírový plán, který stanovuje úplné přerušení osidlování.

Šařon řekl že „osidlování je důležitý program. který bude nadále pokračovat a rozvíjet se.“

Významní izraelští akademici, Uri Davis, Ilan Pappe a Tamar Yaron, v článku publikovaném v červenci 2005 jasně viděli skutečný důvod, proč byly odstraněny osady v Gaze:

Domníváme se, že hlavní, nevyřčený motiv, proč je vláda státu Izrael odhodlána odsunout židovské osadníky z osady Qatif (Katif) z Pásma Gazy, může být jejich ochrana před nebezpečím, až izraelská vláda a armáda potencionálně spustí intenzivnější masový útok na zhruba milion a půl Palestinců v Pásmu Gazy, které z asi z poloviny tvoří palestinští uprchlíci z roku 1948.

Současný scénář by se mohl podobat tomu předešlému (taktika použitá mnohokrát během Šaronovy vojenské kariéry), tzn. užití provokace k ospravedlnění hromadných útoků.

S přihlédnutím k tomuto vzorci se domníváme, že premiér Ariel Šaron a ministr vnitra Shaul Mofaz, v blízké době zvažují využití provokace k zahájení agresivního útoku na zhruba milion a půl palestinských obyvatel Pásma Gazy (další možná kombinace je zintenzivnění státního teroru a hromadného zabíjení).

A pokud by svět potřeboval další potvrzení toho, co se opravdu chystá na palestinský lid, dne 9. června 2006 vystřelila izraelská námořní loď, u pobřeží Beit Lahya, sedm dělostřeleckých střel na civilisty na pláži v oblasti Waha. Bylo zabito sedm civilistů a členů jedné rodiny (otec, matka a pět dětí).

Dívka ztratila svoji rodinu

28. června zaútočily izraelské vzdušné síly, po únosu kaprála Gilada Shalita, na jedinou funkční elektrárnu Pásma Gazy. Jakým způsobem mělo zničení palestinské civiliní infrastruktury prospět osudu Shalita nebylo vysvětleno. Vlastně jediný způsob, jak lze chápat opakované činy kolektivního trestání, je v kontextu dlouhodobého vojenského plánu, plán který je chladný a nelidský. Výmluvy mají pouze posloužit jako historka.

Scénář zrady

5. listopad tohoto roku byl důležitým dnem, ne však kvůli údajné ‚naději‘ pro mnohé na základě výsledků amerických voleb, ale protože volby značily začátek další fáze izraelského plánu na zbavení Palestiny palestinského obyvatelstva.

Nebyla to žádná náhoda, že zatímco byly oči světa upřeny na americké volby, porušila izraelská armáda pětiměsíční klid zbraní s Hamásem poté, co zabila šest „údajných bojovníků“.

Některé mediální reportáže tvrdí, že poskytují ‚vyvážený pohled‘ (který se značně liší od toho objektivního) tím. že svalují stejnou míru viny na obě strany, zatímco Sott.net psalo o skutečné pravdě, tedy že rakety kasám (které by se spíš měly nazývat ohňostroj), které údajně odpálil Hamás, jsou v podstatě neškodné a značně neefektivní. Ve skutečnosti existují velké pochybnosti o tom, kdo tyto rakety skutečně odpaluje a přesně v době, která je pro Izraeli velice výhodná. Hamás se již nechal slyšet, že rakety odpalují „izraelští kolaboranti.“ Probíhá to zhruba následovně:

- Jistí izraelští politici začnou pociťovat potřebu posunout svůj plán, tedy totální válka proti bezbrannému palestinskému lidu, ale pro který je potřeba záminky.

- Dojde k invazi do Gazy a zavraždění několika Palestinců, které Izrael označí za „bojovníky“ a použije mnohokrát použité a nevěrohodné tvrzení, že tito muži kopali tunely do Izraele, kde chtěli provést „sebevražedné útoky“.

- Z Pásma Gazy jsou do Izraele ‚někým‘ vystřeleny primitivní rakety (často na město Siderot které leží severně poblíž Gazy).

- Vystřelené rakety jsou poté použity jako další záminka pro pokračování izraelského vraždění Palestinců.

Izrael před necelými dvěma týdny opět využil svoji lest a na Gazu byla uvalena další blokáda. Izraelská vláda se rozhodla zablokovat zasílku potravin od OSN, která byla adresována pro 750 000 palestinských uprchlíků; nebyl povolen vstup Evropskou unií financovaného paliva určeného pro hlavní elektrárnu v Gaze, což vedlo k jejímu odstavení; zamítnutí vstupu dvaceti evropských konzulů, kteří měli v plánu navštívit Pásmo; na hranici byli vráceni zpět humanitární pracovníci; bránění pacientům cestovat na ošetření; zamítnutí přístupu všem novinářům; a také nevpuštění desítky akademiků a doktorů, kteří se měli zúčastnit konference na zhodnocení škody napáchané na duševním zdraví Palestinců. Kromě toho izraelská banka Hapoalim oznámila, že s Gazou do konce měsíce odmítne provádět všechny transakce, v podstatě uvaluje finanční blokádu, kterou mají následovat další banky. V Gaze nebudou žádné peníze, ale ani nic co by se dalo koupit: Gaze dnes došla pšenice. A mezitím pokračují izraelské okupační síly s vojenskými útoky.

Jak izraelská blokáda zabíjí jednoho chlapce v Gaze

Umíte si jenom představit, že žijete v podobných podmínkách? Vedoucí ředitel agentury OSN pro palestinské uprchlíky zcela správně označil situaci za „katastrofickou” a „humanitární katastrofu”.

Jako při znásilnění

V roce 2005 okomentoval Izrael Šamír stahování osadníků:

Stahování je jen součástí hry, jako při ználsilnění, kdy bude následovat zasunutí. Gaza zůstane vězením, které nemá ani letecké či námořní spojení se svobodou. Ale bylo by chybné soustředit se pouze na přístup, neboť letecké spojení nenasytí rodiny běžných Gazanů. Gaza není schopná stát na vlastních nohou - žádné město nemůže, ani Tel Aviv ani Londýn. Obyvytelé Gazy budou mít jen malou šanci uživit se obděláváním polí, která patříla jejich rodinám, protože izraelští farmáři upřednostňují levnější a bezproblémové Thajce. Gaza se stane preferovaným místem na umístění palestinských aktivistů, pocházejících ze Západního břehu a Jeruzaléma, a stane se velkým vězení, či rovnou, místem pohřbení.

Abysme mohli rozumět logice ‚smýkání‘, která stojí za cyklem izraelských opatření proti Gaze a Západnímu břehu, musíme si přestavit, jakým způsobem by psychopat, který sleduje určitý cíl, nahlížel na historii a politiku. Již od svého vzniku je vláda státu Izrael ovládaná sionistickým rasistým myšlením a proto se izraelští vůdci nikdy neohlíželi na prospěch původních obyvatel Palestiny, ani na přání začlenit je do své společnosti jako rovnocenné obyvatele nebo ctihodné sousedy. Jediné řešení v sionistíckém způsobu myšlení se skládá z postupného obsazení půdy a vypuzení nebo zničení místního obyvatelstva. Když sionisti přemýšlejí nad mapou Izraele, jistě pociťují jistou míru nedostatečnosti, že stále existují malé oblasti které jím nepatří.

Proto pokud je jejich záměrem zmocnit se co nejvíce území, jak toho dosáhnout? Z několika důvodů se nemůžou jen tak pustit do celkové invaze:

Zbytek světa by je odsoudil a pokud by byl tlak dostatečně silný, riskovali by že se připraví o materiální pomoc a podporu Spojených států (většinou okolo $3 miliard ročně).

Pokud se jim nepodaří prezentovat celou záležitost jako obrannou a spravedlivou válku, museli by čelit nesouhlasu vlastních obyvatel. A vystavili by se nebezpečí, že se arabský svět proti Izraeli spojí do vojenské koalice.

Alternativou tedy zůstává vytvořit dlouhodobý plán:

- Držet se rétoriky o demokracii a míru, čímž se získá respekt zbytku světa a podrží vlastní obyvatele ve spánku.

- Ospravedlnit veškeré vojenské invaze hrozbou terorismu.

- Vytvořit prostřednictvím osad na palestinském území „faktická fakta“. Protože kdo by se za několik let hádal o tom, že území není židovské, když na něm Židé vyrostli, pracovali a uzavírali manželství? Za několik let donutí ekonomické rozdíly mezi privilegovanými osadníky a jejich palestinskými sousedy, aby ti druzí bojovali nebo prchli. Pokud budou bojovat, může být odveta vždy opodstatněna nutností bránit izraelské civilisty.

Posledně zmíněné je právě logika židovských osad na Západním břehu a v Gaze. Osady v žádném případě nejsou udržitelná možnost pro Izraelce, jsou zbraní. A jako zbraň doslova fungují: někteří z nejradikálnějších a nejagresivnějších sionistů se nacházejí mezi židovskými osadníky.

Strategie vojenských razií a zakládání osad probíhala celá desetiletí, aby je jednou za čas přerušil ‚klid zbraní‘, ‚odsuny‘ a ‚mírová jednání‘. Nakonec ale proces ukrajování z Palestiny kousek po kousku pokračoval díky vhodným výmluvám. Cyklus pokračoval až do událostí ke kterým došlo 11. září 2001, které poskytly prostor pro nové a mnohem agresivnější možnosti. Jak již zajisté víte, důkazy neodvratně naznačují, že za útoky 11. září stojí izraelské zpravodajské kruhy, které podporovaly svou spoluúčastí určité prvky uvnitř americké vlády. A začíná být patrnější proč.

Traumatické události 11. září přesvědčily světové obyvatelstvo, ale hlavně obyvatele USA, že Muslimové a Arabové jsou zlo a šílení. Naše psychologická potřeba mít pocit bezpečí vedla k tomu, že jsme se stali povolnými a apatickými vůči zavádění autoritářských opatření. Avšak pro Izrael bylo nejdůležitější, že vzniklo to právné politické klima, aby mohlo dojít k urychlení procesu obsazení Palestiny. Vše se před čtyřmi lety ještě o něco zjednodušilo poté, co zemřel Jásir Arafat, charizmatický a poslední opravdový vůdce Palestinců, který zemřel údajně díky komplikacím způsobeným onemocněním krve. Pravda o smrti Arafata je na jednu stranu hrozivá a na druhou typická - byl otráven agenty státu Izrael. Bez silné osobnosti, která by sjednotila a bránila Palestinu, spolu se světem, který byl zhypnotizován aby se bál Arabů, se Izraelská vláda rozhodla urychlit proces dosažení izraelského ‚lebensraum‘ v Palestině, proces který začne v Gaze.

To vysvětluje stažení osádníků z roku 2005, ke kterému došlo necelý rok po Arafatově smrti. Pokud má dojít k vyhladovění a/nebo invazi Gazy, nelze ji uskutečnit pokud budou stát v cestě osadníci. A navíc by si mohli připsat ‚demokratické‘ body, pokud by Izrael oznámil svůj krok jako ‚oběť‘, která byla učiněna z dobré vůle a pro mír.

Otázka času

Podle Jonathana Cooka, jakmile byli osadníci mimo Gazu a Hamás u moci,

měl Izrael potřebnou výmluvu, aby se mohl začít vyvlékat ze své zodpovědnosti vůči civilnímu obyvatelstvu. Izrael přehodnotil svůj vztah s Gazou, který přešel ze stavu okupace na nepřátelé ve válečném stavu. Politika koletivního trestu, která byla v roce 2005 považována za jasně nezákonnou, se pro Izrael dnes stala běžným postupem.

Neustále se přiostřující rétorika ze strany činitelů, vyvrcholila v únoru jako nechvalně proslulá poznámka náměstka ministra obrany Matana Vilnai, který mluvil o vytvoření „šoa“, nebo-li holocaustu, v Gaze, a kdy se tato rétorika odrážela v opatření která Izrael zavedl. Armáda v červnu 2006 zničila během náletu elektrárnu v Gaze a od té doby postupně snižuje zásoby paliva. Pan Vilnai v lednu argumentoval, že by se Izrael měl „odříznout od veškeré zodpovědnosti“ vůči Gaze a dva měsíce poté podepsal Izrael dohodu s Egyptem, aby v Sinai postavil elektrárnu pro Gazu.

Veškerá opatření byla vymyšlena s jediným záměrem: přesvědčit svět, že Izrael ukončil okupací Gazy a tudíž může ignorovat okupační zákony a přistoupit na nekončící násilí.

V současné době jsme svědky prvních kroků vojenské akce. Při obléhání ve středověku, nebo dávných dobách, bylo město obklíčeno, zataraseno a odříznuto od přístupu ke zdrojům, což vedlo k oslabení a vyhladovění jeho obyvatelstva předtím, než došlo na přímý útok. Podle logicky, a pokud nás historie něco naučila, buď se chystá invaze nebo nucený exodus. Nevíme kdy a ani zda je současná situace jen pouhou zkouškou nebo ‚ostrou‘ věcí, nicméně si již nějakou dobu všímáme znamení a pozorně sledujeme slova sionistické patokracie. Udělejte si sami názor:

Například Ehud Olmert prohlásil, že obyvatelům Gazy by nemělo být dovoleno žít „normální život“, Avi Dichter věří že by mělo dojít k vykonání trestu „bez ohledu na to, jak moc to bude Palestince stát“, Meir Sheetrit naléhal, že by si Izrael „měl v Gaze vybrat jednu čtvrť a srovnat jí se zemí“ - postup který ministři probírali minulý týden.

Stejně tak náměstek ministra obrany Matan Vilnai otevřeně prohlásil, že rozsáhlá invaze Gazy je jen otázka času. Kromě toho Izraelské vojenské rádio oznámilo, že během zasedání vlády, ministr spravedlnosti Daniel Friedman a vicepremiér Haim Ramon navrhli, „aby IDF (izraelské obranné síly) evakuovaly ty vesnice, ze kterých odpaluje Hamás a další teroristické skupiny a aby dělostřelectvo vesnice následně srovnalo se zemí“. To znamená že jde o způsob, jak si obstarat ničím neověřenou výmluvu, aby mohla být zničena jakákoli vesnice.

Již nyní se jedná o lidskou tragédii, která může být jedině horší. Včera bylo hlášeno, že izraelské tanky a buldozery vpadly do jižního cípu Gazy a srovnávají se zemí zemědělskou půdu.

Naprosté pohrdání ostatními lidskými bytostmi, spolu s touhou po moci ze strany patokratů, bude vykoupeno utrpením nevinných obyvatel Gazy. Ale pokud se přepočitali ohledně kolik si toho mohou dovolit, možná bude muset zaplatit i sám stát Izrael. V takovém případě je otázkou, zda bude Izrael schopen si poradit s válkou na vlastním prahu? Bude svět, který je již otrávený krutými a nezákonnými postupy Izraele, jen nečině stát a příhlížet z okraje hřiště?

A co my? Je snadné pociťovat bezmoc, když čelíme neúprosné brutalitě, která je zaměřena na Palestince. Ale pro ty, kterým realita dala pár facek, ale kteří se neohlížejí a pokračují dál, tu je něco co můžeme dělat. Upozorňovat na dění a šířit pravdu. Zločiny proti lidskosti, kterých se izraelská vláda. spolu s armádou, dopouštějí proti Palestincům, jsou zločiny proti lidskosti každého z nás. Pokud dovolíme aby podobné zločiny pokračovaly bez protestu, pokud přijmeme lži kterými se nás snaží krmit, potom se vystavujeme nebezpečí, že se připravíme a naše lidství, a daleko od toho být nevynnými pozorovateli, se staneme aktivními účastníky na zločinu. Přestože naše šance na zastavení izraelského kolosu v převálcování Palestinců jsou malé, alespoň můžeme stát bok po boku, i když pouze v našich srdcích a myslích, s miliony obyvatel Palestiny, kteří jsou sužováni, vyhladovělí, zmrzačení a vražděni a odmítnout, aby realita jejich nešťastného stavu a nevinnosti vyhasla. Udělejte to pro Palestince, udělejte to pro sebe.

Komentář: Tento článek, a jiné články na tomto blogu, nemluví obecně o „těch Židech“. Je o psychopatech ve vysokých pozicích moci, ve vládách Izraele a USA, kteří jsou hlavní příčinou současné genocidy v Palestině. Většina normálních Židů jsou stejně jako další etnické a náboženské skupiny světa v podstatě slušní lidé. Konec konců pouze zhruba 6% světové populace trpí psychopatií.

V případě Izraele je problém v tom, že od samého vzniku následovaly jeho vlády politiku psychopatie, skrývající se za ‘Sionismus’. Izrael měl vždy podporu světových politických a finančních mocností. V podstatě mají volnou ruku ve svém zločineckém jednání. Navíc jsou velmi dobří v propagandě, čímž drží své obyvatele v iluzi (to do jísté míry platí i pro zbytek světa), že oni jsou ty hodné oběti. Izrael je jednoduše značně ponerizovaná společnost, která vede celou oblast směrem ke katastrofě.

Více o psychopatech u moci např. ZDE

Zdroj: From Occupation to Invasion: The Siege of Gaza